Osobnosti Moravy.eu

Od dětských let si přál být malířem. Po maturitě na České reálce v Olomouci začal v Praze studovat malbu u Cyrila Boudy a Oldřicha Blažíčka. Jenže nacisté vysoké školy uzavřeli a tak se vrátil na Moravu. Stal se reklamním technikem ve firmě Zora v Olomouci. Tato práce ho nebavila a proto se roku 1942 vrátil do Prahy, kde nastoupil do Ateliéru filmových triků. Po pěti letech působil ve studiu loutkových filmů Jiřího Trnky a stal se jeho pravou rukou. Jako animátor spolupracoval na Trnkových filmech a lze říci, že Trnkova filmografie je zároveň filmografií Látalovou. Byl režisérem bajky Liška a džbán (1947), kterou samostatně dokončil, zatímco Trnka začal pracovat na Špalíčku. Průběžně natáčel i vlastní filmy. K nejznámějším patří: Plivník dlaždice Housky, Jak si opatřit hodné dítě, Otýlie a 1580 kaněk, Nebuďte mamuty, a Příliš mnoho něhy. Jako animátor se podílel na filmech Jiřího Brdečky, Pavla Hobla a dalších režisérů. Koncem 60. let spolupracoval s Jaroslavem Bočkem (1932 – 2003) na loutkových filmech Sochařka z Poličky a Vdova z Efezu. Látalův talent zaujal Bočka natolik, že o něm u příležitosti 25. výročí jeho praxe u animovaného filmu natočil dokumentární portrét „ Herec, kterého není vidět“. Podobné pocty se u nás dostalo jen Jiřímu Trnkovi..V 70­. letech pracoval jako autor a odborný poradce na loutkovém seriálu O Krakonošovi, který vyráběl Krátký film Praha spolu s Drážďanským trikovým filmem. Vrcholem jeho tvorby se stal celovečerní animovaný film Dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku. Stanislav Látal byl spolu s Jiřím Kubíčkem autorem scénáře. Za výtvarníka filmu si vybral Adolfa Borna. Film vznikl jako zakázkový projekt německé SWF. Kromě filmů pro děti, byl též mezinárodním porotcem filmů pro děti a věnoval se i knižní ilustraci. Do důchodu odešel v roce 1989.

Matrasová, V. : Stanislav Látal. Praha 1984.; * Jansová, D.: Jó, chlapče, byly s tím dost problémy. Rozhovor s umělcem. Z 89, č.15,S.16–17. * Kdo je kdo 1994–1995 v České republice. Praha 1994.S. 321. * Nekrolog. LN 6.8. 1994, příl. Ševčíková, H.: Květnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2019, č.5.

Samotišky u Olomouce

Studoval v Olomouci a ve Vídni, kde se stal magistrem práva a filozofie. Vysvěcen na kněze v Olomouci 1656.1658–1663 byl farářem v Dolní Moravici (u Sovince) a v Osoblaze. 1668 děkanem a farářem v Šumperku. V době čarodějnických procesů vystupoval proti nim a byl Bobligem rovněž obviněn z čarodějnictví. Uvězněn na Mírově, mučen a v Mohelnici 18.9.1685 upálen.

V roce 1998 byla při olomouckém arcibiskupství zřízena komise, která zkoumala protokoly, výpovědi i rozsudky inkvizičního soudu. V červnu 2000 odhalil v Šumperku olomoucký arcibiskup Jan Graubner děkanu Lautnerovi pamětní desku. V mohelnických Městských sadech je na místě jeho popravy pamětní deska.

Bibliografický slovník Slezska a severní Moravy.4.Opava, 1995, S.78.; http://cs.wikipedia.org.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1622

V roce 1975 absolvoval VŠZ Brno, agronomickou fakultu. 1975–1990 Výzkumný šlechtitelský ústav zelinářský Smržice, od 1990 SEMO. Časté studijní zahraniční pobyty-Západní Evropa, USA. Po roce 1989 místopředseda obl. sdružení ODS. Zástupce starosty města Prostějov, člen rady okresního shromáždění.

