Osobnosti Moravy.eu

Barokní malíř, který působil v Olomouci od r. 1714. Převzal dílnu Ferdinanda Nabotha. Autor velkých fresek v kostele P. Marie Sněžné, v klášteře na Hradisku, obrazů na orloji a oltářních obrazů v širokém okolí.

Nešpor, V.: Dějiny města Olomouce.Brno 1936.S.191.; Politický a kulturní kalendář 1989.Olomouc OK 1988.S.13.;.

Narozen v Janovicích (n.součást města Rýmařov).

Absolvoval AMU v Praze r. 1952, první angažmá v divadle Plzeň, od r. 1956 ve SD Brno.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha DÚ 1959, S. 113.;

Narozen ve vesnici Janoslavice (n. m.č. obce Rohle)

Působil jako hráč v Moravské filharmonii Olomouc od 1.9.1973, člen orchestru opery v Moravském divadle 1985–1987 a orchestru operety od 1989.

Almanach 1920–2000. Olomouc, Moravské divadlo 2000.S.147 Email ze dne 26.7.2018 – oprava rodiště. JaHor47@seznam.cz

Narozen v Rájci nad Svitavou (n. m.č. Rájec-Jestřebí) Vojenská služba u pěšího pluku 93 v Olomouci-u hudby, r.1888–91; Napsal 100 skladeb mj. „Hanácky pěsničke“ na slova O. Přikryla, op. 46, pro 1 hlas-5 písní/Po zpovědi, Strašák, Sékorka, Na krchově, Bóřka jede/;Opera Ječminek na slova Karla Voj. Prokopa, uvedeno ND Brno 3. 3. 1904. ;

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.490–491.; Pospíšil, František: Almanach hanáckého roku., Přerov 1923, S.125.; Procházka, Jaroslav: Lašské kořeny života a díla L.Janáčka., Praha 1948.; Gregor, Vladimír: Hudební místopis Severomoravsk. kraje, Ostrava 1987;, Chmel, Z.: Galerie brněnských osobností, 1.díl, Brno 1998;, Procházka, Ladislav: Lašské kořeny života a díla L. Janáčka, Praha 1948;.

Teologii studoval v Římě, kde vysvěcen r.1939. Po návratu působil jako kněz v olomoucké arcidiecézi, od r.1943 prof. náboženství na střední škole v Uherském Brodě. V r.1949 emigroval do USA.

Pejskar, Jožka: Poslední pocta.I a II.svazek, Konfrontace 1985.S.15.;.

Vlastním jménem František Kužela. Studoval na olomouckém Slovanském gymnáziu, kde maturoval v roce 1875. Poté vstoupil do katolického bohosloveckého semináře. Po vysvěcení na kněze
v roce 1880 působil jako kaplan v Boršicích u Velehradu, ve Velké Bystřici a v Litenčicích, od roku 1886 do 1891 administrá­torem v Liptáni u Podštátu, a farářem v období 1891–1907 v Dlouhomilově a pak do roku 1929 ve Skrbeni. Odpočinek trávil na Nové Ulici v Olomouci.
Byl organisátorem a předsedou Literární jednoty bohoslovců olomouckých a na ustavující valné hromadě Družiny literární a umělecké ( DLU) v Olomouci dne 28. května 1914 byl zvolen prvním předsedou a tuto funkci vykonával až do 23. dubna 1919. Čestným členem byl od roku 1925. Literárně přispíval do časopisů : Nový život, Meditace, Vlast, Našinec, Náš domov , Niva aj. Debutoval výpravnou básní „ Apokalypsa otroků“ v roce 1881. Později se pokusil o českou biblickou mystiku, ale zároveň veršoval cykly pohádek v prostonárodním stylu, psal realistické arabesky, dramatické náboženské obrázky a historické povídky.

Hýsek, M.: Literární Morava 1849–1885. Praha 1911.S. 255–256.
Lexikon české literatury. 2 díl/1.sv. Praha 1993. S. 408–409.
Poselství. Olomouc DLU 1938. S.297–298.

