Osobnosti Moravy.eu

Syn Josefa Blažka. Studoval gymnázium v Kroměříži v letech 1912–19. Spolupracoval s J. Kvapilem. Skládal skladby klavírní, komorní, orchestrální, písně, sbory, smíšené a kantáty. Získal 1. cenu v soutěži arcibiskupské konsistoře v Olomouci v r. 1939, 1942.

Blažek, Vilém: Čemu jsem se naučil ve svých skladbách.In: Opus musicum, 5, 1973, č.10, S.305–307.;Československý hudební slovník.I.Praha SHV 1963, S.106–107.;Svaz čes.skladatelů­.Praha, Supraphon 1975, S.58.;.

V roce 1960 absolvovala Lékařskou fakultu v Brně, působila do r. 1965 v nemocnici v Jihlavě, 1965–69 v Praze , Bulovka, do r. 1981 odb. asist. katedry oftalmologie inst. pro další vzdělávání lékařů, od r. 1981 vedoucí katedry a přednosta oční kliniky ILF v Praze na Bulovce, vedoucí redaktorka časopisu Česká a slovenská oftalmologie. Členka: výboru Čes. oftal. spol., :Evropské glaukomové spol. a European Community Univ. Prof. of Ophthalmology, :prezidia České lékař. spol. JEP. Manžel prof. JUDr. Jiří Boguszak, DrSc., vysokoškol. profesor.

Černý, Milan: Kdo je kdo 1991.Praha, IRIS 1991, S.15.;.

V roce 1946 se rodina přestěhovala do Mariánského Údolí. Měl čtyři sourozence, bratra Oldřicha a tři sestry: Adélu, Boženu a Ludmilu. V roce 1958 maturoval na Jedenáctiletce v Olomouci. Protože nemohl studovat na vysoké škole vyučil se mechanikem kancelářských strojů. Na vojně byl v Přerově, kde mechanikem letadel. Poté studoval při zaměstnání SPŠS v Olomouci a po maturitě trvale zakotvil v Moravii, kde pracoval 36 let. Čtyři roky před důchodem zvolen místostarostou obce Hlubočky. Měl tři syny (Vlastimil, Jaroslav, Pavel).
V 18 letech se začal učit hrát na varhany a byl též členem Velkobystřického chrámového sboru u Otce Josefa Olejníka.Nádherně zpíval (tenor). Pohřben ve Velké Bystřici.

Rukopis od Marie Peřinové z V. Bystřice 2014.

Mariánské Údolí (m.č. obce Hlubočky)

Narozen v Chomoutově u Olomouce. Do roku 1969 učil na základních školách, po emigraci svého syna do NSR byl nucen ze školství odejít. Pracoval pak v dělnických profesích a do školy se už nevrátil ani po roce 1989. Všestranně sportoval, hrál fotbal, hokej a byl praktickým hráčem šachu. Hrál za olomoucké šachové týmy (Sigma Olomouc, VŠ Slavia a AŠK Dům Armády). Byl také dobrým hudebníkem, hrál na akordeon. Po roce 1990 začal vydávat trampské písně z dob svého mládí. Bydlel v Chomoutově a v červenci 1997 musel osobně čelit záplavám. Na podzim 1997 dostal infarkt.

Chomoutov je část města Olomouc.

V roce 1919 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. S archeologií se seznámil už v Olomouci díky Dr. Jaroslavu Palliardimu (1861–1922). Studoval ji pak v letech 1919–1924 na FFUK v Praze (PhDr. 1924). Už od r. 1923 pracoval ve Státním archeologickém ústavu v Praze, kde roku 1939 se stal ředitelem Archeologického ústavu v Praze. V roce 1946 se mohl habilitovat na docenta pravěku a rané doby dějinné. Od tého roku přednášel na univerzitě v Olomouci. V roce 1952 se začlenil do ČSAV. Vedl terénní výzkumy, mj. Starého Hradiska u Kroměříže, Libušína u Kladna ad. Zabýval se hospodářských a společenským vývojem v pravěku a raném feudalismu. Hlavní díla: Základy hallstadtské periody v Čechách;
Kronika objeveného věku;
Naše nejstarší města.

