Osobnosti Moravy.eu

Po studiích na gymnáziu v Kyjově a na klasickém gymnáziu v Brně (1914) byl přijat do kněžského semináře v Brně (1914–18) a po jeho úspěšném absolvování byl 5. 7. 1918 vysvěcen na kněze (potřeboval k tomu biskupský souhlas, protože ještě nedosáhl předepsaných 24 let života). Nastoupil nejprve do duchovní správy (v l. 1918–26 působil jako kaplan v Tuřanech u Brna, Loděnicích, Brně-Zábrdovicích), poté se na doporučení představených rozhodl pro pedagogickou službu. Od r. 1919 členem Družiny literární a umělecké v Olomouci. Po složení předepsaných zkoušek získal v r. 1926 profesorskou způsobilost pro gymnázia. Kromě náboženství vyučoval filozofii, němčinu, francouzštinu, a to na českém gymnáziu v Jihlavě (1926–41), po jeho zrušení v Brně-Králově Poli (1941–46) a poté v Brně-Husovicích (1946–53); mimo to působil v l. 1949–50 jako docent sociologie na Teologickém ústavu v Brně. Soustavnou pozornost věnoval náboženské vzdělávací práci mezi studenty. Redigoval časopis Museum, který tiskli rajhradští benediktini (1917–18), studentský katolický měsíčník Jitro (1932–42) a Úsvit (1946–49), řídil knižnici Duchovní orientace v edici Akord a edici Orientace. Byl v redakčním kruhu měsíčníku Akord („list pro kulturní syntézu“), který vydával Spolek katolických studentů v Brně. Pořádal prázdninové tábory katolických středoškoláků, přednášel na Akademických týdnech organizovaných M. Habáněm( např. na Svatém Kopečku u Olomouce ,n.m.č. Olomouce). V l. 1954–55 a 1959–60 byl protiprávně vězněn (k tomuto období se vrací v knize Z deníku marnosti, 1993). R. 1969 mu TF v Olomouci udělila čestný doktorát teologie. Zemřel v kněžském domově v Moravci, kde pobýval 16 měsíců.

Dobešová-Benešová,, M.: Vzácná osobnost. In: Od hradské cesty 1991–1992. S.71.; Rotrekl, Z.: Dominik Pecka. In: Skrytá tvář české literatury. 1991.; Poselství. Družina literární a umělecká 1913–1938. Olomouc 1938.;

V padesátých a šedesátých létech patřila spolu s Květou Eretovou k československé dámské šachové špičce. Hrála v pásmovém turnaji bojů o mistryni světa v roce 1959 v Rumunsku. Byla vrstevnicí šachových velmistrů Pachmana a Filipa a životní družkou šachového mistra Průchy. Šachistka Dana Prášilová. S touto vitální dámou jsem se letos utkal v posledním kole šachového „Memoriálu Karla Průchy.“

Orna,Jan: Hrál jsem se šachovou legendou. http://orna.blog.respekt.ihned.cz/?…[comment][ukaz_vsechny]­=1&article[com­ment][art_id]=459382­60&p=Rb1000_d&ar­ticle[id]=4593­8260 http://elo.rosada.cz/lide/id.php?…

