Osobnosti Moravy.eu

Rodák z Kozojídek (n.m. Hroznové Lhoty). Vyučen malířem pokojů a po studiu na AVU se zaměřil na restaurátorskou činnost. Od r. 1965 trvale v rodném kraji. Malíř-krajinář, zátiší, figurální kompozice. Soustředil se hlavně na portrét a lidové kroje. Reastaurátorské realizace: triptych stropu sněmovního sálu v kroměřížském zámku, fresky v knihovně a refektáři v klášteře Hradisko v Olomouci, nástěnné malby v lékárně, Uherské Hradiště. Člen SVUM Hodonín.

Slovácké noviny, 26.2.1997.In: Zrcadlo památek.Únor 1997, Olomouc, Památkový ústav 1997, s.19.;.Fabián,J. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S.26.;

Římskokatolický duchovní. Bohosloví studoval v Olomouci. Byl ordinován v červnu 1936. Od 1946 působil v Klenovicích, od 15.8.1963 do 8.10.1985 ve Štěpánově, kdy odešel do důchodu. Poté přebýval ve Šternberku, kde také zemřel. Pohřben je v kněžském hrobě na Ústředním hřbitově v Olomouci. Bohatá publikační činnost. Zajímal se o historii farnosti a výsledky svých badání publikoval ve vlastivědném a regionálním tisku.

Štěpánov 2001. Sborník. Olomouc, DANAL 2000. ;

Rodným jménem Jana Dudíková. Po ukončení obecné a měšťanské školy v rodišti studovala na učitelském ústavu v Přerově a Kroměříži. Po maturitě nastoupila jako výpomocná učitelka v Praze, kde se provdala za Otakara Berdycha, komisaře ministerstva zemědělství. Po jeho tragické smrti v roce 1936 se plně věnovala výchově syna a školské práci na obecných školách. Jako absolventka učitelského ústavu učila na obecných školách ve Velké Praze. Po roce 1945 si dálkovým studiem pedagogiky, češtiny a tělesné výchovy doplnila vzdělání na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity a v roce 1952 studium ukončila doktorátem z pedagogiky. Téma rigorózní práce bylo " Funkce pohybové hry ve výchovném procesu mateřských škol." Na rodný kraj nezapomněla. V roce 1955 se podílela na založení Hanáckého souboru v Praze, který propagoval Hanou a hanácký folklór. V roce 1946 byla povolána do Výzkumného ústavu pedagogického v Praze, kde byla pověřena vypracováním nových osnov tělesné výchovy pro základní a mateřské školy. Od r. 1956 působila jako odborná asistentka na katedře teorie a metodiky tělesné výchovy Fakulty tělesné výchovy a sportu UK v Praze. V roce 1964 se jí podařilo realizovat myšlenku společného cvičení rodičů a dětí. Brzy se tato myšlenka rozšířila nejen v celém Československu , ale i v řadě zahraničních států.

Řezáč, František: Jana Berdychová. In: Tovačovské zámecké nokturno.Tovačov 2007. S.99–101.

Univ.prof. PaedDr. Jana Berdychová, CSc.

Působil od 1818 v Rašovicích poté od 1826 v Křižano­vicích, kde také zemřel. Vydal četné duchovní skladby.

ČSHS.I.Praha 1963.S.90.;.

Vl.jm. Vladimír Vašek. Maturoval na. Slovanském gymnáziu v Brně r. 1885. Poté studoval klasic. filologii na UK v Praze do r. 1888, nedokončil a vrátil se do Brna, kde pracoval na poště. Publikoval pod pseud. Ratibor Suk. 1891 odešel do Frýdku, 1893 se vrátil do Brna. R. 1939 odešel do Kostelce na Hané, kde zůstal do konce života. Národní umělec.

Slovník českých spisovatelů.Praha ČS 1964.S.28–31.; =il=: Po stopách P.Bezruče.=zvsmo 1985, č.21–22, S.22.; Dvořák, J.: Petr Bezruč.Olomou­c,Kraj.lid.kni­hovna 1960.; Prostějovský týden, 10.4.1996,S.11..

Narozen v obci Tatíná (na Plzeňsku). Hře na housle se učil na housle u otce a na městské hudební škole v Plzni u V. Stacha v letech 1922–1930. Zároveň studoval skladbu a vykonal státní zkoušku ze hry na housle v r. 1928. Poté učil soukromě v Plzni v letech 1930–1931 a poté odešel na Slovensko, kde učil na Komenského ústavu v Košicích 1931–1935. Vystupoval zde též v rozhlase a byl členem Slovenského kvarteta. Po krátkém působení v Mukačevě a Užhorodě, otevřel si hudební školu v Jičíně v letech 1935–1940. Od r. 1940 koncertní mistr opery v Olomouci, založil zde Český komorní soubor a Olomoucké smyčcové kvarteto, spolup. s rozhlasem, autor rozhl.asových hud. pořadů, úpravy lid. písní. Koncertoval i sólově, hrával v ostravském a brněnském rozhlasu. Autor literárně hudebních pořadů pro rozhlas.

