Osobnosti Moravy.eu

Lesařinu a myslivost měl dánu takříkajíc do vínku, protože jeho strýcové byli lichtenštenskými fořty a stejné zálibě se věnoval i jeho otec. Není tedy překvapením, že podobným směrem se ubíralo také vzdělání tohoto příslušníka další rodinné generace. Zdeněk studoval 1937–1945 Reálné gymnázium v Prostějově a následně do r. 1949 Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně. Vzdělání si po dvaceti letech rozšířil studiem ekonomických oborů postgraduálně obory řízení na VŠE, tropické lesnictví VŠZ v Praze a následně složil státní jazykové zkoušky z angličtiny a němčiny. Po absolvování prvotního lesnického vzdělání na vysoké škole nastoupil Zdeněk Kunert do praxe a přes různé funkce se vypracoval až na post ředitele Lesního závodu Buchlovice, kde strávil téměř tři desítky let. Právě s oblastí Chřibů je v největší míře spojena i jeho myslivecká a následně spisovatelská činnost. Píše od r. 1954, črty a povídky do čas. Myslivost, Jihomoravské lesy, Slovácko, Rovnost. Populárně odb. články publikuje v denním tisku, Lesnická práce aj. Podobně jako vždy miloval lesnatou a kopcovitou krajinu Chřibů, vytvořil si silný vztah i k ušlechtilé jelení zvěři, jejímuž chovu věnoval obrovské úsilí. Žírný kraj jižní Moravy se odrazil také v jeho další, řekli bychom gurmánské lásce, kterou je víno, problematika jeho výroby a samozřejmě výsledná degustace toho nejlepšího, co teplé stráně tohoto kraje nabízejí. O tom, že v oblasti umění vládne široce nadaný autor nejen perem, svědčí i skutečnost, že mu vždy bývala velkou zálibou hra na housle a jako mnoho lesníků a myslivců jej na jeho toulkách přírodou provází též fotoaparát, coby nástroj k zachycení svědectví okamžiku, ke zvěčnění dané doby. Ve spolkové myslivecké práci vykonával pan Kunert funkce mysliveckého hospodáře, člena okresních orgánů, lektora a zkušebního komisaře pro přípravu uchazečů o první lovecký lístek a především předsedy Poradního sboru jelenářské oblasti Chřiby. Za zmínku stojí na tomto místě jeho dlouhodobé působení v Redakční radě časopisu Myslivost. Za jeho činnost mu vyla propůjčena řada vysokých mysliveckých vyznamenání, včetně Čestného mysliveckého řádu a Umělecká cena ČMMJ v roce 1995. Autorova publikační činnost je značně obsáhlá a kromě klasické knižní tvorby zahrnuje také řadu odborných příspěvků s lesnickým i mysliveckým zaměřením, odborné přednášky, ale i scénáře, poezii, překlady apod. Z ucelených knižních souborů povídek nesmíme opomenout tituly: Za kloboukem zelený úlomek (1988), Lovy pod Buchlovem (1993), V loveckém okouzlení (1995), Ze strání pod Buchlovem (spoluautor, 2003). V oblasti poezie vydal básnické sbírky : Myslivcův rok a Jak voní réva. V roce 2008 se podílel coby překladatel na vydání knihy Můj rok s liškami, jejímž autorem je německý spisovatel G. Schumann.

Z díla: Za kloboukem zelený úlomek. Praha, SZN 1988.; Biografie: Rakušan, Ctirad: Doslov ke knize. Za kloboukem zelený úlomek. Praha 1988, S. 261–264. ; www.klubautoru.cz

Ing. Zdeněk Kunert

Studoval reálku v Rakovníku a členem Sokola. V letech 1927–32 studoval KU Praha, obor matematika a tělesná výchova. Od 1930 zást. ředitele letního tábora YMCA na Sázavě. Jako středoškolský profesor působil v mnoha městech, také v Příboře. V r. 1939 přeložen na SG v Olomouci, kde profesorem matematiky a tělesné výchovy v letech 1938–1947 a 1950–1952. Za odbojovou činnost byl od 17. 1. 1944 do 14. 4. 1945 vězněn. Po zdravotní dovolené se vrátil na SGO. R. 1946 pověřen zřízením ústavu tělesné výchovy při UP. Ten vybudoval a vedl až do března 1950, kdy musel z politických důvodů jako nestraník odejít z funkce. Do roku 1948 předsedou basketbalového okrsku v Přerově a předsedou tělovýchovné komise kraje Olomouc. Vrátil se na SGO a později na SPSŠ, kde učil matematiku. V r. 1968–69 místostarosta obnoveného Sokola v Olomouci. Pohřben v Olomouci. Urnový náhrobek.

