Osobnosti Moravy.eu

Absolvoval Střední odborné učiliště elektrotechnické v Mohelnici, obor elektromechanik v letech 1983–1986 a následně studoval Střední školu pro pracující tamtéž, obor silnoproudá elektrotechnika, kde maturoval v roce 1988. Později studoval VUT v Brně, Fakultu elektrotechnickou. V dávném čase se živil jako elektrotechnik a vrchní kotelník. Pak pracoval od roku 1993 jako novinář v regionálním tisku na Šumpersku. Působil jako šéfredaktor týdeníku Moravský sever. Před rokem 2000 externě spolupracoval s Českým rozhlasem v Olomouci, kde pracuje od roku 2002. Do roku 2014 byl vedoucím slovesné redakce ČrO. Po jejím zrušení pracuje jako redaktor publicistiky. Zajímá se o technické památky a historii Moravy a Slezska, přírodní zajímavosti a cestování. Je autorem rozhlasového cyklu Od Pradědu na Hanou, který Český rozhlas vysílá od roku 2002. Rozhlasových pohlednic z obcí, měst, ale i přírody, míst zapomenutých i známých, bylo odvysíláno 1700. Je autorem několika rozhlasových her a dramatizací. Jako dramaturg se podílel na vzniku mnoha rozhlasových adaptací literárních děl. Napsal předlohu pro 14 dílný cyklus pohádek z oblasti severozápadní Moravy " Povídánky od nítěných knoflíků". Knižně vyšlo v olomouckém nakladatelství Poznání v roce 2014. Kromě publicistiky se věnuje dokumentátní tvorbě. Společně s Irenou Šindlářovou napsal tři knihy: Tepny krajiny; Řeky Moravskoslezského kraje; Putování krajinou studánek a pramenů. Věnuje se také fotografování a na svém kontě má již několik výstav. Hraje na kytaru a foukací harmoniku, skládá písničky a vede rock-blues skupinu WILSNE! Rád cestuje na kole i pěšky, miluje dobrou muziku, dobré jídlo, hrochy všech velikostí. V únoru 2015 dostal Cenu města Zábřeh.

Osobní sdělení dne 14.4.2015. Kobza, M.:Povídánky od nitěných knoflíků. Poznání, Olomouc 2014. cs.wiki­pedia.org http://otavinka.blog.cz/…rve-v-art-um email ze dne 17.4.2015

Redaktor Jihočeské pravdy, pak vedoucí redaktor Jihočeského železničáře. Publikoval též verše. Publikoval v Obraně lidu, Stráži lidu, Lidových novinách aj.

Kubásková, Eva: Kdy zemřeli…? 1985–1990., 2.díl., Praha, NK 1995., S.30.;'

Rodiště Hrabí je nyní součástí obce Bílá Lhota.

Dělník, později novinář. Od r. 1912 odborový tajemník Svazu kovopracovníků na Moravě a ve Slezsku. 1913 redigoval časopis Pokrok Prostějově. Pro svou protirakouskou a protiválečnou řeč ve Smržicích u Prostějova v prosinci 1914 zatčen, obviněn z velezrady a popraven.

Malá československá encyklopedie.3­.Praha 1986, S.562.;.

Vydával časopis v Rožnově pod Radhoštěm a od poloviny 20. let ve Valašském Meziříčí. Zasloužil se o založení Valašského muzea v Rožnově. Byl spozakladatelem a po r. 1945 ředitelem Beskydského divadla. Koncem svého života pobýval v Praze, kde psal vzpomínkové črty.

Fabián,J.: Slovník osobností kulturního a společenského života. Valašské Meziříčí 2000.

Po studiu gymnázia a filozofie v Olomouci a práv ve Vídni přijal místo vychovatele a soudního praktikanta v kanc.dr.Dietricha v Opavě v letech1845–49.Od r.1851 působil JUDr. Jan Kozánek jako advokát a notář v Kroměříži. R.1867 zvolen do zemského sněmu.Založil spol.Občanská beseda, r.1882 české G, přispěl k založení zeměděl.škol v Přerově a Kroměříži.Přítel a hostitel umělců v Kroměříži.Psal v letech 1848–1852 do Moravských novin.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.726.; Ficek, Viktor: Biografický slovník.sv.3, Opava 1979, S.71–72.;.

