Osobnosti Moravy.eu

Vyučil se zahradníkem a zkoušky dělal na Střední zahradnické škole v Brně-Bohunicích, praxi v Lednici. Poté studoval bohosloveckou fakultu v Litoměřicích. Po vysvěcení 8 let kaplanem v Karviné, administrátorem v obci Pišť a poté Vřesina u Hlučína. Od r. 1991 farářem v kostele sv. Mořice v Olomouci, od 1993 děkanem děkanátu Olomouc, od 1999 kanovníkem. Souběžně v letech 2002–2005 působil v Dubu nad Moravou, od 2005 také v kostele na Nové Ulici v Olomouci. Je členem kněžské rady a Metropolitní kapituly Olomouc. Od r. 2007 proboštem. Je zakladatelem občanského sdružení Mořické centrum mládeže, které je zaměřeno na volno časové aktivity pro děti i dospělé. Jedenkrát týdně se zde scházejí maminky s dětmi, nebo mají zkoušku hudebníci členové Hanácké dechovky. Při chrámu sv. Mořice působí též smíšený pěvecký sbor Chorus Mauritiensis. Kanovník Hanáček publikuje články v regionálním tisku a ve Svatomořickém zpravodaji.

Galerie rodáků – DL 30.09.2009. www.moric-olomouc.cz

Mgr. František Hanáček

Rozená Jemelíková Helena. Vystudovala UMPRUM v Uherském Hradišti a VŠUP v Praze, kde studovala knižní kulturu a písmo. Tvoří exlibris, ilustrovala knihu B. Hlinky Už není návratu. (Praha, ČS 1985). Samostatně vystavovala v Novém Jičíně, Turnově, Přerově, Opavě, v Uherském Hradišti.

Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka./Ka­talog/.Olomou­c, VÚ 1991. 26 mladých výtvarných umělců Olomoucka.Olomouc: Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci. 1980; Pavelková, Anna: Helena Hašpicová. Katalog výstavy. Přerov, OVM J.A.Komenského 1988.

Český letec, stihač v boji o Anglii. Štábní rotmistr Šgt 311. Účastník čs. zahraničního odboje 1939–1945, příslušník čs. letectva ve Velké Británii. Členem operační výcvikové letky 311. čs. bombardovací perutě. Sestřelen při náletu na Brémy.

Loucký, František: Mnozí nedoletěli.Praha NV 1989..

Rozená Daňková. Od r. 1934 bydlela s rodiči v Hradci Králové.Studovala kamenickou školu v Hořicích a v roce 1950 absolvovala AVU Praha, 1947 spolupracovala s Čs.rozhlasem, od r. 1957 s ČsT. Působla v Praze. Autorkou pojmenování skřítka HAJAJA. Ilustrovala si své knihy pro děti. Od r. 2000 žije v Domažlicích.Jejím manželem výtvarník Miloslav Hejný (1925–2013). V roce 2010 získala ocenění Zlatá stuha.

Profily autorů knih KMČ. Praha, Albatros 1989. Foto.;Bi­bliografie knižních prací členů SČS. Praha, ČS 1979, S. 35–36. ; Toman, P. : Dodatky 1955. ,S. 66. ; Wikipedie.cz

Vystudoval na učitelském ústavu v Hradci Králové. 1939 vstoupil do ilegální KSČ. 1943 totálně nasazen ve Dvoře Králové. 1952 byl zbaven všech funkcí a vyloučen z KSČ. 1965 se stal ředitelem cvičné školy PF v Ostravě. 1959–1965 dálkově studoval dějepis a češtinu na FF UP v Olomouci. 1968 byl politicky rehabilitován a jmenován gen. ředitelem Československého rozhlasu. V roce 1969 emigroval s rodinou do Švédska. Byl poradcem švéd. premiéra Olofa Palmeho. Publikoval do Listů. V roce 1990 získal na UP PhDr.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava, 1995.S.50–51.;

Absolvoval uměleckoprůmyslovou školu v Praze, později u prof.Myslbe­ka.R.1895 vstou­pil jako vedoucí do sochařské dílny Fr.Vyhnánka v Olomouci, později převzal svůj vlastní závod.Hodně cestoval, navštívil všechny světové výstavy sochařství, navštívil též Palestinu a Egypt.Provedl výzdobu arcibiskupství, representační sál, sochu sv.Václava tamtéž, reliéfní plastiky na záložně v Poštorné, sochy v Dubě nad Moravou, portréty osobností, sochy TGM ad.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.94.;.

