Osobnosti Moravy.eu

Vyrůstal v Řepčíně u Olomouce. Jeho otec obchodník s látkami. V roce 1952 vstoupil do žákovského týmu Spartaku Moravské železárny. Vystudoval SPŠS a poté se aktivně věnoval fotbalu i hokeji. Vynikal v mužstvu MŽ, které se v r. 1961 dostalo do krajského přeboru a za dva roky do II.ligy. Za Olomouc hrál i II. ligu v hokeji. V roce 1965 přestoupil do Baníku Ostrava. Tam se mu ale nelíbilo a tak se po roce vrátil do rodiště. Pracoval v projekci a záhy odešel do investičního oddělení a podílel se na výstavbě Sigmy v Hranicích. Karel B. hrál fotbal do 34 let a ze dne na den se stal trenérem v Sigmě MŽ Olomouc. Když po šesti sezónách v roce 1979 odcházel, klub hrál II. ligu a KB měl trenérský diplom. Tři roky dojížděl do Prahy na Fakultu tělesné výchovy a sportu. Působil pak v Prostějově a v prvoligové Zbrojovce Brno. V roce 1983 se vrátil domů, aby Sigmu opět vrátil mezi elitu. Když v roce 1986 skončil tým pod jeho vedením čtvrtý v lize a dostal se do Poháru UEFA – byl to největší úspěch ve fotbalových dějinách Olomouce. V roce 1987 začal působit v reprezentaci do 21 let, kde byl jednu sezónu, pak přešel do Žiliny, do TJ Vítkovice a znovu se vrátil a opět dosáhl v Olomouci 3. místo v lize, start v poháru UEFA a v něm vítězství nad Torpédem Moskva i Hamburkem. Poté Hanáky vyřadil až Real Madrid. O rok později skončil tým opět třetí a v Poháru UEFA ho vyřadil ve třetím kole Juventus Turín. V letech 1994–1995 působil v týmu Petra Drnovice a v Internu Bratislava a opět se po návratu na dvě sezóny1995–1997 zapsal do historie Olomouce. Vedl další čtyři roky reprezentaci jednadvacetiletých. Druhé místo jim zajistilo účast na olympiádě v Sydney, ale ve skupině v USA ani jednou nevyhráli. Koncem roku 2001 převzal jedenadvacítku jeho asistent M. Beránek a tým v roce 2002 vyhrál mistrovství Evropy. Výhra v září 2003 znamenala postup na Euro v Portugalsku. A tak se střídají výhry s prohrami a úspěchy s neúspěchy. Po zkušenostech v Rakousku se vrátil Karel Brückner zpátky do rodiště. V roce 1998 obdržel Cenu města Olomouce za vynikající a dlouholetou činnost oddílu kopané SK Sigma Olomouc za rok 1997. Medaili Za zásluhy I. stupně převzal Karel Brückner v dubnu 2022 ačkoli mu je udělil prezident Miloš Zeman již v roce 2020 u příležitosti 102. výročí založení samostatného Československa, ale kvůli koronaviru se slavnostní ceremoniál konal až nyní.

Ševčíková, H. – Petřík,M.: Cena města Olomouce za rok 1997. Olomouc 1998.; Kolář, B.: Karel Brückner. Olomouc.cz Ševčíková, H.: Listopadová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2009, č.11. S.5.; deš: Karel Brückner převzal medaili za zásluhy. Olomoucké listy, 2022,č.4. S.24.

