Osobnosti Moravy.eu

. Dětství prožil ve Ztracené ulici a tak dosud jeho nejmilejší místa jsou okolí hradu, kostela sv. Michala a uliček poblíž. Od šesti let se vzdělával v hudbě a malování v LŠU. Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci roku 1984. Poté studoval obchodní fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze (roku 1988 získal titul Ing.) a v letech 1989–94 Konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze, obory skladba a zpěv u Stanislava Jelínka. Mezi jeho prvotiny lze počítat píseň Pro Mozarta (1991). V roce 1993 uskutečnil koncertní turné po USA, jehož součástí byla účast na hudebním kongresu ve Springfieldu (stát Massachusetts) a spolupráce s orchestry a sbory v USA. V následujících letech koncertoval v pražském Klementinu, na Křižíkově fontáně v Praze, po celé České republice i v zahraničí. Natočil řadu hudebních nosičů, napsal hudbu k divadelní hře Nesmrtelný příběh (v roce 1995, hráno v Karlových Varech), muzikálu Babička (roku 2000), filmu Začátek světa (roku 2000), je autorem hudby a textů k muzikálu Baron Prášil (2002).Vystavuje své obrazy v ČR, Slovensku, Holandsku a Belgii, koncertuje s vlastní skupinou PRoject. Napsal skladby pro Newtown Symphonic Orchestra (New York, USA), pro MMC Choire (New Jersey, USA), Evu Pilarovou i jiné. Jeho CD Scarabeus bylo v roce 1996 použito jako oficiální dar Českého olympijského výboru na Olympijských hrách v Atlantě. Podobně v následujícím roce bylo jeho CD Universe oficiálním darem delegace prezidenta Václava Havla v Izraeli. V roce 2004 napsal autobiografickou knihu Jak chutná bolest (vydavatelství Formát). A o pět let později: Jak chutná život (2009). Oratorium Mistr Jan Hus, premiéra v roce 2005, obdržel za něj Cenu Nadace Vize 97 od Václava a Dagmar Havlových v roce 2006 na Mezinárodním festivalu Zlatá Praha. V roce 2010 obdržel Cenu olomouckého kraje za význačný počin v oblasti soudobé hudby za projekt Missa Olomoucensis.

Oblíbený autor historických románů ÚTES (2011) a NOTRE DAME (2012), bezmála třiceti autorských CD a stovek olejomaleb. V roce 2013 Vyšla kniha KDOKOLIV, ve kterém na příběhu populárního hudebníka Michaela Mana poukazuje na alarmující rysy současné společnosti i na to, jak může být nezdravá láska nebezpečná a do jaké míry jsou v době počítačů a mobilních telefonů hranice našeho soukromí křehké a lehce prolomitelné. Poslední kniha s názvem TYLDA je románem dle skutečného příběhu z období 2. světové války rodiny Pachmanových. Letos se nachází už v čase, kdy má za sebou přes 80 výstav. V září 2014 vystavuje v Olomouci a Litovli.

Slovanské gymnázium literání.Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.285; Český hudební slovník. (web). http://www.richardpachman.cz/…man.p11.html

Ing. Richard Pachman

Vystudoval Zemědělskou technickou školu v Přerově, agronomii na Vysoké škole zemědělské v Praze (1960). Pracoval jako agronom, učitel fyziky, kontrolor, turistický průvodce, ministerský úředník. Z díla: Svlékání pomerančů.

Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy.Olomouc 1996. S119.;

Narozena v rodině finančního úředníka. Vyrůstala v Olomouci, kde 1919–1922 navštěvovala německý učitelský ústav, 1923–1926 studovala zpěv na Hudební akademii ve Vídni u Josefa Marxe. Poté se usadila v Liberci a jako hudební pedagožka a koncertní a oratorní pěvkyně. R. 1929 zahájila svou pěveckou dráhu v Olomouci. V roce 1934 vystoupila v Salcburku, pak účinkovala v Dánsku, Norsku, Holandsku, Belgii a Itálii. R.1937 přednesla v Londýně při korunovační oslavách sólový part Beethovenovy 9. symfonie a 1938 a 1939 absolvovala dvě turné po Kanadě a Spojených státech, kde účinkovala mj v newyorské Carnegie Hall. V červenci 1945 se v Liberci provdala za dánského barytonistu Petera Duponta a spolu s ním byla odsunuta do Německa. V letech 1955–1973 působila na hudebních vŠ v Hannoveru a ve Frankfurtu.

BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S.93–94.

Provdaná Dupont

Otec Zory, František Pořický byl prof.kreslení na gymnáziu v Plzni, kde dívka studovala v letech 1933–1941. Poté absolvovala 1 roční kurs Obchodní akademie v r. 1942. V letech 1942–1948 absolvovala VŠUP Praha u prof.F.Muzi­ky.Souběžně studovala umění a estetiku v letech 1946–1947 na FFUK v Praze a na FFUP 1949–1953. 1952 doktorát z dějin umění. V roce 1954 se provdala za prof. Rudolfa Chadrabu. V letech 1954–56 odbor.asist ústavu výtv.výchovy pedag.fak.UP v Olomouci.Vy­učovala grafiku, malbu, dekorativní kompozici, dějiny umění, plošný desing, písmo.V r.1956 mu­sela z kádr.důvodů odejít Uplatnila se jako svobodná umělkyně a věnovala se oborům:knižní grafika pro nakl.ČS, Svoboda, Sv.sovětů, Academia a Profil.Návrhy plakátů,typografie. Vytvořila 32 návrhů na reliéfní úpravu zvonů pro dílnu rodiny Dytrychovy v Brodku u Přerova , navrhovala interiéry smutečních síní ( Kojetín) Pracovala se dřevem, kamenem, kovem. Tvořila též novoročenky a to od r. 1959 a ex libris. V Olomouci žila 64 let. Ateliér spolu s manželem měla na ulici Ostružnická 32. Vzácná knihovna i výtvarná díla se po náhlé smrti manžela 27.2.2011 ztratila. V roce 2013 se s dcerou Mgr.A. Alicí Chadrabovou přestěhovala do Teplic v Čechách, kde zemřela 29.7.2015.

Maliva, J. : Tvorba Zory Chadrabové-Pořické. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1991, únor, S. 8–9. ;Katalog výtvar. umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. ;Zatloukal, Pavel: 1. soubor. výstava unie výtvar. umělců Olomoucka. Olomouc, Vlast. ústav 1991. Sdělení o úmrtí od Mgr. Evy Vánské Kobza, Fr.: Návštěva v ateliéru Zory Pořické – Chadrabové. Kulturní měsíčník IV. č. 12, 1986. S.11–13. Marynioková,Renata: Monografie Zory Pořické Chadrabové. Diplomová práce PdF UP Olomouc 1991. Mikša, David: Zora Pořická Chadrabová (1921–2015). Magisterská diplomová práce Olomouc FFUP Katedra dějin umění. 2018. https://theses.cz/…mov_prce.pdf

PhDr. Zora Chadrabová, roz. Pořická Matka syna Ing.arch. Pavla Chadraby (1956) a dcery Mgr.A.Alice Chadrabové (1960)

Fotoportrét Zory Pořické je z roku 1946. Manželé Rudolf Chadraba a Zora Pořická v roce 1971 na svatbě Evy a Jana Vanských.

Od sezóny 1930/31 působil v olomouckém divadle. Za 3 roky nastudoval 30 oper a 5 operetních rolí. Poté dostal angažmá v Praze.

Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby.Praha 1990.S.432.;.

Dcera lékaře MUDr. Evžena Prachaře, soudního lékaře v Olomouci. Studovala v Olomouci SGO, kde maturovala v roce 1949. Poté ještě vystudovala zdravotní nástavbu a pracovala jako zdravotní laborantka v Přerově. Když odešla v roce 1986 do důchodu začala pracovat jako tajemnice VSMO při Vlastivědném muzeu v Olomouci v období 1986–1998. Měla ohromné organizační schopnosti, které dokázala uplatnit při organizování besed, přednášek a exkurzí. Znala výborně německý jazyk a všechny dialekty, takže se s každým domluvila bez problémů. Jejím koníčkem byly dějiny regionu Hané a Olomouce. Zemřela uprostřed své práce. Byla nalezena doma asi tři dny po smrti.

