Osobnosti Moravy.eu

Po ukončení 5. třídy obecné odešel studovat do Olomouce, kde v roce 1947 maturoval na reálném gymnáziu. Poté studoval Pedagogickou fakultu Ubiverzity Palackého 1. stupeň základních škol. První učitelskou kapitolu začal psát v Krčmani a v Městě Libavá, kde působil v letech 1949 až 1950. Po vojně učil dvě léta ve Starém Městě u Bruntálu. Do Velkého Týnce přišel spolu s manželkou v roce 1954 a trvale se zde usadil. V letech 1959 až 1962 absolvoval Pedagogický institut UP v Olomouci, obor matematika, fyzika a Pvd pro 2..stupeň ZŠ. V období 1967 až 1974 byl ředitelem školy ve Velkém Týnci a poté do roku 1988 vykonával funkci okresního školního inspektora. Na všech působištích se věnoval aktivní mimoškolní činnosti dětí. Nacvičoval s dětmi divadelní představení, vedl pěvecký soubor. Po příchodu do Velkého Týnce se začal zajímat o místní lidovou kulturu a folklór. Ve vzpomínkách na Ing.Jana R.Bečáka popsal, jak s manželkou Marií chodili za tímto znalcem a etnografem, aby jim poradil při výběru krojů i písní hanácko-čuháckého regionu. V srpnu 1986 založil s manželkou národopisný soubor Týnečáci. Jeho vzpomínky na školu, práci souboru a kulturní život v obci najdeme na stránkách regionálního a místního tisku.

Čtení o Velkém Týnci. 2007. Sdělení o úmrtí – Aleš Polzer.meil

Mgr. Ladislav Čechák

Syn ing. Františka Čelechovského (1879–1939), geometra. Maturoval na reálném gymnáziu v Litovli r.1941, v roce 1949 absolvoval VŠ architektury v Praze. Pracoval v pražském projektovém ústavu 1952–76, poté ve Výzkumném ústavu architektury. Inženýr architekt, malíř, grafik, působil převážně v Praze. Jeho návrh moderního pražského sídliště nás reprezentoval na Expo 67 v Montrealu. Projektoval stavby pro Paříž (1957–59), Kuvajt, Bagdád, Los Angeles, Kanadu, Libyi. Byl i bravurním kreslířem milované české krajiny, malebné Prahy, zachycoval postřehy z cest. Ilustroval Sloky lásky Ščipačeva. Bezprostředně před smrtí se uskutečnila v litovelském muzeu výstava jeho prací.

Toman: Dodatky.S.40.: Almanach ZŠ Litovel Jungmannova ke 100. výročí založení.Litovel 1994.S.17.;Kdo je kdo 1991–92.Praha 1991.S.122.Praha 1994, údaj úmrtí..

Studoval reálku v Prostějově a maturoval r. 1940. Poté si doplnil maturitu jednoletým studiem na učitelském ústavu v Olomouci. Po otevření vysokých škol odešel do Prahy, kde absolvoval VŠ architektury r.1948, Byl žákem Cyrila Boudy, M.Salcmana, K.Lidického ad. Jako stipendista poznal Itálii a její slavné umění. Poté se dal zapsat na AMU obor scénografie 1950. První působiště divadlo Mladá Boleslav. Od roku 1963 učil na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze na Žižkově.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959, S.87.;.Dolívka,J.: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007.S.21.;

Vlastním jménem Tomáš Čepelák. Gymnázium začal studovat v Olomouci, ale dokončil je v Místku. Poté v letech 1907–1912 studoval na Filozofické fakultě v Praze filologii, PhDr. r. 1913. Poté začal vyučovat na reálném gymnáziu češtinu v Moravských Budějovicích, v letech 1922–1926 v Opavě a dalším jeho působištěm bylo Brno. Od r. 1933 přednášel také na Vyšší lidové škole selské zemědělskou problematiku. Postupně se tak vyvíjel od folkloristiky k sociologii. R. 1935 sehabilitoval na brněnské univerzitě a začal působit na Vysoké škole zemědělské v Brně. Zapisoval a upravoval pohádky ze slezské oblasti, věnoval se jim též badatelsky. Shromáždil na 180 pohádek a povídek a sbírku doprovodil odborným výkladem. Publikoval v Zemědělském pokroku, Věstníku Čes. akad. zemědělské, Věstníku Matice opavské. /Lidové povídky slezské; Selství v literatuře moravskoslezské; Hlučínské písničky lidové aj. Za své názory vězněn v obobí nacismu a v 50. letech. Zemřel ve věznici v Leopoldově (na Slovensku). Pohřben v Brně.

