Osobnosti Moravy.eu

Vystudoval průmyslovou školu a uplatnil se jako technický úředník. Působil jako divadelní herec z profese v Praze, v Olomouci, krátký čas byl i ředitelem kabaretu Nebojsa v Prostějově. Divadelní kariéru zakončil v Českých Budějovicích a nakonec v Mostě. Napsal písně a kuplety do 22 českých filmů. Vytvořil 15 operních libret. Užíval umělecké jméno Saša Razov.

Československý hudební slovník.2.Praha, SHV 1965, S.406–407.; Kraus, B.: Hanácký písničkář.Štafeta, 8, 1976, č.2, S.28–29.;.

Učil se na housle a varhany v rodišti, studoval. na RG v Prostějově, učitelský ústav v Příboře. Absolvoval u L. Janáčka v Brně na varhanní škole r. 1900. 1906 v Napajedlích hudební šk. , Brno hudeb. škola soukr. r. 1910–1920. kapelník varieté 1920–22. Vydával Věstník Kožušníčkovy hud. školy a redigoval Moravské hud. noviny. Publikoval. Mj. složil na slova O. Přikryla Hanácky pěsničke. 54 harmon. písníop. 22, Praha, Kotrba 1907.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963.S.730–731.; Pospíšil, František: Almanach hanáckého roku.Přerov 1923, S.126. Kohoutek, Vojtěch: Láďa Kožušníček. Loučany 1999.

Studoval na Slovanském gymnáziu, v Olomouci obchodní akademii v Prostějově, za 1. svět. války padl do ruského zajetí a přihlásil se do čs. legií. Po válce působil jako důstojník z povolání. V roce 1938 se podílel na opevńovacích pracích, v roce 1939 odešel do výslužby, účastnil se ilegálního odboje, byl gestapem zatčen a 7.5.1942 v Mau­thausenu popraven.

Šumperk město a jeho obyvatelé. Šumperk, Okresní vlastivědné muzeum,1996.S.225.

Pocházel z Kroměříže, kde se narodil 1944 a ve městě pobýval do roku 1957. Jeho otec i dědeček byli knihtiskaři, ale v 50. letech byla jejich tiskárna komunisty zlikvidována a rodinu pořád stěhovali. Karel chtěl být hrnčířem po pradědečkovi, a proto odešel studovat do Bechyně na keramickou průmyslovku, kde absolvoval v roce 1962. Posléze se ale cele oddal hudbě a poezii. V letech 1965–1967 pobýval v Olomouci, kde v DEX klubu prezentoval své nové skladby a ukázal i své výtvarné schopnosti. V té době pobýval u Pogodů na Vídeňské ulici. Pak pracoval v Teplicích, kde byl členem Divadýlka pro známý a v roce 1966 poprvé nahrával v Čs. rozhlasu v Ostravě. Pak se přestěhoval do Prahy, kde účinkoval ve studentských klubech. Jeden z nejvýznamnějších představitelů českého protestsongu v letech 1968–1989. Písně si sám psal, v jeho repertoáru byly jak krátké úderné pamfletické písně, tak delší poetické a melancholické skladby. První deska byla vydána půl roku po invazi sovětských tanků, přičemž titulní písnička Bratříčku, zavírej vrátka vznikla údajně naprosto spontánně v noci 22. srpna 1968, jako okamžitá reakce na vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Karel Kryl emigroval z Československa 9. září 1969 a usadil se v německém Mnichově. V roce 1975 se po půldruhém roce manželství rozvedl se svou první ženou. Spolupracoval s redakcí Svobodné Evropy, nejprve externě, od roku 1983 jak zaměstnanec. Po listopadu 1989 se usadil několik měsíců v Praze a jezdil po Československu se svými písničkami. Dne 17. 1. 1990 mu byla udělena Cena Jana Zahradníčka pro rok 1989 za českou poezii. S Karel Krylem jsem se osobně sešla v Národní knihovně v Praze, kde přebíral dne 19.2. 1992 cenu za Kníšku a nechala jsem si ji podepsat i s věnováním pro syna, k narozeninám. Karel Kryl je držitelem stříbrné pamětní medaile Univerzity Karlovy za přínos pro duchovní rozvoj a morální podporu národa in memoriam (1994), byl oceněn Cenou Františka Kriegla (1995) a cenou české Gramy (Síň slávy – 1995) a 28. října 1995 mu prezident Václav Havel udělil in memoriam medaili Za zásluhy II. stupně. V mnoha městech jsou pamětní desky na tuto osobnost. Z iniciativy ministra kultury Pavla Dostála byla dne 20. 10. 2004 odhalena pamětní deska na budově Domu armády v Olomouci, na paměť působení v DEX klubu, na Tř. 1. máje 821/3.

