Osobnosti Moravy.eu

Vyrůstal v Brně, kde se oženil s Boženou roz. Tesařovou a r. 1948 se odstěhoval do Úvalna u Krnova. V r. 1958 se odstěhoval do Ostravy, kde působil jako redaktor Československého rozhlasu až do r. 1970, kdy byl z politických důvodů vyloučen ze Svazu novinářů a z KSČ. Po r. 1990 byl rehabilitován.

Běhal, R. : Kdo je kdo v sedmdesátileté historii Čekoslovenského rozhlasu. Praha 1992. ; Boreček, Petr – Dodatky k záznamu.

V letech 1888–1893 působil v olomouckém Pozoru. Vydal básnickou sbírku Slzy a směvy, sbírku básní z let 1884–1889.

Lexikon české literatury, Praha 1985, S. 278. ; Český biografický slovník 20.století, 1.díl, Praha 1999;

Redaktor olomouc. Pozora a šéfredaktor Mor. večerníku v Olomouci a Národních novin v Brně. Ved. redakce brněnské filiálky Národních listů.

Z díla: Červení mravenci.1924­.Kulatá velmoc.;Veselé sportovní vzpomínky a vážné připomínky.P., 1944.; Biografie: Dolenský, A.: Kulturní adresář ČSR.Praha, 1934, S.102.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, NK 1962, S.23.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.559.;.

Studoval v letech 1968–1971 na gymnáziu v Zábřehu. Poté v 1971–1975 studoval Pedagogickou fakultu UP obor český jazyk a dějepis, a dálkově bakalářské studium středověké archeologie na Slezské univerzitě v Opavě (od r. 1995), jež nedokončil. Hned po promoci učil na ZŠ Mikulovice a ještě v letech 1975–1995 byl odborným pracovníkem a historikem OVM v Šumperku, od r. 1996 ředitelem Vlastivědného muzea v Jeseníku. V období 1998–1999 byl místopředsedou pobočky ČAS pro severní Moravu a Slezsko. Od 80. let prováděl výzkumy na Jesenicku, Opavsku a Osoblažsku. Výzkumy prováděl v Javorníku, v Jeseníku, v Skorošicích u Žulové, ve Vidnavě, na Bruntálsku. Publikoval ve sborníku Severní Morava, Pravěk a j, vlastivědná periodika. Od r. 1982 kronikář města Jeseník.

Sklenář,Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha Libri 2005. S.88. BSSSM Ostrava 2000,č.1 (13). S. 21–24. Nekrolog. Severní Morava 1999. 78.;

Pocházel z učitelské rodiny, jeho otec Otakar Brdečka (1881–1930), mj. člen PSMU a prozaik. Jiří studoval gymnázium v Hranicích a po maturitě v roce 1936 začal studovat Filozofickou fakultu UK v Praze, češtinu, filozofii, dějiny umění a estetiku.. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 byl administrativním úředníkem v pražském muzeu. V letech 1941–1942 tiskovým referentem Lucerna filmu. Poté pracoval ateliérech kresleného filmu Prag film od 1944 Nacional film.. V červnu 1945 se stal redaktorem Lidových novin. Od dubna 1949 byl zaměstnán v Čs. filmu jako scenárista, dramaturg a režisér. Spolupracoval s Jiřím Trnkou ve studiu Bratří v triku, užíval pseudonymu Tulešický Jiří. Ilustrace knih Jana Drdy a Zd. Jirotky. Autor prózy „Okouzlená“/1943/.

Lexikon české literatury. Díl 1. Praha, Academia1985, S. 297–298. ; Kunc, Jaroslav: Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956. Praha, SPN 1957. S. 54. ;Kudělka, Viktor: Světoobčan z Hranic na Moravě aneb Pocta Brdečkovi. In: Moravskolezská orlice 1991, č. 24, S. 6.

Spoluzakladatel hotelové školy v Praze. Redaktor časopisu Hoteliér.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1974, S.24.;.

Narozen v Cakově (nyní míst č. obce Bílsko). Provinciál řádu dominikánů v Praze a Olomouci, redaktor časopisu „Růže dominikánská“.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.22.;.

Cakov (n.m.č. obce Bílsko).