Slezský sborník 67, 1969, č.4, S.560–562.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy, č.11, Ostrava 1998. S.21–22.;

Prof. PhDr. Tomáš Čep

Narozen v Myslechovicíh (n. m.č. města Litovel). Do obecné školy chodil v Cholině, absolvoval gymnázium v Litovli, maturoval r. 1922, poté FF UK v Praze. V letech 1939–1948 žil v rodišti. Od r. 1927 pracoval jako lektor, redaktor a externí spolupracovník naklad. Melentrich, Velehrad, Vyšehrad. V srpnu 1948 emigroval. Kulturní komentátor v rozhlase na stanici Svobodná Evropa. Byl vyznamenán řádem sv. Silvestra. Překládal z francouštiny, angličtiny, němčiny, španělštiny. Používal pseud. Jan Bílovický. Po r. 1948 bylo zakázáno vydávání jeho spisů (s výjimkou 1968–70), jeho díla byla vyřazena z knihoven a nepsalo se o něm ani v odb. tisku.

Lexikon české literatury.Díl 1., P., Academia 1985, S.435–437.; Hanácké noviny 22.2.1996, S.5.; Lid.demokracie, 16.3.1992, LD 30.12.1992, LD 15.8.1992, LD 21.3.1992, LD 17.8.1992, LD 19.5.1992; Litovelské noviny č.8/1992, S.6; Skládal, J.: Kde se vzal Jan Čep. Praha, vl.n. 2006.;

Do jednoty bratrské byl přijat r. 1533 v Mladé Boleslavi, kde se mu dostalo školního vzdělání, r. 1536 studoval ve Wittenbergu a pak zastával nižší funkce v Litomyšli. Později byl uznávaným kazatelem. Byl často vysílán do zahraničí, např. v r. 1540 do Štrasburku. 1549 vysvěcen na kněze. R. 1553 byl zvolen v Přerově biskupem a v témže roce jmenován protonotářem jednoty. Skládal písně, přeložil do češtiny žaltář, sbíral lidová přísloví.

Lexikon české literatury. Praha : Academia, 1985. S.459–460.;

Studoval v Kroměříži, Mikulově a Olomouci, kde 1849 vysvěcen na kněze, poté kaplanem u sv.Mořice v Olomouci, 1851 v Bystřici p.H., 1856 farářem v Kojetíně, od 1881 kanovníkem v Olomouci.Ve své residenci dal k dispozici několik sálů pro sbírky VSMO.První předseda VSMO.Členem všech spolků českých.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.213–214.;Nešpor, V.: Dějiny města Olomouce.Brno 1936.S.246.;Hanácké noviny, 23.1.1996, S.3., . V měsíci červnu připomínáme.In. Kdy-kde-co Olomouc, červen 2014. S.2.

Navštěvoval školu při piaristické koleji v Kroměříži, přestoupil na reálku, pak na učitelský ústav v Olomouci a odtud na učitelský ústav v Příboře. Učitel v Kelči, 1891–1904 správce školy v Miloticích. Zakladatel časopisu Valašské Hlasy 1886; V roce 1904 odešel ze školství a věnoval se novinářství. Vydával časopisy: Milotický hospodář, Chov drobného zvířectva (1903) a Praktický rádce pro zahradnictví 1920; Vydávané časopisy a publikace tiskl ve vlastní tiskárně od r. 1925.. Z díla: Výnosné pěstování zeleniny v zahradě i na poli. 1926, (4. vyd. 1946. ). V roce 1937 byl jmenován místopředsedou a čestným členem Syndikátu zemědělských novinářů a spisovatelů ČSR a čestným členem Československé akademie zemědělské.

ČBS. Praha Academia 1992, s. 103., ČBS XX. století, 1.díl, Praha 1999; Fabián, J. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě.A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S.70.;

Narozen v Rokytnici (u Přerova). Věnoval se studiu hudby (housle, klarinet, hoboj). R. 1915 vstoupil k vojenské hudbě do Přerova, kde soukromě studoval literaturu, zejména poezii a drama. Po převratu sloužil v Olomouci. V letech 1919–1920 studoval obchodní školu v Brně a poté vstoupil do státní služby v Mikulově. Psal chmurné básně. Publikoval je časopisecky: Květy mládí, Našinec, Archa, Cesta, Vlast, Moravské noviny, Náš domov aj. Knižně vyšla sbírka V bouři života (1929). Členem Družiny literární a umělecké od r. 1924.

