Osobnosti Moravy.eu

Maturoval na něm. G Kroměříž, FFUK Praha. Působ. v letech 1886–1890 v Uherském Hradišti jako redaktor, od r. 1895 redaktor Selských listů v Olomouci

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc1938­.S.42.;.

Redaktor časopisu Národ a škola. Přispíval do Lidových novin v Brně, črty a fejetony. Autor vlastivědných publikací. Ředitel učitelského ústavu v Brně. Autor vzpomínek z rodiště : „Hrstka vzpomínek z bývalé Hané“.

Pospíšil, F.: Almanach hanáckého roku.Přerov 1923.S.102.;Sprin­ger, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.33.;.

Sedmý rektor olomoucké koleje a akademie Tovaryšstva Ježíšova v letech 1607–1612.. Doktor teologie. Ordinován na kněze v Římě. Vyučoval v jezuitské akademii ve Štýrském Hradci. Bohatá publikační činnost.

Fiala, J. Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860. Žurnál UP č.24, 15.4.2005, S.7.

Studoval v Olomouci, poté v Praze a ve Vídni.R.1857 se stal prof.chemie a přírodopisu na něm.reálce v Olomouci.Z jeho podnětu založeny rolnické školy v Přerově 1865, na Hradisku 1876.Redigoval časopis"Hospodář Moravský„, který byl r.1871 změněn na " Pozor“.Vydal četné populární hospodář.brožu­ry.R.1867 a 1871 zvolen do zems.sněmu moravského za poslance za okr.olomoucko-prostějovský, r.1873 za prostějovsko-plumlovský.R.1883 dal podnět ke zřízení česko-moravského spolku selského pro Moravu v Olomouci. Zakladatel a první předseda správní rady Rolnického cukrovaru ve Vrbátkách v letech 1870–1879, v období od 10.8.1871 do 20.11.1874 před­nosta Poštovního úřadu ve Vrbátkách.

OSN, Sv.VII.Praha 1893, s.278;Masarykův slovník naučný.II.Praha, 1926, S.152.; Pospěch, Pavel: Příspěvek k politické činnosti J.R.Demla.=ZKVMO, 1981, č.214, S.6–12.; Pospěch, Pavel: Výročí J.R.Demla.=ZKVMO, 180, č.208, S.26.; Fotografie. PKK 1980.Olomouc, OK 1979.; Pamětní kniha obce Vrbátek.I., S.236, 269.

'

Založil závod se sídlem na Svatém Kopečku, kde se vyráběly upomínkové předměty pro většinu poutních míst v Čechách a na Moravě. Na rubové straně mnoha pohlednic a drobných barvotiskových obrázků, bylo přitištěno jeho jméno – jméno vydavatele. Oblíbené byly menší celoskleněné pouťové obrázky s okrajem zdobeným krajkou (dnes vzácný sběratelský artikl). J.N.Derka napsal také v roce 1886 dějiny svatokopeckého poutního místa a je též autorem Poutního zpěvníku pro Svatý Hostýn, Svatý Kopeček a Velehrad.

Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.33.;Spáčil, Vladimír : Historický místopis okresu Olomouc – venkov 1848 – 1960.Olomouc 1968.;. Smejkal, B.: Pohledy do historie Svatého Kopečka. Svatý Kopeček 2001, s. 57. Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy , roč.25, červen 2015, s. 7–8.

Svatý Kopeček ( m.č. m. Olomouce)

Narozen v rolnické rodině. Po vychození obecné školy studoval v Olomouci nižší gymnázium a Hospodářskou školu. Již od dětských let psal básničky, texty a krásně maloval. V roce 1967 napsal knihu Čuhácká dědina, kde vzdal hold čuháckému nářečí. Skoro o třicet let později vyšla jeho druhá kniha Čuháci vekládajú (1996). oslavil zde národopisný soubor Týnečáci, který vznikl v r. 1986. Psal pro něj texty scénky a povídky. Jeho články o zajímavostech a lidové kultuře najdeme na stránkách Hanáckých novin, Týneckých listů a ve vlastivědných časopisech. Několik desítek let psal též kroniku obce. V pozůstalosti nechal několik básnických sbírek, např. Verše pacholka, Týnecké polní kvítí aj.