Zakladatelé a pokračovatelé. Olomouc UP 1996. S. 127–128.; Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SG 1997, S. 391.

Žije a tvoří v Kladně. Po maturitě na gymnáziu v rodišti studoval v letech 1980–1986 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v Ateliéru keramiky a porcelánu. Od roku 1994 působí jako vysokoškolský a středoškolský pedagog. V roce 2009 realizoval velký figurální objekt pod názvem Řetěz ve Vitry sur Seine ve Francii. Varianta tohoto díla dominuje v hale ostrovského barokního letohrádku.

Výstava v galerii v Ostrově je přehlídkou především sochařských děl Zdeňka Maniny. Expozici dotvářejí obrazy a kresby, které sobě vlastním způsobem reflektují stejná dramata, kolize či děje jako Maninovy plastické figurální „formace“, jak autor svá sousoší nazývá. První plastická díla Princ nebo Hlavy jsou datována rokem 1991 a 1994 a ukazují, že to byla především kamenina, keramický materiál, ze kterého budoval své postavy mužů, a to v jakémsi psychologicky vypjatém a utkvělém výrazu. Raná díla autor koloroval lineárním černým šrafováním. Vytvořil bustu herce a dabéra Rostislava Čtvrtlíka, (1963–2011) na pamětní desku, která bude odhalena na rodném domě, Masarykova 55 v Olomouci dne 9.11.2012.

Osobní sdělení. 2.11.2012

Studoval gymnázium ve Valašském Meziříčí, za války totálně nasazen na letišti v Prostějově a po osvobození žil s rodiči v Mořkově. Když se oženil v roce 1953, pracoval v Novém Jičíně, Ostravě, Frenštátě a Olomouci ve státní správě. V průběhu let dálkově vystudoval vysokou školu v Praze. V roce 1969 byl vyloučen ze strany a zbaven všech funkcí. Pracoval pak v letech 1970–1990 v olomoucké okresní knihovně. Od roku 1974 byl pověřen výstavbou a estetizací knihoven v okrese. Úzce spolupracoval s Ing. Arch. Jiřím Procházkou (1913–1989), významným scénografem Divadla Oldřicha Stibora a architektem kulturních institucí.

Dr. Zdeněk Mička, přezdívaný „ Ječmínek“, pro skutečnost, že byl těžko k zastižení, byl hodnověrný spolupracovník. Znal řadu kumštýřů a význačných osobností regionu, uměl jednat s lidmi a dokázal zajistit i nemožné. Nesměl publikovat v celostátním tisku, ale jeho články najdeme v odborných časopisech: Čtenář, Čitatel, Z knihovnické praxe a Naše knihovna. V červenci 1990 byl plně rehabilitován. O víkendech jezdil do milovaného Mořkova, kde byl i pohřben.

Hanzelka, Vratislav : Mořkov. Brno 2000. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Ju-Na. Valašské Meziříčí. 2010. http://otavinka.blog.cz/…zdenek-micka

RSDr. Zdeněk Mička.

Narozen v muzikantské rodině. První základy houslové hry mu dal otec, pak byl žákem LŠU Žerotín, úspěšně absolvoval brněnskou konzervatoř a při zaměstnání dálkocě studoval JAMU v Brně. Od r. 1971 byl v olomouckém operním orchestru zástupcem koncertního mistra a za dva roky byl jmenován koncertním mistrem. Náročnou funkci vykonával 30 let a pak vypomáhal v primové skupině až do svých 65 let. Byl členem Olomouckého smyčcového kvarteta, které později vedl jako primárius. Taky vystupoval jako výpomocný koncertní mistr v Západočeském symfonickém orchestru.

Ryšavý, Milan: ..a blahopřejeme. Kdy, kde, co v Olomouci. Duben 2014. S.3.

Studia DAMU v Praze nedokončil. Působil v oblastních divadlech.