Narozen v Doloplazích (u Olomouce). Studoval právnickou fakultu v Praze, ale studia nedokončil. Příležitostně se věnuje novinářství. V roce 1992 mu vyšla kniha " Vzdušné zámky".

Adamovič : Slovník české literární fantastiky a seance fiction. Praha 1995.;

Narozen v obci Bartoňov (n.m.č. obce Ruda nad Moravou). Pocházel z učitelské rodiny. Začal studovat matiční gymnázium v Zábřehu a v r. 1904 přešel na učitelský úřad do Kroměříže a pro roztržku s učitelem hudby přešel v r. 1906 na uč. ústav do Polské Ostravy, kde v roce 1908 maturoval. jeho prvním učitelským místem byl Bludov, zanedlouho přešel do Dolních Studének. V době 1. svět. války byl telefonistou na ital. frontě. Z nervového šoku z války se léčil v Innsbrucku a Šternberku. Po vzniku samostatného Československa se stal jednatelem revolučního výboru v Šumperku. Byl pověřen zřízením české školy obecné v Šumperku, kterou vedl až do svého skonu v roce 1921.
Kromě učitelského povolání byl výborným organizátorem společenského a kulturního života na Šumpersku, aktivně pracoval v sokolském hnutí, jeho dílem je i sokolovna v Dolních Studénkách, kde po jeho smrti instalovali občané u sokolovny i jeho bystu.. Byl jednatelem odboru Národní jednoty v Šumperku a členem ústředního výboru NJ pro východní Moravu v Olomouci. hrál také s českými ochotníky divadlo.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.104–106.;

Studoval německé a latinské školy v Olomouci, poté vstoupil na bohosloví, po prvním roce vystoupil a odešel studovat filosofii do Vídně, po 3 letech se vrátil, aby se zotavil a 1862 převzal redakci Moravana, r. 1863 redigoval Moravskou orlici v Olomouci. Přispíval do čas. Hvězda, básně a povídky věnované Hané a městům Olomouci, Kroměříží, Vyškovu. Autor satirick. pamfletu Rozesmaliáda/1864–65/. Byl rakous. úřady perzekuovaný, 3měsíce vězněn.

Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 167–168. ; MSN IV. Praha, 1929, S. 224;Eliáš, B. : Moravský Havlíček. ZKVMO, 1960, č. 92, S. 231–236. ;Hýsek, Miloslav: Literární Morava. . Praha, 1911, S. 141–143;/ukázky z díla s. 142/;Vopravil, J. : Slovník pseudonymů, Praha, SPN 1973, S. 849., ;

V r. 1897 absolvoval SG v Olomouci, pak stud. bohosloví v Olomouci, ale r. 1898 odešel pro neshody na FFUK do Prahy. Byl pak prof. na reálce v Mor. Ostravě, pozd. na G. /učitelem i V. Martínka/. Od r. 1906–36 tajemníkem Národní jednoty pro vých. Moravu v Olomouci. Přispíval do novin: Čas, Pozor, Našinec, Nový život, Studentské listy aj. též pod pseud. H. Lašek. Pseud. R. Boris, Řehoř Boris. Redigoval Stráž Moravy. V letech 1927–31 byl členem městs. zastupitelstva. Navrhl plán na vytvoření Velké Olomouce, založil s prof. A. Šprincem městskou knihovnu. Napsal řadu spisů.

Ficek, V.: Biografický slovník.Seš.4­.Opava, 1981,S.76–78.; Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.168–169.; Kubis,Adolf.Ve službách národa.Život a dílo.Olomouc 1927. Adolf Kubis.Sborník k jeho šedesátce.Olomouc 1936.; Kubis, A.:Vykupitelé­.Olomouc 1947. Vopravil, J.: Slovník pseudonymů.Praha, SPN 1973, S.851.; Kubis, A.-Kulturní měsíčník.Ostrava, 1983, č.7–8.; Fotografie v knize: Ve službách národa.;.

