Osobnosti Moravy.eu

Roz. Stenzlová. Od roku 1946 žila v Uničově a krátce poté se rodina přestěhovala do Šternberka, kde maturovala na gymnáziu v roce 1956. Bylo to právě šternberské prostředí, které v ní zanechalo hluboké vzpomínky. Lékařskou fakultu Univerzity Palackého, všeobecný směr absolvovala v roce 1962. Začala pracovat v Okresní hygienické stanici Olomouc, kde byla v září 1981 jmenována ředitelkou OHS. Tuto funkci vykonávala až do března 1992. Po odchodu do důchodu působila jako okresní hygienička a posléze i jako hygienička Olomouckého kraje. Pedagogicky dlouhodobě působila na Střední a vyšší zdravotnické škole E. Pöttinga. Za svůj významný životní přínos považovala svoji úspěšnou péči o zajištění hygienické služby v době návštěvy Svatého otce Jana Pavla II. v Olomouci a na Svatém Kopečku. Od roku 1961 publikovala v odborném tisku. Její články najdeme na stránkách periodik Vnitřní lékařství, Československá hygiena, Pracovní lékařství, Bezpečnost a hygiena práce, Časopis českých lékařů, Československá dermatologie, Československá otolaryngologie, Bezpečná práce, Slévárenství, Noviny Červeného kříže aj. U příležitosti 40. výročí slavnostního otevření budovy hygienické stanice v Olomouci v lednu 1999 vyšel jubilejní almanach, který redigovala a zároveň zde publikovala úvodní stať „Hygienická služba v okrese Olomouc“. Dlouhodobě se věnovala přednáškové činnosti, byla členkou Vlastivědné společnosti muzejní Olomouc, kde působila zejména v sekci Dějiny lékařství a Historická Olomouc. Ve volném čase se zabývala průvodcovskou činností po Olomouci pro vzdělávací centrum Profit klub se sídlem v Ostravě a péči o zdraví lidu, aktivní činností v Českém červeném kříži, za což byla též vyznamenána. Vedle řady odborných zájmů byla kulturně činná s manželem. JUDr. Ladislavem Lamačem, kterého doprovázela. Zemřela po těžké nemoci.

Ševčíková, Hana: Květnová středomoravská výročí. Týnecké listy.2014, č.5.

MUDr. Anna Folprechtová

Bohosloví studoval v Olomouci. Ordinován r. 1925, farářem v Hradisku od r. 1940 do r. 1975. Bydlel v Šubířově. Publikoval v ZMK.

Katalog kněžstva arcidiecése olomoucké.Olomouc 1949.S.84.;ZMK 1990, č.2, S.37.;Fialová, A.: Bibliografie okresu Kroměříž.Brno 1984.;.

Maturoval na gymnáziu ve Strážnici a promoval na LF v Bratislavě v r. 1938. Jeho prvním pracovištěm bylo porodnicko-gynekologické oddělení Zemských ústavů v Olomouci. V roce 1945 odchází na místo primáře do Velkých Losin, pak působí jako primář porodnicko-gynekologického oddělení nemocnice v Šumperku. V roce 1962 je pověřen vedením porodnicko-gynekologické kliniky v Olomouci. Byl hlavním autorem olomouckých skript gynekologie a porodnictví. Kromě funkce přednosty kliniky, kterou vedl po dobu více než 20 let, stál po dvě funkční období v čele akademické olomoucké obce jako rektor UP v letech 1970–1980.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.52–53, fot.;

• mt-: Odešel lékař a člověk. In: Hanácké noviny, 4, 20.1.1993, č. 15. S.1.;

Narozen v rodině německého pastýře. Po studiu na teologické fakultě v Olomouci vysvěcen na kněze 22.7.1834. Poté působil jako kooperátor na Bruntálsku, v Jindřichově a Slezských Rudolticích, od března 1837 ve Svitavách. Dne 29.4.1840 byl jmenován apirituálem arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci a 9.6.1841 zároveň zpovědníkem tamních voršilek. Dne 26.7.1843 se stal superiorem semináře. Ovládal dobře češtinu. R. 1854 odešel do Šternberka, kde se 31.5 stal farářem a krátce na to děkanem. Zastával četné funkce v církevní správě. Posléze byl jmenován čestným kanovníkem kolegiální kapituly v Kroměříži a papežským komořím.

