Osobnosti Moravy.eu

Narozen v Loučce (u Nového Jičína). V r. 1872 absolvoval SG v Olomouci, poté studoval FFUK Praha, přešel na práva. 1881 promován na univerzitě v Krakově r. 1881. 1884 si otevřel advokátní kancelář ve Strážnici, 1893 převzal kancelář tchána dr. Beránka v Hodoníně. V Kroměříži 1893–1900. Založil zde Musejní a knihovní jednotu, činný v Sokole,, spolupořadatelem Hanác. odd. na Národopisné výstavě v Praze 1895. Činný v Moravanu aj.

Mejsnar, K.: Půl století veřejné knihovny v Kroměříži.Kro­měříž 1947.S.29–30.;. Fabián, Josef – Ševčíková, Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2009. S. 83.;

Narozen v obci Topol u Chrudimě (n. m.č. města Chrudim). Absolvoval KU Praha, poté středoškolským profesorem na gymnáziu v Kyjově, Strážnici, od r. 1912–1935 profesor na Slovanském gymnáziu v Olomouci,, kde učil zeměpis a dějepis. Spoluredaktor ČVSMO, od r. 1919 člen výboru VSMO, od r. 1926 správce odd. historického a uměleckoprůmys­lového v muzeu. Literární činnost. Spolu s R. Fischerem nebo s Dr. M. Remešem. Autor publ. Den v Olomouci. 1923. Přispíval i do různých monografií. Pověsti ve Vlastivědném sborníku pro mládež župy olomoucké.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938 S. 52.;Símě hořčičné.Olomouc 1927.S.202–203.;Vybíral, B.: Prof.F.Doucha padesátníkem./fo­to/ČVSMO XLV, 1932, S.280.;.

V roce 1937 přijat na AVU v Praze, žákem prof.J.Loukoty, M.Švabinského, V.Nechleby.Po r.1945 působil v Praze na Vinohradech, kde měl přes 20 let svůj ateliér.Portrétoval známé osobnosti z uměleckého světa, též herce ND.V r.1958 je zbaven ateliéru pro biblické náměty, vrací se do Písku a podniká s paletou cesty po Čechách i Moravě. Brno se mu stalo druhým domovem.Pochází odtud jeho manželka.V 60­.letech cestuje po Evropě, doménou je mu Vídeň.V jeho díle převažuje portrét a krajina, ale také koně.Namaloval více jak 5000 olejomaleb, asi 50 000 kreseb a nepočítaně skic. V letech 1971–1977 jezdíval na Svatý Kopeček a do Samotišek u Olomouce, kde portrétoval mnohé Olomoučany. Také kostely a kaple. Je autorem mnoha nástěnných maleb v kaplích. Nedílnou součástí jeho tvorby jsou ilustrace knih.Dlouhodobě vyučuje adepty malířského umění, v r.1992 se stal iniciátorem založit v Písku Malou akademii VU při OVM. Překládá z němčiny monografie umělců a filozofické knihy.Od studentských let píše básně, pro přátele a svou vlastní inspiraci.V Brně portrétoval 26 bývalých rektorů veterinární VŠ, Dr.K.Absolona v Antroposu.Por­trétoval též O.F.Bablera.Přá­telil se s páterem Braitem, MUDr.Pospíšilem, St.Krátkým z Přerova ad. –

Šmíd, K. : Písecké ateliéry. Lipík. Listy regionální kultury. Písek, 2, 1993, č. 5, S. 10–11. ; Malina,V.: Všechny cesty vedou na jih.2. Prachatice, vl.n. 2002.; Ševčíková, H.: Říjnová výročí středomoravského regionu.Týnecké listy, č.10/2006, S. 20;

Vystudoval gymnázium a učitelský ústav v Brně. Učil ve Sloupnici, Krumpachu, Skaličce, Písařově, Jedlí ad. Během první svět. války odešel na frontu a vstoupil do čs. legií. Po válce působí ve Vikýřovicích. 1921 je povolán do Šumperka řízením českého národního školství. Působil jako člen městské rady a okresního zastupitelstva, v Národní jednotě ad. Psal do denního tisku. Od roku 1933 působil ve Znojmě. Po Mnichovu pracoval v Brně v továrnách, kde se zapojil do odboje. 1943 zatčen a vězněn. Po válce se vrací do Znojma a v důchodu se věnuje práci muzejní.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.36–38.;

