Osobnosti Moravy.eu

V období 30.6.1806 – 1811 povolán na místo profesora lékařského ústavu v Olomouci

Daněk, Karel: Philipp Karl Hartmann, olomoucký profesor lékařství.ZVŮO 1966, č.128, S.1–9.;.

Narozen jako nejstarší syn početné rodiny domácího tkalce Valentina H. na šumperském předměstí. Už od dětství pracoval v prvních šumperských textilkách a záhy se z něho szal kvalifikovaný tkadlec. V letech 1871–1872 patřil k zakladatelům Dělnického vzdělávacího spolku v Šumperku. Pro knihovnu spolku objednal v Lipsku a ve Vídni první socialistické knihy a časopisy a propagoval je mezi šumperskými dělníky. V dubnu 1874 zastupoval šumperské dělníky na ustavujícím sjezdu soc. dem. strany v rakouském Neudörfelu. V březnu 1875 se zúčastnil tajné schůzky moravských a slezských spolkův Branticích u Krnova. Za tyto akce byl v Brně odsouzen za spolčování brněnským zemským soudem v listopadu 1875 a odsouzen k několikatýdennímu vězení.Přesto v srpnu 1876 byl už opět jako delegát severomoravského dělnistva přítomen na 3. sjezdu sociální demokracie ve Vídni. Někdy v roce 1877 se přestěhoval do Vídně a tady zcela zapomenut zemřel.

BSSSM, seš. 4 (16.) Ostrava 2003. S. 41.

Syn Jana Helceleta. Advokát ve Vyškově, od r. 1878 zemský a 1891–97 říšský poslanec

Masarykův slovník naučný. III. Praha 1927, s. 123. ;Kupka, Jan-VVM, 1975, s. 90–91, foto. ;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947, s. 36. ;.

Roz. Smržáková. Manželka Františka Herodka. Pomáhala v místním (Ivanovice na Hané) městském archivu v letech 1953–1960.

Hlaváček, Petr: 70 let vyškovského archivu – Slavkov u Brna. SOKA Vyškov 1997. S.26.

Narodil se v Olomoucké ulici (dnes 1.Máje č.629) jako syn Antonína Hluchého. Otec rozprodal roku 1885 zboží a odstěhoval se s rodinou do Tuřan u Brna, kde vedl hostinec a obchod se smíšeným zbožím. František se v Brně vyučil typografem a současně soukromě studoval hudbu. Své muzikantské nadání pak uplatnil u vojenských kapel v Olomouci, Josefově a ve Vídni. Tady pak po vojenské službě natrvalo zakotvil. Pracoval jako typograf českých Dělnických listů, kde zveřejňoval i své fejetony. Vydal romány „Šťastní a nešťastní“ (1912), „Luise 19..“ (1933), sbírku povídek a fejetonů Symfonie života (1926), divadelní hru „Zhroucení“ (1923).
Přesto jeho život patřil převážně hudbě. Dále se vzdělával, studoval harmonii i u J.B. Foerstera, po dvacet let byl sbormistrem českých pěveckých spolků ve Vídni, skládal pro ně mužské sbory. Z jeho díla pocházejí mužské sbory Posvícenská, Dohořela (na báseň J.S.Machara), Májová hymna (na text I.Olbrachta), Blahopřání, pochody (Na té naší Hané), symfonická báseň Vindobona. Byl aktivním členem vídeňské české společnosti i v jiných odvětvích kulturní a osvětové činnosti. Byť zůstal i po vzniku Československa ve Vídni, na svoji domovinu nezapomněl, svědčí o tom i rukopisné paměti na mládí v Litovli. Zemřel za 2.světové války, patrně roku 1940, ve Vídni.

Československý hudební slovník.I., Praha 1963., S.446.; Stárek, Zdeněk: Slovník českých sbormistrů. A-L. Praha 1982. S.160.; Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1940

Narodil se ve Strážnici na Moravě. Po maturitě na strážnickém gymnáziu studoval nejprve na filozofické fakultě v Olomouci a poté v kněžském semináři ve Vídni. V roce 1847 byl vysvěcen na kněze a roku 1850 získal doktorát teologie. Bezprostředně poté nastoupil jako profesor církevních dějin na olomoucké univerzitě, kde byl v roce 1853 zvolen rektorem. Koncem roku 1857 byl jmenován profesorem na vídeňské univerzitě a z toho titulu se roku 1867 stal kanovníkem vídeňské metropolitní kapituly u sv. Štěpána. Tam v letech 1875 až 1891 zastával úřad preláta scholastika. V roce 1891 byl jmenován papežským prelátem a dále prelátem kustodem při chrámu sv. Štěpána. Mimo to zastával mnoho jiných církevních funkcí.

