Osobnosti Moravy.eu

Po smrti rodičů (matky 1917), žil u příbuzných ve Zvoli.Při oslavách 28.10.1918 byl těžce raněn.1923 mat.na G v Zábřeze.Čes­koslovenskou církví byl poslán na studia pravoslavného bohosloví do Sarajeva, 1928 se vrátil do vlasti, aby učil pravosl.náb.na obec.školách.Z e­xistenčních důvodů se vrátil v r. 1929 zpět do Chorvatska a stal se popem v sever.Jugos­lávii.Redaktor čas.srbské pravosl.církve­.1939 byl církví poslán do USA, kde se usadil.Rád maloval, ikonografie.Vy­učoval malířství.Své expresivní obrazy vystavoval v USA, r.1966 též v Šumperku.Autor historie vlastního olomouc.rodu, která vyšla v trilogii : Olomoucká romance;Gabriel, písař olomoucký;Olo­moucké elege;

Lexikon české literatury.I.Praha 1985.S.803 – 804.;.

Rektor školy v Lošticích, ředitel kůru. Za učitelské působení vyznamenán záslužným křížem a korunou.

Fischer, R.: Loštice . 2. Olomouc 1916. S.261.

Přesné datum narození neznámo a proto uvedeno 1.1. 1794.

V letech 1912–1958 učitel na středních a vysokých školách. Publikovat začal r. 1914. Od r. 1919 na MU Brno jako externí lektor slovenštiny, od r. 1930 českého jazyka, habilitoval se r. 1946. Předseda Muzejního spolku v Brně (23 let), vedoucí redakce VVM, autor mluvnic, monografie o F. Bartošovi. Bibliografie 1100 článků ve sborníku k 70. narozeninám.

Rodné zemi. Sborník k 70. narozeninám. Brno 1958.; Smuteční projevy. , Foto. -VVM, 23, č. 3, 1971, s. 432–435.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947, s. 35. ;.

Sbormistr v Olomouci. Poté v Liberci 1952–1961. Je autorem klavír. skladeb Moravské tance/P. 1943/;z orches­trálních skladeb: Moravské obrázky, provedeny v Liberci r. 1953. Písně- Moravské písničky. FU 1943. ;

ČSHS.I.Praha 1963.S.390.;.

OK Prostějov, květen 1994.;ml: Odešel zanícený divadelník.Svoboda, 3.9.1970, č.208, S.4.;.

Malíř kostelních obrazů. Otec malíře Františka Havelky. Maloval olejem a al fresco obrazy svatých na Lošticku a severní Moravě. Malířství se učil u svého strýce v Brně.

Toman: NSČSVU I. Praha 1947, S.305.;.

Malíř-samouk, mimo kostelní obrazy maloval i podobizny a krajiny. Jeho malby v kostelích severní Moravy.

Fischer, R.: Prof.Jan Havelka.Olomouc 1936.S.116–124.; Toman: NSČSVU 1947.I., S.305.; Filip, Z.: Biografický slovník okresu Šumperk, Šumperk 2001.