Studovala Státní koedukační ústav učitelský v Kroměříži a Olomouci. Poté působila jako učitelka v letech 1948 – 1984. Mezitím absolvovala dálkové studium na Vyšší pedagogické škole v Opavě a Pedagogickou fakultu UP v Olomouci. Od roku 1953 učila na Morávce, kde zdokumentovala svými 40 obrázky kraj na Valašsku. Je členkou sdružení olomouckých výtvarníků „ Olomoučtí“, které dvakrát ročně pořádá výstavy svých členů. Vytváří také dětské kostky s motivy dětských písniček a s citáty významných osobností Čech i Evropy. Knižně debutovala básnickou sbírkou „ Jaro v listopadu „(1990). O dva roky později vydala sbírku „Na slovíčko“ (1993). Výbor z obou sbírek a z intimní lyriky publikované časopisecky vyšel s názvem „ Člověk člověku“ (2007). Životní příběhy vydala v roce 1994 s názvem „ Pravdivé příběhy“, povídky z období politické perzekuce let 1948–1968 vyšly s názvem „ Osudy“ (1998). V témže roce vyšla též próza „ Partyzáni na Morávce“ a metodická příručka „ Omalovaná kostka písničková“. Vzpomínky zpracovala do prozaické knihy „ Moravané v nedávné minulosti“ (Votobia 2004) a kalendář i knihu „ Zde žila skromnost a snášenlivost“ (2006) doprovodila svými obrázky z Beskyd. V lednu 2010 byla přítomna literárnímu večeru v Muzeu umění, kde prezentovali své básně olomoučtí výtvarníci. V posledních letech se věnuje práci s lidovou písničkou, s cílem vytvořit takové didaktické pomůcky do škol, které by pomohly udržet zájem o lidovou píseň v mateřských školkách i základních školách 1. stupně. . Vytváří též dětské kostky s motivy lid. písniček, či moudrých ponaučení.

Osobní sdělení.. Březnová výročí středomoravského regiomu. Týnecké listy 2015, č.3,s.4–5. Parte.

Mgr. Miluše Březinová

Narozena v úřednické rodině. Pokřtěna Dobroslava Stanislava, jméno si později zkrátila na Slávku. Její maminka byla v mládí ochotnickou herečkou. Slávka studovala v rodišti obchodní akademii, ale školu ukončila kvůli uzavření v r. 1942. Současně studovala herectví soukromě u Marie Rýdlové, která jí zachránila před transportem na nucené práce do Německa vyjednáním divadelního angažmá v českém NDMS v Ostravě, kde elévkou od 1943 a od 1945 členka divadla v Ostravě. V letech 1947–50 působila v Pardubicích. Od roku 1950 –1960 v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci, poté do r. 1990 Divadlo E.F.Buriana v Praze. Svou první roli ve filmu Povodeň (1958) natočila ještě v době olomouckého angažmá. Pohřbena v Liberci.

ČBS.Praha Academia 1992, S.73.;. BSSSM,seš.4(16­.).Ostrava 2003. S.24–25.

Narozen na Hradisku u Olomouce.

Kněz premonstrátského řádu na Sv. Kopečku. 1774 je o něm zpráva,že byl bakalářem teologie v Bohuňovicích. 1783–84 byl převorem na Sv. Kopečku. V té době napsal 2 tzv. hanácké operety singšpíly Jana a Manda a Marena a Kedrota. Hudbu k oběma složil hněvotínský kantor J. Pekárek. Hry jsou psány hanáckým dialektem.

Lexikon české literatury.I.Praha 1985.S.330.;.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1785

Hradisko – nyní část města Olomouc.

Svatý Kopeček – část města Olomouc

Absolvoval SG Olomouc r. 1942; Poté studoval MU Brno obor farmacie, na LF UP mikrobiologii a organickou chemii a na UK v Praze obor hygiena. Promován PhMr (1947), RNDr. (1950), MUDr. (1955) a CSc. (1966). V letech 1947–1948 odborným asistentem u prof. Kabelíka na UP v Olomouci a poté na LFUK Praha. Od r. 1958 jako krajský hygienik, 1970 musel zaměstnání opustit a pracoval na OHES Prostějov do r. 1989. Autor vědec. prací a článků v odbor. tisku. V dubnu 1990 zvolen prezidentem ČSČK. Tuto funkci vykonával do rozpadu Československa.

Osobní sdělení;Foto v galerii SG Olomouc.

