Osobnosti Moravy.eu

Narozen na Třebíčsku. V roce 1910 maturoval na gymnáziu v Třebíči, pak studoval LF UK v Praze s přerušením v době války, kdy na frontě a v italském zajetí. Za univerzitních studií pracoval u prof. Thomayera, r. 1920 v Brně až do r. 1928, mezitím ve Vídni v r. 1922, Lyonu 1923 a pak v Paříži. Dne 1.7.1927 jmenován ředitelem Zemské plicní léčebny v Jevíčku. R. 1932 habilitace. Od 1.3.1935 ustaven primářem Zemského ústavu v Olomouci, kde i za okupace 1939–1945. R. 1945 ředitelem Zemské nemocnice a r. 1946 1. prof. vnitřního lékařství LFUP a 14.1.1948 řádným profesorem. R. 1948 proděkan LF, 1948–1949 člen akademického senátu UP. Autor prvních skript vnitřního lékařství, které vyšly v šesti dílech r. 1949. Pohřben na Ústředním hbitově v Olomouci.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava, Profil 1973, S 161–162. Čtyřicet let lékařské fakulty UP v Olomouci. Olomouc, UP 1986, S. 121. M. V. : V. Blatného den. =Pacemaker, I. 1988, č. 8, S. 4 /fotografie/. ;.

V roce 1919 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. S archeologií se seznámil už v Olomouci díky Dr. Jaroslavu Palliardimu (1861–1922). Studoval ji pak v letech 1919–1924 na FFUK v Praze (PhDr. 1924). Už od r. 1923 pracoval ve Státním archeologickém ústavu v Praze, kde roku 1939 se stal ředitelem Archeologického ústavu v Praze. V roce 1946 se mohl habilitovat na docenta pravěku a rané doby dějinné. Od tého roku přednášel na univerzitě v Olomouci. V roce 1952 se začlenil do ČSAV. Vedl terénní výzkumy, mj. Starého Hradiska u Kroměříže, Libušína u Kladna ad. Zabýval se hospodářských a společenským vývojem v pravěku a raném feudalismu. Hlavní díla: Základy hallstadtské periody v Čechách;
Kronika objeveného věku;
Naše nejstarší města.

Seznam a adresář absolventů SG v Olomouci.Olomouc 1989, S.5.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1962, S.21.; Kdy kde co v Olomouci 1982, prosinec, S. 4.; Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 82–83.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc, VSMO 2008.S.61.; MČSE.I.Academia Praha 1984. S.501. V sýp­kách ducha. SGO 1992. S, 148.

akademik, doc. PhDr. jaroslav Böhm

Zabývá se zejména tvorbou interiérů a desingem nábytku ve vlastním ateliéru STUDIO „i“, člen Obce architektů, člen AIT. Publikační činnost v Technickém magazínu 1985, Rozhledy 1988, Desing 1989 ad.

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.27.;.

Absolvoval mistrovskou školu pro zpracování dřeva v Olomouci v letech 1940–1942, spec. školu pro architekturu v Praze, abs. 1947. Od r. 1949 pracuje u filmu. Přednáší na FAMU Praha. Užíval umělecké jméno Olin Bosák. Svou odbornost architekta začal realizovat v roce 1949 jako projektant dekorační techniky a asistent architekta, a to filmy Bylo to v máji /1950/, Posel úsvitu /1950/, Mikoláš Aleš /1951/, Únos /1952/, Přicházejí ze tmy /1953/ . Od roku 1953 již jako samostatný architekt zajišťoval realizace záměrů filmových štábů a jejich nároky na filmové stavby u více jak sta celovečerních hraných filmů. Nejznámější a též nejúspěšnější filmové stavby a v této spojitosti i řešení filmových efektů se objevily zejména ve filmech Smrt v sedle /1958/, Tři přání /1958/, Procesí k Panence /1961/, Až příjde kocour /1963/, Král králů /1963/, Démanty noci /1964/, Starci na chmelu /1964/, Perličky na dně /1965/, Dáma na kolejích /1966/, O slavnosti a hostech /1966/, Ostře sledované vlaky /1966/, Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, Rozmarné léto /1967/, Přehlídce velím já /1969/, Dívka na koštěti /1971/, Tři oříšky pro Popelku /1973/, Jak utopit dr. Mráčka /1974/, Což takhle dát si špenát…

Bartošková, Š.: Filmové portréty.P., ČFÚ 1986.S.51–52.;.