Kdo je kdo v České republice 1994–1995.Praha 1994.S.322.;

Vystudoval techniku ale upoutalo ho divadlo. Ne však jako herce ale jako ředitele a zejména režiséra. Absolvoval seminář na Vysoké škole Maxe Reinhardta v Berlíně (1919 – 1920). Zde byl zejména asistentem režie u K. S. Stanislavského v Družině Stanislavského (1921 – 1922). Vrátil se do Prahy a začal režírovat a ředitelovat v pražské Uranii (1922 až 1924), ve Švandově divadle (1924 – 1928) a v Intimním divadle (1928 – 1932), které založil a ve kterém byl i režisérem. Poté se stal na 9 let dramaturgem a režisérem Divadla Vlasty Buriana (1933 až 1942). Odešel z divadla a po roce se stal uměleckým ředitelem v Olomouci (1943 – 1954). Opět se vrátil do Prahy a do konce života byl ředitelem Státního divadla v Karlíně (1954–1960). Všechny divadla, ve kterých řediteloval nebo režíroval, se v té době vyznačovaly vysokou úrovní, náročným a osobitým repertoárem. Kromě ředitelování a režisérské práce se věnoval rovněž psaní a překladu divadelních her a psaním divadelních studií. Léblova manželka Marie Buddeusová (1897 – 1978) byla divadelní a filmová herečka. S filmem se setkal v roce 1920 kdy režíroval za spolupráce Antonína Ludvíka Havla drama ZA ČEST VÍTĚZŮ. O rok později se na stříbrném plátně objevil jako herec v jedné z rolí ve filmu Stanislava Šotka CESTY K VÝŠINÁM, kde si svoji jedinou hlavní roli zahrál manžel herečky Antonie Nedošinské herec a režisér Jiří Nedošinský. Na začátku 30. let (po příchodu zvuku) se neúspěšně pokusil dvakrát o filmovou režii. V produkci americké společnosti Paramount Pictures natočil v pařížských ateliérech Joinville u Paříže české verze dramat TAJEMSTVÍ LÉKAŘOVO (1930) a SVĚT BEZ HRANIC (1931). U prvnímu filmu (a zřejmě také u druhého) byl Lébl rovněž spoluscenáristou . Lébl do filmů angažoval naše nejlepší herce: Andulu Sedláčkovou, Theodora Pištěka, Máňu Ženíškovou, Václava Vydru st., Karla Jičínského, Růženu Šlemrovou a také svoji manželku Marii Buddeusovou. U Paramountu Lébl pracoval ještě v dalších letech (1932 – 1933). V roce 1937 se díky svému příteli a zaměstnavateli Vlastovi Burianovi naposledy objevil v epizodní roli jednoho z detektivů ve Fričově a Burianově filmu TŘI VEJCE DO SKLA. Podle jeho divadelní hry „Provdám svou ženu“, kterou napsal společně s Jindřichem Hořejším, a kterážto byla s úspěchem uváděna v Burianově divadle, natočil režisér Miroslav Cikán komedii PROVDÁM SVOU ŽENU s Vlastou Burianem v hlavní roli docenta botaniky Blahomrava Ducánka (tuto postavu hrál Burian i na své divadelní scéně). Na filmu se rovněž podílel jako scenárista (spolu s Jaroslavem Mottlem a Václavem Wassermanem). Externě spolupracoval rovněž s rozhlasem. Za své veliké divadelní režisérské a ředitelské zásluhy byl v roce 1957 jmenován Zasloužilým umělcem.

Bio kartotéka ČTK.P., 1985..

Sólistkou opery v Olomouci 1934–35, stálým hostem a pak členkou opery v Brně od r. 1936 do 1963, koncertní činnost, italská hudba;koloraturní pěvkyně;

Československý hudební slovník.sv.1.Praha, SHV 1963, S.820;

Maturoval na chrudimském gymnáziu. Roku 1914 byl poraněn na frontě u Ravy Ruské. Studium na pražské Lékařské fakultě UK zakončil roku 1920 promocí. Po promoci nastoupil na klinice prof. Ningera v Brně. Od

1. 11. 1925 byl ustanoven přednostou nově vzniklé ORL Zemské nemocnice v Olomouci. Svou energii věnoval rozvoji oddělení ORL kliniky LF UP a vzniku vědeckého lékařského spolku v regionu r.1929. Roku 1946 byl přijat zákon o obnovení univerzity v Olomouci a Lédl byl prvním proděkanem LF UP, v témže roce byl jmenován docentem, v roce 1949 řádným profesorem otorinolaryngo­logie.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.112–114;