Cinek, F.: K národnímu probuzení moravského dorostu kněžského 1778–1870. Olomouc 1934. S. 213,215. BSSSM, seš.3 (15.).Otrava 2002. S. 59.

Narodil se v dělnické rodině ve Slatinkách na Prostějovsku. Vyučil se v Sigmě Lutín, kde pracoval 8 let. Jako mladý byl činný v ČSM, kde tajemníkem celozávodního výboru a později okresního výboru. Poté působil na OVKSČ v Olomouci jak vedoucí odboru stranických informací. Po jmenování ředitele Milana Karhánek vedoucím odboru kultury na ONV nastoupil do tehdejší Okresní knihovny v Olomouci, kde byl k 1.8. 1974 jmenován ředitelem. Jeho předností bylo, že se řídil odbornými znalostmi knihovníků s VŠ vzděláním a tak knihovna po profesní stránce byla stále hodnocena jako nejlepší. Snažil se, aby v knihovně pracovaly Brigády socialistické práce, aby se budovaly nové pobočky nebo sklady v budově, prováděla modernizace jednotlivých oddělení či skladovacích prostor. Spolupracoval s arch. Jiřím Procházkou. Snažil se, aby se pracovníci všech poboček i střediskových knihoven scházeli a zavedl Den knihovníků v okrese, kdy se oslavoval společně i MDŽ. Tuto aktivitu zavedl v roce 1980. Snažil se o prohloubení spolupráce s družebními knihovnami na Slovensku, v Polsku i Itálii. Sám navštívil několik zahraničních knihoven, aby ty nejlepší zkušenosti převedl též do Okresní knihovny v Olomouci. Knihovna pod jeho vedením vydávala výběrové bibliografie k významným výročím, metodické materiály pro knihovny, kulturní kalendář výročí, rozšířený od r. 1977 o regionální výročí. Také zavedl spolupráci s knihovnami regionu Haná a to okres Kroměříž, Prostějov, Přerov, Šumperk a Vyškov. Knihovna vydávala též bibliografie regionálních autorů a osobností. K 100. výročí založení knihovny vyšel nejen sborník, ale konala se též ohromná sešlost všech pracovníků knihoven. Jaroslav Hampl působil ve funkci do března 1990, kdy odešel do invalidního důchodu. Články publikoval v regionálním i celostátním tisku. V roce 1990 se přestěhoval do Košic.

Slovník českých knihovníků.NK ČR SCK

Od 6 let se zabýval hudbou, hrál na housle v různých orchestrech. Od 1908 žákem Janáčkovy varhanní školy v Brně, absolvent roku 1911, studium houslí do roku 1914 koncertním mistrem v orchestru NDMS v Ostravě, v červenci 1919 odešel s ředitelem Drašarem do Hradce Králové jako dirigent. Krátce působil v Olomouci, odkud se v roce 1921 vrátil do HK jako šéf opery. Od 1922–1958 působil jako dirigent ostravské opery.

Biografický slovník Slezska a Severní Moravy.4.Opava, Optys 1995.S.41–43.;

Prof. VUT Brno a ČVUT Praha. Zabýval se mechanickou technologií. Autor odb. publikací. Výroba surového cukru. 1899. ;Elektrické svařování mědí. 1935. ; ad. Nositel Komanděrského kříže řádu Polonia Restituta.

ČBS.Praha 1992.S.193.;.

