Osobnosti Moravy.eu

Hudbě se učil u Procha a Sechtera za universit. studií ve Vídni. Za Účast při revoluci 1848, pronásledován. Odešel do USA. Od r. 1860 působil v Chicagu.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.44.;.

Bouzov – Doly dnes patří pod jednotný název Bouzov ( spolu s dalšími 12 obcemi)

Jeho otec byl houslovým virtuózem, a tak předal všem svým dětem nejen lásku k hudbě, ale i talent. Od dvanácti let hrával s dechovkou a zpíval. Po základní škole šel do učení na knihaře pro Moravské tiskařské závody v Olomouci a za svoji práci byl v té době vyznamenán odznakem „Odborářská miliarda „ bylo mu 21roků. V 15 letech nastoupil Ládík do orchestru „Meteor“ při osvětové besedě v Nemilanech, kde hrál na kytaru a zpíval. Přivedla jej tam paní Alexandrovská, vychovatelka z učiliště, která zde působila jako zpěvačka. Po rozpadu tohoto hudebního uskupení byl pozván do orchestru „Chrobáci“, na kytaru a sólový zpěv. Působil zde téměř dvacet let. Při zaměstnání se rozhodl vystudovat čtyřletou konzervatoř pro pracující. Zde jej studijně vedla prof. Zatloukalová. V MTZ působil do roku 1981 a pak přešel do podniku Kovo-dřevo, kde se nadále věnoval svému oboru až do roku 2000. Ve volném čase se plně věnoval hudbě. Byl vedoucím umělecké agentury EURO VOCAL, kde působil do roku 2016. Své děti také vychovával k lásce v hudbě a též podědily nadání k muzicírování. Jubilující je znám mezi hudebníky nejen v Olomouci, ale i po celé Moravě, obzvláště živým imitováním zpěváků, a to tak věrohodně, že jej publikum mnohdy podezřívalo z playbacku. Zpěv byl jeho hlavní doménou. Dodnes je muzika pro něj velké fanatikum. Provádí hudební produkce ke všem příležitostem, hraje k tanci i k dobré náladě, o svatbách, jubileích, firemních večírcích, promoakcích, také v klubech pro seniory i jinde. Posloupnost jednotlivých kapel: Meteor – Chrobáci – Tango Expres – Euro Vocal.

Osobní setkání a vizitka. www.balagemusic.estranky.cz http://otavinka.blog.cz/…-seniorklubu výměna řada meilů květen 2023 Osobní setkání v Rockové cukrárně a kavárně 21, Masarykova 36 dne 1.6.2023 od 9:30–13.00 h.

Byl členem jezuitského řádu a aktivním účastníkem rekatolizace, byl přesvědčeným vlastencem a obhájcem českého jazyka a kultury po Bílé hoře.

Haškovec,V. Galerie géniů aneb kdo byl kdo. Praha: Albatros, 2004. S.11–12.

Školu vychodil v Uničově, Olomouci, začal stud. gymnázium v r. 1852, ale před maturitou odešel pro neshody s ředitelem do Vídně. V Olomouci si přivydělával jako zpěvák-fundatista u sv. Mořice. Pseud. Moravan, Slavomír Pustinský.

Lexikon české literatury.Sv.I., P., Academia 1987, S.124.; Polák, Josef: Básník bojovník./Projev k 100.výročí smrti A.Balcárka/=Severní Morava 1963, seš.9, S.10–14.; Nezbeda, V.: O severomoravské Společnosti Alše Balcárka 1937–1938.=Severní Morava 1978, seš.35, S.45–47. ;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.23.;.