ČBS. Praha, 1992, S.372.; Vavříny literatury, Praha 1990, S.230 – 231. Přesahy – TL březen 2024. Historie. Výročí na březen střední Moravy.

Absolvent České reálky v Olomouci r.1909, studoval techniku v Brně.V r. 1919 se stává členem Národopisné společnosti československé. r.1920 prac.na staveb.úřadě v Olomouci, od r. 1928 člen VSMO, od r. 1937 jeho předseda.Znalec olom.staveb.památek a hanác.lid.sta­vitelství.Nap­sal na 300 článků, brožur a knih.Zemřel v M.Berouně v nemocnici. .

Machytka, L.: ..ZVÚO 1963, č.108, s.24–29.;ZVÚO 1968, č.137, S..22–24.; ZVÚO 1978, č.194, S.26–27.;

• bk-: Osobnost, na kterou se nezapomíná.=Stráž lidu 1988, 28.6., S.4.;
• bk-: Vzpomínka na ing.Josefa Kšíra.=Kdy-kde-co v Olomouci 1988, červen, S.31.;

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1975–1979.Praha 1979, S.83–84.;

Narozen v obci Dolní Hynčina (n.m.č.obce Hynčina). Hudbě se učil v Olomouci u J.Nešvery a Vl.Lablera od r.1898 sloužil dobrovolně u hudby p.pl.98.v Olomouci, 1904 přeložen k p.pl.93, 1907 se stal dirigentem, od 1910 kapelníkem posádky, od r. 1918 kapelníkem posádkové hudby v Hodoníně, od r. 1920 na Slovensku.

Československý hudební slovník.I.Praha 1963.S.811.;.

Studoval v Olomouci a ve Vídni, kde se stal magistrem práva a filozofie. Vysvěcen na kněze v Olomouci 1656.1658–1663 byl farářem v Dolní Moravici (u Sovince) a v Osoblaze. 1668 děkanem a farářem v Šumperku. V době čarodějnických procesů vystupoval proti nim a byl Bobligem rovněž obviněn z čarodějnictví. Uvězněn na Mírově, mučen a v Mohelnici 18.9.1685 upálen.

V roce 1998 byla při olomouckém arcibiskupství zřízena komise, která zkoumala protokoly, výpovědi i rozsudky inkvizičního soudu. V červnu 2000 odhalil v Šumperku olomoucký arcibiskup Jan Graubner děkanu Lautnerovi pamětní desku. V mohelnických Městských sadech je na místě jeho popravy pamětní deska.

Bibliografický slovník Slezska a severní Moravy.4.Opava, 1995, S.78.; http://cs.wikipedia.org.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1622

Studoval reálku v Jevíčku, zkoušky z latiny skládal v Kroměříži. Teologii vystudoval v Olomouci, kde nyl 5.7.1934 vysvěcen. Poté působil jako kaplan v Šumvaldu do 1. 8. 1935, ve Šternberku do 1.4.1938 a v Olomouci u sv. Michala. Od 2.12. 1938 působil ve Vranové Lhotě, kde zůstal pak i na odpočinku až do své smrti. Pohžben byl v rodinné hrobce v rodišti. Mj. pracoval v zahrádkářském spolku a konal přednášky a besedy. Znalec moravské vlastivědy.

Pinkava, Jaroslav: Za panem Františkem Markem. Trnaváček 1990, listopad, č.3.

Dobrodinec města. Padl za 1. světové války.

Starý, F.: Městský hřbitov v Prostějově. Prostějov 1931, S.42.;