'

Narozen u Nymburka. vyučil se knihkupcem v Jičíně v letech 1905–1907. Poté sehnal místo pomocníka v novém knihkupectví v Mostě nazv. Severočeské menšinové knihkupectví. Další štace byla v Prostějově a od listopadu 1910 v Olomouci, kde se v červnu 1912 oženil s Františkou Othovou. Měli 5 dětí. V letech 1915–1918 se účastnil 1. světové války. Po skončení války se vrátil do Prahy, kde v roce 1919 byl vedoucím knihkupectví nově vytvořené Československé strany lidové a zárověň vzniklo vydavatelství U zlatého klasu, které působilo do r. 1923. Poté založil vlastní nakladatelství a knihkupectví ve Voršilské ulici. V roce 1934 nastala krize a nakladatelství muselo být zlikvidováno.

Wikipedie.cz

Děkan teolog. fakulty v Olomouci r. 1935–36, učitel biblistiky St. zákona v letech 1928–50. Středošk. prof. náboženství na G v Zábřehu. Autor – Dějiny Starého zákona;Palesti­na;Panna Maria v poesii arabské aj.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1974, S.136.; Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973, S.305;307;.

Prof. ThDr. Bartoloměj Kutal

Zásluhy o založení Havelkova muzea v Lošticích, podíl na činnosti vlastivěd. sboru v Zábřehu a Šumperku, od r. 1964 žil v Příkazích. Uveřejnil na 50 studií, článků a recenzí v časopisech a sbornících, zejm. ve sb. Severní Morava.

Bibliografie sb.Severní Morava 1–50.Šumperk 1988, zázn.č.2;613–629;771–780;Doupalová, Eva: Slovník sběratelů a vydavatelů moravských lidových pověstí.Olomouc UP 1987, S.144–145.;Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.13.;Kdy kde co v Olomouci 1983, srpen, S.9.

roz. Svozilová. Před a behem 2. světové války pracovala v redakci Družstva kovářů časopis Kovář československý, později v družstvu Kodruko. V Sokole se věnovala choreografii a amatérskému divadlu. Výborná zpěvačka lidových písní. V národopisné činnosti spolupracovala s ing. J. R. Bečákem a též na expozici Z klenotnice lidové kultury na Hané v Litovli. Dopisovala do sborníku Severní Morava, spolupracovala s národopisnou sekcí VSMO. Restaurovala krojové části pro Muzeaum Adolfa Kašpara v Lošticích. Organizovala literární večery hanácké lidové tvorby, přednášela o historii lidové hanácké architektury, zabývala se historií lidové stravy na Hané. Byla vyhledávána malíři, etnografy a dialektology. Její folklorní činnost je zachycena litovelskými amatérskými filmaři na krátkých snímcích, např. Šátek; Tak podíváte se;. Žila s manželem v Příkazích čp.158.

Zpravodaj VSMO 1981, č.15–16, S.48.; Gabajová, Libuše: Odešli.Nekrolog.In: Informace z OKS 1983, č.5.S.25–26.; V království hanácké výšivky. Stráž lidu, 1981, 27.10. S.4.;

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v roce 1936. Po vysokoškolských studiích působil v letech 1946–1951 na neurologické klinice Fakultní nemocnice a pedagogicky na LF UP. Poté odešel na Slovensko.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973. S. 328.; V sýpkách ducha. Olomouc, SG 1992. S. 155.; Padesát let z dějin olomoucké univerzity. Olomouc, UP 1996.;

Matka Petra Dvořáčka. Rozsáhlá publikační činnost. Spolupracovala s periodiky: Lidové noviny, Rovnost.

Kmoníčková, Eva: V roce 1993 zemřeli. Brno 1994. Sdělení syna Petra Dvořáčka.

Přednosta neurologického oddělení nemocnice v Praze – Motole. Zajímal se o diagnostiku vyhřezlých meziobratlových plotének.

Zdravotnické noviny, 20, 1971, č.34. S.2.;.