Krumpach (n. místní část Zábřehu) Skalička (n.m.část Zábřehu)

Otec byl řemeslníkem. Po absolvování reálného gymnázia v Olomouci (1924–1932) studoval 1932–1938 na FF UK slavistiku a germanistiku u Miloše Weingarta, Jana Horáka, Miloslava Hýska a Otokara Fischera, zároveň navštěvoval komparatistický seminář Václava Tilleho. Od 1938 učil na středních školách v Praze a v Olomouci. Ve 40. letech externě spolupracoval s nakladatelstvím Ladislav Kuncíř. Za války byl totálně nasazen, po válce absolvoval vojenskou prezenční službu. 1949 získal PhDr. na základě komentované edice František LadislavČelakovský: Slovanské národní písně. 1947 se stal asistentem a 1954 byl jmenován docentem dějin české literatury na PedF UK v Praze. Po její přeměně na Vysokou školu pedagogickou (1955) byl zde 1956–1958 děkanem Fakulty společenských věd. Poté přešel na katedru etnografie a folkloristiky FF UK, kterou také 1960–1969 vedl. Titul CSc. získal 1962 prací Kapitoly z literárních dějin českého národního obrození. 1968 byl jmenován profesorem, 1978 odešel do důchodu, ale učil a působil v různých univerzitních funkcích i nadále. Absolvoval kratší přednáškové pobyty na vysokých školách v Opole, Postupimi, Güstrowě, v Bukurešti a v Sofii. 1960 učil jeden semestr na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Aktivně se účastnil řady domácích i zahraničních konferencí a kongresů, organizačně i vědecky pracoval v domácích i mezinárodních folkloristických společnostech. 1962–1967 byl předsedou Národopisné společnosti československé.

Beneš,B.: Nekrolog. Národopisné aktuality 1990. S.193.

Prof. PhDr. Karel Dvořák, CSc.

Narodil se v Července v Svatoplukově ul. 49 v rodině nádeníka. Měl tři sourozence. . Po ukončení školy jej vzal do učení litovelský malíř a natěrač Alois Mach. U něj maloval dekorace, pokoje, kuchyně apod., po vyučení r.1917 u něj zůstal v zaměstnání. V roce 1929 se oženil s Marií Kubíčkovou z Červenky, po svatbě bydleli u jejích rodičů, ale v Litovli měl malířskou živnost. Příštího roku se manželům Flasarovým narodil syn Ivo (1930), za další tři roky dcera Olga (1933). V té době již byl znám nejen jako malíř pokojů, ale také jako mladý výtvarník a divadelní ochotník. Roku 1942 absolvoval školu uměleckých řemesel v Brně. Po válce byl František Flasar na základě výnosu Zemského národního výboru v Brně zaregistrován pod číslem 303 v seznamu výtvarných umělců. Věnoval se výtvarné práci, sgrafity vyzdobil řadu fasád rodinných domků nejen v okolí Litovle, ale od Luhačovic po Šumpersko. Namaloval cyklus lunet v obřadní síni litovelské radnice, vytvořil sgrafito nad schodištěm u sálů Záložny, na průčelí domu u muzea aj. Od padesátých let působil jako výtvarník Okresního domu osvěty, roku 1961 se stal zaměstnancem Závodního klubu Tesla. Pro litovelské ochotníky tehdy vytvořil scény pro všechna představení. V šedesátých letech spolupracoval s akademickým malířem Františkem Peňázem. Společně navštívili stovky kostelů, podíleli se na jejich opravách a vytvořili mnoho nástropních a oltářních obrazů. Na popud Františka Peňáze vytvořil i plastiky dvou křížových cest: starší a větší (65×35 cm) bez popisu jednotlivých zastavení a mladší menší (30×30 cm) s popisem. Byl všestranně kulturně činný jako ochotnický herec, režisér, malíř kulis, plakátů, diplomů, vyzdobil kroniky divadelního souboru aj. Věnoval se výtvarné práci v mnoha oborech (nástěnné malby, obrazy, kresby, ilustrace knih, plastiky, sgrafita v exteriérech i interiérech, restaurování). Namaloval řadu akvarelů a olejů, dnes vesměs v soukromých sbírkách. Zajímavými a poměrně ojedinělými pracemi jsou obrazy na způsob vitráže ve vinných sklepech v Čejkovicích, mozaika umístěná v areálu bývalých radiokomunikací v Litovli či dřevořezby hlav. V 80. letech 20. století se zdravotní stav Františka Flasara rychle zhoršoval. Po mozkové příhodě v osmdesáti letech byl upoután na lůžko, posléze umístěn do Domova důchodců v rodné Července. Ještě za svého života se v roce 1985 dočkal samostatné výstavy v litovelském mu­zeu.