Po ukončení základního vzdělání byla koncem války nasazena na práci ve výtopně Českých drah v Olomouci. Potom studovala v letech 1945–1946 na ČVUT v Praze a v letech 1946–1949 na Univerzitě Karlově (učitelský směr). Získala aprobaci pro obor výtvarná výchova a deskriptivní geometrie na 3. stupni škol. Od roku 1950 učila na ZDŠ v Oskavě, od školního roku 1955/1956 do září 1962 na 2. stupni základní školy ve Velké Bystřici. V roce 1965 byl ve Šternberku založen výtvarný obor v Lidové škole umění. Zpočátku jej vedl akad. malíř Wilhelm Zlamal. Profesorka Prostějovská působila na tomto nově založeném oboru v letech 1966–1984. Do Šternberka dojížděla z Olomouce. Při výtvarných činnostech svých žáků používala nových, či do té doby málo známých výtvarných a grafických technik: kromě tradiční kresby a malby, to byla zejména suchá jehla, linoryt, koláž a tisk z koláže, gumotisk i jiné kombinované techniky. Taky učila své žáky keramiku. Jednotliví žáci i kolektiv výtvarného oboru ve Šternberku získával každoročně v okrese Olomouc i v Severomoravském kraji významné ocenění za své práce. O jejich úspěších vycházely články v soudobém regionálním tisku. Od roku 1970 existovalo v Praze metodické centrum pro LŠU, kam musely všechny tyto školy zasílat práce do soutěží i mezinárodních. Je potěšující, že tato škola získala plno ocenění v Kanadě, Indii, Belgii, Polsku, NDR, Norsku, Argentině, na Kubě i na Slovensku. Prof. prostějovská položila svou prací nejen základy výtvarné tradici a dobrému jménu výtvarného oboru LŠU Šternberk. Za svou práci získala řadu čestných uznání nejen v rámci města, ale i okresu a kraje.

Hlůzová,Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010. S.89 – 101.

