Osobnosti Moravy.eu

2. října 1978 byla otevřena největší pobočka OK v kulturním domě

' Zenit.

13. prosince byla slavnostně otevřena pobočka na Brněnské ulici Knihovna Antonína Šprince.

Besedou s básníkem a překladatelem O.F.Bablerem zahájila OK cyklus literárních besed s osobnostmi Olomoucka.

Narozen ve Lhotě u Nákla (n. Náklo). V letech 1939 – 1945 obecní knihovník ve Lhotě, 1946 – 48 abs. 2letou mistrovskou školu jemné mechaniky v Přerově. Po vojně v r. 1950 vybudoval ve Lhotě loutkovou scénu. Pracoval v MEZ Mohelnice, kde bydlel 6 let. Doplnil si středoškol. vzdělání, abs. SPŠS strojní v Mohelnici. Při ZK ROH MEZ Mohelnice založil další loutkovou scénu/marionety a maňásky/. Od r. 1959 bydlel opět ve Lhotě, kde oživil tradice loutkového divadla, které hrálo po celém okolí. S přenosnou maňáskovou scénou byl i na kraj. přehlídce v Ostravě. 1960 zvolen poslancem za obec do Nákla, předsedou školské a kulturní komise. Založil měsíčník Nákelský zpravodaj, který vycházel 1965–1968. Z lid. hudebníků založil kroužek, kde hrál na housle kroužek učinkoval též jako divadelní orchestr pro Sokol Náklo. Po r. 1969 nesměl vykonávat veřejné funkce a tak se vše rozpadlo. Ujal se vedení zanedbané místní knihovny a v r. 1972 vytvořil moderní knihovnu. Založil Fotokroniku, dokumentující histor. události obce. 1971 – 85 člen Vlastivěd. kroužku v Nákle. 1980 založil při MLK soubor z dětí „Pálečka“, který se rozpadl 1990. Za dosavadní kulturní činnost dostal v r. 1985 vyzn. Ministerstva kultury " Vzorný prac. kultury"Od 1992 kronikář obce Lhota, zpětně od r. 1960. Autor zpráv pro ČSAV v r. 1977, pro Památ. ústav v Olomouci r. 1992 /pomístní jména /.

Dopis p.Jaroslava Obrtela, Lhota nad Moravou 44, z 2.2.1994.;.

Lhota nad Moravou – místní část obce Náklo.

V roce 1933 maturoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a poté studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci, kde byl vysvěcen na kněze v r. 1938. Kaplanskou službu vykonával ve Vsetíně a v roce 1939 odešel studovat do Říma na Papežský institut posvátné hudby, Vojenskou službu vykonával 9 měsíců v československé zahraniční armádě v Anglii. Od roku 1945 – 1950 byl vícesuperiorem kněžského semináře, učitelem zpěvu na CMBF v Olomouci a souběžně v letech 1948–1950 kaplanem u sv. Michala. Do roku 1968 spravoval farnosti Andělská hora, Dětřichovice, Rudná pod Pradědem, později Tršice,, Náměšť na Hané, Senice na Hané, Hlubočky. V roce 1968 složil Českou mši z Andělské Hory. V roce 1968 se vrátil na olomouckou bohosloveckou fakultu a působil též v Litoměřicích až do roku 1975, kdy mu byl odňat státní souhlas. Vyučovat začal opět po roce 1989, kdy působil jako odborný asistent církevního zpěvu na bohoslovecké fakultě. Od roku 1973 až do své smrti vedl smíšený chrámový sbor ve Velké Bystřici. Věnoval se zhudebňování liturgických textů. Jeho zhudebněné české bohoslužebné texty, zejména ordinária a žalmy zaznívají v našich kostelích od konce 60. let. V roce 1990 se stal docentem na CMTF v Olomouci v oboru liturgického zpěvu a vypomáhal ve farnosti Moravičany. Pro nemoc hlasivek musel v roce 1996 ukončit aktivní činnost v oblasti církevního zpěvu. Zemřel ve šternberské nemocnici. Pochován byl do kněžské hrobky v rodišti. F

Honová, S.: V měsících červenci a srpnu připomínáme…Kdy-kde-co 2014, S.1.

Narozen v Květné ve Stráni (na Slovácku)

Absolvovala SUPŠ se zaměřením na textilní tvorbu v Brně. Od r. 1992 Učila na Základní umělecké škole v Mohelnici a dva roky pobývala v Řecku, od r. 1998 učila na ZUŠ Adolfa Kašpara v Lošticích. V letech 1999–2005 byla na mateřské dovolené a opět pedagogicky působí na ZUŠ v Lošticích. Svým vlivem podpořila zájem a cítění k výtvarné výchově v Lošticích a založila Ateliér U ibišku. Její umělecká tvorba se soustřeďuje na olej, akryl, grafiku, malbu na hedvábí a pedagogickou činnost. Vystavovala v Olomouci v Galerii U bílého slona ( s J. Valouchovou), RCO, v Loštickém salonu a nástěnné malby v kapličce Mělník, v Praze v G Amadeus, Brně. Žije v Lošticích.