Osobní sdělení hš

Působil v Českém divadle Olomouc od r. 1923, od r. 1948 v Praze, Divadlo na Fidlovačce.

Přehled o činnosti čs. divadel 1958. Praha 1959, S. 206.

Stanislav Regal se narodil v Praze na Žižkově a než v roce 1954 přišel do olomouckého divadla, poznali ho diváci v pražské Redutě, českobudějovickém divadle, na Kladně, v Plzni, Opavě, Brně a opětovně v Plzni. Jeho přerod z písmomalíře na jevištního umělce první kategorie lze přisoudit jeho mimořádnému talentu, ale i vysoké inteligenci a nesmírnému zaujetí pro divadelní umění. V roce 1954 netušil, že v olomoucké operetě zakotví na celých 28 let a právě v Olomouci stráví na sklonku života i léta zaslouženého odpočinku. Během života nastudoval 174 inscenací, z toho 126 v Olomouci. V mnoha inscenacích vytvořil významné role, skoro legendární bylo jeho zpodobení Lélia v Goldonově stejnojmenné veselohře, s níž v Olomouci odstartoval své angažmá.

Matzner, A.: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, 3.díl, Praha 1990; Kdy Kde Co, 11/2006, S.1; Postavy brněnského jeviště.II. Brno 1989 S. 315–319.;; Zbavitel, Miloš: Divadlo mezi troskami. Praha 2005.; Štefanidex, Jiří: Kalendář dějin divadla v Olomouci. Olomouc 2008.; Kolář, B.: Stanislav Regal nebude nikdy zapomenut. 21.7.2004. Olo­mouc.cz

Studoval na střední zemědělské škole Klášterní Hradisko v letech 1899–1901 a od r. 1908 – 1918 vyučoval na Klášterním Hradisku v Olomouci na rolnicko-chmelařské, později zemské hospodářské škole ekonomickým předmětům-účetnictví, národní hospodářství, statistika. Mezi dvěma světovými válkami přednášel jako soukromý docent na VŠZ v Brně selskou szdravovědu.Od 1.1.1919 nastoupil již jako uznávaný odborník na ministerstvo zemědělství, aby ve funkci přednosty odboru reorganizoval zemědělské školství. Byl generálním sekretářem ČSAZ, podílel se na vydání Velké zemědělské encyklopedie zemědělské.Dcera E.Reicha – dr. Eva Pavlátová žije v Praze.Letos 16.3.1995 uspo­řádala Střední zemědělská škola v Olomouci vzpomínkovou slavnost na svého žáka i pedagoga.Byla odhalena pamětní deska dr.Reichovi ve vstupní hale školy.Zemřel tragicky následkem autohavárie.

Kunc.J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.223.;Krsek, Vladimír: Dr.E.Reich – významný rodák z Velké Bystřice.Velko­bystřické noviny, 1995, č.3, S.3–4.;Plachá, Z.: Doc.dr.Ing. E.Reich …Velkobystřické noviny, 1995, č.5, S.4.;.

V rodišti založil arboretum, kde se pěstují okrasné stromy lesní. Byl známým chovatelem koní.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha, NK 1974.

V r. 1961 založil s učitelem Jaroslavem Talpou Komorní pěvecký sbor DVOŘÁK, jehož byl 13 let předsedou, V letech 1954–1979 členem Amatérského pěvec. sboru SDOS, kde zpíval a hrál v mnoha operách, operetách a činohrách. Od r. 1963 průvodcem města Olomouce, lektorem Socialistické akademie..

Kdy-kde=co v Olomouci, 1983, únor, S.9.;.

Narodila se v Křelově. Působila jako zdravotní sestra ve Vojenské nemocnici v Klášterním Hradisku. Verše píše od mládí, publikovala v časopisech a v almanachu. Vydala bibliofilii, básnická sbírka – Skleněné tabulky (1978) a (1995).

Děti a dětství. Literární sekce VSMO. Olomouc 2001.; Kolář, Bohumír: O múze olomoucké a lidech kolem ní, Olomouc 2003.; Olomoucká haiku, Olomouc 2006, S. 105 (foto). http://zpravodajstvi.olomouc.cz/…ubileim-8381 http://otavinka.blog.cz/…-rozsypalova

Křelov – nyní obec Křelov-Břuchotín.