Rozená Vydomusová. Dětství prožívala v rodišti (Svolinského 89) Lošov (n. Olomouc). Od pěti let hrála na housle a jen se naučila písmenka, tak hodně četla. Koncem války ji postihlo těžké onemocnění páteře, jež ji dva roky poutalo na sádrové lůžko (1945–47), po uzdravení však musela ještě 2 roky nosit kožený korzet, musela se též vyvarovat větší fyzické námahy a nesměla cvičit. V roce 1947 byla přijata do tercie církevního gymnázia v Olomouci – Řepčíně, kde působily klášterní sestry dominikánky. Zde měla možnost bydlet v penzionátu, zprvu v oddělení vyhrazeném pro přechodně nemocné studentky. Po vyučování mohla v klidu odpočívat v sádrovém lůžku a přitom intenzivně studovat. Po půl roce již začala zvládat schody a mohla se přestěhovat ke spolužačkám do společné ubytovny, účastnit se zájmové kulturní činnosti v kroužcích a pokračovat i ve hře na housle. Stále také hodně četla knihy nejrůznějších žánrů, zajímala ji hudba a umění vůbec a také různé obory lidské činnosti. Získanými znalostmi a kulturními zájmy téměř renesanční šíře téměř vždy převyšovala své vrstevníky, od svých dvanácti let už hleděla na svět očima dospělého. Jako mladá dívka začala psát.
Literární činnosti se věnovala od patnácti let. Již jako studentka olomouckého gymnázia byla delegována do skupiny začínajících autorů, avšak svoje práce nepublikovala ani později, neboť se zásadně distancovala od ideologicky tendenční literární tvorby minulého režimu. Otevřeně též projevovala své hluboké sociální cítění a křesťanskou víru. Avšak psala stále.
Když se v 50. letech ujal vedení církevní školy stát, přešla po prázdninách na Slovanské gymnázium Olomouc. Maturovala v roce 1953 a poté vystudovala všeobecné lékařství. Na Lékařské fakultě Univerzity Palackého Olomouc promovala v roce 1959. Nemoc také ovlivnila i její výběr specializace povolání (jako lékaře internisty s lidským a psychologickým přístupem k pacientům). Po promoci působila 10 let na interním oddělení nemocnice ve Šternberku, z toho čtyři roky jako zástupce primáře. Po sňatku s inženýrem vodohospodářem Františkem Provazníkem (1970) pak působila 24 let v Ostravě – Porubě jako odborná internistka. Chvíle dovolené a odpočinku trávili manželé Provazníkovi pravidelně v Lošově (na rekreační chalupě v Lenhartově ulici). Do Šternberka se MUDr. D. Provazníková vrátila jako ovdovělá. V malém útulném bytě ve starší části sídliště Nádražní se věnovala převážně literární práci. S počítačovou technikou se seznámila celkem rychle, pracovala pak na počítači denně a přepisovala postupně některé svoje rukopisy.
Její celoživotní literární dílo zahrnuje především lyrickou a intimní poezii, ale i drobnější a středně obsáhlou prózu – povídky, eseje, vzpomínkové a životopisné příběhy. Celé dílo se uchovalo převážně v soukromé samizdatové podobě. Téměř profesionálně knihařsky zhotovené vazby některých jejích sbírek jsou někdejším dílem jejího manžela.
První literární prezentací MUDr. D. Provazníkové Vydomusové bylo její velmi úspěšné autorské čtení nazvané Život a čas. Uskutečnilo se v Městské knihovně Šternberk 5. listopadu 2010 a pro skromnou autorku se stalo motivačním podnětem ke knižnímu vydání alespoň některých jejích prací.Následné vydávání svých sbírek (včetně grafiky) svěřila profesionálům vybraného nakladatelství.
V roce 2012 se jí podařilo vydat knižně první vlastní publikaci s názvem Obelisk, výbor z devatenácti básnických sbírek, jež vznikly v letech 1948–2012. Další sbírka lyrických básní, Kosmické záření (2013), zahrnuje sedm z dvaceti básnických sbírek. Milovníci poezie mohli vybrané básně z této sbírky slyšet v Městské knihovně Šternberk z úst samotné autorky na čtenářské besedě dne 21. února 2013.
V roce 2014 vydala D. Provazníková knihu Katedrála v nás, obsahující šest básnických sbírek; jedna z nich, Návrat Asraela, je věnována vzpomínce na zesnulého manžela. Publikace Zázrak bytí (2015) zahrnuje dalších pět jejích básnických sbírek. Jednotlivé sbírky na sebe chronologicky navazují.
Poezie D. Provazníkové Vydomusové zrcadlí její myšlenky, prožitky i hlubokou životní filozofii. Její psychologický pohled na vše viděné v okolním světě byl od dětství ovlivňován nesmírně intenzivním prožíváním všeho dění, vlastním utrpením fyzickým, ale i spoluprožívaným utrpením duševním, jež dennodenně přinášela její profese; bolestně ji trápil též postupný manželský rozvrat mezi rodiči a odchody jejích blízkých ze života – otce, manžela, matky i obou sourozenců. Těšila se však také drobnými lidskými radostmi, skutečnou a nezištnou láskou svých nejbližších a několika přátel, krásou a vznešeností duševního světa.
V roce 2014 se stala členkou Unie českých spisovatelů. S optimisticky naladěnou myslí začala připravovat k vydání ještě další práce, a sice výběr ze svých próz. Ale osud si zahrál s vitální autorkou stále zdravé mysli nelítostně. Po dalším těžkém úrazu (pádu ze schodů) byla ve svém bytě odkázána na pečovatelskou službu a nakonec musela přijmout hospicovou péči na Svatém Kopečku u Olomouce; byla opět upoutána na lůžko. Její životní pouť skončila v Domě pokojného stáří sv. Anny v nedaleké Velké Bystřici. Místo jejího posledního odpočinku se nachází v hrobce rodiny Vydomusovy na nedalekém Svatém Kopečku.

Hlůzová Vlasta: MUDr. Dobroslava Provazníková Vydomusová všestranně talentovaná osobnost. e-mail pro Hš 3.8.2023.

MUDr. Dobroslava Provazníková Vydomusová

Duchovní Církve československé husitské. Rozená Kopalová. Po maturitě na reálném gymnáziu ovlivněna svým otcem vojenským duchovním správcem studovala v letech 1950–1954 Husovu bohosloveckou fakultu v Praze. Poté nastoupila do Heřmanova Městsce odkud odešla k 1. 4. 1955 do Velké Bystřice. Působila zde pak 41 let. Měla na starosti šest přilehlých středisek, které objížděla na kole. V r. 1997 se přestěhovala s manželem do Olomouce. Od r. 1998 pracuje jako farářka a výborná kazatelka jako duchovní při olomoucké diecézní radě Církve československé husitské.

