Osobnosti Moravy.eu

Studoval gynnázium v Přerově po maturitě odešel do Zlína kde obchodním zástupcem u fy Baťa. Od r. 1946 působil v Praze, editor díla Josefa Lady a Aleny Ladové, Odb. publicista, funkcionář fotbal. týmu Sparta Praha. Zemřel náhle na mozkovou příhodu v benešovské nemocnici. Pohřeb 10. 10. 1994 v Praze/Straš­nicích, kremace. Měl 2 syny: Jan Vrána, Josef Lada.

Osobní sdělení p.Ireny Vránové, 1.manželky.Úmrtní oznámení.. http://otavinka.blog.cz/1410/jan-vrana

Studoval. na učitelském ústavu v Olomouci a Brně. Působil na škole v Židlochovicích. Psal verše a regionál. spisky. Překládal z polštiny. V okolí rodiště sbíral pohádky, pověsti a dětský folklór.

Hýsek, M.: Literární Morava v letech l849–1885.Praha 1911.S.280–281.;Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc UP 1987.

Narozen v Lomnici u Tišnova. (n. Tišnov) Vedoucí výpravy Divadla bří Mrštíků v Brně, scénograf Slováckého divadla v U. Hradišti a v Severomoravském divadle v Šumperku.

Robeš, Bohumil: Výtvarník od Mrštíků.Lidová demokracie,1.3­.1993,

Narozen na Blanensku. V r. 1938 abs. konzervatoř v Brně – harfa, komposice, dirigentování. V Olomouci 1943–1947 korepetitor českého divadla, poté dirigent zpěvohry 1947–1948, od 1948–1951 sbormistr zpěvohry St. divadla v Brně. 1963 inv. důchod pro srdeční chorobu.

Bránský: Hudební slovník. Boskovice 1984. S.165.;.

Narozen ve Votěchově na Prostějovsku. Studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci kde maturoval roku 1895. Poté absolvoval abit. kurs na učitelském ústavu v Brně, žák Leoše Janáčka. V r. 1900–1926 učil na uč. ústavu v Příboře.

Stárek, Z.: SČS II.Praha 1982.S.666–667.; Československý hudební slovník osob a institucí 2.M-Ž.Praha 1963.; Opus musicum,29,1997,­č.4.S.156–161.

Vojtěchov (n.m.č. obce Hvozd).

2. český starosta města od r. 1890, 1884 moravský zemský poslanec. Velkou část jmění odkázal nár. institucím, zejm. školským.

MSN.7.Praha 1933, S.711.;.

Narozena v Březových Horách. Rodným jménem JUNOVÁ Marie Rosa. Maturovala na reálce v Českých Budějovicích a po abiturientském kursu odešla do Prahy, kde též pobýval básník Jakub Deml, s nímž si dopisovala od 18 let. Poté pracovala v Brně jako sekretářka Orla. Od prosince 1935 pobývala u Jakuba Demla v Tasově (na Třebíčsku). Vedla mu domácnost a zároveň vydávala jeho díla. Pod jeho dohledem psala polemiky do Šlépějí. Za období 1936–1948 vydala asi 130 knih. Některé knihy též ilustrovala. V Tasově se seznámila s literárním kritikem Timotheem Vodičkou, který se rovněž přátelil s Jakubem Demlem. V roce 1956 uzavřeli sňatek a v roce 1959 se Marie Rosa přistěhovala za manželem do Olomouce.

Rotrekl, Z.: Skrytá tvář literatury. 1987. ; PNP-LA ; Slovník spisovatelů okresu Žďár nad Sázavou. Velké Meziříčí. 1992.S.164. ;

Březové Hory, osada města Příbram.

Sportovní gymnastiku prováděl závodně, člen tělovýchovy Orel, příslušník čs. armády na Západě. V r. 1949 zatčen a při výslechu StB ubit.

SOKA Přerov, duben 1994.;.