Prof. MUDr. František Lédl

Do r.1862 se učil u kováře Karla Gerlacha v Olomouci-Pavlovičky, kde se stal tovaryšem. R. 1868 se osamostatnil a r.1892 jmenován knížecím arcibiskupským dodavatelem zámečnických a kovářských prací. Jeho práce uvidíme na hradě Bouzov, v olomouckých kostelech u sv. Mořice a sv.Václava, i na kandelábru Denisova ulice.. Podílel se taky na rekonstrukci radnice (1901–1904), výstavbě dómu. Jeho synem a pokračovatelem byl Raimund Lefenda ( 1872–1952. Pohřben na ústředním hřbitově. Na hrobě je kříž navržený Adolfem Kašparem, který pochází z dílny rodiny Lefendovy.

Mlčák, L.: Olomoucký kovář a umělecký zámečník Johann Lefenda. Okresní archiv v Olomouci 1989.Olomouc 1990, S.159–166 /fotografie/.;

Uměleckému řemeslu se vyučil u svého otce Johanna Lefendy (1844–1907). Měl dílnu v rodišti, ve Ztracené ulici a ve své profesi byl mimořádným tvůrcem zdobného kování, mříží, svícnů, lamp, náhrobních křížů a podobně. Byl pohřben na ústředním hřbitově v Olomouci do rodinné hrobky, na níž byl kříž (dnes už zmizelý), koncipovaný podle návrhu Adolfa Kašpara, který pocházel z rodinné dílny.

Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc2001.,S.138.

Profesor fyziky na středních školách, autor učebnic.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…? Praha 1979, S.90.;.

Narozen v Šumvaldu na Uničovsku. Bratr Františka L. (1838 – 1897), strýc skladatele Franze Lehára, který u něj v letech studií 1882 – 8 na pražské konzervatoři, i nějaký čas pobýval.

Valíček, Josef : Hudební skladatel Franz Lehár a severní Morava.Severní Morava, Šumperk, sv.19.S.53 – 54.;.

Otec skladatele Franze Lehára, bratr Antonína Lehára (*1840). Vyučil se sklářem, ale brzy se věnoval hudbě. Hudebník u vojenské hudby. Působil ve Šternberku, Vídni, Praze, Komárně.

Gregor, Vladimír: Hudební místopis Severomoravského kraje. Ostrava 1987. S.36. Va­líček, Josef : Hudební skladatel Franz Lehár a severní Morava. SM, Šumperk, sv.19. S. 53–54. (foto domku čp.137 v Šumvaldě.) Kalendárium osobností Moravy 1996–2000. Brno-Olomouc 1995. S.42.

Působil jako varhaník na Bouzově, v kostele sv. Godharda. Učitel řady žáků, svého syna i Jaroslava Šandy (MF Olomouc). Uměl hrát jako samouk na violoncello, klarinet, klavír, varhany, harmoniku, saxofon, heligon.

Faltýnek, Karel: Poznámkový rukopis…

Středoškolský profesor Pedagogické školy v Přerově. Dirigent smíšeného pěveckého sboru VOKÁL. Působí v Litovli a na Bouzově. Koncert sborů mužského, ženského a smíšeného v kostele na Bouzově za doprovodu varhan a zobcových fléten se konal o svátcích vánočních v prosinci 1997.

Slovník českých sbormistrů, Praha 1982, I. A-L; Fischer Jaromír : Jan Leibner má stále práce dost. In.: Hanácké noviny, 10.1.1998. S.6.;

Profesor AMU a konzervatoře v Praze, sólista FOK. Od 1.9.1972 do 15.9.1977 sólista pianista Moravské filharmonie. V roce 1964 založil klavírní kvarteto Bohuslava Martinů. Nahrávky pro rozhlas a televizní společnosti.

Kdo je kdo v České republice 1994–1995.Praha 1994.S.323.

Vyrostla v Prostějově. Vystudovala ekonomickou školu a poté herectví na DAMU v Praze. Působila v Divadle Husa na provázku, v Divadle Nablízko, v Divadle Minor a na dalších scénách. Hraje v několika seriálech: Osada,Chlap, Doktor Martin, nebo ve filmech Účastníci zájezdu, Hodinu nevíš, Hubeš a Mareš jsou kamarádi do deště. Je rozvedená, žije sama s e 14 letou dcerou Dorotou, jejímž otcem je herec Jan Nosálek.