Narozen v rodině chalupníka Josefa M., jako třetí syn z deseti dětí. Studoval gymnázium v Zábřehu, kam chodil pěšky a bos. Válečnou maturitu složil r. 1915. Hned byl odveden a odeslán na frontu. Konec války ho zastihl v Těšíně jako čs. voják se v prosinci 1918 ještě zúčastnil likvidace Sudetenlandu a dobývání Šumperka. Po demobilizaci obtížně hledal doma zaměstnání a uchytil se až na Slovensku.R. 1919 jako pracovník úřadu v Brezne, od 1924 pak v Bratislavě. Při zaměstnání začal studovat vysokou školu, zprvu na VUT a později na Právnické fakultě MU v Brně. Po basolvování a doktorátu (JUDr.1929) čtyři léta působil jako pracovník Státní finanční správy v Bratislavě. a až do roku 1950 byl jeho kmenovým zaměstnancem. V letech 1937–1950 přednášel na Právnické fakultě UK v Bratislavě a 1942–1950 na Vysoké škole obchodní též. R. 1937 jmenován docentem pro obor finančního práva, 1944 mimořádným profesorem a 1945 řádným profesorem Právnické fakulty Univerzity J.A.Komenského v Bratislavě.V roce 1946 byl delegován do Olomouce, aby se tam pokusil založit právnickou fakultu UP. Únor 1948 těžce zasáhl do života prof. M. Jako údajný představitel buržoasní inteligence v Bratislavě byl obviněn z nepřátelského vztahu k socialistickému zřízení. V listopadu 1950 musel odejít z Vysoké školy ekonomické, v lednu 1951 z Právnické fakulty UK. Byl z Bratislavy vykázán, ale nakonec tam musel zůstat bez bydliště až do r.1957. Zemřel v Bratislavě a pohřeb byl v rodišti.

BSSSM, seš.3(15.).Ostrava 2002. S. 85–86. Mlynárik, J.: Česki profesori na Slovensku.1. Praha 1994. S. 106,116–117.

Pocházel z rodiny obchodníka. V roce 1933 maturoval na reálném gymnáziu v Zábřehu. Poté začal studovat Lékařskou fakultu MU v Brně, ale studia nedokončil v důsledku uzavření VŠ nacisty v listopadu 1939. Od prosince do března 1940 pracoval jako lékárenský laborant v Hranicích, poté 1940–1941 jako praktikant na interním oddělení nemocnice v Hranicích. Od května 1941 do října 1945 byl zaměstnán v lékárně PhMr. K. Neškudky (otce své budoucí ženy Zdenky) v Brodku u Přerova.Studium medicíny definitivně ukončil v červenci 1945. Po vojenské službě nastoupil v dubnu 1946 jako ústavní lékař do sanatoria pro nervové choroby v Praze- Bubeneč, kde setrval do září 1948. (1945–1946 si doplnil vzdělání studiem na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, a v září 1946 byl promován magistrem farmacie. V prosinci 1948 nastoupil jako asistent na Neurologickou kliniku LF UP v Olomouci. R.1951 se stal zástupcem přednosty a v této funkci setrval po celou dobu svého působení na UP v Olomouci.V období od října 1969 – srpna 1971 byl pověřen vedením kliniky (zastupoval přednostu kliniky Jaromíra Hrbka po dobu jeho funkce ministrem školství ČSR). V květnu 1955 jmenován docentem neurologie, 1964 udělena hodnost kandidáta věd a v listopadu 1968 jmenován mimořádným profesorem v oboru neurologie. Do starobního důchodu odešel v říjnu 1979. Krátce na to přijal účast v geologické expedici v Mongolsku a během ní zahynul i se svou manželkou při letecké havárii. Ve své práci se soustředil na problematiku chorob páteře, jejich léčbu a operační indikaci, léčbu mozkových nádorů a choroby svalů.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973.S.319.;.Bi­ografický slovník okresu Šumperk. Šumperk, OVM 2001. S.57. Bi­ografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2. Ostrava 2001. S. 92–93.

Prof. MUDr., PhMr. František Mikula, CSc.

1940 získal výuční list jako obchodní příručí. 1942–1945 totálně nasazen. 1945–1949 studoval ŠUŘ v Brně, textil. odd., prof. F. Malý. 1949–1957 zaměstnán jako návrhář bytových textilií v TT v Letovicích. Od 1958 působil v Praze v Ústavu bytové a oděvní kultury jako ved. odd. výtvarné estetické výchovy. Spolupracoval s divadlem Z. Nejedlého v Opavě, JAMU v Brně, Divadlem ABC v Praze, kde navrhl kostýmy ke hře „Malováno na skle“.

Bránský, Jaroslav: Výtvarní umělci v okrese Blansko. Blansko, OK 1990. S. 73.

Dlouholetý člen obecního zastupitelstva.

Starý, František: Městský hřbitov v Prostějově. Prostějov 1931.S.42.

