Osobnosti Moravy.eu

Studoval gymnázium v Olomouci, univerzitu ve Vídni. 1852 jmenován docentem dějin umění a archeologie na vídeňské univerzitě, od 1874 řádným profesorem. Zahájil vydávání pramenů k dějinám umění a uměleckých technik. Za jeho života vyšlo 18 svazků v období 1871 – 1882 " Quellenschriften für Kunstgeschichte und Kunsttechnik". Pamětní deska na rodném domě až do r. 1945, kdy odstraněna a uložena ve VMO. Ve dvoraně rakouského muzea umění ve Vídni postaven 1887 pomník podle návrhu prof. E. Klotze.

OSN.S.466.;Cha­draba, Rudolf: Olomoucký rodák R.Eitelberger.In: Historická Olomouc a její současné problémy.Olomouc, UP 1987.S.155–161..

Absolvent Slovanského gymnázia v Olomouci r. 1891, starostou města Olomouce od r. 1923–38. Psal do Pozora, Moravského severu, Národních listů aj. napsal více jak 40 knih. Politicky činný ve všech oborech veřejného života. R. 1935 vyznamenán rytířským Křížem čest. legie francouzské.

Z díla: Cesta mého života. Olomouc 1934. 209 s. České noviny a novináři v Olomouci 1848–1938. Díl 1. Čeští spisovatelé a umělci z okresu mohelnického. Olomouc, VSM 1930, 49s, Dr. T. G. Masaryk a Olomouc. Padesát let Národní jednoty. Olomouc 1935. a-d; Kdy kde co v Olomouci 1992, březen, S.1–2. Biografie: Fischer, R. : Olomoucký památník 1848–1918. /fotografie , Lid. demokracie, 17. 9. 1992, .

Gymnázium absolvoval v Přerově, vysokoškolská studia klasické filologie pak na univerzitě v Praze. 1923 přijal místo prof. latiny na Dívčím reformním gymnáziu v Olomouci. 1926 se stal jednatelem Městského osvětového sboru. 1932 byl zvolen členem městského zastupitelstva a posléze Rady hlavního města Olomouce. Za 2. svět. války ho Němci zavřeli do koncentračního tábora v Buchenwalu. Po válce nastoupil opět jako ředitel na Dívčí reálné gymnázium. 1948 byl zbaven svých dosavadních funkcí. 1950 byl jmenovín ředitelem Vyšší sociálně zdravotní školy v budově Pöttingea. 1951 byl profesorem na Slovanském gymnáziu.

Buď zdrávo nám Gymnasium dívčí Olomouc.Olomouc: Slovanské gymnázium, 1999.S.30–32;

Po maturitě abs. 9 semestrů na Up v Olomouci-biologie, zeměpis, začínal v olomouc. amatérském kabaretu Skumafka jako textař, choreograf a zpěvák. 1965 přijal nabídku do Divadla Semafor v Praze. Od 1967 v HD Karlín.

Matzner, A.: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby.3.Praha 1990, S.134.;.

Slovenský divadelní režisér žijící v ČR. V letech 1995–1997 byl členem souboru Divadla J.G.Tajovského ve Zvolenu, 1995–2000 externě herecky spolupracoval s divadlem Actores Rožňava. V letech 1997–2000 studoval na Akademii umění v Bánské Bystrici, obor divadelní režie a herectví na brněnské DiFa JAMU (2000–2004), kde v současné době učí herectví. V roce 2005 byl členem hereckého souboru HaDivadla Brno. Od září 2008 působí v Moravském divadle Olomouc MgA R. Groszmann jako šéf činoherního souboru, režisér a herec. Olomoucké veřejnosti byl znám již dříve, kdy patřil mezi zakladatele původního Divadla Tramtárie a též od roku 2007 jako host.

Seznam uměleckých pracovníků. In: Ročenka divadel na Slovensku 2001–2002. S. 201.

Složil hudbu na slova O. Přikryla Hanácky pěsničke.

ČSHS.I.Praha 1963.S.397.;Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1970.S.56.;.

