Osobnosti Moravy.eu

V letech 1945–1982 pracoval v tiskárnách a v Moravských tiskařských závodech v Olomouci, zde založil Tělovýchovnou jednotu Slovan tiskárny, celá léta sportoval. Za své organizační schopnosti a práci pro sport byl oceněn Zlatým odznakem.

Cena města Olomouce za rok 2003.Olomouc,2004.

Studium DAMU v Praze – obor div. věda, 1955.1961–68 dramaturg Divadla F.X.Šaldy v Liberci.1968–71 redaktor časopisu Divadlo, 1971 –1988 Divadlo E.F.Buriana Praha. 1988–93 odb. prac. Kabinetu pro studium č. div. ÚČSL ČSAV. 1978–92 dramaturg Studia Ypsilon. Od roku 1995 docent FF UK Praha, přednáší rovněž na FAMU, publikuje v Divad. revue, Divad. noviny, Lidové noviny. Člen Obce spisovatelů Divad. obce. Autor mnoha knižních publikací, statí ve sborn. a časopisech, spoluautor rozhlas. her i divad. her.

Čes.biografický slovník.Praha 1992.S.231.;. Kdo je kdo v ČR, osobnosti české současnosti, Praha 2002.

Hokejista – pravý křídelní útočník. Závodně začal hrát až v 16 letech, Železárny Prostějov 1958 – 1961, aktivní činnost do r. 1973, nyní trenér v Modetě Jihlava. Mistr sportu 1968, ZMS 1969. sedminásobný mistr ČSSR 1965–1967, 1969, 1970–1973. Účast na MS 1967 – 1970,, kdy uhrál 57 zápasů a dal 15 golů a ZOH 1968 Grenoble, zisk stříbrné medaile. V letech 1993–1997 trenér .

Gut, K.: Malá encyklopedie ledního hokeje.Praha, Olympia 1986.S.149./foto/;. Vrbecký, D.: Dukla Jihlava 1956–2006. Půl století legendy. Jihlava, Parola 2006.;

Narozen v Dubanech u Prostějova (n.m.č. obce Vrbátky). Od r. 1952 člen korespondent ČSAV, 1953–62 prof. ČVUT Praha.

Malá československá encyklopedieI­I.Praha, Academia 1985, S.858.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…? Praha 1979, S.57.;.

'

Po maturitě na gymnáziu ve Valašském Meziříčí, studoval teologii v Praze, které absolvoval v roce 1928. Po vysvěcení působil v Olomouci, kde byl hudebně činný ve Filharmonii Žerotína. V roce 1947 dokončil teologická studia doktorátem. Vrátil se do rodiště, kde v roce 1950 založil Valašský symfonický orchestr. V roce 1962 byl uměleckým vedoucím a violostou ve smyčcovém kvartetu. Jeho další láskou byla astronomie.

Janoušek, J.: Galerie… S.20

ThDr. Vilém Hýbl

Studoval bohosloví v Olomouci, od r. 1858 vyučoval na arcibiskup. G v Kroměříži, 1887 jmenován kanovníkem. Kromě odborných duchovědných prací je autorem pamětí, které zachycují město v 2. polovině minulého století. Vyšlo v r. 1938 pod názvem Kroměříž v hradbách.

Hýsek, M.: Literární Morava.S.90.;ZMK, 1987, č.5, S.97.;.

Rodným jménem Božková. V roce 1944 maturovala na gymnáziu a poté pracovala na místní poště. Ve dvaceti letech se vdala a odstěhovala se do Prahy. V padesátých letech se rodina přestěhovala do Teplic a paní Cholinská zde působila na základní škole jako učitelka. Mezitím vystudovala češtinu a francouzštinu na Pedagogické fakultě UK. Příležitostně překládala z němčiny a francouzštiny a eventuelně se věnovala též tlumočení. V 70. letech se vrátila do Prahy a pracovala jako ředitelka Ústředního domu pionýrů. V 80. letech učila po dobu pěti let zahraniční studenty na univerzitě v Grenoblu český jazyk. Po převratu se vrátila do rodiště. Na místních školách pořádala ekologické přednášky a aktivně se věnovala akcím na ochranu životního prostředí. Po roce 2000 začala vlastním nákladem vydávat básnické sbírky: Miláček prevít (2006), básně o vztahu k rodnému kraji (Kořeny (2006), milostnou poezii Striptýz (2007), Štěky a aforismy jedovaté babiny (2007), Třesky plesky a jiné drzosti (2007), Cikánské etudy (2008), básně kritizující nedostatky naší planety Tísňové volání (2009), přírodní lyriku Procházky rosou (2009). V roce 2008 vyšla i její autobiografická novela Zaručeně pravdivá historie neopětované lásky. Litovelská spisovatelka spolupracuje i s olomouckým Tyflocentrem a s Městskou knihovnou v Litovli. Dne 24. 3. 2010 se konalo setkání v litovelské knihovně s Klubem seniorů.V roce 2012 získala ocenění Významná osobnost Litovle.