Redaktor Selských novin v Olomouci v letech 1887–1891, Moravských a Lidových novin v Brně, psal i beletrii pod pseud.E.Mánek, E.Sušický, Velebil.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.85.; Hatlák, Vlad.: Žurnalista Eman Hatlák 1873–1897.Brno 1937.S.32.; Vopravil, J.Slovník pseudonymů v české a slov. literatuře.Praha, SPN 1973.S.611.;.

Působil jako člen orchestru ND v Praze. Učil externě na pražské konzervatoři.

Narodil se ve Strážnici na Moravě. Po maturitě na strážnickém gymnáziu studoval nejprve na filozofické fakultě v Olomouci a poté v kněžském semináři ve Vídni. V roce 1847 byl vysvěcen na kněze a roku 1850 získal doktorát teologie. Bezprostředně poté nastoupil jako profesor církevních dějin na olomoucké univerzitě, kde byl v roce 1853 zvolen rektorem. Koncem roku 1857 byl jmenován profesorem na vídeňské univerzitě a z toho titulu se roku 1867 stal kanovníkem vídeňské metropolitní kapituly u sv. Štěpána. Tam v letech 1875 až 1891 zastával úřad preláta scholastika. V roce 1891 byl jmenován papežským prelátem a dále prelátem kustodem při chrámu sv. Štěpána. Mimo to zastával mnoho jiných církevních funkcí.

Od roku 1865 byl předsedou jednoty sv. Metoděje, která podporovala vzdělání a duchovní péči o vídeňské Čechy. V roce 1886 věnoval dům ve Strážnici zděděný po rodičích ke zřízení kláštera milosrdných sester s dětskou opatrovnou a dívčí školou s českým vyučovacím jazykem. Za svou obětavost byl jmenován čestným občanem města. Dnes je po něm ve Strážnici pojmenována ulice Preláta Horného.

Cinek, Fr. : K národnímu probuzení moravského dorostu kněžského 1778 –1870. Olomouc, DLU 1934. S. 199.

Prof. ThDr. Antonín Horný

Odborný učitel měštanské školy v Brodku u Přerova. Zastřelen v Olomouci – Lazce..

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945. Brno 1947.S.30.;

'

Studoval na reálce 1918–19 v Lipníku, pokrač. na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, pak přešel na klasické gymnázium do Brna, kde maturoval v r.1917. Pro lingvistický talent byl poslán jako posluchač Masarykovy univerzity v Brně na studium do Atén. Činný v Orlu, člen katolické Omladiny, Ligy katol. studentů-akademiků, člen předsednictva Svazu slovanské inteligence. R.1932 promován. Advokátní praxe a činnost v ČSL. 1939 zatčen a odsouzen k smrti, ale přežil i koncentrační tábory. Od r.1945 advokát v Novém Jičíně, od března 1948 v exilu. K výročí 100. narozenin B.Smetany napsal 25 básní. Báseň „Gabrielka“ uveřejněna v 1.vyd. životopisu B.S. od Z.Nejedlého. Zemřel v coloredském Denveru.

Pejskar, Milan: Poslední pocta. 3.díl. vl.n. 1989, S.99.;.

Hokejista – pravý křídelní útočník. Závodně začal hrát až v 16 letech, Železárny Prostějov 1958 – 1961, aktivní činnost do r. 1973, nyní trenér v Modetě Jihlava. Mistr sportu 1968, ZMS 1969. sedminásobný mistr ČSSR 1965–1967, 1969, 1970–1973. Účast na MS 1967 – 1970,, kdy uhrál 57 zápasů a dal 15 golů a ZOH 1968 Grenoble, zisk stříbrné medaile. V letech 1993–1997 trenér .

