Osobnosti Moravy.eu

Dlouhá léta působil jako knihovník městské knihovny v Hranicích. Divadelní ochotník, zakladatel Beskydského divadla v Hranicích r. 1942, kde působil jako herec do r. 1946, poté přešel k činohře Státního divadla v Ostravě. Hrál ve filmu " Portáši" (1947).

SOKA Přerov.

Studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti. Člen Unie výtvarných umělců ČR. Tvoří smalty, objekty z emailu, nerez oceli, cínu. Účastní se výstav doma a v zahraničí.

Zatloukal, P. : 1. souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka. /Katalog/. Olomouc, VÚ 1991. ; Frolcová, M.: Slovník žáků a absolventů zlínské Školy umění a SUPŠ ve Zlíně a Uherském Hradišti 1939–2003. Uherské Hradiště 2003.;

V letech 1929–1933 bydlela s rodiči v Horce nad Moravou. Od r. 1934 žije v Olomouci. Absolventka SGO v r. 1946. Studovala Pedagogickou fakultu UP Olomouc a poté působila čtyři roky na školách v pohraničí na severní Moravě Písařov, Úsov, Mohelnice,, pak v okrese Olomouc (Náměšť na Hané, Těšetice, Olomouc-Holice) a od r. 1961 přímo v Olomouci na ZŠ Zeyerova a ul. 8. května. Až do roku 1983 byla fakultní učitelkou a zastávala funkci okresní metodičky pro literární výchovu na základních školách. Až do roku 1997 brigádně učila a zastupovala nemocné učitelky na různých školách. Věnovala se problematice školních knihoven, recitačním a literárním soutěžím. Je členkou výboru Literární sekce VSMO od r. 1984. Bohatá publikační činnost v denním, odborném a vlastivědném tisku. Užívá šifru: -ebl- : Autorka textů Literární Olomouc, CD-ROM pro stř. a ZŠ, Olomouc v literatuře 20. stol. a Průvodce literárně historickými místy Olomouce. Olomouc 1996.;

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gynmázium, 2000.S.192; O múze olomoucké a lidech kolem ní. Olomouc 2003.; Literární sekce VSMO 1984–1993. Olomouc 1998. S.19.; Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce.2. Olomouc 2006. S.411.;

Mgr. Eliška Blažejová bude mít pohřeb ve čtvrtek dne 16.2.2017 ve 12:40.

Moravský speleolog, zkoumal hranické jeskyně. Autor knihy: Moravský kras.Průvodce (Praha 1922).

Literární místopis SOKA Přerov.

V roce 1946 se rodina přestěhovala do Mariánského Údolí. Měl čtyři sourozence, bratra Oldřicha a tři sestry: Adélu, Boženu a Ludmilu. V roce 1958 maturoval na Jedenáctiletce v Olomouci. Protože nemohl studovat na vysoké škole vyučil se mechanikem kancelářských strojů. Na vojně byl v Přerově, kde mechanikem letadel. Poté studoval při zaměstnání SPŠS v Olomouci a po maturitě trvale zakotvil v Moravii, kde pracoval 36 let. Čtyři roky před důchodem zvolen místostarostou obce Hlubočky. Měl tři syny (Vlastimil, Jaroslav, Pavel).
V 18 letech se začal učit hrát na varhany a byl též členem Velkobystřického chrámového sboru u Otce Josefa Olejníka.Nádherně zpíval (tenor). Pohřben ve Velké Bystřici.

Rukopis od Marie Peřinové z V. Bystřice 2014.

Mariánské Údolí (m.č. obce Hlubočky)

V roce 1957 absolvoval FFUP Olomouc. Od r. 1990 působí na FFUP, doc. až rehabilitací 1990. Doc. katedry věd o umění FFUP. Vědecká a odborná činnost orientována na ruskou literární historii nové doby. Přítel Jiřího Klobouka.

Kdo je kdo v České republice 1994/1995.Praha 1994.S.57.;.

spolupracovala s VSMO Olomouc, zejména v souvislosti národopisné práce.

Encyklopedie českého výtvarného umění.Praha 1975.;Písková, M.: Živé tradice 1883–1983.Olomouc 1983.;.