Maturoval na gymnáziu v Boskovicích, poté studoval od r. 1922 slovanskou filologii a anglistiku na FFUK Praha, kde promoval v r. 1927. Poté učil češtinu, ruštinu a polštinu na Obchodní akademii v Olomouci 1927–1946. V roce 1946 získal doktorát. Na FF UP Olomouc působil PhDr. Ilek v letech 1947–1955. V r. 1951 se habilitoval pro obor ruská a sovětská literatura a 1955 byl jmenován profesorem. V roce 1963 souběžně působil v Praze zprvu na VŠ ruského jazyka a literatury a v r. 1960 ředitelem Ústavu ruského jazyka a literatury na FFUK až do r. 1970, kdy odešel do důchodu. V roce 1982 dostal Prof. PhDr. Bohuslav Ilek, CSc. zlatou medaili UP Olomouc.

Padesát let z dějin obnovené univerzity. Olomouc UP 1996.;

architekt urbanista v odboru výstavby KNV Gottwaldov 1957–1960, 1960–1962 odb.asistent katedry urbanismu na VUT Brno, 1963 – 1990 středoškolský prof. odborných předmětů SPSŠ Valašské Meziříčí, od 1991 zakladatel firmy EXIMA, s.r.o. se zahraniční účastí-spolu se synem ing.arch.V.Ka­livodou působícím od r. 1988 v USA.Re­alizace bytových a občanských staveb.1972 / Kulturní dům Šternberk, 1974 – kino Šternberk, rekonstrukce.Adresa ateliéru : Malá Lhota, 75701 Valašské Meziříčí, tel.219 11.Byt: Máchova 4, V.Meziříčí.Tel­.219 11.

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.83.;.

Narozen v Alojzově (n.m.č. Rudy nad Moravou). Syn majitele papírny. Studoval na gymnáziu v Šumperku. Od r. 1922 studoval na Akademii ve Vídni a v letech 1925–1926 na AVU v Praze. Po absolutoriu odejel na pár let do Itálie, odkud se vrátil v r. 1928. Po návratu pobýval jako svobodný umělec několik let doma a později přijal místo učitele na technické škole v Krnově. Jako realistický umělec, který se věnoval především krajinomalbě vystavoval v Šumperku, Olomouci, Brně a Ostravě. Po válce byl odsunut do Wolfenu v NDR, kde byl zaměstnán jako textilní návrhář. V r. 1956 odešel do Freiburgu, kde pracoval jako malíř a grafik na volné noze. Námětově se často vracel k rodnému kraji. V roce 1993 se v Šumperku konala souborná výstava.

Toman,P.: NSČVU. I. Praha 1949. S. 466. ; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.62.;

Studoval na nižším gymnáziu v Šumperku a vyšším v Lanškrouně. 1890 byl vysvěcen na kněze, poté navštěvoval Teolog. fakultu ve Vídni. 1896 dosáhl doktorátu teologie. 1891–1903 byl prof. orientálních jazyků, 1894–1903 dogmatiky ny řádové vysoké škole. 1913 byl zvolen proboštem kláštera Klosterneuburg. Pro své zásluhy o obec Klosterneuburg byl jmenován čestným občanem. Byl výborným klavíristou, členem ředitelství Společnosti přátel hudby a Spolku koncertního domu ve Vídni. Byl zakladatelem lid. liturgického apoštolátu. Byl jmenován kanovníkem.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě,1999­.S.28;

Vyrůstal na Přerovsku v rodině rolníka spolu s pěti sourozenci. Po smrti jeho otce (1920) se jeho výchovy ujal strýc, otcův bratr, který mu poskytl vzdělání po němž toužil. Studoval na gymnáziu v Přerově 1929–36. Po maturitě zahájil studium na FFMU v Brně, obor čeština, němčina, později také ruština. Pedagogickou způsobilost získal současným studiem na Soukromé dvouleté pedagogické akademii v Brně. V důsledku uzavření vysokých škol pracoval v dělnických profesích a jako učitel na školách na Přerovsku. učil zde v letech 1942–44. Přerušené studium ukončil r. 1946. Do r. 1953 pracoval jako středoškolský profesor na gymnáziu v Opavě. Od r. 1959 působil na Pedag.fakultě a jazykové škole v Ostravě.Titul vzorný učitel.Badatel v oblasti spisové češtiny ve Slezsku v 16.a na poč.17.stol. Byl též členem vědecké rady Filozofické fakulty UP v Olomouci.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982;. Významné osobnosti obce Radslavice. BSSSM, seš.4 (16.)Ostrava 2003. S.50–51.

Prof. PhDr. Alois Knop, CSc.