Vl.jm. Alexander Balcárek. Pocházel z rodiny hostinského, v raném dětství ztratil matku a v patnácti letech otce. Střední školu studoval v Olomouci, vysokou školu ve Vídni. Na škole se udržoval kondicemi, prodáváním knih, opisováním. R. 1861 odešel z Vídně do Prahy, kde se stal korektorem v Jeřábkově tiskárně. Jeho básně vycházely v dobových časopisech. Spolupracoval s Občanskou Besedou.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.16. Hýsek, M.: Literární Morava v letech 1849–1885. Ostrava 1911.;

Maturoval na učitelském ústavu v Kroměříži r. 1896, poté učil 1897–1901 v Přerově, do r. 1905 v Kroměříži, spolupráce s F. Vachem a PSMU, Brno. Od roku 1913 působil krátce na Ministrstvu školství v Praze, roku 1922 převzal vedení výzkumných tříd při pedagogickém semináři brněnské univerzity. Autor fejetonů i odbor. pedagogických článků. .

Československý hudební slovník.I.P., SHV 1963, S.45.; Fric, Ota: Hudba na Kroměřížsku a Zdounecku.Kroměříž 1941, S.26.;Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc-venkov 1848–1960.Olomouc UP 1968, S.31.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947., s.31.;Kdy kde co v Olomouci 1988, červen, S.11.

V letech 1865–1869 soukromým učitelem na internátní německé škole J. Böhma v Ústí nad Orlicí, poté učitelem v Lulči, od 1885 nadučitelem do r. 1900. V r. 1887 předsedou Učitelské jednoty, od r. 1900 její čestný člen. V letech 189–1899 předsedou okresní školní rady. Pedagogické články publikoval v časopise Komenský (1882, 183, 185, 1902), ve Vyškovských novinách (1899/č. 21–23). V majetku jeho dcery paní Milady Tvrdé z Lulče je pozůstalost. Můj deník (1868–1886).

ČSHS 1.díl, Praha 1963;
Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu, Týneclé listy, č.6/2007, S.6.;

Jeho otec i dědeček patřili k vesnickým kantorům. Dětství prožil v Charvátech. Otce ztratil v deseti letech a již jako malý, zastupoval svého otce v době nemoci ve hře na varhany. Gymnázium vystudoval ve Slaném, kam se jeho maminka se třemi malými dětmi odstěhovala k příbuzným. Učitelskou dráhu zahájil v Morkovicích a zde pobyl čtyři roky. Založil pěvecký sbor, který tam přetrval několik desetiletí. Do Velké Bystřice přišel v roce 1892 a působil zde 37 let. Zprvu jako učitel, později byl ředitelem školy. V mimoškolní době pracoval v místní veřejné knihovně, kterou vedl v letech 1895–1929. Pod jeho vedením se knihovna stala nejlepší na střední Moravě. Po absolvování státního knihovnického kursu mu byl svěřen dozor nad knihovnami ve čtrnácti obcích. Aktivně působil taky v Jednotě divadelních ochotníků. Režisérem byl zvolen v roce 1903. Pod jeho vedením divadlo doslova vzkvétalo. V roce 1906 převzal i funkci starosty spolku. Záhy získala JDO pověst jedné z nejlepších v širokém okolí. Do divadelní činnosti vnášel nové, moderní směry a postupy. Hry sám vybíral, opisoval, většinu režíroval a při představeních působil i jako nápověda. Za jeho působení v JDO bylo sehráno 233 her včetně operet a scénických ukázek z českých oper, 40 her se zpěvy pro děti. Za jeho vedení se pořádaly národní slavnosti v místním parku. Byla tam uvedena jízda králů, královničky, hanácké svatby, přástky a jiné. V roce 1918 měl spolek na 120 členů, z toho 95 činných. Pečlivě vedl také hospodaření a účetnictví spolku. Výnosy spolku věnoval na veřejnou knihovnu a na školní pomůcky. Organizoval režisérské kurzy, společné návštěvy ochotníků na divadelní představení v Olomouci. Po založení Jiráskova olomouckého okrsku divadelních jednot ÚMDOČ v listopadu 1926 byl zvolen jednatelem jeho výboru. Byl vesnickým jednatelem Umělecké besedy v Praze a důvěrníkem spolku Moravských výtvarných umělců, Družstva práce a Družstva Kola moravských spisovatelů. Zemřel 11. června 1929 ve Velké Bystřice. Od jeho smrti je v názvu knihovny jeho jméno.

