Osobnosti Moravy.eu

V letech 1978 – 1983 vystud. Pedag. fakultu UP v Olomouci. Samostatně vystavoval v Klubu UP 1983, v Galerii pod podloubím r. 1986. Je označován za autora happeningů, land artových a body artových realizací, za performara, tvůrce vizuální poezie (včetně objektů), autorských knih, instalací, malíř, kreslíř, grafik v oblasti nových médií (digitální tisky), znám i jako literární tvůrce a zároveň vysokoškolský učitel. Působí na Katedře výtv. výchově PdF UP Olomouc v oboru Intermediální tvorba.

Katalog Spolek olomouckých výtvarníků + hosté. Olomouc 1991. /foto/; Katalog. Brno 1991.Galerie mladých při MKS. Kresby.

Doc. Vladimír Havlík

V letech 1921–27 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a na univerzitách v Kodani a Berlíně. Od 1927 vyučoval němčinu a češtinu na středních školách v Praze. Roku 1931 se stal lektorem dánštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, 1937–39 a 1945–48 byl docentem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od 1948 až do odchodu do důchodu pracoval v Univerzitní knihovně v Praze, 1955–62 byl souběžně docentem na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Ve své vědecké práci se zabýval severskými jazyky a literaturou, zvláštní pozornost věnoval starogermánským literárním památkám. Je autorem řady odborných děl z oblasti germanistiky a nordistiky, např. Der bestimmte Artikel in einer Reihe von altgermanischen Denkmälern (1937), Německý jazyk v Evropě (1941) a mnoha studií, publikovaných v domácím i zahraničním odborném tisku. Byl vedoucím autorského kolektivu Slovníku spisovatelů – Dánsko, Finsko, Norsko, Švédsko, Island, Nizozemí, Belgie (1967). Překládal z němčiny, vlámštiny, dánštiny a islandštiny. Některé jeho překlady byly vydány před rokem 1945.

Český biografický slovník XX.století.1.A-J.Praha 1999; www.obecprekladatelů.cz

Roz. Smržáková. Manželka Františka Herodka. Pomáhala v místním (Ivanovice na Hané) městském archivu v letech 1953–1960.

Hlaváček, Petr: 70 let vyškovského archivu – Slavkov u Brna. SOKA Vyškov 1997. S.26.

V letech 1946–1948 vyučen i fy Baťa ve Zlíně jako pletař, v roce 1948–1950 absolvoval mistrovskou školu pletařskou. V roce 1956 absolvoval FFUP v Olomouci obor čeština a ruština. Poté do r. 1975 působil na Katedře bohemistiky a slavistiky FFUP. V roce 1975 byl nucen z UP odejít z politických důvodů a mohl se zpět vrátit až v r. 1990. V mezidobí 1975–1990 pracoval v n. p. Moravia Mariánské Údolí (n.Hlubočky) jako opravář kancelářských strojů. Od 1990 docent FFUP v oboru český jazyk v právu a vedoucí katedry jazyků na PF UP. Publikace v časopisech : Slovo a slovesnost, Naše řeč, Český jazyk a literatura, též v regionálním tisku: Stráž lidu, Kulturní život Šumperska aj.

Kdo je kdo 1994–1995. Praha 1994. S.171.; Hádek, K.: Zemřel F. Hladiš. In: Češtinář,12, 2001–2002.S.135–136.;

Po maturitě na SG v Olomouci, studoval 1876–1880 práva v Praze. Poté pracoval do 1882 jako koncipista v Brně, odkud povolán do Vídně na ministerské předsednictvo. 1908 se vrátil do Brna, kde do r. 1915 víceprezi­dentem moravského místodržitelství. Zasloužil se o olomoucké muzeum, čest. člen VSMO a člen ústřední komise pro umělecké a historické památky ve Vídni. Pracoval též v národopisném odboru Moravské besedy. Literární pokusy již v době studií, básně publikoval v Koledě 1876–1880. Užíval pseud. L. Hradecký. Přispíval do čas. ČMM (1878–1893), ČVSMO (1886–1900), Český lid(1891–1895). Redigoval ČVSMO roč. 5–9, Almanach Zora (1878 – 1880). Užíval pseudonym J. Černohorský zejména při psaní povídek. Zajímal se též o vlastivědu města Loštic, protože už za gymnaziálních studí na něj zapůsobil prof. Jan Havelka, který se tam narodil. V roce 1996 byla V. Houdkovi odhalena pamětní deska na jeho rodném domě v Náměšti, na náměstí.