P. Antonín Kobliha studoval na gymnázium v Kroměříži, poté teologii v Olomouci, kde byl roku 1875 vysvěcen na kněze. Dva roky působil ve Vyškově, 1877 se stává kaplanem u sv. Mořice v Olomouci, 1882 dómským vikářem. 1880 stál u zrodu hudebně pěveckého spolku Žerotín. Patřil také ke spoluzakladatelům Národní jednoty.

Malíř kostelních obrazů a podobizen. Jeho obrazy jsou mj. v kostele v Dolanech u Olomouce, Dědicích, Olomouci z r. 1769.

Páleníček, L.: Výtvarné umění na Kroměřížsku.Kro­měříž 1947.S.47–48.;Toman, P.: Slovní čes.výtvarných umělců.I.S.528–529.;.

V letech 1871 – 1874 v Praze, filoz. studia nedokončil. 1874 –78 učil dějepis a zeměpis na českém gymnáziu v Brně. Od 1879 pracoval jako žurnalista v letech 1882 – 1888 v Prostějově, kde založil a redigoval Hlasy z Hané. Zasloužil se o rozvoj čes. kulturního života i četnými přednáškami, organizací ochotnického divadla a zájezdů " divadelních vlaků" z Hané na místní představení. Od 1889 žil v Praze. Užíval pseud. Ant. Šarapatka, Boleslav Černý, J. Durdík. Přispíval mj. do Koledy /Olomouc 1877–78, 1877 mj. ep. báseň Vyhnanci;/

Lexikon české literatury.2.Praha 1993.S.947 – 948.;.

'

Člen činohry Státního divadla Oldřicha Stibora v Olomouci od r. 1963.

Kmoníčková, Eva: V roce 1988 zemřeli.Brno, SVK 1989, S.8.; Nekrolog.Stráž lidu, 1988, 19.1., S.4.; ;Kdy kde co v Olomouci 1988, únor, S. 27.

V Olomouci působil v letech 1921–1924, poté v Plzni do r. 1926 a opět návrat do Olomouce, kde do r.1930. Od 1.9.1930 do 31.12.1958 členem ND Praha.Vynikající interpret českých oper. Baryton. Zasloužilý umělec 1965.;

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.259.;.

Narozen jako šesté dítě v rodině řídícího učitele Eduarda Kubíčka v Hrabenově (n.m.č. Ruda nad Moravou) . Po obecné škole studoval čtyři třídy české reálky v Litovli v letech 1906–1910, odkud přešel na učitelský ústav do Polské Ostravy, kde maturoval v r. 1914. První učitelské místo v Radvanicích-Lipině na Ostravsku. V období první světové války učil na Zábřežsku, poslední dny války v Bohdíkově. V polovině r. 1919 vypomáhal bratrovi v Šumperku, od září 1919 v Bohdíkově a poté v Rudě nad Moravou. R. 1921 působil jako řídící učitel v Písařově, od září 1924 odborným učitelem v Lošticích. V září 1930 se stal ředitelem školy v Hanušovicích. Přitom dálkově studoval v Brně, kde zkoušky udělal v r. 1934 a stal se školním inspektorem. Od r. 1936 působil v Novém Jičíně, několik měsíců ve Valašském Meziříčí, po osvobození v r. 1945 v Jihlavě, od srpna 1945 v Brně. V roce 1948 školním inspektorem v Zábřehu. Od návratu do rodného kraje až do smrti žil v Lošticích. Aktivním členem Učitelské jednoty.

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974. S.12.;. Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1989. S.107–108.;

Narozen v obci Bartoňov (n.m.č. obce Ruda nad Moravou). Pocházel z učitelské rodiny. Začal studovat matiční gymnázium v Zábřehu a v r. 1904 přešel na učitelský úřad do Kroměříže a pro roztržku s učitelem hudby přešel v r. 1906 na uč. ústav do Polské Ostravy, kde v roce 1908 maturoval. jeho prvním učitelským místem byl Bludov, zanedlouho přešel do Dolních Studének. V době 1. svět. války byl telefonistou na ital. frontě. Z nervového šoku z války se léčil v Innsbrucku a Šternberku. Po vzniku samostatného Československa se stal jednatelem revolučního výboru v Šumperku. Byl pověřen zřízením české školy obecné v Šumperku, kterou vedl až do svého skonu v roce 1921.
Kromě učitelského povolání byl výborným organizátorem společenského a kulturního života na Šumpersku, aktivně pracoval v sokolském hnutí, jeho dílem je i sokolovna v Dolních Studénkách, kde po jeho smrti instalovali občané u sokolovny i jeho bystu.. Byl jednatelem odboru Národní jednoty v Šumperku a členem ústředního výboru NJ pro východní Moravu v Olomouci. hrál také s českými ochotníky divadlo.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.104–106.;