V letech 1953–1954 v Jihlavě, pak v Kolíně, Příbrami, v Kladně,

Mladé Boleslavi a v Praze. Jinak hrál ve čtrnácti filmech a v jednom

seriálu TV a to většinou epizodní role. Debutoval v roce 1963 ve filmu

Cesta hlubokým lesem. V r. 1973 Větrné moře. V roce 1974 ve filmech

Sokolovo; Poslední ples na rožnovské plovárně; Noc oranžových ohňů;

r. 1977 Zlaté rybky; Zítra vstanu a opařím se čajem;

r. 1979 Kdo přichází před půlnocí, roku 1984 Na smaragdovém měsíci,

v roce 1987 filmy Proč; Zuřivý reportér; Návraty;

v TV filmu O Radkovi a Mileně , kde hrál astrologa (1990)

a v posledním Renčově filmu Na vlastní nebezpečí, který měl premiéru

v lednu 2008.

www.Horácké divadlo Jihlava Rubeš B.: Uzavřené osudy.

Dcera Osvalda Vídrmana.Vyrůstala v Nákle, od 18 let učitelkou.1900 za­ložila Jednotu učitelek moravských.1905 za­ložila se sestrou Ludmilou Konečnou Dívčí akademii, která zřídila první dívčí r.g.v Brně a Valaš.Meziříčí­.Spolupůsobila též při zakládání dívčího pedagogic.studia v Přerově.1905 za­čala vydávat vl.n.časopis Ženská revue, později politický žen.list Právo ženy.Provdala se za redaktora Jaroslava Motyčku, který zemřel 1914.

Vrbka, Josef: Dějiny obce Nákla.Loštice, vl.n.1940.S.373–374./foto/.;.

Syn litovelského obuvníka a světoběžníka Aloise Nerušila (1889–1967). Narozen jako nejmladší ze čtyř dětí, manžel zpěvačky Věry Nerušilové. Pracoval jako hudební textař, tanečník Státního souboru lidových písní a tanců, ovládal pět řečí a působil jako překladatel filmů na Barandově.

Encyklopedie jazzu…III. Praha 1990.S.374.; Šik, L.: Litovelské osobnosti. CD-R 2008.;

Členem VSMO 1969–1992, sekce fotografická.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1992

Z díla: Z minulosti našeho kraje. Kulturně historické obrazy z Bohuňovic a okolí. /1923/;Šternbersko. /1931/;Místopis soudního okresu Šternberk/Vlas­tivěda střední a severní Moravy, 1942/;

Springer, J.Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.13.; Hlůzová, Vlasta: osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S. 121–128.;

V letech 1950–1962 člen divadla v Olomouci, od r. 1963 člen Divadla S.K.Neumanna v Praze.Tragicky zahynul.

Kmoníčková, E.: V roce 1990 zemřeli.Brno 1991.;.

Narozen v Rosicích u Brna. V roce 1935 se rodina přestěhovala do Moravských Budějovic, kde vychodil školu a obsolvoval v roce 1952 reálné gymnázium. Poté byl přijat na DAMU v Praze a v r. 1957 byl redaktorem Divadelních novin. Rok před ukončením studia byl přijat do divadla v Trutnově jako dramaturg. Studia ukončil v roce 1959 jako dramaturg Horáckého divadla v Jihlavě. Pro toto divadlo připravil almanach k 20. výročí vzniku, kde se presentoval nádhernými verši. V roce 1960 vyhrál konkurz do Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Na UPOL se věnoval začínajícím divadelním teoretikům a hercům. Byl spoluzakladatelem studentských scén Zkumavka a Zelená husa. Po několika letech přešel do Večerního Brna, kde působil do r. 1966 a pak odešel do Prahy. Hrál v divadle Pod Palmovkou, hostoval v Realistickém divadle na Smíchově. Působil též jako divadelní kritik. Psal básně a prózy. V roce 1970 dostal výpověď a stal se svobodným umělcem. Publikoval v Amatérské scéně, uplatnil se též v rozhlase a archivu na Barrandově. V letech 1964 – 1982 hrál ve 28 filmech, např. Marečku, podejte mi pero, Malá mořská víla, Kulový blesk, Tvář za sklem aj. Je autorem her: Výslech po italsku; Elektro, má lásko. Textařem šansonů J. Jakoubka. Posmrtně vyšly dvě básnické sbírky. Bibliofilie Olomouc krásná, Olomouc něžná (1995) a Otevři hospodo, po životě žízním ( Praha, AMU 2003. S ilustracemi jeho dcery Simony Šimkové-Flíčkové. Režisér divadelního souboru Zápalka Olomouc – kde užíval pseudonym Z.A. Pálka.