Taťoun P.A.: Výtvarníci Loštic v minulosti a dnes. Loštice 2003. S.15. Re­klamní leták se základními údaji. www.julie-nadeje.webnode.cz

Absolvoval SUPŠ Uherské Hradiště, AVU Praha. 1979 vězněn za přechovávání protistát. materiálů. Po návratu začal pracovat se zvony. Tvoří na Velehradě.

Gogela, Jan, ml.: Naslouchat poselství zvonů.=Lidová demokracie 1990, 13.4., S.5.;.

Zikmund Lucemburský udělil Olomouci privilegium k ražbě stříbrné mince a haléřů stupně. Současně uložil purkmistrůma radám ostatních městech Brně, aby olomouckou minci bez překážek přijímali. Právo platilo jen do odvolání. Olomoucká mincovna byla činná ještě za Albrbechta Rakouského, razily se tzv. čtyřhrnné mince s orlicí a kroužky, jakož i mince s šachovanou orlicí.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc, Danal 1995. S 134.

Rakousko-pruská smlouva dojednaná v Olomouci, týkala se řešení sporných otázek v Německu( Holštýnsko, Hosensko-Darmstadtsko), v nichž Prusko na nátlak Ruska ustoupilo Rakousku.

Malá československá encyklopedie.IV. Praha 1986. S.659.

Smlouva o příměří mezi Matyášem Korvínem a Vladislavem II. Jagellonským vyhlášena v Olomouci. Oba panovníci měli užívat titul českého krále. Vladislav vládl pouze v Čechách, Matyáš ve vedlejších zemí koruny, které by po Matyášově smrti mohly být vyplaceny částkou 400 000 uh. zlatých. V případě, že by Vladislav zemřel bez dědiců dříve a Matyáš nebo jeho nástupce byl zvolen českým králem, měli se vedlejší země spojit s českou korunou bez výplaty.

Malá československá encyklopedie.VI. Praha 1986. S.659–660.

Redaktorem a zakladatelem byl Josef Černoch, majitelem laškovský velkostatkář Jan Kolář. Redakce, administrace a expedice listu byly u Černého Orla, v domě č. 27 na Dolním náměstí. List se tiskl u Josefa Groáka a vydavatelem a odpovědným redaktorem byl J. Černoch. Vycházel dvakrát týdně, ve středu a v sobotu. Navazoval na Holmoucké noviny, zaniklé v dubnu 1849. Když v říjnu 1869 byl Josef Černoch odsouzen do těžkého žaláře, převzala noviny paní Černochová. Už 30. 1. 1869 informovala, že v Olomouci bude vycházet nový časopis směru federalistického pod jménem Našinec.

Fischer, R.: České noviny a novináři v Olomouci 1848–1938. Olomouc 1938. S. 13–16.

Jan Lucemburský udělil v Praze olomouckým měšťanům právo druhého výročního trhu.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc, Danal 1995. S 87.

V letech 1918–1925 studoval reálku v Lipníku nad Bečvou a od r. 1920 byl členem smíšeného sboru žáků, od r. 1924 působil ve studentském kroužku jako divadelní ochotník, zpěvák a organizátor pod patronací člena PSMU prof. Širokého. 1925/1926 byl na abiturientském kursu učitel. ústavu v Brně žákem J. Černíka. Po nástupu do učitelského povolání r. 1926 vytvářel nebo vedl již existující pěvecký sbor na každé škole, kde působil. Zprvu učil ve Spálově, pak v Tršicích, v Soběchlebech. Od r. 1930 činný v mužském sboru Smetana v Karviné, od 1933 v Orlové, kde byl sbormistrem J. Šoupal. Ten ho přivedl r. 1935 do PSMU, kde byl později 12 let předsedou. Byl členem smíšeného sboru Janáčkovy Filharmonie v Ostravě. Publikoval v denním tisku o zpěvu, organizaci koncertů ( Mladá fronta, Nová svoboda, Lidová demokracie), pravidelně psal i do Hudebních rozhledů, Kulturního měsíčníku, slovenského časopisu Rytmus, dodával zprávy do rozhlasu. Vydával měsíčník Informátor určený pěveckým sborům Smkraje. Historikem PSMU. Zemřel v Radvanicích (n.m.část Ostravy).