Zemřel v obci Zakšín (n.m.č. obce Dubá)

Studoval v letech 1968–1971 na gymnáziu v Zábřehu. Poté v 1971–1975 studoval Pedagogickou fakultu UP obor český jazyk a dějepis, a dálkově bakalářské studium středověké archeologie na Slezské univerzitě v Opavě (od r. 1995), jež nedokončil. Hned po promoci učil na ZŠ Mikulovice a ještě v letech 1975–1995 byl odborným pracovníkem a historikem OVM v Šumperku, od r. 1996 ředitelem Vlastivědného muzea v Jeseníku. V období 1998–1999 byl místopředsedou pobočky ČAS pro severní Moravu a Slezsko. Od 80. let prováděl výzkumy na Jesenicku, Opavsku a Osoblažsku. Výzkumy prováděl v Javorníku, v Jeseníku, v Skorošicích u Žulové, ve Vidnavě, na Bruntálsku. Publikoval ve sborníku Severní Morava, Pravěk a j, vlastivědná periodika. Od r. 1982 kronikář města Jeseník.

Sklenář,Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha Libri 2005. S.88. BSSSM Ostrava 2000,č.1 (13). S. 21–24. Nekrolog. Severní Morava 1999. 78.;

Majitel soukromé projekční kanceláře B & B Studio, Fr. Stupky 1a, Olomouc, tel. 459 78. Člen rady Obce architektů, poslanec měst. zast. Olomouce. Od 1980 / 1990 hl. architekt ateliéru v podniku Drupos Olomouc. Význam. práce a realizace: Flora Olomouc, pavilon A, krematorium Šumperk, rekreač. středisko DS Vojtěchov, 48 byt. jednotek v Moravské Třebové, tělovýchovný pavilon SEŠ v Olomouci, věž. dům s vodojemem aj, . Byt. : Příčná 2, 772 00 Olomouc.

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.29.;.

Po maturitě na gymnáziu v Uherském Hradišti, studoval bohosloví v Olomouci, 1896 vysvěcen. Hudební archivář a knihovník arcibiskup. knihovny v Kroměříži, církevní historik moravský, autor publikací. Založil zámecké muzeum v r. 1921, napsal 79 historických prací. Člen Král. čes. spol. nauk. Čestný člen VSMO.

Z díla: Dějiny arcibiskupské obrazárny. ; Hudební archiv kolegiátního kostela sv.Mořice v Kroměříži.C­.Skladby rukopisné.Olomouc, VSMO 1928., S. 211; O něm: v.n.(V.Nešpor): PhDr.A.B.ČVSMO, 50, 1937, S.307.;Vlčková – Butulová, I.: Dr.A.B. a Kroměříž.VVM, 22, 1970, 3, S.321–326.;

Původně hráč kopané , s atletikou začínal ve Slovanu Olomouc r. 1954, trenér Křenek, od r. 1966 – 1982 v TŽ Třinec. Mistr sportu 1969, mistr ČSSR 1965, 1968, 1969, 1970, 1971, 1973.

Jirka, Jan.: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.58./foto/;.

Katolický duchovní, 23. velmistr křížovníků s červenou hvězdou (1552–1580), biskup vídeňský (1558–1562) a arcibiskup pražský (1561–1580). Studoval v Praze a v Krakově. R. 1541 se stal knězem a vstoupil do řádu křížovníků.

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.6.;. Štíp, Ctirad :Antonín Brus z Mohelnice. Wikipedie.cz

V roce 1927 absolvoval AVU Praha u prof. Štursy a Španiela. Nejznámější dílo: pomník prez. TGM v Holešově z r. 1928, výzdoba budovy Pozemkového ústavu v Olomouci -sochy Haná, Ječmen, Chmel. Delší čas žil v Podhradní Lhotě.

Toman, P.: NSČSVU 1947.I.S.114.;Dopis od J.Barboříka, Bystřice p.H.ze dne 20.11.1994.;.