Absolv. FF UP, obor polština a němčina. Novinář: (HN, Stráž lidu, Zpravodaj OF OL), redaktor, recenzent, politický komentátor, překladatel z polštiny. Zabývá se česko-polskými. vztahy, současnou básnickou tvorbou, židovskou kulturou i mezinárodní politikou. Stál u zrodu lit. časopisu Scriptum, sborník pro literaturu, umění a život, zde vychází i současná polská lit. v překladech. Jeho překlady se objevily ve sborníku Světová lit. Publikuje v časopisech: Mosty, Nová přítomnost, Host, Literární noviny, Tvar. V letech 1995–97 působil v naklad. Votobia a v r. 1999 založil v Olomouci s.r.o. nakladatelství Burian-Tichák, které se uvedlo autobiogr.knihou Vlasty Chramostové. V r. 2001 byl oceněn za novinářskou činnost Cenou Ferdinanda Peroutky. Vydavatel periodika Listy, spolu s T. Tichákem. Zemřel na služební cestě ve Vídni, kde měl uvádět výstavu. Náhle zemřel. Pohřeb se konal 18.10.2014 v O­lomouci. Od roku 2016 je na jeho počest udělována Cena Václava Buriana. Václav Burian, jehož jméno cena nese, byl český polonista, překladatel, básník, vydavatel a redaktor dvouměsíčníku Listy. Své první překlady a texty publikoval v samizdatu. V osmdesátých letech vydával olomoucký samizdatový časopis Ječmínek. Původně československý exilový časopis Listy vydával spolu s Tomášem Tichákem od roku 2003. Za svůj vztah k polskému disidentu byl v červnu 2014 oceněn na pražské ambasádě Polské republiky Medailí vděčnosti Evropského centra solidarity v Gdaňsku.

Osobní a písemné sdělení. Parte (foto Vladislava Galgonka).

V letech 1984–1987 působil v DOS Olomouc. Poté přešel do Plzně, kde působí v Divadle J.K. Tyla.

Knihovník v Přerově a v Olomouci, knihov. instruktor na ministerstvu školství, redaktor časopisu Česká osvěta.

Z díla: Administrativní příručka pro lidovýchovné pracovníky. Příručka pro veřejné knihovny.

Biografie: Kdy zemřeli…? 1937–1962. P., SK ČSSR 1962.

PhDr.

Po studiích na univerzitě v Praze vstoupil r. 1672 do jezuitského řádu. Zprvu učil na nižších jezuitských školách, pak na gymnáziu v Hradci Králové jako profesor gramatiky. Po absolvování teologie na univerzitě v Praze, byl vysvěcen na kněze. Po zkouškách na aprobaci v Telči a Vratislavi působil na teologické fakultě v Olomouci jako profesor hebrejštiny. V Praze přednášel na UK etiku. První rektorský úřad zastával v jezuitské koleji v Opavě v letech 1698–1701. Byl 39.-olomouckým rektorem jezuitské koleje a akademie v letech 1708–1711. Na podzim 1711 odešel do Prahy a do Olomouce se už nevrátil. Zemřel v Košumberku u Luže (n.m.č. Luže)

Žurnál UP, č.26, 3.11./2006, S.7; V měsíci lednu si připomínáme. In: Kdy-kde-co 2012, leden, S. 2.

Zajímal se o korespondenci Jiřího Wolkera a články publikoval v KK Prostějov a v regionálním tis­ku.

Nekrolog.ZVM, 4, 1966, č.1, S.2.;Glivický, J.: Nedožité jubileum prof.J.Cejpka­.Štafeta, 2, 1970, č.4, S.26.;

Do obecné školy chodil ve Štěpánově, r. 1913 abs. SG v Olomouci, studoval práva a pak se věnoval novinářství. Od 1922 šéfredaktor Moravského deníku v Olomouci. 1947 šéfredaktor Volného slova v Olomouci. Autor knihy Kraj, jímž táhla válka. Redaktor památníků SG. Básně ve sbornících, dramata, romány. Z díla: dramata: Krutá láska (1925)
O svobodu
romány: Tajemství skleněné koule. Užíval pseudonym : V. Příval Pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci.