Vyučil se sazečem v tiskárně Fr. Šaška v Boskovicích. V roce 1922 se stal členem místní jednoty Orla. Pak pracoval jako typograf v tiskárnách ve Valašském Meziříčí, Košicích, Přerově, Brně, Vyškově a Olomouci. Na svých cestách poznal Rakousko, Německo, Jugoslácii, Maďarsko, Polsko a Bulharsko. V roce 1933 se oženil a pět let poté se s rodinou natrvalo přestěhoval do Olomouce, kde našel zaměstnání v Lidových závodech tiskařských a nakladatelských. V letech 1942–1945 byl nedobrovolně v Rakousku, kde totálně nasazen ve válečném průmyslu. V roce 1948 byl zvolen za poslance Národního shromáždění za stranu ČSL. Dne 22.8.1949 rezig­noval na tuto činnost a zrušil i členství v ČSL. Svým rozhodnutím se stal nepohodlným i pro své olomoucké vedoucí typografy. Od r. 1951 až do svého odchodu do důchodu v roce 1965 střídal dělnické profese v několika olomouckých podnicích. Odborně pečoval o technickou stránku publikací VSMO.Organizátor olomoucké skupiny členů SČB. Publikuje ve Vlastivědných listech Boskovicka. Člen výboru VSMO a čestný jednatel Spolku českých bibliofilů. Pohřben spolu se svou ženou i dcerkou na hřbitově v Olomouci – Slavoníně.

ZVSMO 1980, č.13 – 14, S.18.; sjl: Jubilanti bibliofilové.Kdy/kde/co v Olomouci 1990, duben, S.2–3; Vodáček, A.:Boskovice.1940­.97 s.; Bibliografie Blansko.(č.zázn. 4993, 5033, 5137,5148, 5149, 5660);. Smejkal, B.: Adolf Vodáček. In: Pala, Josef : Padesát osobností Svatého Hostýna.Matice svatohostýnská, Olomouc 2012. S.103–104.

Fotografie ze dne 5.5.1996

Působil v Lipníku.

Dvořák, J.: K nedožitým pětasedmdesátinám Bartoše Vlčka.Sb.VSMO, 62, 1973, S.274.; Štafeta, 1980, č.4, S.22–23.; Hanácké noviny, 18.1.1996, S.5., Hranické noviny, 22.-28.3.1996, S.4..

Po ukončení měšťanské školy ve Ždánicích se v roce 1927 se vyučil sazečem písma a působil v tiskárně v Židlochvicích do roku 1940. V rodišti působil též jako dobrovolný knihovník. Po osvobození v roce 1945 se stal knihovníkem Zemské a universitní knihovny v Brně. Od r. 1947 na návrh dr. J. Běliče odešel do Olomouce, za spolupráce O. Králíka budovat Slovanskou knihovnu. Prac. knihovního střediska FFUP. 1936–37 ochot. divadlo, hrál na Jiráskově Hronově. Sbíral materiál k dějinám žarošického divadelnictví. 1945 založil Kroužek rodáků a přátel Žarošic, 1955 přejm. na Vlastivědný kroužek Žarošic. Ročenka Od Hradské cesty, od r. 1950 ji rediguje, 1970 jmen. čestným občanem obce. Žil ve Šternberku. Autor literárních místopisů, spolutvůrce bibliografií okresů Uherské Hradiště, Zlín, Hodonín aj.

Kubíček, J. : 60 let Jaroslava Vlacha. VVM, 25, 1973, č. 3, S. 287–88. /foto/; Vlastivědná společnost muzejní v Olomouc 2001–2005.Olomouc:VSMO,2005­. S.37 Hlůzová, Vlasta: Osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S. 231–238. Hlůzová, V.: Prošli Šternberskem. Šternberk 2015. Ševčíková, H.:Červnová výročí středomoravského regionu. Velký Týnec, r. 25, 2015, červen, S. 7–8.