Tichák, M.: Paměti obce Velkého Týnce. Olomouc DANAL 1998.S.65.; Ševčíková, H.: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.65.;

Od r. 1878 učil na Moravě, r. 1899 odešel do důchodu, žil v Přerově a věnoval se literární tvorbě a chmelařství. Byl redaktorem časopisu Lubina a v letech 1917 – 1923 přerovského Obzoru, kde uveřejňoval povídky, fejetony, humoresky, cestopisné črty i odborné stati o moravském chmelařství. Byl jednatelem Moravského spolku chmelařského a svou činností přispěl k rozšíření znalostí o mor. chmelu.

Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha 1973.S.505.; Literární místopis SOKA Přerov..

Vyučil se provozním chemikem, ale začal se věnovat divadlu v amatérském studiu DOS. V letech 1965–1968 umělecký šéf DEX klubu. Od roku 1966 – 18.4.1969 šéfre­daktor KKC, kdy byl na hodinu této funkce zbaven a posléze už nemohl v PKO vykonávat vůbec nic. V letech 1966–1970 olomoucké amatérské studio Divadla O. Stibora, 1971 – 1983 zákaz umělecké činnosti, též spolupráce s přerovským amat. Dostavníkem. Po r. 1983 uváděna jeho div. hra Gaudeamus igitur v Divadle J. Wolkra v Praze a začíná se postupně objevovat na dalších profes. scénách. Do r. 1989 vystřídal řadu zaměstnání topič, jeřábník, pomoc. dělník ap. V dubnu 1990 jmenován šéfem olomoucké operety. Od r. 1990 poslanec OF v SN FS za smkraj. Autor televiz. inscenací: Výtečníci;Kdyby všichni kluci světa. Div. hry: Festival;Fénix povstane z popela;Případ Grendwal;Výlet páně Broučka aj. Publikoval v tisku – Hanácké noviny. V polovině devadesátých let na čas opustil politickou scénu a pracoval jako novinář. V roce 1996 se do politiky vrátil a r. 1998 byl jmenován ministrem kultury. Je laureátem Ceny města Olomouce za rok 2004.

/SU/: Vyznání a touhy operetního šéfa.=Moravskos­lezský den, 25.7.1990, S.5.; Černý, M.: Kdo je kdo 1991 Čechy, Morava, Slezsko.Praha, TV Spectrum 1991.S.30.; Pogodová, Eva: Rozhovor měsíce. Pavel Dostál. KKC v Olomouci, březen 1993. S. 15–22. V měsících červenci a srpnu si připomínáme…Kdy-kde-co. Olomouc 2010. S.1.

V roce 1940 maturoval na gymnáziu v Litovli r. 1940, V roce 1941 byl přijat na Školu uměleckých řemesel v Brně. Když ji v roce 1942 zavřeli, odešel do Prahy a nastoupil u firmy AFIT, kde se vyráběly kreslené filmy. Po roce 1945 pracoval ve studiu kresleného filmu s Jiřím Trnkou. Spolupracovník tvůrčího týmu s Milošem Macourkem a Adolfem Bornem v Praze; V letech 1961 – 1985 byl animátorem cca 10 filmů. V roce 1972 napsal scénář k filmu „Co kdyby“, který také režíroval, V roce 1985 " O Matyldě s náhradní hlavou" taky napsal scénář a provedl režii. Kromě toho režíroval tyto filmy: Nesmysl; (1974), Mach a Šebestová; (1982), Mach a Šebestová k tabulu; (1985), Žofka a spol.; (1988, Kocour Vavřinec a jeho přátelé; (1994) aj.

Šik, L.: Litovelské osobnosti. CD-R 2009. ; Kdo je kdo Česká republika přelom 20. století. Praha 1998.;

Od patnácti let studovala Odbornou školu pro fotografy v rodišti a poté působila u fy Ševčík. V letech 1942–1945 byla totálně nasazena a po osvobození vedla fotoateliér fy K. Kučera. Koncem téhož roku přesídlila do Šumperku, kde vedla ateliér fy F. Mück až do roku 1948 a po znárodnění pracovala tři roky v Komunálních službách Foto. Deset let poté vedla prodejnu Supraphon a 1962–1964 prodejnu knih. V roce 1964 nastoupila do Okresní knihovny v Olomouci, kde pracovala v oddělení metodiky a v letech 1973–1979 jako vedoucí hudebního oddělení. Mezitím dálkově absolvovala Střední knihovnickou školu v Brně. Vedoucí redaktorka časopisu Naše knihovna. Paní Doubravovou jsem potkala na Velkém říjnovém čtení v roce 2001 v knihovně a pak letos 27.6.2017 u ní doma. Pohřeb má na ústředním hřbitově na kremaci ve čtvrtek 12.10. 2017 v 11:20 (sdělení mejlem od Mgr. Evy Komendové)