Olomouc krásná, Olomouc něžná. 1995

Narodila se jako jediné dítě v rodině železničního úředníka. Dědeček z otcovy strany byl řídícím učitelem v Bystrovanech a druhý dědeček byl mlynářem, ale také starostou obce. Toto rodinné zázemí ji velmi ovlivnilo. Čtyři roky studovala Slovanské gymnázium v Olomouci a poté Rodinou školu Poettingeum. Po dokončení středoškolských studií v roce 1943 pracovala jako úřednice. Po osvobození působila skoro sedm let na ředitelství Moravských elektrotechnických závodů a v roce 1954 se s rodinou přestěhovala do Velké Bystřice. O deset let později převzala knihovnu v místě od místního řídícího učitele Jindřicha Roba a vedla ji do roku 1979. Je neuvěřitelné, co vše musela zvládnout, aby středisková knihovna získala v roce 1966 krajské uznání. V roce 1968 založila kroniku knihovny. Titulní list nakreslil akademický malíř, profesor Karel Svolinský, který v dětství navštěvoval bystřickou měšťanskou školu. V kronice byla zpracována historie knihovny zpětně od roku 1879 a končí rokem 1979, kdy knihovna oslavila stoleté jubileum a knihovnice odešla do důchodu. Tím, ale neskončila její aktivita. Její celoživotní zájmy o literaturu, malířství, kulturu, korespondenci s umělci a dění v rodném kraji, ji přinášely nejen pohodu a radost, ale občas ji přiváděly na zajímavá setkání s občany. Od roku 1990 publikovala články o rodácích a osobnostech regionu na stránkách Velkobystřických novin. Znalost prostředí a badatelská invence přinášela nová a dosud neznámá zjištění a fakta, z kterých pak čerpala někdejší olomoucká okresní knihovna. V červenci 2011 převzala ocenění za velký přínos v oblasti kultury a Cenu města Velké Bystřice. Poslední týdny pobývala v Domově pokojného stáří U svaté Anny ve Velké Bystřici.

http://otavinka.blog.cz/…denka-placha parte

Vyučil se uměleckým knihařem u svého otce, poté absolvoval dvouletou Střední průmyslovou školu grafickou v Praze, při zaměstnání absolvoval hejčínské gymnázium. Třináct let působil jako důstojník ČSA. Do důchodu pracoval v Moravských tiskařských závodech v Olomouci jako mistr a technolog výroby. Začínal v sokolském loutkovém divadle v Přerově, prošel loutkářskou praxí v souboru Umělecká výchova v Praze pod vedením dr. Erika Kolára, kde navázal osobní kontakty s mnoha osobnostmi tehdejšího loutkového divadla. Členem amatérského loutkového divadla Kašpárkova říše Olomouc je od roku 1955, v jeho čele jako vedoucí stojí od roku 1963. Od začátku se účastnil aktivit Skupiny amatérských loutkářů Svazu českých divadelních ochotníků. Je amatérským loutkářským výtvarníkem a režisérem. Loutky sám navrhuje a realizuje. V roce 1979 úspěšně absolvoval scénografickou školu SČDO. K svým sedmdesátinám měl samostatnou výstavu v Muzeu loutkářských kultur v Chrudimi a v roce 2003 samostatnou výstavu ve Vlastivědnému muzeu v Olomouci, o jeho činnosti byl natočen televizní medailon. Jako vedoucí souboru a režisér se podílel na běžných i mimořádných představeních Kašpárkovy říše, organizoval vystoupení na přehlídkách včetně Loutkářské Chrudimi a dvou zahraničních zájezdů (Německo, Švýcarsko). Je jedním z iniciátorů festivalu Čechova Olomouc, za svou činnost byl vyznamenán Zlatým odznakem národního umělce Josefa Skupy, Zlatým odznakem SČDO a Zlatým odznakem J. K. Tyla. Z jeho prací můžeme zmínit: Doktor Faust – verze pro děti, Faustův bludný kruh – verze pro dospělé (režie, realizace návrhů olomouckého výtvarníka Fr. Bělohlávka), Zlatovláska (výprava, režie), Bajaja (výprava, režie) a celou řadu českých klasických pohádek. Nositel CMO 2003. Maturoval na Gymnáziu Hejčín, dálkově studoval 3 letou SPŠG v Praze a v Olomouci, v roce 1979 absolvoval scénografickou školu. 13 let důstojník ČSA. Od r. 1952 působí v Olomouci. V Kašpárkově říši od r. 1953, vedoucí Kašpark. říše od r. 1963.