Litovelské noviny 3/1993, S.3; František Flasar 1903–1989. Almanach obce Červenky.2009.; Šik,L.: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008.;

Obraz Františka Flasara na chodbě Obecního úřadu v Července. Unčovice (n.m.č. Litovle).

Studoval gymnázium ve Strážnici, hudební výchovu a vědu na Filozofické fakultě univerzity v Brně, hru na klavír na brněnské konzervatoři a souběžně skladbu u J.Kunce a J.Schreibra. V letech 1950–54 učil na hudebních školách v Uherském Hradišti a v Zábřehu.. Krátce také působil v olomoucké posádkové hudbě. Poté získal doktorát filozofie na MU v Brně. Absolvoval roční stáž na Státní konzervatoři P.I.Čajkovského v Kyjevě a několik studijních pobytů v muzeu hud. nástrojů na univerzitě v Lipsku. V r. 1979 habilitoval na univerzitě v Bratislavě. V letech 1962–92 učil na Katedře hudební výchovy UP v Olomouci. Zaměřoval se na oblast moravského varhanářství. věnoval se stavbě varhan, hře na varhany a historii moravského varhanářství, zasloužil se mj.o obnovu barokních Halbichových varhan z r. 1730 v chrámu Panny Marie Sněžné.. Byl také úspěšný hudební skladatel.

V.S.: Hudební vědec, pedagog, skladatel Zdeněk Fridrich.=ZVSMO 1982, č.17–18.S.33–34./fotografie/.; Olomoucké listy, 5.9. 2002.,

V r. 1922 maturoval na gymnáziu v Boskovicích, poté studoval FFUK v Praze, 1924–1925 indologii v Berlíně. Od r. 1928 učil na středních školách ve Strakonicích a v Praze a přitom vědecky pracoval. Působil v Prešově r.1930, později v Mělníku a Tišnově (1932–1945). Po návratu do Prahy působil jako indolog v Praze a též v Olomouci. V roce 1950 se vrátil na UK, kde byl v r. 1954 jmenován profesorem indologie na UK Praha. Překladatel indické poezie;

Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.61.; Lexikon české literatury. 1. díl. Praha, Academia 1985. S.757.

Vystudoval něm. gymnázium v Kroměříži a teologii a filozofii v Olomouci. 1898 byl v Olomouci vysvěcen na kněze. 1903 působil jako farář ve Svitavách. Byl organizátorem četných exercicií, misií a poutí. Za své zásluhy získal v roce 1932 titul tajného papežského komořího a monsignora.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S..35;

R. 1853 převedl těsnopisnou soustavu Gabelsbergerovu na český jazyk, působil jako farář v r. 1869 v Cholině, poté v Ženklavě u Nového Jičína a ve Skrbeni. Studoval na gymnáziu v Kroměříži.

Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc-venkov 1848–1960.Olomouc UP 1967, S.128.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.35.;