Ševčíková Hana: Středomoravská výročí květen 2019 – Týnecké listy s. 4.

Narozen ve vesnici Řimice, součást obce Bílá Lhota.

Hudebník Moravské filharmonie. Vedoucí skupiny pozounistů. V MFO působí od 1. 9.1966.

Materiály MFO.

Narodila se v česko-německé rodině jako nejstarší z deseti dětí soudního úředníka a dcery plumlovského tkalce Černého. S prvními literárními pokusy začala již v raném věku. V sedmnácti letech, roku 1871 odešla Vojtěška sloužit do Vídně jako vychovatelka do rodiny českého profesora. Profesor rozpoznal její nadání a vymohl jí stupendium. V Černovicích v Bukovině vystudovala pak učitelský ústav a získala aprobaci pro německé školy. Po návratu na Moravu učila v Rýmařově a ve Šternberku. Od roku 1881 působila v Kroměříži, kde po odborné zkoušce češtiny učila na české dívčí škole. V roce 1906 odešla do pense a přesídlila do Olomouce. Přispívala do časopisu Malý čtenář. Autorka pohádek. Též do Vlastivěd. sborníku pro mládež župy olomoucké.

Lexikon české literatury.1.Praha, Academia 1985, S.128–129.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1940.;-jch-: Sto pětatřicet let
od narození moravské spisovatelky.Stráž
lidu, 1989, 22.7., S.4.;Prostějovský týden 30.3.1994, S.9. Olomoucký den, 1.4.1999.

Narozen ve Veleboři (n. Klopina) v rodině venkovského stolaře. Po absolvování české měšťanské školy v Úsově odešel v roce 1922 studovat na učitelský ústav do Olomouce, kde byl silně ovlivněn sokolskými myšlenkami a intenzivně se věnoval tělesné výchově. V roce 1926 začal učitelskou dráhu v Brníčku. Po absolvování vojenské služby u hraničářského praporu ve Frývaldově (n, Jeseníku) učil na školách v Písařově, Klopině a Nemili. V roce 1930 získal trvalé místo na obecné škole v Postřelmově a později po doplňovacím studiu češtiny a tělesné výchovy i na měšťance. Brzy po příchodu do Postřelmova byl zvolen náčelníkem místní sokolské jednoty a poté působil jako okrskový náčelník a člen vedení Severomoravské župy sokolské. V roce 1934 založil při postřelmovské jednotě první odbor táboření v rámci Severomoravské župy sokolské. Prázdninové tábory mládeže pořádal u Jakubovic. Působil v postřelmovském sokolském divadelním souboru a byl členem Pěveckého sdružení severomoravských učitelů. Po okupaci pohraničí byl již koncem roku 1938 vyšetřován pro svou sokolskou činnost. I v podmínkách okupace učil své žáky vlastenectví. Na udání německého ředitele postřelmovské školy Teufla byl zatčen a znovu vyslýchán. Jako nepohodlný učitel byl přeložen k 1. září 1939 na obecnou školu ve Výprachticích v protektorátní části Lanškrounska. Zde se zapojil do odbojové činnosti. Jako spojka udržoval styky mezi východočeským odbojovým hnutím a zábřežským Národním sdružením československých vlastenců. Po vzniku krajského vedení Národního sdružení československých vlastenců v roce 1943 v něm zastupoval Lanškrounsko. Po vyzrazení odbojové organizace našel úkryt ve vinohradské nemocnici v Praze, kam si odejel léčit nemocné srdce. Zde však byl gestapem brzy vypátrán a dne 18. dubna 1944 zatčen a převezen do Šumperka. Navzdory krutému vyslýchání v tzv. „robotárně“ neprozradil jména svých spolupracovníků. Následkům nelidského mučení podlehl již 20. dubna 1944. Pohřben byl na šumperském hřbitově jen za přítomnosti své manželky Věry. Po osvobození byly jeho ostatky převezeny a s náležitými poctami pohřbeny na hřbitově ve Veleboři. Jeho oběť připomíná památník uprostřed rodné vsi ( r. 1980). V Postřelmově nese jeho jméno jedna z ulic a k padesátému výročí otevření nové školní budovy v Postřelmově byla učiteli a vlastenci Bohumilu Ballonovi odhalena ve vestibulu školy pamětní deska (v r. 1988).