Čechova Olomouc 1993., dokument. list/1997;

Otec Zory, František Pořický byl prof.kreslení na gymnáziu v Plzni, kde dívka studovala v letech 1933–1941. Poté absolvovala 1 roční kurs Obchodní akademie v r. 1942. V letech 1942–1948 absolvovala VŠUP Praha u prof.F.Muzi­ky.Souběžně studovala umění a estetiku v letech 1946–1947 na FFUK v Praze a na FFUP 1949–1953. 1952 doktorát z dějin umění. V roce 1954 se provdala za prof. Rudolfa Chadrabu. V letech 1954–56 odbor.asist ústavu výtv.výchovy pedag.fak.UP v Olomouci.Vy­učovala grafiku, malbu, dekorativní kompozici, dějiny umění, plošný desing, písmo.V r.1956 mu­sela z kádr.důvodů odejít Uplatnila se jako svobodná umělkyně a věnovala se oborům:knižní grafika pro nakl.ČS, Svoboda, Sv.sovětů, Academia a Profil.Návrhy plakátů,typografie. Vytvořila 32 návrhů na reliéfní úpravu zvonů pro dílnu rodiny Dytrychovy v Brodku u Přerova , navrhovala interiéry smutečních síní ( Kojetín) Pracovala se dřevem, kamenem, kovem. Tvořila též novoročenky a to od r. 1959 a ex libris. V Olomouci žila 64 let. Ateliér spolu s manželem měla na ulici Ostružnická 32. Vzácná knihovna i výtvarná díla se po náhlé smrti manžela 27.2.2011 ztratila. V roce 2013 se s dcerou Mgr.A. Alicí Chadrabovou přestěhovala do Teplic v Čechách, kde zemřela 29.7.2015.

Maliva, J. : Tvorba Zory Chadrabové-Pořické. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1991, únor, S. 8–9. ;Katalog výtvar. umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. ;Zatloukal, Pavel: 1. soubor. výstava unie výtvar. umělců Olomoucka. Olomouc, Vlast. ústav 1991. Sdělení o úmrtí od Mgr. Evy Vánské Kobza, Fr.: Návštěva v ateliéru Zory Pořické – Chadrabové. Kulturní měsíčník IV. č. 12, 1986. S.11–13. Marynioková,Renata: Monografie Zory Pořické Chadrabové. Diplomová práce PdF UP Olomouc 1991. Mikša, David: Zora Pořická Chadrabová (1921–2015). Magisterská diplomová práce Olomouc FFUP Katedra dějin umění. 2018. https://theses.cz/…mov_prce.pdf

PhDr. Zora Chadrabová, roz. Pořická Matka syna Ing.arch. Pavla Chadraby (1956) a dcery Mgr.A.Alice Chadrabové (1960)

Fotoportrét Zory Pořické je z roku 1946. Manželé Rudolf Chadraba a Zora Pořická v roce 1971 na svatbě Evy a Jana Vanských.