V letech 1945–1956 žila rodina v Kyjově. V roce 1967 absolvoval Pedagogickou fakultu UP v Olomouci, obory přírodopis – zeměpis. V letech 1968 – 2007 byl zaměstnán jako samostatný odborný pracovník v okresním vlastivědném muzeu v Šumperku, RNDr. 1973 – doktor přírodovědy z oborů mineralogie a petrografie. Celý aktivní život se věnoval intenzivní publikační činnosti. Do roku 2022 publikoval tiskem 600 odborných a popularizačních prací, z toho 20 monografií. Tématika publikací je velmi různorodá. Nejvíce jich je z geologických věd, poměrně dost i z historie dopravy, těžby nerostných surovin aj. Nechybějí ani stati v turistických průvodcích, místopisných a vlastivědných sbornících.Je čestným členem Společnosti pro výzkum souvků se sídlem v Hamburku a Greifswaldu. V roce 2014 dostal Cenu města Šumperk za kulturní přínos městu. Od této své hlavní činnosti autor důsledně odděloval angaažovanost v krásné literatuře . Autorský výbor poezie, prózy a aforismů z let 1961–2010 vyšel pod názvem Dlažební kostky v r. 2011. Literární eseje psával pod pseudonymy. Esej Bezruč (vyd. v březnu 1992) vyšla pod pseudonymem Zbyněk Hába a jiné pod jménem Štěpán Kameník. Publikoval v samizdatové edici Texty přátel. Roku 1997 vydal v nakladatelství Vetus via knihu básní Lítost.S rodinou žije v Šumperku. Velký zájem nejen rodáků, ale i obyvatel Šumperska měly zejména tituly: Vlastivědné zajímavosti z přírody Jeseníků (2014); Pomezí Čech a Moravy od Suchého vrchu po Lázek (2016); Horské chaty v Jeseníkách na starých pohlednicích a fotografiích (2017);
Kapitoly přírody a historie Šumperka (2022) ad.

Písemné sdělení Z. Gáby (korespondence 30.10.2022) a úpravy 11.12.2022 meil od ZG jun. Fabián, J.- Janásová, K. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Fi-Ju. Občanské sdružení Valašské Athény 2010. Valašské Meziříčí.S. 13. Gába, Z.: Dlažební kostky. Kniha Zlín 2011. Kuběna, J. – Gába, Z. Proglas 1990, č. 3. Kuběna,J.: Box 7/ 1990; www.Christiania.cz (Rozhovor s J.E. F.) Ševčíková,H.: na blogspotu Otavínka Už máte knihy pod stromeček? https://otavinka.blogspot.com/…romecek.html Životopisné údaje a soupisy publikací lze najít mj. c periodiku Severní Morava v číslech 77 ( 1999), 95 (2009) a 101 (2015).

RNDr. Zdeněk Gába Fotografii vytvořil Jaromír Mašek v roce 1986.

Pobyty posloupně: Kyjov, Rožumberok, Strašice, Litoměřice, Jeseník, Šumperk;

Maturoval na gymnáziu ve Strážnici a promoval na LF v Bratislavě v r. 1938. Jeho prvním pracovištěm bylo porodnicko-gynekologické oddělení Zemských ústavů v Olomouci. V roce 1945 odchází na místo primáře do Velkých Losin, pak působí jako primář porodnicko-gynekologického oddělení nemocnice v Šumperku. V roce 1962 je pověřen vedením porodnicko-gynekologické kliniky v Olomouci. Byl hlavním autorem olomouckých skript gynekologie a porodnictví. Kromě funkce přednosty kliniky, kterou vedl po dobu více než 20 let, stál po dvě funkční období v čele akademické olomoucké obce jako rektor UP v letech 1970–1980.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.52–53, fot.;

• mt-: Odešel lékař a člověk. In: Hanácké noviny, 4, 20.1.1993, č. 15. S.1.;

Po absolvování Učitelského ústavu v Brně v letech 1889–1890 učil v Mostkovicích. V období 1891–1925 byl řídícím učitelem v Prostějově. Byl spoluzakladatelem Přírodovědného klubu v Prostějově. Archeologické výzkumy v obcích Domamyslice (n.m.č. Prostějov), v r. 1903 v Kostelci na Hané, v r. 1908 v Určicích a později v obcích Těšetice a Slatinice. Publikoval v odborném a vlastivědném tisku: Pravěk, ČVSMO.

