Osobnosti Moravy.eu

Syn Franze Xavera Tersche (1765–1819), bratr Antona Paduse Tersche (1798–1864). Podle otcovy závěti převzal panství Třemešek (Dolní Studénky) a ochod i reality v Šumperku. V roce 1825 se oženil s Emanuelou, sv.paní Závišovou z Osenice, s níž měl 7 dětí. Zemřela r. 1838. Roku 1841 převzal šumperskou poštu a když tu byla zřízena r. 1847 přepřahací stanice pro spojení Zábřeh – Šumperk – Frývaldov (Jeseník), získal v konkursu místo pošmitra rozšířeného poštovního úřadu. Soukromá Terschova pošta v Šumperku byla velorakouským unikátem, postátněna až po jeho smrti. R. 1848 byl Franz Tersch velitelem druhé kompanie Národní gardy (zemřel v hodnosti mjr. rakousko-uherské armády. R. 1850 byl zvolen členem obecního výboru.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2 (14.). Ostrava 2001.S. 129–130.

Syn Franze Xavera Tersche (1801–1884). Zprvu se spolu s otcem aktivně podílel na hospodaření panství Třemešek, po jeho prodeji se trvale usadil v Šumperku, kde se podílel společenském životě města. Byl zakladatelem šumperského německého zemědělského spolku r. 1859, zakladatelem a prvním velitelem šumperských hasičů r.1870. Byl předsedou měšťanské střelecké společnosti a organizátorem 1. zem. střeleckých závodů v Šumperku r.1881. V r. 1879 organizoval regionální výstavu v Šumperku.

Biografický slovník ve Slezsku a na severní Moravě. č.2 (14.) Ostrava, 2001. S.130.

Zámek Třemeš (n.m.č.obce Dolní Studénky).

Syn Franze Xavera (1801–1884). Absolvoval německé gymnázium v Olomouci, poté pokračoval v ekonomickém studiu a r. 1858 odešel do Třemešku ke strýci do Chudobína, kde se ujal vedení tamního velkostatku. Po strýcově smrti r.1864 velkostatek Chudobín a statek Loučany zdědil. R. 1867 byl za kurii velkostatku zvolen do moravského zem. sněmu a s vyjímkou r.1871 zůstal jeho členem do r. 1906. R. 1870 byl ministerstvem financí jmenován členem komise pro okresní odhady pozemkové daně.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2 (14.). Ostrava 2001. S.130.

Syn Franze Xavera Tersche ( 1801–1884). Studoval na německém gymnáziu v Olomouci. Po jeho absolvování vstoupil do dobrovolného zem. střeleckého sboru, v němž mu byla propůjčna důstojnická hodnost. Do veřejného života vstoupil poprve r. 1876, kdy byl zvolen náhradníkem ve volbách do obecního zastupitelstva v Šumperku. R. 1882 zvolen starostou města Šumperka.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.). Ostrava 2001.S. 130.

Vystudoval teologickou fakultu v Olomouci. Vysvěcen 1871. Působil v duchovní správě v Napajedlích, Halenkovicích a Tlumačově (1884–1915). Od 1915 žil na odpočinku v Kroměříži. 1933 se vrátil do rodných Štáblovic. Měl zájem o řezbářství a patřil k vynikajícím včelařům. Zajímal se o historii, zvláště o dějiny míst svého kněžského působení. Hojně publikoval ve vlastivědném tisku.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.113;

Primátorem města Olomouce od roku 1998.

Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria,2002.S.86–87;

Sestra Vladislava Habermana. Po devítiletce v Litovli nastoupila na konzervatoř v Ostravě, kde studovala hru na klavír a kontrabas, maturitu a absolutorium záískala roce 1983. Vzápětí se provdala do Etiopie, kde žila v letech 1984–1988. Soukromě vyučovala hru na klavír a cca 3 měsíce hrála na klavír v kavárně v hotelu Hilton v Addis Abebě. S etiopským manželem se jí narodily 3 děti (Martin – 1083, René – 1986, Helena – 1088). Problémy zdejšího života ji vedly k rozvodu a k žádosti o asyl v SRN. Roku 1994 se odstěhovala do Zábřehu, kde vyučovala hru na klavír. Následovala řada změn zaměstnání i pobytu, po roce 2012 se vrátila ke svému oboru. Ze svých afrických zážitků napsala r.2010 autobi­ografický román „Měsíční sonáta pod africkým sluncem“.

Šik,Lubomír: Litovelské osobnosti. 2012. (email,čerevenec)

V letech 1954–1958 působil na Katedře zoologie UP. Průkopník etologie v Československu.

