Osobnosti Moravy.eu

Absolvoval Reálné gymnázium v Zábřeze na Moravě a lékařskou fakultu KU v Praze s přestávkou v koncentračním táboře v Oranienburgu. Po promoci se stal (1946) lékařem Zemských ústavů v Olomouci. 1960 obhájil kandidátskou práci a 1968 jmenován profesorem. Stal se vysokoškolským učitelem, vedoucím Katedry chorob vnitřních, přednostou I. interní kliniky LF a FN v Olomouci. Vybudoval Oddělení klinické hematologie.

Syn Antonína W. Podle rodiště používal po r. 1945 pseud. Ivanovický/připoj. k jménu/. Půs. na ber. úřadu v Kroměříži r. 1904, stud. bohosloví v Olomouci až do 1908, vynikl jako zastupující varhaník a dirigent na dómě. Vystoupil ze semináře a šel do Prahy stud. konzervatoř. Od r. 1920–1944 prof. varh. hry, od r. 1946 prof. AMU. Skládal církev. hudbu, písně, sonáty. Mj. Hanácke kolede 1936;Hanácky pěsničke 1948;„Vzpomínky domova“-harm. hanác. písně. Autor sborníku. Naši rodáci a krajané. Vyškov1934. ;Mojmírova říše III-1940 a v časopisech.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.950–51.; Pospíšil, František: Almanach hanáckého roku.Přerov 1923, S.128.

Narozen v Ráječku u Zábřeha (n. Zábřeh) . V letech 1935–38 bydlel ve Šternberku. Jeho otec ředitel G ve Šternberku. Maturoval na SGO v r. 1941. ;Studoval med. UK a LF UP, abs. 1949. Od 1950 ve FN, I. Interna, endokrinologie, od 1959 / březen 1989 se věnoval nukleární medicině. Působil na LF katedra lékařské fyziky a nukleární mediciny. Člen VSMO. Autor asi 75 publikací z oblasti nukleár. mediciny. Zajímá se o mineralogii. (bratr Boleslava W. , manžel Anny W. , otec Ivany Sulovské. )

Springer, jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.21.;Kapitoly z dějin olomouc.univer­zity.Ostrava, Profil 1973, S.333.;Seznam a adresář abs.SG v Olomouci.Olomouc 1989, S.22.;.

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci (1902), poté studoval FF UK v Praze, kde získal aprobaci pro výuku dějepisu, zeměpisu a tělocviku. Působil na gymnáziu v Praze, od roku 1919 jako prfesor na reálném gymnáziu v Zábřehu. V roce 1935 byl pověřen Českou maticí školskou budováním nového gymnázia ve Šternberku. 1938 odešel do Olomouce, kde byl ředitelem na státní reálce. Pracovník Národní jednoty v Olomouci.

K 50.výročí Státního reálného gymnasia v Zábřeze.Zábřeh, vl.n.1946.S.41–43.; Osobní sdělení syna MUDr.Miloše Wiedermanna.

Rozená Srpová. V r.1951 absol­vovala gymnázium v Prostějově, 1955 LF UP, poté pracovala na transfúzní stanici a později na III. Interně FN v Olomouci. Hemodialyzační odd. (Umělá ledvina). Manželka Miloše W.

Sdělení doc.Miloše Wiedermanna, leden 1995..

Organizátorka ženského hnutí na Moravě. Pracovala ve stavovské organizaci učitelů. Založila Jednotu učitelek moravských. Stýkala se s T.G. Masarykem a Fr. Drtinou. Se svou sestrou Ludmilou Konečnou založila Dívčí akademii 1905, vydávala časopis Ženská revue a list Právo ženy.

NKP, www.naklo.cz

Přední český chemik světového významu, vynálezce silonu a pružných kontaktních čoček .Narozen v podnikatelské rodině. Jeho dědeček měl firmu na hospodářské stroje. Po absolvování klasického gymnázia se rozhodl pro studium chemie. Diplomovou práci vypracoval v roce 1935, v roce 1936 se stal doktorem technických věd. Pracoval na vysoké škole jako asistent až do uzavření vysokých škol v roce 1939.

