Osobnosti Moravy.eu

Narozen v Křižanově (u Žďáru nad Sázavou). Od r. 1896 působil v Prostějově jako pedagog až do roku 1898. Publikoval do čas. Komenský. Překladatel z němčiny a polštiny. Užíval pseud. Kato Novotný. Přítel Petra Bezruče.

Z díla: Přehled písemnictví českého na Moravě 1830–1870. Prostějov 1898. ;Stryk Drastich. 1935. ;Výlety do dětského ráje. 1925. ;Zapadlý osvícenec dr. Jan Melichar. 1939. Dcera Ludmila Uličná.

Ficek, Viktor: Biogr. slovník širšího Ostravska. Opava, Slezský ústav ČSAV, 1976, S. 11–13. ; Kunc, J. : Slovník soudobých čes. spisovatelů. Praha, 1945, S. 13. .

V roce 1983 absolvoval AVU u doc.L.Čepelá­ka.Působí v Praze.

Katalog Vyznání životu a míru. Praha 1985, S. 155.; Dolívka, J.: Výtvarníci prostějovského regionu.Prostějov, KPVU 2007, S. 11–12. ;

V roce 1938 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Působil ve skautském hnutí.Začal studoval LFUK Praha a spolupracovat s organizací Obrana národa. Dne 3.1.1940 ilegálně přešel hranice a jako dobrovolník bojoval ve Francii, v r.1941 u letecké jednotky v Anglii. Padl v boji.Pomníček na vojenském hřbitově u města Kleve na německo-holandském pomezí.Vyznamenán Čs.válečným křížem za statečnost a Zlatým křížem Junáka i.m.Bratranec olympioničky Dany Zátopkové.V O­lomouci bydlel v Legionářské č.3.;

Zicháček, Vl.: Osobnosti SG./12/.Hanácké noviny, 13.6.1992. S.4.; Primum necessarium je vzdělání a mravnost.Olomouc 1997. S.322–323; Honová, Stanislava: V měsíci listopadu si připomínáme…Kdy-kde-co.Olomouc 2014, listopad.S.1.

Studoval gymnázium v Uherském Hradišri. Po maturitě odešel studovat na českou univerzitu do Prahy, kde byl v roce 1907 promován na doktora. Téhož roku bzl jmenován sekundárním lékařem v zemské nemocnici v Olomouci, kde pobyl 4 roky. Nejdéle pobýval na oddělení pro vnitřní nemoci u doc. MUDr. Kose. V roce 1911 přestoupil jako sekundární lékař do zemského léčebného ústavu v Kroměříži.

Almnach českých lékařů. Praha, vl.n. 1913. S. 9.

V roce 1876 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, žák J.E.Kosiny, středem vlastenec.kroužku, organizátor kulturních podniků a besed.Studoval v Praze práva, ale záhy se věnoval žurnalistice.Přis­píval do moravských listů: Našinec, Koleda.Šifry: B.B.H./Našinec/, h-a, H-b-a;ka /Koleda/;

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.31.;Lexikon české literatury.1.díl­.Praha, Academia 1985, S.105–106.;Vopravil, J.Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.364.;.

Roku 1944 vyučen soustružníkem kovů. V této profesi pracoval do r. 1945. Hercem činohry je od roku 1945, působil v divadle ve Zlíně (1951–62), od roku 1962 působil v olomouckém divadle do roku 1987. Hrál i ve filmu a televizi. Natočil asi 50 filmů, např. Vynález zkázy, Až přijde kocour, Všichni dobří rodáci aj. V roce 2007 dostal Cenu města Olomouce.

Fabián,J.- Ševčíková, H.:Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009, S. 9.;