Ševčíková, Hana: Malá galerie význačných rodáků a občanů Velkého Týnce.In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.75–76.;

Po r.1628 ved. bratrské knihtiskárny kralické v Lešně, nejmladší syn Jiřího S./1536–1599/, první Čech, který navštívil ostrov Island r.1613 a napsal staročeský cestopis „Islandia“, přítel, spolupracovník a vydavatel spisů J.A. Komenského;pseud. Daniel Strejc Vetterus, Daniel Streyc, Hranický, Leucopolites;

Vopravil: Slovník pseudonymů..Praha SPN 1973, S.1226.;

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1628

Absolvovala SG v Olomouci 1945. Sestra Svatopluka Ščudlíka. Členka ochotnických divadelních spolků v Olomouci. Pracovala v OÚNZ.

Za hlasem Komenského.Olomouc 1957.S.189.; V sýpkách ducha.Olomouc 1992.S.168.;. Primum necessarium..O­lomouc 1997.S.462.

Absolv. gymnázium v Olomouci r.1942, LF UP, chirurgie, v letech 1945–49. Celý svůj profesní život pracoval ve FN v Olomouci. Nejprve na I.chirurgické klinice, v r. 1957 atestace II. stupně z chirurgie. Od r. 1957 se specializovala na plastickou chirurgii, v r. 1965 atestace z tohoto oboru. Od r. 1965 jmenována ordinářkou pro plastickou chir. ve FN Olomouc a v této vedoucí funkci působila 20 let. Věnovala se vědecké a pedagogické práci, přednáškám. Byla autorkou řady odb. publikací. V r. 1975 titul CSc. Manžel prof. Z. Šerý, DrSc. –

Žurnál UP, č.18, 15.6./2007, S.5;

Rodné jméno Margita Schochmannová. Po maturitě na gymnáziu vystudovala v letech 1958–1963 matematickou analýzu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Manželka O. Štěrby. Od r. 1964 působila na UP katedře algebry a geometrie na Přírodovědecké fakultě jako vysokoškolská učitelka. Od r. 1954 se věnovala aktivně horolezectví. Uskutečnila řadu výstupů ve Vysokých Tatrách a Alpách, r. 1970 v Himalájích, v r. 1970 členka expedice na Haramoš II. , 1977 na Nošak, 1980 vedoucí první ženské čs. himalájské expedice na Manaslu. 1984 vystoupila na vrchol Čho Oju (8153 m), čímž vytvořila čs. ženský výškový rekord. Bydlí v Hynkově (m.č. obce Příkazy). Od r. 2006 spolupracuje na humanitárním projektu Czech Hospital v pakostánském Karakorumu v Himalájích. Autorka řady publikací.V roce 2008 vznikla dokumentární film " Nemocnice na konci světa". Dostala vyznemání pakistánského prezidenta a Cenu města Olomouce za r. 2008.

ČBS.Praha 1992.S.716. Kdo je kdo 1994–1995. Praha 1994. Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.357. Wi­kipedie.cz https://cenamesta.cz/…na-sterbova/

RNDr. Dina Štěrbová

Vystudovala UMPRUM v Uherském Hradišti. Účastnila se kolektivních výstav v Ostravě a Olomouci. Samostatně vyst. ve Zlíně. Žije ve Starém Jičíně.

26 mladých výtvarných umělců Olomoucka. Olomouc: Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci, 1980. ;

V Olomouci žil od r. 1965. Realizace: tepané reliéfy z mědi a mosazi, komorní kresby. Výstavy v Olomouci 1967, 1970, 1981, 1983, 1985, 1988;v Přerově 1968. Publikoval verše v Červeném květu Ostrava, v pražském sborníku Divoké víno, v letech 1979 – 1984 psal písňové texty pro divadlo Semafor. Autor prozaických sbírek: Zrcátka hladin (1997), Při petrolejce (1998), Ořechový olej (1998). Spolupráce s Ligou na ochranu zvířat.