Seznam a adresář absolventů SG v Olomouci.Olomouc 1989, S.5.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1962, S.21.; Kdy kde co v Olomouci 1982, prosinec, S. 4.; Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 82–83.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc, VSMO 2008.S.61.; MČSE.I.Academia Praha 1984. S.501. V sýp­kách ducha. SGO 1992. S, 148.

akademik, doc. PhDr. jaroslav Böhm

Studoval v Olomouci, r. 1894 vysvěcen. Brzy nato se stal profesorem na kadetní škole v Král. Poli – vyučoval češtinu, literaturu a vlastivědu. Povolán do Prahy jako generální superior armády a r. 1924 se stal prvním biskupem čsl. armády. Pohřben v rodném Jesenci.

Pinkava, J.: Voják, biskup a vlastivědec.=Mo­ravskoslezská orlice 1990, č.9, S.13.;.

Studoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Brně, obor grafika u prof. Chatrného. Poté se vrátil do rodiště, kde byl výtvarníkem, rytcem v kameni, malířem písma. Pracoval také v provozu ocelových staveb, kde byl dělníkem a poté působil v propagaci RD Jeseník. Po revoluci pracoval v kotelně. Ve volném čase tvořil sochy, plastiky aj. Na podzim roku 2011 mu vyšla monografie s názvem „ Ohně v řece“ , kde najdeme dojmy, reflexe, sny, vzpomínky a vyznání. Jeho básně i výtvarná vyznání k domovu, řece, rodnému kraji jsou úžasná. Začátkem letošního srpna byla slavnostně odhalena jeho busta zakladatele lázní Vincenze Priessnitze v lázeňském domě. Dne 2.5.2017 se uskutečnila v Divadle P. Bezruče v Jeseníku vernisáž jeho výstavy, kde úvodní slovo měla Mgr. Alena Trunečková. Text úvodního slova v Poznámce.

Boreček, Roman: Ohně v řece. Zlaté Hory, RULA 2011. 318 s. http://otavinka.blog.cz/…oman-borecek Fotografie z vernisáže: na Google viz email dne 3.5.2017 od Alenky Trunečkové

Úvodní slovo k vernisáži Romana Borečka Divadlo Petra Bezruče Jeseník 2.5. 2017, 17 hodin

Je jedinečné být a kráčet světem je jedinečné vnímat krásné je jedinečné umět toužit je jedinečné poznávat je jedinečné milovat