Pocházel z rodiny obchodníka. V roce 1933 maturoval na reálném gymnáziu v Zábřehu. Poté začal studovat Lékařskou fakultu MU v Brně, ale studia nedokončil v důsledku uzavření VŠ nacisty v listopadu 1939. Od prosince do března 1940 pracoval jako lékárenský laborant v Hranicích, poté 1940–1941 jako praktikant na interním oddělení nemocnice v Hranicích. Od května 1941 do října 1945 byl zaměstnán v lékárně PhMr. K. Neškudky (otce své budoucí ženy Zdenky) v Brodku u Přerova.Studium medicíny definitivně ukončil v červenci 1945. Po vojenské službě nastoupil v dubnu 1946 jako ústavní lékař do sanatoria pro nervové choroby v Praze- Bubeneč, kde setrval do září 1948. (1945–1946 si doplnil vzdělání studiem na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, a v září 1946 byl promován magistrem farmacie. V prosinci 1948 nastoupil jako asistent na Neurologickou kliniku LF UP v Olomouci. R.1951 se stal zástupcem přednosty a v této funkci setrval po celou dobu svého působení na UP v Olomouci.V období od října 1969 – srpna 1971 byl pověřen vedením kliniky (zastupoval přednostu kliniky Jaromíra Hrbka po dobu jeho funkce ministrem školství ČSR). V květnu 1955 jmenován docentem neurologie, 1964 udělena hodnost kandidáta věd a v listopadu 1968 jmenován mimořádným profesorem v oboru neurologie. Do starobního důchodu odešel v říjnu 1979. Krátce na to přijal účast v geologické expedici v Mongolsku a během ní zahynul i se svou manželkou při letecké havárii. Ve své práci se soustředil na problematiku chorob páteře, jejich léčbu a operační indikaci, léčbu mozkových nádorů a choroby svalů.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973.S.319.;.Bi­ografický slovník okresu Šumperk. Šumperk, OVM 2001. S.57. Bi­ografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2. Ostrava 2001. S. 92–93.

Prof. MUDr., PhMr. František Mikula, CSc.

Narozen v obci Prusy (n. m.č. obce Beňov).

Otec dirigenta a flétnisty Milana M. Absolvoval univerzitu, filozofii a konzervatoř, housle zpěv ve Lvově 1911–1912. Soukromě se učil malovat a činný i literárně. 1921 opustil Polsko a vrátil se do ČSR. 1922–24 v SND Bratislava. 1925 hostoval se souborem olomoucké opery ve Vídni, kde přijal angažmá v Stadtoper. od 1. 5. 1925 do 31. 12. 1951 v ND Praha. Poté se věnoval pedagické práci, učil 1950–54 na JAMU a pohostinně režíroval v SD Brno.

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.320–321.;.

Malíř krajinář. V letech 1909–1916 studoval reálné gymnázium v Písku. Poté odešel do Prahy, kde do r. 1920 studoval UMPRUM a v letech 1920–1923 AVU u prof.M.Švabin­ského. Po dokončení vysokoškolských studií nastoupil pedagogickou dráhu na různých gymnáziích, kde byl profesorem kreslení. Působil v Moravských Budějovicích, v letech 1922–1926 učil na gymnáziu v Zábřeze, poté v Turnově a Mladé Boleslavi. Vystavoval v zahraničí. V roce 1932 získal ve Varšavě čestné uznání.

Hankovec,M.: Významní rodáci Strakonicka. Strakonice, vl.n. 2005.S. 225. ; Turková, A.: Bedřich Mudroch. In: Kalendář.cz

Narozen na Vyškovsku. Sběratel zvyků z Moravičan, založil vlastivědný kroužek. Sběratel lid. a kramářských písní. Publikoval do SM, Vesnických novin. Autor 2 svazků Dějiny Moravičan. Uměl připravovat zlatou medovinu. Pomáhal amatérským archeologům a uchovával menší nálezy na faře v letech 1942–1993.

Lang, A. : Jubileum. SM, 1969, sv. 18, S. 72–73. ;Úmrtní parte. Kaplová, A. : Archeologické výzkumy Vladimíra Kapla. Brno MU 2011.

'

Narozen v Moravské Huzové (n. místní část obce Štěpánov).

Odb.učitel měšťanské školy a funkcionář Sokola.Jako člen odbojové skupiny Obrana národa zatčen koncem roku 1941.Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce ve škole, pamětní desce v sále Sokolovny a na památníku obětí 2.sv.v. v parku ve Štěpánově.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945.Brno 1947.S.51.;Naše noviny, Štěpánov 1992, květen č.162.;

