Osobnosti Moravy.eu

Absolvent lesnické školy VŠZ v Brně, ing. 1955 a SVĚT v Bratislavě 1962, 1975, CSc. Autor odborných statí.

Kubásková, Věra: Kdy zemřeli..?1980–1985.Praha.NK 1992. S.41.;

Za 2. svět. války se seznámil s ing. Františkem Čechem(1898 – 1951) a od té doby spolupracoval s hejčínským souborem Kašpárkova říše. Psal pro něj hry, navrhoval dekorace a loutky. Např. Hračky na cestách. P. , Orbis 1953. (loutk. hra, měla premiéru v loutkovém divadle KŘ v Olomouci – Hejčíně 18. 3. 1951. Ostrov splněných přání. P. , Orbis 1959 , napsána pro soubor KŘ. ad.

Holešovský, F.: Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládež.Praha 1989.S.56–58.;Kolár, E.: Úvod (o přátelství s F.Čechem a vzniku spolupráce).In: Cinybulk, V.: Ostrov splněných přání.Praha 1959.S.5 – 10.;.

Od roku 1910 studoval na České reálce v Olomouci, kde maturoval v roce 1916. Pak odešel do Prahy, kde absolvoval České vysoké učení technické a stal se inženýrem chemie. Pracoval jako úředník, později jako vrchní technický rada státní cukrovarnické dohlédací služby. Působil ve Všetulích u Holešova, kolem roku 1938 v Opavě, za války v okolí Olomouce a po válce trvale v Olomouci. Loutkovému divadlu se věnoval od dětství. Loutkami oživená pohádka jej natolik okouzlila, že se chtěl podělit o radost i s ostatními a ještě za studií, na rodinném Alšově divadélku v hejčínském sále u Dostálů uspořádal představení Doktora Fausta. Zájem byl takový, že improvizované jeviště nevydrželo a hra nebyla dohrána, ale základ byl položen. V kronice Kašpárkovy říše je uvedeno datum: 4. ledna 1920. V témže roce napsal také svou první hru pro loutky „Zlaté srdce“, uvedenou na větším a lépe vybaveném divadle, dne 22. září 1922. Soubor přijal název Kašpárkova říše a působil pod hlavičkou Sokola. Kromě několika menších próz otištěných v dětských časopisech psal výhradně hry pro loutky, z nichž asi osmdesát vyšlo tiskem a na sedmdesát zůstalo v rukopisech. Publikoval též stovky článků v loutkářských časopisech a v denním i krajinském tisku. V roce 1944 založil svému souboru interní měsíčník Hejčínský Kašpárek, který vycházel až do roku 1951. Za války se seznámil s Vojtěchem Cinybulkem (1915–1994), loutkářským výtvarníkem, který pro hejčínský soubor psal hry, navrhoval dekorace a loutky. Loutkářské činnosti a především Kašpárkově říši věnoval Ing.Čech všechny své síly a schopnosti. V roce 1949 se stal pracovníkem tehdejšího Krajského národní výboru v Olomouci jako chemik vodohospodářského odboru, odkud přešel do funkce krajského osvětového inspektora v oblasti zájmové umělecké činnosti. Teprve od této chvíle se mohl svému celoživotnímu koníčku věnovat i profesionálně. Režíroval, organizoval, pracoval v ústředí lidové tvořivosti a na Loutkářské Chrudimi. Přednášel, redigoval loutkářské edice, spoluzakládal nové amatérské soubory v kraji a uprostřed tvůrčí práce skonal. Jeho odkaz však žije dál. Od roku 1973 se každé dva roky konal festival pro loutkářské soubory pod názvem Čechova Olomouc. A Kašpárkova říše v Olomouci rozdává radost těm nejmenším divákům, ale i dospělým dosud. Loutkové hry (výběr): Bruncvík (1926), Drak (1928), Fištrón (1926), Jeníček a Mařenka (1941), Kašpárek letí do pohádky (1938), Kašpárek se ani čerta nebojí (1929), Kašpárek sluhou u čaroděje (1922), Kašpárek vaří živou vodu (1947), Kašpárek vždy vítězí (1925), Kašpárek, Škrhola a Pivoňka (1929), Kašpárkův první krok do života (1936), Konec čarodějky Hadimršky (1932), Kouzelný koberec (1946), Křídová pohádka (1953), Mikuláš pana Ferdinanda (1936), Mlýn na čerty (1929), Pivoňka králem (1931), Pohádky na ruby (1948), Princezna Jitřenka se vdává (1947), Strašidlo Mulisák (1948), Svatý Mikuláš (1994), Vánoční sen (1936), Zlaté srdce (1922).