Lexikon české literatury.2/1­.Praha 1993.S.300.;. Papajík, David – Šmíd Miroslav: Dějiny Náměště na Hané. Náměšť na Hané 2022. S.596–600.

Narozen v Němčicích (u Holešova). R. 1928 mat. na reálce v Lipníku nad Bečvou, 1928–1931 stud. UPŠ Praha u prof. Kysely, 1941–52 člen výtvar. odboru Umělecké besedy Praha, 1942–48 člen Skupiny 42, člen SČVU. R. 1967 cena NV hl. m. Prahy a 1983 zasl. umělec. Z ilustr.knih: Arbes, J.: Svatý Xaverius.P., ČS 1988;Scott, W.: Quentin Durward.P., Albatros 1971;Verne, J.: Lodivod dunajský.P., SNDK 1967;

Holešovský, František: Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládež.Praha, Albatros 1989, s.123–126.;Poche, Emanuel: Encyklopedie českého výtvarného umění.Praha, Academia 1975, s.177–178.;Ševčíková, Hana: Ilustrároři dětské knihy.Olomouc, Okr.knih.1989­.;Laudová, Věra: Obraz města v současném malířství.P., Odeon 1978, s.40.;V roce 1990 zemřeli.Brno 1991.;.

Dlouholetý prof.kreslení na G v Hranicích/28 let/, krajinář, autor četných pohledů na Hranice a okolí a několika scénických výprav pro bývalé Beskydské divadlo..Abs.AVU Praha v r. 1916.

Toman, P.: NSČSVU.I.Praha, 1947, S.400.;.

Na LF působil v letech 1946–1953. ;

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973,S.326.;Ar­chiv UP.;.

Zakladatel dětské otorinolaryngo­logie. 1954 – 1960 přednosta kliniky fakulty dětského lékařství UK Praha. Poté v Olomouci, přednosta kliniky pro ušní, nosní a krční lékařství. Zabýval se operativní léčbou otosklerózy a karcinomu hrtanu. Vynikající operatér. Autor skript, mj. Otorinolaryngologie pro studující zubního lékařství. /1961/. .

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.319.;ČBS­.Praha 1992.S.259.;Kunc, J.: Kdy zemřeli..? Praha 1970.S.77.;.

Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.; Slavík, B.: Hanácké písemnictví, Olomouc 1940., Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku, Litovel 1937.

V Olomouci bydlel s rodiči od roku 1948, v roce 1959 maturoval na SGO a poté absolvoval
PedF UP, učitelství 1.-5.ročníku. Pedagogicky působil v Karlovicích r.1968, Okres. dům mládeže v Olomouci v letech 1970–1976, poté do roku 1980 ředitelem DPM ve Šternberku. Pak pracoval v Programovém oddělení PKO Olomouc, kde po úmrtí ředitele Ščudlíka ředitelem PKO a v letech 1987–1991 pracoval v Měské správě kin, kde od roku 1991 ředitelem do 31.12.1998, od 1.1.1999 spolu­majitelem s.r.o. Olomoucká kina. Od léta 1999 předseda AC+klubu. Publikuje v místním tisku.

Pracovní list ze dne 3.9.1999. HŠ. Anketa: Kdy-kde-co v Olomouci 1994, č. 1. Videokazeta – regionální vysílání při české premiéře filmu Vojtěcha Jasného.

aktivní členka Spolku divadelních ochotníků Tyl v Přerově 1935 – 1948, organizátorka recitač. soutěží v Přerově, členka baletu Městského divadla v Brně.

Literární místopis Přerovska/OA Přerov/duben 1993;.

Armádní generál Karel Klapálek byl český voják, člen československých legií v Rusku. Od 30. 9. 1932 byl učitelem taktiky na Vojenské akademii v Hranicích. Po vzniku protektorátu vedl českobudějovickou pobočku Obrany národa, po jejím rozbití v květnu 1940 uprchl do zahraničí. Bojoval v řadách britských vojsk v Africe (mimo jiné při obraně Tobruku), v roce 1944 byl odeslán do SSSR a účastnil se karpatsko-dukelské operace. V dubnu 1945 jmenován velitelem 1. československého armádního sboru. V letech 1945–1950 vojenský velitel v Praze, poté jako politicky nespolehlivý propuštěn z armády, odsouzen ve vykonstruovaném procesu a vězněn. Později byl rehabilitován a 24. května 1968 dostal státní vyznamenání Hrdina ČSSR. Vydal knihu vzpomínek Ozvěny bojů.