Poselství.Olomouc 1938.S.228 – 229.;.

1930–1934 šéfredaktor deníku Pozor v Olomouci, 1945 předseda Svazu novinářů v Brně, po r.1948 ředitelem Rovnosti, 1950 odešel do důchodu ze zdrav.důvodů.Pse­ud.Č.A.Bald, Jan Dač, Jan Dbač, Jan Polický;šifry -aba, -ač;

Lexikon české literatury.1.P., Academia 1985, S.553.;.

V letech 1729–1735 studoval na jezuitském gymnáziu v Praze, tam se naučil česky, 1736 vstoupil do piaristického řádu /řádové jméno Gelasius a Sancta Catharina/po novicátu v Lipníku na Moravě a v Staré Vodě u Libavé vystudoval v rakouském Hornu filosofii a teologii 1739–1745. Ve Vídni studoval práva a učil tam na řádovém gymnáziu, od r. 1748 učil v Mikulově, od 1749 v Kroměříži. Od 1752 působil jako prefekt pražského piaristického G . Kritický vydavatel Hájkovy kroniky, badatel o dějinách a kultuře raného českého středověku.

Lexikon české literatury.I.Praha 1985.S.558–559.;.

Synem učitele Františka Dočkala. Od dětství rád kreslil a maloval, obdivoval přírodu a vše krásné. Po maturitě na učitelském ústavu v Olomouci chtěl studovat uměleckou vysokou školu, ale uzavření vysokých škol v roce 1939 mu zcela změnilo plány. Zůstal v rodišti, za okupace se ještě vzdělával na Obchodní akademii v Olomouci a získal způsobilost vyučovat na zimní hospodářské škole na Klášterním Hradisku. V září 1944 byl totálně nasazen, ale práci nenastoupil a ukrýval se u partyzánského oddílu Jana Žižky. Po roce 1945 krátce učil v rodišti, ve Městě Libavá, v Moravském Berouně. V roce 1948 se oženil a přestěhoval do Olomouce. Začal učit na Svatém Kopečku u Olomouce, od r. 1953 na fakultní škole ve Starých Hodolanech do r. 1956 učil na Pedagogické škole Julia Fučíka a po jejím zrušení na místní jedenáctiletce. V roce 1960 založil Lidovou školu umění, obor výtvarný a stal se na ní učitelem. Odtud přechází na Katedru výtvarné vychovy Pedagogické fakulty, kde působí od r. 1964–1985, kdy odchází do důchodu. Působil zde jako metodik a později odborný asistent.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.. Skarupský, Jiří: Osobnosti naší obce, In: www.miladockal.cz

Svatý Kopeček (n.m.č. Olomouce)

Studoval G v Kroměříži, v 1836–40 v Hradci Král.1841–45 jako písař na Hukvaldech, 1845–8 na Mírově, od ledna 1849 v Brně v redakci Ohéralova Týdeníku.Přispíval do Lumíru a Koledy, Týdeníku a čas., které redigoval: Moravský národní list 1853–57;Moravské noviny 1858–63;aj.Povídky za jeho života knižně nevyšly.Hrálo se drama Jaroslav Šternberk aneb Porážka Mongolů u Holomouce.1859­.;Přítel Boženy Němcové.Souborně vyšlo jeho dílo r.1924 u Prom­bergra.Pamět.des­ka v Kvasicích u Kroměříže.

Z díla: Hanácké povídky. Praha, ELK 1940. ;První povídky hanácké. Olomouc R. Promberger 1924. Staré hanácké povídky. Ostrava, Profil 1987.

Biografie: Dějiny české literatury. III. Praha, NČSAV 1961, S. 558. Skalička, Jiří: Proč staré hanácké povídky Antoše Dohnala?Doslov. In: Staré hanácké povídky. Ostrava Profil 1987, S. 234–249. ; Vopravil, J. :Slovník pseudonymů. . Praha, SPN 1973, S. 604. ; Spáčil, J. : Haná v díle A. Dohnala. =VVM, 1, 1946, S. 163–164. ;.