Od roku 1865 byl předsedou jednoty sv. Metoděje, která podporovala vzdělání a duchovní péči o vídeňské Čechy. V roce 1886 věnoval dům ve Strážnici zděděný po rodičích ke zřízení kláštera milosrdných sester s dětskou opatrovnou a dívčí školou s českým vyučovacím jazykem. Za svou obětavost byl jmenován čestným občanem města. Dnes je po něm ve Strážnici pojmenována ulice Preláta Horného.

Cinek, Fr. : K národnímu probuzení moravského dorostu kněžského 1778 –1870. Olomouc, DLU 1934. S. 199.

Prof. ThDr. Antonín Horný

Studoval v Olomouci gymnázium, v r.1771 odešel do Vídně studovat chirurgii. Osobní lékař Leopolda II.

Kašpar, Rudolf: Jan Karel Hunčovský. ZVSMO 1986–1987, č. 23–24, S. 48–49. ;foto. ; Thomas, W.: Chirurg osvícenecké doby. Střední Morava, 4, č.7 1998. S.93–96.;

Po maturitě na gymnáziu ve Valašském Meziříčí, studoval teologii v Praze, které absolvoval v roce 1928. Po vysvěcení působil v Olomouci, kde byl hudebně činný ve Filharmonii Žerotína. V roce 1947 dokončil teologická studia doktorátem. Vrátil se do rodiště, kde v roce 1950 založil Valašský symfonický orchestr. V roce 1962 byl uměleckým vedoucím a violostou ve smyčcovém kvartetu. Jeho další láskou byla astronomie.

Janoušek, J.: Galerie… S.20

ThDr. Vilém Hýbl

Překladatel z češtiny.Užíval pseud.O.F.Stauf von der March.R.1900–190 vydával čas.Neue Bahnen /Nové dráhy/, určen pro německy mluvící obyvatele v Čechách.

Slovník spisovatelů německého jazyka.Praha 1987, S.359.;Václavek, L.E.: Stati o německé literatuře vzniklé v českých zemích.Olomouc UP 1991, S.15.;.

Dětství prožíval střídave ve Vídni a Šumperku. Vystudoval ve Vídni. Komponoval klavírní koncerty, sonáty, písně opery – celkem 7.Od roku 1931 se usadil v Šumperku natrvalo. Po válce byl jako Němec odsunut.

Filip, Z. Šumperské portréty. In Šumperk město a jeho obyvatelé. Šumperk 1996.S.211–213.

Narozen na Bruntálsku. Hudební zkušenosti získal už jako sborista olomouckého dómu. 1859–1864 byl kapelníkem ředitelem něm. divadla v Praze. 1881–1897 působil jako ředitel ve vídeňské opeře. Složil několik sborových písní.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzitav Ostravě, 1999.S.23;

V Olomouci navštěvoval reálku a vyučil se řezbářem. 1895 získal stipendium a studoval ve Vídni na škole uměleckých řemesel a na vídeňské akademii. Po 1. svět válce se usadil ve Vídni a stal se vyhledávaných sochařem. Pracoval ve dřevě, mramoru, bronzu i keramice.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.52;

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval r. 1879. Poté studoval práva v Praze. Studia nedokončil a po dvou letech se vrátil na Moravu a nastoupil pedagogickou dráhu v Pavlovicích u Přerova, Třeběticích a v Přerově. Od 1895 na obchod. škole v Brně, 1904–1923 ředitel obchodní školy ve Vyškově. R. 1900 absolvoval studijní cestu do Paříže a Londýna. Literární činnost: překlady angloamerické, zejm. humoristické prózy, přeložil Shakespearovy hry a vydal je r. 1907. Autor učebnic obchod. zeměpisu, účetnictví, němčiny. Do denního a odb. tisku psal metodické nebo národohospodářské články. Přispíval do čas. Domácí hospodyně 1893. ;Lumír 1892;Moravská orlice 1900;Výr. zprávy obch. školy ve Vyškově 1906, 1909, 1912, 1914. 1916.