Maxrozhovor Objevím se, udělám vtip a zase zmizím. TV MAX č.17/2022.S.10–12.

Narozen v rodině majitele textilky Huga L. Studoval na nižším gymnáziu v Šumperku a vyšším gymnáziu v Brně. Medicínu vystudoval na univerzitě v Innsbrucku a ve Vídni. Už v době studií praktikoval v šumperské nemocnici. Po promoci r. 1902 pracoval na několika klinikách ve Vídni. V roce 1911 ustanoven docentem chirurgie na univerzitě ve Vídni a vyslán na mezinárodní chirurgické kongresy (v Berlíně, Brémách, Bonnu, Heidelbergu). V r. 1912 byl jmenován primářem chirurgické kliniky Zemské nemocnice v Brně, kde setrval až do r. 1938, kdy byl penzionován. Po 15.3.1939 byl reaktivován a pověřen vedením všech brněnských nemocnic a 1941 mu byl jako zdravotnímu radovi svěřen dohled nad chirurgickými klinikami na celé Moravě. Koncem války se z Brna odstěhoval ke své dceři do rodného Šumperka, ale 1946 odtud musel odejít do Německa.

BSSSM, seš.10 (22.) Ostrava 2007.S. 45–46.

Doc. Dr. med. Hugo Leischner

Fr. Leiter se dal brzy na dráhu kasaře, ve svých dvaadvaceti letech již měl za sebou třinást ohnivzorných pokladen po celé Moravě. Dvakrát byl odsouzen a dvakrát se mu podařilo uprchnout. Válka Fr. Leitera změnila. Stal se známým vypravěčem historek, vášnivým rybářem i oblíbeným kumpánem. V říjnu 1947 přivedl četníky na stopu hledaného banderovce, který se skrýval v lesích u Hynkova.

Hynkov – n. m.č. obce Příkazy

Narodil se českým rodičům ve Vídni, mladá léta a roky studií prožil na Moravě. V Brně vystudoval LF MU. Už v době studií pracoval experimentálně ve Fyziologickém ústavu LF MU a svůj vědecký zájem sousrředil na dermatologii, především na obor fyziologie kůže. Na brněnské univerzitě se krátce po osvobození v roce 1945 habilitoval.. Docent univerzity v Brně odkud odešel r. 1946 do Olomouce, kde vedoucí nově založené katedry chorob kožních na LFUP. V letech 1950–1953 zastával úřad děkana LF. Od 1948 prof. V roce 1956 zde vybudoval Laboratoř pro výzkum fyziologie kůže, kterou vedl až do konce svých dní. UP , 1972 odešel do důchodu. Byl autorem mnoha vědeckých publikací, stal se uznávanou autoritou v řadě celostátních a mezinárodních společností, proslul i jako organizátor vědeckých sympozií.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973,S.318.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1974, S.141.;.

Prof. MUDr. Gustav Lejhanec, DrSc.

Narozen na Prostějovsku. V roce 1907 maturoval na gymnáziu v Kroměříži. Poté absolvoval abiturientský učitel. kurs v Brně 1908, kde na něj působil Ferdinand Vach. Učitel zpěvu na středních školách. Sbormistr Studentského sdružení v Židenicích. Zakladatel a sbormistr pěvec. spolku Dalibor. Skladby pro klavír, písně. Zpěvníky lid. písní pro mládež: Hanácke pěsničke. Články v Hudebním obzoru. Vydal humoristickou folkloristickou knihu: Plke, plke, plkačke. Olomouc. 1930;

Československý hudební slovník.1.Praha, SHV 1963. S.824.;.