Pracoval jako dělník -natěrač u fy Wichterle, sociální romanopisec a dramatik.Jeho hrou Mravenci, otevřena 13.6.1895 scéna Dělnického domu v Prostějově.Z dí­la: sociální román Zima, hry Různé cesty života, Pro svatou věc, Za cara, Zvrácené štěstí, Obrození, O posvícení a další.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.30.;p.Peterka, Prostějov;Lid­.demokracie, 29.5.1972;

Vyrostl v Prostějově, kde též maturoval na gymnáziu, spolužák J. Wolkra. Poté vystudoval pražskou konzervatoř u Josefa Kličky, zpěvu se učil u E. Buriana v jeho pěvecké škole a doprovázel také bratry Buriany na jejich koncertech. Od počátku se cílevědomě věnoval klasickému hudebnímu umění. Krátce působil jako dirigent v olomouckém divadle (1920), poté dostal místo dirigenta v brněnské opeře u F. Neumanna. V roce 1924 odejel na pozvání Oskara Nedbala do Slovenského národného divadla v Bratislavě, kde mnohdy vystupoval i při premiérách. Zde se aktivně podílel na budování slovenského operního umění, které se po vzniku samostatné republiky začalo teprve rozvíjet. V letech 1924–1945 působil na Hudební akademii, kde stál při počátcích dirigentského oddělení. Pod jeho pedagogickým vedením vyrostli významní slovenští hudebníci jako Suchoň, Jurovský, Očenáš, Kardoš a další. V roce 1938 byl jmenován šéfem opery Slovenského národného divadla (do r. 1945). Slovensko se stalo jeho druhým domovem. Po 2. světové válce se vrátil do Čech, kde byl jmenován dirigentem České filharmonie, dirigentem Národního divadla a posléze zakládal zpěvohru na Kladně. V letech 1956–1958 se stal šéfem opery v Ostravě, ale ze zdravotních důvodů se vrátil zpět na Slovensko, kde byl jmenován vedoucím opery Státního divadla v Košicích. V roce 1962 odešel na zasloužený odpočinek a v roce 1970 byl jmenován zasloužilým umělcem.

ČSHS II.Praha 1965.S.876.; Český biografický slovník XX. století. 3. díl. Praha. Gregor, Vladimír: Hudební místopis Severomoravského kraje. Ostrava 1987. Říčan, D.: Josef Vincourek – hudební pedagog a dirigent. In.: Poodří 2000.č.1. Vin­courek, Josef: Jen malá vzpomínka. Štafeta, 1974, č. 1.S.13–16.

Základy hudby v hudeb. škole Olomouc, abs. přírodovědeckou fak. UP Olomouc v r. 1971, matematika. Vojenská služba v AUS VN a v orchestru P. Bayerleho 1971–72. ;solový jazzový klavírista. Červen 1976–1. místo v soutěži jazz. klavír. Lyon, 1979–1. místo v 5. mezinárod. soutěži jazz. skladby v Monacu za skladbu Green Satin. R. 1977–78 studoval na stipend. na Berklee College of Music v Bostonu ?USA/. V r. 1979 cena Supraphon za zrvárnění moravského folkloru na autorské desce " V Holomóci městě".

Čeští skladatelé současnosti. Praha, Panton 1985, S. 305. /foto/;Černý Milan: Kdo je kdo 1991. Čechy, Morava, Slezsko. Praha, IRIS 1971. S. 178. ;Kdy kde co v Olomouci 1993, duben, S. 8–10.
.