Databáze – Knihovna města Litovle a Lubomír Šik. Osobní sdělení 2009 (hš) Ševčíková, Hana: Červnová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, 2009.S.4. Cena města Litovle 2012. Z netu jsem si půjčila portrét Jarmily Cholinské, jehož autorkou je Jana Motlová

Mgr. Jarmila Cholinská.

Studoval Vojenskou hudební školu Víta Nejedlého v Roudnici nad Labem (obor trubka), Státní konzervatoř Brno (obor trubka), Janáčkovu akademii múzických umění Brno (obor trubka), Státní konzervatoř Petra Iljiče Čajkovského v Moskvě a Hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně u Jiřího Vysloužila, Rudolfa Pečmana a Miloše Štědroně. Působil v Posádkové hudbě Olomouc (1961–65), Moravské filharmonii Olomouc (1965–67), Státní filharmonii Brno (1967–77) a Janáčkově akademii múzických umění Brno (1977–90). V roce 1968 se účastnil Mezinárodní soutěže ve hře na trubku v Ženevě. Získal čestné uznání odboru kultury Jihomoravského krajského národního výboru v Brně (1982), bronzovou medaili Leoše Janáčka za zásluhy o rozvoj školy Janáčkovy akademie múzických umění Brno (1987) a zlatou medaili Walbrziskiego Towarzystwa Muzycznego (1988). Je členem International Trumpet Guild se sídlem v USA.

Dílo literární

Klarina v kompozici moravského skladatele Pavla Josefa Vejvanovského (Janáčkova akademie múzických umění Brno, 1976); Přínos trubačů moravského regionu v letech 1620–1790 (Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Brno, 1981); Adaptace hráče žesťového nástroje k soutěžnímu výkonu (Filozofická fakulta University Palackého v Olomouci, 1988); Slovník české hudební kultury (autor hesla trubka, strana 952–953, edice Supraphon, Praha, 1997).

http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/…ik/index.php?… /Doplnění údajů a úmrtí/.

Vyrůstal v chudých poměrech. Vyučil se knihařem a vazbě knih. Divadelní dráhu zahájil v listopadu 1936 v Pardubicích. Po vojenské prezenční službě 1939 se uchytil v baletním sboru Českého divadla v Olomouci, ale po roce opět kočoval. Po osvobození 1945 se přihlásil do Opavy, kde angažován. 1950–1951 nastoupil ve Vesnickém divadle v Praze a r. 1951 se začlenil do nového souboru Krajského oblastního divadla v Šumperku, kde působil 25 let. Věnoval se zde i loutkovému divadlu (výroba loutek, výtvarník, režisér, herec) jež pod jeho vedením zajíždělo po oblasti. Do důchodu odešel k 1.1.1977.

BSSSM, seš.5 (17.) Ostrava 2004. S. 80.

Narozen v Alojzově (n.m.č. Rudy nad Moravou). Syn majitele papírny. Studoval na gymnáziu v Šumperku. Od r. 1922 studoval na Akademii ve Vídni a v letech 1925–1926 na AVU v Praze. Po absolutoriu odejel na pár let do Itálie, odkud se vrátil v r. 1928. Po návratu pobýval jako svobodný umělec několik let doma a později přijal místo učitele na technické škole v Krnově. Jako realistický umělec, který se věnoval především krajinomalbě vystavoval v Šumperku, Olomouci, Brně a Ostravě. Po válce byl odsunut do Wolfenu v NDR, kde byl zaměstnán jako textilní návrhář. V r. 1956 odešel do Freiburgu, kde pracoval jako malíř a grafik na volné noze. Námětově se často vracel k rodnému kraji. V roce 1993 se v Šumperku konala souborná výstava.

Toman,P.: NSČVU. I. Praha 1949. S. 466. ; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.62.;

Evangelický farář. Působil v Hradci Králové 13 let a pak přešel do Olomouce, kde působil od 21.8.1991 do 26.9.2004. V tři­náctiletém údobí kázal také v Šumperku. Odešel do Brandýsa nad Labem, kde je farářem. Mgr. Jan Kašper je kazatelem Československé církve evangelické.