Památník 60.výročí čes.Gymnázia v olomouci.Olomouc 1927.S.59, 191.; Lexikon české literatury.II/1­.Praha 1993.S.564.;.

Josef II. v letech 1765 až 1790 císař Svaté říše římské, v letech 1780 až 1790 král uherský a (nekorunovaný) král český a arcivévoda rakouský. Je jedním z nejdůležitějších panovnických představitelů evropského osvícenství, prosadil řadu osvícenských reforem. V českých zemích se těšil obzvláštní oblibě, např. častý výskyt jména Josef je odrazem jeho obliby mezi lidem, jehož postavení podstatně zlepšil.

Vyučil se malířem pokojů v Prostějově, kolem r.1850 odešel do Vídně, kde vystudoval v letech 1860–65 Akademii výtvarného umění a poté pobýval v Lošticích. Kolem r. 1887 působil v Paloníně. Ponejvíce maloval oltářní obrazy, náboženské a historické motivy.

Toman, P.: NSČSVU.I., 1947. S.480.;Fis­cher, R.: Čeští spisovatelé a umělci z okresu mohelnického.O­lomouc 1930, S.12–13./fotografie/;

V roce 1919 maturovala na Slovanském gymnáziu v Olomouci. V roce 1918 se seznámila s prof. Radimem Kettnerem, s kterým si dopisovala v letech 1922–1932 a dne 30. 4. 1928 se za něj v Olomouci provdala. Dcera MUDr. Morice Remeše, choť univ. prof. Radima Kettnera. Zpracovala bohatou zvířenu vymřelých drsných korálů z čelechovického devonu na Kosíři. Vydáno vl. n. r. 1932. Z díla: Paleontologické studie z čelechovického devonu, IV.Rugosa.Praha, vl.n.1932, 97 s.;O Heliotech čs.devonu.Praha 1933.;Geologické mapování země moravskoslezské­.=ČVSMO, 44, 1931, č.165 – 166, s.213–225. Tragicky zemřela ve Vysokých Tatrách u Votrubovy chaty, když se zřítila ze skály. V té době byl její manžel na mezinárodním kongeru v USA.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.38.;Símě hořčičné., S.67.;. Haubelt, Josef: Geolog Radim Kettner. Praha, Český geologický ústav. 1991.;

V Olomouci maturoval na reálce.. Vydával ve Vídni čas. Poetische Flugblätter/Bás­nické letáky/. Zabýval se dějinami opery a jedno ze svých dramat věnoval olomouckým legendám. „Der Uhrmacher von Olmütz“/Olomoucký hodinář. 1897/.

Slovník spisovatelů němec.jazyka…Praha 1987, S.409.;Václavek, L.E.: Stati o německé literatuře vzniklé v českých zemích.Olomouc UP 1991, S.16.;.

Olomouc- fundatista u P. Křížkovského od r. 1876, studoval nižší gymnázium v Přerově do r. 1884, varhanní školu v Praze poté v Brně do r. 1889. Učitel zpěvu v Brně, konzervatoře 1919–1932, sbormistr Svatopluku od r. 1891, přes 30 let varhaník a ředitel kůru na Starém Brně. Psal hudební referáty a kritiky v Hlasu a Lidových novinách. Výchovná a skladatelská činnost.

Československý hudební slovník., 1.díl, Praha SHV 1963.S.687.; Ševčíková, Hana: Říjnová výročí středomoravského regionu. In.: Týnecké listy, č. 10/2006, S. 9;

Pracoval ve Zlíně u firmy Baťa, který jej nechal vystudovat AVU Praha. Od r. 1936 žil v Praze, 1938 se oženil a bydlel ve Zlíně a působil jako učitel v živnostenské škole Bati. 1944 se odstěhoval do Jasenné u Vizovic, po r. 1945 založil v Liptále lidové výtvarné družstvo LIPTA, jehož se stal 1. předsedou. Od r. 1955 bydlel v Kroměříži nebo také v ateliéru na Soláni.