Osobní sdělení hš http://otavinka.blog.cz/…a-doubravova

Přednosta radiologického ústavu FN, který působil na katedře radiologie od r. 1946. Člen VSMO, sekce lékařství od r. 1976.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.321.;

'

V letech 1931–39 studoval RG v Přerově a maturoval v roce 1939. Studoval bohemistiku a romanistiku na MU v Brně. Začal studovat v roce 1939 ale studia dokončil až po roce 1945, protože dne 17.11. 1939 byly vysoké školy uzavřeny. V roce 1940–1941 studoval Koedukační učitelský ústav v Olomouci, kde získal vysvědčení dospělosti pro školy obecné a od r. 1941 byl učitelským praktikantem a výpomocným učitelem na obecných školách. V roce 1941 získal způsobilost vyučovat jazyku německému na měšťanských školách, v roce 1943 způsobilost vyučovat jazyku francouzskému na hlavních školách. V roce 1944 vysvědčení učitelské způsobilosti pro obecné školy. Jako výpomocný učitel nasazen totálně do Optikotechny Přerov jako soustružník kovů. Pro nemoc přeřazen do účtárny přerovského úřadu práce, později do účtárny téhož úřadu v Olomouci. Od dubna 1945 učitelem na měšťanské škole v Brodku u Přerova. Od 1.7.1945 pokračoval v přerušeném studiu na FFMU a to až do září 1947, kdy studio ukončeno způsobilostí vyučovat češtině a francouzštině na čsl. středních školách s vyučovacím jazykem českým. Poté působil v Uničově jako středoškolský profesor 1947–1952. 1952 1956 prof. na gymnáziu v Zábřehu. V letech 1956–1960 učitelem na Fučíkově pedagogické škole v Olomouci. Od 1960– 1961 učil na Pedagogickém institutu, později Pedagogické fakultě UP, až do odchodu do důchodu v září 1986. Na Ped.fak.UP znovu v letech 1990–1993, obor český jazyk, gramatika zvl. syntax, staroslověnština, stará čeština, fonetika, fonologie, obecná jazykověda, stylistika. Trvalé zájmy: literatura: česká, francouzská, ruská, anglosaská, americká, výtvarné umění, hudba, zpěv, umělecký přednes, kultura mluveného slova, divadlo (divadelní ochotník, režisér, zvláště v letech 1940–1960. Taky sportovní činnosti: rekreační lyžování, bruslení, kopaná, volejbal, tenis (law i table), turistika.
1956–1986 na Pedagogické fakultě UP, Katedra českého jazyka a literatury. V posledních letech překládal francouzskou poezii. Bydlel v Olomouci-Lazce.

Všetička, František: Pětasedmdesátník. In: Vnitřní vitráže. Olomouc, Votobia 1996.S.64–66. Doupalová, Eva: Sdělení dopisem.

PhDr. Miloslav Doupal.

V roce 1951 maturoval na brněnském gymnáziu. Na JAMU se nedostal a tak nastoupil jako dělník do slévárny. Když ukončil vojenskou službu byl na základě konkursu přijat do sboru Vojenského uměleckého souboru v Bratislavě, kde působil 5 let jako civilní zaměstnanec a zpíval, hrál a též konferoval řadu pořadů. Roku 1960 odešel se svou ženou, herečkou do Divadla J. Grerora Tajovského v Bánské Bystrici a působil zde ve sboru i jako sólista. Přihlásil se na dálkové studium FF UK do Prahy, obor estetika a po 4 semestrech studium přerušil a přestoupil do Brna, kde získal angažmá v Redutě. V letech 1968–1978 sólistou zpěvohry Státního divadla v Brně. Mezitím byl přijat na řádné studium operní režie na JAMU. V r. 1980 nastoupil do Opavy a od podzimu 1984 do Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci.

Postavy brněnského jeviště.II. Brno 1989. S.187–191.;

Zástupce vedoucího brněnské redakce Svobodného slova.

Kmoníčková, E.: V roce 1985 zemřeli.Brno, SVK 1986, S. 19..

Středoškolský profesor vyučoval na piaristických hlavních školách a gymnáziích v Benešově, Litomyšli, Slaném a Praze, kde 1835–1868 na Akademickém gymnáziu profesorem náboženství. Od 1848 byl členem Matice české při Národním muzeu v Praze, jež vydávala české knihy. Jako rektor vedl pražskou piaristickou kolej v Panské ulici 1859–1876. Poté pobýval jako důchodce na Moravě. Jeho badatelská práce byla publikována v tisku. Byl spolupracovníkem první české moderní encyklopedie Riegrova Slovníku naučného a publikoval v Časopisu katolického duchovenstva.