Studoval Lékařskou fakultu UK Praha, kterou absolvoval. V roce 1968 emigroval do Kanady za bratrem. Tam absolvoval spec. studia lékařství v Montrealu, poté soukr. ordinace, oblíbený lékař, specialista, gynekolog, porodník, vyhledávaný chirurg. 1980 odešel do Spojených států, kde byl jeho otec prof. slavistiky. Vynikal hudbou a výtvarným uměním. Staral se o ochranu zvířat. Zemřel na zhoubný nádor na srdci.

Pejskar, Jožka: Poslední pocta.2 sv.vl­.n.1989, S.37–38, foto 341 ;.

Spolupodílel se na vývoji laseru. Aspirantura Moskva r. 1960. Pplk. Ing. pedagogicky působil na VAAZ v Brně a na UP Olomouc.

Kubásková, E.: Kdy zemřeli…? 1980–1985.Praha, NK 1992, S.54.;

Od r.1945 v Olomouci, vytvořil vojenskou posádkovou hudbu, spolupracoval s MF, sbormistr olom.Žerotína, spoluprac.s Orlicí a Vlastimilou v Prostějově, 1960–1972 učil v Kroměříži, 1975-..v Mohelnici­.Spolupracoval s rozhlasem.

Marek, Pavel: Dirigent Antonín Dražil.=Štafeta, 1990, č.3, S.16–19..

Narozen v obci Strupšín (n. m.č. obce Brníčko) na Šumperslu. Ředitel měšťanské školy v Mohelnici.

Springer, J.: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974.S.7.;.

Narozen v učitelské rodině. Studoval reálné gymnázium v Zábřehu, po záboru Sudet v roce 1938 v Litovli. Po maturitě v roce 1943 krátký čas studoval na univerzitě ve Vídni hudbu a r. 1944 unikl totálnímu nasazení tím, že odešel do Vídně, kde pracoval jako korespondent a překladatel švýcarské firmy CIBA A.G. Po válce 1945–1949 studoval na FFUK v Praze, obor germanistiku a anglistiku. Studia ukončil v r. 1951 dizertační prací o E.E.Kischovi a doktorátem. Od r. 1952 pracoval tři roky na zahraničním odboru ministerstva informací a kultury a dalších 26 let do r. 1981 přešel na FFUK jako vedoucí katedry anglistiky, germanistiky a nordistiky. Působil též na VŠ zemědělské , kde se věnoval odborné terminologii. Autor skript a učebnic. Byl prezidentem terminologické společnosti TERMA v Kanadě, expertem UNESCO, členem výboru Kazykovědného sdružení při ČSAV.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 2 (14). Ostrava 2001. S. 29.

Prof. PhDr. Lubomír Drozd, DrSc.

Do r. 1957působil v KÚNZ Ostrava, 1957–1962 FN v Olomouci, 1962–1970 LFUP, odb. asist, 1969 Psobil na univerzitě v Montrealu, 1970 doktor filosofie na téže univerzitě, 1971–74 studij. pobyt na univerzitě McGill v Montrealu, 1975–1990 FN v Olomouci, 1990 docent pro obor patologie, 1991 jmen. prof. pro obor patologie. Odb. činnost: experimentální kardiopatologie, hematopatologie, klinická patologie. Publ. činnost: 168 publikací, z toho 45 v zahraničí.

Žurnál UP.Olomouc, 1992, č.35, S.5.;/obr/;. Za profesorem MUDr. Jaroslavem Duškem,Ph.D.,MSc. Žurnál UP,č.23,8.4.2005,S­.6