Narodila se v Konici do rodiny Františka Strnada, živnostníka, a jeho manželky Marie, dcery německého sedláka z Uničova. Doma se hovořilo německy. Životní osudy spisovatelky se odvíjely různě. Prožila šťastné dětství v Konici, mládí v nedostatku a nouzi na Vlčicích. Studovala v Olomouci na 2 leté německé obchodní škole v letech 1935–1937. V roce 1940 byla totálně nasazená na práci v Říši v tyrolských Alpách, odkud si přivezla námět k prvnímu románu Aigen, který vyšel v roce 1944 v Brně. Druhý román Obyčejné děvče vyšel v roce 1948. Posléze si ve vlčické papírně vybudovala dobré postavení a uznání jako ekonomka závodu, ale zažila i politickou persekuci a ponížení, když musela vykonávat nejtěžší manuální práce jako trest za nesouhlas s politickou situací po roce 1948. Následná zaměstnání v hanáckých cihelnách a v zemědělství jí opět přineslo úspěch a respekt, ale znovu musela strpět ústrky. Byla členkou Moravského kola spisovatelů v Brně a Sdružení spisovatelů z Hané, jehož centrum bylo v Olomouci. Spisovatelka žijící mimo kulturní centra vedla čilou korespondenci s českými literáty, těchto jmen: František Kožík, Václav Renč, Dalibor Chalupa, Vojtěch Martínek, Jan Čep, Petr Bezruč, Martin Strouhal nebo Josef Koudelák. Její poezie a tvorba pro děti nebyla publikována. K ní se upnula v době různých politických ústrků. A poprvé se objevila až ve sborníku prací vydaném k 100. výročí narození moravské autorky za ediční spolupráce Františka Všetičky v roce 2020. Poslední léta žila v Lechovicích u Pavlova nedaleko Mohelnice. Zde také zemřela ve věku nedožitých 73 let. Je pohřbena v Pavlově. V roce 2022 vyšlo 2. vydání knihy Aigen, péčí syna Martina Hekele.

Filip, Zdeněk: Kulturně historický kalendář okresu Šumperk 1995.Šumperk 1994, S.25. Filip,Z.: Biografický slovník okresu Šumperk. Šumperk, OVM 2001. S. 27. Všetička, Fr.: Spisovatelka Žofie Hekelová. Olomouc, CULTUM 2020 s vydavatelem Martinem Hekelem. Paměť národa.

R. 1638 byl nucen se svými rodiči opustit zemi. 1655 slavnostně v Římě přestoupil ke katolictví, takže mu zůstal veškerý otcovský majetek na Moravě. 1655 zakoupil statek Uhřice a 1657 statek Lešnou (n.Zlín).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.49.;

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1664

Od r. 1919 ředitel Hudební školy v Litovli. Řídil sbor a orchestr Měšťanské besedy, ředitel kůru u Sv. Marka, učil hudební výchovu na Gymnáziu 1920–1930, 1941–1952. Skladatel sborových skladeb, pochodů a písní. Úpravy lid. písní.

Československý hudební slovník.Sv.1., P., SHV 1963, S.457.; Hudební rozhledy 1967, 186.; Gregor, Vl.: Hudební místopis Severomoravského kraje.Ostrava, Profil 1987, S.34.; vn-: Památce Aloise Holoubka.=Stráž lidu 1987, 19.2., S.4.;.

Po studiích na gymnáziu v Kroměříži a na bohoslovecké fakultě v Olomouci, ordinován 5.7.1899. Působil v Charvátech a pak na teologické fakultě v Olomouci.Od roku 1907 působil na reálce a pak RG v Litovli jako profesor náboženství.V roce 1936 odešel do pense.Veřejně činný.Po celou dobu I.republiky zastával úřad náměstka starosty, roku 1938 zvolen starostou města Litovle a tuto funkci vykonával do 25.6.1946.Za zásluhy byl také jmenován čestným občanem města.Konec svého života trávil v ústraní.

Šik, L.: Osobnosti a dějiny Litovle.Disketa 1998; Katalog kněžstva arcidiecéze olomoucké.Olomouc 1949.S.140.;

Mons. Vincenc Horák

Narozen v Hejčíně u Olomouce.Učitel hudby v olomouckém Žerotínu. V letech 1912–1933 učitel zpěvu na reálném gymnáziu v Jevíčku; . Dirigent pěveckého spolku Ctibor. Vydal drobné skladby pro klavír.

Stárek, Z.: SČS I.Praha 1982.S.180.;.

Hejčín je součástí města Olomouc.