Narozen v Bolelouci (n.m.č. Dub nad Moravou) Pracovník v zemědělském stavebnictví. Psal články do odb. časopisů.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1974.S.72.;.

Městys Dub nad Moravou má Bolelouc jako místní část.

V r. 1902 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Poté pokračoval ve studiu v Praze na přírodovědecké fakultě KU. Po studiích se stal středoškolským profesorem na České reálce v Olomouci, kde učil přírodopis, matematiku a fyziku v letech 1906–1939. V letech 1939–1941 vězněn v koncentračním táboře. Zbytek války prožil ve Skaličce (u Hranic). V r. 1946 reaktivován a 1949 penzionován. Patřil mezi oblíbené učitele, jak o tom píší jeho studenti a syn Aleš v almanachu Primum necessarium je vzdělání a mravnost (OL 1997). Publikoval v tisku příspěvky k otázce stáří člověka. Přeložil S. Zweiga: Triumf a tragika Erasma Rotterdamského. Ve dvacátých letech se podílel na vzniku Církve československé a později pravoslavné. Byl spolupracovníkem a přítelem biskupa Gorazda. V r. 1919 stál u zrodu skautského hnutí v Olomouci. Účastnil se skautského hnutí, prostřednictvím tzv. Osvětových sborů konal přednášky na celé Moravě. Zemřel tragicky, když vystoupil z autobusu byl sražen nákladním autem. Pohřben byl v Olomouci.

Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc 1927.S.208.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…? Praha, NK 1970, S.72.; Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, Slovenské gymnázium 1997, S.342.; Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938. S. 105. Tichák, M.: Paměti obce Velkého týnce. Olomouc, Danal 1998.S.62.; Tichák, M.: Po stopách skautů na Olomoucku 1919 – 1994. Olomouc 1994. Ševčíková, H.: Malá galerie nejen význačných rodáků Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.67.;

Narozen na Kroměřížsku. R. 1926 nastoupil do cukrovaru v Doloplazích (na Prostějovsku) , od r. 1952 pracoval v Holici u Olomouce.. Dlouhá léta spolupracoval s olomouc. muzeem a aktivně se zapojil do VSMO. Zájm. oborem byla historie a prehistorie, ale též jako student publikoval své literár. příspěvky-spolu s J. Wolkrem a E. Valentou v přerovském Sborníku českých studentů na Moravě a ve Slezsku. Redaktorem Holického sborníku-3 ročníky. Spolu s archeologem prof. J. Skutilem se podílel na archeolog. výzkumech v regionu. Publikoval o nálezech v Kvasicích na Kroměřížsku, o osídlení Malého Kosíře, z pravěké minulosti Náměště na Hané, o výzkumech na Drahanské vrchovině ve 30. letech.

Dohnal, V.: Ing.Jan Janásek=ZVÚO 1977, č.190, S.23.;ZVSMO 1975, č.7, S.6.;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.62.; Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 254.;

Holice u Olomouce jsou nyní součástí města Olomouc.

V roce 1960 absolvoval Fučíkovu pedagogickou školu v Olomouci. Po maturitě učil od r. 1960 na ZŠ Šumperk, Heroltice ZVŠ, 1963– 70 ZŠ Štíty, 1970–79 ZŠ Holečkova Olomouc, 1979–86 ZŠ Dolany, přitom dálkově studoval Pedagogickou fakultu UP, obor matematika a fyzika. Od r. 1992 ředitel Střediska informatiky a služeb škole, od r. 2000 ředitel Pedagogického centra. 1986–90 metodik OPS. Od roku 1990 publikuje v odb. tisku, oblast pedagogika.

osobní sdělení 2001/HŠ. email – zpráva o úmrtí dne 10.9.2021.

