Osobnosti Moravy.eu

Po skončení jednotřídky se vyučil kupcem v Litovli. Z prvních úspor si zakoupil koncertní citeru a naučil se na ni hrát. V té době začal sbírat lidové písně z Litovelska a Kojetínska, které upravoval pro citeru. R.1916 se vrátil do Litovle, koupil dům a zařídil obchod. Napsal několik tanečních skladeb. Vychoval 4 syny a ve všech se snažil podnítit lásku k lidov. písni.Nejvíce se sběratelské činnosti věnoval syn Jaroslav. Spolu se synem uspořádalsbírku Ketečke hanáckých pěsniček. Je i s pozůsatlostí uložena v ZUŠ Litovel.

Lidová slovesnost na Bouzovsku. Dipl. práce. FFUP Olomouc 1995.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1963

Syn choralisty Jana F. Fialy (1850–1910). Od r. 1884 žil v Olomouci, kde r. 1897 maturoval na Slovanském gymnáziu. Byl žákem Josefa Nešvery a Antonína Petzolda v hudbě. Ve zpěvu se vzdělal ve škole Pivodově v Praze, kde začal studovat lékařskou fakultu. Po krátkém studiu sólov=ho zoěvu ve Vídni působil 1907–1908 ve Vinohradském divadle v Praze. V letech 1908–1910 působil v Zemském divadle v Lublani a 1910–1915 v Národním divadle Brni. Po převratu v letech 1919–1920 působil v Českých Budějovicích. Vynikl v českých opěrách klasiků. Operní dráhy zanechal ve 20. letech a od r. 1927 působil jako vrchní účetní rada v Brně.

Československý hudební slovník. I. Praha 1963. S.308.; Památník 60. výročí českého gymnázia v Olomouci. Olomouc 1927. S.204.;

Své dětství prožil v Náměšti na Hané,kde absolvoval místní ZDŠ. Potom vystudoval SVVŠ v Olomouci- Hejčíně a také nádstavbové studium obor rehabilitační pracovník na střední zdravotnické škole v Olomouci. Je milovníkem přírody,rád navštěvuje přírodní rezervaci Terezskè údolí! Do přírody v okolí Náměště na Hané chodil sbírat houby již ve svém ranném dětství se svoji sestrou Irenou,provdanou Zedníčkovou architektkou – malířkou v New Yorku.Tuto přírodu také navštěvoval se svými kamarády! Potom často navštěvoval Terezské údolí a okolí se svoji fenkou boxerkou jménem Lotty.Fotografovat přírodu a krajinu Terezského údolí a okolí začal v 80 . letech minulého století. Jeho fotografická tvorba je dokumentárně – ilustrační! Z této tvorby pak vznikla publikace o Přírodním parku Terezské údolí. Rovněž pak uspořádal výstavu fotografií Terezského údolí v Prostějovském muzeu v r.2007. V sou­časné době vybudoval Fotogalerii Terezské údolí 1.2.a3.díl.Tuto fotogalerii i nadále rozšiřuje. Fotogalerii možno shlédnout na stránkách Náměště na Hané. Jiřího Fialu,ale také zajímá historie Náměště na Hané a Terezského údolí.Poznatky z historie této oblasti mu byly pomůckou pro napsání knížky pod názvem:,,Pověsti a pohádky Terezského údolí,,(2013) a knížky ,,Pověsti a pohádky z náměšťských lesů.(2014). Jeho koníčkem je také hra šachů! Získal titul Kandidáta mistra sportu a nejvyššího Ela dosáhl 2015. V Náměšti na Hané uspořádal 23.ročníků šachového bleskového turnaje- memoriálu Ladislava Zbořila. Pořádání těchto turnajů přerušil až Covid! Po ústupu Covidu z ČR hodlá dál pokračovat v pořádání těchto turnajů. Je také členem ochránců přírody IRIS odd. Bělozářka v Prostějově. V Náměšti na Hanè žil do svých 40.let,pak se přestěhoval do Prostějova ,kde bydlí doposud.