V mládí se začal učit na housle, chromatickou harmoniku, později na trombon a baryton. Z kroniky bohdíkovské hudby: „Po vypuknutí 2. sv. války se několik mladých začalo scházet a utvořilo menší skupinky, které začaly hrát. Jedna byla v Aloisovském dvoře, měla velmi dobrý základ a reprodukční úroveň a hrála v tamním hostinci Karla Dašky – jinak flétnisty bohdíkovské dechovky. Základ hudby tvořila rodina Kudeláskova – bratři Eda a Jan, bratranec Miloš,otec Eduard a jejich strýc, nájemce hospody, flétnista (v souboru barista) Karel Daška. Zpívala tam občas i dcera Karla Dašky – Lojzička O dobrou úroveň tam bylo postaráno hrou Edy Kudeláska – pozdějšího hudebního skladatele a člena souboru Ústřední hudby čs. Armády.“ V roce 1945 nastoupil vojenskou presenční službu u Posádkové hudby Šumperk a v roce 1947 byl přeložen k Posádkové hudbě Praha. Od roku 1950 působil jako pozounista Ústřední hudby Československé lidové armády.V roce 1963 stál již s taktovkou v ruce před tímto hudebním tělesem jako dirigent. Brzy se začal seznamovat se skladatelskými a instrumentačními pracemi předních vojenských kapelníků. Komňátka, jejíž název pravděpodobně vznikl ze slova Komnata, jako místo odpočinku obchodních karavan, byla přiškolena a přifařena k sousední obci Raškov (obyvatelé navštěvovali tamní školu i kostel). Německý název obce Köhmet. Obyvatelstvo bylo vždy převážně národnosti české.V té době se úspěšně uplatnily rovněž jeho první skladatelské pokusy.Dirigování studoval u prof. dr. Václava Smetáčka na pražské konzervatoři, kterou ukončil v roce 1966. Dirigentem Ústřední hudby se stal 1. září 1963. V profesi dirigentské se velkou měrou přičinil o vysokou úroveň koncertních vystoupení orchestru jak na domácích,tak i zahraničních pódiích. K jeho vlastním skladbám patří valčík Horská kouzla, Slavnostní pochod, Třicet let, Humoreska pro trumpetu,Sváteční polka, Brilantní valčík, Barcarolla, skladba pro tři flétny Noc bravura, Estrádní polka pro trubku a trombony, valčík pro alt a orchestr, Z úsměvu křídla mít a další. Byl v jistém smyslu průkopníkem, protože začal novým způsobem využívat možností dechových nástrojů v orchestru. Nacházel nové barevné kombinace a svoje instrumentace obohacoval o moderní prvky. V roce 1974 instrumentoval přehlídkový show program pro zahraniční zájezdy, který byl poprvé uveden v roce 1974 ve Švýcarsku. V roce 1970 začal také spolupracovat s Podnikovým dechovým orchestrem ŠKODA AUTO v Mladé Boleslavi jako odborný poradce v rámci spolupráce mezi podnikovým orchestrem a Ústřední hudbou Československé lidové armády. V této činnosti se střídal s Jindřichem Brejškem. Tato spolupráce byla nepravidelná až do roku 1981, kdy zde začal působit jako umělecký vedoucí. V této funkci působil až do roku 1995. V tomto období dosáhl orchestr neobyčejných úspěchů v domácích i zahraničních soutěžích. Koncem roku 1980 odešel do důchodu, ale na uměleckém poli pracovat nepřestal. Spolupracoval s celou řadou malých a velkých dechových orchestrů. Byl uměleckým vedoucím velkého dechového orchestru AZNP Mladá Boleslav. Pod jeho vedením orchestr sklízel velké úspěchy nejenom u nás, ale i na zahraničních zájezdech a hudebních festivalech. Po roce 1989 pracoval v komisi pro tvorbu v Ochranném svazu autorském. Také pracoval jako dramaturg v Hlavní redakci hudebního vysílání čs. televize do konce roku 1992.

Čeští skladatelé současnosti.Praha, Panton 1985, S.164./foto/.;. Málková, J.: Bohdíkovský zpravodaj, roč.9, č.2, 12.4.2011. S. 1 a 7.