Na UP působil od r. 1953, přednosta farmakologického ústavu UP, 1962–1965 děkan LFUP, 1980 jmen. řád. profesorem, V r. 1990 plně rehabilitován a stal se ved. katedry farmakologie LF, 1991 odchod do důchodu, nyní pracuje s část. úvazkem v ústavu. /1993/. Moderátor a odborník v televizních filmech o lécích a lidské bolesti. Pro studio ČT v Ostravě napsal dva televizní seriály: Člověk a lék (1982) a Bolest (1988), ve kterých jako hlavní protagonista vystupoval.36 let působí na LFUP. Proděkan, děkan LFUP, prorektor UP. Člen České a Čs. farmakologické společnosti a dopis. členem franc. farmakolog. instituce. /Lék na paradentózu/. Autor 16 skript, spoluautor 3 celost. učebnic, 84 exper. vědec. prací ad. Na odpočinku se plně věnoval literární práci.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973.S.319.;; Profesor J.Lenfeld jubilantem.LD, 22.4.1983, S.3.; Portrét, foto.Žurnál UP , červen 1992, č.40, S.7.; Výročí. Kdy-kde-co v Olomouci, duben 2014. S.2.

prof. MUDr. Jiří Lenfeld, CSc.

prof. hygieny potravin na vysoké škole veterinární v Brně. Sokolský pracovník. Autor učebnic a odb. studií.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1962.S.152.;Dodatky KK 94/Muzeum Vyškovska.;.

Glosátor olomoucké periférie. Člen Skupiny olomouckých výtvarníků. Práce: Michalský výpad, Stará Olomouc, Ulice v Hodolanech, Svatý Kopeček, Grygovský kopec, Hanácká vesnice, Kostel ve Slavoníně, Chalupy v Černovíře, U Vávrů v Lošově, Radíkov v zimě aj. Výstavy mimo Olomouc též v Lipsku, Lvově, Krakově. Zemřel na Svatém Kopečku u Olomouce (n.Olomouc).

Toman, P.: NSČSVU.2., S.21.;Pacák, Jaroslav: Mladé umění na Hané.S.25–27.;Lakosil, J.: Malíř Jindřich Lenhart zemřel.Zprávy SLUKO.1955, č.52, S.11–12.; Kdy kde co v Olomouci 1988, duben, S34.;

Syn malíře Jindřicha L. Žák sochaře J. Pelikána v Olomouci. Stud. UMPRUM Praha, prof. Mařatka, AVU-prof. Kafka. Sportovní plastika, autor busty J. Wolkera na Sv. Kopečku/1935/;Sou­borná výstava v r. 1932 ve Vyškově. 1948 –1951 pověřen přednáškami z modelování na PdF UP.

Toman, P.: NSČSVU.2.Praha 1947, S.21.;Lakosil, J.: Karel Lenhart.ZKVMO, 1980, č.207, S.21–24.;Ryška, Jaroslav: Karel Lenhart.Katalog­.Olomouc OG 1964.;Výtvarní pedagogové a teoretici UP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;Kdy kde co v Olomouci 1983, červenec, S.14.

Syn Jindřicha L. malíře, bratr Karla L. sochaře, 1927 – 28 studoval Školu bytového průmyslu v Olomouci. K fotografování se dostal tak, že v r. 1928 začal fotografovat sochy bratra. Od 1930 člen ČFKA Olomouc. Od 1950 začal filmovat. Z filmografie : Vázání hanáckého šátku /1954/;Olomoucká a Šternberská keramika /1965/;Vožení krále/1966/;filmy o poezii a komerční film o klenotech, film o svých ilustracích Opilého korábu a o fotografiích I. Přečka /1980/. Ilustroval Rimbaud: Opilý koráb. Olomouc, VSMO 1981. ;Autor fotograf. publ. Jeseníky. Ostrava 1965. ;Člen foto sekce VSMO od r. 1970. Bydlel Krameriova 31, Olomouc. ;

Dvořák, K.: Zapomenuté svědectví.Foto­grafie 1979, č.2, S.41.; Katalog avantgardní fotografie 30.let na Moravě.Olomouc 1981.;Encyklopedie čes.a slov.fotografů­.Praha ASFO 1993.;Kartoté­ka VSMO.;

Syn Tomáše Lenocha (1868–1937). Abs. učitelský ústav v Olomouci, a učil na ZŠ Komenium, po válce v Libavé a Moravském Berouně, 22 let v Dolanech ředitelem školy a 11 let na Svatém Kopečku. Byl kronikářem obce Dolany. Dlouholetým členem VSMO, účastník regionálních konferencí Kroměříž, Olomouc.

Svatý Kopeček – část města Olomouc. Libavá – nyní Město Libavá