Jeništová, Ivana: Rozloučili jsme se s kazatelem CB Janem Kašperem. Rozhovor. In: Posel, 5, 2004.;

Ing. Igor Kleiner studoval gymnázium v Uničově, poté Vysokou školu dopravní v Žilině. Do roku 1995 pracoval v podniku Automatizace železniční dopravy v Olomouci, od r. 1995 ředitelem Ústředního hřbitova v Olomouci.

Dokumentační list/2000.

Studoval na nižším gymnáziu v Šumperku a vyšším v Lanškrouně. 1890 byl vysvěcen na kněze, poté navštěvoval Teolog. fakultu ve Vídni. 1896 dosáhl doktorátu teologie. 1891–1903 byl prof. orientálních jazyků, 1894–1903 dogmatiky ny řádové vysoké škole. 1913 byl zvolen proboštem kláštera Klosterneuburg. Pro své zásluhy o obec Klosterneuburg byl jmenován čestným občanem. Byl výborným klavíristou, členem ředitelství Společnosti přátel hudby a Spolku koncertního domu ve Vídni. Byl zakladatelem lid. liturgického apoštolátu. Byl jmenován kanovníkem.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě,1999­.S.28;

Absolvoval Střední odborné učiliště elektrotechnické v Mohelnici, obor elektromechanik v letech 1983–1986 a následně studoval Střední školu pro pracující tamtéž, obor silnoproudá elektrotechnika, kde maturoval v roce 1988. Později studoval VUT v Brně, Fakultu elektrotechnickou. V dávném čase se živil jako elektrotechnik a vrchní kotelník. Pak pracoval od roku 1993 jako novinář v regionálním tisku na Šumpersku. Působil jako šéfredaktor týdeníku Moravský sever. Před rokem 2000 externě spolupracoval s Českým rozhlasem v Olomouci, kde pracuje od roku 2002. Do roku 2014 byl vedoucím slovesné redakce ČrO. Po jejím zrušení pracuje jako redaktor publicistiky. Zajímá se o technické památky a historii Moravy a Slezska, přírodní zajímavosti a cestování. Je autorem rozhlasového cyklu Od Pradědu na Hanou, který Český rozhlas vysílá od roku 2002. Rozhlasových pohlednic z obcí, měst, ale i přírody, míst zapomenutých i známých, bylo odvysíláno 1700. Je autorem několika rozhlasových her a dramatizací. Jako dramaturg se podílel na vzniku mnoha rozhlasových adaptací literárních děl. Napsal předlohu pro 14 dílný cyklus pohádek z oblasti severozápadní Moravy " Povídánky od nítěných knoflíků". Knižně vyšlo v olomouckém nakladatelství Poznání v roce 2014. Kromě publicistiky se věnuje dokumentátní tvorbě. Společně s Irenou Šindlářovou napsal tři knihy: Tepny krajiny; Řeky Moravskoslezského kraje; Putování krajinou studánek a pramenů. Věnuje se také fotografování a na svém kontě má již několik výstav. Hraje na kytaru a foukací harmoniku, skládá písničky a vede rock-blues skupinu WILSNE! Rád cestuje na kole i pěšky, miluje dobrou muziku, dobré jídlo, hrochy všech velikostí. V únoru 2015 dostal Cenu města Zábřeh.

Osobní sdělení dne 14.4.2015. Kobza, M.:Povídánky od nitěných knoflíků. Poznání, Olomouc 2014. cs.wiki­pedia.org http://otavinka.blog.cz/…rve-v-art-um email ze dne 17.4.2015

V letech 1933–1937 vystudoval v Praze na UK a stal se středoškolským profesorem tělesné výchovy a matematiky. Působil na UP v Olomouci. 1946 členem Ústavu tělesné výchovy.1954 ve­doucím Katedry tělesné výchovy na Vysoké škole pedegogické v Olomouci,1959 ve­dl Katedru odborné tělesné výchovy na Přírodovědecké fakultě. Od roku 1969 vedl Katedru teorie a metodiky tělesné výchovy na Přírodovědecké fakultě.Byl dlouholetým předsedou atletického oddílu TJ Univerzita Olomouc, úspěšným atletickým trenérem a aktivním ústředním rozhodčím. – Věnoval se též oblasti psycholgie práce a výsledky své práce přednesl na mezinárodních konferencích v Madridu a v Moskvě.

Rozloučení. Žurnál UP č.11,16.12.2005,S­.5. V měsíci lednu si připomínáme…Kdy,kde co v Olomouci, leden 2014. S.2.

doc. PaedDr. Mojmír Kocián, CSc.