.....jsou verše jesenického rodáka Romana Borečka, člověka vpravdě renesančního, s obdivuhodně mnohostrannými zájmy, kde nad jiné vyniká jeho vztah k umění, přírodě, domovu, rodině. Široce známý výtvarník, malíř a sochař, fotograf, básník, milovník vážné hudby a historie vystudoval SPUŠ v Brně obor grafika u profesora Chatrného. Svá díla prezentoval několikrát na autorských výstavách v Jeseníku, Šumperku, Olomouci, Brně, Praze i polské Nyse. Od roku 1982 do roku 1987 jste mohli jeho díla zhlédnout na Salónu mladých výtvarníkův Praze, účastnil se mezinárodních výstav sochařství v Hlinsku, San Gustinu v Itálii nebo sochařského sympozia ve dřevě v Mexiku. Výraznou stopu zanechává v našem kraji. Procházíte -li městem, upoutá vás jeho „Rodná země“ – dar městu Jeseník nebo památník „Obětem komunismu“. Halu hlavní budovy Priessnitzových lázní zdobí busta jejího zakladatele V.Priessnitze. Aktuálním dílem je návrh sochy „Svatého Josefa s Ježíšem“ pro Českou Ves. Nesmíme zapomenout na bustu malíře, profesora Jana Orlíka, se kterým si byli osobnostně i profesně blízcí. V Borečkově výtvarné tvorbě nalezneme řadu osobností hudebního světa : pěvců Leo Slezáka, rodáka ze Šumperku, Marie Jeritzy, dirigenta Břetislava Bakaly, Antonína Dvořáka, Gustava Mahlera, Leoše Janáčka, Rafaela Kubelíka nebo zakladatele Mezinárodní klavírní soutěže v Jeseníku , hudebního skladatele a vynikajícího pianisty, profesora Vlastimila Lejska, kde neoddělitelnou součástí této soutěže je i bronzová busta Franze Schuberta. Dalšími tematickými okruhy jsou sochařské práce věnované uměleckým velikánům a vzorům – Pieteru Brueghelovi, Rembrantovi, Michelangelovi.To, co Romana Borečka utváří, je „Krajina domova“. Na jedné straně rodný kraj, do kterého se dívá s nadšením, krajina, kterou zná od narození a je jí stále plný .Představuje pro něj harmonii a řád. Na druhé straně jeho nejbližší – rodiče, manželka Hana a dcera Eva – to jsou životní jistoty, bezpečné zázemí a láska. U vystavených obrazů a plastik můžeme dobře sledovat, jak se v průběhu geneze vyvíjel a proměňoval jeho výtvarný projev. Zatímco Borečkovy obrazy a pastely vznikaly převážně ze šťastných chvil básnivé imaginace a jejich základem bylo okouzlení přírodou, jeho sochy jsou syntézou zažitých zkušeností a zrodu díla předcházel složitý proces a dlouhá příprava. Impulsem bývá emotivní zážitek související s jeho myšlenkovým nazíráním a chápáním světa a předchází mu hluboké seznámení s vnitřním světem modelu. Jeho sochy- podobizny nemají pro R.Borečka funkci zobrazivou, napodobivou, ale jak sám říká : … chce do nich promítnout svoje poznání o člověku, jeho životní energii, prostě to, co zůstává jako nesmazatelná stopa v čase a prostoru a co svojí pravdivostí obstojí před věčností." V umění jde vždycky o osobní transformaci skutečnosti – je to hledání, objevování a sdělování pravdy vlastní duší, vlastníma očima. Borečkovo umění se vyznačuje vším, co má nadčasovou platnost – je citlivé, kultivované, originální a kvalitní a má nezaměnitelné kouzlo. Kořeny tkví v intenzívně prožívaném uměleckém osudu, ve schopnosti prožitky a city života sdělit, myšlenkově precizovat a svět vůkol inspirovat.Tento bytostný romantik a věčný poutník si jistě zaslouží, aby jeho dílo bylo v našem městě zachováno a bylo poselstvím pro budoucí příští.

V roce 1957 absolvoval FFUP Olomouc. Od r. 1990 působí na FFUP, doc. až rehabilitací 1990. Doc. katedry věd o umění FFUP. Vědecká a odborná činnost orientována na ruskou literární historii nové doby. Přítel Jiřího Klobouka.

Kdo je kdo v České republice 1994/1995.Praha 1994.S.57.;.

Absolvent pražské konzervatoře. Stal se prvním ředitelem hudební školy v Litovli otevřené 1. 8. 1900. Měl stálý kontakt s pražskou hudební společností, což se záhy projevilo i uváděním jeho děl v Praze. V roce 1902 složil symfonii Hrad Bouzov a dílo věnoval velmistru řádu arcivévodovi Evženovi (Provedeno v Olomouci r. 1903). Dne 2. 11. 1909 odešel z Litovle do Plzně, kde se stal majitelem hudební školy. Působil zde do roku 1915.

Stárek, Zd.: Slovník českých sbormistrů.Praha 1982, S.50.;. Šik, L.: Litovelské osobnosti. 2009. (CD-R).; ČSHS.I. Praha 1963. S.126.