Syn překladatele a básníka O. F. Bablera (1901–1984). V roce 1949 maturoval na České reálce v Olomouci. Poté odešel do Prahy, na studium ČVUT, kde absolvoval katedru architektury a pozemního stavitelství. Od roku 1957 pracoval v olomoucké pobočce Ústavu prefabrikace Praha a v letech 1972 až 1990 působil na Okresním národním výboru v Olomouci jako vedoucí odboru výstavby. Dlouhodobě spolupracoval s Národním památkovým ústavem v Olomouci. Zajímá se o historii památkových objektů a výsledky bádání publikuje ve vlastivědném i denním tisku, např. Panorama, Zprávy Vlastivědného muzea, Hanácké noviny, Olomoucký den aj. Zajímavé články vyšly také v Hanáckém kalendáři. Pro přátele i odbornou veřejnost vydává tzv.listář, kde zpracuje vše, co se mu podařilo zjistit v archivech, knihovnách i dalším studiem. Zároveň zachytí daný objekt buď fotoaparátem anebo vytvoří dokumentační nákres..Podařilo se mu tak zpracovat mj. i historii šesti barokních sloupů s plastikami ze 17 a 18. století, kamenné kříže z 19. století, barokní sochu Jana Nepomuckého z r. 1739 z rodiště, ale i pomník kapitána Arnošta Rypky, který se nachází poblíž silnice vedoucí z olomouckých Chválkovic na Svatý Kopeček. Svými kresbami krajiny i stavebních památek dokumentuje oblíbená místa svého života nejen v rodišti a okolí, ale i v Olomouci. Průběžně přispívá do ročenky Občanům Samotišek, kde je členem redakční rady. Ilustroval bibliofilská vydání sbírek písmáka Bohuslava Ignáce Červinky (1904–1989), které vyšly u příležitosti stoletého jubilea Verše přátelům a Tucet drobných próz. Kromě této zájmové činnosti pořádá Ing. Babler také tatínkovu pozůstalost, archiv a knihovnu O. F. Bablera, která je bohatým zdrojem poznání nejen studentů olomoucké univerzity, ale i literátů a historiků. Ing. Babler spolupracuje se zahraničními archivy, knihovnami a redakcemi, s kterými spolupracoval jeho tatínek. V letech 1999 až 2003 vysílal Český rozhlas v Olomouci vzpomínky jubilanta na mládí v rodišti, na lásku otce k Hané, který si Samotišky a okolí, kam chodil se svou rodinou na turistické výšlapy zamiloval a svůj vztah k této krajině a lidem v ní sepsal v eseji Krajina mého srdce. Podobnými slovy vyjádřil také jubilant své vyznání domovu. Jeho půvabné perokresby domova a okolí, najdeme v různých místech nemocnice. Jakoby vás to pohladilo.Dne 19.6. 2019 jsem pana Ing. Bablera navštívila doma. Stále činný, pořád něco třídí, přebírá fotky. Pak jsem za ním jezdívala téměř pravidelně, buď s pečovatelkou paní Blahuškovou nebo s jeho dcerou PhDr. Haničkou Naništovou, naposledy v roce 2021. Po očkování jsem ochrnula na nohy a už to nebylo možné. Občas jsme si aspoň volali. Rozloučení se bude konat 13.5. 2022 ve 13 hodin v bazilice na Svatém Kopečku.

Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, r. 25. 2015, červen. S.7–8. Sdělení o úmrtí jeho pečovatelkou paní Z. Blahuškovou, 6.5.2022.

Ing. arch. Otto Babler

Nadání zdědila po svém otci Ing. Otto Schickovi, který se kromě dřevorytů a kreseb věnoval především umělecké fotografii a v tomto oboru byl ve své době průkopníkem. Svými díly obeslal mnoho světových výstav a získal zde řadu ocenění a uznání. Olga Babrajová studovala na škole umění ve Zlíně. V posledních ročnících této školy se zaměřila především na keramiku, i když před tím dávala přednost více malování. Keramika se však nakonec stala hlavním oborem jejího uměleckého zaměření. Její díla jsou inspirována naši překrásnou přírodou a jejich smyslem je přinášet lidem pocit pohody a potěšení (Přehradní jezero, Podzimní krajina, Šípková růže, Rozkvetlá trnka a jiné). Olga Babrajová se snažila vždy o vlastní způsob vyjádření okolního světa bez ohledu na různé módní vlivy. Svá díla vystavovala na mnoha výstavách v Brně, také na přehlídce českých výtvarných umělců na Jízdárně pražského hradu, na výstavě užitého umění v Poznani v Polsku. Její keramické práce zdobí řadu kulturních domů, obřadních síní, škol, zdravotnických i jiných zařízení na území celé Moravy.

Kulturní místopis SOKA Přerov, 28.04.1997.. Fabián Josef – Ševčíková, Hana : Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S. 9.;

Profesor na zemských hospodářských školách na Moravě, od r. 1945 působil v Přerově, 1950 na VŠZ v Brně. Autor učebnice"Zemědělská výroba", „Polnohospodárská výroba“.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982;.

V r. 1931 absolvoval Průmyslovou školu sochařskou v Hořicích, 1931–32 AVU Praha, 1934 u prof. Španiela. Plastika portrétní, figurální a pamětní desky. Díla v NG Praha, muzeum Přerov. K nejlepším patří medaile J. A. Komenského, jejíž reverz je věnován 20. výr. osvobození a avers představuje Přerovské povstání.