Životopisné údaje Jiřího Fialy. Meil ze dne 12.2. 2022 12:07

Maturoval na G v Kroměříži v r. 1912, v letech 1921–26 dirigent olomouckého Žerotína, poté v Bystřici pod Hostýnem. Správce archivu Křičkovy chrámové hudby.

Československý hudební slovník.Sv.1., P., SHV 1963, S.312.; Stárek, Z.: Slovník čes.sbormistrů.I., 1982, S.114.;

V roce 1947 abs.konzer­vatoř v Brně, působila 1947–48 v divadle Opava, 1948–1950 v Olomouci, od r. 1950 členka Státního divadla v Brně. Zasl.um. 1964.; Na JAMU vyučovala herectví.

Kdo je kdo v Českosloven­sku.Praha, ČTK 1969, S.189.;. BSSSM, seš.5 (17.) Ostrava 2004. S. 29–30.

Kdo je kdo.Praha.Agentura Kdo je kdo.2002.S.139.

Absolvoval FF UK v Praze a Státní knihovnickou školu. Od roku 1948 se stal vedoucím pracovníkem Slezského studijního ústavu (pak ČSAV), kde postupně působil jako knihovník, bibliograf a vědecký pracovník. Odborně publikoval v periodikách. Své celoživotní úsilí věnoval soustavnému poznávání kultury a lit. Slezska, zvláště Opavska 19. a 20. stol. Napsal monografii o P. Bezručovi a jeho otci. Autor Biografického slovníku širšího Ostravska.

Slovník české literatury 1970–1981.P., ČS 1985, S.83. V roce 1986 zemřeli.Brno, SVK 1987.; Za Viktorem Fickem.Nová svoboda, 1986, 21.8., S.5.; ZVSMO, 1982, S.49–50.; Kulturní měsíčník.Ostrava, 1986, č.10, S.70.;.

V r. 1968 absolvoval KU Praha, od r. 1969 nakladatel, redaktor, v letech 1964 –1988 překlady z srbochorvatštiny a polštiny, celkem 17 titulů przy a dramat. Působí v Praze.

Černý, Milan: Kdo je kdo 1991.Praha, IRIS 1991, S.35.;.

Od mládí maloval, na přání svého otce se vyučil fotografem u svého strýce J.F.Langhouse v Plzni v letech 1901 – 1904.;Usadil se v Drážďanech.Občas pomáhal i svému otci v Prostějově, který měl ateliér v PV od r.1880 a vedl jej do své smrti r. 1921.

Encyklopedie českých a sloven.fotogra­fů.Praha 1993.S.78 –79.;.

Režisér opery Českého divadla v Olomouci 1941–1945, od r. 1948 v ND Praha, pohostinsky v Olomouci v letech 1967–1968. ;Absolvoval hud. vědu na UK r. 1935. ;1948–49 prof. herectví na AMU, 1956–57 na JAMU.

Československý hudební slovník.Sv.1., P., SHV 1963, S.319.; Hudební rozhledy 1972, 331.; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, Academia 1988, S.99.;.