Hrabicovi, P.Z.: Muž, který velel mužům. Praha 1988. ČBS. Praha 1992. S. 315. Klapálek, K.: Ozvěny bojů. Praha 1987. Doslov.

Maturoval na zábřežském gymnáziu v r. 1913 a poté studoval práva na pražské univerzitě, kde promoval v r. 1921 a získal titul JUDr. Období.1.světové války prožil na frontě, v r. 1919 se účastnil bojů čs. armády s Maďary na jižním Slovensku. Zůstal poté několik let na Podkarpatské Rusi a zasloužil se tam o organizaci školní správy. Po návratu do vlasti přešel do služeb Zemské školní rady v Praze. Za nacistické okupace se zapojil do odbojové činnosti Obrany národa a byl zatčen gestapem a odsouzen k trestu smrti, který mu byl změněn na 12 let vězení. 1945 se podílel na obnově činnosti Čs. strany lidové. 1948 byl zbaven poslaneckého mandátu a vyloučen ze strany. Aby unikl zatčení, opustil Československo. V roce 1949 se stal spoluzakladatelem Rady svobodného Československa a byl členem jejich výborů 1949–1951 , 1952–1954 a 1963–1967.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12. Os­travská univerzita v Ostravě, 1999.S.27–28; Pejskar, Jožka.: Poslední pocta. 4. USA 1994. S. 74–79.;

V roce 1959 absolvovala Katedru knihovnictví FFUK Praha a poté nastoupila do metodického oddělení Krajské lidové knihovny v Olomouci. Později pracovala jako vedoucí metodického oddělení, vedoucí Katalogizačního oddělení v Okresní knihovně Olomouc. Pedagogicky působila v Ostravě v postgraduálním studiu a knihovnických kurzech. Publikovala v odborném knihovnickém tisku: Čtenář (1976), Naše knihovna (1974–1979), Z knihovnické praxe (1974, 1988) ad.Manželka spisovatele a vědce, emeritního profesora UPOL Stanislava Komendy.

Sto let české knihovny v Olomouci. Olomouc Okresní knihovna 1989.

Mgr. Eva Komendová

Po osiření pobýval u tety ve Strážnici a ve třinácti letech se vrátil do Nivnice. V roce 1608 začal studovat na vyšší latinské českobratrské škole v Přerově a od roku 1611 na německých evangelických školách, nejprve na akademii v Herbornu, potom na univerzitě v Heidelbergu. Po skončení studií (1614) se vrací do Přerova jako učitel latiny. O 2 roky později byl vysvěcen na kněze Jednoty bratrské a po dalších 2 letech se ujal řízení bratrského sboru v severomoravském Fulneku. Odtud musel po bitvě na Bílé Hoře utéci, jako bratrský kněz se skrýval nejdříve na Moravě pak v Čechách. Dne 3. 2. 1628 opustil vlast a odešel do exilu do polského Lešna. Po vypálení Lešna koncem dubna 1656, při kterém přišel o celou knihovnu i svůj majetek, se uchýlil do Amsterdamu v Nizozemí. Tam vyvrcholila Komenského vědecká a literární činnost. Vydal asi 60 spisů, některé z nich už v předchozích letech (např. známý „Labyrint světa a ráj srdce“ hned po Bílé Hoře). Z jeho pedagogických spisů : “Svět v obrazech”, “Školu hrou” a “Didaktiku”. Jeho celoživotní snahou bylo sjednocení veškerého lidského vědění na základě jeho zpřístupnění všem. Položil základy novověké pedagogiky. Jan Ámos Komenský zemřel 15. listopadu 1670 v Amsterodamu a 22. listopadu byl pohřben v Naardenu (20 km jihovýchodně od Amsterodamu), kde je památník.