Italský barokní malíř. Pocházel z umělecké rodiny a školil se u Pietra Liberiho v Benátkách. Roku 1692 vstoupil do služeb olomouckého biskupa Karla II. z Liechtensteinu-Castelcorna, pro kterého pracoval na nejrůznějších zakázkách až do roku 1695, kdy odešel do Krakova. Již následujícího roku je opět doložen v Itálii, kde vytvořil své vrcholné dílo, freskovou výzdobu kostela sv. Martina v rodném Castello Valsolda. Až do své smrti tvořil střídavě v Benátkách a Míláně. Paolo Pagani působil na Moravě a v Olomouci přibližně pět let. Pro úzké vazby na v Olomouci působící řád augustiánů Pagani pravděpodobně zanechal soubor kreseb, vytvořených právě zde. Realizuje malby též v sala terreně kroměřížského zámku. Poté pobývá několi let na různých místech Moravy. V listopadu 1695 se vrací přes Olomouc do Itálie. Jeho dílo bylo objeveno ve sbírkách Státní vědecké knihovny v Olomuci. Ve dnech 10. 9. – 1.11. 1998 se konala v olomouckém Muzeu umění výstava kreseb P.Pagani.

Hanácký den, r.9, č, 151, 10.9.1998. S.6­. Togner, Milan: Paolo Pagani. Olomouc, Votobia 1997.; Togner, Milan: Italská kresba 17. století. 2005.;

V letech 1893–1900 redigoval Časopis VSMO, při spolupráci s J.Wanklem.Púsobil v Bystřici p.H., studoval piar.G v Kroměříži, 14 let působil u notáře Jana Vlka ve Znojmě.

ZVSMO 1982, č.17–18, S.48–49.;.

Po studiích na gymnáziu v Kyjově a na klasickém gymnáziu v Brně (1914) byl přijat do kněžského semináře v Brně (1914–18) a po jeho úspěšném absolvování byl 5. 7. 1918 vysvěcen na kněze (potřeboval k tomu biskupský souhlas, protože ještě nedosáhl předepsaných 24 let života). Nastoupil nejprve do duchovní správy (v l. 1918–26 působil jako kaplan v Tuřanech u Brna, Loděnicích, Brně-Zábrdovicích), poté se na doporučení představených rozhodl pro pedagogickou službu. Od r. 1919 členem Družiny literární a umělecké v Olomouci. Po složení předepsaných zkoušek získal v r. 1926 profesorskou způsobilost pro gymnázia. Kromě náboženství vyučoval filozofii, němčinu, francouzštinu, a to na českém gymnáziu v Jihlavě (1926–41), po jeho zrušení v Brně-Králově Poli (1941–46) a poté v Brně-Husovicích (1946–53); mimo to působil v l. 1949–50 jako docent sociologie na Teologickém ústavu v Brně. Soustavnou pozornost věnoval náboženské vzdělávací práci mezi studenty. Redigoval časopis Museum, který tiskli rajhradští benediktini (1917–18), studentský katolický měsíčník Jitro (1932–42) a Úsvit (1946–49), řídil knižnici Duchovní orientace v edici Akord a edici Orientace. Byl v redakčním kruhu měsíčníku Akord („list pro kulturní syntézu“), který vydával Spolek katolických studentů v Brně. Pořádal prázdninové tábory katolických středoškoláků, přednášel na Akademických týdnech organizovaných M. Habáněm( např. na Svatém Kopečku u Olomouce ,n.m.č. Olomouce). V l. 1954–55 a 1959–60 byl protiprávně vězněn (k tomuto období se vrací v knize Z deníku marnosti, 1993). R. 1969 mu TF v Olomouci udělila čestný doktorát teologie. Zemřel v kněžském domově v Moravci, kde pobýval 16 měsíců.

Dobešová-Benešová,, M.: Vzácná osobnost. In: Od hradské cesty 1991–1992. S.71.; Rotrekl, Z.: Dominik Pecka. In: Skrytá tvář české literatury. 1991.; Poselství. Družina literární a umělecká 1913–1938. Olomouc 1938.;

Po studiích bohoslovecké fakulty v Olomouci, ordinován 2.4.1933. Poté kaplanoval na Olomoucku, později farářem v Konici kde do roku 1945. V r. 1948 odešel do exilu. Působil v Rakousku jako varhaník.

Katalog kněžstva Arcidiecéze olomoucké. Olomouc 1949. S. 228.; Pejskar, Jožka: Poslední pocta.vl.n.1989, sv.2.,S.20.;Hanácké noviny, 13.4.1996, S.10., .