O archeologii se zajímal již při studiu FFMU v Brně. Pracovník VMO, autor prací z historie Olomoucka a širšího regionu Hané. Autor na 700 odborných článků ve vlastivědném tisku. a odborném tisku ( Zprávy KVMO, Zprávy SLUKO, Archeologické rozhledy, VVM, Přehled výzkumů aj. Velký znalec církevní heraldiky. Archeologické průzkumy vykonával v obcích: Bolelouc (n.m.č. Dub nad Moravou), Dolany, Hněvotín, Nenakonice (n.m.č. Věrovany), Jívová. CMO in memoriam.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.36.; Michna, P.: Minulý týden zemřel olomoucký historik Václav Burian. In Hanácký den, č.165, 26.9.1998, S.5. Sklenář,Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha Libri 2005. S.102–103.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc VSMO 2008. S.61–69.;

V roce 1794 vysvěcen na kněze. V letech 1796–1805 farářem, děkanem a arciknězem v Mohelnici. Od roku 1812 olomouckým kanovníkem. V období 1815–1843 archivářem v Archivu metropolitní kapituly v Olomouci. V letech 1852–1853 děkanem Teologické fakulty v Olomouci a knihovníkem kapituly.

Olomoucké arcibiskupství 2002. Hofmannová, J.: Biografický slovník archivářů v českých zemích. Praha, Libri 2000.S.111.

ThDr. Fr. PUTZ von Rolsberk (rodné jméno).

Narozen v Pouchově (n.m.č. města Hradec Králové). Od r. 1948 v Olomouci, krátce u L.Šlapety, později na MěstNV, stavební úřad.1949 v o­lomouc.Stavopro­jektu, kde zač.50.let zakládá asanační skupinu /Hynek, Škamrada/ a stává se jejím vedoucím.Poté pracuje v Pozemních stavbách v Olomouci, v Chemoprojektu Přerov a v DRUPOS Olomouc.V kontextu poválečné architektury výrazná osobnost.Orientace na památkovou obnovu. Realizace: Rekonstrukce domu rozhlas.studia a kavárny Opera, Horní nám.1947, rekonstrukce obyt.domů Žerotínovo nám.4, 5, 8, 9./1950–53/, rekonstrukce muzea 1953–58, rekonstr.zámec­.arkád Velké Losiny, rekonstrukce Okr.knihovny 1969.;svateb.síň Domašov nad B.1982 ad.

Zatloukal, P. : Olomoučtí architekti 20. století. ZKVU 1984, č. 229, S. 18–19. ;Architektura ČSR, 10. 1951, S. 176–179. ;. Majerek, Bedřich: 40 let architektury v Severomoravském kraji v práci členů Svazu českých architektů. Ostrava 1985.; Čtvrtá členská výstava. Olomouc, Dům umění. 1953.;

V roce 1950 maturoval na gymnáziu ve Zlíně. Poté studoval 1950–1955 FF UP v Olomouci obor historie, latina. 1955–1958 pracoval v Krajském vlastivědném muzeu ve Zlíně a 1958–1963 z politických a náboženských důvodů vyhozen z muzea, vyšetřován StB a pracoval v Hodonínské cihelně v Malenovicích. Od ledna 1963-prosinec 1992 ředitelem Okresního archivu v Přerově. Autor článků a zpráv do regionálního tisku, autor regionálních publikací. Od r.1976 úzká spolupráce s okresní knihovnou v Olomouci na regionálním kalendáři. Od 1.1.1993 vedoucí odborný archivář, od r. 1994 v archivu olomouckého arcibiskupství. V letech 1990–2006 působil na Cyrilometodějské teologické fakultě UP a v letech 2000–2003 Doc.PhDr. Vojtěch Cekota proděkanem fakulty. V roce 2003 habilitace na FFUP v oboru české dějiny. Po celý život publikoval v médiích, v odborných sbornících, zejména témata z oboru historie a archivnictví. Je autorem nebo spoluautorem několika publikací. Z rozsáhlejších prací lze uvést Dějiny města Přerova, Dějiny požární ochrany okresu Přerov, Dějiny Spytihněvi. Napsal přes 300 odborných i populárně odborných článků a studií. Vystupoval na vědeckých i odborných sympoziích seminářích a konferencích, pravidelně se zúčastňoval komeniologických sympozií v Uherském Brodě. V r. 2006 odešel do důchodu, ale stále spolupracoval s teologickou fakultou. V r. 2010 dostal medaili ministra vnitra ČR Za zásluhy o české archivnictví.