Rodným jménem Božková. V roce 1944 maturovala na gymnáziu a poté pracovala na místní poště. Ve dvaceti letech se vdala a odstěhovala se do Prahy. V padesátých letech se rodina přestěhovala do Teplic a paní Cholinská zde působila na základní škole jako učitelka. Mezitím vystudovala češtinu a francouzštinu na Pedagogické fakultě UK. Příležitostně překládala z němčiny a francouzštiny a eventuelně se věnovala též tlumočení. V 70. letech se vrátila do Prahy a pracovala jako ředitelka Ústředního domu pionýrů. V 80. letech učila po dobu pěti let zahraniční studenty na univerzitě v Grenoblu český jazyk. Po převratu se vrátila do rodiště. Na místních školách pořádala ekologické přednášky a aktivně se věnovala akcím na ochranu životního prostředí. Po roce 2000 začala vlastním nákladem vydávat básnické sbírky: Miláček prevít (2006), básně o vztahu k rodnému kraji (Kořeny (2006), milostnou poezii Striptýz (2007), Štěky a aforismy jedovaté babiny (2007), Třesky plesky a jiné drzosti (2007), Cikánské etudy (2008), básně kritizující nedostatky naší planety Tísňové volání (2009), přírodní lyriku Procházky rosou (2009). V roce 2008 vyšla i její autobiografická novela Zaručeně pravdivá historie neopětované lásky. Litovelská spisovatelka spolupracuje i s olomouckým Tyflocentrem a s Městskou knihovnou v Litovli. Dne 24. 3. 2010 se konalo setkání v litovelské knihovně s Klubem seniorů.V roce 2012 získala ocenění Významná osobnost Litovle.

Databáze – Knihovna města Litovle a Lubomír Šik. Osobní sdělení 2009 (hš) Ševčíková, Hana: Červnová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, 2009.S.4. Cena města Litovle 2012. Z netu jsem si půjčila portrét Jarmily Cholinské, jehož autorkou je Jana Motlová

Mgr. Jarmila Cholinská.

V Uničově studoval nižší reálku, v Olomouci pak učitelskou přípravku. V roce 1855 absolvoval zkoušku z metodiky vyučování hluchoněmých a pro hlavní školy. V období 1.9.1855–13.9.1863 působil v Těšeticích, poté v Lošticích do září 1896, kdy šel do pense. Členem přírodovědných spolků r. 1860 ve Vídni a r. 1875 v Brně. Od roku 1880 řídil meteorologickou stanici v Lošticích. V r. 1886 jmenován dopisujícím členem VSMO. V roce 1896 byl jmenován čestným členem města Loštic. Miloval a provozoval hudbu, hrál na housle a klavír, též skládal drobné skladby. Měl bohaté přírodovědné sbírky. Za zásluhy jmenován ředitelem školy.

Fischer, R.: Loštice.2, Olomouc 1916. S. 266–271.

Narozen ve Velkých Těšanech (n. součástí obce Bařice). Vysvěcen 1857, od r. 1867–1890 vyučoval náboženství na Slovanském gymnáziu v Olomouci..

Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938. S.122.; Památník 60. výročí českého gymnázia v Olomouci. Olomouc 1927. S.166–167.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1832

Pochází z rodu Kožušníčků, který přišel do Loučan z Náměště – Biskupství. Písmák, který sepisoval vše, co se kolem dělo. Psal verše a epigramy. V roce 1939 vydal Verše a epigramy. Člen české astronomické společnosti. Sestrojil vlhkoměr.

Šik Luboš. Osobnosti Hané. CD 2000.

Narozen v osadě Andělské Žleby (n. Kouty nad Desnou,m.č. Loučné nad Desnou. Pocházel z velmi známého severočeského sklářského rodu původem ze Šumburka nad Desnou na panství Navarov u Semil.

BSSSM.seš.3 (15.) Ostrava 2002. S. 75.

Narozen asi 7.2.1736.

Proslul jako vynálezce četných medikamentů, z nichž nejznámější se stala mast na uchování a růst vlasů a později velmi vyhledávaný a oblíbený prostředek na mírnění bolestí, zvaný Salviol. V krátké době se stal velmi zámožným člověkem, známým i v cizině.O po­pularitě svědčí i fejeton, vytištěný v pražském časopise Čas, který o F.K. napsal J.S.Machar.V roce 1910 zakoupil se svojí manželkou v Litovli dům na náměstí s lékárnou „U dobrého pastýře“, kterou pronajímal odborníkům. Vydal rovněž sérii prvních pohledů rodné obce.Jeho vnukem PhDr.Vítězslav Kollmann, někdejší ředitel VMO.