Narodil se ve farnosti Osek nad Bečvou. Maturoval v roce 1934 na gymnáziu v Přerově.. Teologii studoval a ordinován byl 5. 7. 1939 v Olomouci. Primici slavil v Oseku nad Bečvou 9. 7. 1939, primičním kazatelem byl ThDr. František Tomášek, profesor katechetiky na CM bohoslovecké fakultě v Olomouci (pozdější kardinál a primas český). Od 1. 8. 1939 byl kooperátorem ve Štěpánově u Olomouce, od 1. srpna 1940 kooperátorem v Kyjově, kaplanem byl jmenován r. 1943. 1. září 1945 se stal v Kyjově profesorem náboženství a k 1. září 1948 byl jmenován vicesuperiorem arcibiskupského kněžského semináře. Prof. ThDr. Josef Olšr, který byl v Římě r. 1949 ustanoven postulátorem beatifikace Antonína Cyrila Stojana, jmenoval ThDra Leopolda Dýmala a ThDra Vojtěcha Tkadlčíka svými vicepostulátory v olomoucké arcidiecézi. Po zrušení semináře byl dr. Dýmal od 1. 9. 1950 do 12. 7. 1951 kooperátorem v Kojetíně, vypomáhal v duchovní správě v Přerově a Předmostí, pak byl “postaven mimo službu”, směl pracovat jen jako dělník v přerovské “Medice”. Od 15. 12. 1955 se stal administrátorem Oseka nad Bečvou. Od 3. 7 1957 do 14. 12. 1958 byl opět “mimo službu” jako dělník u silniční správy, pak byl od 15. 12. 1958 kooperátorem v Šumperku a od 1. 12. 1960 administrátorem Horní Libiny, r. 1963 jmenován arcibiskupským radou. Po obnovení olomouckého semináře byl od 1. 10. 1968 do 30. 9. 1970 jeho rektorem. Od 1. 10. 1970 do smrti 24. května 1995 byl administrátorem u sv. Václava v Olomouci, kde byl 1. 7. 1973 jmenován titulárním farářem, později papežským prelátem a čestným metropolitním kanovníkem.

Katalog kněžstva olomoucké arcidiecéze.Olomouc 1949.S.68.;Kdy kde co v Olomouci 1994, listopad. S.5. Výmola,Mi­roslav: Kdo byl Mons.ThDr. Leopold Dýmal? In: Dómský zpravodaj 2007,č.11. S.6–10.;

Rodným jménem Pokorná. V letech 1950–1953 studovala gymnázium v Olomouci, později v Praze. V letech 1953–1957 absolvovala vysokou školu pedagogickou v Praze, obor historie geografie a učitelství pro střední školy. 1965–1967 absolvovala postgraduální studium FF UK v Praze. Doktorát PhDr. získala r. 1976 a habilitovala r. 1985. V letech 1957–1967 středoškolská prof. SVVŠ Mimoň, 1967–1972 učila na gymnáziu Česká Lípa a poté odbornou asistentkou Pedagogické fakulty v Ústí nad labem do r. 1984 a v letech 1984–1994 vedoucí katedry historie. Zabývá se česko-saskými vztahy. Od r. 1992 členka Komise pro dějiny českých krajanů v zahraničí.

Lexikon současných českých historiků . Praha 1999.č.z. 125.

Doc. PhDr. Jana Englová, CSc.

Od dětství žil v Lošticích. Absolvoval Střední odborné učiliště elektro, které zakončil maturitou na Střední škole elektrotechnické v Lipníku nad Bečvou. Poté odešel na dvouletou základní vojenskou službu v Litoměřicích, kde byl u Posádkové hudby. Po vojně pracoval ve vojenském opravárenském závodě v Horce nad Moravou a od září 1994 v Národním památkovém ústavu, územní odborné pracoviště v Olomouci na útvaru archeologických výzkumů. Zájem o historii, vlastivědu rodného kraje, národopis, lidové zvyky a folklór v něm probudily zájem o archeologii. Pravidelně se účastnil odborných regionálních konferencí Lidová kultura na Hané. Hojně publikuje odborné články ve Vlastivědném věstníku moravském, Archeologii Moravy a Slezska, Hlas Loštic, dále KROK = Kulturní revue olomouckého kraje + několikrát Ročenka Muzejní společnosti Litovelska – naposledy to byl ale „sborník“, Sborník Národního památkového ústavu – územního odborného pracoviště v Olomouci (název se různě měnil v závislosti na tom, jak se měnil název ústavu. Koncem let 90. začal dálkově studovat vysokou školu, obor archeologie na Slezské univerzitě v Opavě. Ze zdravotních důvodů musel školu ukončit. Po roce 2000 začal opět studovat FFUP v Olomouci obor archeologie, kde v roce 2020 obhájil diplomovou práci a ukončil studium s titulem bakalář. Ze zdravotních důvodů odešel do částečného invalidního důchodu. Svým zájmům a koníčkům se věnuje i nadále. Na svém kontě má 54 publikací a statí o archeologii a Litovelsku. O jeho knihy a sbírky lidových pověstí je enormní zájem. Spolupracoval s rozhlasovým studiem v Olomouci
také s regionální televizí. Jeho knihy: Pověsti z Bouzovska a Lošticka (2005);Vyprávěnky starého hrnčíře (2009);Výpravy za litovelskou archeologií (2019); i sborník příspěvků Dějiny Nasobůrek a Vísky (2023) jsou beznadějně rozebrány. Čas od času píše i do Týneckých listů.