Prudká, Alena: Archeolog Antonín Gottwald. =Zpravodaj Muzea Prostějovska v Prostějově, 1986, č. 2, S. 1–11, obr. Pozn. ;Štafeta, 18, 1986, č. 3. , S. 11–14, obr. ;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947, S. 35. ;Eliáš-Žáček, B. : A. Gottwald, objevitel pravěku Hané. =ZVÚO 1969, č. 155, S. 1–4. ;. Sklenář, Karek: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 192–193.;

V roce 1967 maturoval na SVVŠ ve Strážnici. Na studium teologie byl přijat v roce 1968 (neměl dělnický původ, rok pracoval jako dělník v ZPS v Gottwaldově – nynějším Zlíně). Teologii studoval na CMBF v Olomouci, kněžské svěcení přijal v roce 1973. Působil v duchovní správě ve Zlíně, Valašských Kloboukách (1973–1982), naposledy byl farářem ve Vizovicích,(1982–1990), Provodově a Horní Lhotě. Jmenován titulárním biskupem tagarijským a pomocným biskupem olomouckým 17. března 1990. Biskupské svěcení 7. dubna 1990. Arcibiskupem jmenován 28. září 1992. Převzetí arcidiecéze olomoucké 7. listopadu 1992. V ČBK: předseda ČBK, předseda pastorační komise (mládež, katecheze, misie), komise pro charitativní činnost a přípravné komise plenárního sněmu. Heslo: Quod dixerit vobis facite – Co vám řekne, učiňte.

Po roce 1991 člen vědecké rady Teologické fakulty UP. Od r. 1999 předseda správní rady UPO, Velký kancléř Cyrilometodějské teologické fakulty.
Arcibiskup olomoucký, metropolita moravský. Sídlí na adrese: Wurmova 9, 77102 Olomouc.

Kdo je kdo v České republice 1994–1995. Praha 1994.S.144. www.ado.cz Wikipedie.cz

Maturoval na RG v Prostějově r. 1911 a abs. učitel. ústav v Brně. Poté učil na Prostějovsku. Po odbor. zkouškách odešel na Těšínsko. Koncem 20. let se vrátil do Prostějova. Dirigent Orlice a Vlastimily. Založil a řídil pěvec. sbor Ferd. Vach v Prostějově od r. 1955. Napsal několik publikací o region. hudebnících.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.377.; Hanzelka, O.: Vzpomínka na sbormistra A.Grumlíka.=Šta­feta, 15, 1983, č.1, S.31–32.;.

V roce 1876 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, poté studoval práva a teologii. Působil jako katolický kněz v Řešově u Rýmařova, Veřovicích a v Mistříně (n. Svatobořice-Mistřín). Redigoval lidové kalendáře, psal monografie o význam. členech družiny Sušilovy, humorné črty v hanáckém nářečí. Byl odměněm pamětným zlatým prstenem B. M. Kuldy a řádem Božího Hrobu v Jeruzalémě. V roce 1913 stál u zrodu Družiny literární a umělecké a byl jejím členem až do smrti. Vydal vlastním nákladem Paměti farnosti Těšetické. Použ. pseud. J. Těšetický- ve student. časop. Háj. Publikoval v časopisech – Hlas míru, Náš domov, Našinec, Vlast ad. jeho nejcennější prací se staly trojdílné Pohledy do života církevního a vlasteneckého na Moravě. Příspíval také do Ottova slovníku naučného.

Halouzka, Jan: Paměti farnosti Těšetické.Olomouc 1878, Masarykův slovník naučný.3.Praha 1927.S.46.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN; 1973, S.598.; ZVSMO, 1981, č.15–16, S.48.; Týnecké listy, 7/2006, S.14.,

Mistřín a Svatobořice se v r. 1964 sloučily v jednu obec.

Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci v r. 1941. Poté Školu umění ve Zlíně a pak VŠUP v Praze. Malíř, ilustrátor zejm. knih s přírodní tématikou, ilustroval asi 140 titulů.

Kupka, Václav: Malíř a grafik Mirko Hanák. In.: Středisko, sborník VSMO, 70–71, 1987–88, S.94–96; Tomeček, J.: Lovy beze zbraní.P., Albatros 1976, S.14; Primum necessarium je vzdělání a mravnost.Olomouc 1997, S.310–311;

Vynikající učitel z německého prostředí pohraniční oblasti. Učitel Jana Jakuba Ryby a Jana Evangelisty Purkyně.

Stezka Jana Evangelisty Purkyně.Moravský Beorun: Moravská Expedice, 2003.S.9;

Stará Voda (u Libavé).