Od roku 1940 byl zaměstnán v Baťově výzkumném ústavu ve Zlíně, kde se zabýval výzkumem polyamidů. Za druhé světové války byl vězněn nacisty. V roce 1941 připravoval ve své laboratoři vlákna polyamidu, jejich průmyslová výroba byla ale z důvodů války zahájena až za deset let. V roce 1945 se Otto Wichterle vrátil na VŠCHT, kde dokončil habilitační řízení v oboru organické chemie a začal přednášet obecnou a anorganickou chemii. Zde také zřídil katedru technologie plastických hmot a stal se jejím prvním profesorem a vedoucím. Byl nejen vynikajícím chemikem a experimentátorem, ale také skvělým učitelem. Od roku 1952 se zde začal zabývat syntézou síťovaných hydrofilních gelů, které vodou bobtnají, s cílem najít vhodný materiál pro oční implantáty.

Po válce pracoval na výzkumu a zavedení výroby polyamidů v chemických závodech v Žilině.

V letech 1952–1958 vyučoval na Vysoké škole chemicko-technologické. Poté pracoval jako ředitel Ústavu makromolekulární chemie ČSAV. V roce 1961 byly na základě jeho vynálezu vyrobeny první kontaktní gelové čočky. V roce 1990 byl zvolen předsedou ČSAV a vykonával tuto funkci až do roku 1993. Byl také člen mnoha mezinárodních společností, držitelem řady zahraničních cen a čestným doktorem zahraničních univerzit. Byl jmenován čestným předsedou České akademie věd.

Zemřel v obci Stražisko na Prostějovsku.

Wikipedie.cz

Prof. Ing. RTDr. Otto Wichterle DrSc., Dr.h.c.

První výtvar. zkušenosti získávala u Adolfa Kašpara, za nímž dojížděla do Olomouce, na doporučení J. Kotěry už v 16 letech vstoupila na AVU Praha. Po dobu války žila ve Smržicích u Prostějova na soukr. farmě. Působila v Praze, ateliér na Malé Straně. Zasl. uměl. r. 1968;

Soukup Michal: Retrospektivní výstava v kabinetu grafiky.Sochařka H.Wichterlová-Hanácké noviny, 1991, 2.3., S.4; BIO kart.ČTK z r.1973;

Studovala Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, pak prošla oblastními divadly, od roku 1974 působila v Praze. Často ji obsazoval i režisér Karel Smyczek.

Zemřela moudrá herečka Wilhelmová.In: Olomoucký den, 15.10.2002, S.22.

V letech 1595–1600 pracoval na Moravě pro tiskárnu premonstrátů v Louce, pak tvořil v Praze. Ryl do dřeva pohledy na moravská, česká a slovenská města. Ilustroval tisky B. Paprockého. Zemřel v Praze při morové epidemii. V mládí žil v Přerově.

MSN.7.Praha 1933, S.854.;

Po maturitě na gymnáziu v Šumperku studoval na univerzitě ve Vídni přírodní vědy a r.1906 získal aprobaci pro vyučování přírodopisu, matematice a fyzice na středních školách. Zprvu vyučoval ve Vídni a od r. 1919 v Opavě. Kromě pedagogické činnosti se věnoval geologickému výzkumu jesenické oblasti, r. 1929 popsal ložisko magnetitu v Bělé pod Pradědem. Pak se věnoval lokalitě Vrbna pod Pradědem.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. (13). Ostrava 2000. S. 113–114.

narozen na Znojemsku. Studoval obchodní akademii v Olomouci, maturoval r.1907.Levicový novinář ve Vídni, 1908 ve Slezsku, člen Českomoravského literárního kruhu. Užíval pseud.G.A.List

ČBS.Praha 1992.S.812.;

Hráč na hoboj I. V MFO působil od 1.2.1950 do 30.11.1960. Poté působil na JAMU v Brně jako vysokoškolský pedagog.

Schindler, A. : Členové MFO. Soukr. rkp. 1998.

Profesor dogmatiky na teologické fakultě v Olomouci. Světící biskup, dómský děkan a prelát. Pohřben v Olomouci.

Nešpor, Václav: Průvodce po Ústředním hřbitově v Olomouci. Olomouc 1929. ;

Varhanář střední Moravy v 18. století. Dne 4.3.1737 se oženil v Kroměříži.Zemřel ve věku 66 let v domě č.195. Koncem života zastával též funkci radního v Kroměříži. V roce 1748 opravoval varhany v Tovačově, 1767 v Kvasicích, 1772 u piaristů v Kroměříži, 1776 v Tištíně.