Lexikon českých spisovatelů.Sv­.l.Praha, Academia 1985, S.405–406; /fotografie PKK 1988.Olomouc, OK 1987/. Cinybulk, V.: Ostrov splněných přání. Praha 1959, S.5–10. Čechova Olomouc. Sborník k 1. festivalu amatérských loutkářských souborů v Olomouci. Olomouc 1973.
Lexikon české literatury. Díl 1. Praha 1985, S. 405–406. Tichák, M.: Hejčínský loutkař František Čech. In: Hanácký kalendář 1998. Olomouc 1997, S 48–49. Ševčíková, Hana: Listopadová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2011, č. 11.S.7.

Hejčín je část města Olomouc.

Všetuly u Holešova jsou nyní částí města Holešov.

Pohřben na černovírském hřbitově.

V Olomouci-Hejčíně na Mrštíkově náměstí č.12 byla dne 19.11.2011 v 11 h­odin odhalena pamětní deska,

Působil externě na FFUP v letech 1948–1950.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973, S.347.; Výtvarní pedagogové a teoretici umění UP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;.

Působil v Olomouci od r. 1916 jako odborný lékař chorob kožních. Od r. 1920 byl vězeňským lékařem. Hojně publikoval v odborných časopisech. Přednášel v různých spolcích. Vedle svého povolání se pilně věnoval rostlinné fytopatologii. Člen VSMO. Fytologický herbář, obsahující četné unikáty odkázal olomouc. muzeu.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938. S.37–38.; Kdy-kde-co v Olomouci, 1978, únor, S.15;

Narozen v Pardubičkách (n.m.č. města Pardubice). V r. 1945 absolvoval LF UK Praha. Za války vězněn v Oranienburgu, odb. lékař v Hradci Královém 1945–54. Přednosta I. interny FN, působil na katedře vnitřního lékařství LF UP od r. 1954. Prof. vnitřního lékařství 1969. DrSc. 1968. Články v odborných časopisech.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973. S.319.; Vnitřní lékařství, 35.1989.S.622–623.

V roce 1926 maturoval na SGO. Po studiu lékařství a promoci v roce 1931 nastoupil na interní oddělení Baťovy nemocnice ve Zlíně, od r. 1933 v Brně. Roku 1935 studoval FFMU v Brně filozofii a sociologii. Po osvobození v roce 1945 zemským referentem pro kulturu a školství v Brně, po r. 1948 ředitelem Zemské porodnice. Od roku 1960 vedoucím Katedry gynekologického klinického institutu v Praze. Doc. MUDr. Antonín Černoch.

Slavětínský, Milan: Významný lékař z Hané. Zprávy KVMO 1978, č. 194. S.21–23. Nekrolog. Čs. gynekologie, 54, 1989, č.4, S. 119–120.

Studoval na Slovanském gymnásiu v letech 1893–1899. Poslední dva roky studoval v Kroměříži, kde maturoval v roce 1901. Pak studoval práva na KU v Praze a p 2 letech přešel n FFUK, kde studoval dějepis a zeměpis a pokračoval na univerzitě v Krakově. V letech 1905–1918 učil na Obchodní akademii v Hradci Královém a v září 1918 byl přeložen do Brna, kde taktéž učil na Obchodní akademii. V letech 1919 – 1938 působil jako profesor na JAMU v Brně a konzervatoři. Zde působil do konce svého života jako hudební kritik a publicista v Lidových novinách. Všude, kde působil vedl pěvecký sbor. Zemřel v Prostějově, ale pohřben v Brně.