Kujal, Bohumír: Pedagogický slovník.1.sv.Praha spn 1965, S.215–222. ; Mezihorák, F.: Galerie velkých Evropanů. Nakladatelství Olomouc 2002. S. 105–107.;

Autorské práce z oboru ženského hnutí. sestra Zdeňky Motyčkové/Vie­dermannové. Používala pseud. Jasenská Libuše neb Lidmila Konečná-Vidrmanová. Pracovala v ženském hnutí. Redaktorka Ženské revue. Protiklerikál­ní spisy.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.100;Vopravil: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973;Dolenský, A.: Kulturní adresář.Praha 1934;. Vrbka, Josef: Dějiny obce Náklo. Loštice 1940. S. 371–373.;

Syn skladatele a hudebního pedagoga Karla Konvalinky. Po maturitě na reálném gymnáziu v Brně v r. 1938, studoval brněnskou konzervatoř (skladba u Jaroslava Kvapila, dirigování u G. Arnoldiho, klavír u F. Schäfera), kde absolvoval r. 1943. Po působení v Göttingen nastoupil po válce na jednu sezónu jako korepetitor a dirigent do Divadla 5. května v Praze, odkud přešel do Ústí nad Labem, 1948–49 operním šéfem v Košicích a 1949–1951 šéfem Karlovarského symfonického orchestru. V letech 1951–54 dirigent Moravské filharmonie Olomouc. 1954–1976 hudební redaktor Čs. rozhlasu, Olomouc, Ostrava. 1972–76 šéf opery Divadla Oldřicha Stibora Olomouc. 1976–79 šéf opery ND Praha, 1980–85 ředitel vydavatelství Panton. Zasl. um. 1974. ;Hud. redaktor Čs. rozhlasu v Brně a Ostravě. Od 1. 2. 1984 v důchodu. Zasl. člen ND /1975/; V polovině let osmdesátých se odstěhoval do Brna.

BIO-ČTK 17.11.1988.; Národní divadlo a jeho předchůdci., Praha, Academia 1988, S.236.; Janota, D.: Malá encyklopedie české opery, Praha, 1999., Gregor, V.: Hudební místopis Severomoravského kraje, Ostrava, 1987., ČBS XX.stol., 2.díl, Praha, 1999., BSSSM.,seš.3 (15.) Ostrava 2002. S. 76–77. V měsíci lednu si připomínáme…Kdy, kde , co v Olomouci, leden 2014. S.1.

Narozen v Nedvezí (u Poličky). V letech 1913–1920 působil jako středoškolský profesor na gymnáziu v Přerově, kde učil matematiku a fyziku. Sbormistr Přerubu 1916–1918.Člen výboru Moravského kola spisovatelů. Publikoval v přerovském Obzoru, povídky a črty /V Masopustní noci/.Napsal 5 sbírek realistických povídek, 2 romány, divadelní hry a literární studie. Poté ředitelem Gymnázia ve Zvolenu na Slovensku.

Čechák, Vlastimil: Literatura Přerovského regionu. Olomouc FFUP 1981. /dipl. práce, č. 4072, s. 25–27. /;Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ?Praha 1962. S. 133. ; ;Nekrolog. LD, 19. 2. 1954. ;.'

V Prostějově působil od r. 1893. Autor textu Dělnické hymny k l. máji 1890, vydavatel dělnic. písní v časopise Volný pěvec /1894/, redaktor Hlasu lidu od r. 1903. Pseud. Náchodský, od rodiště.

ČSHS.I.Praha 1963.S.736.;.

'

Narozen v Pavlišově u Náchoda (n.m.č. Náchoda).

Po krátkém působení v Olomouci pracoval v Přerově jako gynekolog. Autor lékař. statí, redaktor publ. Památník sjezdu rodáků v Náměšti na Hané/1925/, 40 let hanácké župy ústřed. jednoty čs. lékařů /1936/, Pověsti z kraje básníka F. S. Procházky/1939/. Fejetony v Obzoru.

' ;

Slavětínský, M.: O MUDr.Josefu Kratochvílovi.= Štafeta 1981, č.3, S.30.;Literární místopis Přerovska-OA Přerov;.

Syn spisovatele Josefa Jaroslava K. /1812 – 1886/. Stud. G v rodišti do r. 1887, pak v Praze. Externě navštěvoval malířskou akademii. Poté cestoval 8 let po Evropě a Orientu a živil se prodejem vlastních grafických prací. Po návratu do Prahy se věnoval ochotnickému i profes. divadlu. V roce 1913 se přestěhoval do Prostějova, kde pracoval jako městský úředník a byl činný na ochotnických scénách až do odchodu na frontu 1915. R. 1919 se stal režisérem a hercem Intimního divadla v Prostějově. Za gymnazijních. studií napsal drama „Pozdě“, hráno studenty při Husových oslavách v Praze. Další hry: Drama jedné noci/1924/, Chycené ptáče/1924/-hry dle diváckého vkusu. Drama " Ostrava"/1925/, vyjadřuje odpor proti válce.

