Osobnosti Moravy.eu

Syn Kryštofa D. (1655 – 1722). Navštěvoval malostranské jezuitské G, poté filozofii a matematiku na univerzitě v Praze. Od 1708 – 1716 pobýval v Rakousku. Významný barokní stavitel. V Olomouci působil v říjnu 1720, kdy zasahoval do stavby jezuitské koleje.

Kdo byl kdo do r.1918.Praha, Rovina 1992.S.57.;Hlobil, I.: Olomouc.Praha, Odeon 1984.S.97.;.

Narozen v Janově (n.m.č. města Mladá Vožice). Řídící učitel v Dubanech u Prostějova (n.m.č. Vrbátky). Spolupracovník Antonína Gottwalda. Jeho archeologická sbírka více jak 2000 kusů uložena v Archeolog. odd. muzea v Olomouci.

jsk(=J.Skutil): Archeologická sbírka Karla Dobeše. In:Zprávy SLUKO, 1954, č.37, S.5.; jsk.: Nekrolog.In:ZVÚO, 1963, č.108, S.31.; Skutil, J.: Památce učitele- archeologa K.Dobeše.In: Štafeta, 11, 1979, č.2, S.24–25.;. Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 132.;

V roce 1931 maturoval na Státní reálce v Lipníku nad Bečvou. Malíř a učitel v Ústí u Hranic. Člen Jednoty učitelů – malířů v Praze. Od roku 1953 působil v rodišti, kde učil na ZŠ. Kronikář Velkého Újezda, sběratel lidových pověstí. V r. 1990 – 1993 vydal několik pověstí. Některé pověsti publikoval v regionálním tisku. Autorem knihy Velký Újezd a okolí. (1974).

Toman: NSČSVU, I.díl, Praha 1947, S.170.; -ld-: Úspěšní kronikáři, Stráž lidu, 1984, 15.11., S.4.; Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře, Olomouc 1993. S. 8–9.;

Byl vůdčí osobností českého katolického modernismu na přelomu 19. a 20. století. Pseudonym Lutinov, zvolil podle otcova rodiště Lutín. Překládal z němčiny a latiny. Redigoval almanachy a časopisy: Archa, Nový život /1905–1907/, přispíval: Hlídka literární, Náš domov, Obzor, Rozkvět, Rozvoj, Vlast Aj. Spolupracoval s Františkem Dohnalem (1876–1956). 1904–1923 působil jako farář v Prostějově.

Marek, P.: Bibliografie okresu Prostějov.Prostějov 1990, zázn.č.5742–5816.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.23.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.507.; Soldán, Ladislav: Katolická moderna na konci století.=LD, 11.7.1991.; Poselství.Olo­mouc 1938.;

Pseud. zvolil podle rodiště otcova -Lutín. Překládal z němčiny a latiny. Redigoval almanachy a časopisy: Archa, Nový život (1905–1907), přispíval: Hlídka literární, Náš domov, Obzor, Rozkvět, Rozvoj, Vlast aj. Užíval pseud. Fr. Kalina, Karel Lutinov, Karel Skřivan, K. D. Lutinov

Springer.J.: Co dala haná české literatuře.Olomouc 1947, S.507.; Soldán, L.: Katolická moderna na konci století.In.Lid­.demokracie, 11.7.1991.; Poselství.Olo­mouc 1938.

Absolvoval SUŠ Zlín, od r. 1948 v divadle Opava šéfem výpravy, poté v Severomoravském divadle Šumperk

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha DÚ 1959,S.94.;

V letech 1966–1967 hrál na bicí nástroje v Moravské filharmonii Olomouc.

Stud. na učit. úst. v Kroměříži, 1931 mat. Poté vyučoval v Karviné. Od r. 1935 na VZS v Olomouci, později v Kroměříži, po vojně učil v Orlové, události r. 1939 jej přiměly vrátit se do rodiště, kde půs. v Brankovicích a poté v Ivanovicích až do zatčení gestapem v listopadu 1941. Publikoval v Lid. novinách, Našem kraji. Autor románů. Pro děti-převyprávěl pověsti a lid. povídky. Zájem o pověsti rodné Hané. Lidovou slovesností se zabýval i teoreticky.