Ředitel měšťanské školy v Konici. Člen Musejního spolku v Brně. Publikoval v ČVSMO, VVM.

Z díla: Vlastivěda moravská.2.Mís­topis.Konický okres.Brno, MS 1939., S. 244; Burian, B.: Jeskyně u Breziny.ČVSMO, 51, 1938, č.191–2.;Biografie: Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1962­.;

'

Narozen v Hodolanech u Olomouce.

Abs. SG 1909 v Olomouci, výpravčí v Brodku, za 1. svět. války raněn na frontě v Karpatech po válce pracoval na ředitelství st. drah až do r. 1942. Za 2. svět. války vězněn gestapem. Činný ve VSMO.

ČVSMO, 1946, S. 448. /foto/;.

Studovala Dívčí reformní gymnázium a posléze přešla na Slovanské gymnázium, kde maturovala v roce 1953. Pak studovala FF UP obor teorie hudební výchovy. Hru na klavír u prof. Františka Maxiána na AMU Praha. Dlouhodobě působila jako korepetitorka v Moravském divadle. Od roku 1993 každé dva měsíce měla koncerty v Geislerově sále Žerotína a od r. 1994 každý měsíc v Muzeu umění. V roce 2005 dostala Cenu města Olomouce v oblasti hudby.

V měsíci březnu si připomínáme… Kdy,kde, co v Olomouci, březen 2014. S.1–3.

Obnova udělování čestného občanství města formou Ceny města Olomouce. Zastupitelstvo města Olomouce udělilo 15 osobnosten a subjektům první Ceny města Olomouce za dlouholetou prospěšnou činnost pro dobré jméno města či za pomoc při odstraňování následků povodně 1997 uvedeným osobnostem či kolektivům. Brückner Karel, Engelbrecht Wilken, Platforma Veenedal-Olomouc, Hasičský záchranný sbor v Olomouci, Jařab Josef, Liberda Miroslav, Louda Jiří, Machytka Lubor, Schindler Antonín, Luzern, Šváb Josef, Tichák Milan, Voznica Petr, Kulíšek Jaroslav, Gymnázium Hejčín.

Kdy Kde Co v Olomouci, 1998, červen, S.31.

V roce 1958 maturovala na SGO jako Hornová. Poté studovala Pedagogickou a Filozofickou fakultu UP, obor český jazyk a dějepis. Učitelskou dráhu začala ve Šternberku a poté učila v Bohuňovicích. Po listopadu 1989 byla jmenována ředitelkou ZŠ Zeyerova ul. v Olomouci. Věnovala se metodice vyučování a řadu let byla členkou kabinetu jazyka českého v Okresním pedagogickém středisku a v Středisku informatiky a služeb škole. Od r. 1990 se věnuje publicistice. Píše zprávy, komentáře, recenze. Užívá šifry: -cet-, -hor-, -ez-. Užívá též literární pseudonym Zielinská Eva. Na stránkách týdeníku Hanácký kurýr (1994–1995) publikovala cyklus 22 fejetonů ze společnosti pod jednotným názvem " hanácké bulvár". Dlouhodobě pracuje ve výboru Literární sekce VSMO (od r. 1984).

Kolář, B.: Literární sekce Vlastivědné společnosti muzejní 1984–1998. Sborník. Olomouc 1998. S. 19–20. ; Slovanské gymnázium literární. Olomouc,Danal 2000. S. 268–269.;

Dne 7. října 1848 se císařská rodina vydala z Vídně na Moravu. Jejich cesta vedla přes Znojemsko, Pohořelice, Židlochovice, ale cílem cesty byla Olomouc. 12. října přijel do města Felix kníže Schwarzenberg a požádal arcibiskupa, aby pro císařskou rodinu uvolnil svůj palác a několik kanovnických domů. V sobotu 14. října pak do města přijel císař Ferdinand zvaný Dobrotivý, císařovna Marie Anna, arcivévoda František Josef a doprovodem. Průvod šel od Terezské brány na Biskupské náměstí. Cestou je zdravil lid.