.

.

.

Bartoš, J.: Vlastenec a antifašista B.B. Severní Morava, 49, 1985, S.40–51., Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990.S.18–20.; Doplnění – email od Ivana Horníčka dne 2.7.2016 a foto.

Veleboř -osada v obci Klopina. Výprachtice ( u Ústí nad Orlicí)

Po válce studoval Obchodní akademii v Olomouci a po maturitě v roce 1949 a vojenské základní službě nastoupil v roce 1951 do zaměstnání jako ekonom do TOS, kde působil do roku 1965. Poté odešel pracovat do Sigmy Olomouc v Hodolanech. Do aktivní politiky vstoupil v roce 1968 se skupinou obnovitelů Čs. strany lidové. V říjnových volbách 1976 byl za ČSL zvolen do 300 členého pléna Městského národního výboru a stejným způsobem potvrzen i ve volbách 1981 a 1986. Funkci předsedy MěNV v Olomouci dělal 1 rok v období 1989–1990. Po roce 1990 kdy byl již v důchodovém věku začal pracovat v ekonomické oblasti v Metropolitní kapitule olomouckého arcibiskupství.

Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.78–79;

Dlouholetý přední první houslista v Moravské filharmonii, 21 let působil v DOS, r. 1980 Cena O. Stibora. Koncertní mistr orchestru Hudebního divadla v Olomouci – Hodolanech.

• VR-: Za Františkem Baranem.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1983, únor, S.9. .

Lékař, pedagog, badatel i organizátor v oboru pracovního lékařství, rodák z Přerovska se věnoval od roku 1951 diagnostice nemoci z povolání, stál u zrodu poraden ve Šternberku, Přerově a Olomouci, spolupracoval s lékaři na Ostravsku.Od r.1954 působil na LF UP, katedra pracovního lékařství.Od r.1966 se stal docentem a v roce 1976 prvním přednostou nově zřízené kliniky nemocí z povolání. Rozvinul prevenci nemocí z povolání.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.320.;

• mt-: Výročí dne.= Hanácké noviny, 4.8.1992, S.3.;

V měsíci červenci a srpnu si připomínáme…Kdy-kde-co Olomouc červenec-srpen 2010. S.1.

Doc.MUDr. Metoděj Barbořík, CSc.

Regionální historik, který žil v Bystřici pod Hostýnem, psal kroniku města. Ředitel ZŠ v Bystřici pod Hostýnem. Stál u zrodu a byl dlouholetým redaktorem měsíčníku Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem.Čestný občan Bystřice p.H. Poslední desetiletí žil v Domově důchodců v Bystřici.

Fabián, J. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S.15.;

Studoval konzervatoř ve Vídni, angažmá v Prozatímním divadle v Praze. Hostoval v Petrohradě , Kyjově a Moskvě zde i působil až do roku 1920. Na jaře 1921 přijel do Šumperka, kde zprvu bydlel u svého bratra. Zpíval v chrámech a v církevních koncertech, v r. 1922 působil od května v lázních Velké Losiny. Pohřben je v Šumperku. jeho hrob je bez pomníku, neznámý a zapomenutý.