Starý, F.: Městský hřbitov v Prostějově.Pros­tějov 1931.S.41. ;Lexikon čes.literatury­.2/II.Praha 1993.S.1018 – 1019 (uvádí jiné datum)

Narozen v Nových Dvorech u Kutné Hory. Studoval obchodní akademii a věnoval se zpěvu.. V letech 1921–22 studoval na vysoké hudební škole v Berlíně, dva roky působil v Kaliningradu a další rok v Berlíně, kde v roce 1925 absolvoval. Pak působil v Lubeku u divadla v roce 1928–1929, v Miláně a 1930–1932 v Hamburku. V roce 1933 se vrátil do vlasti a trvale zakotvil v r. 1934 v Olomouci, kde působil do r. 1960. Na odpočinek odešel do Prahy.

Přehled čs.divadel.Praha 1958.S.160.;. Československý hudební slovník.1.díl.Praha 1963. S.778.;

Narozen na Svitavsku. Prof. UP Olomouc od r. 1946, obor dějiny francouzské literatury.

Malá československá encyklopedie. III. Praha, Academia 1986, S. 680. ; Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava, Profil 1973, S. 339. ;.

Významná osobnost brněnského divadelnictví, Ladislav Lakomý, pochází ze živnostenské rodiny a dětství strávil v Náměšti na Hané a v malé vesnici Loučka u Litovle. Asi čtyři roky pobývala rodina v Přerově. Již od dětství jevil zájem o divadlo, pro jeho umělecké směřování však rodiče neměli pochopení. V roce 1948 začal v Brně studovat Vyšší průmyslovou chemickou a tehdy také začal hrát s divadelními ochotníky, zároveň začal soukromě studovat základy herecké práce. Po maturitě v roce 1952 na průmyslovce nakonec zahájil studia herectví v Brně na JAMU, absolutoria dosáhl v roce 1956. Po studiích získal Lakomý angažmá v Divadle bratří Mrštíků (dnešní Městské divadlo Brno), kde působil v letech 1956–1965. Jeho začátky jsou spojeny s postavami mladých hrdinů, které zosobnil například ve hrách: Strýček Váňa, Jak je důležité míti Filipa nebo Manon Lescaut, překvapivě ale dostal i příležitosti neadekvátní svému věku (Maryša, Jan Hus). V mezičase krátce hrál ve Státním zájezdovém divadle v Praze (1960). V roce 1965 změnil působiště, ale jen v rámci Brna, přešel na scénu Státního divadla (dnešní Národní divadlo Brno), kde pak strávil více než třicet let. V letech 1967–1968 byl krátce šéfem činohry Slováckého divadla v Uherském Hradišti, tehdy také přišla nabídka z Národního divadla v Praze, jednání ale skončilo na půli cesty, takže Lakomý zůstal již natrvalo spojen s Brnem. Na scéně největšího brněnského jeviště odehrál více než stovku stěžejních rolí domácího i světového repertoáru (Maryša, Král Krysa, Idiot, Car Fjodor, Ivanov, Dvanáct rozhněvaných mužů), více než 150 repríz v průběhu pěti let spojených s velkým úspěchem představovala hra Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista. V roce 1991 odešel Ladislav Lakomý do penze, na scéně brněnského Národního divadla ale vystupoval nadále pohostinsky. Vyučoval na JAMU v Brně, c roce 1990 jmenován docentem. Jeho filmografie obnáší od r. 1962 až do r. 2008 více jak 80 titulů. V roce 1998 získal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Daboval Maraise a Delona. Často účinkoval v rozhlase a jezdíval též do Olomouce, aby zde promlouval svou hanáčtinou. Do rodiště se taky vracel, měl zde rodinný domek a plno příbuzných, protože ač byl jedináček měl hodně bratranců a sestřenic.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.56.;. Neobyčejné životy. ČT 1 2010. (Vysíláno dne 21.4.2021.

Loučka (u Litovle)¨ Doc. Ladislav Lakomý