Pinkava, Jaroslav: Hanácké selky nosily císaři koláče. Hanácký den, r.9, č.183, 17.-18.10.1998, S.5.

Smíšený pěvecký sbor vznik v Olomouci v březnu 1985. Uměleckou vedoucí a sbormistryní je od založení Růžena Saligerová. V době vzniku měl 14 členů a věnoval se interpretaci komorních vokálních skladeb. V roce 1988 došlo k rozšíření členské základny a sbor začal pracovat s dvojím obsazením. Malé má 18 členůa vystupuje i nadále s komorními skladbami, velké obsazení 55 členů umožňuje uvádění i větších sborových děl s doprovodem orchestru. Záhy po svém založení sbor pronikl mezi stabilní olomoucká hudební tělesa. Pro olomouckou veřejnost pořádá pravidelně několikrát ročně koncerty. Ačkoliv svým statuem a profesí svých členů je Collegium vocale čistě amatérský sbor, snaží se uměleckým projevem působit co nejprofesionálněji.

Z data narození je známo jen: 3 1985

Narozen v Chlumci u Hluboké nad Vltavou (n.m.č. obce Olešník). Vojenský kapelník v Olomouci v letech 1897–1910, pak v záloze. Od r. 1920 kapelník vojenské hudby v Šumperku, od r. 1925 v Žilině.

ČSHS.I.Praha 1963.S.173.;.

Prostonárodní katolický časopis pro lid a duchovenstvo vydávali Arthur, svob. pán z Königsbrunnu (1817–1880), olomoucký kanovník, Tomáš Bečák (1813–1855), superior olomouckého semináře a Jeroným Lýsek(1818–1887), vikář v Olomouci. Tiskl se ve Škarniclově tiskárně. Literární práce přijímala redakce (P. František Dvořák, představený arcibiskupství a P. František Vodička, první kaplan u sv. Mořice). Tiskl se švabachem a jedno číslo mělo 32 stran velké čtverky. V prosincovém čísle, oznámilo vydavatelství, že od 1. 1. 1850 bude list vycházet týdně, přihlásí-li se více odběratelů. Ale časopis nevyšel.

Fischer, R.: České novivny a novináři 1848–1938. Olomouc 1938. S.8.

Z data narození je známo jen: 1 1849

Časopis byl výsledkem pouti olomouckých bohoslovců na Velehrad dne 15.8.1868. Tam bylo rozhodnuto, aby spolu s ostatními členy seminářů byl vydáván zvláštní církevní časopis, v němž by bohoslovci ukládali plody své píle. Vycházel zprvu jako čtrnáctideník tiskem F.Slavíka v Olomouci. Redaktor byl bohoslovec Josef Kubánek, později děkan v Kojetíně Antonín Symerský, Kaplan ve Velkém Újezdě, pak farář v Týně. Ačkoliv časopis získal nemalou zásluhu o důstojnou oslavu tisíciletí sv. Cyrila, nepřál vydávání časopisu a hnutí českých bohoslovců superior olomouckého semináře P. Ignat Haas, rodák z Uničova, smýšlením i rodem Němec a časopis byl koncem r.1869 zastaven.

Fischer, R.: České noviny a novináři 1848–1938. Olomouc 1938.S.8.