Bibliografický slovník Slezska a severní Moravy.4.Opava, 1995, S.17–18. Filip, Z.: Smetanovský zpěvák A. B. a jeho pobyt v Šumperku 1921–1927. In: Severní Morava, 34. S. 38–46.;

Hampl, Jaroslav: Herma Barfusová. Medailon k 80. narozeninám . Olomouc, Okresní knihovna 1978.;

Absolvoval českou reálku v Šumperku a v letech 1927–1934 studoval Akademii výtv. umění v Praze, u Maxe Švabinského. Jako nadaný a pracovitý student získal stipendium na tříletý pobyt v Paříži. Jeho tvorba byla ovlivněna franc. výtvarným uměním. Do roku 1959 užíval J.V. B. rodného příjmení Směšný, poté důsledně pouze Barnet. V roce 1958 vystavoval své dílo v rodišti. Jeho dílo je zastoupeno v NG Praha, na některých čs. konzulátech a vyslanectvích v zahraničí a také na obecním úřadě a ve škole v Bludově a v OVM Šumperk.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.5.Ostrava 1998. S.13–14.; Turková, A.: Zapomenutý malíř J. V. Barnet. In: Severní Morava, 70, 1995.;

V r. 1914 maturoval na G v Prostějově, absolvoval lékař. fak. KU v Praze a celý svůj další život působil v Olomouci. Zasloužil se o rozvoj sportu v Prostějově a rozvoj zdravotnictví na Hané. Zasloužilý lékař.

Kraus, B.: Odešel zasloužilý lékař.=ZVSMO 1982, č.17–18, S.52.;.

Řídící učitel I. obecné školy v Prostějově, Palackého tř. Popraven.

Daň krve moravskoslezských škol 1939 – 1945.Brno 1947.S.17.;.

V Olomouci působil od r. 1898, vrchní zemský soudní rada. Hrál na koncertech Žerotína, ve výboru od r. 1902. 1909 – 1910 předseda Žerotína. Předseda ředitelství v Občanské záložně 1900 – 1905 a 1921 – 1924. ;

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.12–13.;.

V roce 1978 absolvoval na olomoucké FFUP studium historie a německé filologie, Působil na pražském Orientálním ústavu ČSAV, 1995 s vrátil na olomouckou katedru historie, od roku 2003 vede FF UP, topograficky zdokumentoval nejvýše položený sídelní areál nad jezerem Titicaca náležející inckému a předinckému kulturnímu odkazu.

Prof. PhDr. Ivo Barteček, CSc. Žurnál UP, č.21,18.3.2005 .S.6; Grass,M. Barteček: Malá země neznamená malou vědu. Olomoucký den, č.210, 6.9.2005 S.5

Sportovec, atlet, oštěpař. Začínal v Lokomotivě Šumperk r. 1960, trenér B. Kyselý, poté v Lokomotivě Olomouc, týž trenér v 1965 – 1967, poté na Slovensku, v Třinci a od r. 1980 –1983 opět v Olomouci. Držitel čs. rekordu 79, 78 /1969/.

Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.29.;.

Vědecký a pedagogický pracovník katedry mineralogie a geologie PF UP. Autor a spoluautor publikací a učebnic. Protože měl výtvarné nadání, sám si učebnice a texty ilustroval. Obsáhlá publikační činnost. Vesmír, Přírodní vědy ve škole. Zabýval se dějinami vědy a jejich slavnými představiteli.

Kubásková, E.: Kdy zemřeli…?1980 – 1985.Praha, NK 1992, S.11.;Nekrolog: Časopis Slezského muzea, Série A.Vědy přírodní, 80, 1981, č.1, S.96.;. Pek, I.-Gába, Z.: Vojtěch Barth.-In: Zakladatelé a pokračovatelé, památník osobností obnovené univerzity. Olomouc UP 1996, S.24–25.

Pedagogicky působil v Olomouci zprvu jako výpomocný profesor češtiny a francouzštiny na SG v Olomouci v letech 1923 – 1924, poté prof. České státní reálky. Překládal Denise, Vilsona aj.

Símě hořčičné.Olomouc 1947, S.205.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1962, S.11.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1893