Po maturitě na gymnáziu v Novém Jičíně v r. 1958 odešel studoval na, Průmyslovou školu stavební v Lipníku, kde absolvoval v r. 1960. V letech 1964–1969 studoval FFUK Praha, obor estetika. Aspirantura: 1969–1972 FFUK Praha, katedra sociologie-obor sociologie umění. Od 1975 –1984 působil v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV Praha-vědecký pracovník: 1984 –86 vedoucí Oblastní galerie výtvar.umění v Olomouci: 1987–1990 v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV Praha, 1988–1990 tajemník Československé vědecké společnosti pro estetiku při ČSAV, od 1.1.1991 na katedře sociologie a andragogiky FFUP Olomouc. Doc. PhDr. Zdeněk Pospíšil, CSc. se zabýval především dějinami estetiky a estetické výchovy, výtvarným uměním, mimouměleckým estetičnem a sociologií umění. Publikoval přes 60 odborných statí a recenzí, více než 150 výtvarných recenzí v celostátním a regionálním tisku, autor řady katalogů. Publikoval v časopisech: Ateliér, Domov, Estetika, Průmyslový desing, Estetická výchova, Literární měsíčník, Tvorba, Umění, Umění a řemesla, Kulturní měsíčník, Výtvarná kultura, Výtvarnictvo, foto, film.

Z díla: České estetickovýchovné názory minulosti. In: K některým problémům estet. výchovy III. Praha, ÚVK 1980. ; O vkusu. Olomouc M. U. K. L. 1992. 111 s. ; Marginálie k sociologii umění. Olomouc, Votobia 1993. : Estetický minilexikon /s J. Zívalovou/. Olomouc, Matice cyrilometodějská 1994. ; Markalousova životní estetika. Olomouc. Matice cyrilometodějská. 1994. 47 s. ;.

Narozen v obci Vojnice.

1964 – 1990 VÚ veterin. lékařství Brno 1991 vyhrál konkurs a ved. Ústavu epizootologie V-SV Brno. Specializace : infekční, virové nemoci zvířat. Autor 83 vědec. publikací v oblasti' diagnostiky, patogeneze a prevence, větší část v ciz. jaz. Spoluautor učebnic. 55 výzkumných zpráv.

Kdo je kdo 1991/1992.II.Praha 1991.S.765.;.

Vojnice je částí obce Těšetice.

Do školy i gymnázia už chodil v Litovli, v Praze vystudoval vysokou školu ekonomickou. Pak pracoval v Olomouci ve Státní bance československé, po roce 1990 zakládal v Litovli pobočku Komerční banky. V r.2003 mastoupil po výběrovém řízení jako vedoucí Vodohospodářské společnosti Čerlinka. Manželka Věra je ředitelkou školy v Července. Již v letech 1986–90 byl poslancem MěNV, v letech 1990–94 radním, 1998–2002 členem zastupitelstva, od r.2002 radním a roku 2010 byl zvolen třetím starostou města Litovel.

Šik, Lubomír: Osobnosti Litovle. 2011. CD-R.

Narozen v Chomoutově v rodině drobného zemědělce. Po absolvování olomoucké reálky studoval v letech 1947–1951 VV ped.fak.UP u prof.F.V.Mokrého, J.Zrzavého. R.1952 doktorát pedagogiky a dějin umění, 1966 habilitace-docent modelování.1956–57 učil na Fučíkově pedag.škole v Olomouci, od r.1959 půs.na UP.R.1967 napsal knihu Jak pracuje sochař.Praha, SPN 1971.;Publikoval učební texty a články ve sbornících UP a časopisech v ČSFR a v zahraničí.1990 jm­.prof.sochařství. Psal nádherné básně. Byl členem Literárního klubu Olomouc a uskupení PRSK (Přikryl – Rusek – Stibor – Kolář).Olomoucké veřejnosti se představoval při literárních večerech s hercem Františkem Řehákem. Velkou popularitu měly také jeho pořady o hanáčtině. Nositel Ceny města Olomouce v oblasti výtvarné umění (2002). V září 2015 v budově olomoucké radnice byla slavnostně odhalena jeho socha Dona Quijota. Dva roky před úmrtím žil v Domově důchodců v Hranicích. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách Národní galerie v Praze, Moravské galerie Brno, Muzeum umění a Vlastivědné muzeum Olomouc, ale také v zahrničí a to v muzeích Francie, Polsko, Itálie a Německo.