Rodák z Olomouce – Bělidel. Divadelní geny zdědil po mamince, která hrála přes 40 let ochotnické divadlo a zpívala. Absolvoval Obchodní akademii v Olomouci, ale od mládí tíhl k divadlu. Jeho mateřskou scénou byla Volánkova ochotnická jednota, která hrala v Národním domě. Učil se zpívat u prof.Žákové a navštěvoval baletní školu u mistra Relského.V roce 1954 – absolvoval na taneční konzervatoři v Brně, současně byl členem Úlehlova Moravskoslováckého súboru. V letech 1955 – 1956 členem Vojenského uměleckého souboru v Bratislavě, kde se naučil plno lidových tanců. V r. 1957 – Sólista Moravského divadla Olomouc- zde působil jako herec a sólista baletu až do r. 1991. Od 1974 choreografem Moravského divadla v Olomouci. Vytvořil zde na 170 rolí. Spolupracuje s folklorním souborem Mladá Haná ve Velké Bystřici od r. 1984 až dodnes. Vytvořil na 50 choreografií. Je autorem těchto choreografií: Dožatá, Maškare dó, Menuety, Vánoční koledování, U muziky na Lipenském Záhoří, Písničky s ozvěnou, Zabijačka, Šefci (1995), Hôsaři, Není trnka jako trnka, Šmigrust (2002), Zelí, Baba zlá, Námlôve, Menuety, Staré hanácké tance, Na Štěpána není pána (2002). V roce 2016 se stal laureátem Ceny Olomouckého kraje jako Osobnost roku 2016 v oblasti kultury. Od září 2018 emeritním členem MDO. Svou lásku k tanci vyjadřuje také svými nádhernými obrazy. Umí zachytit ten zlomek vteřiny, kdy je tanečník na vrcholu. Z jeho obrazů i tanečních pásem na nás dýchá jeho veselá a skromná povaha i jeho snaha pobavit diváka a aspoň na chvíli jej odtrhnout od starostí všedního dne.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.S.86.;. Čermáková-Obršalová, Marie: Rozhovor s Jiřím Čadou. Kdy-kde-co v Olomouci 2001, č. 3. S.21.; Polzer, A.: Historie souboru Haná ve Velké Bystřici 1976–1984. Webové stránky. Nakládal Petr: K 90. výročí narození pro Velkobystřické noviny. 2019. č. 12. Nakládal, P.: Jubileum Jiřího Čady. 2019 www.velkabystrice.cz Český taneční slovník.Tanec, balet, pantomima. Praha, Divadelní ústav 2001. S.40.

V roce 1945 absolvoval Slovanské gymnáziu v Olomouci. Šéfredaktor evangelického týdeníku Kostnické jiskry. V roce 1950 absolvoval Komenského evangelickou bohoslovec. fakultu v Praze. 1950–55 asistent, 1955–86 tajemník Komenského evangel. bohoslovec. fak. Praha. Od 1953 redaktor Kostnických listů. ;

Kdo je kdo 1994/1995.Praha, Modrý jezdec 1994.S.78.;. V sýpkách ducha. Olomouc 1992.

ThMgr. Dušan Čapek

Vycházel čtyřikrát ročně, tiskem u kramáře a Procházky. V 1884–1886 v redakci Jana Havelky. 1887–1888 J. Wankla, 1888–1892 Vítězslava Houdka, 1893–1896 Jaroslava Palliardiho, 1897–1898 Vincence Praska a Josefa Vývlečky, 1898–1900 Palliardi, 1901–1909 Ignát Wurm, 1910–1911 I. Wurm, Adolf Vašek, Jindřich Steinmann, 1912–1913 Steinmann, 1914 a 1920 Steinmann, Frant. Pospíšil, Bohuš Vybíral, 1922–1933 Doucha, Remeš, Vybíral od 1934 Doucha, Otruba Josef a Vybíral.

Fischer, R.: České noviny a novináři v Olomouci 1848–1938. Olomouc 1938. S. 22.