Od r. 1861 studoval v Šumperku, od 1865 na učitel. ústavu v Olomouci, aproboval r. 1867. Poté učil ve Vyškově až do února 1872, kdy se vrátil do rodiště, kde učil do r. 1907. Publikoval v čas. Komenský, Štěpnice, vydal několik divadelních her pro mládež, řídil pěvec. sbor spolku Lumír. , varhaník, ředitel kůru, kronikář obce 1874–1879, kronikář školy. Psal vánoční koledy pro Štěpnici.

Československý hudební slovník.1.Praha, SHV 1963, S.127.;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990, S.26–28./fotografi­e/;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.23.;Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.1.díl­.Praha 1982 S.51.;.

V roce 1888 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Důstojník z povolání. Za 1. světové války velitelem těžkého dělostřeleckého pluku. Od r. 1924 kustos oddělení starožitných zbraní, člen výboru VSMO v letech 1929–1939. Znalec starožitných zbraní. Věnoval se vlastivědě. K tomu jej přivedl profesor Jan Havelka.

Časopis VSMO, 1946. S.449.

Mezzosopranistka. Studovala na JAMU u B. Soběského, kde absolvovala v r. 1958. Účinkovala v Košicích a v Olomouci (kde v Divadle Oldřich Stibora 1967–1974), často hostovala v Komické opeře v Berlíně. Působila pedagogicky na JAMU od r. 1978. Hlavní role: Panna Róza (Tajemství), Isabella (Nevěsta messinská), Amneris (Aida), Carmen, Olga (Evžen Oněgin).

ČBS.Praha 1992.S.294.;.

V roce 1911 promoval na české univerzitě v Praze. Od r. 1912 pravidelně publikoval v Časopise českých lékařů. Pedagogicky působil od r. 1920 v Bratislavě, kde profesorem univerzity. Dr.h.c. 1965 na UK Praha.Jeden ze zakladatelů pediatrie na Slovensku.Od 1919 – 1935 působil na Slovensku, poté v Praze.Autor knih např. Dítě kojenec(1917), Nemoci novorozenců (1919) ad.

ČBS.Praha 1992.S.66.;. Almanach českých lékařů. Praha, vl.n. 1913. S. 25.

V útlém dětství žila s rodiči ve Stínavě, v letech 1950 – 1959 ve Štěpánově u Olomouce, odkud denně dojížděla autobusem na jedenáctiletku a poslední dva roky dojížděla z Prostějova. Na Slovanském gymnáziu v Olomouci maturovala v roce 1961. Poté studovala Přírodovědeckou fakultu UP, obor matematika a chemie. V roce 1976 složila rigorózní zkoušky z matematiky a získala titul RNDr. Na umístěnku se dostala do Karviné, kde učila přes deset let na střední škole. V roce 1969 se provdala. Od roku 1985 učila v Olomouci na SOU farmaceutickém a na Gymnáziu Na Vlčinci. Přes 30 let působila v Jednotě českých matematiků a fyziků, kde byla činná i v ústředí. Publikovala nejen v odborných časopisech, ale i společenských periodikách: Betty, Xantypa aj. V červnu 1993 se představila kulturní veřejnosti v olomouckém muzeu. Její poezie, doprovázela fotografie Vladislava Galgonka " Stromy a lidé„.
Maluje obrazy , které byly zařazeny do knihy společnosti SPIE – mezinárodní společnosti pro optiku v USA. Udržuje významné kontakty s vědci a umělci po celém světě. Její obrazy byly vystaveny na univerzitách v ČR, Německu, Francii a dalších státech. V roce 2007 vyšla její půvabná monografie " Tiché ozvěny světla.“ Nominována na Ženu regionu v r. 2017.