ČBS. Praha 1992.S.734. Ka­pitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.351.

Po studiích na Učitelském ústavu v Olomouci roku 1906 se stal způsobilým pro vyučování v národní škole a učil krátce na Pavlovičkách, v roce 1907 složil zkoušky opravňující ho vyučovat na škole měšťanské. Jeho prvním působištěm byl Moravský Beroun, byl nadšeným hudebníkem, hrál na violoncello a housle, dopisoval do různých časopisů, cestoval po Evropě a zvyšoval si neustále kvalifikaci. Ve Vídni složil státní těsnopisnou zkoušku, v Hradci Králové' absolvoval vysokoškolský kurs pro učitele na obchodních akademiích. V době 1. světové války pracoval na okresním hejtmanství. Po válce se věnoval různým kulturním aktivitám. Vedl kino, založené v r. 1922, byl členem městského zastupitelstva, pracoval jako archivář města, založil několik osvětových a učitelských spolků. V roce 1930 vydal rozsáhlou vlastivědnou místopisnou knihu okresu, zahrnující 77 obcí, kde uvádí i odborná fakta z hospodaření obcí, obyčeje, zvyky a přísloví. Knihu " Heimatbuch fÜr den Bezirk BÄm " vyšla v místní tiskárně. V letech 1932–1935 byl starostou města Moravský Beroun. Od 2.9.1935 byl ředitelem školy a tuto funkci vykonával až do konce války.

Rodák z Domašova. Čas, r.6, č.11–12, 1997, prosinec, S.4. Máša,O. – Anderle, P.: kdo byl kdo v zemi berounské. Moravský Beroun 2001.;

V letech 1959–1963 abs.uměleckoprů­myslovou školu v Uherském Hradišti, v roce 1968 odchází do exilu do Paříže, kde studoval na uměl. škole v letech 1968–71. Autor bronzového památníku J.A.Komenského v Uherském Brodě, Arionova kašna v Olomouci, atd. V r. 1996 uspořádal retrospektivní výstavu v Olomouci v Muzeu umění . Pedagogická a Filozofická fakulta UP rozhodly o udělení čestného doktorátu v oblasti výtvarného umění v roce 1998. Držitelem Ceny města Olomouce 1998 v oblasti výtv. umění. Žije a pracuje v Paříži a v Toskánsku.

Zatloukal, P.: Hanácké noviny, 28.11.1992, příl., S.1.; (vlc): Univerzita udělí výtvarníku Ivanu Theimerovi čestný doktorát. Hanácký den, č.187, 22.10.1998, S.4.; ČBS XX. stol., 3. díl, Praha 1999; ČBS, Praha 1992; ;

Navštěvoval učitelský kurs v Olomouci a pak tři roky učil ve Václavkově. Vídeňskou akademii výtvarných umění musel opustit pro nedostatek financí. Vrátil se do Rešova a pracoval jako zeměděl. dělník a pomocný učitel. Později se věnoval pouze malířství, zejména krajinomalbě.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.121.;

Narozen v Rešově (n.m.č. obce Horní Město) Václavkov, část Zábřeha

V letech 1497–1540 byl olomouckým biskupem. Upevnil moc olomouckého biskupství na severovýchodní Moravě. Byl představitelem moravského humanismu a jeho zásluhou se rozvíjel v Olomouci humanistický ruch.

Biografický slovník Slezska a Severní Moravy 1.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1993.S.105.;

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1470

Vystudovala UMPRUM v Uherském Hradišti. Účastnila se kolektivních výstav v Ostravě a Olomouci. Samostatně vyst. ve Zlíně. Žije ve Starém Jičíně.

26 mladých výtvarných umělců Olomoucka. Olomouc: Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci, 1980. ;