V Mohelnici chodil do něm. školy, poté navštěvoval něm. gymnázium v Olomouci. Práva vystudoval na univerzitě ve Vídni a Praze. Soudní paxi v Olomouci a Brně a pak se věnoval advokacii. 1872 si v Brně otevřel vlastní kancelář.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.37;

Narozen na Přerovsku. Užíval literární pseudonym Adam Chlumecký (viz.t.)

Poselství. Olomouc 1938. S 297–298. Vybíral, B. : Beletristický přínos olomouckého kraje. Olomouc 1940. Hýsek, M.: Literární Morava 1849–1885. Praha 1911.,S. 255–256. Lexikon české literatury. 2 díl/1.sv. Praha 1993, S. 408–409.

Narozen v rodině hostinského, kde jeho otec působil také jako varhaník. Maturoval na německém reálném gymnáziu v Šumperku roku 1929, kde se zároveň učil v hudební škole 1925–1929. Poté odešel do Prahy, kde studoval na německé hudební akademii klarinet a klavír a po 4 semestry 1929–1930 studoval práva na UK v Praze. Od roku 1930 působil jako profesionální hudeník. V roce 1936 si založil vlastní taneční orchestr. Byl vedoucí různých tanečních a hudebník souborů v hotelech ČSR (Alcron, Asplanade, Zemský dům Brno, Společenský dům ve Zlíně). Účinkoval často v rozhlase. Za okupace byl totálně nasazen v továrně a dvakrát, v roce 1943 a 1945 vězněn v koncentračním táboře. Po květnu 1945 se k hudbě vrátil a pokračoval ve své kapelnické, aranžerské i skladatelské činnosti. V roce 1954–56 studoval skladbu u J. Řídkého. Skládal pro taneční a dechové orchestry. Se svým orchestrem nahrál na gramofonové desky přes 500 písní většinou ve vlastním aranžmá, nazpívali je K. Hašler, O. Kovář, O. Nový, F. K. Veselý, J. Salačová aj. Své příspěvky publikoval v časopisech: Hudební rozhledy, Lidová tvořivost aj. Člen odborných porot. Překladatel českých textů do němčiny. Vydal pět sbírek českých lidových písní s německými verzemi pod pseudonymem Martin Trenk.

Čeští skladatelé současnosti.Praha, Panton 1985.S.171–172.Fotografie.; ČSHS.I.Praha 1963., S. 810–811.; Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby.III.Praha 1990.S.312–313., Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Ostrava 1997.S.71–72.;

Dr. Levý je autorem četných studií a publikací z dějin města Přerova, z nichž je nejrozsáhlejší " Přerovská českobratrská církev".

Literární místopis SOKA Přerov.;

Studoval reálku v Rakovníku a členem Sokola. V letech 1927–32 studoval KU Praha, obor matematika a tělesná výchova. Od 1930 zást. ředitele letního tábora YMCA na Sázavě. Jako středoškolský profesor působil v mnoha městech, také v Příboře. V r. 1939 přeložen na SG v Olomouci, kde profesorem matematiky a tělesné výchovy v letech 1938–1947 a 1950–1952. Za odbojovou činnost byl od 17. 1. 1944 do 14. 4. 1945 vězněn. Po zdravotní dovolené se vrátil na SGO. R. 1946 pověřen zřízením ústavu tělesné výchovy při UP. Ten vybudoval a vedl až do března 1950, kdy musel z politických důvodů jako nestraník odejít z funkce. Do roku 1948 předsedou basketbalového okrsku v Přerově a předsedou tělovýchovné komise kraje Olomouc. Vrátil se na SGO a později na SPSŠ, kde učil matematiku. V r. 1968–69 místostarosta obnoveného Sokola v Olomouci. Pohřben v Olomouci. Urnový náhrobek.

Zakladatelé a pokračovatelé. Olomouc UP 1996. S. 127–128.; Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SG 1997, S. 391.

Vysvěcen 1932 v Olomouci V Olomouci na CM fakultě od r. 1939, kdy soukr. doc. staroslověnštiny a bohovědy východu, asistent. nauky pravosl. teologů ruských.

Katalog kněžstva diecése olomoucké.Olomouc 1949.S.64.; Burian,V.: Zemřel rychtářovský rodák.-Vyškovský zpravodaj, 1990, září, S.5 a 6.;.

'

Doc. ThDr. Josef Luska