Faltýnek, Karel: Vyprávěnky starého hrnčíře. Pověsti z Litovle. Litovel 2009. S.54. BK: K literárnímu setkání ve VKOL.In: Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc. Almanach 2006–2009. Olomouc 2009. S. 44.; Faltýnek, Karel: Setkání, na které rád vzpomínám. In: Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc. 2009. S.155.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc, VSMO 2008. S. 86–87.; Kolář, Bohumír: Zájem o rodný kraj přináší i dnes dobré ovoce. www.Olomouc.cz 19.7. 2006.; https://www.ceskatelevize.cz/…pod-Bouzovem. Faltýnek, K.: Činnost národopisného kroužku Kraslice v Nedvězí u Olomouce. Lidová kultura na Hané. Sborník z XV. odborné konference o Hané. Olomouc 2020. S. 119–129. Faltýnek i-meil dne 30.3. 2024

Bc. Karel Faltýnek

Bratr Karla Faltýnka. Zabývá se restaurátorstvím sakrálních interiérů. Pracuje pod vedením restaurátora F. Sysla. Zhotovil repliky renesančních lustrů pro obřadní síň v muzeu Mohelnice, restauroval cechovní postavníky ap.

Taťoun, P.A.: Výtvarníci Loštic v minulosti a dnes. Loštice 2003. S.12.

Rozená Leibnerová. V letech 1953–1956 absolvovala střední školu v Litovli. V té době členkou hudební kapely, kde hrála na harmonium. Hudební vzdělání – samouk. Poté pracovala v MEZ Mohelnice jako kreslička. Od r. 1971 pracovala jako učitelka MŠ a dálkově vystudovala Střední pedagogickou školu v Přerově a od roku 1974– do dubna 1993 byla ředitelka Mateřské školy v Bouzově. Přes léto průvodkyní na hradě Bouzov. Zná hodně lidových písní z Bouzovska, nejen od maminky, ale i od učitele Bohumila Vaňáka. Písně publikovala v kalendářích Rok na Hané..Působila též v Javoříčku a v Řimicích.

Kvapilová, M.: Lidová slovesnost na Bouzovsku. Dipl.práce FFUP Olomouc 1995.S.29.

Javoříčko (n.m.č. obce Luká) Řimice (n.m.č. obce Bílá Lhota).

V letech 1924–1929 studoval AVU na krajinářské speciálce,kterou vedl prof.O.Nejedlý. K výtvarnému umění jej přivedl profesor kreslení na reálce v Prostějově. Uskutečnil několik studijních cest. Ve Francii pobýval v roce 1925,1926, v Itálii v r. 1925 a na Korsice 1928, Po absolvování akademie vystavoval se SVU Mánes, jíž byl členem od r.1932 a stal se členem i Skupiny výtvarných umělců v Brně. Poprve v Prostějově vystavoval v r. 1934. Od r. 1939 textilní návrhář. V letech 1945–1967 působil jako profesor na VŠUP a do 1975 na AVU v Praze. Jeho ateliér se stal známý zejména v r. 1958, kdy reprezentoval československou kulturu ba světové výstavě v Bruselu, kde získal za dekorativní díla Velkou cenu a Zlatou medaili. V roce 1954 provedl návrh na gobelín pro hotel International v Praze-Bubenči a r. 1955 vytvořil monumentální obraz Jihočeský masopust pro čs. velvyslanectví v Moskvě. V r. 1965 provedl geobelín pro divadlo v Brně a 1967 pět stěn interiéru technikou leptaného skla pro EXPO 67 Montreal. V roce 1979 jmen.národním umělcem.Věnoval se krajinomalbě a zátiší.(Nezamyslice 1934). Jeho dílo je v NG Praha a v zahraničí.

Halířová – Muchová M.: Portrétní tvorba.Praha, Odeon 1981.,S.38.; Laudová, Věra: Obraz města v současném malířství., Praha, Odeon 1978., S.28.; ČBS., Praha 1992., S.147.; Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov KPVU 2007. S.31–32.;