Gut, K.: Malá encyklopedie ledního hokeje.Praha, Olympia 1986.S.149./foto/;. Vrbecký, D.: Dukla Jihlava 1956–2006. Půl století legendy. Jihlava, Parola 2006.;

Pocházel ze zemědělské usedlosti. V Olomouci v roce 1907 maturoval na Slovanském gymnáziu. Poté odešel studovat historii do Prahy na univerzitu, kde promoval v roce 1912. Největší vliv na něho měl prof. Josef Pekař, u kterého byl asistentem v Historickém semináři na UK. Od roku 1913 – 1919 působil jako středoškolský profesor na gymnáziu. Po překonání vážného onemocnění začal v roce 1920 pracovat v Moravském zemském archivu v Brně, kde působil do roku 1937. Poslední desetiletí byl ředitelem archivu. V roce 1931 byl jmenován mimořádným profesorem Masarykovy univerzity a 1936 řádným profesorem, od roku 1937 profesorem všeobecných dějin západoevropských středního věku. Profesor Hrubý aktivně působil v moravských i celostátních vědeckých institucích, byl členem České akademie věd a umění, Královské české společnosti nauk, Národní rady badatelské, Archivní společnosti, Matice moravské a dalších. Téměř celé jeho dílo se vztahuje k historii 16. a 17. století a zejména k dějinám Moravy. Podnikl několik studijních zahraničních cest, navštívil archivy v Římě, Basileji, Paříži aj. Za nejlepší jeho badatelskou činnost bývají považovány práce o Ladislavu Velenovi z Žerotína. Počátkem 30. let napsal knihu „ Severní Morava v dějinách“, kde zkoumá národnostní vývoj v oblasti od 11. do 17. století. Kniha vyšla až posmrtně v roce 1947 a jsou v ní mj. zachyceny využité archiválie nejen z MZA v Brně, ale i z archivů v Uničově, Litovli a Šternberku. Na rodném domě čp. 7 má pamětní desku.

Historik Moravy. In.: ZVSMO 1982, č.17–18, S.49.; Símě hořčičné.Památník Slovanského gymnázia v Olomouci.Olomouc 1947./fotografie-S.221/; Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983.S.57–58.; Hosák, L.: K jubileu úmrtí historika sev.Moravy.Sv­.Morava č.16, 1968, S.77–80; Kdy kde co v Olomouci 1988, únor, S.26., ČBS XX. století, 1.díl, Praha. 1999., Chmel, Z.: Galerie brněnských osobností, 1.díl., Brno. 1998.,

Prof. PhDr. František Hrubý

Ředitel ZŠ na tř. Spojenců. v Olomouci. Žil v Náměšti na Hané. Publikoval ve vlastivědných časopisech a regionálním tisku. Jeho syn lékař/Josef H.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.35.;.

Datum úmrtí zjištěno přes starostku obce Náměšť na Hané, dne 22.6.2021.

Narozen na Třebíčsku. V Olomouci působil v Sokole a LTC v letech 1940–1948. Mistr ČSR r. 1946 v desetiboji a 1948 ve skoku vysokém. Rozhodčí atletiky. V letech 1950–1984 působil na Katedře tělesné výchovy Peadgogické fakulty UP v Olomouci. Autor publikací o atletice.

Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky. Praha, Olympia 1990. S. 189. (pol): Zemřel atlet RNDr. Zdeněk Chromý. In: Moravský den, 12.2.1999. S.11.;

Psal lyriku, publikoval v časopisech, vydal cyklus básní Maria Angela, přeložil F. Grivec a jiné. Farář v Kopřivnici.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1937–1962.P., NK1962, S.77;.