Z díla: Sochy, medaile, kresby z let 1970–1975. Olomouc, GVU 1975.
Zdeněk Přikryl. Monografie. Olomouc, UP 2002.
;Biografie: Katalog výtvarných umělců olomouc. oblasti. Olomouc 1989. ;-fk-: Vyznání sochaře a pedagoga. =Stráž lidu, 1988, 2. 7. , S. 4. ;Kobza, F. : Návštěva v ateliéru Z. Přikryla. Ostravský kulturní měsíčník, 1982, č. 5, S. 30. ;Komenda, S. : Šťastné břímě Z. Přikryla. =Stráž lidu, 1989, 30. 3. , S. 5; O něm: /foto/-Žurnál UP, 1992, č. 30, S. 5. ;. Všetička, F.: Věčné téma. Olomoucký archivní sborník.roč.10 (2012).S. 131–132. Šiška, Z.: Síla záření. Olomouc 2009. (ilustrace Z. Přikryl).

Chomoutov je součástí města Olomouc.

emeritní profesor PaedDr. Zdeněk Přikryl

Od r. 1968 sbormistrem smíšeného sboru Plumlovan, od r. 1978 sbormistrem Vlastimily v Prostějově. V letech 1986–1989 v čele LŠU Prostějov.

Stárek, Zdeněk: Slovník českých sbormistrů.2.Praha 1982, S.460.;.

V letech 1947–1961 členka Divadla Oldřicha Stibora Olomouc, v r.1961 odešla do Ostravy.;Divadlo, rozhlas, film.Zasl.um.r­.1965.Abs.kon­z.v Brně 1945.V době uzavření konzervatoře Němci, představení po domácnostech v Kroměříži a v Brně. Olomoucké angažmá bylo pro herečku šťastné. Seznámila se zde se svým budoucím manželem, za kterého se provdala 17.9.1951 v Praze na Staroměstské radnici. R.1990 tvůrčí prémie Čs. rozhlasu.
Poslední roli měla v roce 2006 ve filmu Věry Chytilové " Hezké chvilky bez záruky". V roce 1994 obdržela za celoživotní herecké mistrovství Cenu Thálie.

Bio kartotéka ČTK.P., 1982.;Kdo je kdo.II.1991/92­.Praha 1991, S.820.;Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959, S.215.;. Šec, František: Sezona. Ostrava, Host 2004. (rh): Zemřela herečka Zora Rozsypalová. Právo 25.1.2010.S.15­. BSSSM, suplement 1.Ostrava 2011. S.164–166.

Rozsypalová-Šecová Zora

Rodným jménem Radochová. Narozena v obci Drahotuše (n.m.č. města Hranice). Pocházela z rolnické rodiny. S divadlem se seznamovala jako ochotnická herečka a zároveň studentka obchodní školy. Po maturitě následovala příklad své sestry a zahájila profesionální dráhu 1919–1924 u divadelní společnosti V. Housky. Pak angařována u ředitelů B. Šolce, V. Budínského , K Pečínky, K.Rodena a B. Ryse. V sezóně 1945–1946 byla členkou Východočeského divadla v Pardubicích, 1946–1948 v Městském divadle Olomouc a 1951–1959 v Šumperku. Po odchodu na odpočinek hrála ještě pohostinsky do r. 1961. Manželka herce Eduarda Rubíka. V pozdních letech dožívala v domově důchodců v Sobotíně.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8., Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.96;