Byla žačkou rytmické školy Elišky Bláhové (vyučovala Lída Hyprová) a školy Ivo Váni Psoty v Brně. Jako elévka Zemského divadla v Brně byla angažována v roce 1932, již jako třináctiletá tančila v premiéře Signoriny Gioventù. Od roku 1933 studovala baletní školu Jelizavety Nikolské v Praze, podnikla s jejím souborem dvouměsíční turné po USA s účastí na Světové výstavě v Chicagu 1933. V roce 1934 tančila v Městském divadle na Královských Vinohradech, o rok později již byla přijata do baletu Národního divadla v Praze. V roce 1936 přešla za I. V. Psotou do Brna (roku 1938 jmenována primabalerínou). Válečná léta strávila v olomouckém německém divadle, kde se uplatnila i jako choreografka. Po druhé světové válce se vrátila zpět do brněnského divadla, jako sólistka a pedagožka zde působila až do roku 1961, kdy jí byl udělen titul zasloužilé umělkyně. Patřila mezi oblíbené tanečnice brněnského publika, které si získávala především svou krásou, mimořádnými dispozicemi, ale i vyzrálostí svého tanečního projevu. Z jejích velkých rolí to byla například Kolombina v Divadle za bránou (1936) a v Karnevalu (1937), Panenka ve Vzpouře hraček (1937), pas de deux s I. V. Psotou v Rakoši Rákoczym (1938), role Prologu ve světové premiéře Romea a Julie (1938), Dívka v České svatbě (1939), Šeherezáda ve stejnojmenném baletu (1940), Odetta i Odilie v Labutím jezeře (1941, 1955), Princezna v Lastuře (1945), Svanilda v Coppélii (1947), Slunečnice ve stejnojmenném baletu (1947), Žena v Symfonii života (1949), Tereza v Plamenech Paříže (1956), Dívka v Podivuhodném mandarínu (1960), Fietta v Cestě hromu (1961). Z jejích choreografických počinů to bylo Italské capriccio (1952), tance v opeře Piková dáma, Prodaná nevěsta. Třicet let vyučovala na Taneční konzervatoři v Brně (1946–76). Je držitelkou Ceny Thálie za celoživotní mistrovství (1996).

1942–1945 primabalerina Městského divadla Olomouc. Poté v Brně. 1946–1949 externí pedagog, od 1949–1976 pedagog konzervatoře v Brně. Zaslouž. umělkyně.

Postavy brněnského jeviště V. Brno 1984, S. 25–26; Český taneční slovník. Praha 2001, S. 73–74.

Redaktor časopisu Obzor v Přerově a Moravského deníku v Olomouci. Užíval pseud. Ben Nadlif, Sirius. Přispíval také do časopisů Zora, Host aj.

Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..,Praha 1973., S.540., Dodatky SOKA Přerov.

'

Zprvu vyučen pekařem, procestoval mnoho zemí, hledaje práci. Po návratu pracoval jako horník a dopisoval jako samouk do několika deníků, z nichž vznikl soubor črt Vagus bloudí Evropou. V 1937–1940 vydával zábavný týdeník pod názvem Havířská, později Ostravská neděle. V r. 1941 pod n. Rodná zem, za okupace zastavena. Po osvobození čerpal z odboj. činnosti Valašska.

Ficek, Jaroslav: Biografický slovník širšího Ostravska.Seš­.5.Opava 1983, S.47–48.;Kunc, Jaroslav: Slovník čes.spisovatelů beletristů 1945–56.Praha, SPN 1957,S..99–100.;Rafaj, Oldřich: Portréty, kritiky a studie.Ostrava, Profil 1979, S.213–221.;.

Profesor obchodních škol. Měl vlastní soukromou školu v Troubelicích a v Zábřehu.Zde byl činný též v Národní jednotě. Profesor Obchod. školy v Olomouci. Autor knihy „Povídky o venkovských ženách“.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.60.;.

Od r. 1949 na katedře dějin dělnického hnutí Pdf UP do r. 1970. Poté musel z politic. důvodů odejít z UP. Pracoval ve Vlastivědném ústavu v Šumperku v knihovně. Po r. 1990 se vrátil na UP, a jako Doc. PhDr. působil na katedře humanitních věd a evropských studií FFUP. Spolupracovník regionálních kalendářů vydávaných Okresní knihovnou v Olomouci od r. 1978. Autor a spoluautor publikací ze šumperského regionu. Dlouhodobý spoluprac. sb. Severní Morava. Zabýval se českými dějinami, dějinami české literatury 19. a 20. století, dějinami sev. Moravy a dějinami školství.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.ostrava 1973.S.339.; Severní Morava, sv. 90, Šumperk 2005, S. 61–68., .

Doc. PhDr. Zdeněk Filip, CSc.

Absolvent Slovanského gymnázia v Olomouci r. 1891, starostou města Olomouce od r. 1923–38. Psal do Pozora, Moravského severu, Národních listů aj. napsal více jak 40 knih. Politicky činný ve všech oborech veřejného života. R. 1935 vyznamenán rytířským Křížem čest. legie francouzské.