S rodiči bydlel na Bělidlech, kde měl jeho tatínek obchod se smíšeným zbožím a učil jej milovat přírodu, protože měl rád brouky. Lásku k hudbě podědil po mamince, která byla dobrou zpěvačkou. V jedenácti letech začal studovat na gymnáziu, kde byl velmi ovlivněn Polívkovým Živočichopisem a naukou o člověku. Velký vliv na jeho rozhodnutí věnovat se přírodovědnému oboru měl i jeho profesor Josef Hrdlička ( 1883–1956). Jenže rok 1948 všechny naděje ukončil. Tatínkův obchod byl znárodněn a mladý student nesměl studovat na gymnáziu. Vyučil se lesníkem a pak pokračoval jako dělník. Později mohl studovat lesnickou školu v Trutnově, kde poznal vynikajícího zoologa Ing. Vladimíra Hendrycha (1902–1966), prvního ředitele SVLŠ. Vzhledem k tomu, že onemocněl vrátil se na Moravu a pokračoval ve studiu na Střední lesnické škole v Hranicích, kam nastoupil do 3. ročníku. Po maturitě šel pracovat na polesí a pak rok působil jako geodet. Když se uvolnilo místo na zámku v Úsově, kde je největší sbírka lovecko-lesnická, prováděl zde soupisy sbírek a navrhl nové uspořádání myslivecko lesnické expozice, která bývala označována za kolébku lesnického školství na Moravě. Tehdy patřil úsovský zámek pod Vlastivědné muzeum v Olomouci. Když práci ukončil vrátil se do Olomouce a pracoval v muzeu jako zoolog přes třicet let. Navázal tak i na znalosti z ornitologického kroužku při Přírodovědecké fakultě UP, který vedl PaedDr. Bořivoj Novák, DrSc. (1920–2002). Při zaměstnání studoval vysokou školu v Brně na Masarykově univerzitě, kde získal titul RNDr. Kromě ochrany ptactva se zabýval též sovami a ochranou netopýrů. Je členem České společnosti pro ochranu netopýrů ( ČESON), která vznikla v roce 1991 s cílem zlepšit spolupráci mezi odborníky a amatéry.Také byl členem Ornisu – ornitologické stanice Muzea Komenského i členem výboru Moravského ornitologického spolku a redakční rady Zpráv MOS, kde je čestným členem. Publikoval řadu odborných i populárně naučných prací. Náš jubilant byl však znám též jako znamenitý varhaník. Hře na klavír a varhany se učil u hudebního skladatele, dómského varhaníka a korepetitora olomouckého divadla Stanislava Vrbíka (1907–1987), který též tvořil skladby pro varhany. Nadšený klavírista i varhaník Zdeněk Rumler hrál tajně přes dvacet let v kostele na varhany v hlavním sboru husitské církve a hlavně v hodolanském kostele. Učaroval mu zvuk elektronických varhan. Nástroj si dovezl ze západního Německa v roce 1987, kdy mohl navštívit svou sestru. Přenosný klávesový nástroj keyboard mohl pak používat ke koncertům i různým kulturním akcím na Moravě. Kromě hry také skládal a spojoval hudební tóny se zpěvem ptáků. Zajímavé propojení hudby a ornitologie využíval zejména na zoologických dnech.

Moudivláček 2011, č. 2. (Rozhovor s jubilantem k 75. narozeninám. http://otavinka.blog.cz/…nce-netopyru Osobní sdělení Haně Ševčíkové v září 2016.

RNDr. Zdeněk Rumler

V roce 1952 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté studoval veterinu v Brně.

Za hlasem Komenského. Olomouc 1957.S.197. Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc 1997.S.473.