Cekota, V. : Přehled pramenů k dějinám školství na Moravě v okresních archivech. In: Sborník k dějinám moravského školství. Přerov, Vlast. ústav 1967.; /FH/Archivář-jubilant. Moravskoslezský den, 1990, 9. 11. S. 5; Sborník SOKA Přerov 1993. S. 39. ,bibliografie prací V. Cekoty, S. 85 –99. ;. Hoffmanová, J.: Biografický slovník archivářů českých zemí. Praha, Libri 2000. S.112.; Fišmistrová, Věra: Životní jubileum doc. PhDr. Vojtěcha Cekoty. Sborník SOKA Přerov 18 (2010).S. 254–255. Parma, Tomáš: Nekrolog Vojtěcha Cekoty. Studia Theologica 19, č.14, zima 2017. S.319–322.

Abs. G v Uher. Hradišti r. 1768, 1771 filozofii v Olomouci. Udržoval styky s J. Dobrovským. Autor umělec. publikací „Dějiny na Moravě a ve Slezsku“.

Lexikon čes. literatury. I. Praha, academia 1985, S.354.; Malá čs. encyklopedie. I. Praha, Academia 1984,S.682.;.

V roce 1920 absolvoval gymnázium v Hranicích, kde byl jeho otec Emil Cigánek prvním ředitelem v letech 1912–1933. Profesor techniky v Bratislavě, od r. 1953 akademik SAV, od r. 1962 člen korespondent. ČSAV. Autor spisů: Elektrické stroje (1949), Stavba elektrických strojů (1958), Elektrické přístroje spínací, ochrané a řídící (1956). V roce 1970 laureát státní ceny.

MČSE.I. Praha, Akademia 1984.S.687. (fotografie); Novotný, L.: Vypomínáme prof.ing. Ladislava Cigánka. Zpravodaj města Hranica lázně Teplice, 23, 1981, říjen, S.14–16.;

Narodil se ve Vídni ve šlechtické rodině, studoval v Modeně, v Římě a Padově, kde získal doktorát teologie. Na kněze byl vysvěcen 1758 v Brixenu, 1766 se stal proboštem kroměřížské kapituly a 1776 kapitulním děkanem v Olomouci. Roku 1790 byl jmenován prvním mimořádným legátem pro císařskou volbu do Frankfurtu, 1791 jej dekoroval nový císař Leopold II. velkokřížem řádu sv. Štěpána, Papež Pius VII. ho jmenoval 17. ledna 1803 kardinálem. Kardinál Colloredo byl olomouckým arcibiskupem 34 roků.

Majitel architektonického ateliéru, Javoříčská 2, Olomouc. 1955– 1991 pracoval ve Stavoprojektu Olomouc, ved. architektonické skupiny oboru bydlení, individuální architektonické práce, 1963–1964 postgraduální studium Brno – obor územního plánování. Real. bytové jednotky Polívkova ul, Olomouc, rekreač. středisko Čarták-Hutisko (adaptace), laboratoře a dílny UP Olomouc, spořitelna Přerov (ve stavbě). Účast v soutěžích na sídliště F1, divadlo Pardubice aj.

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.35.;.

letech 1953–1958 působil jako pedagog na gymnáziu a od roku 1959– 1963 na Přírodopisné fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Zasloužil se o zřízení katedry zoologie a antropologie. Člen našich a mnoha zahraničních vědeckých společností např. ČSA, HV ČSSA Praha. Od roku 1983 je držitelem medaile dr. A. Hrdličky za vědeckou práci a popularizaci antropologie, stříbrné medaile Pro merito UP Olomouc (1983). V současné době pracuje jako samostatný vědecký pracovník. Působí jako soudní znalec pro humanitní genetické paternitní expertízy a školitel.

Dílo: Publikoval na 130 odborných a vědeckých prací, přednášel na řadě sjezdů a konferencí antropologů. Bohatá je jeho činnost přednášková činnost v rozhlase a televizi.Od roku 1959 je držitelem patentu antropometrický pigmentometr. Autor a spoluautor řady odborných (1956).

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. ostrava 1973.S.353. Kdo je kdo v České republice 1994–1995. Praha 1994.S.75.

RNDr. Ladislav Crhák, CSc.

Do Olomouce přišel po předchozí praxi v Krnově na přelomu století a trvale se zde usadil počátkem 40. let. Věnoval se památkovým úpravám Olomouce.