Po studiích na FFMU v Brně se zapojil do katolické mládeže a pracoval v jejím vedení. při likvidaci této skupiny byl na něj vydán zatykač. Byl předem varován v rodišti a stačil utéci přes Brno do Rakouska. Později odešel do Německa, kde se přihlásil v redakci SE v Mnichově. Stal se jazykovým korektorem českých pořadů, později byl zástupcem ředitele a vedoucím vnitropolitického vysílání. Vystupoval pod jménem Martin Zemek. Po listopadu 1989 rád jezdil do rodného kraje. Vracel se do Olomouce, přednášel na UP a účastnil se různých sympozií a konferenci. Přátelil se s Janem Čepem.

Kopecká-Valeská, Olga: Nekrolog rádia Svobodné Evropa dne 27.10.1995. Vycho­dil, Ladislav: K nedožité sedmdesátce PhDr. Mirka Podivínského.-In: Náměšť na Hané a okolí.1995, č.8, prosinec.

'

Po ukončení základního vzdělání byla koncem války nasazena na práci ve výtopně Českých drah v Olomouci. Potom studovala v letech 1945–1946 na ČVUT v Praze a v letech 1946–1949 na Univerzitě Karlově (učitelský směr). Získala aprobaci pro obor výtvarná výchova a deskriptivní geometrie na 3. stupni škol. Od roku 1950 učila na ZDŠ v Oskavě, od školního roku 1955/1956 do září 1962 na 2. stupni základní školy ve Velké Bystřici. V roce 1965 byl ve Šternberku založen výtvarný obor v Lidové škole umění. Zpočátku jej vedl akad. malíř Wilhelm Zlamal. Profesorka Prostějovská působila na tomto nově založeném oboru v letech 1966–1984. Do Šternberka dojížděla z Olomouce. Při výtvarných činnostech svých žáků používala nových, či do té doby málo známých výtvarných a grafických technik: kromě tradiční kresby a malby, to byla zejména suchá jehla, linoryt, koláž a tisk z koláže, gumotisk i jiné kombinované techniky. Taky učila své žáky keramiku. Jednotliví žáci i kolektiv výtvarného oboru ve Šternberku získával každoročně v okrese Olomouc i v Severomoravském kraji významné ocenění za své práce. O jejich úspěších vycházely články v soudobém regionálním tisku. Od roku 1970 existovalo v Praze metodické centrum pro LŠU, kam musely všechny tyto školy zasílat práce do soutěží i mezinárodních. Je potěšující, že tato škola získala plno ocenění v Kanadě, Indii, Belgii, Polsku, NDR, Norsku, Argentině, na Kubě i na Slovensku. Prof. prostějovská položila svou prací nejen základy výtvarné tradici a dobrému jménu výtvarného oboru LŠU Šternberk. Za svou práci získala řadu čestných uznání nejen v rámci města, ale i okresu a kraje.

Hlůzová,Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010. S.89 – 101.

Autor místopis. článků Zemřel ve Velké Střelné u Libavé.

Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc-venkov 1848–1960.Olomouc UP 1968.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947. S.46.;.

Velká Střelná – nyní místní část Město Libavá.

Velitel olomoucké pevnosti, který v letech 1829 –1831 obýval Edelmanův palác, dům na Horním nám.č.51.Mj.se zasloužil i o ozdravění města, dal bažinatá místa kolem Terezské brány vysušit, upravit ústí stok a vysázet stromy.(sadová promenáda).Do Olomouce povolán z Itálie i v r.1850 na 6 měsíců v době při tzv Olomouckých punktacích.(Smlouva mezi Ruskem, Pruskem a Rakouskem)

Smetana, R.: Průvodce památkami v Olomouci.Ostrava, Profil 1966.S.40.;Nešpor, V.: Dějiny města Olomouce.Brno 1936.S.229.; Kdo byl kdo do r. 1918 v našich dějinách.Praha, Rovina 1992.S.334.

Dne 31.1.2016 přišel email s opravou matrika Dublovice 03 sken 73 http://ebadatelna.soapraha.cz/d/5365/73

Atlet Sportovního klubu v Přerově. Stal se obětí fašistického teroru během 2. světové války.

Studoval gymnázium v Hranicích, práva na MU v Brně, za 2. svět. války zatčen, vězněn v Buchenwaldu a Dachau. 1945 ved. úředník ONV Bruntál, únor 1948 exil, Záp. Německo, srpen 1948 Itálie, jaro 1949 Austrálie, kde manuálně prac. v gumárně. Založil 14denník Hlas domova. Zemřel na leukemii.

Pejskar, Jožka: Poslední pocta.2.sv., vl.n.1989, S.69.;.