Rozená Procházková. Od mládí žila v Bohumíně, gymnázium vystudovala v Ostravě a poté absolvovala Lékařskou fakultu MU v Brně. Zprvu pracovala na interním oddělení bohumínské nemocnice. Zde se nakazila infekční mozkovou obrnou, nemocí, která zabíjí. I když byla zavčas léčena, vyřadila jí tato nemoc z povolání, na dlouhý čas z plnohodnotného života. Jen silou vůle překonávala následky této choroby. Měla tři malé děti a musela se o ně postarat. Pobývala několikrát v rehabilitačním ústavu ve Velkých Losinách a koncem padesátých let se přistěhovala do Olomouce. Začala pracovat v Kojeneckém ústavu, později pod vedením Dr. Morese. Zprvu působila jako vedoucí oddělení nedonošených dětí, kde se věnovala výzkumu a rehabilitačním poradnám pro vývoj dětí s různými vrozenými vadami a postiženími způsobených předčasným porodem. Po odchodu doc.MUDr. Morese do důchodu, v roce 1973 byla jmenována ředitelkou Kojeneckého ústavu v Olomouci a následně i Dětského domova, kde působila do roku 1990. Zároveň externě přednášela jako vysokoškolská učitelka na Katedře speciální pedagogiky UP. V roce 1984 se habilitovala a byla jmenována docentkou pediatrie.
Dlouholeté zkušenosti v práci s postiženými dětmi dovedly doc. Tichou k uskutečnění velkého snu, s cílem vybudovat takové zázemí pro postižené děti, kde se jim dostane nejen odborné péče,zdravotní, výchovné a sociální, ale připraví je i k začlenění do běžného života. A tak se zrodilo Dětské centrum 1990 se sídlem v Olomouci-Topolanech jako nestátní zdravotnické zařízení vybudované občanským sdružením rodičů a přátel postižených dětí. První kapitoly života tohoto unikátního komplexu s nadregionální působností se začaly psát 9. května 1990 jak uvádí datum pod stanovami. V roce 1995 získalo DC 90 Cenu Olgy Havlové.
Doc. MUDr. Růžena Tichá, CSc. zaměřila celou svou činnost na péči, prevenci, diagnostiku a léčbu postižených dětí a mládeže s kombinovanými vadami. Jako první v ČR diagnostikovala fetální alkoholový syndrom – postižení dítěte v důsledku alkoholismu matky v době těhotenství. Publikuje v odborném tisku doma i v zahraničí a aktivně se účastní mezinárodních a celostátních kongresů.

Osobní zjištění v DC Topolany. Parte- pohřební služba, pasáž města Olomouce

Doc. MUDr. Růžena Tichá, CSc.

Člen VSMO, činný v sekcích pro dějiny lékařství, biologické a numismatické.Jeho působení je spjato s Olomouckem, s Uničovskem, kde hned po 2.svět.válce působil nejen jako lékař, ale i v oblasti kultury.Spolu­zakladatel Vlasteneckého kulturního uničovského sdružení /VKUS/, který byl založen 8.1.1946, kde zastával funkci jednatele.Působil též jako hudebník.Založil dechovou hudbu, byl vynikající houslista.Pracoval jako ved.zdrav.stř­.Uničovských strojíren a poté obv.lékař v Uničově. Zemřel v Domamyslicích u Prostějova (n.m.č. města Prostějov).

Musil, J.V.: Zasloužilý lékař.ZVSMO 1980, č.13–14, S.6–8..

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1911

Maturoval na SVVŠ v Olomouci-Hodolanech, poté studoval VŠElektrotechnickou v Brně, V roce 1961 založil 16 členný amat. soubor jazz. 1962 začal spoluúčinkovat s L. Švábenským, vlast. kvarteto vytvořilv době ZVS, 1967 2. místo v mezinár. soutěži solistů. Působil v Praze v Tesla Hloubětín. Od r. 1969 prof. hudebník.

Matzner: Encyklopedie jazzu…III.Praha 1990, S.549.;.

Od roku 1934 žil se svými rodiči ve Velkém Týnci, kde navštěvoval místní měšťanku a po přestěhování do Olomouce v roce 1946 Polívkovo reálné gymnázium. V roce 1952 maturoval na Slovanském gymnáziu a poté absolvoval studia na Filozofické fakultě Univerzity Palackého, obor dějepis a čeština. Doktorát v oboru československé dějiny získal na olomoucké univerzitě v roce 1969. Protože nemohl vykonávat do roku 1989 své povolání, pracoval jako technik. Zprvu v závodě Kosmos, později v Sigmě. Uplatnil zde nejen schopnosti rýsování, logického myšlení, ale i výtvarné, v oblasti užité grafiky. Jeho prvním historickým dílem byly Dějiny závodu Kosmos, kde působil. Toto dílo bylo zároveň jeho disertační prací a vyšlo jako příležitostná publikace v roce 1970. V tomto období publikoval převážně účelové publikace k výročím závodů, sportovních celků a kulturních institucí.
Od února 1991 byl zaměstnán jako redaktor Hanáckých novin a kromě článků z historie a vlastivědy začal redigovat vlastivědný kalendář Rok na Hané, který s vročením roku 1992 zahájil mnohaletou kapitolu čtivé ročenky přinášející dlouho utajované informace z historie našich obcí v regionu, historické zajímavosti a články o významných osobnostech Olomoucka a města Olomouce. Nejčtenější a nejvyhledávanější knihou nejen rodáků, ale i současných obyvatel Olomouce." Vzpomínky na starou Olomouc" (1997), která přinesla Dr. Tichákovi prestižní ocenění města, v podobě udělení Ceny města Olomouce v červnu 1998. V témže roce vyšla také v nakladatelství publikace „ Paměti obce Velkého Týnce“, která kromě historie obce, kde autor strávil nejkrásnější období svého dětství, seznamuje čtenáře s významnými rodáky a osobnostmi, které zde působily.
Výrazně se podílel na zpracování dalších knih : Olomoucké gymnázium literární, Olomoucké hřbitovy a kolumbária a O olomouckých starostech a primátorech, jakož i na řadě jubilejních almanachů Slovanského gymnázia v Olomouci. Po roce 2000 se objevilo na knižních pultech dalších několik titulů z pera Milana Ticháka. Významný recenzent dvoudílných akademických Dějin Olomouce, které v roce 2009 vydala Univerzita Palackého.