Dětství prožil v Brně, v Holešově navštěvoval reálné gymnázium a roku 1940 absolvoval Obchodní akademii v Ostravě a studoval hru na klavír u L.Tučkové, E.Mikelky a skladbu u F.M.Hradila­.V r.1939 vstou­pil k ostravskému divadlu.Od r.1945 dirigent ostravské operety. Šéfdirigent operetního orchestru SD Ostrava. Autor operetky Ztřeštěné námluvy na slova Jaroslava Seiferta. Skladatelské dílo zaměřil na obor operetky a na scénickou hudbu. V roce 2000 dostal Cenu Oldřicha Nového za celoživotní přínos operetě.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.131.;. Hanácký a středomoravský den, 11, č. 115. S.12 (18.5.2000). BSSSM, seš.3 (15.). Ostrava 2002. S. 46–47.

V literární práci používal pseudonym Alfa. V roce 1922 vydal knihu zápisků pod názvem Doma. Povoláním učitel. Dlouholetý člen a tajemník PSMU . Otec Jiřího Brdečky (1917–1982).

SOKA Přerov. Vopravil, J.: Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře. Praha 1993.;

Pocházel z učitelské rodiny, jeho otec Otakar Brdečka (1881–1930), mj. člen PSMU a prozaik. Jiří studoval gymnázium v Hranicích a po maturitě v roce 1936 začal studovat Filozofickou fakultu UK v Praze, češtinu, filozofii, dějiny umění a estetiku.. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 byl administrativním úředníkem v pražském muzeu. V letech 1941–1942 tiskovým referentem Lucerna filmu. Poté pracoval ateliérech kresleného filmu Prag film od 1944 Nacional film.. V červnu 1945 se stal redaktorem Lidových novin. Od dubna 1949 byl zaměstnán v Čs. filmu jako scenárista, dramaturg a režisér. Spolupracoval s Jiřím Trnkou ve studiu Bratří v triku, užíval pseudonymu Tulešický Jiří. Ilustrace knih Jana Drdy a Zd. Jirotky. Autor prózy „Okouzlená“/1943/.

Lexikon české literatury. Díl 1. Praha, Academia1985, S. 297–298. ; Kunc, Jaroslav: Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956. Praha, SPN 1957. S. 54. ;Kudělka, Viktor: Světoobčan z Hranic na Moravě aneb Pocta Brdečkovi. In: Moravskolezská orlice 1991, č. 24, S. 6.

První ředitel hudební školy v Hranicích v letech 1924–1940, též učil zpěvu na reálném gymnáziu. Vedl zde symfonický orchestr a smíšený sbor, s nímž podnikl zájezd přes balkánské státy do Istambulu v r. 1928/1929.

Československý hudební slovník.I.P., SHV 1963, S.139.;.

Krátce žil v Drahotuších.Od útlého věku byl s rodiči na východním Slovensku, kde byl jeho otec hraničářem. V roce 1938 se rodina musela vrátit zpět na Moravu. Studoval reálné gymnasium v Hranicích, kde maturoval v roce 1951. Poté absolvoval divadelní fakultu JAMU v Brně a nastoupil do divadla v Těšíně. V roce 1962 přijal angažmá v olomouckém divadle, kde působil do roku 1997. Zde vytvořil množství postav české i světové dramatické tvorby, např. Huberta ve hře M.Horníčka Malá noční inventura (1978), komickou i dramatickou roli radního Buška ve Stroupežnického Našich furiantech (1981), panovačného a nelidského šerifa Talbotta ve hře Tennessee Williamse Sestup Orfeův (1983). Známý byl též jako tvůrce karikatur hereckých osobností z olomouckého divadla, které byly publikovány v sedmdesátých letech v kulturním měsíčníku Kdy-kde-co v Olomouci. Samostatně vyšly pro přátele Spolku českých bibliofilů v dubnu 1971 jako soukromý tisk k poctě 50. výročí Divadla Oldřicha Stibora pod názvem „Václava Brtny Malá galerie“. Je to soubor třiceti karikatur. V roce 1978 byl autorem scény hry Miroslava Horníčka Malá noční inventura. Za více než 40 let umělecké činnosti ztvárnil desítky jevištních rolí a účinkoval též v několika českých filmech, např. ve válečném historickém filmu Dny zrady II. v režii Otakara Vávry (1973), v témže roce v režijním filmu Antonína Kachlíka Jezdec formule risk a v roli Ambróze ve filmu Víkend za milión (1987). Velký vliv na jeho herectví měla také kniha Radovana Lukavského „ Být nebo nebýt. Monology o herectví“ (1981).

Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc, Memoria 2001, S.115. ; Almanach Moravské divadlo Olomouc 1920–2000, S. 113, 123. Pogodová, E.: Rozhovor s V. Brtnou. Kdy-kde-co v Olomouci, 1993, květen.
Štěrbová,A.: O současném činoherním divadle.Ostra­va 1990

Drahotuše (n.m.č. města Hranice)

Absolvoval AMU v roce 1958. První angažmá v Hradci Královém.

Přehled činnosti divadel 1958.Praha 1959, S.81.;.

Vyrůstal v Řepčíně u Olomouce. Jeho otec obchodník s látkami. V roce 1952 vstoupil do žákovského týmu Spartaku Moravské železárny. Vystudoval SPŠS a poté se aktivně věnoval fotbalu i hokeji. Vynikal v mužstvu MŽ, které se v r. 1961 dostalo do krajského přeboru a za dva roky do II.ligy. Za Olomouc hrál i II. ligu v hokeji. V roce 1965 přestoupil do Baníku Ostrava. Tam se mu ale nelíbilo a tak se po roce vrátil do rodiště. Pracoval v projekci a záhy odešel do investičního oddělení a podílel se na výstavbě Sigmy v Hranicích. Karel B. hrál fotbal do 34 let a ze dne na den se stal trenérem v Sigmě MŽ Olomouc. Když po šesti sezónách v roce 1979 odcházel, klub hrál II. ligu a KB měl trenérský diplom. Tři roky dojížděl do Prahy na Fakultu tělesné výchovy a sportu. Působil pak v Prostějově a v prvoligové Zbrojovce Brno. V roce 1983 se vrátil domů, aby Sigmu opět vrátil mezi elitu. Když v roce 1986 skončil tým pod jeho vedením čtvrtý v lize a dostal se do Poháru UEFA – byl to největší úspěch ve fotbalových dějinách Olomouce. V roce 1987 začal působit v reprezentaci do 21 let, kde byl jednu sezónu, pak přešel do Žiliny, do TJ Vítkovice a znovu se vrátil a opět dosáhl v Olomouci 3. místo v lize, start v poháru UEFA a v něm vítězství nad Torpédem Moskva i Hamburkem. Poté Hanáky vyřadil až Real Madrid. O rok později skončil tým opět třetí a v Poháru UEFA ho vyřadil ve třetím kole Juventus Turín. V letech 1994–1995 působil v týmu Petra Drnovice a v Internu Bratislava a opět se po návratu na dvě sezóny1995–1997 zapsal do historie Olomouce. Vedl další čtyři roky reprezentaci jednadvacetiletých. Druhé místo jim zajistilo účast na olympiádě v Sydney, ale ve skupině v USA ani jednou nevyhráli. Koncem roku 2001 převzal jedenadvacítku jeho asistent M. Beránek a tým v roce 2002 vyhrál mistrovství Evropy. Výhra v září 2003 znamenala postup na Euro v Portugalsku. A tak se střídají výhry s prohrami a úspěchy s neúspěchy. Po zkušenostech v Rakousku se vrátil Karel Brückner zpátky do rodiště. V roce 1998 obdržel Cenu města Olomouce za vynikající a dlouholetou činnost oddílu kopané SK Sigma Olomouc za rok 1997. Medaili Za zásluhy I. stupně převzal Karel Brückner v dubnu 2022 ačkoli mu je udělil prezident Miloš Zeman již v roce 2020 u příležitosti 102. výročí založení samostatného Československa, ale kvůli koronaviru se slavnostní ceremoniál konal až nyní.

Ševčíková, H. – Petřík,M.: Cena města Olomouce za rok 1997. Olomouc 1998.; Kolář, B.: Karel Brückner. Olomouc.cz Ševčíková, H.: Listopadová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2009, č.11. S.5.; deš: Karel Brückner převzal medaili za zásluhy. Olomoucké listy, 2022,č.4. S.24.

Josef Bryks byl sedmým z celkem osmi dětí hanáckého rolníka Františka Brykse a jeho ženy Anny, rozené Nasvetrové. Do měšťanské školy chodil ve Šternberku. Vystudoval Obchodní akademii v Olomouci, kde maturoval v r. 1935 a poté nastoupil na armádní školu pro jezdecké důstojníky v Košicích (1935). Po jejím ukončení nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích , kde v průběhu studia (1936–1937) přestoupil na k leteckému pluku E.Beneše do Olomouce. Po vyřazení v hodnosti poručíka se specializací leteckého pozorovatele sloužil nejprve v této funkci v Prostějově a posléze se přeškolil na stíhacího pilota. V letech 1939–1940 působil v civilním zaměstnání a pak se vydal do zahraničního odboje přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii,Řecko, Turecko, Sýrii, do Francie a Anglie. Nastoupil u 310. stíhací perutě RAF. Po válce v roce 1945 se kvůli zraněním už nemohl vrátit k letectvu a byl učitelem angličtiny a létání v Olomouci. Počátkem roku 1948 poslal svou manželku s dcerou do Anglie, ale sám už nestačil utéci. Byl zatčen a uvězněn na deset let. Jeho životní osudy se dostaly na světlo díky Václavu Kamar ádovi ze Šternberka. Jeho paní sepsala o jeho životě a osudu knihu. Na paměť je v Olomouci a v Praze pojmenována ulice, pamětní desky v Olomouci a Lašťanech.

Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010. S. 11–12. Bryksová, Trudie: Naděje a beznaděje. Praha 2003.

V rodišti pamětní deska. Pamětní deska též na domě v ulici Hanáckého pluku 15, Olomouc.

V roce 1927 absolvoval AVU Praha u prof. Štursy a Španiela. Nejznámější dílo: pomník prez. TGM v Holešově z r. 1928, výzdoba budovy Pozemkového ústavu v Olomouci -sochy Haná, Ječmen, Chmel. Delší čas žil v Podhradní Lhotě.

Toman, P.: NSČSVU 1947.I.S.114.;Dopis od J.Barboříka, Bystřice p.H.ze dne 20.11.1994.;.

O archeologii se zajímal již při studiu FFMU v Brně. Pracovník VMO, autor prací z historie Olomoucka a širšího regionu Hané. Autor na 700 odborných článků ve vlastivědném tisku. a odborném tisku ( Zprávy KVMO, Zprávy SLUKO, Archeologické rozhledy, VVM, Přehled výzkumů aj. Velký znalec církevní heraldiky. Archeologické průzkumy vykonával v obcích: Bolelouc (n.m.č. Dub nad Moravou), Dolany, Hněvotín, Nenakonice (n.m.č. Věrovany), Jívová. CMO in memoriam.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.36.; Michna, P.: Minulý týden zemřel olomoucký historik Václav Burian. In Hanácký den, č.165, 26.9.1998, S.5. Sklenář,Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha Libri 2005. S.102–103.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc VSMO 2008. S.61–69.;

Po studiích na univerzitě v Praze vstoupil r. 1672 do jezuitského řádu. Zprvu učil na nižších jezuitských školách, pak na gymnáziu v Hradci Králové jako profesor gramatiky. Po absolvování teologie na univerzitě v Praze, byl vysvěcen na kněze. Po zkouškách na aprobaci v Telči a Vratislavi působil na teologické fakultě v Olomouci jako profesor hebrejštiny. V Praze přednášel na UK etiku. První rektorský úřad zastával v jezuitské koleji v Opavě v letech 1698–1701. Byl 39.-olomouckým rektorem jezuitské koleje a akademie v letech 1708–1711. Na podzim 1711 odešel do Prahy a do Olomouce se už nevrátil. Zemřel v Košumberku u Luže (n.m.č. Luže)

Žurnál UP, č.26, 3.11./2006, S.7; V měsíci lednu si připomínáme. In: Kdy-kde-co 2012, leden, S. 2.

V roce 1920 absolvoval gymnázium v Hranicích, kde byl jeho otec Emil Cigánek prvním ředitelem v letech 1912–1933. Profesor techniky v Bratislavě, od r. 1953 akademik SAV, od r. 1962 člen korespondent. ČSAV. Autor spisů: Elektrické stroje (1949), Stavba elektrických strojů (1958), Elektrické přístroje spínací, ochrané a řídící (1956). V roce 1970 laureát státní ceny.

MČSE.I. Praha, Akademia 1984.S.687. (fotografie); Novotný, L.: Vypomínáme prof.ing. Ladislava Cigánka. Zpravodaj města Hranica lázně Teplice, 23, 1981, říjen, S.14–16.;

