Osobnosti Moravy.eu

Studoval Vojenskou hudební školu Víta Nejedlého v Roudnici nad Labem (obor trubka), Státní konzervatoř Brno (obor trubka), Janáčkovu akademii múzických umění Brno (obor trubka), Státní konzervatoř Petra Iljiče Čajkovského v Moskvě a Hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně u Jiřího Vysloužila, Rudolfa Pečmana a Miloše Štědroně. Působil v Posádkové hudbě Olomouc (1961–65), Moravské filharmonii Olomouc (1965–67), Státní filharmonii Brno (1967–77) a Janáčkově akademii múzických umění Brno (1977–90). V roce 1968 se účastnil Mezinárodní soutěže ve hře na trubku v Ženevě. Získal čestné uznání odboru kultury Jihomoravského krajského národního výboru v Brně (1982), bronzovou medaili Leoše Janáčka za zásluhy o rozvoj školy Janáčkovy akademie múzických umění Brno (1987) a zlatou medaili Walbrziskiego Towarzystwa Muzycznego (1988). Je členem International Trumpet Guild se sídlem v USA.

Dílo literární

Klarina v kompozici moravského skladatele Pavla Josefa Vejvanovského (Janáčkova akademie múzických umění Brno, 1976); Přínos trubačů moravského regionu v letech 1620–1790 (Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Brno, 1981); Adaptace hráče žesťového nástroje k soutěžnímu výkonu (Filozofická fakulta University Palackého v Olomouci, 1988); Slovník české hudební kultury (autor hesla trubka, strana 952–953, edice Supraphon, Praha, 1997).

http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/…ik/index.php?… /Doplnění údajů a úmrtí/.

Narozen v Unčovicích (n.m.č. Litovle).

V roce 1941 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Pracoval ve Fakultní nemocnici v Olomouci, člen sekce SG VSMO, podílí se na přípravě sborníku k 125. výročí SG. Specialista onkologie, vědec a odborník v geopatogeních zónách. Autor článků ve sbornících světových kongresů Mezinárodní asociace pro psychotroniku, spolupracuje na způsobu registru novotvarů, člen komise vědecké rady Ministerstva zdravotnictví. V r. 1952 vedoucí Okresní nemocnice v Bruntálu, obor endokrinologie, zde pobyl 8 let. V letech 1982–1983 dělal výzkum o vlivu geopatogenních zón na člověka. V oboru zdravotní statistiky na 6 měsíců na stáži v Londýně. Za SG člen všech slavnostních výborů, předseda výboru pro oslavy k 125. výr. SG. Jeho koníčkem byla historie Olomouce. Je autorem knihy Dějiny Olomouce 1017–1920 (Votobia 2006).

Musil, J. V.: MUDr. O. Juryšek jubiloval. ZVMO 2003, č. 286.S.79–83.

V r. 1951 absolvoval VŠUP Praha, u prof. Benše. Realizace: soubor nábytku čalouněného ÚLUV Praha 1980, restaurace letiště Ruzyně 1981–1982, odpočivné křeslo UP Rousínov, vnitřní zařízení pro lázně Poděbrady 1982, 1983 – 1984.

Vyznání životu a míru., Praha 1985., S.180.;

Narozen na Prostějovsku. Řídící učitel v Ratajích (na Kroměřížsku) a v Kroměříži. Publikoval v časopisech : Vlastivěd. věstník pro mládež župy olomoucké, Věstník sokolské župy hanácké, Českoslovanská Morava, VSSM.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970. S.90.;Sprin­ger,Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947. S.25.;Fi­alová, A.: Bibliografie okresu Kroměříž.Kroměříž 1984, zázn.č.3602, 5564, 7726–7730, 8034. ; Marek, P.: Bibliografie okresu Prostějov.Prostějov 1990, zázn.č.1896, 2853.