Od 1.6.2006 – 20.4.2010 předseda VSMO. V dubnu 2011 byl uvededn do Dvorany slávy, kde získal Cenu Olomouckého kraje za celoživotní přínos v oblasti kultury za rok 2010.

Tichák Milan: Dějiny závodu Kosmos.Olomou­c,Soc.ak.1970. ;Fotbalové jubileum.Olomouc TJ Hodolany Sigma 1972.; Sto let ve službě múzám./Žerotín/O­lomouc, MěNV 1988.; 60 let n.p.Sigma Olomouc.Olomouc, Sigma 1967.; Po stopách skautů na Olomoucku 1919–1994 (1994) Vzpomínky na starou Olomouc (1997) Paměti Velkého Týnce (1998) Ztracené adresy (2007) Flora Olomouc 1958–2008 (2008) Lexikon olomouckých ulic (2009) Olomouc rodu ženského (2009) Olomouc z nadhledu (2011) Biografické údaje sděleny osobně dne 12.7.1991;.hš Info jednatelka VSMO Lucie Pospíšilová – Pospisilova.Lc@seznam.cz

PhDr. Milan Tichák.

V letech 1906–1919 učil na zemské střední hospodářské škole v Přerově, od r. 1919 působil na VŠZ v Brně, obor trigonometrie. Autor učebnic VŠ, spoluautor technického a lesnického slovníku. Napsal přes 50 vědec. prací. Autor Plánu města Přerova z r. 1912, vydal Fr. Bayer.

ČBS.Praha 1992.S.735.;Li­terární místopis OA Přerov, duben 1993.;.

Narozen v Okrouhlé (u Blanska). 1935–1945 středoškolský pedagog na růrných místech, 1954–1951 pedagog vysoké školy politické a sociální v Brně, 1951–1959 pedagogické fakulty UJEP v Brně.V letech 1959–1971 vedoucí katedry geografie přírodovědecké fakulty UP v Olomouci, 1975–76 předseda Čs. společnosti zeměpisné v Praze.Věnoval se teorii vyučování, matematické geografii a kartografii.2.díl Hospodářský zeměpis (1947, 1948), matematický zeměpis a kartografie (1965, 1970).

ČBS.Praha 1992. S 736.; Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.351.;

Studoval gymnázium v Olomouci a maturoval v r. 1838. Po maturitě studoval filozofickou fakultu olomoucké univerzity, v kruhu kolem A. Šembery a prof. Helceleta. . Po 2 letech absolvoval zkoušky, které ho opravňovaly k soukromému vyučování gymnasistů. Krátce pak přijal místo domácího vychovatele v rodině hraběte Kolovrata-Liebsteinského. Toto místo později opustil, aby se mohl věnovat dalšímu studiu. Přestoupil na právnickou fakultu, ze které však záhy odešel. Poté vstoupil v Olomouci do vojenského sboru a navštěvoval jeho školy. Zde konečně našel obor, který se mu líbil  – matematiku. Po ukončení vojenské školy své vzdělání ještě doplnil na vojensko-inženýrské akademii ve Vídni. V roce 1851 ukončil i toto studium a byl jmenován poručíkem u ženijního pluku. Počínaje školním rokem 1851–52 přichází do Louky u Znojma, kam vojenská akademie z Vídně přesídlila, současně je ještě posluchačem vyššího ženijního kurzu. V roce 1854 ho ukončil a byl povýšen na nadporučíka a přidělen k ženijnímu štábu do Milana. Po několika měsících se musel z Itálie vrátit, neboť ženijní akademie v Louce potřebovala obsadit místo profesora deskriptivní geometrie, na které byl pro své kvality profesorským sborem vybrán. V r. 1864, po smrti prof. R. Skuherského přestoupil na polytechniku do Prahy, kde byl jmenován profesorem deskriptivní geometrie a stereotomie. Přes veškeré další lákavé nabídky zůstal tomuto ústavu věrný až do r. 1895, kdy byl penzionován. V roce 1871–72 zastával úřad rektora školy, v letech 1870–71, 1874–75 a 1878–79 byl děkanem odboru pozemního stavitelství, 1875–76, 1887–88 a 1890–91 děkanem odboru stavebního inženýrství. Po určitou dobu byl poslancem zemského sněmu a v letech 1879–95 říšské rady. František Tilšer byl ve své době uznávaným geometrem. Od r. 1865 byl členem Královské společnosti nauk.