Sehnal, Jiří: Varhanáři na Moravě 1500–1880.2.část M-Z.In: ČMM.Brno 1980, S.135.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1716

Reálku studoval v Rakovníku, poté absolvoval vyšší průmyslovou školu v Praze, kurs architektonický v Drážďanech a Wagnerovu školu ve Vídni. Stavitelskou praxi zahájil v Prostějově a v Bystřici pod Hostýnem.. Ve stavitelství a v oboru železničním byl proslulým odborníkem. S ing. Kabeláčem měl v Olomouci vlastní stavitelskou kancelář. Postavil celou řadu rozsáhlých průmyslových závodů, školské budovy, kostely, domy a pod. Např. školy ve Slavkově, Vyškově, Bučovicích, Jevíčku, Samotiškách, Hněvotíně, Citově, Čechovicích, pivovar v Holici, sladovnu v Příkazích, rozhlednu na Hostýně. V roce 1906 vyprojektoval a postavil novogotický dům na Masarykově třídě č.8, v podobném stylu v letech 1903–4 i dva domy v Komenského ulici, č.15 a 17. Od roku 1884 byl jednatelem Sokola a od r. 1903 členem Obchodní a živnostenské komory v Olomouci. Zemřel náhle. Autor meditační knihy Talismam klidu pro štěstí. Brno 1990.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918., Olomouc 1938., S. 356–357.; Týnecké listy, č.10/2006, S. 19; Pojsl, M.- Londin,V.: Dvanáct století naší architektury. Olomouc 1998, S. 167.

Ing.arch. Václav Wittner

Prof. ekonomie univerzity v Olomouci, v letech 1811 – 1819 přednášel zemědělství na Stavovské akademii. Založil a vedl katalog o počtu, soc. složení žáků, jejich píli ap.

Morav, Karel: K počátkům zemědělského školství na Olomoucku.ZVÚO, 1969, č.144, S.16–20.;.

Jan Pavel II., vlastním jménem Karol Wojtyla, nynější papež, narozen v Polsku, ve slezských Wadowicích v rodině někdejšího důstojníka. V 9 letech mu zemřela matka a ve 12 letech jeho starší bratr Edmund. Vzdělání získal Karol Wojtyla, vychovávaný již jen otcem, na gymnáziu – při studiu píše básně, hraje divadlo, hodně času věnuje sportu, podniká dlouhé horské túry v polských Pieninách a Vysokých Tatrách. V roce 1938 Karol s výborným prospěchem maturuje, vyniká zejména v polštině a v náboženství. Jeho další kroky pak nesměřují na teologickou fakultu, nýbrž na Jagellonskou univerzitu do Krakova, kde studuje polskou filologii. Ve vysokoškolském prostředí se zabývá literární tvorbou, píše řadu kvalitních 'básní, zkouší psát i dramata. Když pak 1. září 1939 napadnou polské území vojska nacistického Německa vstupuje Wojtyla do řad studentské vojenské legie. Ale polský národ nemá šanci, 28. září je Polsko obsazeno. Tento fakt znamená konec Wojtylova, vysokoškolského studia – všichni lidé mezi osmnácti až šedesáti lety podléhají pracovní povinnosti. Karol nastupuje do kamenolomu, patřícímu chemické továrně firmy Solvay u Krakova – tady vystřídá několik zaměstnání, až nakonec v roce 1941 zakotví v čistírně sody…Brzy na to umírá Wojtylův otec – syn objeví jeho tělo po návratu z noční směny v chemičce. Pak se již začíná pomalu ale jistě rýsovat Wojtylova církevní kariéra -Karol Wojtyla se hlásí do řádu bosých karmelitánů, je pevně rozhodnut stát se knězem. Ale do kláštera z chemičky odejít nesmí, navštěvuje tedy tajně bohoslovecký seminář – vše probíhá ilegálně, přednášky i obřady. Kromě této své činnosti je Karol Wojtyla činný i v polském protinacistickém odboji a tajně zkouší nová divadelní představení. Po skončení 2. světové války, v roce 1946, je Karol Wojtyla vysvěcen na kněze. Po vysvěcení odchází do Říma, kde studuje ještě další dva roky, poté přednáší etiku a morální teologii na krakovských a lublinských vysokých školách (v roce 1954 je jmenován profesorem etiky na katolické univerzitě v Lublinu, v roce 1958 profesorem teologie na univerzitě v Krakově). Wojtylova církevní kariéra se začíná psát rokem 1958 kdy je jmenován titulárním zástupcem biskupa v Ombi pro Krakov. V roce 1960 se pak stává vikářem, a roku 1962 kapitulním vikářem krakovského arcibiskupství, v letech 1964 až 1978 je pak Karol Wojtyla metropolitou a arcibiskupem krakovským, od roku 1967 je přitom kardinálem.V roce 1978, 16. října, je Karol W., kardinál a arcibiskup krakovský, zvolen papežem – z Karola Wojtyly se stává papež Jan Pavel II., první papež slovanského původu (a první neitalský papež od roku 1522 a nejmladší papež od poloviny 19. století). Svatý otec je i velkým ctitelem Panny Marie, na svých cestách s oblibou navštěvuje mariánská poutní místa, rok 1987 vyhlašuje rokem mariánským -Papež Jan Pavel II. byl též významným mírotvorcem – mírotvorná aktivita jeho pontifikátu vyvrcholí 27. října 1986 mírovou modlitbou představitelů všech náboženství v Assisi – ve městě sv. Františka se setkávají hlava katolické církve společně s více než 150 zástupci 33 křesťanských církví a mezinárodních církevních společností i s delegacemi židů, muslimů, hinduistů, buddhistů, hinduistů, šintoistů, sikhů atd. ke společné modlitbě za světový mír.Žádný papež před Janem Pavlem II. necestoval nikdy tak daleko a tak často jako on a zrovna tak o žádném z papežů nebylo nikdy natočeno tolik dokumentárních filmů, napsáno tolik knih a nebylo s ním tolik rozhovorů v tisku či v jiných médiích… – žádný jiný papež toho pro osvětu katolické církve neudělal tolik jako Jan Pavel II. V roce 1995 navštívil Olomouc, kanonizoval zde sv. Jana Sarkandra a sv. Zdislavu z Lemberka a prohlásil chrám na Sv. Kopečku za Baziliku minor.