Českoslov. hudební slovník osob a institucí, 2.díl, Praha 1965, s.221.; Slovník českých sbormistrů. 2. Praha 1982. Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11. Ostrava 1998. S.109.

Členem VSMO 1969–1992, sekce fotografická.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1992

Prof.Komenského univ.v Bratislavě, historie Slovenska, předseda slovenských numismatiků.Mj­.půs.jako středošk.prof.na SŠ v Karviné.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947,S.44.;.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1963

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci , ale po čtyřech letech přešel na AVU v Praze. Na studijních cestách byl ve Vídni, Benátkách, Paříži, Bretani a v Mnichově, kde byl vyhledávaným portrétistou. Spolu s Dvořákem, Maroldem, Muchou, J. Uprkou a dalšími založili spolek ♥Škréta♥ a vydávali umělecký časopis. V roce 1920 se přestěhoval do rodného města a namaloval zde mj. podobizny Františka Táborského, arcibiskupa Leopolda Prečana, prezidenta T. G. Masaryka, Williama Rittera, Bohumíra Jaroňka Josefa Kaluse, olomouckého nakladatele Romualda Prombergra a Leoše Janáčka s nímž se spřátelil. V posledních letech života se věnoval národopisným studiím z Valašska a ze Slovácka a zachytil valašské typy kolem Sv. Hostýna. Příležitostně tvořil i litografie a tempery zajímavých typů z Rusavy a Kloboucka. Vytvořil 550 obrazů.

OSNND. IV/2. Praha, 1937, S. 754. ;Barbořík, Josef: Vzpomínka na malíře Fr. Ondrúška. =Týdeník Kroměřížska, 1991, 4. 4. , S. 4. ;/Fotografie KK-Haná 92, příloha/;. http://otavinka.blog.cz

Absolvoval LF UP 1975, 1975 – 1988 Ústav pro výzkum vyšší nervové činnosti při UP, 1988 – farmakologic. ústav LFUP, 1990 docent, zástupce ved. ústavu. Redaktor Zpravodaje klinické farmakologie a farmacie.

Kdo je kdo 1991/1992.II.díl­.Praha 1991, S.687.;.

Narodil se v rodině bankovního úředníka. Obecnou školu, jeden ročník měšťanské školy a reálné gymnázium vychodil v rodišti. Po maturitě (1950) studoval češtinu a němčinu na FF UP v Olomouci (žák Oldřicha Králíka a Pavla Trosta); absolvoval 1955 diplomovou prací Zakarpatské dílo Ivana Olbrachta. 1954–1961 byl asistentem na katedře bohemistiky FF UP, z toho 1959–1960 rok nuceně pracoval jako pomocný dělník ve slévárně šedé a tvárné litiny Moravských železáren v Olomouci. Od 1957 absolvoval pětiletou externí vědeckou aspiranturu na FF UJEP v Brně u Josefa Hrabáka. Hodnost CSc. získal 1963 prací Románové dílo Václava Řezáče, titul PhDr. 1967 na základě kandidátské disertace, 1992 se habilitoval na FF UP v Olomouci monografií Josef Čapek. Od roku 1961 působil v Ústavu pro českou literaturu ČSAV: v 60. letech jako vědecký pracovník v oddělení dějin české literatury 20. století, od roku 1973 byl členem oddělení lexikografie a podílel se v něm autorsky i redakčně na Lexikonu české literatury, v lednu 1991 se pak stal jeho vedoucím redaktorem; od 1993 zastával v ÚČL funkci vedoucího oddělení dějin české literatury a lexikografie. Na konci roku 1998 odešel do důchodu. PhDr. Jiří Opelík, CSc. byl na praxi také v Krajské knihovně Olomouc ještě za ředitelování J.Michala.
1959 – 1960 pomoc. dělník MŽ Olomouc, vědec. pracovník Ústavu pro čes. a svět. lit. v Praze. Podílí se na Lexikonu české literatury, slovnících české literatury ap. Od 1990 šéfredaktor Zpravodaje Společnosti bří Čapků. )

Kdo je kdo ? 1991/1992.Praha, 1991, S.688.;. Slovník českých spisovatelů. www.

Doc.PhDr. Jiří Opelík, CSc.

Narozen v Moravské Huzové (n. místní část obce Štěpánov).