Z data narození je známo jen: 1 1894

Od roku 1910 studoval na České reálce v Olomouci, kde maturoval v roce 1916. Pak odešel do Prahy, kde absolvoval České vysoké učení technické a stal se inženýrem chemie. Pracoval jako úředník, později jako vrchní technický rada státní cukrovarnické dohlédací služby. Působil ve Všetulích u Holešova, kolem roku 1938 v Opavě, za války v okolí Olomouce a po válce trvale v Olomouci. Loutkovému divadlu se věnoval od dětství. Loutkami oživená pohádka jej natolik okouzlila, že se chtěl podělit o radost i s ostatními a ještě za studií, na rodinném Alšově divadélku v hejčínském sále u Dostálů uspořádal představení Doktora Fausta. Zájem byl takový, že improvizované jeviště nevydrželo a hra nebyla dohrána, ale základ byl položen. V kronice Kašpárkovy říše je uvedeno datum: 4. ledna 1920. V témže roce napsal také svou první hru pro loutky „Zlaté srdce“, uvedenou na větším a lépe vybaveném divadle, dne 22. září 1922. Soubor přijal název Kašpárkova říše a působil pod hlavičkou Sokola. Kromě několika menších próz otištěných v dětských časopisech psal výhradně hry pro loutky, z nichž asi osmdesát vyšlo tiskem a na sedmdesát zůstalo v rukopisech. Publikoval též stovky článků v loutkářských časopisech a v denním i krajinském tisku. V roce 1944 založil svému souboru interní měsíčník Hejčínský Kašpárek, který vycházel až do roku 1951. Za války se seznámil s Vojtěchem Cinybulkem (1915–1994), loutkářským výtvarníkem, který pro hejčínský soubor psal hry, navrhoval dekorace a loutky. Loutkářské činnosti a především Kašpárkově říši věnoval Ing.Čech všechny své síly a schopnosti. V roce 1949 se stal pracovníkem tehdejšího Krajského národní výboru v Olomouci jako chemik vodohospodářského odboru, odkud přešel do funkce krajského osvětového inspektora v oblasti zájmové umělecké činnosti. Teprve od této chvíle se mohl svému celoživotnímu koníčku věnovat i profesionálně. Režíroval, organizoval, pracoval v ústředí lidové tvořivosti a na Loutkářské Chrudimi. Přednášel, redigoval loutkářské edice, spoluzakládal nové amatérské soubory v kraji a uprostřed tvůrčí práce skonal. Jeho odkaz však žije dál. Od roku 1973 se každé dva roky konal festival pro loutkářské soubory pod názvem Čechova Olomouc. A Kašpárkova říše v Olomouci rozdává radost těm nejmenším divákům, ale i dospělým dosud. Loutkové hry (výběr): Bruncvík (1926), Drak (1928), Fištrón (1926), Jeníček a Mařenka (1941), Kašpárek letí do pohádky (1938), Kašpárek se ani čerta nebojí (1929), Kašpárek sluhou u čaroděje (1922), Kašpárek vaří živou vodu (1947), Kašpárek vždy vítězí (1925), Kašpárek, Škrhola a Pivoňka (1929), Kašpárkův první krok do života (1936), Konec čarodějky Hadimršky (1932), Kouzelný koberec (1946), Křídová pohádka (1953), Mikuláš pana Ferdinanda (1936), Mlýn na čerty (1929), Pivoňka králem (1931), Pohádky na ruby (1948), Princezna Jitřenka se vdává (1947), Strašidlo Mulisák (1948), Svatý Mikuláš (1994), Vánoční sen (1936), Zlaté srdce (1922).

Lexikon českých spisovatelů.Sv­.l.Praha, Academia 1985, S.405–406; /fotografie PKK 1988.Olomouc, OK 1987/. Cinybulk, V.: Ostrov splněných přání. Praha 1959, S.5–10. Čechova Olomouc. Sborník k 1. festivalu amatérských loutkářských souborů v Olomouci. Olomouc 1973.
Lexikon české literatury. Díl 1. Praha 1985, S. 405–406. Tichák, M.: Hejčínský loutkař František Čech. In: Hanácký kalendář 1998. Olomouc 1997, S 48–49. Ševčíková, Hana: Listopadová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2011, č. 11.S.7.

Hejčín je část města Olomouc.

Všetuly u Holešova jsou nyní částí města Holešov.

Pohřben na černovírském hřbitově.