http://zivotopisyonline.cz

Narozen ve Velkém Zdíkově, nyní Zdíkov (u Prachatic). Studoval na gymnáziu v Českých Budějovicích, poté odešel na univerzitu do Vídně, kde studoval přírodní vědy. V roce 1859 získal PhDr. Již od mládí se zajímal o historii a archeologii rodného kraje. Od 1859 v Olomouci do r. 1867. Publikoval ve Hvězdě,později do ČVSMO. Za pobytu v Olomouci sepsal a r. 1863 vydal ve Vídni knihu „Geographie der königlichen Hauptstadt Olmütz“/zeměpis­ný,dějepisný a statistický obraz Olomouce s mapou ve 2 dílech/. Od r. 1893 prof. geolog. Své poznatky publikoval v časopisech Památky archeologů, Český lid aj. V roce 1894 stál u založení České geografické společnosti a byl jejím předsedou. R. 1899 byl jmenován řádným profesorem geologie a paleontologie na univerzitě v Praze, kde působil do r. 1905.

Nešpor, V.: Dějiny města Olomouce. Brno 1936, S. 247. ;
Ottův slovník naučný. 27 díl. Praha 1908, S. 282–3.

Ve dnech 28. října až 23. prosince 1767 přebýval jedenáctiletý W.A.Mozart v Olomouci spolu se svou sestrou a rodiči. Zde se obě děti léčily z neštovic, kterými se nakazily při cestě do Vídně, kde chtěl jejich otec předvést vídeňské společnosti umění a hudební nadání svých dětí. Rodina Mozartova se ubytovala v hostinci u Černého orla (n. Pekařská 5) a po dvou dnech přesídlili do kapitulního děkanství k prelátovi a univerzitnímu rektorovi Leopoldu Antonínovi, hraběti Podstátskému. Nemocné děti léčil dr. Josef Wolf. Malý Wolfgang v rekonvalescenci komponoval a napsal zde 6. symfonii F dur, šest klavírních sonát a písně.

Gregor, V.: Hudební místopis Severomoravského kraje. Ostrava 1987. S.14–15.; Nešpor, V.: Dějiny města Olomouce. Olomouc 1936. S.213.; Písková, M.: Mozartovo muzeum v Salcburku. Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci. 1968, č.14, S.11–13.

V roce 1919 maturoval na gymnáziu v Prostějově, poté studoval v Praze právnickou fakultu. S A.M. Píšou navštívil v roce 1921 Písek. Publikoval v Kmeni, Červnu, Hostu. Stati o literatuře ve Varu. Do literatury pro děti zasáhl svými moderními pohádkami. Bás. sbírky: Host do domu, Těžká hodina. Báseň Sv. Kopeček. Léčil se ve Vysokých Tatrách.

Soldan, F. : Jiří Wolker. Praha 1975. ;Valenta, E. : Veselý Jiří Wolker. Čtenář, 1970, č. 5, S. 167. ;Kdy kde co v Olomouci 1989, leden, S. 34.

Matka básníka Jiřího Wolkera /1900 – 1924/. Autorka vzpomínek.

Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.31.; Marek, P.: Centenarium Z.W.Štafeta, 11, 1979, č.2, S.17 –19.; Kunc, J.: Kdy zemřeli … ? Praha 1962.S.325.;.

Od 1811 studoval vyšší gymnázium v Brně. 1812–1815 teol. studia v Olomouci. 1816 vstoupil do benediktinského kláštera v Rajhradě. 1818 vysvěcen na kněze. Od 1830 začal realizovat práce na vlastivědě Moravy.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1995.S.126;

Dětství a mládí prožil v Praze. Studoval gymnázium v Libni a už za studií psal básně pod různými pseudonymy. Vychován byl ve dvojjazyčném, česko – německém prostředí. Teprve po 2. světové válce mohl absolvovat lékařskou fakultu Karlovy univerzity. V té době se rodiče přestěhovali do Ústí nad. Labem a posléze do Kralup n. Vltavou.. Chirurgickou praxi začal získávat v litoměřické nemocnici a krátce působil také v Lovosicích a po tři roky zastupoval obvodního lékaře v Třebenicích. V těchto letech se natrvalo seznámil s mnoha pozoruhodnými lidmi dané lokality, zamiloval si celé dolní Poohří i České středohoří – a z četných vyprávění ho zaujala zejména postava třebenického vlasteneckého lékaře Václava Paříka.. Byla to doba, kdy se začal intenzivně zabývat regionálním kulturně historickým bádáním a dějinami lékařství. V roce 1956 se oženil a odešel na Moravu. Nastoupil na I. chirurgickou kliniku Fakultní nemocnice v Olomouci, kde záhy získal vedoucí postavení a současně se stal docentem katedry chirurgie lékařské fakulty při Palackého univerzitě. Po roce 1989 byl jmenován profesorem. V každém místě svého působení a zejména v Olomouci se podílel na práci spolků a vědeckých společností. Byl dlouholetým členem výboru VSMO, předsedou její sekce pro dějiny lékařství a v období let 1973–1976 předsedou celé společnosti. Byl autorem mnoha odborných přednášek a publikací, skript pro studenty a dvou monografií z oboru traumatologie pohybového ústrojí. Kromě náročného povolání se po desítky let úspěšně věnoval i  – historii lékařství. Své práce publikoval v různých časopisech a zčásti také knižně, jen několik jich zůstalo v pouhých rukopisech..Velká část historicko – badatelských prací Eduarda Wondráka se týkala Olomouce a vůbec Moravy. Mezi početnými náměty, které v některých případech zpracoval velmi rozsáhle, jde o historii olomoucké univerzity, o Societas incognitorum, o lékaři J. E. Bollmannovi, který se pokusil vysvobodit z olomoucké pevnosti uvězněného M. J. Lafayetta – a řadu dalších. Největší zásluhou Prof. MUDr. Eduarda Wondráka , CSc. zůstává jeho přínos k poznání života a díla Alberta Schweitzera. Stal se nejen autorem první české monografie o tomto velkém humanistovi a spoluorganizátorem symposií, ale zejména trvalým propagátorem jeho odkazu. V roce 1968 vyšla jeho kniha „Albert Schweitzer“ a v roce 1995 rozšířené vydání „Albert Schweitzer a Lambaréne“. Od mládí rád cestoval doma i v cizině, poznal dokonale Vídeň, Berlín i Paříž. Znalost cizích jazyků mu umožňovala bezprostřední styk s evropskou literaturou, především německé oblasti. Byl mnohostranným sběratelem, zajímal se o výtvarné umění a byl i znalcem lidových maleb na skle. V roce 1979 vydal bibliofilii „Pět kouzel a jiné básně“ a v roce 1994 básnickou sbírku „Ohlédnutí“. Z díla: Albert Schweitzer.Praha Orbis 1968, ;Krev smyly deště.Osudy a utrpení roku 1866.Hradec Králové, Kruh 1989.;.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973, S.323.;Žurnál, 1993, č.11, S.5.; Maňák, P.: Neúnavný propagátor filozofie Alberta Schweitzera. In: Kolář,B.: Z paměti literární Olomouce.2. Olomouc VSMO 2006. S.158–161. ; Smejkal, B.: Eduard Ondrák a literatura. In: Kolář,B.: Z paměti literární Olomouce 2. Olomouc 2006. S. 162–164.; Ševčíková, Hana: Říjnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, 2009,č.10.S.5.

Autor knihy Dějiny města Litovle a dalších historic. pojednání.