'

V roce 1935 maturoval na ČRO, poté studoval vojenskou akademii v Hranicích, aby se stal vojákem z povolání. Po Mnichově se zapojil do protinacistického odboje ve skupině Clay-Eva na Kroměřížsku a na Valašsku. Po válce byl vyznamenán, ale v roce 1948, kdy dosáhl hodnosti štábního kapitána byl vařazen z činné služby, vystěhován z bytu a deportován do pohraničí. Bez problémů mohl izolovat pouze parovodní potrubí. Začal psát. Autor rozhlasových adaptací děl E.A.Poe, Ch. Dickense, O.Wilda ad., které v brněnském rozhlase vděčně přijímal Jan Skácel. V září 1965 se Richard Hanzlík nevrátil ze zájezdu do Dánska. Díky přátelům se mu podařilo dostat do Kanady. Stesk po rodišti léčil psaním. Přispíval do krajanského tisku v Kanadě i v USA. Psal postřehy z cest, ale zejména historické studie. V r. 1991 vyšla v Torontu první Hanzlíkova kniha. Napsal ji ještě v Olomouci spolu s přítelem Miroslavem Hanákem a jmenuje se Laffayette. Pak vyšla ještě kniha povídek Staré pověsti z Olomouce.

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium,2000­.S.149;

• mt-: Krajan za velkou louží. Fotoportrét. In: Rok na Hané 1992. Olomouc, HN 1991. S.68–69.;

Vzděláván budiž…Olomouc, SG 2002.S. 450.;

Studoval na gymnáziích v Olomouci a v Prostějově, 1936–1941 na teologické fakultě v Olomouci, na kněze vysvěcen 5.7.1941. Poté jmenován kooperátorem ve Velkém Ořechově, 1946 administrá­torem ve Velké u Strážnice, poté v Popovicích u Uherského Brodu, 1947 ustanoven kooperátorem a pak kaplanem v Rýmařově. Pak působil na Bruntálsku. V roce 1951 byl jmenován olomouckým arcibiskupem Josefem Matochou prelátem-kustodem. Značnou část jeho pozůstalosti tvoří fotografie, protože kněz byl fotografickým amatérem a dále deník z let 1941–1946.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14). Ostrava 2001. S. 41.

Narozen v obci Biskupství (n.m.č. Náměště na Hané).

Středoškolský prof., učil zeměpis a dějepis.Ředitelem reál.G v Olomouci.Autor dějin Moravské Třebové.Autor knihy Štěpán z Dolan aj.

Štafeta.Prostějov, 1972, č.4, S.21.; Buď zdrávo Gymnázium dívčí Olomouc.Olomouc: Slovanské gymnázium, 1999.S.29;

Administrátor a redaktor Pozora v Olomouci, člen Jednoty divadelních ochotníků v Olomouci, sbormistr hudeb. kroužku. Od r. 1883 redigoval Opavský týdeník.

Fischer, R.: Olomoucký památník.1848–1918.Olomouc 1938, S.93.;. BSSSM, seš.6(18.) Ostrava 2005. S.36–37.

Studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde maturoval v r. 1897. Pracoval jako referent památkového odboru města Prahy. Objevil základy 27 románských domů. Patřil k uznávaným odborníkům mezi památkáři. Byl členem Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci. Byl zetěm malíře Mikoláše Alše.

Gračka, Fr. : Čechy pod Kosířem, Obec Čechy pod Kosířem 2000, S. 32–33.

JUDr. Rudolf Hlubinka

Dekorační malíř a krajinář.1875–1880 zaměstnán ve Vídni v ateliéru dvorních dekorač.malířů a abs.zde AVU.Poté odešel do Paříže.R.1883 byl povolán do Prahy k Národnímu divadlu, kde byl zaměstnán do 31.7.1924.První scénograf ND.

Toman, P. : NSČSVU I. Praha 1947, S. 365. ; Glivický, J. :=Štafeta, 15, 1983, č. 4, S. 32, 1 obr. ; Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha, Academia 1988, S. 156. ;.

V olomoucké operetě působil od r. 1931 do r. 1955.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.34.;.

Narozen v Černovíře u Olomouce. V roce 1953 maturoval na tzv. Fučíkově pedagogické škole v Olomouci a poté působil jako učitel na Šumpersku a od r. 1964 na Olomoucku. Zprvu učil ve Velkém Újezdě, 1965–8 ve Velkém Týnci, odkud odešel do Tršic. V září 1968 byl jmenován ředitelem Základní školy na Zeyerově ulici v Olomouci, kde působil do r. 1972. Pak byl okresním školním inspektorem a dálkově studoval Pedagogickou fakultu UP a FFUP, obor učitelství, čeština a dějepis. Od r. 1975 působil jako ředitel Základní školy zastupitelského úřadu ČSSR v Bagdádu a po návratu domů pokračoval v inspektorské funkci. Začátkem 80. let působil ve státní správě jako místopředseda Městského národního výboru v Olomouci, ale v r. 1985 odešel na Kubu, kde působil v Havaně jako ředitel školy zastupitelského úřadu až do r. 1989. Po návratu působil PaeDr.Hradečný  na škole v Těšeticích až do onemocnění srdce. Posledních 15 let se věnuje historii rodného Černovíra, spolupracoval na publikaci k 750. výročí Černovíra (2000). Od r. 2004 se podílí na vydávání regionálních publikací, které vychází pod názvem Černovírské ročenky.