Toman, P.: NSČSVU I.Praha 1947. S.31.;Toman, P.: Dodatky.Praha 1955, S.21.;ZKVMO, 1983, č.223, S.5.;SOKA Přerov, duben 1994.;Lid.demo­kracie, 26.5.1978, .

Od útlého dětství až do roku 1973 žll v Mohelnici a poté v Olomouci. Studoval gymnázium v Hejčíně a po maturitě odešel studovat VUT do Brna, kde studoval v letech 1982–1987 obor automatizace řízení výroby a technologie. Po promoci odešel pracovat do n.p. Prefa Olomouc a pak odešel na vojnu, zprvu do Terezína a pak Plzně. Od října 1988 – konce roku 1992 pracoval ve VKOL. Na oddělení automatizace. K 1.1. 1993 nastoupil v Českém rozhlase , studio Hradec Králové kde působí dosud, naní (2014) jako produkční a webmaster. Rád fotografuje a zabývá se dokumenatční a uměleckou fotografií. Podílel se na knize „Prostory smrti“ (1996). K narozeninám mu vyšla básnická sbírka " Líné královehradecké ryky" čímž si splnil svůj sen. (2014)

http://otavinka.blog.cz/…/milan-bajak Osobnosti moravy – osobní sdělení hš – 16.2.2014

Ing. Milan Baják.

Provozoval živnost krejčovstí nejprve doma, později pracoval pro OP Prostějov. Dostával zakázky od vyhlášených olom. krejčovských firem (fima Stoklásek, firma Hrabal v Olomouci). Ve volném čase dělal knihovníka v Liboši. Později začal pracovat ve strojírnách v Uničově, nakonec ve Štěpánově na hutích u vojáků. Poté odešel do důchodu.

Informační zpravodaj pro občany Liboše a Krnova, č.12/2006, S.7; .

Od roku 1962 žil v Ostravě.V letech 1979 až 1984 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v malířském atelieru profesora Františka Jiroudka.Je ženatý a má dva syny. V osmdesátých letech 20. století se aktivně účastnil výstav nové malby.Byl zahrnut do výstav kurátorovaných manželi Ševčíkovými ,mapujícími českou postmodernu.Vys­tavoval na mnohých místech,včetně Špálovy galerie v Praze v roce 93.Od roku 1993 působí jako vedoucí atelieru malby na Katedře výtvarné tvorby Ostravské univerzity.Je kmenovým autorem galerie Via Art v Praze.Svými díly je zastoupen v Národní galerii v Praze,Galerii hlavního města Prahy,Moravské galerii v Brně,Severo­moravské galerii v Ostravě.a dalších galeriích.Je zastoupen v soukromých sbírkách významných sběratelů.V roce 2004 habilitoval na Akademii výtvarných umění v Praze prezentací své tvorby a přednáškou na téma K problematice malby dnes a Odlišný způsob mužského a ženského vnímání , myšlení a tvoření promítnutý do výuky.V současnosti působí jako docent ,vedoucí atelieru malby na Institutu pro umělecká studia Ostravské univerzity.

Kdo je kdo.Praha.Agentura Kdo je kdo.2002.S.17. http://www.danbalaban.net/…68EE127.html

Po maturitě na gymnáziu v Zábřehu r. 1948, studoval v letech 1948–1952 na Komenského bohoslovecké fakultě v Praze. Postupně byl vikářem a poté farářem v českobratrských sborech v Šenově, Strmilově, Semtěši, Praze – Radotíně. V roce 1969 studoval na Ekumenickém institutu v Chateau de Bossey ve Švýcarsku. V roce 1974 byl zbaven státního souhlasu ke kněžské službě a do roku 1990 pracoval v různých povoláních(úředník, pomocný dělník, uklízeč). Od roku 1990 působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlově v Praze, od r. 1995 přednáší na teologické fakultě tamtéž,kde byl jmenován v témž roce profesorem. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77, pořádal bytové semináře, soukromě vyučoval hebrejštinu. V letech 1987–1993 spolupracoval s Local Examinations Syndicate for Religious Studies při oreganizování dálkového studia teologie. Byl členem překladatelské skupiny pro Starý zákon, která připravovala český ekumenický překlad Bible ( 1968–1985), je členem redakčních rad řady křesťanských časopisů. Je editorem edice Rosa na ratolestech: z odkazu evangelických kazatelů nakladatelství Kalich. Uspořádal sborník k 70 tinám L.Hejdánka, je zastoupen v mnoha sbornících. Odborné publikace vydával už v samizdatu. Pod pseudonymem Karel Flossman vyšla v roce 1989 " Moudrost se Starém zákoně. Na svém kontě má přes deset knih. Básnickou tvorbu z let 1953–2003 přinesl titul Hudba pro pozůstalé (Torst, Praha 2006), který obsahuje 55 básní a nekolik kreseb. Žil v Praze.