Stará píseň.Zkazky a lidová vyprávění.Vyd­.A.Sivek.Ostra­va 1967.;Sivek, A.: Ze slezské domoviny.Výbor­.Ostrava 1960, S.29–49.;Biografie: Doupalová, Eva: Slovník sběratelů a vydavatelů…Olomouc UP 1987, S.129–130.;Pazourek, V.: Karel Dvořáček-osud člověka.Zlatý máj 14, 1970, č.5, S.288–291.;Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Opava 1993.S.27 – 28.;.

Narozen na Jihlavsku. Studoval gymnázium v Jihlavě, kde maturoval r. 1876. Pak studoval ve Vídni na Vysoké technické škole, ale v r. 1882 musel odejít, měl jakýsi konflikt v Třebíči a byl uvězněn. Od r. 1883 začal pracovat u státních drah. Fotografovat začal v roce 1887 v lounech a r. 1889 vstoupil do KFA.V Olomouci působil u Státních drah v letech 1903–1918. Poté působil v Praze jako přednosta finančního oddělení na ministerstvu. Od roku 1926 penzionován. V Olomouci přednášel v Moravské Unii o cestách po Evropě a Africe. Zabýval se také etnografickými a folkloristickými náměty. vystavoval v Uherském Hradišti. Část pozůstalosti uložena v Olomouci.

Encyklopedie české a slovenské fotografie. Praha 1993.S.66–67.

Otec byl řemeslníkem. Po absolvování reálného gymnázia v Olomouci (1924–1932) studoval 1932–1938 na FF UK slavistiku a germanistiku u Miloše Weingarta, Jana Horáka, Miloslava Hýska a Otokara Fischera, zároveň navštěvoval komparatistický seminář Václava Tilleho. Od 1938 učil na středních školách v Praze a v Olomouci. Ve 40. letech externě spolupracoval s nakladatelstvím Ladislav Kuncíř. Za války byl totálně nasazen, po válce absolvoval vojenskou prezenční službu. 1949 získal PhDr. na základě komentované edice František LadislavČelakovský: Slovanské národní písně. 1947 se stal asistentem a 1954 byl jmenován docentem dějin české literatury na PedF UK v Praze. Po její přeměně na Vysokou školu pedagogickou (1955) byl zde 1956–1958 děkanem Fakulty společenských věd. Poté přešel na katedru etnografie a folkloristiky FF UK, kterou také 1960–1969 vedl. Titul CSc. získal 1962 prací Kapitoly z literárních dějin českého národního obrození. 1968 byl jmenován profesorem, 1978 odešel do důchodu, ale učil a působil v různých univerzitních funkcích i nadále. Absolvoval kratší přednáškové pobyty na vysokých školách v Opole, Postupimi, Güstrowě, v Bukurešti a v Sofii. 1960 učil jeden semestr na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Aktivně se účastnil řady domácích i zahraničních konferencí a kongresů, organizačně i vědecky pracoval v domácích i mezinárodních folkloristických společnostech. 1962–1967 byl předsedou Národopisné společnosti československé.

Beneš,B.: Nekrolog. Národopisné aktuality 1990. S.193.

Prof. PhDr. Karel Dvořák, CSc.

V letech 1964–1971 vysokoškolský pedagog VŠE v Praze, od 1972 zaměstnanec Ekonomického ústavu ČSAV, od 1984 Prognostického ústavu ČSAV. V roce 1990 se stal ministrem pro hospodářskou politiku a rozvoj. V roce 1992 byl zvolen poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění za ODS a stal se ministrem hospodářství ČR v první vládě Václava Klause. V roce 1996 neúspěšně kandidoval do senátu za Jablonecko.[1] Od roku 1997 byl soukromým konzultantem v oblasti ekonomického poradenství. Zároveň v letech 1997 až 1998 byl členem dozorčích rad Komerční banky a Českých radiokomunikací [2] V říjnu 2007 se stal velvyslancem – stálým představitelem ČR při OECD.[3] V roce 2009 působil na katedře hospodářské a sociální politiky Národohospodářské fakulty VŠE v Praze.