Studoval gymnázium v Opavě, kde maturoval. Poté odešel na teologii do Olomouce, kde v letech 1864–65 a rok poté odešel na filosofii do Vídně a studia ukončil v Praze.Působil jako učitel v Praze, domácí učitel v Cařihradě (n.Istanbul) do r. 1873.Poté se věnoval novinářství.R­.1877 přišel do Olomouce, aby redigoval Neue Zeit.1879 se stal skriptorem, později kustodem od r. 1892–1915 ředitelem Studijní knihovny.Poté odešel do Frývaldova, n.Jeseník.Autor beletristických a historických prací vztahující se k olomouc.minu­losti.Od r.1877 vydával měsíčník : Moravia.

Chytil, Jan: Olomouc v díle W.Müllera.In> Gaudeamus 73.Olomouc 1973. S.32–38.;Václavek, L.: Stati o německé literatuře vzniklé v českých zemích.Olomouc 1991.S.16–18.;.

Bankovním úředníkem v Přerově. Ve volném čase aktivně působil ve vlastivědném kroužku, sbíral mince, publikoval v odborném tisku, organizoval numismatické výstavy.

Fišmistrová,Věra: Kalendárium. In: Přerovské listy. leden 2010. S.8.;

Úředník ČSD v Olomouci, fejetony a črty publikoval v olomouc. listech, odbor. články v numismatických časopisech.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.142.;.

Ve 13 letech se učil tiskařem a sazečem v Arcibiskupské knihtiskárně v Olomouci. Pracoval zde i po vyučení až do listopadu 1903, kdy se stal na krátký čas společníkem tiskárny Albína Smetany (1864–1925) v Litovli. V lednu 1904 koupil ve Vyškově tiskárnu Jana Hona (1851–1919), první českou tiskárnu, založenou v roce 1880, která tiskla noviny, plakáty, věstníky a obchodní tiskoviny. Teprve v roce 1911 se zde začaly tisknout knihy. Prostřednictvím vyškovského kněze Antonína Ludvíka Stříže (1888–1960) seznámil se František Obzina s vydavatelem Josefem Floriánem (1873–1941) ze Staré Říše a spolupracoval s ním na vydávání jeho edic Studium a Dobré dílo i jiných knih, do roku 1919. Úpravy navrhoval nakladatel, tisklo se ve Vyškově. A tak Obzinova tiskárna získala záhy dobré jméno, spolehlivého typografického podniku, kde tiskli nejlepší spisovatelé, básníci a umělci. V roce 1919 začala tisknout pro Otakara Štorcha-Mariena (1897–1974) a jeho nakladatelství Aventinum. Tato spolupráce znamenala pro malou tiskárnu velkou změnu. Majitel Obzina byl nucen rozšířit prostory, zakoupit nové stroje a zvýšit počet pracovníků. Brzy poté následoval i zájem dalších nakladatelů z Brna, České Třebové a z dalších měst. Začátkem dvacátých let začal tisknout bibliofilské svazky pro Břetislava Maria Kliku (1884–1958). S vlastní nakladatelskou činností začal František Obzina až v roce 1923, kdy začal vydávat knižní edici zv. Obzinovy tisky. Jednotlivé svazky byly číslovány a ilustrovali je přední umělci, jako např.Josef Čapek. V roce 1926 se František Obzina stal zakládajícím členem Klubu moderních nakladatelů Kmen. Po jeho smrti ve vydávání pokračoval až do roku 1947 jeho zeť Alois Báňa (1892–1977).

Jordán, F.: Z historie městského hřbitova ve Vyškově. In: Sto let muzejní práce na Vyškovsku 1893–1993. Vyškov 1993. ; Kimák, V.M. : Malý slovník bibliofila. Praha 1989. ; Martínek, Z.- Palatin, F.: Obzinova tiskárna ve Vyškově. Zprávy Muzea Vyškovska ve Vyškově. 1967, č.69. ;Štorch-Marien, O.: Sladko je žít. Praha 1967. ;

Oprava data úmrtí podle Wikipedie.cz kde je údaj úmrtí z matriky. Původní údaj 29.7. je nesprávný. Devítka zaměněna se šestkou. (28.7.2017– hš)

Redaktor čas. Moravské noviny, šéfredaktor Brněnských novin aj.

Kunc.Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1970, S.145.; Kunc, J.:Kdy zemřeli…?Praha, 1962, S.147.;.