Štábní kapitán JAN SKOKÁNEK, člen odbojové organizace Obrana národa na Olomoucku. Narodil se ve Střížově v rodině hanáckého sedláka. Od mládí se připravoval na zemědělské povolání, absolvoval i vyšší hospodářskou školu, aby mohl převzít rodný statek. Na vojně sloužil u 6. hanáckého pěšího pluku v Olomouci a po získání důstojnické hodnosti úzce spolupracoval s vojenským odbojovým hnutím. Jako zpravodajský důstojník čs. armády byl zástupcem podplukovníka Metoděje Šimka (1893–1943) a spolu s ním byl tvůrcem a organizátorem odbojové skupiny Národní stráže. Mj. působil také v oblasti Velkého Týnce, Vsiska, Grygova, Kožušan, Velké Bystřice a Nenakonic. Po vyzrazení a zatčení v září 1939, následovaly výslechy, mučení, koncentráky a vězení ve Štěpánově, v Buchenwaldu, Berlíně, Olomouci, Brně, Reichenbachu, na Mírově, ve Wohlau a Vratislavi. Dne 13. ledna 1943 byl lidovým soudem odsouzen k smrti. Těžce nemocný, zcela vyčerpán a nezlomen čekal téměř rok na smrt. Rodná obec uctila dne 19. srpna 1945 památku národního mučedníka slavnostním aktem, při kterém byla do pomníku nedaleko rodného domku vsazena pamětní deska. Slavnosti se spolu se Skokánkovými spoluvězni zúčastnil také ředitel Národní jednoty Adolf Kubis (1876–1958), který vyprávěl o jeho hrdinné a strastiplné cestě. Pamětní deska se jménem Jana Skokánka je umístěna na budově vojenské správy, v ulici 1. máje v Olomouci. Na první okamžiky osvobození v roce 1945 vzpomínala i olomoucká knihovnice, paní Milada Skokánková (1911–1995), vdova po umučeném zachránci praporu 6. hanáckého pěšího pluku v pamětní publikaci „Český máj“, kterou vydalo Sdružení Národního odboje v Olomouci v čele s Adolfem Kubisem v květnu 1946. K 75. výročí úmrtí v roce 2019 byl ve Střížově u domu čp.100 odhalen památník.

Ševčíková, H.: Přesahy. Historie.Týnecké listy. Leden 2024. Kubis, A.: Český máj. Olomouc 1946.

Střížov je nyní část obce Drahanovice

Do školy chodil v Kostelanech a poté absolvoval roční ZUŠ lesnickou ve Strážnici. Poté odešel studovat SLTŠ do Písku. Zde byl členem horolezeckého oddílu a poznal skály. Po maturitě odešel na vojnu a po dvou letech odešel na Téryho chatu, kde se z nosiče záhy stál chatár. V roce 1967 se vrátil do jižních Čech a zakotvil v Českých Budějovicích, kde pracoval u Lesprojektu s cílem tvořit lesnické plány a mapy. Po 35 letech odešel do důchodu a plně se soustředil na vydání knihy. Vyšla v roce 2017 s názvem Upřenost. O pět let později vyšel autobiografický román Před lesem pokleknu!

http://www.ctenizpisku.cz/…k-frantisek/ Skopík,Fr.: Upřenost. České Budějovice, Basta 2017. http://otavinka.blog.cz/…0-narozeniny Skopík, Fr.: Před lesem pokleknu! České Budějovice, Basta 2022.

Narodil se v Milkově. Stud. do kvinty Slovanské gymnázium v Olomouci, pak přestup do 3. roč. učit. ústavu v Olomouci, od r. 1876 učitel v Milkově, 1895 v Hrochově, od r. 1904 v Kozově. R. 1916 psnzionován a poté žil v Litovli. Odborné statě ve Věstníku Klubu přírodovědců v Prostějově. Sbírku brouků předal Zemskému muzeu v Brně.

Slavík, B. : Písemnictví na Litovelsku. Litovel 1937, S. 43–44. ;Springer Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1940, S. 48. /chybné datum úmrtí/ ;Nekrolog /ČVSMO 1939, S. 184–185. ;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli. . . ?Praha 1962, S. 244. ;.

Milkov je nyní součástí obce Ludmírov.

Hrochov je součástí obce Lipová (u Konice)

Kozov je součástí obce Bouzov.