Kdo je kdo 1991 – 1992.I.Praha 1991.S.177.;. Wikipedie.cz

Vyučil se na odborné škole pro zpracování dřeva v Chrudimi. Poté absolvoval učitelský ústav v Hradci Králové. Učil ve Václavově, Postřelmově, Bludově, kde setrval plných 25 let. Publikoval v týdeníku Moravský sever, v učitelském Vlastivědném sborníku střední a severní Moravy. Publ. činnost završil publikováním malé monografie o Bludově. 1941 odešel do penze a přestěhoval se do Potštejna. Zemřel v nemocnici v Rychnově nad Kněžnou, pohřben v Potštejně.

Severní Morava.sv.83.Šum­perk, 2002.S.46–48; BSSSM, seš.3 (15.).Ostrava, 2002. S. 52–53.

K Olomouci měl vřelý osobní vztah. Jezdíval sem za sestrou. Spolupracoval se Stráží lidu.

Slovník českých spisovatelů 1970–1981.P., ČS 1985., S.80–81.; Cvejn, K.: K.Fabián.=Literární měsíčník, 1977, č.6.;Zemřel Karel Fabián.=Tvorba 1983, 23.11., S.12.; Zemřel Karel Fabián.=Stráž lidu 1983, 19.11., S.2.;.

Vlastním jménem Eduard Kirchberger.

Od dětství žil v Lošticích. Absolvoval Střední odborné učiliště elektro, které zakončil maturitou na Střední škole elektrotechnické v Lipníku nad Bečvou. Poté odešel na dvouletou základní vojenskou službu v Litoměřicích, kde byl u Posádkové hudby. Po vojně pracoval ve vojenském opravárenském závodě v Horce nad Moravou a od září 1994 v Národním památkovém ústavu, územní odborné pracoviště v Olomouci na útvaru archeologických výzkumů. Zájem o historii, vlastivědu rodného kraje, národopis, lidové zvyky a folklór v něm probudily zájem o archeologii. Pravidelně se účastnil odborných regionálních konferencí Lidová kultura na Hané. Hojně publikuje odborné články ve Vlastivědném věstníku moravském, Archeologii Moravy a Slezska, Hlas Loštic, dále KROK = Kulturní revue olomouckého kraje + několikrát Ročenka Muzejní společnosti Litovelska – naposledy to byl ale „sborník“, Sborník Národního památkového ústavu – územního odborného pracoviště v Olomouci (název se různě měnil v závislosti na tom, jak se měnil název ústavu. Koncem let 90. začal dálkově studovat vysokou školu, obor archeologie na Slezské univerzitě v Opavě. Ze zdravotních důvodů musel školu ukončit. Po roce 2000 začal opět studovat FFUP v Olomouci obor archeologie, kde v roce 2020 obhájil diplomovou práci a ukončil studium s titulem bakalář. Ze zdravotních důvodů odešel do částečného invalidního důchodu. Svým zájmům a koníčkům se věnuje i nadále. Na svém kontě má 54 publikací a statí o archeologii a Litovelsku. O jeho knihy a sbírky lidových pověstí je enormní zájem. Spolupracoval s rozhlasovým studiem v Olomouci
také s regionální televizí. Jeho knihy: Pověsti z Bouzovska a Lošticka (2005);Vyprávěnky starého hrnčíře (2009);Výpravy za litovelskou archeologií (2019); i sborník příspěvků Dějiny Nasobůrek a Vísky (2023) jsou beznadějně rozebrány. Čas od času píše i do Týneckých listů.

Faltýnek, Karel: Vyprávěnky starého hrnčíře. Pověsti z Litovle. Litovel 2009. S.54. BK: K literárnímu setkání ve VKOL.In: Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc. Almanach 2006–2009. Olomouc 2009. S. 44.; Faltýnek, Karel: Setkání, na které rád vzpomínám. In: Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc. 2009. S.155.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc, VSMO 2008. S. 86–87.; Kolář, Bohumír: Zájem o rodný kraj přináší i dnes dobré ovoce. www.Olomouc.cz 19.7. 2006.; https://www.ceskatelevize.cz/…pod-Bouzovem. Faltýnek, K.: Činnost národopisného kroužku Kraslice v Nedvězí u Olomouce. Lidová kultura na Hané. Sborník z XV. odborné konference o Hané. Olomouc 2020. S. 119–129. Faltýnek i-meil dne 30.3. 2024

Bc. Karel Faltýnek

Aktivní v oblasti památkové péče. Architektonická pozůstalost uložena v OGVU Olomouc.