Profesor reálky v Lipníku nad Bečvou, kde působil pět let. V Olomouci působil od roku 1906, kde též učil na reálce. V letech 1923–1929* byl ředitelem české reálky. Předseda odboru Klubu čsl. turistů v Olomouci.

Fischer,R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938. S 143–144.

Po osiření pobýval u tety ve Strážnici a ve třinácti letech se vrátil do Nivnice. V roce 1608 začal studovat na vyšší latinské českobratrské škole v Přerově a od roku 1611 na německých evangelických školách, nejprve na akademii v Herbornu, potom na univerzitě v Heidelbergu. Po skončení studií (1614) se vrací do Přerova jako učitel latiny. O 2 roky později byl vysvěcen na kněze Jednoty bratrské a po dalších 2 letech se ujal řízení bratrského sboru v severomoravském Fulneku. Odtud musel po bitvě na Bílé Hoře utéci, jako bratrský kněz se skrýval nejdříve na Moravě pak v Čechách. Dne 3. 2. 1628 opustil vlast a odešel do exilu do polského Lešna. Po vypálení Lešna koncem dubna 1656, při kterém přišel o celou knihovnu i svůj majetek, se uchýlil do Amsterdamu v Nizozemí. Tam vyvrcholila Komenského vědecká a literární činnost. Vydal asi 60 spisů, některé z nich už v předchozích letech (např. známý „Labyrint světa a ráj srdce“ hned po Bílé Hoře). Z jeho pedagogických spisů : “Svět v obrazech”, “Školu hrou” a “Didaktiku”. Jeho celoživotní snahou bylo sjednocení veškerého lidského vědění na základě jeho zpřístupnění všem. Položil základy novověké pedagogiky. Jan Ámos Komenský zemřel 15. listopadu 1670 v Amsterodamu a 22. listopadu byl pohřben v Naardenu (20 km jihovýchodně od Amsterodamu), kde je památník.

Kujal, Bohumír: Pedagogický slovník.1.sv.Praha spn 1965, S.215–222. ; Mezihorák, F.: Galerie velkých Evropanů. Nakladatelství Olomouc 2002. S. 105–107.;

Syn inspektora cukrovaru ve Velké Bystřici u Olomouce, navštěvoval německé gymnázium, pak čes. obchodní akademii v Prostějově. Seznamoval se s problematikou textilní výroby, se svým švagrem koupil tkalcovnu v Šumperku po čase se osamostatnil a vznikla tak první česká továrna v Šumperku. Po německé okupaci byl zatčen gestapem, krátce po propuštění v Olomouci zemřel.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.5.Ostrava 1998. S.61–62.

Po maturitě na Wintrově gymnáziu v Rakovníku odešel na vojnu do Olomouce, kde trvale zakotvil. Pracoval v n.p. Moravia Mariánské Údolí (n. Hlubočky) jako technolog až do odchodu do důchodu v roce 1992. Volný čas věnoval turistice vodní i pěší a organizování sportovních akcí. Od roku 1971 se věnoval značení turistických cest před pořádáním I. Ročníku Moravianské padesátky. V roce 1981 se stal předsedou Komise pro značení turistických tras. V roce 1989 zpracoval šedesátistránkový Turistický almanach, informační materiál pro odbor turistiky. O tři roky později připravil sborník Moravianské padesátky (1992). Je též autorem turistických map pro veřejnost. Dosud vyšly mapy: č. 51, 52, 56 a 57 ( Haná, Prostějovsko-Konicko, Zábřežsko, Nízký Jeseník, Haná – Olomoucko). Dne 13.1.1993 jej Ministerstvo životního prostředí ČR jmenovalo garantem ÚV KČT pro CHKO LP. Osm let spolupracoval s Českým rozhlasem v Olomouci. Dne 12. 9. 2010 vysílala Česká televize pořad Toulavá kamera, kde se objevilo pár šotů k tématu Moravští značkaři.