Katalog výstavy.Olomouc VMO 1993.;. Brůnová, J. – Švihálek,M.: Tiché ozvěny světla. Ostrava 2007.; Prázdninová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, červenec,srpen 20­09.;

Doc. PhDr. Jan Březina působil na Filozofické fakultě UP v Olomouci od roku 1990. Jeho syn Ing. Jan Březina (*1954).

Kalendárium osobností Moravy pro období 1996–2000.Olomouc-Brno. SVK, MZK 1995.S.61.

Maturovala na gymnáziu ve valašském Meziříčí a poté studovala DAMU, kde absolvovala v roce 1950. Manželka režiséra Karla Nováka. V letech 1950–1962 působila v Olomouci, pak členka Studia Čs.filmu Praha. Od r. 1973–1987 byla v Divadle S.K.Neumanna v Praze.Spolupráce s filmem a televizí. Pedagogicky činná na konzervatoři v Praze.

ČBS.Praha Academia 1992, S.72.;. Fabian, Josef – Ševčíková, Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí 2009. S.50.;

Po maturitě na gymnáziu v Ostravě odešel studovat hudební akademii do Vídně. Poté působil jako varhaník v Ostravě a od r. 1919 byl operním dirigentem, nejdéle v Olomouci, kde v letech 1921–1952, Souběžně též i pedagogem olomouckého Žerotína. Poté šéfem opery v Ústí nad Labem. Klavírní doprovazeč, varhanní koncerty. Složil na 50 skladeb pro sbory, je autorem scénické hudby.

Dvacet let české opery v Olomouci.VSSSM­.Přerov 1942.; ČSHS.I.Praha 1963.S.144.;ČSHS­.I.Praha 1963.S.143–144.; Hudební rozhledy, 1974, S.422.;. Fabián,J. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí 2009. S. 51.

Vyučil se a vystudoval dřevařskou průmyslovou školu v Olomouci, v době hospodářské krize odešel pracovat do firmy Sigmund v Lutíně, kde se stal technikem a později konstruktérem. Řídil stavby velkých studní , zařízení pro rafinerii nafty, projektoval a stavěl velkou světelnou nyní tzv. Křižíkovu fontánu v Praze, ale i fontány v jiných městech. Zabýval se projekty různých zavlažovacích zařízení. Od roku 1945 publikoval své znalosti z oboru v desítce knih a katalogů. Je autorem učebnic Mechanizace zemědělství pro pěstitelský a chovatelský obor, a knih k mechanizaci zahradnictví, zavlažování a čerpání vody. O výzkumech a praktickém využití těchto projektů psal do časopisů: Náš chov, Mechaniyace zemědělství, Zemědělské stroje, Ovocnářství a zelinářství, , Milotický hospodář, Strojírenství. Volný čas plně zasvětil vlastivědné a kronikářské práci. Dvacet let vedl společnou kroniku Lutín-Luběnice, pět let kroniku Luběnic. Založil kroniky luběnické školy, JZD Luběnice-Lutín, důchodců Sigma UP Olomouc a svůj podíl má i na zápisech do kroniky farního úřadu v Těšeticích. Jeho kroniky jsou psány kaligrafickým písmem a ilustrovány autorem. Sbírá také lidové pověsti a fólklor v písních. Publikuje ve sbornících Náměšť na Hané a okolí, Rok na Hané, též v regionálním tisku. V září 1997 byl hostem Literární kavárny v Okresní knihovně Olomouc.

Tichák, Milan: Písmák, kronikář a bývalý vynálezce Jan Bundil…Hanácký den, r.9, č.114.;

Syn knihaře Josefa Buresche (1875–1927). Vystudoval na vídeňské malířské akademii obor užité umění a jako výtvarník pak působil v Dolním Rakousku.

BSSSM, seš. 10 (22.) Ostrava 2007. S.20.

V roce 1934 absolvoval LF MU v Brně. Poté pracoval v Opavě a po okupaci v r. 1938 odešl do Olomouce, kde pracoval na chirurgii. V r. 1955 získal docenturu. V roce 1961, když bylo zřízena II. chirurgie v Olomouci – Řepčíně byl jmenován jejím přednostou a působil zde až do odchodu do důchodu v r. 1976. Zabýval se chirurgií zažívacího traktu.