Svátek, Josef: Je spravedlivé vzpomenouti.Ka­tolické noviny, 25.7.1965, S.3.;.

Studoval na univerzitě ve Vídni a pak působil jako středoškolský profesor na gymnáziích v Uherském Hradišti a v Uničově. Od r. 1875 pak dlouhodobě v Třebíči. Zabýval se mineralogií. Redaktorem Vlastivědy moravské.

Významná výročí Třebíčska. Web. stránka.

Narozen v Rokytnici (u Přerova). Absolvoval Přírodovědeckou fakultu U v Olomouci. Působí zde od roku 1964 nejprve jako asistent, poté odborný asistent, docent a profesor(1998) na Katedře experimentální fyziky. Od února 2003 ve funkci děkana PřF UP, od února 2006 rektorem UP. Publikoval vědecké práce v časopisech a sbornících. Odborně se věnuje luminiscenci anorganických materiálů či optickým vlastnostem tekutých krystalů.

Prof. RNDr. Lubomír Dvořák, CSc.. In: Žurnál UP, č.3, 3.10.2005, S.7; Kdo je kdo v ČR na přelomu 20.století, Praha 1998;

Redaktor časopisu Cyril a Method

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.53.;

od r. 1909–1914 redaktor Pozora v Olomouci

Ficher, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.55.;.

Bratr Karla Faltýnka. Zabývá se restaurátorstvím sakrálních interiérů. Pracuje pod vedením restaurátora F. Sysla. Zhotovil repliky renesančních lustrů pro obřadní síň v muzeu Mohelnice, restauroval cechovní postavníky ap.

Taťoun, P.A.: Výtvarníci Loštic v minulosti a dnes. Loštice 2003. S.12.

Narozen v Biskupství. Brzy po narození se rodina přestěhovala do Náměště, kde zakoupili dům na levém břehu řeky Sumice. Po studiu na farní škole v Náměšti a normální škole v Olomouci (1804–1805), studoval od r. 1806 do 1810 na c.k. akademickém gymnáziu v Olomouci. Pro svůj vřelý náboženský cit pokračoval ve studiu na Filozofické fakultě olomouckého lycea a od r. 1812 ve studiu teologie ve Vídni. Jeho oblíbeným místem se stal sv. Kopeček u Olomouce, který často navštěvoval. Od dětství býval často nemocen se srdcem, dokonce musel na čas přerušit studium. Díky velké houževnatosti a píli vše překonal. V r. 1815 těžce onemocněl a musel se z Vídně vrátit domů. Přesto dokázal studia dokončit. Po úspěšných studiích byl dne 21. 3. 1818 vysvěcen v Olomouci na kněze, svou primici pak měl 5.4.1818 v kostele sv. Kunhuty v Náměšti. Poté působil jako kooperátor ve Výšovicích a Kroměříži. V r. 1821 složil na olomouckém lyceu státní zkoušku z pastorální teologie. Ve své dráze pokračoval na Katedře pastorální teologie v Olomouci, jehož vedoucím se stal v roce 1823. Když císař František I. povýšil lyceum v r. 1827 na univerzitu, stal se jejím prvním rektorem. R. 1829 byl povolán do Vídně. V říjnu 1838 získal doktorát z teologie. V r. 1847 se stal rektorem univerzity ve Vídni. V roce 1851 byl vysvěcen na biskupa v Sankt Poltenu v Dolních Rakousích. V r. 1852 se ujal svého úřadu a byl v diecézi velmi oblíbený. Byl též literárně činný. V roce 1832 sepsal česky Sedmnáctero kázání, dílem postních, dílem svátečních i příležitostních. R. 1839 pak latinsky Život sv. Tomáše z Villanovy, sv. Tomáše Akvinského, sv. Vavřince a sv. Augustina. Od 1823 profesor pastorálky v Olomouci, od 1830 ve Vídni, dvorský a hradní farář, 1851 biskup svatohypolitský.

Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc venkov 1848–1960.Olomouc UP 1968, S.19.Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947. S.34..;Po­dlaha, Antonín.: Bibliografie české katolické literatury náboženské.Část 5.Praha 1923.S.2077. Ha­nácké noviny, 8.4.1995, S.8., Papajík, David – Miroslav Šmíd: Dějiny Náměště na Hané. Náměšť na Hané 2022. S.593–596. (uvedeno datum narození 7. dubna, jiné materiály uvádí 8.4.)