Vystudoval reálné gymnázium Ústřední matice školské, kterou zakončil v roce 1882 maturitní zkouškou. V roce 1886 složil zkoušky učitelské způsobilosti v Příboře. Působil ve Střelicích u Brna, v Moravičanech, v Cotkytli a Drozdově (na Šumpersku). V roce 1909 vydal vlastním nákladem spisek Domácí průmysl na horách hejtmanství Zábřežského.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.75–77.;

V letech 1991–1998 studoval na FFMU v Brně archeologii a historii a promoval r. 1998 Mgr. V letech 1995–1996 pracoval v Archeologickém ústavu AV ČR v Brně, poté 1996–1998 v ÚAPP Olomouc a zde v olomouckém muzeu vykonával v období 1998–2000 náhradní civilní službu. Od r. 2000 pracuje v Archeologickém centru Olomouc, nyní jako vedoucí terénního oddělení. Specializuje se na germánské osídlení střední Moravy. Konal výzkumy v Přáslavicích, Dolanech, v Tepenci na katastru obce Jívová, v Olomouci-Slavoníně aj. Průběžně publikuje v odborném tisku.

Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 272–273.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc 2008. S.95–103.;

Mgr. Marek Kalábek

Mládí prožil v Zábřehu, kde maturoval roku 1909 na gymnáziu. Pak studoval FF UK v Praze dějepis, dějiny umění a hudební vědu a 1909–1914 skladbu u J. Novotného a pražskou konzervatoř u V. Nováka 1910–1913. Dále studoval v Drážďanech a v Římě. V letech 1921–1924 pedagogem v Táboře. Dne 14.5.1955 byla odhalena pamětní deska na rodném domě.

BSSSM, č.1 (13). Ostrava 2000. S. 41–43. Šeda, Jaroslav: Perspektivy úkolů práce s tvůrčím odkazem V.Kálika v desetiletí 1981–1991. ČSM, série B 1982, XXXI, č.1. S. 15–33. Československý hudební slovník osob a institucí. Praha, SHV 1963, sv,1. S. 634–635.

Olomoučané nabídli husitské posádce v kartouzském klášteře v Dolanech u Olomouce 10 000 zlatých za vyklizení kláštera, posádka to přijala a Olomoučané pak kartouzku rozbořili.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc, Danal 1995. S 147. Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc, Danal 1995. S 147. Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc, Danal 1995. S 147.

Kartouzský klášter v Dolanech obsadili husité pod vedením Smila z Moravan.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc, Danal 1995. S 136.

R. 1940 abs. SG v Olomouci, vyučoval na učňovských školách v Olomouci. Od r. 1945 na odborné škole pro ženská povolání Poettingeum. Působil též jako cizojazyčný korespondent. 1947–1953 stud. LFUP a jako mimořád. posluchač historii a jazyky na FFUP. Po promoci si zvolil povolání důstojníka zdravotnictví. Z váž. zdrav. důvodů odešel z armády a půs. v Karl. Varech a Frant. Lázních. Odtud přešel do nemocnice v Šumperku, závod. lékař v Uničovských strojírnách. Od r. 1963 půs. v Prostějově, pak v Němčicích a v Doloplazích (na Prostějovsku). Dlouholetý člen VSMO sekce dějin lékařství. Přednášková a publikační činnost.

Životní jubileum MUDr.R.Kašpara­.=ZVSMO, 1981, č.15–16, S.25.;.

V dětství se seznámil s domácím harmoniem a kostelními varhany. Do roku 1955 se učil na klavír v hudební škole v Prostějově a v témže roce maturoval na gymnáziu v Litovli. Poté studoval na Vyšší pedagogické škole v Opavě, kde získal aprobaci na matematiku a fyziku pro základní školu. V Olomouci si rozšířil obor o hudební výchovu na Pedagogickém institutu. Těmto třem předmětům pak pět let vyučoval na dvou školách. V roce 1964 se pedagogický institut změnil na pedagogickou fakultu UP. Zde působil přes půl století a z toho v letech 1972–1991 jako vedoucí katedry. Dříve vyučoval nauce o harmonii na Lidové konzervatoři v Olomouci, prováděl inspekce v hudebních kursech olomouckého Domu osvěty. Také vyučoval hře na klavír. Doménou jeho pedagogické, výzkumné a publikační činnosti se záhy stala etnomuzikologie, zejména otázky typologie moravských lidových písní. Do roku 1990 byl činný též koncertně a to jako doprovazeč pěveckých sborů i v zahraničí, sólových pěvců, včetně sólistů olomoucké opery. Jako předseda a člen porot, editor a lektor spolupracoval s festivaly Písně přátelství, Svátky písní Olomouc a Lidový rok Velká Bystřice. Absolvoval řadu zahraničních stáží v Německu, Polsku, Francii, Dánsku. Oblíbené mezi laickou veřejností jsou jeho sborníčky lidových písní např. V Zábřeze na rynku; Čtyřicet písniček z Uničovska; Hanácký zpěvník; Ten bystřicke mostek; Co chtělo srdečko; S pastýři pospíchejme; Ja, ten Holomóc; Olomoucká brana a Okolo Bystřice.