V Olomouci-Hejčíně na Mrštíkově náměstí č.12 byla dne 19.11.2011 v 11 h­odin odhalena pamětní deska,

Studoval SPSŠ Olomouc, poté FFUP, obor historie, dějepis, čeština. 1966–1971 pracoval ve VMO, byl nucen odejít z politických důvodů, 1968 titul PhDr. 1972–1988 Okresní archiv Olomouc, od 1991 opět ve VMO. V roce 1992 na MU v Brně získal kandidáturu věd. Od r. 1991 Zakladatel a majitel nakladatelství Memoria (historické pohlednice Olomouce, drobné publikace o Olomouci, pověsti, památky, obnovení vydávání vlastivědného sborníku Střední Morava a redaktor. Publikuje v ročenkách SOKA Olomouc, sbornících ze sympozií, v čas. Muzeum Prostějovska aj. Spolumajitel obchodu s obuví a koženým zbožím. Historik, který se spezializuje se na středověké hospodářské dějiny a dějiny města Olomouce. Zakladatel TJ Ligy stovkařů.

Wikipedie.cz

PhDr. Miloslav Čermák, CSc.

Spolupracoval s olomouckým botanikem prof.Fr.Polívkou. Působil jako farář v Horní Lhotě .Uveřejnil básně v časopise Muzeum;Obzor;Vlast.

Český slovník bohovědný.III.Praha 1926, S.311.;

Narozen v Hodolanech u Olomouce.Studoval skladbu u J.Kvapila.R­.1933 si otevřel vlastní hudební školu s bratrem Františkem.Vys­tupoval jako sólista i doprovazeč, člen Moravského klavír.tria, jež založil r.1940.S D.Doubkem se podílel na založení MF.Byl ředitelem veř.hud.školy v Olomouci 1945–53, potom jejím učitelem.Na Ped.škole v Prostějově od r. 1957, na hudeb.šk.v Pros­tějově od r.1959.

Československý hudební slovník I. Praha, SHV 1963, S.195.;

• ebr-: Zasloužil se o hudební život.=Stráž lidu 1983, 23.7., S .4.;/fotografie/,.

Hodolany jsou částí města Olomouc.

Působil na UP, kde externě učil dějepis na pedag. fak. 1949–51. Redaktor čas. Komenský a Vlastivěd. sborníku pro mládež župy olomoucké. Školní inspektor.

Hýbl, František: Norbert Černý a čas. Komenský. Komenský, 105, 1980/81, č. 7, S. 434–436. , /foto/; (pin): Zásluhy o vlastivědu. Lid. demokracie, 3. 12. 1990, S. 3. ;.

'

Narozen v Olomouci-Hodolany.Člen orchestru divadla v Olomouci jako hráč na trubku, studoval u Josefa Nešvery skladbu a zajížděl do Prahy k O. Ševčíkovi. Od r. 1910 trvale v Olomouci. Jeho otec F. Černý /1847–1914/. Měl 5 synů a 2 dcery-všichni se věnovali hudbě. /Váša, Oldřich, Cyril, František, Josef, Božena, Kateřina/.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.196;.

Hodolany jsou částí města Olomouc.

V roce 1951 maturoval na České reálce v Olomouci. Poté studoval vysokou školu a stal se stavebním inženýrem. Kreslení a malování měl rád od dětství, ale plně se mu začal věnovat od roku 1988, poté, co se stal členem výtvarné skupiny Olomoučtí. Věnuje se zejména kresbě pastelem a kolorované perokresbě. Oblíbeným námětem hanácká krajina, města a vesnice. Zpracoval axonometrickou mapu Olomouce a mapu Hané. Samostatně se představil v r. 1995 ve Velké Bystřici, 1996 v Přemys­lovicích a 1997 v Olomouci a Prostějově. Ve dnech 12–21.2.2008 měl výstavu v Lipníku nad Bečvou s názvem " Moravská brána".

Propagační list k výstavě Irena Válková a Mojmír Černý. Olomouc 2000.

Ing. Mojmír Černý