Zatloukal, P. : /ZKVMO, 1984, č. 229. ;Moravské osobnosti umění a kultury REGO SVKOL;.

Žil v domě č.4 Na Zábraní v Nákle.Od mládí měl velký zájem o historii a přírodní vědy.Měl sbírku motýlů a sbírku starožitností Jeho sbírka nálezů poutala pozornost známých archeologů z okolí, r.1905 navštívil jej i T.G.Masaryk. O Fišarových sbírkách slyšel a chtěl je koupit rakouský arcivévoda Evžen, velmistr německých rytířů, ale nakonec ji koupil dr.Smyčka pro litovelské muzeum.Bylo v ní 1059 předmětů z doby mladší kamenné, bronzové, lužické, gallské a římské.Numismatická sbírka čítala 332 mincí. Pražské výstavy r.1895 se zúčastnil jako spoluučinkující ve Vídrmanových Přástkách. Byl členem všech vzdělávacích spolků v Nákle. Odebíral téměř všechny archeologické časopisy, do nichž také psal o svých zkušenostech. Nejvíce publikoval do Časopisu vlasteneckého spolku muzejního a do Pravěku.Pohřben v Nákle.

Vrbka, Josef : Rolník – archeolog Karel Fišara. Mojmírova říše, 2, 1939, č.8, S.97 – 100.;. Vrbka, Josef : Dějiny obce Nákla. Vl. n. 1940.

Absolvent Slovanské gymnázium v Olomouci v r. 1886. V Praze studoval FF UK zeměpis/dějepis. Souběžně studoval i Právnickou fak. obor národní hospodářství a dějiny práv. Působil jako pedagog na reálném gymnáziu v Praze (1893), na Obchodní akademii v Chrudimi a v r. 1895 byl jmenován ředitelem Obchodní akademie v Brně do r. 1927. Předseda spolku Národní jednoty pro jihozápadní Moravu a spolku brněnské Matice školské, 1911–37. Přispíval články do Ottova slovníku naučného. Od r. 1919 docent na Vysoké škole zemědělské a od r. 1923 docent zahraniční služby při České vysoké škole technické. Obchodní akademii v Brně vedl do r. 1927, v letech 1930–31 působil jako odborný inspektor Obchodní akademie. Předseda Hanácké obce v Brně.

Ševčíková, H.: Lednová výročí středom. regionu, Týnecké listy, č. 1/07, S.29–30;

Rodiče byli drobní živnostníci, jeho bratrem je Pavel F. – Od r. 1934 bydlel v Olomouci, kde také v l. 1937–45 studoval na Slovanském gymnáziu (1944–45 byl totálně nasazen). Po maturitě zapisoval slovanskou a klasickou filologii a filozofii na FF MU (1945–46) a FF UP (1946–50). V l. 1948–50 absolvoval Studium generale ordo praedicatorum (OP). Jeho hlavní učitelé byli F. Novotný, O. Králík, K. Janáček. Od 16 let se aktivně účastnil Akademických týdnů organizovaných M. Habáněm. R. 1950 je internován v Broumově, s návaznou službou u PTP do r. 1953. Po propuštění z PTP mohl najít zaměstnání pouze v zemědělském výzkumu, v oboru knihovnictví a informatiky (Olomouc, Praha). V 80. l. absolvoval na UK postgraduální studium aplikované logiky. V době totality pořádal bytové semináře (společně s bratrem Pavlem) a účastnil se Ekumenického semináře v Praze-Jirchářích (ve spolupráci s J. Němcem a L. Hejdánkem). Badatelsky spolupracoval s M. Habáněm a J. L. Fischerem, u něhož v r. 1968 obhájil dizertační práci o čase a dějinnosti (tiskem až 1991); téma vyrůstalo ze spolupráce s malířem R. Kutrou (srov. jeho knihu Die Schule des Sehens, 1994). Autorsky se podílel na samizdatových sbornících Corona amicorum (R. Kalivodovi, 1983) a Na hrázi neobvyklého osudu (J. Zumrovi, 1988). Od r. 1990 působí jako odborný asistent, od r. 1991 jako docent filozofie na katedře filozofie FF UP. V Sázavě n. Sázavou (kde má od r. 1985 trvalý pobyt) založil (1993) vzdělávací a ekologickou nadaci Prokopios, kde kromě jiných akcí pořádá Letní filozofické školy, a to v duchu Platonovy a Benediktovy ideje tvůrčího významu soubytí a soužití.