Emigroval v roce narození s rodiči do Rakouska. Navštěvoval gymnázium v Klagenfurtu, kde maturoval r. 1929. Poté studoval slavistiku, germanistiku a indologii na univerzitě ve Vídni. Vysokoškolská studia ukončil v roce 1933 doktorátem a poté byl rok na stáži v Paříži u A. Meilleta a rok v Praze, kde se seznámil s PLK a stal se jeho členem. V roce 1935 se na vídeňskou univerzitu vrátil jako lektor ruštiny a 1939 se na univerzitě v Lublani habilitoval a do podzimu 1941 tam přednášel jako soukromý docent. Na pozvání L.
Nováka přesídlil do Bratislavy, kde v letech 1941–1945 učil
Na obchodní akademii a účastnil se tamního vědeckého života. Po válce nastoupil jako profesor ruského jazyka na univerzitu. .V období deseti let 1955–1965 vyučoval na FFUP v Olomouci, Ale od počátku 60.let paralelně působil v Akademii věd NDR v Berlíně. V roce 1965 nastoupil do Ústavu jazyků a literatur ČSAV v Praze. Rok 1967 strávil jako hostující profesor na Univerzitách v Los Angeles, Michiganu a Yale. Po okupaci Československa působil 1968–1971 na univerzitě v Los Angeles. Potom přešel na nově zakládanou univerzitu do Klagenfurtu, kde působil až do smrti. Vstoupil do lingvistiky studiemi korutanských nářečí slovinštiny, Také jako specialista na fonetiku a fonologii slovanských jazyků. Fonetice a fonologii slovanských jazyků, zejména ruštiny se věnoval průběžně celý svůj život a to v čase 1947–1978.

Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha Libri 2008. Kostřica, Vladimír. Profesor Isačenko a ruská literatura. Rossica36.S. 128–134. www.

2 články na http://otavinka.blog.cz/ únor 2011.

Zasloužil se o zkvalitnění kronikářské práce na Prostějovsku. Autor publikací Dějiny Prostějova, Lázně Slatinice aj.

Eliáš, B.: K životnímu jubileu dr.V.Janouška.=VVM, 19, 1967, č.2, S.297–298.; Eliáš-Žáček, B.: Historik Hané.=ZVÚO, 1969, č.145, S.14–15.; Spronger, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.37.; Štolbová, J.: PhDr.Vojtěch Janoušek.Regi­onál.personál­.bibliografie­.Prostějov, OK 1982.;.

V roce 1960 absolvoval Fučíkovu pedagogickou školu v Olomouci. Po maturitě učil od r. 1960 na ZŠ Šumperk, Heroltice ZVŠ, 1963– 70 ZŠ Štíty, 1970–79 ZŠ Holečkova Olomouc, 1979–86 ZŠ Dolany, přitom dálkově studoval Pedagogickou fakultu UP, obor matematika a fyzika. Od r. 1992 ředitel Střediska informatiky a služeb škole, od r. 2000 ředitel Pedagogického centra. 1986–90 metodik OPS. Od roku 1990 publikuje v odb. tisku, oblast pedagogika.

osobní sdělení 2001/HŠ. email – zpráva o úmrtí dne 10.9.2021.

Narozen ve Svojanově na Svitavsku. Soukromě studoval zpěv u prof. Vaška v Ostravě r. 1953–1960, jako student konzervatoře přijat do sboru operety v Olomouci, kde pak v letech 1948–1950 působil jako sólista opery, poté v Opavě (1950–1957) a 1957–1960 v Ostravě, od r. 1960 sólista opery ND Praha. 1975 zasl. člen ND, 1981 zasl. umělec. Basista. Měl hlas velkého rozsahu a drsnějšího témbru. Byl výborným hercem. Hlavní role: Kecal (Prodaná nevěsta), Chrudoš (Libuše), Mumlal (Dvě vdovy), Paloucký (Hubička), Vodník (Rusalka), Marbuel (Čert a Káča), Revírník (Příhody lišky Bystroušky), Gorjančikov (Z mrtvého domu), Don Pasquale, Basilio (Lazebník sevillský), Sancho Panza (Don Quijote), Don Alfonso (Cosi fan tutte), Papageno (Kouzelná flétna), Masetto (Don Giovanni), Figaro (Figarova svatba), Rocco i Pizarro (Fidelio), Kašpar (Čarostřelec), Van Bett (Car a tesař), Morosus (Mlčenlivá žena), Boris Godunov, Komisař (Příběh opravdového člověka). Hrál v několika filmech, televizních seriálech: Juliette (1969), Pět holek na krku (1967), Antigona (1964), seriál F.L.Věk (1971), 1991 Král a uhlíř, aj.