Biskupství je částí obce Náměšť na Hané.

Své dětství prožil v Náměšti na Hané,kde absolvoval místní ZDŠ. Potom vystudoval SVVŠ v Olomouci- Hejčíně a také nádstavbové studium obor rehabilitační pracovník na střední zdravotnické škole v Olomouci. Je milovníkem přírody,rád navštěvuje přírodní rezervaci Terezskè údolí! Do přírody v okolí Náměště na Hané chodil sbírat houby již ve svém ranném dětství se svoji sestrou Irenou,provdanou Zedníčkovou architektkou – malířkou v New Yorku.Tuto přírodu také navštěvoval se svými kamarády! Potom často navštěvoval Terezské údolí a okolí se svoji fenkou boxerkou jménem Lotty.Fotografovat přírodu a krajinu Terezského údolí a okolí začal v 80 . letech minulého století. Jeho fotografická tvorba je dokumentárně – ilustrační! Z této tvorby pak vznikla publikace o Přírodním parku Terezské údolí. Rovněž pak uspořádal výstavu fotografií Terezského údolí v Prostějovském muzeu v r.2007. V sou­časné době vybudoval Fotogalerii Terezské údolí 1.2.a3.díl.Tuto fotogalerii i nadále rozšiřuje. Fotogalerii možno shlédnout na stránkách Náměště na Hané. Jiřího Fialu,ale také zajímá historie Náměště na Hané a Terezského údolí.Poznatky z historie této oblasti mu byly pomůckou pro napsání knížky pod názvem:,,Pověsti a pohádky Terezského údolí,,(2013) a knížky ,,Pověsti a pohádky z náměšťských lesů.(2014). Jeho koníčkem je také hra šachů! Získal titul Kandidáta mistra sportu a nejvyššího Ela dosáhl 2215. V Náměšti na Hané uspořádal 23.ročníků šachového bleskového turnaje- memoriálu Ladislava Zbořila. Pořádání těchto turnajů přerušil až Covid! Po ústupu Covidu z ČR hodlá dál pokračovat v pořádání těchto turnajů. Je také členem ochránců přírody IRIS odd. Bělozářka v Prostějově. V Náměšti na Hanè žil do svých 40.let,pak se přestěhoval do Prostějova ,kde bydlí doposud.

Životopisné údaje Jiřího Fialy. Meil ze dne 12.2. 2022 12:07

Režisér opery Českého divadla v Olomouci 1941–1945, od r. 1948 v ND Praha, pohostinsky v Olomouci v letech 1967–1968. ;Absolvoval hud. vědu na UK r. 1935. ;1948–49 prof. herectví na AMU, 1956–57 na JAMU.

Československý hudební slovník.Sv.1., P., SHV 1963, S.319.; Hudební rozhledy 1972, 331.; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, Academia 1988, S.99.;.

Redaktor časopisu Obzor v Přerově a Moravského deníku v Olomouci. Užíval pseud. Ben Nadlif, Sirius. Přispíval také do časopisů Zora, Host aj.

Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..,Praha 1973., S.540., Dodatky SOKA Přerov.

'

Studoval gymnázium v Třeboni a v Českých Budějovicích. Potom absolvoval FFUK v Praze češtinu, němčinu, filozofii. Nejprve pracoval dva roky v pražských knihovnách a od června 1923 – 1933 působil v SVK Olomouc, od r. 1934–38 v Brně, 1939–1945 v Amsterodamu, 1946–49 rektor UP Olomouc, 1956–1960 Brno, 1967 UK Praha, 1968–1970 přednášel na UP v Olomouci. Angažoval se v politickém a kulturním dění, publikoval v řadě časopisů. Pohřben v Olomouci. Užíval šifry Omar, J.L.F. Přispíval do časopisů: Čas;ČČM;Červený květ: Index B.Václavka;Pozor 1923–25;Slezský sborník 1969;Redigoval Index s B.Václavkem 1929–39.Sociologická revue 1930–39;knižnici Spisy FFUM Brno r.1937. V roce 1992 obdržel in memoriam Řád T.G.Masaryka.

Dvořák, J.: Stručný bibliografický přehled prací J.L.F. sb.Index.1964.; Lexikon české literatury.1.Praha, Academia 1985, S.708–709.; Honová, Stanislava: V měsíci listopadu si připomínáme…Kdy-kde-co. Olomouc 2014, listopad S. 1.

Prof. PhDr. Josef Ludvík Fischer