OSN, XXV. Praha, 1906, S. 442–446; OSNND, VI/2. Praha 1943, S.1194. ;

Louka u Znojma je nyní součástí města Znojmo.

V roce 1826 studoval hudbu v Brně a stal se členem orchestru brněnského divadla. Po krátkém působení v Olomouci přešel do Prahy, kde byl kapelníkem voj. hudby. Potom trvale přešel do Vídně, kde dosáhl úspěchu jako divadelní kapelník a skladatel.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.114;

Dramaturg a častý předseda poroty amatérských festivalů v Přerově, Kroměříži. Redaktor čas. Melodie.

Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby.Praha 1990.S.350–351.;. Český hudebník slovník. web.

Ing. Titzl

Narozen v Karlovicích (n.m.č. Kostelce u Holešova). Bohosloví studoval v Olomouci, kde vysvěcen na kněze r. 1938. Doktorátu dosáhl v r. 1948. Do 31.8.1950 asis­tentem a lektorem CMBF v Olomouci. Po jejím zrušení byl jmenován administrátorem v Rýmařově a 16.3. 1951 nuceně poslán do diecéze v Litoměřicích, kde působil ve Stráži nad Nisou a v Chřibské. V letech 1955–1958 byl zbaven státního souhlasu s výkonem duchovenské služby a žil v rodišti. V r. 1958 duchovním správcem sester sv. Kříže Domova důchodců v Radkově Lhotě bez nároku na plat. Od května 1966 kooperátorem v Přerově s povinností vést duchovní správu v Předmostí u Přerova. Odtud odešel k 1.7.1967 do Vlkoše ( u Přerova). V době obnovy teologické fakulty v Olomouci v letech 1968–1974 na ní znovu působil jako odborný asistent. Od 1.7.1974 přeložen do Skřípova u Opavy. Do Olomouce se mohl vrátit koncem r. 1989. Od 1. 10. 1990 jmenován děkanem CMTF . Byl jmenován apoštolským protonotářem a proboštem olomoucké metropolitní kapituly. Roku 1993 byl jmenován profesorem staroslověnského jazyka a literatury. Literárně činný v oblasti staroslověnšti­ny.Zemřel a je pochován v Olomouci.

Krejsa, F. : Katalog olomouc. arcidiecéze. Olomouc 1986. Katalog kněžstva . Olomouc 1949. S. 65. ; Kdo je kdo. 2. Praha 1991. S. 1001. ;.

Abs. Uměleckoprůmyslovou školu Praha, obor propagační grafika v r. 1971, poté FFUP v Olomouci, obor český jazyk, výtv. výchova v r. 1976, 1976/1977 odd. dětí a mládeže, obor estetika, 1977/1987 pedagogicky působila na LŠU v Olomouci. 1987 / 1991 studovala DAMU, loutkářská scénografie- spolupráce s prostějovskými amatérskými soubory. Od 1991 svobodné povolání: artprotis, návrhy kostýmů, loutek, loutkářská scénografie, propagační grafika. Práce s dětmi, porotce, členka odboru Organizační rady pro dětské výtvarné aktivity při ARTAMA Praha. Výtvarná redaktorka čas. : „Dětská scéna“.

Po absolvování FF MU v Brně, obor dějiny umění, působil v letech 1966–1970 jako historik umění na zámku v Kroměříži. 1970–1977 pracoval jako topič u Pozemních staveb v Ol. Poté přesídlil do Bratislavy, kde působil ve Slovenském národním muzeu a 1982–1990 jako vedoucí historik umění ve Št. restaurátorských ateliérech. 1990 se vrátil do Olomouce a působil na FF UP, zprvu jako vedoucí sekce umění, od 1992 jako vedoucí Katedry dějin umění FF UP. Zabýval se uměleckohistorickým výzkumem olom. památek. Obdržel Cenu města Olomouce za rok 2001. Zemřel náhle.

Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Praha 1998. Opustil nás..In: Kdy-kde-co 2012, leden.S.3. (fotografie)