Československý hudební slovník osob a institucí.l. díl.P., SHV 1963, S.193.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.32.; Stárek, Z.: Slovník čes.sbormistrů.I., 1982, S.76.; Bártová, J.: Dějepis hudby G.Černušáka.=O­pumusicum, 15, 1983, č.2, příl., S.1–4.; Spilka, D.: Vzpomínka na G.Černušáka.=Šta­feta, 8, 1976, č.3, S.16–19.; tr: 100 let od narození význam.hud.věd­ce.=ZVSMO, 1983–84, č.19–20, S.39–40.; Trojanová, J.G.Černušák.Per­s.bibl.Brno, SVK 1982.262 s.;

Studoval německou obecnou i reálku v rodišt a maturoval v r. 1909 a r. 1911 doplňovací maturitní zkoušku pro absolventy reálek, aby mohl studovat univerzitu. Univerzitu ve Vídni studoval v letech 1909–1914, obor čeština, němčina a hudební výchova. Před 1. svět. válkou učil na reálkách v Prostějově a v Novém Jičíně. V lednu 1914 získal vysvědčení o učitelsk způsobilosti. Za studií se seznámil s Elisabet Schuberovou, která byla dcerou vídeňského operního zpěváka. Oženil se s ní dne 7.11.1915 ve Vídni. Od státnice v r. 1915 odcházel na bojiště, zúčastnil se útoku na Lvov a zakusil italskou frontu. Po válce 1918–1923 opět působil jako středoškolský profesor. Od 1.9.1923 do r.1951 učil na České reálce a 1923–1924 a 5.5.1945–1951 na Slovanském gymnáziu v Olomouci češtinu, němčinu a zpěv. V roce 1941–1944 působil jako zemský školní inspektor v Brně. Bohatá publikační činnost. V letech 1946–1947 byl členem Volánkovy Jednoty divadelních ochotníků. Od r. 1948 publikoval v Našinci. Vedl kulturní rubriku tohoto deníku. Dramaturgem olomouckého divadla. V roce 1947–1949 učil na Dívčím reálném gymnáziu v Řepčíně. V letech 1949–1961 působil na UPOL jako lektor polské gramatiky, českého jazyka pro cizince a německého jazyka.V letech 1951–1970 byl PhDr. Jaroslav Čičatka pracovníkem hudebního oddělení Krajské lidové knihovny, později Okresní knihovny v Olomouci. Od r. 1953 byl vedoucím oddělení. Autorem cca 30 studií, několika bibliografií hudebních velikánů (G.Mahler, L.Janáček, R.Schumann, Dobrovský v Olomouci aj.) a historie divadla v Olomouci (pozůstalost v rukopise). V letech 1975–1979 pracoval v Divadle Oldřicha Stibora. Jeho první manželka Alžběta Čičatková (28.11.1893–5.12.1949) je pohřbena na ústředním hřbitově. Rok poté se oženil s Jarmilou Havránkovou, roz. Šichovou, rozvedenou učitelkou z Prostějova. Zemřel v 88 letech v olomoucké nemocnici.

Československý hudební slovník.1.Praha, SHV 1963. S.219.;Bu­rešová, A.: Na okraj výročí našeho rodáka.=Štafeta, 8, 1976, č.1, S.30–31;. Hynek, Z.: Olomoucké hřbitovy. Olomouc 1987.Rkp.; Zicháček, V.: Osobnosti SG. In: Hanácké noviny, 1992, 11.4.,S.4.; Staňková, Zdenka: PhDr. Jaroslav Čičatka a knihovna. Naše knihovna 1992,č.2. S. 10–11. Volfová, Radka: Inventář k osobnímu foncu J. Čičatky. Bakalářská diplomová práce UPOL 2015. Horák, Štěpán: Jaroslav Čičatka a jeho význam v rámci olomoucké hudební kultury. Bakalářská diplomová práce. UPOL 2017. Ševčíková, H.: Hledání Hané na Hané. In: Z pamětí literární Olomouce. VSMO Olomouc 2004. S.163–164. Ševčíková, H.:Lednová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2021, Velký Týnec 2021.S.4–5.