Oldřich Vícha-ilustrace a autorské tisky (keramik, sochař, malíř, grafik, designér…, člen UNIE výtvarných umělců Olomoucka) Studoval výtvarné obory na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze u profesorů Cyrila Boudy, Rudolfa Semráda a Františka Zedníčka. Věnuje se keramice, sochařství, kresbě a výtvarným realizacím pro architekturu. Účastní se četných autorských a kolektivních výstav u nás i v zahraničí. Těžištěm Víchovy výtvarné tvorby je keramika. Vedle stovek užitých a dekorativních děl vytvořil desítky monumentálních realizací pro architekturu, z nichž mnohé mají sochařskou povahu. Intenzivně se věnuje také kresbě. Keramické i kreslířské dílo Oldřicha Víchy námětově čerpá převážně z niterných prožitků rodného kraje, jeho mimořádně bohatých a dosud živých folklorních tradic. Je jedním z mála současných umělců, kteří lidovou inspiraci zhmotňují do výrazově autentické a formálně současné podoby. Výrazným rysem Víchovy tvorby je osobité humorné ladění jeho plastických i kreslířských prací, což v plné míře uplatňuje i v ilustracích ke knize Písně malované Slováckem „Na derflanském poli…“.

Studium: Střední ekonomická škola v Uherském Hradišti, Odborná preparátorská škola při Národním muzeu Praha, Karlova univ. Praha – výtvarná katedra. Člen Unie výtvarných umělců Olomouc. Realizuje medaile, plakety znaky, plastik, fontány atd. Ve volné tvorbě se věnuje malbě, grafice, ilustracím a plastice.

.

V roce 1919 založil pěv. sdr. Tyrš, 1954–56 předs. Klubu českosl. skladatelů v Olomouci, 1956–59 učil na ped. šk. v Přerově a konz. v Kroměříži. V letech 1928–32 dirigentem Přerubu. Autor 66 opusů.

Hudební rozhledy X. 1957, S. 348. ; Stárek, Z. : SČS II. Praha 1982. S. 654. ;Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982;.

Absolvoval učitelský kurs v Olomouci, učil se hrát na varhany u Kunertha, od r. 185O působil v Nákle.Řídil pěv.spolek Svatopluk, s nímž r. 1868 přijel do Prahy k slavn.položení zákl.kamene ND .Sestavil hanácké přástky.

Stárek, Z.: SČB.II. Praha 1982.S.653.;Vrbka, Josef: Dějiny obce Nákla na Moravě.Loštice, vl.n.1940.;.

V roce 1883 absolvoval arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, poté bohosloveckou fakultu v Olomouci. Vysvěcen r. 1887 a poté kooperátorem v Hanušovicích. V r. 1889 katechetou německé reálky v Rýmařově a v r. 1892 nadačním kaplanem na Nové Ulici v Olomouci. V tomto roce založil také obrázkový časopis Náš domov, který v r. 1908 přesunul do Brna. V r. 1898 katechetou na gymnáziu v Zábřehu. Od r. 1904–1.3.1918 profesorem náboženství na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Spoluzakladatelem Družiny literární a umělecké v r. 1913. V letech 1914–1919 místopředsedou DLU. Jako mladý literát začínal básněmi a užíval literární pseudonymy: Jos. Jasanovič, Bohdan Loucký, Adam Kuchlovský. Zabýval se literární historií, kritikou, publikoval v časopisch : Archa a Hlídka. Psal národopisné studie. Pro nemoc pensionován a na odpočinku žil jako konsistorní rada v.v. ve Vyškově, kde po smrti i pohřben.

Vévoda, J.: K.Křen.Brno 1927.; Památník k 60. výročí českého gymnázia v Olomouci 1867–1927. Olomouc 1927. S. 174–175.: Poselství. Olomouc 1938. S. 374–376.;

Mládí prožil ve Valašském Meziříčí, kde absolvoval gymnázium. Poté odešel studovat práva do Prahy. Pracoval u soudů ve Valašském Meziříčí, Olomouci, Rožnově pod Radhoštěm a potom na ministerstvu zemědělství. Jako důchodce žil v Novém Jičíně, kde působil jako korepetitor Beskydského divadla a učil na hudební škole. Psal skladby komorní i orchestrální, zejména klavírní.