Doc. PhDr. Karel Floss.

Za hlasem Komenského., Olomouc 1957., S.189., V sýpkách ducha., Olomouc 1992. S.189.; Slovanské gymnázium literární., Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.188;

Vystudoval něm. gymnázium v Kroměříži a teologii a filozofii v Olomouci. 1898 byl v Olomouci vysvěcen na kněze. 1903 působil jako farář ve Svitavách. Byl organizátorem četných exercicií, misií a poutí. Za své zásluhy získal v roce 1932 titul tajného papežského komořího a monsignora.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S..35;

Do měšťanské školy chodil v Kroměříži. V r.1936 přesídlil do Brna, kde stud oval konzervatoř-operní zpěv.Za protinacistickou činnost vězněn na Špilberku.Po r.1945 operním pěvcem v Opavě do r. 1946, poté hrál a zpíval v divadle v Olomouci. Od r.1951 působil v Nitře, od r.1962 vychovatelem v Ružomberku.Po r.1968 odešel do Rakouska. Přednášel na školách o divadelním umění, r.1976 vybudoval se svou ženou Jaroslavou v letovisku Zell am See Pension Mirlan. Napsal Pohádky o zvířátkách pro děti i dospělé.Vydané v němčině.

Filip, Ota: Rozloučení s Milanem.In: Pejskar, Milan: Poslední pocta.3.díl.vl­.n.1989, S.70–71.;

Od r. 1839 studoval AVU ve Vídni.

Toman, P.: Nový slovník ČSVU.I.Praha 1947.S.242.;.

Syn šumperského obchodníka. Studoval na reálce v Olomouci a na technice ve Vídni. Jako ing. působil v několika velkých strojírenských závodech v Čechách mj. u fy Breifeld a Daněk, nebo Ringhoffer v Praze na Smíchově. Od r. 1922 ředitelem Škodových závodů v Praze. V letech 1910–1941 honorární doc. pro obor strojní zařízení cukrovarů na pražské německé technice.

BSSSM, seš. 10 (22.) Ostrava 2007. S. 27.

Po maturitě na gymnáziu v Hradci Královém, absolvoval KU Praha čeština, němčina r. 1914. Působil jako středoškolský prof. v Brně, Kyjově, od r. 1930 v Prostějově, 1935 – 1952 jednatel Orlice. Články ve VSSSM, Hlasy z Hané, Kulturní zprávy, dopisoval do Lidových novin, šifra -kov, -kg;v regionálním tisku šifra -gy;

ČSHS I.Praha 1963.S.380 – 381.;Doplňky OK Prostějov, květen 1994.;.

Narodil se v rodině šumperského fotografa. Absolvoval něm. gymnázium v Šumperku, Akademii výtvarných umění ve Vratislavi, Uměleckou akademii ve Vídni a Akademii v Praze. 1926–1945 měl ateliér v Praze. Pro pražské něm. divadlo pracoval jako scénický výtvarník. 1946 odešel z ČSR a byl činný jako scénický výtvarník u Bavorského státního divadla v Mnichově. Jeho díla vlastní i Oblastní galerie v Olomouci.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy I.Opava-Ostrava 1993.S.38.;

Absolvent učitel.ústavu v Příboře r. 1912.působil na Boskovicku a od 16.9.1918 na české škole Nové Sady v Olomouci.Člen Žerotína.

Průvodce po Ústředním hřbitově v Olomouci.Olomouc 1929,S.43.