'

PhDr. Jaroslav Čičatka v rodném listě: Jaroslav Adam Čičatka

V Olomouci působil na FFUP zprvu od r. 1949 externě, 1966– 1969 děkan FFUP, do r. 1975 prof. FFUP, obor stará čeština a dějiny starší české literatury. Poté musel z politických důvodů odejít z UP. Rehabilitován v r. 1990.

Kdo je kdo v Českosloven­sku.1.díl.Pra­ha ČTK 1969.S.142.;Náš kolega – prof.Daňhelka­.Žurnál, 1993, č.12, S.1.;.

Vedoucí laboratoře MÚNZ v Brně. Autor odborných statí.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…Praha 1974. S.35.

Narozen v Suchonicích (na Přerovsku). Vystudoval Gymnázium v Kroměříži (1906). Poté FF UK v Praze, obor čeština – němčina. Od r.1913 působil jako středoškolský profesor v Prostějově, v letech 1913–1923 učil Jiřího Wolkra. V letech 1917–19 byl na frontě v Itálii. V letech 1923–1941 učil v Brně. V literární tvorbě psal dramatická, prozaická a básnická díla, které nejprve publikoval časopisecky, později byly vydány knižně pod pseudonymem A. Kavoň. Od r. 1910 publikoval v Lumíru, ve Tvorbě, Literárních rozhledech a od r.1924 ve Varu. R. 1912 bylo vydáno jeho drama – Mamon. V r. 1925 uspořádal a vydal první výbor Čtení z J. Wolkra a Jiří Wolker ve vzpomínkách své matky.

Lexikon české literatury. Díl 1. Praha, Academia 1985, S. 574. Almanach gymnázia v Prostějově. Prostějov 1979, S. 49. Springer, J.: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947, S. 23.; Týnecké listy, č.6/2007, S.6.;

Studoval na gymnáziu v Zábřehu a Litovli, kde r. 1941 maturoval. 1941–1944 působil jako učitel, 2 roky v koncentračním táboře. Po válce studoval FF UK Praha, 1948–1953 učil jako středoškolský profesor v Novém Jičíně a Šumperku. 1953–1968 v ČSAV.Emeritní profesor univerzity v kanadském Torontu. Čestný doktor Masarykovy univerzity v Brně.

Slovník českých spisovatelů.To­ronto, 1982.;Schneider, Jan: Lubomír Doležel. In: Machala: Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu.Olomouc, FFUP 1990.S.117–118.;.Fabián, J.- Ševčíková, H.:Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě.A-Fi. Valašské Meziříčí 2009., S. 81.; Machala, L.: Za profesorem Lubomírem Doleželem. Žurnál 2.2.2017.

Vystudoval gymnázium v Přerově a Valašském Meziříčí. Studium na univerzitě v Praze zakončil promocí 1889. 1894 přišel do Frýdku-Místku. Byl jedním ze zakladatelů Matice místecké. Podporoval rozvoj čes. školství.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.25;

'

Studoval Lékařskou fakultu UK Praha, kterou absolvoval. V roce 1968 emigroval do Kanady za bratrem. Tam absolvoval spec. studia lékařství v Montrealu, poté soukr. ordinace, oblíbený lékař, specialista, gynekolog, porodník, vyhledávaný chirurg. 1980 odešel do Spojených států, kde byl jeho otec prof. slavistiky. Vynikal hudbou a výtvarným uměním. Staral se o ochranu zvířat. Zemřel na zhoubný nádor na srdci.

Pejskar, Jožka: Poslední pocta.2 sv.vl­.n.1989, S.37–38, foto 341 ;.

Přednosta radiologického ústavu FN, který působil na katedře radiologie od r. 1946. Člen VSMO, sekce lékařství od r. 1976.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.321.;

'