Od 11 let pobýval v Olomouci, kde studoval nižší třídy Slovanského gymnázia a roku 1895 přestoupil na německý učitelský ústav, který absolvoval v roce 1899. Už za středoškolských studií kreslil olomouckému lékaři Mořici Remešovi (1867–1959) kresby zkamenělin a prof. Františku Polívkovi (1860–1923) rostliny pro jeho Květenu zemí koruny české. Prof. Polívka seznámil nadaného kreslíře s knihkupcem a nakladatelem Romualdem Prombergrem (1856–1932), u něhož našel také první ilustrační zakázky. Nakladatel upozornil na Kašparovo nadání básníka a spisovatele Františka Táborského (1858–1940) a ten zase Hanuše Schwaigera (1854–1912), prof. AVU v Praze, kde talentovaný ilustrátor studoval v letech 1899 – 1904. Po dobu pražských studií bydlel Adolf v rodině Hedviky Řepkové, sestry nakladatele Prombergra, kde se seznámil s jeho neteří Jitkou, která se v roce 1907 stala jeho manželkou. Adolf Kašpar se prosadil ještě za studií úspěšnými ilustracemi k Babičce B. Němcové, které vytvořil pro nakladatelství Unie v Praze roku 1903.. Doprovázel svými kresbami pak díla Aloise Jiráska, Zikmunda Wintra, K.Václava Raise, Ignáce Hermanna. Byl kmenovým ilustrátorem Prombergrova nakladatelství v Olomouci, ale i Ottova v Praze. A. Kašpar jezdil v prvních letech po svatbě na letní byt do Hluboček u Olomouce, kde působil jeho bratr Alois jako učitel (1907–1910) Od roku 1910 žil s rodinou v Lošticích, odkud často dojížděl na Rusavu a do Bystřice pod Hostýnem. Z dlouholetého přátelství mezi Františkem Táborským a Adolfem Kašparem vznikla nádherná kniha „ Rusava, život valašské dědiny“, vydaná v roce 1928 v Olomouci. Památník Adolfa Kašpara, shromažďující jeho původní tvorbu, ilustrované knihy a časopisy, korespondenci, některé osobní předměty a původní zařízení jeho ateliéru, je v Lošticích. Přátelil se také se Stanislavem Lolkem od r. 1899. Sešli se spolu v Olomouci u nakladatele Prombergra.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sešit 1. Ostrava, 1993, S. 57–58. * Bystřice pod Hostýnem. Vlastivědná čítanka k dějinám města. 1993. ; Plachá, Z.: Adolf Kašpar. Olomouc 1972.; Poche, E.: Encyklopedie českého výtvarného umění. Praha 1975.; Potomci slavných – Adolf Kašpar. (1996). TV2, 5.4.2013 v 8:30

Vzdělání získal na hlavní škole v Bruntále, mat. na gymnáziu v Olomouci r. 1846, Filoyofii absolvoval r. 1848 v Litomyšli. Nastoupil na Báňskou akademii do Bánské Štiavnice, ale revoluce 1848 přerušila jeho studium. Krátce působil jako praktikant v Ludvíkově, 1849 studoval 2 semestry polytechnického ústavu ve Vídni a 1850–53 Báňskou akademii v Bánské Štiavnici. Na podzim 1853 vstoupil do státních služeb. Pracoval v Tyrolsku a Švýcarsku a na přání rodičů se vrátil r. 1856 na Moravu. Působil v Sobotíně, v Rejhoticích a 1857 povýšen na vedoucího Leopoldiny hutě v Sobotíně. 1859–1863 pracoval jako huťmistr v Sobotíně a ve Štěpánově u Olomouce. R. 1900 odešel na odpočinek a přestěhoval se do Brna.

Obecní kronika Štěpánova.;Bi­ografický slovník Slezska a severní Moravy.1.Opava, Optys 1993.S.58–59.;.