Československý hudeb.slovník­.Sv.1., Praha, SHV 1963, S.95.;

V dětství se učil na housle u R.Kundla. Základy hudební teorie a harmonie získal u J. Vašíčka. V roce 1942 odešel studovat do Brna na konzervatoř,obor klavír, kompozice, varhany a dirigování. Poté od r. 1950 studoval VŠMU v Bratislavě, kde žákem Václava Talicha. V r. 1953 absolvoval koncertem se Slovenskou filharmonií. V r. 1954 začal působit jako dirigent Slovenské filharmonie a v letech 1957–1959 byl mimořádným posluchačem Hanse Svarovského na Hudební akademii ve Vídni. R. 1956 byl oceněn v Paříži za dirigentskou činnost. V r. 1966 asistentem šéfdirigenta Jevgenia Mravinského v Petrohradě. 1969–1975 působil jako šéfdirigent Filharmonie B.Martinů ve Zlíně. Poté působil v Košicích, kde do r. 1982. Od r. 1984 učil na konzervatoři v Bratislavě a na VŠMU. Mimořádné jazykové schopnosti mu umožnily dlouhodobější působení v zahraničí (Egypt, Irák, Turecko). V r. 1999, u příležitosti 50. výročí založení Slovenské filharmonie, byl Z.Bílkovi udělen titul " Čestný dirigent Slovenské filharmonie". V r. 2003 dostal od městského zastupitelstva Bratislavy medaili Bulla Aurea Bratislavensis a o rok později ocenění Fra Angelico 2004.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, s.97.;. Fabián, J.: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí. 2000. S.14.

Žákem prof. Schreibra a R. Smetany na pedag. fak. UP v Olomouci v letech 1949–1952, od r. 1970 účast na kursech sbormistrů v Kroměříži. Spolupráce se Stát. operou v Brně. Upravuje lid. písně.

Stárek, Z.: Slovník čes.sbormistrů. Praha, Div.ústav 1982, S.37.;.

Absolvent Filozofické fakulty UK Praha, PhDr na MU Brno, středoškolský profesor na gymnáziu ve Valašském Meziříčí, Kroměříži a Olomouci. V letech 1953–1971 působil na Katedře germánské a anglické filologie FFUP. Pravidelný recenzent, studie v odborných časopisech. Překládal z němčiny pro Acta UP.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S. 341. Cizí jazyky ve škole, 29, 1985/1986, č.5, S.231–232.

Po maturitě na gymnáziu v Telči studoval archeologii na FF UJEP Brno v letech 1963–1968 (PhDr. 1983). Působil jako archeolog nejprve v Uměleckohis­torickém (později Okresním) muzeu v Kroměříži a to v letech 1969–1973, pak v letech 1973–1992 v Památkovém ústavu v Olomouci (od r. 1980 jako vedoucí archeologického oddělení), na částečný úvazek i poté, co se stal odborným asistentem katedry dějin umění na FFUP v Olomouci. Specializuje se na ranný a pozdní středověk. Od r. 1973 provádí záchrané a předstihové odkryvy v historickém jádru Olomouce, též ve Šternberku.

Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny.Olomouc VSMO 2008. S.50–61.; Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S.77–78.; Videozáznam o hudební činnosti.

V letech 1532–40 studoval školu v Přerově. Poté do r. 1543 v Kroměříži. Po r. 1545 na škole v Prostějově. Po zahraničních studiích v Basilleji byl v r. 1553 vysvěcen na kněze v Přerově. 1557 zvolen biskupem jednoty bratrské. Mezi první zmínky o nálezech v českých zemích patří zpráva o mamutích klech z Předmostí v Gramatice J. Blahoslava. Pohřben v Ivančicích.

Lexikon české literatury.1.Praha, Academia 1985, S.246–248.; Slovník českých spisovatelů.Praha ČS 1964.;. Sklenář,Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S.78–79.;

Syn Josefa Blažka. Studoval gymnázium v Kroměříži v letech 1912–19. Spolupracoval s J. Kvapilem. Skládal skladby klavírní, komorní, orchestrální, písně, sbory, smíšené a kantáty. Získal 1. cenu v soutěži arcibiskupské konsistoře v Olomouci v r. 1939, 1942.

Blažek, Vilém: Čemu jsem se naučil ve svých skladbách.In: Opus musicum, 5, 1973, č.10, S.305–307.;Československý hudební slovník.I.Praha SHV 1963, S.106–107.;Svaz čes.skladatelů­.Praha, Supraphon 1975, S.58.;.

Dětství prožil v Bystřici, studoval SZTŠ-veterinářskou v Kroměříži, kde absolvoval r. 1967. Po vojně studoval FFMU v Brně obor čeština, dějepis-dipl. práce Science fiction v soudobé české literatuře. Od 1974 pracuje v nakladatelství Blok Brno. Verše, povídky a překlady z ruštiny publikoval časopisecky (Universitas, Rovnost, Literární měsíčník, Brněnský večerník).

Slovník české literatury 1970–1981.Praha, ČS 1985, S.30.;.