Domovem Drahanovice, 1947–55 stud. G v Litovli, HV a nástroje FFUP v Olomouci. Ved. katedry hudební vědy a vých. pedag. fak. UP, obor intonace, harmonie, rozbor skladeb, hra na klavír. Autor skript o hudební akustice. Publ. Estetická výchova. Člen umělecké rady MF.

Zasloužené jmenování.=ZVSMO 1983–1984, č.19–20, S.33.;.

Prof. PhDr. Pavel Klapil CSc.

S technikou a možnostmi malíř. umění se seznámil u svého otce. Samostatné výtvarné práci se věnuje od mládí. 1959–1963 vystudoval SPŠT v Dvoře Králové nad Labem, kde se seznámil s textilním designem. Od r. 1965 žije v Olomouci, kde pracuje jako umělecko-technický pracovník DOS Olomouc. 1974–77 absolvoval střed. průmyslovou školu kamenosochařskou v Hořicích. Tématický cyklus prací Hlavy a tváře. Průhled do světa karnevalu masek a herců. Bohatá výstavní činnost. Přes 13 samostatných výstav v Čechách -Litoměřice, Zbiroh, Praha, Olomouc, Šumperk, Litovel, Hradec Králové aj.

Malá galerie klub.In: Kulturní zpravodaj města Uničova.1981, říjen, S.9.;

V roce 1984 maturoval na brněnském gymnáziu a poté v roce 1988 absolvoval FFMU, obor historie. V letech 1988–1996 studoval dále na téže fakultě dějiny umění. Pak do roku 1992 působil v Moravském zemském muzeu jako vedoucí památníku Kralické tiskárny a souběžně přednášel na FFMU v Brně. Zabývá se oblastí – dějiny kultury raného novověku, architekturou a uměníl. Je zástupcem vedoucího Historického ústavu FFMU. Publikoval do Zpravodaje Muzea Kroměřížska rozsáhlou stať Renesanční zámek v Dřevohosticích. 1990, č.2, S. 8–22.

Lexikon současných českých historiků. Praha 1999. č.z. 277.

Prof. PhDr.et Mgr. Tomáš Knoz Ph.D.

V roce 1954 maturoval na gymnáziu v Mor. Budějovicích. Odešel studovat do Prahy, kde v r. 1959 promoval na Mat-fyz.fakultě UK v oboru teorie pravděpodobnosti a matematické statistice. Po promoci nastoupil na LF UP v Olomouci, kde působil 50 let. Prof. RNDr. Stanislav Komenda, DrSc. byl velmi plodný autor. Odborná publikační činnost zahrnuje na 700 článků, 8 monografií, 15 učebních textů, skript a miniskript. Absolvoval zahraniční pobyty v Moskvě (1978), Dublinu (1993), v Richmondu (1997,1998) a na odborných konferencích přednášel na 30 místech Ameriky a Evropy. Překládal z angličtiny, němčiny a ruštiny. Literárně činný byl též v oblasti menších žánrů: básně, aforismy, eseje, fejetony. Kromě knih vlastních jsou jeho aforismy též v antologiích Slovník myšlenek (2003), Myšlenky 1–12 (1992–1998), Nezabolí jazyk od dobrého slova (2004). Od r. 2001 úzce spolupracoval s obč. sdružením V-ART Písek na elektronickém almanachu Zonty 2001 a poslední 3 roky publikoval aforismy na webu Liber.upol.cz Člen Obce spisovatelů. V roce 2001 Cena města Olomouce.

Z paměti literární Olomouce. Olomouc:VSMO 2004. S. 256.; Všetička, F.: Olomouc literární, Olomouc 2002., Kdo je kdo v ČR, osobnosti české současnosti, Praha 2002., , Cena města Olomouce, Olomouc 2001.