Kdy-kde-co v Olomouci, 1986, duben S.14.; Kobza, F.: Kresby Dušana Topolského v galerii Dílo.=Stráž lidu, 27.10.1988, S.4. Osobní sdělení /hš Parte. http://otavinka.blog.cz/…san-topolsky

V letech 1963 – 1969 působil na katedře geografie přírodovědec. fak. UP v Olomouci, poté do r. 1985 na UJEP Brno. Zabývá se historickou a regionální geografií, geografií dopravy a biogeografií. Podílel se na tvorbě historicko geogr. map.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.357.;ČBS­.Praha 1992.S.744.;.Mar­tínkovi, J.a M.: Kdo byl kdo, naši cestovatelé a geografové.Praha 1998.S.439.

Studoval ŠUŘ Brno.

Havlíček J. : Výtvarní umělci okresu Karviná. Karviná 1985.

• Katalog výstavy. ; Moravské osobnosti umění a kultury – SVK Olomouc;.

Poslední městský purkrabí. První kronikář města Litovle.

Redakce Litovelské noviny.3.5.1993­. Šik,Lubomír: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008.

Po absolvování Vojenské akademie v Hranicích a Vyškově, studoval jako voják z povolání Tyršův ústav v Praze. Působil jako pedagog na vojenských gymnáziích v Brně a v Bratislavě. V roce 1962 byl převelen k armádnímu družstvu basketbalu Dukla Mariánské Lázně a ještě téhož roku přešel s celým týmem do Olomouce. Pod jeho velením prošla olomouckou Duklou celá čs. elita basketbalu. V letech 1972 a 1974 získala Dukla tituly mistrů republiky a roky 1972 a 1975 Čs. pohár. 1982 vedl čs. reprezntaci na Olympijské hry do Mnichova.

Děkan ve Veselá nad Moravou.

Springer, J.: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.21.;.

Narozena v Předmostí u Přerova (n.m.č.Přerova) jako Hrabalová.. Učitelka LŠU. Žije v Přerově.

Literární místopis Přerovska – SOKA Přerov.; Československý hudební slovník osob a institucí 2. M-Ž. Praha 1965. ;

Od r. 1802 působil v Olomouci, převzal katedru teoretické a praktické chirurgie. Před příchodem do Olomouce, působil ve Vídni v Josefinu. Byl úspěšný v operaci močových kamenů. Operoval vlastní technikou, o níž chtěl napsat monografii, ale jeho kniha zůstala nedokončena. Ví se, že ze 113 operovaných, zemřelo 5 pacientů. Značně vylepšil instrumentarium kliniky a za napoleonských válek, po bitvě u Wagramu r. 1809 ošetřoval se svými žáky v olomouckém vojenském špitále na 400 vojáků. Také po bitvě u Lipska v r. 1813 ještě působil ve vojenské nemocnici. R. 1814 byl rektorem univerzity v Olomouci. Zastával úřad předsedy olomouckých zaopatřovacích ústavů vdov a sirotků. Manželka Josefa, roz. Schimkovská. Jeho syn dr. Ernst Waidele.

Kapitoly z dějin UP Olomouc.Ostrava, Profil 1973.S.94.,301­.;Remeš, Mořic: K dějinám medic.chirurg­.studia a staré nemocnice v Olomouci.VČSMO, 49, 1936, S.51–64.; Wondrák, E.: Krátký pobyt…ZVÚO.1968, č.137, S.1–4.;.

Vl.jm. Karel Drápal Syn herce Karla Želenského (1865–1935), pro odlišení přijal později křestní jm. Drahoš. Divadlo začal hrát v r. 1913 u divadel. společnosti J. Burdy, v letech 1920 – 1923 půs. v Olomouci jako šéf činohry, od 1924 v Praze, od 1953 ředitelem ND do 1958. Za pobytu na Slovensku 1946–1952 působil jako prof. konzervatoře a pozsději VŠMU Bratislava. Taky používal pseudonym: Šohard K.

Národní divadlo a jeho předch;dci.Praha Academia 1988.S.599–600;. Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.146;

Realizace: sídliště a byt. soubory Žabínek v Hulíně, , Oskol v Kroměříže, sídliště Okružní, Svobody, Brněnská v Prostějově, Výzkum. ústav obilnářský Kroměříž, , sklad a sušárna chmele v Tršicích.

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.209.;.