Osobnosti Moravy.eu

V roce 1946 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. V roce 1952 absolvoval FFUP, obor polonistika a slavistika. 1950–1952 lektor českého jazyka univerzity v Poznani, 1960–1966 univerzity ve Vaešavě, do 1973 docent FFUP, od 1989 řádný profesor WSP Opole, 1990 univ.prof. PhDr. FFUP Olomouc, od 1991 vedoucí Katedry polonistiky a folkloristiky na FFOU Ostrava. Žije v Ostravě.Ve volném čase se zabývá včelařstvím.

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.196; Kdo je kdo v České republice. Praha, Modrý jezdec 1994. S.93. V sýp­kách ducha. Olomouc 1992. S. 170. http://www.slaviste.cz/index.php?…

Studoval na gymnáziu v Zábřehu a Litovli, kde r. 1941 maturoval. 1941–1944 působil jako učitel, 2 roky v koncentračním táboře. Po válce studoval FF UK Praha, 1948–1953 učil jako středoškolský profesor v Novém Jičíně a Šumperku. 1953–1968 v ČSAV.Emeritní profesor univerzity v kanadském Torontu. Čestný doktor Masarykovy univerzity v Brně.

Slovník českých spisovatelů.To­ronto, 1982.;Schneider, Jan: Lubomír Doležel. In: Machala: Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu.Olomouc, FFUP 1990.S.117–118.;.Fabián, J.- Ševčíková, H.:Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě.A-Fi. Valašské Meziříčí 2009., S. 81.; Machala, L.: Za profesorem Lubomírem Doleželem. Žurnál 2.2.2017.

Narozen v Loučce (u Nového Jičína). V r. 1872 absolvoval SG v Olomouci, poté studoval FFUK Praha, přešel na práva. 1881 promován na univerzitě v Krakově r. 1881. 1884 si otevřel advokátní kancelář ve Strážnici, 1893 převzal kancelář tchána dr. Beránka v Hodoníně. V Kroměříži 1893–1900. Založil zde Musejní a knihovní jednotu, činný v Sokole,, spolupořadatelem Hanác. odd. na Národopisné výstavě v Praze 1895. Činný v Moravanu aj.

Mejsnar, K.: Půl století veřejné knihovny v Kroměříži.Kro­měříž 1947.S.29–30.;. Fabián, Josef – Ševčíková, Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2009. S. 83.;

Zakladatel a ředitel továrny Vulkanie. Padl v první světové válce. Pohřben v Prostějově až 12. června 1915.

Starý, František: Městský hřbitov v Prostějově. Prostějov 1931.S.40.

V roce 1940 maturoval na gymnáziu v Litovli r. 1940, V roce 1941 byl přijat na Školu uměleckých řemesel v Brně. Když ji v roce 1942 zavřeli, odešel do Prahy a nastoupil u firmy AFIT, kde se vyráběly kreslené filmy. Po roce 1945 pracoval ve studiu kresleného filmu s Jiřím Trnkou. Spolupracovník tvůrčího týmu s Milošem Macourkem a Adolfem Bornem v Praze; V letech 1961 – 1985 byl animátorem cca 10 filmů. V roce 1972 napsal scénář k filmu „Co kdyby“, který také režíroval, V roce 1985 " O Matyldě s náhradní hlavou" taky napsal scénář a provedl režii. Kromě toho režíroval tyto filmy: Nesmysl; (1974), Mach a Šebestová; (1982), Mach a Šebestová k tabulu; (1985), Žofka a spol.; (1988, Kocour Vavřinec a jeho přátelé; (1994) aj.

Šik, L.: Litovelské osobnosti. CD-R 2009. ; Kdo je kdo Česká republika přelom 20. století. Praha 1998.;

Studovala v Olomouci a poté působila jako učitelka ručních prací a ve volném čase hrála divadlo . Členka JDO v Lošticích.

Fialek,Petr: Loštice ve fotografii do roku 1948. Mohelnice 2007. S. 30.

Malíř a učitel v Lipníku nad Bečvou, soukromě studoval v Brně u Fr. Hlavici.

Toman, P.: NSČSVU 1947.I, S..185.;. http://www.mesto-lipnik.cz/…a/osobnosti/

V letech 1954–1957 studoval SUPŠ sklářskou v Železném Brodě a poté odešel do Prahy, kde v letech 1957–1963 studoval VŠ uměleckoprůmys­lovou, ateliér monumentální malby skla u prof. Kaplického. Člen SVU Mánes a člen umělecké skupiny RUBIKON. Trvalá expozice Bohumila Eliáše ve tvrzi Lnáře.

Kdo je kdo.Praha.Agentura Kdo je kdo.2002.S.127.

Narozen v Nasobůrkách (m.č. Litovle).

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.31.;.

Bratr Karla Faltýnka. Zabývá se restaurátorstvím sakrálních interiérů. Pracuje pod vedením restaurátora F. Sysla. Zhotovil repliky renesančních lustrů pro obřadní síň v muzeu Mohelnice, restauroval cechovní postavníky ap.