Za hlasem Komenského.Olomouc 1957.S.34.;Působení ve Štěpánově /JUDr.Jiří Kráčmar,

Vysokoškolská studia absolvoval v Olomouci na FF UP, obor teorie a dějin literatury a dramatických umění. Pracoval jako recenzent kulturních časopisů, učil na divadelní škole, překladatel a lektor v nakladatelství, spolupráce s rozhlasem Radio Proglas. Člen redakce brněnkého časopisu Host. Zabývá se literaturou a filmem. Autor studie o křesťanství a současné poezii " Noci bezmoci". Členem redakce české sekce Vatikánského rozhlasu RadioVaticana.cz V červnu 2009 byl zvolen předsedou Moravsko-slezské křesťanské akademie se sídlem ve Zlíně. Je redaktorem Dialogu Evropa XXI.

Fabián,J.-Ševčíková,H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S.56.;

Absolvoval FFUK Praha, člen FITES. Do r. 1949 pracoval v Čs. rozhlase, od r. 1960 v ČsT Praha. Realizace filmů světové kinematografie. (Římanka, Den kobylek, Na západní frontě klid, Skleněné peklo, seriály např. Já – Claudius ad. PhDr. Zdeněk Coufal pracoval v dabingovém centru do roku 2001.

Kdo je kdo 91/92.Praha 1991.S.110.;. Filmová ročenka. Praha 2006.

Zemřel v březnu 2005.

Vyučen strojním zámečníkem. Působil v Libině v r. 1943, poté v Šumperku v Moravolenu, též v závodním časopise. V Olomouci od r. 1953 v redakci Stráže lidu do r. 1969. Z politických důvodů musel odejít. Pracoval pak v Technických službách Olomouc, ved. Sítotisku až do roku 1986. V letech 1969, 1970 a 1971 pod firmou Rios Brno redaktorem Hanáckého kalendáře. Po roce 1990 pracoval v redakci Hanáckých novin, Nové svobody, též dopisovatel do časopisu Mosty. Nositel Ceny města Olomouce. Syn poslancem městského zastupitelstva.

Informace od Dr. Milana Ticháka. (29.1.1996) Bartková, Hana: Moje schůzky s regionální historií. In: Tovačovské zámecké nokturno. Tovačov 2007. S. 47–53.

Rodák z Olomouce – Bělidel. Divadelní geny zdědil po mamince, která hrála přes 40 let ochotnické divadlo a zpívala. Absolvoval Obchodní akademii v Olomouci, ale od mládí tíhl k divadlu. Jeho mateřskou scénou byla Volánkova ochotnická jednota, která hrala v Národním domě. Učil se zpívat u prof.Žákové a navštěvoval baletní školu u mistra Relského.V roce 1954 – absolvoval na taneční konzervatoři v Brně, současně byl členem Úlehlova Moravskoslováckého súboru. V letech 1955 – 1956 členem Vojenského uměleckého souboru v Bratislavě, kde se naučil plno lidových tanců. V r. 1957 – Sólista Moravského divadla Olomouc- zde působil jako herec a sólista baletu až do r. 1991. Od 1974 choreografem Moravského divadla v Olomouci. Vytvořil zde na 170 rolí. Spolupracuje s folklorním souborem Mladá Haná ve Velké Bystřici od r. 1984 až dodnes. Vytvořil na 50 choreografií. Je autorem těchto choreografií: Dožatá, Maškare dó, Menuety, Vánoční koledování, U muziky na Lipenském Záhoří, Písničky s ozvěnou, Zabijačka, Šefci (1995), Hôsaři, Není trnka jako trnka, Šmigrust (2002), Zelí, Baba zlá, Námlôve, Menuety, Staré hanácké tance, Na Štěpána není pána (2002). V roce 2016 se stal laureátem Ceny Olomouckého kraje jako Osobnost roku 2016 v oblasti kultury. Od září 2018 emeritním členem MDO. Svou lásku k tanci vyjadřuje také svými nádhernými obrazy. Umí zachytit ten zlomek vteřiny, kdy je tanečník na vrcholu. Z jeho obrazů i tanečních pásem na nás dýchá jeho veselá a skromná povaha i jeho snaha pobavit diváka a aspoň na chvíli jej odtrhnout od starostí všedního dne.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.S.86.;. Čermáková-Obršalová, Marie: Rozhovor s Jiřím Čadou. Kdy-kde-co v Olomouci 2001, č. 3. S.21.; Polzer, A.: Historie souboru Haná ve Velké Bystřici 1976–1984. Webové stránky. Nakládal Petr: K 90. výročí narození pro Velkobystřické noviny. 2019. č. 12. Nakládal, P.: Jubileum Jiřího Čady. 2019 www.velkabystrice.cz Český taneční slovník.Tanec, balet, pantomima. Praha, Divadelní ústav 2001. S.40.