Z díla: Cesta mého života. Olomouc 1934. 209 s. České noviny a novináři v Olomouci 1848–1938. Díl 1. Čeští spisovatelé a umělci z okresu mohelnického. Olomouc, VSM 1930, 49s, Dr. T. G. Masaryk a Olomouc. Padesát let Národní jednoty. Olomouc 1935. a-d; Kdy kde co v Olomouci 1992, březen, S.1–2. Biografie: Fischer, R. : Olomoucký památník 1848–1918. /fotografie , Lid. demokracie, 17. 9. 1992, .

Aktivní v oblasti památkové péče. Architektonická pozůstalost uložena v OGVU Olomouc.

Zatloukal, P. : /ZKVMO, 1984, č. 229. ;Moravské osobnosti umění a kultury REGO SVKOL;.

Narozen na Klášterním Hradisku u Olomouce. Studoval státní gymnázium v Olomouci, poté rétoriku, poetiku a filozofii, od r. 1803 práva, která dokončil r. 1806 a na JUDr. promován ve Vídni r. 1809. Jako student práv pracoval u olomouckého advokáta Dr. F.X. Weskerbroda. Český advokát, historik a autor historické a cestopisné literatury . Autor Dějin města Olomouce. 1. díl. (1808). Za to se stal olomouckým čestným měšťanem.

Řemeš, Mořic: J.V. Fischer a starší olomoučtí dějepisci. In: Mojmírova říše. II. 1938–1939. Náklo 1939. č.3. S. 104–106.

Klášterní Hradisko je součástí města Olomouc.

Studoval gymnázium v Třeboni a v Českých Budějovicích. Potom absolvoval FFUK v Praze češtinu, němčinu, filozofii. Nejprve pracoval dva roky v pražských knihovnách a od června 1923 – 1933 působil v SVK Olomouc, od r. 1934–38 v Brně, 1939–1945 v Amsterodamu, 1946–49 rektor UP Olomouc, 1956–1960 Brno, 1967 UK Praha, 1968–1970 přednášel na UP v Olomouci. Angažoval se v politickém a kulturním dění, publikoval v řadě časopisů. Pohřben v Olomouci. Užíval šifry Omar, J.L.F. Přispíval do časopisů: Čas;ČČM;Červený květ: Index B.Václavka;Pozor 1923–25;Slezský sborník 1969;Redigoval Index s B.Václavkem 1929–39.Sociologická revue 1930–39;knižnici Spisy FFUM Brno r.1937. V roce 1992 obdržel in memoriam Řád T.G.Masaryka.

Dvořák, J.: Stručný bibliografický přehled prací J.L.F. sb.Index.1964.; Lexikon české literatury.1.Praha, Academia 1985, S.708–709.; Honová, Stanislava: V měsíci listopadu si připomínáme…Kdy-kde-co. Olomouc 2014, listopad S. 1.

Prof. PhDr. Josef Ludvík Fischer

Rozená Kantorková V r. 1945 abs. SG v Olomouci, od r. 1947 působila na katedře psychologie a patopsychologie Ped. fakulty UP. Manželka prof. J. L. Fischera. Doc. PhDr. Jarmila Fischerová, CSc.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973, S. 362.
V sýpkách ducha. Olomouc 1992, S. 168. ; Žurnál UP, 1992, květen, č.36/37, S.3.;

Dcera J.L.Fischera, od r. 1968 v Olomouci, abs.gymnazium, poté jazykovou školu v Brně.1983–1985 stud.filozofii a fyziku na FFUK a MFF UK, nyní studuje klasickou filologii.Studijní pobyty v zahraničí: 1988 Londýn, 1990 Itálie, New York-konference o čes.literatu­ře.1988 Cena Čs.lit.fondu za sb.Chvění závodních koní.;Verše v antologiích­.Publikuje v zahr.časopisech, u nás Tvar, Lidové noviny, Iniciály, Dotyky, Listy.Píše recenze.

Zvláštní znamení.Praha ČS 1986.;Kdo je kdo.1.91/92.Praha 1991, S.203.;.