V roce 1954 maturoval na gymnáziu v Mor. Budějovicích. Odešel studovat do Prahy, kde v r. 1959 promoval na Mat-fyz.fakultě UK v oboru teorie pravděpodobnosti a matematické statistice. Po promoci nastoupil na LF UP v Olomouci, kde působil 50 let. Prof. RNDr. Stanislav Komenda, DrSc. byl velmi plodný autor. Odborná publikační činnost zahrnuje na 700 článků, 8 monografií, 15 učebních textů, skript a miniskript. Absolvoval zahraniční pobyty v Moskvě (1978), Dublinu (1993), v Richmondu (1997,1998) a na odborných konferencích přednášel na 30 místech Ameriky a Evropy. Překládal z angličtiny, němčiny a ruštiny. Literárně činný byl též v oblasti menších žánrů: básně, aforismy, eseje, fejetony. Kromě knih vlastních jsou jeho aforismy též v antologiích Slovník myšlenek (2003), Myšlenky 1–12 (1992–1998), Nezabolí jazyk od dobrého slova (2004). Od r. 2001 úzce spolupracoval s obč. sdružením V-ART Písek na elektronickém almanachu Zonty 2001 a poslední 3 roky publikoval aforismy na webu Liber.upol.cz Člen Obce spisovatelů. V roce 2001 Cena města Olomouce.

Z paměti literární Olomouce. Olomouc:VSMO 2004. S. 256.; Všetička, F.: Olomouc literární, Olomouc 2002., Kdo je kdo v ČR, osobnosti české současnosti, Praha 2002., , Cena města Olomouce, Olomouc 2001.

V roce 1946 maturoval na SGO. Poté studoval na Vojenské lékařské akademii v Hradci Králové. Pak pobýval v Ružomberoku a od roku 1960 v Olomouci, od 1962 působil na Katedře chirurgie LF UP. Habilitace mu byla dovolena až v roce 1990. Miloval hru na housle, byl aktivním sportovcem. Rád lyžoval, chodil po horách a vršcích, běhal maraton.

Za hlasem Komenského. Olomouc 1957. S.191. Ka­pitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973. S.327. V sýp­kách ducha. Olomouc 1992. S.170. Ma­ňák,P.: Za docentem MUDr. Miloslavem Korhoněm, CSc. In: Žurnál,r.8, č.16, 29.1.1999.S.5.

Doc. MUDr. Miloslav Korhoň, CSc.

Po maturitě na Wintrově gymnáziu v Rakovníku odešel na vojnu do Olomouce, kde trvale zakotvil. Pracoval v n.p. Moravia Mariánské Údolí (n. Hlubočky) jako technolog až do odchodu do důchodu v roce 1992. Volný čas věnoval turistice vodní i pěší a organizování sportovních akcí. Od roku 1971 se věnoval značení turistických cest před pořádáním I. Ročníku Moravianské padesátky. V roce 1981 se stal předsedou Komise pro značení turistických tras. V roce 1989 zpracoval šedesátistránkový Turistický almanach, informační materiál pro odbor turistiky. O tři roky později připravil sborník Moravianské padesátky (1992). Je též autorem turistických map pro veřejnost. Dosud vyšly mapy: č. 51, 52, 56 a 57 ( Haná, Prostějovsko-Konicko, Zábřežsko, Nízký Jeseník, Haná – Olomoucko). Dne 13.1.1993 jej Ministerstvo životního prostředí ČR jmenovalo garantem ÚV KČT pro CHKO LP. Osm let spolupracoval s Českým rozhlasem v Olomouci. Dne 12. 9. 2010 vysílala Česká televize pořad Toulavá kamera, kde se objevilo pár šotů k tématu Moravští značkaři.