Koudela, Miroslav: Paměti obce Vilémova.Olomouc Danal 1995.S.21–22.;

Syn Tomáše Kopeckého. Loutkoherec z Mitrovic. Roku 1891 se oženil v Katovicích s Josefou, dcerou loutkáře Josefa Lagrona z Dřešínku. Zemřel mlád na srdeční slabost. Zůstalo po něm 5 dětí.

Stoklas, Eugen: Hrob Jana Kopeckého v Litovli, in: Vlastivědný sborník pro mládež župy olomoucké. Roč. 4, 1927–1928, s. 10příl. ;

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1866

Po maturitě na Vyšší hospodářské škole v Olomouci narukoval na vojnu.. Po 1. světové válce sloužil v armádě. V roce 1921 byl ve zpravodaj ské službě jako velitel pro východní Polsko, Moravu a Slovensko. V civilním životě byl redaktorem různých deníků (České slovo). Po okupaci odešel z vlasti a spolu s generálem Svobodou organizoval boj proti nacistickému Neměcku. Po válce pracoval ve vojenské misii Berlin s úkolem zajistit průzkum našich hranic. V roce 1949 byl zavřen na Pankráci a odsouzen na 25 let. V roce 1960 byl umučen.

Holické noviny.č.1/2002;

Maturoval na SG v Olomouci roku 1932. Působil ve Šternberku jako primář nemocnice.

V sýpkách ducha.Olomouc 1992.S.153.; Símě hořčičné.Olomouc 1947.S.230.;

Studoval na učitelském ústavu v Pelhřimově a dvakrát přestoupil na reálné gymnázium do Třeboně a učitelský ústav do Kutné Hory. Pedagogickou činnost zahájil 1877 na škole v Dačicích. Poté učil u minoritů v Brně, ve Štěpánovicích, Uhřínově a Postoloprtech, kde 1882–1885 řediteloval. Později odešel na severní Moravu a učil v Sudkově a Leštině. V roce 1892 se stal jednatelem výboru pro zřízení českého gymnázia v Zábřehu.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.98–99.;

Syn Josefa Krause (1828–1881). Po studiu práv na univerzitě ve Vídni promován r.1892. V Moravské Ostravě se věnoval advokátní praxi a správě realit. Otec 4 synů. Velký nacionalista. Zemřel při léčení v lázních na srdeční mrtvici.

BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S.57.

V Bouzově působil 2 roky jako pomocný učitel, poté v Lošticích u rektora Goldy. Vynikající violista, člen kvarteta, které pravidelně hrávalo na Zámku Židlochovice.

Fischer, R.: Loštice.2. Olomouc 1916.S.261–263.;.

Narozen v obci Klášterec (n. m. č. Olšany (u Šumperka). Studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a učitelském ústavu v Příboře, kde roku 1880 maturoval. V témže roce se stal zatimním učitelem v Bartoňově(n. m.č. Ruda nad Moravou). R.1883 vykonal zkoušku učitelské způsobilosti v Olomouci. Roku 1888 odešel na školu do Hrabenova (n. m. č. Ruda nad Moravou), kde působil nepřetržitě 33 roků. V penzi roku 1927 přesídlil do Loštic. Sedm ze svých osmi dětí zasvětil učitelskému povolání. Kromě učitelského povolání se věnoval též osvětové práci, vykonával přednášky hasičským spolkům, přispíval do regionálních časopisů (Moravský sever, Vlastivědný sborník pro mládež župy Olomoucké aj.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.s.102–103.; Za zemřelým naším spolupracovníkem Eduardem Kubíčkem. In: Vlastivědný sborník střední a severní Moravy, 9, 1930–1931, příloha. S. 1–3.;

Hrabenov je součástí obce Ruda nad Moravou a Klášterec je součástí obce Olšany.