Taťoun, P.A.: Výtvarníci Loštic v minulosti a dnes. Loštice 2003. S.12.

Německý regionální historik. Syn obchodníka v Litovli. Koncem minulého století se přestěhoval do Zábřeha, kde si pořídil dům a obchodoval s lihovinami a uhlím. Po čase mu bylo nabídnuto místo tajemníka, které vykonával více než 10 let. V této funkci se začal zajímat o historii. Napsal obsáhlou souhrnou monografii o dějinách Zábřeha a v rukopisech zanechal dvoudílnou kroniku města Zábřeha. Kronikář města Zábřeha. Od r. 2000 črstný občan města Zábřeha in memoriam.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská unierzita v Ostravě, 1998.S.32; Biografický slovník okresu Šumperk. Šumperk OVM 2001. S. 19.;

Syn Libora Fialy, st. (1876–1963). Jako učitel působil na 15 místech tehdejšího litovelského okresu. Sběr lid. písní využíval k úpravám pro klavír či dětské sbory. Rukopisná sbírka i s celou pozůstalostí je uložena v ZUŠ Litovel.

Lidová slovesnost na Bouzovsku. Dipl.práce FFUP Olomouc 1995. U doc.Kla­pila.S.26–27.

Studoval RG v Litovli, Pedagogickou.a­kad.v Brně, pedagog v Litovli, učil v hudební škole.hru na housle a klavír, zpíval ve spol.Smetana a Nešvera v Olomouci, r. 1952 založil a řídil v Litovli dětský sbor.Od r. 1978 v důchodu.

Stárek, Z.: SČS I.Praha, Div.ústav 1982.S.113.;.

Absolvent Slovanského gymnázia v Olomouci r. 1891, starostou města Olomouce od r. 1923–38. Psal do Pozora, Moravského severu, Národních listů aj. napsal více jak 40 knih. Politicky činný ve všech oborech veřejného života. R. 1935 vyznamenán rytířským Křížem čest. legie francouzské.

Z díla: Cesta mého života. Olomouc 1934. 209 s. České noviny a novináři v Olomouci 1848–1938. Díl 1. Čeští spisovatelé a umělci z okresu mohelnického. Olomouc, VSM 1930, 49s, Dr. T. G. Masaryk a Olomouc. Padesát let Národní jednoty. Olomouc 1935. a-d; Kdy kde co v Olomouci 1992, březen, S.1–2. Biografie: Fischer, R. : Olomoucký památník 1848–1918. /fotografie , Lid. demokracie, 17. 9. 1992, .

V letech 1934–1938 působil jako primář očního oddělení v Opavě, 1939–1941 v Hradci Královém. V roce 1945 popraven.

ČBS.Praha 1992.S.153.;.

Středoškolský prof. na Obchodní akademii v Olomouci, od 1950 –1958 docent politické ekonomie UP v Olomouci.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity., Ostrava 1973.,S.339.;

Studoval gymnázium v Olomouci a bohosloví, vysvěcen 1872. Kaplanem ve Vyškově, koncem r. 1872 kůrovým kaplanem v Olomouci, od 1906 kanovníkem. Spoluzakladatelem hudebního spolku Žerotín, předseda 1880–1905, publikoval v Našinci, napsal monografii o P. Křížkovském.

Československý hudební slovník.I.Praha SHV 1963.S.364.;Fis­cher, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.74–77.;Hasalová, Ludmila: Bratři Geislerové.=Hanácké noviny, 1991, 3.8., příl., S.4.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.35.; Olomoucké hřbitovy a kolumbária, Olomouc 2001.,

Po smrti rodičů (matky 1917), žil u příbuzných ve Zvoli.Při oslavách 28.10.1918 byl těžce raněn.1923 mat.na G v Zábřeze.Čes­koslovenskou církví byl poslán na studia pravoslavného bohosloví do Sarajeva, 1928 se vrátil do vlasti, aby učil pravosl.náb.na obec.školách.Z e­xistenčních důvodů se vrátil v r. 1929 zpět do Chorvatska a stal se popem v sever.Jugos­lávii.Redaktor čas.srbské pravosl.církve­.1939 byl církví poslán do USA, kde se usadil.Rád maloval, ikonografie.Vy­učoval malířství.Své expresivní obrazy vystavoval v USA, r.1966 též v Šumperku.Autor historie vlastního olomouc.rodu, která vyšla v trilogii : Olomoucká romance;Gabriel, písař olomoucký;Olo­moucké elege;

Lexikon české literatury.I.Praha 1985.S.803 – 804.;.

Narozen v rodině obchodníka s moukou. Vystudoval německé gymnázium v Hranicích a práva na pražské univerzitě, kde studoval i filozofii. Po vojně byl od r. 1897 auskultantem u krajského soudu v Olomouci, 1899 přeložen k okresnímu soudu do Rožnova pod R. a pak do Vsetína a opět do Olomouce. V Novém Jičíně působil osm let jako vyšetřující soudce. Všude se věnoval i kulturní a osvětové práci. Z Nového Jičína se vrátil do Olomouce odtud v únoru 1914 přeložen jako rada k zemskému soudu v Brně. Po vzniku ČSR byl soudním radou v Brně. Na čas působil též v Uherském Hradišti a od 25.4.1919 v Opavě. Hojně publikoval v odborném tisku (Právník, Soudcovské listy a německé odbor.časopisy). Z vlastivědné a kulturní oblasti psal též do Časopisu VSMO.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938. S.78–89. Oprava data úmrtí z 23.8. na 23.2. provedena podle SOKA Přerov, ověřeno v Opavě dne 2.12.1997. BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S,34–35.

