Osobnosti Moravy.eu

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.18.;.

Učil se zahradníkem a zámečníkem. Ochotnicky vystupoval na scéně něm. divadla v Brně. V sezóně 1898–1899 získal angažmá u královské opery v Berlíně, poté působil ve Vratislavi. 1901 jej Mahler angažoval ve Vídeňské Dvorní opeře, jejím členem pak zůstal 34 let.

Biografický slovník Slezska a Severní Moravy 1.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1993.S.96.;

Po druhé světové válce žila v Olomouci s prof. dr. Bohumilem Markalousem. Své vzdělání si doplnila maturitou na Slovanském gymnáziu v roce 1948. Poté studovala filozofii a psychologii na FF UP. 1952 získala doktorát. S literární tvorbou začala již v mládí a byla za ni oceněna. Pak působila v Brně a roku 1956 se odstěhovala do Prahy a věnovala se jen literární tvorbě. Po smrti Jaromíra Johna se provdala za docenta UP a jmenovala se Trostová.

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium,2000­.S.221;

Narozena v obci Řestoky na Chrudimsku.

PhDr. Helena Šmahelová

Rozená Vénosová, v obci Hostice (n.m.č. Rudy nad Moravou). Ve 2 letech jí zemřel otec a tak život nebyl vůbec lehký. Vychodila pouze 8 let jednotřídky a poté pracovala jako dělnice v papírně. Sama se vzdělávala a hodně četla. V roce 1901 se vdala za obchodníka s knoflíky. Záhy se přestěhovala do Rudy, kde byl život trochu lepší. Na přástkách slýchávala písně, pověsti, které si zapisovala. Její sbírka obsahuje na 700 písní, popěvků a říkadel, 117 pověstí, 23 pohádek, 40 anekdot, popisy besed, etnografický a dialektolog. materiál. Pozůstalost uložena v archivu Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV Brno.

Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc UP 1987.;Sirovátka, Oldřich: Nad národopisným dílem Anežky Šulové.=Severné Morava.Sv.34.Šum­perk 1977.S. 68–70.;. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Seš. 3. Ostrava 1995. S.118–119.

Od 1811 studoval vyšší gymnázium v Brně. 1812–1815 teol. studia v Olomouci. 1816 vstoupil do benediktinského kláštera v Rajhradě. 1818 vysvěcen na kněze. Od 1830 začal realizovat práce na vlastivědě Moravy.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1995.S.126;

Stanislav Zela byl na kněze vysvěcen v 1917, dlouhá léta pak působil jako ceremonář a sekretář olomouckých arcibiskupů Skrbenského, Stojana a Prečana. Roku 1926 byl promován na doktora teologie. V roce 1939 byl pro své protinacistické postoje zatčen a strávil tři měsíce v koncentračním táboře. Poté byl dlouhodobě šikanován povinností opakovaně se hlásit na Gestapu. Roku 1935 byl jmenován papežským prelátem, r. 1938 nesídelním a r. 1940 sídelním kanovníkem olomoucké kapituly. V roce 1941 byl jmenován titulárním biskupem harpasenským a olomouckým pomocným biskupem. Roku 1944 byl investován na preláta scholastika olomoucké kapituly V letech 1947–1948 byl kapitulním vikářem a poté generálním vikářem olomoucké arcidiecéze (1948–1950). V červenci 1950 byl zatčen a v prosinci téhož roku pak odsouzen ve vykonstruovaném procesu k 25 letům vězení. V roce 1963 byl propuštěn, zbytek života dožil ve faktické internaci v charitním domově v Radvanově. V červnu 1969 byl rozsudek nad ním v plném rozsahu zrušen.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970. S.242.; Huňka, Jan: Prsten věrnosti. Matice cyrilometodějská. Olomouc 2003.; Z díla: Náboženské poměry v Olomouci za biskupa Marka Kuena/1553–1565/.Olomouc, vl.n.1931.245 s.