.Osobní sdělení 2001. http://otavinka.blog.cz

Začal studovat na gymnáziu v Litovli, ale studia nedokončil a vyučil se v obchodě pa Rudolfa v Litovli jako drogista. Do začátku 2. světové války pracoval v mnoha drogistických prodejnách. Dostal se do kontaktu s fotografováním, které se pro něj stalo celoživotním koníčkem. Přátelil se s cestovatelem L.M.Pařízkem. Po vypuknutí světové války byl totálně nasazený v polské Wroclavi, kde strávil 5 let a pracoval u neměckého drogisty Maxa Kacheho. Tady začal aktivně fotografovat městské památky. V laboratoři taky zpracovával různé fotografie na památku z vojny. Začátkem roku 1945 se mu podařilo utéci a schovával se pak u svého strýce v Dolních Kounicích u Brna. Po osvobození v r. 1945 se vrátil domů. V r. 1945 se potkal s malířem Hugo Šilberským, s kterým se přátelil až do konce života. Jezdili po kraji, navštívili několikrát Bouzov, Náměšť na Hané, několikrát společně pobývali ve Vysokých Tatrách. Společně přispěli svojí tvorbou do knihy k dějinám Mohelnice. V roce 1947 se Jaroslav Koupil oženil a v r. 1948 se mu narodil syn Jaroslav, který nyní působí v Hradci Králové jako lékař. Fotograf se podílel též na dokumentaci města Mohelnice, činností pro místní muzeum ap. Fotografie publikoval v časopisech Svět v obrazech, Květy, Svět motorů. Účastnil se též fotografických výstav doma i v zahraničí (Polsko, Maďarsko, NDR). Rád fotografoval též folkór a to v Náměšti na Hané, Rožnově pod R. a ve Strážnici. Přátelil se též s básníkem Martinem Strouhalem ad. Byl dlouholetým členem Klubu přátel výtvarného umění v Mohelnici.

Šilberský, Aleš: Vysoké Tatry štetcom a objektivom. Bratislava 2007. S. 23.

Narozen v Odrlicích (nyní část obce Senička). Bohosloví studoval v Olomouci, vysvěcen 1868, do r. 1874 studijním prefektem v arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. 1875 – 1890 profesorem gymnázia v Rychnově.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Olomouc 1937.S.51.;.

Vydával časopis v Rožnově pod Radhoštěm a od poloviny 20. let ve Valašském Meziříčí. Zasloužil se o založení Valašského muzea v Rožnově. Byl spozakladatelem a po r. 1945 ředitelem Beskydského divadla. Koncem svého života pobýval v Praze, kde psal vzpomínkové črty.

Fabián,J.: Slovník osobností kulturního a společenského života. Valašské Meziříčí 2000.

Studoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, po maturitě odešel na univerzitu do Vídně. Jako zkušební kandidát byl přidělen státnímu českému gymnáziu v Brně, pak v Kroměříži a v letech 1892 – 1899 ve Valašském Meziříčí. Pak přesídlil do Olomouce. Profesor českého gymnázia v Olomouci od 15. 2. 1899 do r. 1917. Dr. Kovář učil latinu, řečtinu, němčinu, francouzštinu, češtinu a filozofii. byl velmi jazykově nadán. Psal do výročních zpráv škol ve Valašském Meziříčí a v Olomouci.

Fischer, Richard: Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 155–156.;

Vystudoval UMPRUM v Uherském Hradišti. Samostatně vystavoval v Olomouci, Praze, Valašském Meziříčí. Kolektivně v Šumperku, Vsetíně, Rožnově pod Radhoštěm, Ostravě, Pardubicích atd. Věnuje se malbě, grafice, ilustraci a tvorbě dřevěných plastik.

Moravské osobnosti kultury a umění/REGO SVKOL; 26 mladých výtvarných umělců Olomoucka. Olomouc: Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci, 1980.

Studoval Právnickou fakultu UK v Praze, poté VŠ Ekonomickou v Praze. 50. léta – působil v ochotnickém divadle, 1956 – hanácký lidový vypravěč v soutěži Čs. rozhlasu, 1960 / 1967 pracoval v Rýmařově, poté do r. 1981 v Sigmě Olomouc, 1981 / 1990 Pozemní stavby, prac. Šternberk. Po r. 1990 v Sigmii, investiční fond – předseda představenstva. 1995 pracoval v Advokátní kanceláři Ritter – Šťastný v Olomouci. Psal odborné články z oblasti financování a technického rozvoje. 2 x se zúčastnil v soutěži ČsT " Buď a nebo", v oboru česká dramatická tvorba. Překladatelem ze slovenštiny a ruštiny. Ze slovenštiny přeložil : Rok s Evou. Ostrava Profil 1984, Chorvátová, Z. : Kosmetikou ke kráse. 1987. ;1991 autorem knihy Rybářská kuchařka. Šéfredaktor místního tisku : Naše noviny. –