Březnová výročí středomoravského regionu.Týnecké listy, 19. březen 2009, S. 8.; Foto od dcery Mgr. Evy Hradečné.

Černovír a Topolany jsou nyní části města Olomouc.

PaedDr. Rudolf Hradečný

Maminka Doc. Lucy Topolské. Působila v Moravském muzeu Brno a v KVM Olomouc. Zájem o lidovou keramiku. Od r. 1987 čestnou členkou Národopisné společnosti československé při ČSAV a čestná členka švýcarské společnosti přátel keramiky.

Kunz, Ludvík: Výzkum české keramiky v životním díle R. Hrbkové.In: Středisko VSMO 1989, č. 12. S.78–83.* Výročí. Kdy-kde-co v Olomouci. duben 2014. S.2.

Narozen v Hejčíně u Olomouce.Učitel hudby v olomouckém Žerotínu. V letech 1912–1933 učitel zpěvu na reálném gymnáziu v Jevíčku; . Dirigent pěveckého spolku Ctibor. Vydal drobné skladby pro klavír.

Stárek, Z.: SČS I.Praha 1982.S.180.;.

Hejčín je součástí města Olomouc.

Univ.prof. PhDr., DrSc. Vědecké obory vystudoval na FFUK Praha, FFUP Olomouc a FFUJEP Brno. Působil do r. 1961 na UP Olomouc, poté pracoval na ČSAV v Praze. člen VSMO, člen redakční rady VSMO, konsultant na UP. Patří k nejvzdělanějším uměnovědcům v ČR. Proslul u nás a ve světě jako ikonolog a interpret díla Albrechta Durrera a umění německé reformace i umění doby Karla IV.

Katedra umění UP Olomouc,
Z paměti literární Olomouce. Olomouc:Vlastivědná společnost muzeijní, 2004.S.255. Z pa­měti literární Olomouce. Olomouc 2006. S. 415. (VH): Zemřel historik Rudolf Chadraba. In: Právo, 11.3.2011.S.10.

Gymnázium začal studovat v Olomouci a pak Obchod. akademii v Prostějově, kde absolvoval v r. 1899. Po maturitě odešel do Vídně, kde v r. 1903 absolvoval obchodní nauky. Poté do r. 1919 profesorem Obchodní akedmie v Prostějově, kde se účastnil hudebního života v Orlici. Ovládal hru na violu damour, večery v Besedě. Hlavní hudební činnost v Bratislavě, kde lektor účetnictví na univerzitě, práv. fakulty do r. 1939. Studoval hud. vědu na univerzitě. Z 80 skladeb vydal vl. n. písně, sbory, symf. básně. Též hanácké písně. Jeho skladby občas v rozhlase.

ČSHS.I.Praha 1963.S.540.;Ba­řinková, J.: Vzpomínka na R.Chlupa.Štafeta, 8, 1976, č.4, S.20–21.;.

'

Narozen v Nemilanech u Olomouce (n. část Olomouce).

Studoval 1948–1952 Školu umění Zlín, 1952–1958 AVU Praha u prof.J.Laudy, Makovského, V.V.Štecha.Mo­numentální tvorba, plastiky.Realizace kašna v Šumperku, plastika Matka země v Olomouci, Signály z vesmíru, Přerov. Ražba mincí. Jeho sochy se nachází též ve Vsetíně a Jeseníku. V roce 1996 obdržel Cenu Masarykovy Akademie umění za uměleckou činnost.. laureát Ceny města Olomouce

Dvořák, F.: Rudolf Chorý.Ostrava Profil 1989.; Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomou­c 1989.