S rodiči bydlel na Bělidlech, kde měl jeho tatínek obchod se smíšeným zbožím a učil jej milovat přírodu, protože měl rád brouky. Lásku k hudbě podědil po mamince, která byla dobrou zpěvačkou. V jedenácti letech začal studovat na gymnáziu, kde byl velmi ovlivněn Polívkovým Živočichopisem a naukou o člověku. Velký vliv na jeho rozhodnutí věnovat se přírodovědnému oboru měl i jeho profesor Josef Hrdlička ( 1883–1956). Jenže rok 1948 všechny naděje ukončil. Tatínkův obchod byl znárodněn a mladý student nesměl studovat na gymnáziu. Vyučil se lesníkem a pak pokračoval jako dělník. Později mohl studovat lesnickou školu v Trutnově, kde poznal vynikajícího zoologa Ing. Vladimíra Hendrycha (1902–1966), prvního ředitele SVLŠ. Vzhledem k tomu, že onemocněl vrátil se na Moravu a pokračoval ve studiu na Střední lesnické škole v Hranicích, kam nastoupil do 3. ročníku. Po maturitě šel pracovat na polesí a pak rok působil jako geodet. Když se uvolnilo místo na zámku v Úsově, kde je největší sbírka lovecko-lesnická, prováděl zde soupisy sbírek a navrhl nové uspořádání myslivecko lesnické expozice, která bývala označována za kolébku lesnického školství na Moravě. Tehdy patřil úsovský zámek pod Vlastivědné muzeum v Olomouci. Když práci ukončil vrátil se do Olomouce a pracoval v muzeu jako zoolog přes třicet let. Navázal tak i na znalosti z ornitologického kroužku při Přírodovědecké fakultě UP, který vedl PaedDr. Bořivoj Novák, DrSc. (1920–2002). Při zaměstnání studoval vysokou školu v Brně na Masarykově univerzitě, kde získal titul RNDr. Kromě ochrany ptactva se zabýval též sovami a ochranou netopýrů. Je členem České společnosti pro ochranu netopýrů ( ČESON), která vznikla v roce 1991 s cílem zlepšit spolupráci mezi odborníky a amatéry.Také byl členem Ornisu – ornitologické stanice Muzea Komenského i členem výboru Moravského ornitologického spolku a redakční rady Zpráv MOS, kde je čestným členem. Publikoval řadu odborných i populárně naučných prací. Náš jubilant byl však znám též jako znamenitý varhaník. Hře na klavír a varhany se učil u hudebního skladatele, dómského varhaníka a korepetitora olomouckého divadla Stanislava Vrbíka (1907–1987), který též tvořil skladby pro varhany. Nadšený klavírista i varhaník Zdeněk Rumler hrál tajně přes dvacet let v kostele na varhany v hlavním sboru husitské církve a hlavně v hodolanském kostele. Učaroval mu zvuk elektronických varhan. Nástroj si dovezl ze západního Německa v roce 1987, kdy mohl navštívit svou sestru. Přenosný klávesový nástroj keyboard mohl pak používat ke koncertům i různým kulturním akcím na Moravě. Kromě hry také skládal a spojoval hudební tóny se zpěvem ptáků. Zajímavé propojení hudby a ornitologie využíval zejména na zoologických dnech.

Moudivláček 2011, č. 2. (Rozhovor s jubilantem k 75. narozeninám. http://otavinka.blog.cz/…nce-netopyru Osobní sdělení Haně Ševčíkové v září 2016.

RNDr. Zdeněk Rumler

Vyučil se v oboru seřizovač textilních strojů. Namáhavou práci však pro nemoc kyčelních kloubů nemohl dlouho vykonávat a tak vystřídal několik zaměstnání. V šumperském divadle působil jako kašér a malíř kulis. Když zůstal trvale v invalidním důchodu, stala se mu výtvarná tvorba jeho životní náplní. Do roku 1991 se pravidelně účastnil přehlídek neprofesionální tvorby v Šumperku. Později samostatně vystavoval v Olomouci, Zábřehu a Šumperku ad. Jeho práce vlastní Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích.

Umělci čistého srdce. Muzeum umění, Olomouc 2001, S. 73; Severní Morava, sv.90., 2005, S.44–46.

Samostatně vystavoval v Praze od r.1946, v r.1978-Šumperk, Olomouc, Brno.R.1963 člen SČUG Hollar, od r. 1968 prof.VŠUP, kde vedl až do r. 1977 ateliér ilustrace a užité grafiky.Zasloužilý umělec 1973. Z ilustr­.knih: Mácha, K.H.: Máj.1956.;Mat­hesius, B.: Zpěvy staré Číny.1967;Petiška, E.: Staré řecké báje a pověsti.1964.

Biografie: Pazderová, Eva: Zdeněk Sklenář=Výtvarná kultura, 1978, č.4, S.43–49.; Holešovský, František: Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládež.Praha, Albatros 1989, S.334–337.; Šmejkal, F.: Zdeněk Sklenář.P., Odeon 1984.;Dvořák, F.: Z.Sklenář.=Severní Morava, sv.39, S.32–39.; Hoffmeistrová, J.: Z.Sklenář.=Li­terární měsíčník, 1974, č.10, S.122–123.;
Ševčíková, Hana: Ilustrátoři dět.knihy.Olomouc, OK 1989.; Nezbeda, V.: Z.S. a čs.známková tvorba.=SM, 1988, sv.55, S.64 – 66.; Hanácké noviny, 18.4.1996, S.3., .