Narozen v obci Podol-Orlov (n.m.č. Jistebnice). Po vychození obecné školy studoval reálné gymnázium v Táboře, kde maturoval v roce 1926. Poté odešel do Prahy na Přírodovědeckou fakultu KU a ČVUT , kde získal roku 1931 kvalifikaci pro vyučování matematiky a deskriptivní geometrie na středních školách.Svou učitelskou dráhu začal na měšťanské škole ve Starém Hobzí, 1934–1940 působil jako středoškolský profesor na reálce v Lipníku a pak 1940–1952 působil v Přerově, zprvu do 1949 na gymnáziu. V roce 1948 oddržel titul Ing., v oboru zeměměřičském, po dálkovém studiu VŠT v Brně a tyto znalosti uplatnil v letech 1949–1952 na Zemědělské technické škole, kde vyučoval. Své pedagogické vzdělání si rozšířil studiem pedagogiky a psychologie na Pedagogické fakultě UP v Olomouci, kde roku 1953 obhájil disertační práci a získal titul PaedDr. Dráhu vysokoškolského učitele započal roku 1955 na Vysoké škole strojní a elektrotechnické v Plzni jako odborný asistent a později zástupce docenta pro obor deskriptivní geometrie.Odtud přešel roku 1957 do Olomouce na Přírodovědeckou fakultu, v roce 1963 habilitoval a byl ustanoven docentem na Katedře algebry a geometrie PřF UP.Externí činnost v Káhiře na technické univerzitě 1971–1974.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.;. Krutský, Fratišek: František Havelka.In: Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc, UP 1996.S.58–59.;

Vyučen nástrojářem. Pracoval v Příbrami jako kulisák v Krajském divadle. 1975–1976 studoval u prof. Čepeláka AVU, Pak krátce studoval na Národní akademii v Sofiii, ale studium musel přerušit. Od konce sedmdesátých let byl v invalidním důchodu. V letech 1980–1983 učil keramiku a výtvarnou východu v DDM Litovel.. Od r. 1981 žil a pracoval v Olomouci; 1982–1983 absolvoval kursy Igora Zhoře v Prostějově, 1981–1989 nočním hlídačem v JZD Vsisko. V roce 1985 se oženil a měl dvě děti. V roce 1992 přestal malovat.

Chadraba, Rudolf: Jiří Havlíček.=Hanácké noviny, příl.1991, 2.3., S.l;;.

Jeho maminka byla Češka a otec sudetský Němec. Měl o dva roky staršího bratra Bedřicha. Celá rodina se odstěhovala před koncem války na jaře 1945 do Velké Bystřice, kde měl jeho otec rodiče. Základní školu vychodil ve Velké Bystřici a poté od 12 let dojížděl do Olomouce na střední školu. Chodil též na soukromé hodiny hry na housle u Fráni Černého i později studoval na Vyšším pedagogickém oddělení. V roce 1955 když museli bratři Černí ze školy odejít, absolvoval Karlík tuto školu v Ostravě v roce 1957. Poté udělal zkoušky v Praze na AMU a byl přijat do třídy dr. Alexandra Plocka (1914–1982). V Praze se setkal s Františkem Pospíšilem (1933), který také studoval v Olomouci. V Praze působil v témže čase v úspěšném klavírním triu. Karlík H. absolvoval AMU v roce 1961 na veřejném koncertě v Městské knihovně v Praze za klavírního doprovodu Zdeňka Kožiny. Na programu byl Čajkovského Houslový koncert. Z politických důvodů (jeho otec byl odsunut v roce 1946 do Německa) se nemohl dostat do AUS a proto základní vojenskou službu vykonaval v letech 1961–1963 v Prachaticích u Posádkové hudby. Tamní kapelník rozhodl, že vojín Karel Hewanický bude ve vojenské dechovce hrát na lesní roh. Na hornu ho tam učil Milan Bačík, kterého Karel znal z Ostravy. Po návratu do civilu udělal konkurz do Moravské filharmonie Olomouc, kde hral na housle. Jeho cesta stoupala krůček po krůčku vzhůru a záhy začal hrát první housle a stal se zástupcem koncertního mistra v MFO. V září 1969 odešel s manželkou do norského Stavangeru, kde udělal konkurz do místní filharmonie a působil zde pět let. Vrátil se pak v roce 1974 na původní místo MFO. Z Velkjé Bystřice dojížděl vlakem, na kole a někdy musel i jít pěšky. Jako sólista se uplatňoval občas na výchovných koncertech pro nižší třídy základních škol a několik let byl též koncertním mistrem filharmonického komorního orchestru Musici Moraviae vedeného violistou Josefem Tomečkem. Absolvoval s nimi turné po Španělsku. Krátký čas též vyučoval hru na housle na Pedagogické fakultě UP, kde byla mj. jeho žačkou i zpěvačla Leona Machálková z Přerova. Aktivně působil v MFO do roku 1999, ale dále byl zaměstnancem tohoto hudebního tělesa až do r. 2002 a pak ještě příležitostně vypomáhal. V pensijním období spolupracoval od prosince 2003 s orchestram Moravského divadla a navázal též úspěšnou činnost s varhaníkem a skladatelem Jiřím Rédou (1941). S ním hrával sólově nejen při obřadech ve Velké Bystřici, ale i v olomouckém krematoriu a dalších příležitostech. Jeho syn Karel, který je počítačovým expertem, žije v USA. Dne 26.5.2012 převzal Cenu města Velká Bystřice v obřadní síni hotelu Zámek. Cenu dostal za dlouholetou spolupráci v oblasti kultury, za aktivní spolupráci s divadelním souborem a matrikou města Velké Bystřice.