Duda,M.: Osmdesátiny …In: Pacemaker 1989,r.2,č.5.S.3.;

Březsko (u Konice)

Absolvoval SG Olomouc r. 1942; Poté studoval MU Brno obor farmacie, na LF UP mikrobiologii a organickou chemii a na UK v Praze obor hygiena. Promován PhMr (1947), RNDr. (1950), MUDr. (1955) a CSc. (1966). V letech 1947–1948 odborným asistentem u prof. Kabelíka na UP v Olomouci a poté na LFUK Praha. Od r. 1958 jako krajský hygienik, 1970 musel zaměstnání opustit a pracoval na OHES Prostějov do r. 1989. Autor vědec. prací a článků v odbor. tisku. V dubnu 1990 zvolen prezidentem ČSČK. Tuto funkci vykonával do rozpadu Československa.

Osobní sdělení;Foto v galerii SG Olomouc.

Ředitel měšťanské školy v Konici. Člen Musejního spolku v Brně. Publikoval v ČVSMO, VVM.

Z díla: Vlastivěda moravská.2.Mís­topis.Konický okres.Brno, MS 1939., S. 244; Burian, B.: Jeskyně u Breziny.ČVSMO, 51, 1938, č.191–2.;Biografie: Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1962­.;

'

Absolv. FF UP, obor polština a němčina. Novinář: (HN, Stráž lidu, Zpravodaj OF OL), redaktor, recenzent, politický komentátor, překladatel z polštiny. Zabývá se česko-polskými. vztahy, současnou básnickou tvorbou, židovskou kulturou i mezinárodní politikou. Stál u zrodu lit. časopisu Scriptum, sborník pro literaturu, umění a život, zde vychází i současná polská lit. v překladech. Jeho překlady se objevily ve sborníku Světová lit. Publikuje v časopisech: Mosty, Nová přítomnost, Host, Literární noviny, Tvar. V letech 1995–97 působil v naklad. Votobia a v r. 1999 založil v Olomouci s.r.o. nakladatelství Burian-Tichák, které se uvedlo autobiogr.knihou Vlasty Chramostové. V r. 2001 byl oceněn za novinářskou činnost Cenou Ferdinanda Peroutky. Vydavatel periodika Listy, spolu s T. Tichákem. Zemřel na služební cestě ve Vídni, kde měl uvádět výstavu. Náhle zemřel. Pohřeb se konal 18.10.2014 v O­lomouci. Od roku 2016 je na jeho počest udělována Cena Václava Buriana. Václav Burian, jehož jméno cena nese, byl český polonista, překladatel, básník, vydavatel a redaktor dvouměsíčníku Listy. Své první překlady a texty publikoval v samizdatu. V osmdesátých letech vydával olomoucký samizdatový časopis Ječmínek. Původně československý exilový časopis Listy vydával spolu s Tomášem Tichákem od roku 2003. Za svůj vztah k polskému disidentu byl v červnu 2014 oceněn na pražské ambasádě Polské republiky Medailí vděčnosti Evropského centra solidarity v Gdaňsku.

Osobní a písemné sdělení. Parte (foto Vladislava Galgonka).

V letech 1984–1987 působil v DOS Olomouc. Poté přešel do Plzně, kde působí v Divadle J.K. Tyla.

V letech 1942–48 absolvoval VŠUP, VŠ architektury a pozem. stavitelství Praha, ped. fak. UP a FFUP Olomouc. Od r. 1946 odb. asistentem pro kresbu a malbu PdF UP, 1947–1951 půs. v oborech VV, deskript. geometrie a modelování. Vystavuje od váleč. let.

Výtvarní pedagogové a teoretici umění UP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;.

Ing. arch. Luděk Buriánek