Rudolf Johannes Joseph Rainer kardinál von Habsburg Lothringen – česky Rudolf Jan je nejmladší syn císaře Leopolda II. Roku 1805 obdržel od vídeňského arcibiskupa nižší svěcení, vzápětí se stal olomouckým dómským kanovníkem a byl jmenován kapitulou koadjutorem arcibiskupa Colloreda s právem nástupnickým. Teologická studia absolvoval soukromě, na kněze byl vysvěcen ve Vídni roku 1819, hned přijal biskupské svěcení a 4.6.1819 ho jmenoval papež kardinálem. Arcibiskupská intronizace v Olomouci se konala 9.3.1820. Zavedl v Olomouci akademické bohoslužby v kapucínském kostele. Podpořil beatifikační proces Jana Sarkandera. Renovoval kostel sv. Michala. Díky němu byla zřízena alej mezi Kateřinskou a Tereziánskou branou (dnešní Smetanovy sady). Zemřel na léčebném pobytu v lázních Badenu u Vídně. Byl pohřben v kapucínské hrobce ve Vídni, jeho srdce bylo uloženo v urně do krypty olomouckého dómu.

Katalog kněžstva arcidiecéze olomoucké. 1949. Olomouc 1949. S. 44. Wikipedia.cz

Velký nástěnný obraz je v předsálí Mozartea v Arcidiecézním muzeu v Olomouci. Autorem snímku je pan Maňák.

Profesor české reálky v Prostějově.

Starý, F.: Městský hřbitov v Prostějově. Prostějov, 1931, S.40.;

Užíval jména Raoul Javorník. Studoval gymnázium v Kroměříži v letech 1837–1840 a pedagogikum v Olomouci. Ve Vídni učil na klavír. Po vojenské službě 1848–55 věnoval se hudbě, konal koncerty na klavír v Itálii 1856, 1857, ve vlasti v Praze a v Brně, od r. 1860 se usadil v rodišti jako učitel hudby.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.580.;.

Narozen v obci Skalice (u Českých Budějovic). Zpěv studoval u F. Carpiho, T. Pattiery, R. Fierlingrové a A. Fassatiové. Operní pěvec-barytonista. Nejprve pracoval ve sboru v německých divadlech. Manžel Štěpy Petrové. V Olomouci působil v letech 1942–1943, poté účinkoval v Opeře 5. května (1945 – 46), v Ústí n. L. (1946 – 49) a v ND (1949 – 1986); Mozartovský pěvec a muzikolog. dále hostoval ve Státní opeře v Berlíně, ve Státní opeře ve Vídni aj. Spolupracoval např. s dirigenty K. Böhmem, F. Konwitschnym, W. Sawallischem aj. Měl světlý lehký hlas příjemné barvy a dobrý jevištní zjev. V Německu získal titul komorního pěvce. Vyučoval zpěv na HAMU a na pražské konzervatoři. Působil i jako režisér. Hlavní role: Budivoj (Dalibor), Francek (Maryša), Posa (Don Carlos), Escamillo (Carmen), Don Giovanni, Jochanaan (Salome), Poručík Fjodor Dolochov (Vojna a mír), Petruccio (Šebalinovo Zkrocení zlé ženy).

Přehled činnosti čs.divadel .Praha 1958.S.134.;Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.;ČBS.Praha 1992.S.274.;.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval r. 1879. Poté studoval práva v Praze. Studia nedokončil a po dvou letech se vrátil na Moravu a nastoupil pedagogickou dráhu v Pavlovicích u Přerova, Třeběticích a v Přerově. Od 1895 na obchod. škole v Brně, 1904–1923 ředitel obchodní školy ve Vyškově. R. 1900 absolvoval studijní cestu do Paříže a Londýna. Literární činnost: překlady angloamerické, zejm. humoristické prózy, přeložil Shakespearovy hry a vydal je r. 1907. Autor učebnic obchod. zeměpisu, účetnictví, němčiny. Do denního a odb. tisku psal metodické nebo národohospodářské články. Přispíval do čas. Domácí hospodyně 1893. ;Lumír 1892;Moravská orlice 1900;Výr. zprávy obch. školy ve Vyškově 1906, 1909, 1912, 1914. 1916.

Památník 60.výročí čes.Gymnázia v olomouci.Olomouc 1927.S.59, 191.; Lexikon české literatury.II/1­.Praha 1993.S.564.;.

Spolupracoval s redakcí Dělnické listy ve Vídni. Od roku 1919 působil v ČTK jako ředitel pobočky v Brně. Zemřel tragicky při sněhové bouři v Krkonoších. Pohřben v Praze na Olšanských hřbitovech. Na náhrobku je uvedeno datum úmrtí 15.1.1929 ač jinde se uvádí datum 14.1.

Okresní archiv Přerov. (Vera Fišmistrová, doplňky).