Odb.učitel měšťanské školy a funkcionář Sokola.Jako člen odbojové skupiny Obrana národa zatčen koncem roku 1941.Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce ve škole, pamětní desce v sále Sokolovny a na památníku obětí 2.sv.v. v parku ve Štěpánově.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945.Brno 1947.S.51.;Naše noviny, Štěpánov 1992, květen č.162.;

Narozen ve Lhotě nad Moravou. V letech 1920–26 navštěvoval obecnou školu v Nákle, 1934 mat. na gymnáziu v Litovli. Ve vojenské službě, zařazen do školy pro záložní důstojníky v Hranicích, pro své antimilitaristické smýšlení vyloučen, přešel do Prahy. Po skončení vojenské služby r. 1936 se zapsal na lékařskou fak. UK Praha/za přispění MUDr. F. Stravy z Litovle/. Přivydělával si kondicemi a překlady z francouzské a americké literatury. 28. 10. 1939 byl při demonstraci studentů proti nacismu v Praze střelen do břicha a na následky zranění zemřel 11. 11. v 11 hod. 45 min. 1939. Pohřeb byl v Nákle 16. 11. 1939. Na náhrobku má datum narození 31. 12. 1914. Narodil se o den později, dřívější datum ohlásili rodiče, aby mohl jít dříve do školy.

Vaňák, B. : Jan Opletal a 17. listopad. Litovel 1978. ;Buriánek, F. : Svědectví. Praha, MF 1984. ;Leikert, J. : Ráno přišla noc. Praha, MF 1989. (autorovi zaslal podklady a výpisy ze Lhotecké kroniky p. Jaroslav Olbert, Lhota nad Moravou 44. ).

Lhota nad Moravou (nyní místní část obce Náklo).

Narodil se v rodině italského legionáře. Po návratu do vlasti pracoval jeho otec jako knihař na Vojenské akademii. Gustav v rodišti vychodil obecnou i měšťanskou školu. Střední školu měl studovat v Přerově, ale začala 2. světová válka a tak odešel do učení ke strýci, který byl holičem. Ve volném čase hrával ochotnické divadlo a po válce byl angažován v Beskydském divadle jako inspicient a herecký elév. Vojenskou službu vykonával v Armádním uměleckém souboru v Praze. V letech 1953 – 1958 působil v Divadle čs. armády na Vinohradech. Poté pracoval jako dramaturg zábavných pořadů v Městském domě osvěty a od roku 1963 v Čs. televizi, kde jako dramaturg spolupracoval s režisérem Zdeňkem Podskalským. Pod pseudonymem Fergus psal do časopisu Dikobraz. Autor televizních zábavných pořadů, např. Bejvávalo, Možná přijde i kouzelník, Kabaret U dobré pohody, Kabaret U zvonečku, Kabaret za sto let, Kam dnes večer milý pane, Diskotéka pro starší a pokročilé, Po stopách smíchu, Pražský písničkář, V Praze bejvávalo blaze s Silvestrovské večery v TV Nova. Na svém kontě má i scénáře filmů: Svatební cesta aneb ještě ne,Evžene (1966); Sedm žen Alfonse Karáska (1967); Ach ta vojna (1968);Blázinec v prvním poschodí (1969); Kam slunce nechodí (1971); Dva muži hlásí příchod (1975); Tak láska začíná (1975); To byla svatba strýčku (1976) ; Silvestr svobodného pána (1979); Velká sázka a malé pivo (1981); Uctivá poklona pane Kohn (1994). Režíroval :Kabaret Rokoko a Námluvy komtesy Gladioly (1970). Hrál ve filmech: Pension pro svobodné pány (1967), Svatba jako řemen (1967), Zločin v šantánu (1968), Skřivánci na niti (1969), Prodavač humoru (1984), Kašpar Hauser (1993).
V roce 2009 mu vyšla vzpomínková kniha „ Za humorem cestou necestou“ „ HUDBA A ZPĚV TO JE VÝRAZ DOBROTY, LASKAVOSTI A NĚHY.“ „HUMOR MUSÍ BÝT LASKAVÝ.“

.

Kdo je kdo 1991/92.Praha 1991, S.688.;. http://otavinka.blog.cz

Narodil se v Březcích, škola ve Štěpánově. Pracoval na statku. Zajímal se o dějepis. Hodně cestoval. V letech 1900–1903 byl starostou obce Březce. Když se v roce 1886 stal obecním hospodářem, převzal Pamětní knihu březeckou tu psal až do roku 1938.

Naše noviny.č.215, listopad 2000.S 11.

Březce (n. část obce Štěpánov).

Z díla: Z minulosti našeho kraje. Kulturně historické obrazy z Bohuňovic a okolí. /1923/;Šternbersko. /1931/;Místopis soudního okresu Šternberk/Vlas­tivěda střední a severní Moravy, 1942/;

Springer, J.Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.13.; Hlůzová, Vlasta: osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S. 121–128.;

Na LF UP působil v letech 1967–1984., na II. interně FN v Olomouci.

Archiv UP.; Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava Profil 1973S..329.;.