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.189–190.;.

Narozen v obci Skalice (u Českých Budějovic). Zpěv studoval u F. Carpiho, T. Pattiery, R. Fierlingrové a A. Fassatiové. Operní pěvec-barytonista. Nejprve pracoval ve sboru v německých divadlech. Manžel Štěpy Petrové. V Olomouci působil v letech 1942–1943, poté účinkoval v Opeře 5. května (1945 – 46), v Ústí n. L. (1946 – 49) a v ND (1949 – 1986); Mozartovský pěvec a muzikolog. dále hostoval ve Státní opeře v Berlíně, ve Státní opeře ve Vídni aj. Spolupracoval např. s dirigenty K. Böhmem, F. Konwitschnym, W. Sawallischem aj. Měl světlý lehký hlas příjemné barvy a dobrý jevištní zjev. V Německu získal titul komorního pěvce. Vyučoval zpěv na HAMU a na pražské konzervatoři. Působil i jako režisér. Hlavní role: Budivoj (Dalibor), Francek (Maryša), Posa (Don Carlos), Escamillo (Carmen), Don Giovanni, Jochanaan (Salome), Poručík Fjodor Dolochov (Vojna a mír), Petruccio (Šebalinovo Zkrocení zlé ženy).

Přehled činnosti čs.divadel .Praha 1958.S.134.;Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.;ČBS.Praha 1992.S.274.;.

Narodila se v obci Studeněves (u Slaného). Mládí prožila ve Velké Bystřici, po otcově smrti r. 1911 přesídlila s matkou do Prahy. Od mládí se pokoušela o literární tvorbu, první prózu jí zveřejnil r. 1906 otcův známý J. Merhaut, redaktor Moravské orlice, který ji též pomohl s volbou literárního pseudonymu. Debut podepsán Eva Jurčinová. 1909–1911 se stýkala s F. X. Šaldou, později s autory okruhu Moderní revue. Její literární salon navštěvovali též J. Zrzavý, Z. Braunerová aj. Psala básně, eseje, portréty, literární referáty, psala do Lid. novin. Překládala z francouštiny a ruštiny. Knižně: Návrat a jiné novely. 1920; Básnické sbírky: Psyché mluví. 1928. ; Eseje: Podobizny spisovatelek světové galérie. 1929. ; román: Jen srdce 1936. ; monografie: Julius Zeyer. 1941. ;

Lexikon české literatury. II/1., Praha 1993, S. 587–588.; Kdy kde co v Olomouci 1990, leden, S.30; Týnecké listy, 4/2007, S.9;

Vstoupil do piaristického řádu-noviciát v Lipníku r. 1737. Poté působil ve Strážnici do r. 1739, v Lipníku 1749–1751, v Kroměříži regentem semináře 1760–1762. Autor chrámových skladeb.

ČSHS.I.Praha 1963.S.637.;Fric, O.: Vývoj hudební kultury na jihovýchodní Moravě.Brno 1963.S.31.;.

Narozen na Prostějovsku. Řídící učitel v Ratajích (na Kroměřížsku) a v Kroměříži. Publikoval v časopisech : Vlastivěd. věstník pro mládež župy olomoucké, Věstník sokolské župy hanácké, Českoslovanská Morava, VSSM.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970. S.90.;Sprin­ger,Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947. S.25.;Fi­alová, A.: Bibliografie okresu Kroměříž.Kroměříž 1984, zázn.č.3602, 5564, 7726–7730, 8034. ; Marek, P.: Bibliografie okresu Prostějov.Prostějov 1990, zázn.č.1896, 2853.