Od roku 1910 studoval na České reálce v Olomouci, kde maturoval v roce 1916. Pak odešel do Prahy, kde absolvoval České vysoké učení technické a stal se inženýrem chemie. Pracoval jako úředník, později jako vrchní technický rada státní cukrovarnické dohlédací služby. Působil ve Všetulích u Holešova, kolem roku 1938 v Opavě, za války v okolí Olomouce a po válce trvale v Olomouci. Loutkovému divadlu se věnoval od dětství. Loutkami oživená pohádka jej natolik okouzlila, že se chtěl podělit o radost i s ostatními a ještě za studií, na rodinném Alšově divadélku v hejčínském sále u Dostálů uspořádal představení Doktora Fausta. Zájem byl takový, že improvizované jeviště nevydrželo a hra nebyla dohrána, ale základ byl položen. V kronice Kašpárkovy říše je uvedeno datum: 4. ledna 1920. V témže roce napsal také svou první hru pro loutky „Zlaté srdce“, uvedenou na větším a lépe vybaveném divadle, dne 22. září 1922. Soubor přijal název Kašpárkova říše a působil pod hlavičkou Sokola. Kromě několika menších próz otištěných v dětských časopisech psal výhradně hry pro loutky, z nichž asi osmdesát vyšlo tiskem a na sedmdesát zůstalo v rukopisech. Publikoval též stovky článků v loutkářských časopisech a v denním i krajinském tisku. V roce 1944 založil svému souboru interní měsíčník Hejčínský Kašpárek, který vycházel až do roku 1951. Za války se seznámil s Vojtěchem Cinybulkem (1915–1994), loutkářským výtvarníkem, který pro hejčínský soubor psal hry, navrhoval dekorace a loutky. Loutkářské činnosti a především Kašpárkově říši věnoval Ing.Čech všechny své síly a schopnosti. V roce 1949 se stal pracovníkem tehdejšího Krajského národní výboru v Olomouci jako chemik vodohospodářského odboru, odkud přešel do funkce krajského osvětového inspektora v oblasti zájmové umělecké činnosti. Teprve od této chvíle se mohl svému celoživotnímu koníčku věnovat i profesionálně. Režíroval, organizoval, pracoval v ústředí lidové tvořivosti a na Loutkářské Chrudimi. Přednášel, redigoval loutkářské edice, spoluzakládal nové amatérské soubory v kraji a uprostřed tvůrčí práce skonal. Jeho odkaz však žije dál. Od roku 1973 se každé dva roky konal festival pro loutkářské soubory pod názvem Čechova Olomouc. A Kašpárkova říše v Olomouci rozdává radost těm nejmenším divákům, ale i dospělým dosud. Loutkové hry (výběr): Bruncvík (1926), Drak (1928), Fištrón (1926), Jeníček a Mařenka (1941), Kašpárek letí do pohádky (1938), Kašpárek se ani čerta nebojí (1929), Kašpárek sluhou u čaroděje (1922), Kašpárek vaří živou vodu (1947), Kašpárek vždy vítězí (1925), Kašpárek, Škrhola a Pivoňka (1929), Kašpárkův první krok do života (1936), Konec čarodějky Hadimršky (1932), Kouzelný koberec (1946), Křídová pohádka (1953), Mikuláš pana Ferdinanda (1936), Mlýn na čerty (1929), Pivoňka králem (1931), Pohádky na ruby (1948), Princezna Jitřenka se vdává (1947), Strašidlo Mulisák (1948), Svatý Mikuláš (1994), Vánoční sen (1936), Zlaté srdce (1922).

Lexikon českých spisovatelů.Sv­.l.Praha, Academia 1985, S.405–406; /fotografie PKK 1988.Olomouc, OK 1987/. Cinybulk, V.: Ostrov splněných přání. Praha 1959, S.5–10. Čechova Olomouc. Sborník k 1. festivalu amatérských loutkářských souborů v Olomouci. Olomouc 1973.
Lexikon české literatury. Díl 1. Praha 1985, S. 405–406. Tichák, M.: Hejčínský loutkař František Čech. In: Hanácký kalendář 1998. Olomouc 1997, S 48–49. Ševčíková, Hana: Listopadová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2011, č. 11.S.7.

Hejčín je část města Olomouc.

Všetuly u Holešova jsou nyní částí města Holešov.

Pohřben na černovírském hřbitově.

V Olomouci-Hejčíně na Mrštíkově náměstí č.12 byla dne 19.11.2011 v 11 h­odin odhalena pamětní deska,

Rozená Čeladníková, učitelka a spoluzakladatelka národopisného souboru Týnečáci. Od jedenácti let do roku 1942 studovala Dívčí reformní reálné gymnázium v Olomouci a pak pokračovala na Českém reálném gymnáziu, kde maturovala v roce 1946. Poté studovala Pedagogickou fakultu v Olomouci s aprobací pro 1. stupeň základní školy. Od roku 1948 učila zprvu na Hlučínsku, od roku 1952 byla ředitelkou školy ve Starém Městě u Bruntálu. Spolu s manželem Ladislavem Čechákem přišla do Velkého Týnce v roce 1954. Učila zde až do odchodu na odpočinek v roce 1983. V roce 1986 stála spolu s manželem u zrodu čuhácko-hanáckého národopisného souboru Týnečáci. Veškerý čas věnovala dětem a sboru Sedmikrásky. V devadesátých letech občas vypomáhala i za katedrou. Zemřela v olomoucké nemocnici.

Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. Ševčíková, Hana: Březnová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, 2012, č.3,S.4.

Mgr. Marie Čecháková

Po maturitě studoval Akademii výtvarného umění ve Vídni, kde promoval roku 1885. Poté byl jmenován učitelem na nové Odborné škole sochařsko-kamenické v Hořovicích, kde vyučoval modelování a plastickou anatomii od 6. září 1885 do 1. listopadu 1914. Jeho sochy se nachází v Hořicích na portálu nového hřbitova, kde vytvořil postavu anděla, také ve Smetanových sadech, kde je socha B.Smetany, v České Skalici je busta Boženy Němcové na Husově náměstí z r. 1888. V Hoříněvsi je pomník Václava Hanky, který vytvořil z bílého hořického pískovce r. 1890 a byl odhalen před rodným domem národního buditele. Je též spoluautorem Památníku bitvy u Kolína, vybudovaném v r. 1898, který je nyní v majetku obce Křečhoř. Napsal několik odborných spisů. Zemřel 27. června 1933 v Brně.

Toman, P.: NSČSVU I.Praha 1947. S.147;Sto školních let Střední průmyslové školy kamenické v Hořicích v Podkrkonoší 1884–1984.Hořice v Podkrkonoší 1984.; Ševčíková, Hana: Listopadová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy 2009.č.11. S.5.; Plachá, Z.: Bystřický rodák. Velkobystřické noviny, 1991, č.6.S.5.

Narozen v Pardubičkách (n.m.č. města Pardubice). V r. 1945 absolvoval LF UK Praha. Za války vězněn v Oranienburgu, odb. lékař v Hradci Královém 1945–54. Přednosta I. interny FN, působil na katedře vnitřního lékařství LF UP od r. 1954. Prof. vnitřního lékařství 1969. DrSc. 1968. Články v odborných časopisech.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973. S.319.; Vnitřní lékařství, 35.1989.S.622–623.

Maturoval na gymnáziu ve Strážnici r. 1934. Poté vystudoval teologii v Olomouci a r. 1939 byl vysvěcen. Jeho prvním místem byl Kostelec u Holešova, kde byl kaplanem. Po roce byl jmenován prefektem na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Současně studoval filozofickou fakultu v Praze a po státních zkouškách se vrátil do Kroměříže, kde se stal profesorem na gymnáziu.

Krulichová, M.: O Autorovi. In: Slovo na dobrou noc. Chvojkovo nakl. 1997. Fabián, J.: – Ševčíková , H. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravy. 1. sv. A-Fi. Valašské Athény 2009. S.65. https://www.okobeskyd.cz/?…

Studoval na Slovanském gymnásiu v letech 1893–1899. Poslední dva roky studoval v Kroměříži, kde maturoval v roce 1901. Pak studoval práva na KU v Praze a p 2 letech přešel n FFUK, kde studoval dějepis a zeměpis a pokračoval na univerzitě v Krakově. V letech 1905–1918 učil na Obchodní akademii v Hradci Královém a v září 1918 byl přeložen do Brna, kde taktéž učil na Obchodní akademii. V letech 1919 – 1938 působil jako profesor na JAMU v Brně a konzervatoři. Zde působil do konce svého života jako hudební kritik a publicista v Lidových novinách. Všude, kde působil vedl pěvecký sbor. Zemřel v Prostějově, ale pohřben v Brně.

Československý hudební slovník osob a institucí.l. díl.P., SHV 1963, S.193.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.32.; Stárek, Z.: Slovník čes.sbormistrů.I., 1982, S.76.; Bártová, J.: Dějepis hudby G.Černušáka.=O­pumusicum, 15, 1983, č.2, příl., S.1–4.; Spilka, D.: Vzpomínka na G.Černušáka.=Šta­feta, 8, 1976, č.3, S.16–19.; tr: 100 let od narození význam.hud.věd­ce.=ZVSMO, 1983–84, č.19–20, S.39–40.; Trojanová, J.G.Černušák.Per­s.bibl.Brno, SVK 1982.262 s.;