LES – In: Salon č.504, 1.2.2007. Literární příloha Práva.

univ.prof. ThDr. Milan Balabán

Vl.jm. Alexander Balcárek. Pocházel z rodiny hostinského, v raném dětství ztratil matku a v patnácti letech otce. Střední školu studoval v Olomouci, vysokou školu ve Vídni. Na škole se udržoval kondicemi, prodáváním knih, opisováním. R. 1861 odešel z Vídně do Prahy, kde se stal korektorem v Jeřábkově tiskárně. Jeho básně vycházely v dobových časopisech. Spolupracoval s Občanskou Besedou.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.16. Hýsek, M.: Literární Morava v letech 1849–1885. Ostrava 1911.;

Maturoval na učitelském ústavu v Kroměříži r. 1896, poté učil 1897–1901 v Přerově, do r. 1905 v Kroměříži, spolupráce s F. Vachem a PSMU, Brno. Od roku 1913 působil krátce na Ministrstvu školství v Praze, roku 1922 převzal vedení výzkumných tříd při pedagogickém semináři brněnské univerzity. Autor fejetonů i odbor. pedagogických článků. .

Československý hudební slovník.I.P., SHV 1963, S.45.; Fric, Ota: Hudba na Kroměřížsku a Zdounecku.Kroměříž 1941, S.26.;Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc-venkov 1848–1960.Olomouc UP 1968, S.31.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947., s.31.;Kdy kde co v Olomouci 1988, červen, S.11.

Narozen ve Veleboři (n. Klopina) v rodině venkovského stolaře. Po absolvování české měšťanské školy v Úsově odešel v roce 1922 studovat na učitelský ústav do Olomouce, kde byl silně ovlivněn sokolskými myšlenkami a intenzivně se věnoval tělesné výchově. V roce 1926 začal učitelskou dráhu v Brníčku. Po absolvování vojenské služby u hraničářského praporu ve Frývaldově (n, Jeseníku) učil na školách v Písařově, Klopině a Nemili. V roce 1930 získal trvalé místo na obecné škole v Postřelmově a později po doplňovacím studiu češtiny a tělesné výchovy i na měšťance. Brzy po příchodu do Postřelmova byl zvolen náčelníkem místní sokolské jednoty a poté působil jako okrskový náčelník a člen vedení Severomoravské župy sokolské. V roce 1934 založil při postřelmovské jednotě první odbor táboření v rámci Severomoravské župy sokolské. Prázdninové tábory mládeže pořádal u Jakubovic. Působil v postřelmovském sokolském divadelním souboru a byl členem Pěveckého sdružení severomoravských učitelů. Po okupaci pohraničí byl již koncem roku 1938 vyšetřován pro svou sokolskou činnost. I v podmínkách okupace učil své žáky vlastenectví. Na udání německého ředitele postřelmovské školy Teufla byl zatčen a znovu vyslýchán. Jako nepohodlný učitel byl přeložen k 1. září 1939 na obecnou školu ve Výprachticích v protektorátní části Lanškrounska. Zde se zapojil do odbojové činnosti. Jako spojka udržoval styky mezi východočeským odbojovým hnutím a zábřežským Národním sdružením československých vlastenců. Po vzniku krajského vedení Národního sdružení československých vlastenců v roce 1943 v něm zastupoval Lanškrounsko. Po vyzrazení odbojové organizace našel úkryt ve vinohradské nemocnici v Praze, kam si odejel léčit nemocné srdce. Zde však byl gestapem brzy vypátrán a dne 18. dubna 1944 zatčen a převezen do Šumperka. Navzdory krutému vyslýchání v tzv. „robotárně“ neprozradil jména svých spolupracovníků. Následkům nelidského mučení podlehl již 20. dubna 1944. Pohřben byl na šumperském hřbitově jen za přítomnosti své manželky Věry. Po osvobození byly jeho ostatky převezeny a s náležitými poctami pohřbeny na hřbitově ve Veleboři. Jeho oběť připomíná památník uprostřed rodné vsi ( r. 1980). V Postřelmově nese jeho jméno jedna z ulic a k padesátému výročí otevření nové školní budovy v Postřelmově byla učiteli a vlastenci Bohumilu Ballonovi odhalena ve vestibulu školy pamětní deska (v r. 1988).