Ryšavý, Milan: Houslistovo (z)povídání. Olomouc léto 2013. vl.n., s. 75–78.

Čestný občan města Velké Bystřice (26.5.2012)

Psal taneční skladby pro klavír a pochody pro 4 ruce. " Pozdrav z Milovan", polka Na ledě. Napsal skladbu pro klavírní trio Vlny života (1894).

Československý hudební slovník.1.Praha 1963, S.445.;.

Narozen v Lipníku na Třebíčsku jako páté dítě chudé rodiny drobných zemědělců. R. 1909 vstoupil do tzv. dvoutřídky. Poté studoval v Hrotovicích a roku 1914 nastoupil na Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, kde maturoval v roce 1922. Poté absolvoval v Olomouci bohosloveckou fakultu a vysvěcen na kněze 5.7.1926. Primiční mši svatou sloužil 11. července 1926 v rodišti. .Zprvu kaplanoval ve Spálově, později v obcích Kladky u Prostějova a v Jesenci. V roce 1927 byl přeložen do Brantic u Krnova a rok na to do Hodolan u Olomouce. V roce 1934 se stal asistentem CM bohoslovecké fakulty a téhož roku byl promován na ThDr. Pedagogicky působil na CMFB v Olomouci, v letech 1945–1947 jako profesor. V době uzavření fakulty musel být v pastoraci. V červnu 1947 jmenován biskupem českobudějovickým. V letech 1950–1952 internován v rezidenci, od 2. 3. 1952 do 9. 6. 1968 mimo diecézi, v Koclířově na Svitavsku. Poté se znovu ujal svého úřadu. V roce 1964 napsal knihu každodenních rozjímání, která vyšla pod názvem „Minutěnka“. Přispíval a redigoval časopis Ludmila, Kazatel aj. Užíval občas literární pseudonym J.Buděj. Je autorem knih „Problém odpadu od církve“ (1936), Konverse a konvertita (1939). Pohřben na hřbitově u sv. Otýlie v Českých Budějovicích. Památník biskupa Mons. Josefa Hloucha se nachází v přírodním areálu národního centra Fatimy ČR, tzv. Minutěnce v Koclířově, který byl odhalen 2. 6. 2007.

Vopravil: Slovník pseudonymů…Praha SPN 1973, S.640; Lid.demokracie, 22.4.1992., . Pokorný, P.,R.: Biskupové Čech, Moravy a Slezska po roce 1918. Ostrava 1992.S.34. Ar­cibiskupské gymnázium v Kroměříži. 1854–1950. Kroměříž 1991.;

Syn olomouckého nakladatele Eduarda Hoelzela. Vyučil se litografem a knihtiskařem. Absolvoval AVU v Mnichově a ve Vídni. Malíř-krajinář. Přednášel na AVU ve Stutgartu.

Sedlářová, J.: Moravské malířství 2. pol. 19. století. Kroměříž 1981. Katalog výstavy.