Rodným jménem Procházková. V roce 1953 absolvovala SG. Po absolvování FFUP (1958) učila předmětům své aprobace (Čj-D) na pedagogickém gymnáziu v Jihlavě a později na základních školách v Olomouci. Zaměřila se zejména na diferencovanou výukou českého jazyka a literatury. Pedagogickou zkušenost ze základních a středních škol zúročila v říjnu 1969 přechodem na PdF v Olomouci, nejdříve jako členka kabinetu sociální patologie, od r. 1971 jako odb. asist. na KČJL se zaměřením na literaturu pro děti a mládež. Zajímala ji také problematika vývoje české historické prózy. Doktorát filozofie získala na základě rigorózních zkoušek z dějin ČL a obhájení disertační práce Tvorba národního umělce Miloše V. Kratochvíla v roce 1975. V dalších letech věnovala pozornost lidové slovesnosti, speciálně gnozeologickým aspektům pohádky a pověsti. Kontaktovala se s Ústavem české literatury ČSAV v Brně, jmenovitě s p. profesorem PhDr. O. Sirovátkou, CSc. Jako aspirantka u prof. PhDr. Eduarda Petrů, DrSc., předložila v červnu 1987 kandidátskou disertaci na téma Moravská lidová pověst ve vývoji české literatury (1945 – 1985), obhájila ji před komisí v Brně a získala vědeckou hodnost CSc. Součást kandidátské práce (2 díl.), Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí,vydán samostatně jako separát AUPO – Facultas Pedagogica, Philologica IV 1987 – ČJL 6. Obsahoval údaje o více než sto osobnostech obírajících se uvedenou činností od národního obrození do současnosti. V roce 1989 získala na základě rozpravy ve vědecké radě FF UP docenturu z dějin a teorie české literatury. Paralelně s pohádkou a pověstí sledovala tvorbu pro děti a mládež, především na úseku poezie. Na požádání pedagogických středisek i okresních knihoven přednášela učitelům a knihovníkům o novinkách v tvorbě pro děti a mládež. Z rodinných důvodů odešla od 1. 9. 1993 do důchodu. Když se však situace změnila, působila jako docentka na katedře ČJL PdF Ostravské univerzity do konce stud. roku 2010. Kromě pedagogické se nadále věnovala i činnosti přednáškové pro učitele a knihovníky, spolupracovala s oddělením pro děti a mládež Knihovny města Olomouce a v jejím zpravodaji Naše knihovna pravidelně několik roků hodnotila knižní novinky z oblasti literatury pro mládež. Příležitostně též zpracovává posudky o knížkách pro děti pro různá nakladatelství. Členka České sekce IBBY. Autorka knih a odborných statí publikovaných ve sbornících univerzit v Brně, Ostravě. Recenze o knihách pro děti publikovala v bulletinu Naše knihovna,6,2001 a zajímavý text o moravské lidové pověsti v KKC v Olomouci, 2001, říjen.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzoty. Ostrava 1973. Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SG 1997. Málková, I. – Urbanová, S.: Literární slovník severní Moravy a Slezska 1945–2000. Ostrava 2001. Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc, SISČ 1993. S. 58. Profesiona­lizace vzdělávání učitelů a vychovatelů. Ostrava, OU 2002 Lidová kultura na Hané. Sborník z XV.odborné konference o Hané. Olomouc 2020 – Bibliografický soupis publikovaných příspěvků v letech 1991–2000,, 1991, 1992, 1993. S. 148.

Doc. PhDr. Eva Doupalová, CSc.

Narozen v Holici u Olomouce.

V roce 1964 abs. LFUP Olomouc, poté působil v nemocnici ve Šternberku do r. 1969, 1975–85 chirurgická klinika LF UP. Od r. 1986 přednost II. chirurgické kliniky LF a FN v Olomouci. Hlavní zaměření – chirurg zažívacího traktu, hrudní, jícnová, laparoskopická. V roce 1985–86 studijní pobyt v Americe. Od r. 1986 přednosta II. chirurg. kliniky LF a FN v Olomouci. V letech 1990–93 předseda Spolku lékařů v Olomouci, 1990–99 místopředseda České gastroenterologické společnosti. 390 přednášek doma i v zahraničí. Autor cca 200 publikací, 3 monografií a spoluiautor 4 monografií, poradce 18 odb. filmů pro výuku chirurgie.

Kdo je kdo 1994/1995 v České republice. Praha 1994.S.107.'

Holice u Olomouce, nyní část města Olomouc.

Za 2. svět. války v zahranič. odboji ve Francii, 1939 velitel čs. pilotů. Od srpna 1940 velitel letky ve V. Británii. Za váleč. činnost vyzn. Po únoru 1948 perzekvován, r. 1949 degradován na vojína. V srpnu 1990 rehabilitován, v lednu 1991 povýšen na generálmajora.