.

.

.

Bartoš, J.: Vlastenec a antifašista B.B. Severní Morava, 49, 1985, S.40–51., Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990.S.18–20.; Doplnění – email od Ivana Horníčka dne 2.7.2016 a foto.

Veleboř -osada v obci Klopina. Výprachtice ( u Ústí nad Orlicí)

Lékař, pedagog, badatel i organizátor v oboru pracovního lékařství, rodák z Přerovska se věnoval od roku 1951 diagnostice nemoci z povolání, stál u zrodu poraden ve Šternberku, Přerově a Olomouci, spolupracoval s lékaři na Ostravsku.Od r.1954 působil na LF UP, katedra pracovního lékařství.Od r.1966 se stal docentem a v roce 1976 prvním přednostou nově zřízené kliniky nemocí z povolání. Rozvinul prevenci nemocí z povolání.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.320.;

• mt-: Výročí dne.= Hanácké noviny, 4.8.1992, S.3.;

V měsíci červenci a srpnu si připomínáme…Kdy-kde-co Olomouc červenec-srpen 2010. S.1.

Doc.MUDr. Metoděj Barbořík, CSc.

Studoval konzervatoř ve Vídni, angažmá v Prozatímním divadle v Praze. Hostoval v Petrohradě , Kyjově a Moskvě zde i působil až do roku 1920. Na jaře 1921 přijel do Šumperka, kde zprvu bydlel u svého bratra. Zpíval v chrámech a v církevních koncertech, v r. 1922 působil od května v lázních Velké Losiny. Pohřben je v Šumperku. jeho hrob je bez pomníku, neznámý a zapomenutý.

Bibliografický slovník Slezska a severní Moravy.4.Opava, 1995, S.17–18. Filip, Z.: Smetanovský zpěvák A. B. a jeho pobyt v Šumperku 1921–1927. In: Severní Morava, 34. S. 38–46.;

Absolvoval českou reálku v Šumperku a v letech 1927–1934 studoval Akademii výtv. umění v Praze, u Maxe Švabinského. Jako nadaný a pracovitý student získal stipendium na tříletý pobyt v Paříži. Jeho tvorba byla ovlivněna franc. výtvarným uměním. Do roku 1959 užíval J.V. B. rodného příjmení Směšný, poté důsledně pouze Barnet. V roce 1958 vystavoval své dílo v rodišti. Jeho dílo je zastoupeno v NG Praha, na některých čs. konzulátech a vyslanectvích v zahraničí a také na obecním úřadě a ve škole v Bludově a v OVM Šumperk.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.5.Ostrava 1998. S.13–14.; Turková, A.: Zapomenutý malíř J. V. Barnet. In: Severní Morava, 70, 1995.;

V r. 1914 maturoval na G v Prostějově, absolvoval lékař. fak. KU v Praze a celý svůj další život působil v Olomouci. Zasloužil se o rozvoj sportu v Prostějově a rozvoj zdravotnictví na Hané. Zasloužilý lékař.

Kraus, B.: Odešel zasloužilý lékař.=ZVSMO 1982, č.17–18, S.52.;.

Řídící učitel I. obecné školy v Prostějově, Palackého tř. Popraven.

Daň krve moravskoslezských škol 1939 – 1945.Brno 1947.S.17.;.

V roce 1978 absolvoval na olomoucké FFUP studium historie a německé filologie, Působil na pražském Orientálním ústavu ČSAV, 1995 s vrátil na olomouckou katedru historie, od roku 2003 vede FF UP, topograficky zdokumentoval nejvýše položený sídelní areál nad jezerem Titicaca náležející inckému a předinckému kulturnímu odkazu.

Prof. PhDr. Ivo Barteček, CSc. Žurnál UP, č.21,18.3.2005 .S.6; Grass,M. Barteček: Malá země neznamená malou vědu. Olomoucký den, č.210, 6.9.2005 S.5

Absolv. FF UP, obor čeština a literatura-historie. Středošk. profesorka SOU Prostějov, ISST-COP Zlín. Zabývá se historií Kralic na Hané a okolí, rodáci, významné osobnosti, lit. regionu. Publik. činnost: drobné příspěvky v Prostějovsk. týdnu a HN, zabývá se dějinami regionu Prostějova a okolí, osobnosti, recenze knih apod.

dokument. list/1995

Autorem snímku je B. F. Červinka