V roce 1957 absolvoval Střední zemědělsko-technickou školu v Olomouci a poté působil v Lipníku nad Bečvou, kde po vojně pracoval jako zootechnik u Vojenských statků a lesů. V listopadu 1963 nastoupil do Zoo Olomouc a pokračoval v dálkovém studiu na Vysoké škole zemědělské v Brně, kde promoval v roce 1967. V olomoucké Zoo pracoval více než 44 roků. Nastoupil jako zootechnik, později působil jako náměstek a poté se stal v r. 1984 ředitelem. Za jeho vedení zoo doznala zásadních změn. Většina starých pavilonů a ubikací byla zrekonstruována a přestavěna tak, aby vyhovovala modernímu pojetí chovu zvířat (pavilon šelem, pavilon opic, Zároveň byla postavena celá řada nových pavilonů a expozic (obří voliéra pro vodní ptactvo, pavilon pro žirafy, výběh pro pižmoně a soby, výběhy gepardů a rysů, voliéra pro plameňáky, zimoviště pro ptáky, pavilon netopýrů, volný výběh makaků, výběh pro nosály, výtopna na biomasu, atd.). Dnes patří Zoo Olomouc – Svatý Kopeček mezi nejúspěšnější v České republice a její přijetí za stálého řádného člena Světové asociace WAZA v Austrálii v říjnu 2001 ji řadí mezi 160 nejvýznam­nějších zoo světa. Ing. Slavotínek je vášnivý a uznávaný akvarista a jemu vděčíme za vybudování atraktivních mořských akvárií. V roce 2008 předal funkci mladšímu nástupci a odešel do důchodu.

Ševčíková, H.: Říjnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2009, č. 10.S.9.;

Vlastním jménem Josef Slabý, v r. 1931 se nechal úředně přejmenovat na Josefa Solara. V literatuře užíval jméno Jiří Solar a též pseudonym Jiří Jordan.

• pracovník v oblasti reklamy a propagace, básník a prozaik. Po studiu táborského gymnázia a Vyšší zemědělské školy v Táboře absolvoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. V době středoškolských a vysokoškolských studií procestoval na kole celou Evropu. Po promoci působil v letech 1923 až 1928 jako reklamní pracovník firmy Sigmund v Lutíně, kde založil a redigoval časopis Voda nad zlato. Poté pracoval u firmy Baťa ve Zlíně, kde měl vlastní ateliér a poradnu až do roku 1948. Přednášel o problémech propagace a reklamy, zejména o Umění jednat s lidmi i o Psychologii prodeje. Obě tyto přednášky vyšly tiskem. Jako spisovatel používal pseudonym Jiří Jordan. Z dalších vydaných titulů: Kurs prodeje (Uvedení do psychologie kupujícího s 50 ilustracemi J. Tesaře, Praha, vl. n.1941); Kurs obchodní reklamy (bohatě ilustrovaná příručka o moderních reklamních prostředcích s množstvím příkladů. Praha, vl. n. 1941); Okolo pultu (o praktické psychologii prodeje, příběhy, praxe a humor z obchodního života, zajímavé čtení i pro zákazníky s 47 ilustracemi akad. malíře Josefa Tesaře, Praha , vl. n. 1941); Půjde to! (Breviář šťastného člověka. Ilustrováno 80 kresbami J. Tesaře. Praha, vl.n. 1941); Breviář srdce (Abeceda štěstí v lásce, manželství a ve všem, věnovaná našim ženám a dcerkám, obsahuje 112 esejů a 13 básní o ctitelích, kamarádech, kavalírech, první lásce, šťastné, nešťastné, o manželství, prvním plesu, přátelství, rozvodu, tchyni, věnu, věrnosti a Xantipách, doprovázena 82 vtipnými ilustracemi F. Cubra, Praha, vl. n. 1941); Host a my (Kompas na cesty úspěchu v pohostinství- inspirační článečky, typy a příběhy, bohaté zkušenosti z hotelů, hostinců a letovisek, doplněné 43 kresbami Karla Skály, Praha, vl.n. 1941); Reklamní příručka; Budeme (Knížka o dětech s ilustracemi Vladimíra Pečeného, Praha, vl.n. 1941); Kluk (Dvacet skutečných příběhů ze zlatého světa klukovských let 1903–1909 vyprávěných pro radost dětem i jejich rodičům pro vzpomínky, doprovázené ilustracemi J. Tesaře, Praha, vl.n. 1942); Cesta vzhůru (Praha, Průmyslová tiskárna 1942); Chceme výš; Prodej s úsměvem.