Kráčmar,J. Tak u nás bývávalo.Olomouc: Danal, 2004.; Informační zpravodaj pro občany Liboše a Krnova, č.12/2006, S.6; Ze Štěpánova 6/2006, S. 5–6;

JUDr. Jiří Kráčmar

Narozen v obci Klášterec (n. m. č. Olšany (u Šumperka). Studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a učitelském ústavu v Příboře, kde roku 1880 maturoval. V témže roce se stal zatimním učitelem v Bartoňově(n. m.č. Ruda nad Moravou). R.1883 vykonal zkoušku učitelské způsobilosti v Olomouci. Roku 1888 odešel na školu do Hrabenova (n. m. č. Ruda nad Moravou), kde působil nepřetržitě 33 roků. V penzi roku 1927 přesídlil do Loštic. Sedm ze svých osmi dětí zasvětil učitelskému povolání. Kromě učitelského povolání se věnoval též osvětové práci, vykonával přednášky hasičským spolkům, přispíval do regionálních časopisů (Moravský sever, Vlastivědný sborník pro mládež župy Olomoucké aj.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.s.102–103.; Za zemřelým naším spolupracovníkem Eduardem Kubíčkem. In: Vlastivědný sborník střední a severní Moravy, 9, 1930–1931, příloha. S. 1–3.;

Hrabenov je součástí obce Ruda nad Moravou a Klášterec je součástí obce Olšany.

Narozen jako šesté dítě v rodině řídícího učitele Eduarda Kubíčka v Hrabenově (n.m.č. Ruda nad Moravou) . Po obecné škole studoval čtyři třídy české reálky v Litovli v letech 1906–1910, odkud přešel na učitelský ústav do Polské Ostravy, kde maturoval v r. 1914. První učitelské místo v Radvanicích-Lipině na Ostravsku. V období první světové války učil na Zábřežsku, poslední dny války v Bohdíkově. V polovině r. 1919 vypomáhal bratrovi v Šumperku, od září 1919 v Bohdíkově a poté v Rudě nad Moravou. R. 1921 působil jako řídící učitel v Písařově, od září 1924 odborným učitelem v Lošticích. V září 1930 se stal ředitelem školy v Hanušovicích. Přitom dálkově studoval v Brně, kde zkoušky udělal v r. 1934 a stal se školním inspektorem. Od r. 1936 působil v Novém Jičíně, několik měsíců ve Valašském Meziříčí, po osvobození v r. 1945 v Jihlavě, od srpna 1945 v Brně. V roce 1948 školním inspektorem v Zábřehu. Od návratu do rodného kraje až do smrti žil v Lošticích. Aktivním členem Učitelské jednoty.

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974. S.12.;. Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1989. S.107–108.;

Narozen v Olomouci – Bělidla. V roce 1925 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci.
Po osvobození působil jako vojenský oční lékař v Roudnici nad Labem.

Símě hořčičné. Olomouc 1947. S. 228.; V sýpkách ducha. Olomouc 1992. S.150.;.

Hru na klavír absolvovala na hudební škole v rodišti. Poté studovala konzervatoř v Brně, kde absolvovala v r. 1961. Odešla studoval do Prahy, kde na AMU absolvovala v r. 1965. V roce 1963 lureátkou Chopinovy soutěže v Mariánských Lázních. Sólová pianistka i v zahraničí (Rakousko, Francie, v r. 1970 Belgie). Od r. 1965 pedagogicky působila na konzervatoři v Brně a 1972–1976 v Kroměříži jako profesorka klavíru a korepetitorka.