Malíř kostelních obrazů a podobizen. Jeho obrazy jsou mj. v kostele v Dolanech u Olomouce, Dědicích, Olomouci z r. 1769.

Páleníček, L.: Výtvarné umění na Kroměřížsku.Kro­měříž 1947.S.47–48.;Toman, P.: Slovní čes.výtvarných umělců.I.S.528–529.;.

Autor próz ze života moravského lidu. Pseud.Kukátkář -fejetony v Hlasu;Věnc.K. r.1862 v litur­g.bohosloveckém půlměsíčníku Concordia, básně v Hlasu aj.Dějištěm jeho povídek i Haná (Přestavlky u Přerova, Senice, Dub aj. Psal též o Skopalíkovi.

Hýsek, M. : Literární Morava v letech 1849–1885. Praha 1911, S. 245–256. ; Slovník českých spisovatelů. Praha ČS 1964, S. 246–247. Vychodil Pavel: Václav Kosmák. Brno 1916,S. 655. ; Vopravil, J. :Slovník pseudonymů. . . Praha, 1973, S. 810. ;.

Přestavlky Přerovsko).

Začal studovat na gymnáziu v Litovli, ale studia nedokončil a vyučil se v obchodě pa Rudolfa v Litovli jako drogista. Do začátku 2. světové války pracoval v mnoha drogistických prodejnách. Dostal se do kontaktu s fotografováním, které se pro něj stalo celoživotním koníčkem. Přátelil se s cestovatelem L.M.Pařízkem. Po vypuknutí světové války byl totálně nasazený v polské Wroclavi, kde strávil 5 let a pracoval u neměckého drogisty Maxa Kacheho. Tady začal aktivně fotografovat městské památky. V laboratoři taky zpracovával různé fotografie na památku z vojny. Začátkem roku 1945 se mu podařilo utéci a schovával se pak u svého strýce v Dolních Kounicích u Brna. Po osvobození v r. 1945 se vrátil domů. V r. 1945 se potkal s malířem Hugo Šilberským, s kterým se přátelil až do konce života. Jezdili po kraji, navštívili několikrát Bouzov, Náměšť na Hané, několikrát společně pobývali ve Vysokých Tatrách. Společně přispěli svojí tvorbou do knihy k dějinám Mohelnice. V roce 1947 se Jaroslav Koupil oženil a v r. 1948 se mu narodil syn Jaroslav, který nyní působí v Hradci Králové jako lékař. Fotograf se podílel též na dokumentaci města Mohelnice, činností pro místní muzeum ap. Fotografie publikoval v časopisech Svět v obrazech, Květy, Svět motorů. Účastnil se též fotografických výstav doma i v zahraničí (Polsko, Maďarsko, NDR). Rád fotografoval též folkór a to v Náměšti na Hané, Rožnově pod R. a ve Strážnici. Přátelil se též s básníkem Martinem Strouhalem ad. Byl dlouholetým členem Klubu přátel výtvarného umění v Mohelnici.

Šilberský, Aleš: Vysoké Tatry štetcom a objektivom. Bratislava 2007. S. 23.

Studoval AVU v Praze u prof. Pirnera, v r. 1887 byl na studijní cestě v Benátkách a absolvoval r. 1890., V r. 1894 se přestěhoval do Plzně, kde 25 let vedl malířskou školu. Ilustrace publikoval v časopisu. Paleček. Ilustroval knihy. Pracoval s Mikolášem Alšem. Maloval též náboženské obrazy. Provedl nástropní malby pro kostel v Dřevohosticích.

Toman, P.: Slovník čes.výtvarných umělců.I. Praha 1949. S.550–551.;.

Studoval na učitelském ústavu v Pelhřimově a dvakrát přestoupil na reálné gymnázium do Třeboně a učitelský ústav do Kutné Hory. Pedagogickou činnost zahájil 1877 na škole v Dačicích. Poté učil u minoritů v Brně, ve Štěpánovicích, Uhřínově a Postoloprtech, kde 1882–1885 řediteloval. Později odešel na severní Moravu a učil v Sudkově a Leštině. V roce 1892 se stal jednatelem výboru pro zřízení českého gymnázia v Zábřehu.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.98–99.;