  Rozsáhlá pozůstalostní sbírka je umístěna v Husitském muzeu Tábor a obsahuje kresby J. Tesaře, štočky, gramofonové desky, magnetofonové záznamy jeho přednášek, odznaky, plakety, reklamní plakáty, letáky, knihy, brožury, rukopisy, osobní doklady, korespondenci, fotografie a výstřižky v celkovém počtu 1898 ks.

Nekrolog – propagace, 28, 1981, č.1, S.13.
Studenovský, T.: Slovník českých autorů knih pro chlapce (a nejen pro ně). Praha, Ostrov 2000, S. 126. webová stránka husmuzeum.cz Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2008, S.7. Ševčíková, Hana: Slovník myšlenek. Nakladatelství Olomouc 2003. S.456–457. http://otavinka.blog.cz

Působil v operetě v Olomouci v letech 1981–1983 a v ND Brno v sezóně 1983–1984. Jako dítě hrál ve filmu Za 5 minut sedm, režiséra Pavla Hobla, kde hrál roli Otíka v roce 1964. Hrál v inscenacích Gordický úzel (1983), role Midase;
Noc v Benátkách (1983), role Pappacoda,prodavače makaronů;
Mé štěstí má zlaté vlasy (1984), role Pepík Madla;
Polská krev (1984), role Bronislav Popiel, přítel Baraňského.

Kdy, kde, co v Olomouci, 1984, srpen, S. 23.; Kmoníčková, E.: V roce 1984 zemřeli. Brno, SVK 1985. S. 38.

Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc 2001.

Ing. Marie Svobodová, CSc., po maturitě na Jedenáctileté střední škole v Brně studovala Agronomickou fakultu VŠZ Brno, 1966–1970 působila v Kroměříži ve Výzkumném ústavu, kde se připravovala na aspirantské studium. Od roku 1970 žila v Prostějově, kde 1973–1990 pracovala v Okresním kulturním středisku, 1991–1995 ve funkci vedoucí referátu kultury Okresního úřadu v Prostějově. Dne 13.3.1995 byla jmenována do funkce ředitelky Okresní knihovny v Olomouci, kterou vykonávala do 10. 7. 2000. Nyní zabezpečuje konzultační a informační služby pro neziskové organizace.

Dokumentační list ze dne 18.9.2000. http://otavinka.blog.cz/…ie-svobodova

Kozák, J. : Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory. Praha 1964. ;

Rozená Poláchová. Po základní škole absolvovala gymnázium v Uničově, kde maturovala v roce 1984. Poté pracovala jako technolog ve strojírenství v UNEX Uničov do srpna 1990. Od září 1996 do června 2004 absolvovala studium speciální pedagogiky na UP v Olomouci, asi dálkově, protože od září 1997 působí jako učitelka základní školy v Nové Hradečné, t.č. kromě toho zastává funkci zástupkyně ředitelky, je koordinátorkou EVVO, dále kordinátor KMČ, zajišťování kulturních akcí pro žáky a zdravotnickou prevenci. Se žáky ZŠ se zapojila do projektu, jehož cílem bylo sesbírat místní lidové pověsti z Nové Hradečné a okolí a vydat publikaci, kterou ilustrovali žáci ZŠ Hradečná. Kniha vznikla za přispění kronikářky obce paní Marie Poláchové, což je maminka výše jmenované. První vydání " Pověsti z Bradla a okolí" vyšlo v roce 2008 a 2. vydání rozšířené o překlady pověstí do němčiny a angličtiny se objevily v roce 2012. Kniha pověstí obsahuje celkem 18 příběhů.

Osobní sdělení pro HŠ/20.10.2023

Mgr. Hana Ševčíková

V letech 1896–1904 studoval gymnázium v Kroměříži, pohostin.vystupoval v Brně, člen divadla v Ostravě v letech 1919–1922.Uměl.jm.Karel Kalmar-barytonista.

Československý hudební slovník.P., SHV 1965, S.714.;.