Zatloukal, Pavel: Olomoucká architektura let 1850–1950 a její význam v obraze města. In.: ZKVMO, 1981, č. 213, S. 1–15. ; Zatloukal, P. :Olomoučtí architekti 20. století. In.:ZKVMO, 1984, č. 229, S. 19–20. ;. BSSSM, seš.4(16.).Ostrava 2003.S. 26.

Začínal v Tatranu Prostějov r. 1951, trenér M. Zikmunda, poté Železárny Prostějov r. 1957, 1960–61 Lipník nad Bečvou, Praha, od r. 1973 opět Prostějov. Mistr sportu 1964. Po skončení závodní činnosti/trenér.

Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.77, foto;.

Syn ing. Františka Čelechovského (1879–1939), geometra. Maturoval na reálném gymnáziu v Litovli r.1941, v roce 1949 absolvoval VŠ architektury v Praze. Pracoval v pražském projektovém ústavu 1952–76, poté ve Výzkumném ústavu architektury. Inženýr architekt, malíř, grafik, působil převážně v Praze. Jeho návrh moderního pražského sídliště nás reprezentoval na Expo 67 v Montrealu. Projektoval stavby pro Paříž (1957–59), Kuvajt, Bagdád, Los Angeles, Kanadu, Libyi. Byl i bravurním kreslířem milované české krajiny, malebné Prahy, zachycoval postřehy z cest. Ilustroval Sloky lásky Ščipačeva. Bezprostředně před smrtí se uskutečnila v litovelském muzeu výstava jeho prací.

Toman: Dodatky.S.40.: Almanach ZŠ Litovel Jungmannova ke 100. výročí založení.Litovel 1994.S.17.;Kdo je kdo 1991–92.Praha 1991.S.122.Praha 1994, údaj úmrtí..

Učil na průmyslových školách stavebních v Písku, Plzni a Praze. Přerově postavil záložnu. Redaktor časopisu Architektonický obzor. Autor čtyř odborných knih.

cs.wikipedia Tomeš,J.: Český biografický slovník XX.století.1.díl. Praha 1999. S.192.

Ing. dr. techniky

Po maturitě studoval Akademii výtvarného umění ve Vídni, kde promoval roku 1885. Poté byl jmenován učitelem na nové Odborné škole sochařsko-kamenické v Hořovicích, kde vyučoval modelování a plastickou anatomii od 6. září 1885 do 1. listopadu 1914. Jeho sochy se nachází v Hořicích na portálu nového hřbitova, kde vytvořil postavu anděla, také ve Smetanových sadech, kde je socha B.Smetany, v České Skalici je busta Boženy Němcové na Husově náměstí z r. 1888. V Hoříněvsi je pomník Václava Hanky, který vytvořil z bílého hořického pískovce r. 1890 a byl odhalen před rodným domem národního buditele. Je též spoluautorem Památníku bitvy u Kolína, vybudovaném v r. 1898, který je nyní v majetku obce Křečhoř. Napsal několik odborných spisů. Zemřel 27. června 1933 v Brně.

Toman, P.: NSČSVU I.Praha 1947. S.147;Sto školních let Střední průmyslové školy kamenické v Hořicích v Podkrkonoší 1884–1984.Hořice v Podkrkonoší 1984.; Ševčíková, Hana: Listopadová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy 2009.č.11. S.5.; Plachá, Z.: Bystřický rodák. Velkobystřické noviny, 1991, č.6.S.5.

Studoval na gymnáziu v Přerově. Za války ruský legionář, po návratu byl úředníkem, od r. 1921 asistentem a pak odborným pracovníkem Zemského muzea v Opavě. Při zaměstnání vystudoval etnografii a dějiny umění na FFUK v Praze. V r. 1935 ředitelem Zemského muzea v Opavě. Byl především etnografem zamřeným na lidovou keramiku. Po odstoupení pohraničí přešel do Brna, kde byl správcem numismatické sbírky a úředně penzionován r. 1942. K řízení opavského muzea se vrátil po válce , v letech 1945–1948 poté, co byl v květnu 1945 krátce ustanoven ředitelem ZMM v Brně. V roce 1949 byl z politických důvodů odvolán a působil pak jako vědecký pracovník Archeologického ústavu ČSAV v Brně, kde se zabýval raným středověkem, výzkumem slovanské keramiky.

Ficek, Viktor: Biografický slovník širšího Ostravska.Opava, Slezský ústav ČSAV 1983, seš.5, S.30–33.;. Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 115.;