Lexikon české literatury.2/I­I.Praha, Academia 1993.S.752.;

V Olomouci vystudoval nižší gymnázium a střední hospodářskou školu. V roce 1916 jako záložní důstojník na ruské frontě vstoupil do legií. V roce 1920 se vrátil z Vladivostoku a zůstal aktivním důstojníkem. V roce 1939 ukončil vojenskou dráhu jako podplukovník a velitel II. praporu. Po likvidaci armády byl přidělen okresnímu úřadu v Litovli a roku 1940 odešel do výslužby. Vstoupil do ilegální odbojové složky v Olomouci a vedl odboj i na Litovelsku. Dne 14. 2. 1944 byl zatčen a vězněn v Olomouci, Brně a Vratislavi, kde byl 18. 8. 1944 odsouzen k smrti sekyrou a popraven v listopadu. In memoriam byl vyznamenán válečným křížem a povýšen na podplukovníka pěchoty.

Šik, L. : Osobnosti a dějiny Litovle. Disketa 1998.

Postavil celou řadu obytných budov, hospodářských, školu ve V. Bystřici, Okresní úřad v Olomouci aj. Byl jedním z iniciátorů a zasloužil se o první i druhou stavbu pomníku TGM v obci. Po válce byl nařčen, že byl kulakem, v r. 1950 mu byla sebrána živnost, stavební podnik, který založil už jeho otec v r. 1888. V roce 1989 byl posmrtně rehabilitován a jeho zásluhy veřejně uznány.

Z.Plachá: Josef Kolbe. Velkobystřické noviny, 1995, č.3, S.4–5.;.

Absolvoval studia na gymnáziu v Kroměříži, poté bohoslov. fak. v Olomouci, kde r.1897 byl vysvěcen na kněze. V Olomouci pracoval od r.1901 na arcibiskupství, od 1921 centrál. ředitel arc. statků olomouc. arcidiecése, od r.1923 prof. lesnické fakulty v Brně. Byl zvolen rektorem Vysokého učení zeměd. v Brně v letech 1933 – 34. Zabýval se hlavně pěstováním lesů a lesnickým názvoslovím. Sestavil a vydal Naučný slovník lesnický 1934 – 1940.

Mgr.ing.Jaroslav Pinkava;/mv/: Vzpomínka na dr.J.Konšela, Lid.demokracie, 1990, 16.6., S.4.; (pš): Výročí profesora J.Konšela, Lid.demokracie, 30.8.1988, S.4.; ČBS, Praha 1992, S.337; Velkobystřické noviny, 1/1990, S. 5–6;

Měl patnáct sourozenců Malovat se učil u svého bratra Josefa /1891–1918/.
Pak prošel školou F. Hoplíčka v Olomouci, z níž přešel na AVU. Figuralista a krajinář. Portréty v šedých a růžových barvách. Náměty: rodiště a Valašsko. Absolvoval AVU v letech 1933–1939 u prof. V. Nechleby. Samostatně vystavoval v Litovli r. 1978, Olomouci 1943, 1956, 1974, 1975, 1989, Přerově a Prostějově 1984. Svá díla předvedl i v zahraničí. Zastoupen je i Národní galerii v Praze. Přátelil se též s významným portrétistou Františkem Romanem Dragounem (1916–2005) z Písku, který jej navštěvoval při svých návštěvách Hané.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989.; Toman, P.: Slovník čes.výtvarných umělců.I., S.557.;. Ševčíková,H.: Srpnová a zářijová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy. 24 r. září 2014. S.10–11.

Narozen v Hynkově (n.m.č.obce Příkazy u Olomouce). Přednosta katedry hygieny a epidemiologie LFUP v Olomouci od r. 1962.Věnuje se výzkumům na Hané, hodnocení pitné vody a odpadních vod.R.1967 obdržel Kabrhelovu cenu.Je členem komise OSN pro narkotika a dalších zahraničních společností. Zemřel v Rakousku při zahraniční cestě.

ZVSMO, 1983–84, č.19–20, S.62–63.;Parte na vrátnici UPdne 8.4.1992;Nekrolog Janout, Vl.: Za Zdeňkem Krejčím.=Žurnál UP, 1992, č.30, S.2.;.

Vystudoval pedagogic. institut v Olomouci. Poté působil jako učitel v letech 1965–67 – Valaš. Klobouky.

Literární průvodce okresu Zlín.Zlín, OK 1989.;.