Fabian, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. S. 167.; Československý hudební slovník. 2. díl. Praha 1965. S.868.;

Pracoval v Lipníku jako zámečník v TOZ. Boxoval a sportovně létal. Po úrazu krční páteře začal rehabilitačně plavat. Stal se členem družstva otužilců na VŠ Slavia Olomouc. Plaval dlouhé trati a maratony. V roce 1964 se stal vítězem maratónu na 10 km na Lipně. Od roku 1964 žádal ÚV ČSTV o možnost plavby přes kanál La Manche. 30. 7. 1971 za 15 hodin 26 minut přeplaval kanál La Manche. Byl jmenován Mistrem sportu a povýšen do hodnosti nadpraporčíka.

Venclovský, F.: La Manche – můj osud., Praha;

Narozen v učitelské rodině. V r. 1890 se přestěhoval s rodiči do Opavy. Studoval gymnázium a byl ovlivněn prof. Praskem. V té době se také věnoval hudbě, hře na klavír a varhany. Maturoval opožděně kvůli nemoci, až v r. 1901. Poté začal studovat práva v Praze, po třech semestrech přestoupil na filozofickou fakultu, obor dějepis, zeměpis. od letního semestru studoval tyto obory na univerzitě ve Vídni, kde si rozšířil studium o slavistiku, germanistiku, filozofii a dějiny umění. Státní zkoušky vykonal v r. 1908. První učitelské místo nastoupil v Olomouci jako profesor češtiny v r. 1906 na německé reálce.. V roce 1908/1908 vyučoval dějepis na ČRO a od září 1909 byl profesorem zemské vyšší reálky v Příboře. V roce 1915 byl přeložen do Velkého Meziříčí a od 1919 na české klasické gymnázium v Brně. V roce 1925 byl penzionován. Autor řady učebnic pro studenty středních škol. Bohatá publikační činnost.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.2.Opava 1976.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.10. Ostrava 1998. S. 154–156.;

Narozen v Hážovicích (n.m.č. Rožnov pod Radhoštěm) Bohosloví studoval v Olomouci, vysvěcen 1906. V roce 1914 promován na ThDr. Od r. 1922 působil na CM bohoslovecké fakultě v Olomouci, od r. 1928 jako prof., obor křesťanská sociologie. Od r. 1916 členem DLU v Olomouci. 1925–1930 redigoval revui Sociální rozhledy. Přispíval do čas. Katolického duchovenstva, Hlídky, Našince ad. Překlady.

Poselství.Olomouc 1938.S.371–373.;Slavík, B.: Písemnictví na moravském Valašsku.Olomouc 1947.S.208.;Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.4.Opava 1981.S.140–142.;Zakladatelé a pokračovatelé, Olomouc 1996. S.228;

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v r. 1898. Poté odešel do Prahy, kde studoval FFUK a pak začal učit jako středoškolský profesor na gymnáziu v Olomouci a od r. 1905 v Přerově, kde se stal v roce 1914 školním inspektorem. V letech 1907–1914 sbormistrem zpěváckých spolků Přerub a Vlasta. Založil a řídil 1. symfonický orchestr v Přerově.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.2.Praha 1982.S.635.;Hanácké noviny, 1.4.1995. S.8., .

Fundatista u sv. Mořice v Kroměříži, na arcbiskupském gymnáziu založil a řídil žákovský sbor a orchestr. Studoval bohosloví v Olomouci, 1920–24 varhaník.

Fric, O. : Hudba na Kroměřížsku a Zdounsku. Kroměříž 1941. ; Stárek, Z. : SČS I. Praha, Div. ústav 1982. S. 634. ;.

Začínal v rodišti ve Viktorii r. 1937–1946, poté Slavoj Loštice do r. 1948, Spartak Mohelnice 1948–1951, pak poprvé na zimním stadionu Kr. Pole Brno. Od r. 1967 – 1970 trenér ZKL Brno, poté v MDS Olomouc 1970–1972, pak Švýcarsko. Říkalo se mu „profesor hokeje“. Mistr sportu 1959, ZMS 1961. ;

Gut, K.: Malá encyklopedie ledního hokeje.Praha, Olympia 1986.S.458– 459./foto/;.