V roce 1945 absolvoval Slovanské gymnáziu v Olomouci. Šéfredaktor evangelického týdeníku Kostnické jiskry. V roce 1950 absolvoval Komenského evangelickou bohoslovec. fakultu v Praze. 1950–55 asistent, 1955–86 tajemník Komenského evangel. bohoslovec. fak. Praha. Od 1953 redaktor Kostnických listů. ;

Kdo je kdo 1994/1995.Praha, Modrý jezdec 1994.S.78.;. V sýpkách ducha. Olomouc 1992.

ThMgr. Dušan Čapek

Nejdříve pracoval v dolech, aby překonal politické překážky. 1955 nastoupil ke studiu režie na Divadelní akademii múzických umění v Praze. Jako reřisér působil v Příbrami, Uherském Hradišti, Ostravě, nejdéle však v Severomoravském divadle v Šumperku.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.27;

Učil na průmyslových školách stavebních v Písku, Plzni a Praze. Přerově postavil záložnu. Redaktor časopisu Architektonický obzor. Autor čtyř odborných knih.

cs.wikipedia Tomeš,J.: Český biografický slovník XX.století.1.díl. Praha 1999. S.192.

Ing. dr. techniky

Narozen v Myslechovicíh (n. m.č. města Litovel). Do obecné školy chodil v Cholině, absolvoval gymnázium v Litovli, maturoval r. 1922, poté FF UK v Praze. V letech 1939–1948 žil v rodišti. Od r. 1927 pracoval jako lektor, redaktor a externí spolupracovník naklad. Melentrich, Velehrad, Vyšehrad. V srpnu 1948 emigroval. Kulturní komentátor v rozhlase na stanici Svobodná Evropa. Byl vyznamenán řádem sv. Silvestra. Překládal z francouštiny, angličtiny, němčiny, španělštiny. Používal pseud. Jan Bílovický. Po r. 1948 bylo zakázáno vydávání jeho spisů (s výjimkou 1968–70), jeho díla byla vyřazena z knihoven a nepsalo se o něm ani v odb. tisku.

Lexikon české literatury.Díl 1., P., Academia 1985, S.435–437.; Hanácké noviny 22.2.1996, S.5.; Lid.demokracie, 16.3.1992, LD 30.12.1992, LD 15.8.1992, LD 21.3.1992, LD 17.8.1992, LD 19.5.1992; Litovelské noviny č.8/1992, S.6; Skládal, J.: Kde se vzal Jan Čep. Praha, vl.n. 2006.;

Středoškolský profesor na dívčím reál. gymnáziu a reálce v Prostějově, kde učil češtinu a francouzštinu. Sokolský a kulturní pracovník, redaktor sokolského časopisu Vatra v Prostějově.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1974, S.31.;.

Působil na UP, kde externě učil dějepis na pedag. fak. 1949–51. Redaktor čas. Komenský a Vlastivěd. sborníku pro mládež župy olomoucké. Školní inspektor.

Hýbl, František: Norbert Černý a čas. Komenský. Komenský, 105, 1980/81, č. 7, S. 434–436. , /foto/; (pin): Zásluhy o vlastivědu. Lid. demokracie, 3. 12. 1990, S. 3. ;.

'

Vzdělán v oboru stavitelství se zaměřením na památkovou péči. Je spoluautorem koncepce vlastivědných ústavů, která by měla spojit muzejní, památkové a výstavní aktivity v regionech. Věnoval se záchraně a obnově památek. V roce 1969 založil časopis Obnova památek, kde byl výkonným redaktorem. Po 13 číslech byl zastaven. Iniciátor založení Střední odborné školy památkové péče v Šumperku. Věnuje se soudnímu znalectví.

Gronychová,M.: Karel Čunderle osmdesátiletý., Severní Morava. sv.90, 2005, S. 68–69. Nekrolog. Severní Morava. Sv. 100.S. 101–102.

JUDr. Alois Daněk pěvec-amatér, barytonista. Vystupoval v Moravanu v Kroměříži, zejména v Dvořákově Svaté Ludmile nebo Smetanově Hubičce.

Československý hudební slovník.I.Praha 1963.S.225.;. Fric, Ota: Hudba na Kroměřížsku. Kroměříž 1941. S.41.