JUDr. Antonín Glos

V rodišti založil ústav pro přestárlé.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2. Ostrava 1994. S. 36–37.

Narodil se v rodině zemědělského technika Vladislava Habermana, maminka byla vedoucí provozovny Jednota. Vystudoval střední školu v Litovli a průmyslovku v České Třebové, vyvěšení vlajky USA na soukromé akci v roce 1970 mu vyneslo podmínečný rozsudek a zákaz vedoucích funkcí. Po sňatku s Alenou Hannigovou v r.1979 vystřídal několik zaměstnání v restauracích Jednoty a RaJ, mají dvě děti, syna a dceru. R.1987 dostal povolení k vystěhování do Německa, po absolvování zkoušek získal zaměstnání jako vlakvedoucí u dráhy. Velkým koníčkem bylo cestování, zejména na lodích. Podnikl několik zahraničních cest, na kole, vlakem, na jachtě, složil zkoušky na katedře sportovní mořeplavby. V r.1990 založil cestovní kancelář zaměřenou na jachting a od r.1996 na rekreační pobyty na ostrově Pag v Chorvatsku. V r.1997 koupil památkově chráněný dům č.787 v ul.1.Máje v Litovli, nechal jej opravit a pokračoval zde v provozu cestovní kanceláře. O své plavbě na jachtě napsal roku 2011 cestopisný román „Z Moravy k mysu Horn … a ještě dále“.

Šik, Lubomír: Osobnosti Litovle. 2012. (email, červenec)

V roce 1965 absolvoval FFUK Praha, obor romanistika. 1965–1969 nakladatelský redaktor. 1970–1987 překladatel, 1988–1989 redaktor časopisu Kmen, 1990 pracuje pro ČT. Dosud přeložil na 65 beletristických knih italských, francouzských a španělských autorů. Na Karlově univerzitě vystudoval francouzštinu a italštinu, svá studia završil v roce 1965 diplomovou prací srovnávající Cecca Angiolieriho a Françoise Villona. V roce 1976 obdržel cenu Univerzity v Trentu za překlad knihy L. Martiniové Marco na Sicilii. Celý život pracoval jako překladatel a tlumočník, do novin a časopisů přispíval články o italské literatuře a kultuře. Věnoval se nejrůznějším žánrům, od zábavné literatury, přes esejistiku až po důležitá díla moderní italské literatury (např. D´Annunziův Triumf smrti, Leviho Kristus se zastavil v Eboli, Fenogliova Válka na pahorcích, Bassaniho Zahrada Finzi-Continiů) a klasiky (např. Foscolovy Poslední dopisy Jacopa Ortise a Machiavelliho spisy Vladař, Úvahy o vládnutí, Úvahy o umění válečném). V období 1987–1990 byl redaktorem kulturní rubriky týdeníku Kmen, v posledních letech spolupracoval zejména s nakladatelstvím Argo, které se chystá ještě do konce roku vydat jeho nedávno dokončené překlady Casanovy a Pigafetty.

Kdo je kdo v České republice 1994–1995.Praha, Modrý jezdec 1994.S.151.; Špička, Jiří: nekrolog. In: www.iLiteratura, 1.9.2003.

Abs.r.1950 Prům­.šk.textilní v Brně, 1967 VŠUP v Praze, prof.A.Kybal, kde získal I., II. a III.cenu v soutěži tkaných textilií pro EXPO Montreal.Tvorba gobelínů, artprotisů.Žije a pracuje v Olomouci.Opony pro Uničov a Volgograd r.1983; Kamenné mozaiky -Prostějov.

Katalog Vyznání životu a míru. Praha 1985, S. 171. ;Katalog výtvarných umělců olomouc. oblasti. Olomouc 1989. ;-fk-: Tkáno do krajiny. =Stráž lidu, 1988, 9. 8. , S. 4. ; ;Zatloukal, P. : 1. souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka. Olomouc, Vlast. ústav 1991. /Katalog/

Malíř kostelních obrazů. Otec malíře Františka Havelky. Maloval olejem a al fresco obrazy svatých na Lošticku a severní Moravě. Malířství se učil u svého strýce v Brně.

Toman: NSČSVU I. Praha 1947, S.305.;.

Malíř-samouk, mimo kostelní obrazy maloval i podobizny a krajiny. Jeho malby v kostelích severní Moravy.

Fischer, R.: Prof.Jan Havelka.Olomouc 1936.S.116–124.; Toman: NSČSVU 1947.I., S.305.; Filip, Z.: Biografický slovník okresu Šumperk, Šumperk 2001.