Žemla, Jan: Klavírní oddělení Konzervatoře v Brně. Diplomová práce. Konzervatoř Brno 2006.;

Rozená Snášelová. Absolvovala Obchodní akademii v Olomouci, poté VŠP v Opavě a pak vystudovala FFUP v Olomouci a promovala v roce 1963.Studovala češtinu, ruštinu a později angličtinu.. Zprvu pracovala jako středoškolská profesorka v Rýmařově, kde učila češtinu, němčinu, angličtinu. Později na Ekonomické škole v Ostravě. Publikovala v Hostu, Literárních novinách a v periodiku Mosty. Její první knižní debut zmařil rok 1968 a doba normalizace. Byla vykázána ze školství. Publikovala pak články zejména o zvířatech, spolupracovala s manželem, terenním zoologem Ludvíkem Kuncem (1934).. Textově se podílela na zpracování jeho devíti knižních titulů, ponejvíce o šelmách. V roce 1994 debutovala s knihou Rozumbradí. V roce 2006 vyšla v nakladatelství Repronis kniha „Opíjení rohlíkem aneb zlaté oči“ (2006)a o rok později " Děckoviny staromódní a novomódní", kde vzpomíná na své dětství na Hané. Obě knihy ilustroval její manžel Ludvík Kunc.V roce 2014 vyšla pro přátele kniha " Zrcadlo azuroivých dob (2014).

Předsádka knihy. Děckoviny staromódní a novomódní. Ostrava 2007. Galerie rodáků ze dne 9.7.2014. Osobní dopis ze dne 11.7.2014.

Fotografie z osobního setkání v Olomouci dne 22.7.2014.

V roce 1890 absolvoval gymnázium v Kroměříži, poté bohosloví v Olomouci, kde vysvěcen r. 1895. Působil na Valašsku. Kokory 1895–1907, Rokytnice 1907–1916, poté dómským vikářem v Olomouci, r. 1934 odešel do pense. Členem DLU 1914–1935, 1919–1928 členem výboru. Publikoval pod pseudonymem J. Lesík.

Poselství. Olomouc 1938. S. 299–300.

Dlouholetý vedoucí (1954–1974) SG v Prostějově. Po absolvování ČVUT (obor zeměměřičství) v Brně, nastoupil roku 1935 ke Katastrální měřické službě v Užhorodu. Později (od r. 1938) působil na Moravě při zaměřování okresních měst Kroměříž, Hranice, Rožnov, Místek aj. Byl výrazným typem zlepšovatele a novátora na všech úsecích své činnosti, publikoval zejména v GaKO. Jeho záslužná činnost byla několikrát oceněna. Nejlepší pracovník rezortu ÚSGK. Publikoval stati v odborných časopisech Geodet. a kartograf. obz. , Zeměměřičství atd.

Nekrolog. Geodet. a kartograf. obz. , 36, 1990, č. 3, S. 74.

Působil jako učitelský pomocník v Cotkytli, poté v Rudě, před Mnichovem přeložen do Horní Olešné (n.m.č.obce Hrabišín), odkud odešel do Litovle, zde jmenován ředitelem měšťanské školy.Zapojil se do protifašistického boje.Zatčen 10.2.1944 ges­tapem.Vězněn v Olomouci, Brně a pak ve Vratislavi.V Šum­perku a v Rudě na Moravě pojmenována ulice.

Filip, Z.: Kdo to byl Jan Linhart?-Kulturní život Šumperka 1962, č.9, S.8.; Bartoš, J.: Jan Linhart-pokrokový učitel a antifašista.-Severní Morava.Šumperk, sv.43, S.42–45.; Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990.S.109–110.;.

Narozen v Břuchotíně. Povoláním právník.

Šachista a korespondenční šachista. Řídil šachovou rubriku v olomouckém tisku.Od 30. let se účastnil většiny olomouckých turnajů, několikrát vyhrál přebor města, okresu i kraje. Hral na I. ŠO v korespondenčním šachu 1949–1952. Byl předsedou trenérské rady u ČSTV v Ostravě. Od roku 1957 řídil šachovou rubriku ve Stráži lidu (Olomouc).

Malá encyklopedie šachu. Praha 1989.S.208.

Břuchotín (nyní obec Křelov-Břuchotín)