ČBS.Praha Academia 1992, S.121.;.

Zubní lékař v Přerově r. 1918, vojenský lékař v Olomouci 1923–1936, pro potřeby katolicky orientované literatury redigoval časopisy, zejm. Rozmach v Olomouci do r. 1927, od r. 1937 žil v Praze. Pseud. Jaroslav Žabka, šifra jd.

Lexikon české literatury.sv­.1.Praha Academia 1985, S.622–625; Slovník českých spisovatelů.Praha ČS 1964, S.83–85;Kunc, Jaroslav: Slovník soudobých českých spisovatelů.sv­.1.Praha, Orbis 1945, S.119–129; Kunc, Jaroslav: Slovník soudobých česk. spisovat., sv.2.Praha, Orbis.,

Do r. 1957působil v KÚNZ Ostrava, 1957–1962 FN v Olomouci, 1962–1970 LFUP, odb. asist, 1969 Psobil na univerzitě v Montrealu, 1970 doktor filosofie na téže univerzitě, 1971–74 studij. pobyt na univerzitě McGill v Montrealu, 1975–1990 FN v Olomouci, 1990 docent pro obor patologie, 1991 jmen. prof. pro obor patologie. Odb. činnost: experimentální kardiopatologie, hematopatologie, klinická patologie. Publ. činnost: 168 publikací, z toho 45 v zahraničí.

Žurnál UP.Olomouc, 1992, č.35, S.5.;/obr/;. Za profesorem MUDr. Jaroslavem Duškem,Ph.D.,MSc. Žurnál UP,č.23,8.4.2005,S­.6

Otec byl řemeslníkem. Po absolvování reálného gymnázia v Olomouci (1924–1932) studoval 1932–1938 na FF UK slavistiku a germanistiku u Miloše Weingarta, Jana Horáka, Miloslava Hýska a Otokara Fischera, zároveň navštěvoval komparatistický seminář Václava Tilleho. Od 1938 učil na středních školách v Praze a v Olomouci. Ve 40. letech externě spolupracoval s nakladatelstvím Ladislav Kuncíř. Za války byl totálně nasazen, po válce absolvoval vojenskou prezenční službu. 1949 získal PhDr. na základě komentované edice František LadislavČelakovský: Slovanské národní písně. 1947 se stal asistentem a 1954 byl jmenován docentem dějin české literatury na PedF UK v Praze. Po její přeměně na Vysokou školu pedagogickou (1955) byl zde 1956–1958 děkanem Fakulty společenských věd. Poté přešel na katedru etnografie a folkloristiky FF UK, kterou také 1960–1969 vedl. Titul CSc. získal 1962 prací Kapitoly z literárních dějin českého národního obrození. 1968 byl jmenován profesorem, 1978 odešel do důchodu, ale učil a působil v různých univerzitních funkcích i nadále. Absolvoval kratší přednáškové pobyty na vysokých školách v Opole, Postupimi, Güstrowě, v Bukurešti a v Sofii. 1960 učil jeden semestr na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Aktivně se účastnil řady domácích i zahraničních konferencí a kongresů, organizačně i vědecky pracoval v domácích i mezinárodních folkloristických společnostech. 1962–1967 byl předsedou Národopisné společnosti československé.

Beneš,B.: Nekrolog. Národopisné aktuality 1990. S.193.

Prof. PhDr. Karel Dvořák, CSc.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v roce 1938. Po vysokoškolských studiích působil od roku 1958 na Katedře očního lékařství LF UP. Doc. MUDr. Vladimír Dvořák, CSc. odcházel do důchodu v roce 1987.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973. S. 321.; Za kým s kytkou. In: Pacemaker, 2, 1989, č.11. S. 8.;

Středoškolský profesor v Prostějově, historik, krajový pracovník, autor publ. Portréty a silhuety.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha, NK 1957, S.14.. Lexikon české literatury. 1. Praha 1985. S.674–675.;.

Kdo je kdo., Praha. Agentura Kdo je kdo., 2002, S.133.,