.Osobní sdělení 2001. http://otavinka.blog.cz

Syn Bedřicha Kozánka. Studoval gymnázium v Přerově, kde maturoval r. 1922, poté studoval VUT Brno, 1927 ing. Působil ve Vítkovic. železárnách, od r. 1939 v Radotíně a od r. 1940 v Praze. Hudbu studoval u otce a skladbu v rodišti u J. Čapky-Drahlovského. Věnoval se hře na klavír a varhany. Zhudebnil báseň V. M. Strojila „Nejkrásnější město“ jako výraz obdivu k rodišti.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.726.; Literární místopis Přerovska-OA Přerov

Chodil do měšťanské školy Na Palackého ulici. V roce 1935 začal pracovat v Optikotechně, dnešní Meopta až do důchodu 1971. V roce 1938 se oženil. Ke sportu se dostal v 15 letech, kdy začal cvičit v Sokole. Od 19 let závodil. Jeho disciplínou byl běh. Zakladatel Sokola v Meoptě Přerov. Člen DTJ a atletického klubu SK Přerov. Od r. 1943 župní náčelník Přerovské atletické župy. Aktivně sportoval do roku 1944. Kronikář DTJ. Autor řady knih o atletickém sportu. Pak působil jako trenér. Rada města Přerova mu udělila Cenu města Přerova

• medaili J. A. Komenského.

RN. Jaroslav Králík, nestor přerovských atletů vzpomíná.In Přerovské Echo. 7/8 2001, S.7. Fišmistrová, Věra: Kalendárium. Přerovské listy 2010, březen S. 6.;

Narozen jako yn pošmistra. Po ukončení gymnázia ve Vidnavě studoval na univerzitě ve Vídni -latinu a francouzštinu. Studium zakončil r. 1915 a pak narukoval na vojnu. Padl do italského zajetí a vrátil se až v září 1919. V září 1921 složil v Innsbrucku zkoušku jež byla následně uznána. V letech 1921–1937 byl profesorem na Státním reálném gymnáziu v Jeseníku. Aktivně se věnoval turistické činnosti. Vykonával též funkci místopředsedy Svazu německých horských a turistických spolků v ČSR. R. 1935 vážně onemocněl, zemřel a pohřben v Jeseníku.

BSSSM, seš. 5(17.) Ostrava 2004. S.91–92.

Hokej. levý obránce, hrál za SK Slavia Praha 1939 –1941, Sparta Praha, do r. 1955, poté ZJŠ Brno do r. 1956, Chomutov 1957 a Moravie Olomouc 1963 – 1965. Trenér a metodik čes. svazu led. hokeje 1968 – 1971. Trenérem v Olomouci 1975 – 1977. V ATSE Graz v Rakousku 1965–68, 1971–72. ;1980 onemocněl a musel zanechat činnosti.

Gut, K.: Malá encyklopedie ledního hokeje.Praha, Olympia 1986.S.193.;.

Narozen v Olšanech – Klášterec (n. Olšany) u Šumperka.Ma­turoval na gymnáziu v Kroměříži a pak studoval teologickou fakultu v Olomouci. R. 1880 vysvěcen na kněze. Kooperátor Konice, u sv. Michala Olomouc, univ. prof. bohosl. fak. Olomouc –33 let, R. 1887 se stal katechetou na německém gymnáziu v Olomouci, r. 1890 mimořádným profesorem pastorální teologie na teologické fakultě v Olomouci a r. 1892 řádným profesorem, r. 1894 založil čas. Kazatel. Dne 30.8.1918 nesí­delním kanovníkem olomoucké kapituly, za sídelního byl přijat r. 1921 a r.1926 zvolen kapitulním děkanem.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.166–167.: .

Klášterec je nyní součástí obce Olšany.

Prof.ThDr. Jan Alois Kubíček

V Dubu nad Moravou žila do roku 1939 a poté se rodina přestěhovala do Olomouce. Pocházela z učitelské rodiny, oba rodiče učili. Měla dva sourozence, sestru a bratra. Její tatínek František Kuba (1904–1976) působil pedagogicky rovněž na SPSŠ. Od roku 1945 studovala Učitelský ústav a poté tři roky Pedagogickou fakultu UP. Umístěnku dostala do Zábřehu, kde učila v letech 1952– 1957 na střední automobilové škole a pak se vrátila do Olomouce, kde působila v letech 1957–1987 na Střední průmyslové škole strojnické až do důchodu. Učila matematiku,krátce termodynamiku, deskriptivu, technické kreslení. V pensi si často přivydělávala soukromými kondicemi, protože je to učitelka, která umí předat svým žákům potřebné znalosti. O prázdninách se plně věnovala náboženství. Spolupracovala se Schonstadtským svazem žen v Německu a pravidelně dojíždí do Slavoňova. Má ráda domácí mazlíčky a často vypomáhá ve svém bydlišti nemocným sousedům venčit pejsky a starat se o kočičky.

Osobní sdělení dne 23.6.2019 u paní prof. doma. Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2020, červen. https://otavinka.blogspot.com/…ozeniny.html

promovaný pedagog