Žil v domě č.4 Na Zábraní v Nákle.Od mládí měl velký zájem o historii a přírodní vědy.Měl sbírku motýlů a sbírku starožitností Jeho sbírka nálezů poutala pozornost známých archeologů z okolí, r.1905 navštívil jej i T.G.Masaryk. O Fišarových sbírkách slyšel a chtěl je koupit rakouský arcivévoda Evžen, velmistr německých rytířů, ale nakonec ji koupil dr.Smyčka pro litovelské muzeum.Bylo v ní 1059 předmětů z doby mladší kamenné, bronzové, lužické, gallské a římské.Numismatická sbírka čítala 332 mincí. Pražské výstavy r.1895 se zúčastnil jako spoluučinkující ve Vídrmanových Přástkách. Byl členem všech vzdělávacích spolků v Nákle. Odebíral téměř všechny archeologické časopisy, do nichž také psal o svých zkušenostech. Nejvíce publikoval do Časopisu vlasteneckého spolku muzejního a do Pravěku.Pohřben v Nákle.

Vrbka, Josef : Rolník – archeolog Karel Fišara. Mojmírova říše, 2, 1939, č.8, S.97 – 100.;. Vrbka, Josef : Dějiny obce Nákla. Vl. n. 1940.

Absolvent Slovanské gymnázium v Olomouci v r. 1886. V Praze studoval FF UK zeměpis/dějepis. Souběžně studoval i Právnickou fak. obor národní hospodářství a dějiny práv. Působil jako pedagog na reálném gymnáziu v Praze (1893), na Obchodní akademii v Chrudimi a v r. 1895 byl jmenován ředitelem Obchodní akademie v Brně do r. 1927. Předseda spolku Národní jednoty pro jihozápadní Moravu a spolku brněnské Matice školské, 1911–37. Přispíval články do Ottova slovníku naučného. Od r. 1919 docent na Vysoké škole zemědělské a od r. 1923 docent zahraniční služby při České vysoké škole technické. Obchodní akademii v Brně vedl do r. 1927, v letech 1930–31 působil jako odborný inspektor Obchodní akademie. Předseda Hanácké obce v Brně.

Ševčíková, H.: Lednová výročí středom. regionu, Týnecké listy, č. 1/07, S.29–30;

V letech 1924–1929 studoval AVU na krajinářské speciálce,kterou vedl prof.O.Nejedlý. K výtvarnému umění jej přivedl profesor kreslení na reálce v Prostějově. Uskutečnil několik studijních cest. Ve Francii pobýval v roce 1925,1926, v Itálii v r. 1925 a na Korsice 1928, Po absolvování akademie vystavoval se SVU Mánes, jíž byl členem od r.1932 a stal se členem i Skupiny výtvarných umělců v Brně. Poprve v Prostějově vystavoval v r. 1934. Od r. 1939 textilní návrhář. V letech 1945–1967 působil jako profesor na VŠUP a do 1975 na AVU v Praze. Jeho ateliér se stal známý zejména v r. 1958, kdy reprezentoval československou kulturu ba světové výstavě v Bruselu, kde získal za dekorativní díla Velkou cenu a Zlatou medaili. V roce 1954 provedl návrh na gobelín pro hotel International v Praze-Bubenči a r. 1955 vytvořil monumentální obraz Jihočeský masopust pro čs. velvyslanectví v Moskvě. V r. 1965 provedl geobelín pro divadlo v Brně a 1967 pět stěn interiéru technikou leptaného skla pro EXPO 67 Montreal. V roce 1979 jmen.národním umělcem.Věnoval se krajinomalbě a zátiší.(Nezamyslice 1934). Jeho dílo je v NG Praha a v zahraničí.

Halířová – Muchová M.: Portrétní tvorba.Praha, Odeon 1981.,S.38.; Laudová, Věra: Obraz města v současném malířství., Praha, Odeon 1978., S.28.; ČBS., Praha 1992., S.147.; Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov KPVU 2007. S.31–32.;