Manžel Heleny Dittrichové, grafička, malířka a spisovatelka, s níž cestoval po Evropě, Americe,…

Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce, 1.díl A-G, Praha 1985;

Helena Ditrichová se provdala v roce 1913 za manžela Vladiníra Bochořáka a spolu s ním spolupracovala na tvorbě románů. V roce 1947 vyšel román Příboj tématicky čerpající z třicetileté války o náboženských bojích mezi protestanty a katolíky let 1599–1648 na Olomoucku.

V letech 1927–1935 absolvoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, poté 1935–1940 bohosloveckou fakultu v Olomouci (1950 ThDr. ), 1940–1951 kaplanem v Lipníku, 1951 –1954 u PTP, zakázána duchovní činnost. 1954 se oženil s Evou Černou a pracoval ve stavebnictví až do r. 1986, kdy odešel do důchodu. Disertační práce s tématikou Tradice piaristické koleje v Lipníku. Rozsáhlá publikační činnost ve vlastivědném tisku Čech a Moravy, spoluautor knihy „Piaristé“. Prievidza 1992. Členem VSMO, sekce HO. Po roce 1990 externě přednášel na UP.

.Fabián, Josef: Slovník osobností východní Moravy. A-Fi. Valašské Meziříčí 2001.

Projektant a stavitel. Jeho tvorba zaměřena na projekce občanských a průmyslových staveb.Realizace 22 staveb.V letech 1975 – 1978 stavěl v Kroměříži, rehabilitační středisko v.d., 1983 –1985 středisko výrobních družstev Šumperk.Externí pedagog na katedře vývoje architektury FA VUT Brno 1971 – 1979.

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.28.;.

'

Absolvent pražské HAMU, r. 1958 insp. kultury ONV Uher. Hradiště, od r. 1960 pedagog- v Ostravě, Zlíně a Uherském Hradišti. Od r. 1966 působil na Pedagogické fakultě UP Olomouc, autor skript, studií a článků, sbormistr pěveckých dětských sborů, hlasový poradce. Spolupráce s národopisným souborem Haná ve Velké Bystřici. Smíšený pěvecký sbor v Uničově vedl v letech 1991–1994. Pod jeho vedením sbor natočil v roce 1991 v olomouckém rozhlase pět uničovských písniček a o rok později vánoční koledy v úpravě Otmara Máchy. Sytý baryton.

Lisická, H. /Roubic, A. : Jaromír Borovička šedesátiletý. ZVSMO 1986–1987, č. 23–24, S. 32–33. . Stárek, Z. : Slovník čes. sbormistrů. Praha, Div. ústav 1982, S. 47. Nekrolog. Velkobystřické noviny. 2009,č.6.S.1.

Na fotografii je J.Borovička v roce 2003 v Muzeu umění Olomouc.

Narozen v Hartmanicích (n.Niva). Studoval nižší Slovanské gymnázium v Olomouci. Otec Jaroslava a Cyrila Boudy. Prof. kreslení v Kladně a v Praze.

Toman: NČSVU I.1947.S.82.; Toman: Dodatky.1955.S­.32.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.32.;Toman, Prokop, T.: Malíř a pedagog A.Bouda.=Štafeta, 12, 1980, č.2, S.6–8, obr., Pozn.;.

Obec Hartmanice byla v roce 1949 přejmenována na Niva.

Mezzosopranistka. Studovala na JAMU u B. Soběského, kde absolvovala v r. 1958. Účinkovala v Košicích a v Olomouci (kde v Divadle Oldřich Stibora 1967–1974), často hostovala v Komické opeře v Berlíně. Působila pedagogicky na JAMU od r. 1978. Hlavní role: Panna Róza (Tajemství), Isabella (Nevěsta messinská), Amneris (Aida), Carmen, Olga (Evžen Oněgin).

ČBS.Praha 1992.S.294.;.

Kněz , vlastenec, obhájce věcí náboženských, národních a obecních. Narozen v Ratajích (na Kroměřížsku). Po studiích na gymnáziu v Kroměříži studoval filosofii ve Vídni a bohoslovectví v Olomouci. V letech 1839–40 byl knihovníkem Slovanské knihovny bohoslovecké a od roku 1859 profesorem náboženství na gymnáziu v Uherské Skalici. Psal básně i články do Časopisu katolického duchovenstva a byl přítelem K. Havlíčka – Borovského, který jej navštívil v Nákle v roce 1848. V místní kronice se uvádí, že se scházeli někteří sousedé z Nákla a okolí na faře u kaplana Ondřeje Brázdila, který jim půjčoval ke čtení české knihy. Působil v Předmostí u Přerova (nyní Přerov). R. 1865 odešel do Bílavska, kde byl administrátorem. Působil též v Hradčovicích a ve Veselí nad Moravou, kde složil místní kaplan O. Brázdil píseň „Narodilo se děťátko“. V době působnosti byl velmi populární, lidé za jeho éry zde chodili do kostela i dvakrát denně. Napsal Hlas z Moravy o pravopisu všeslovanské řeči a Tři písně pastýřské.

Fišer, Zdeněk: Ondřej Brázdil. Kroměříž, Muzeum Kroměřížska. 1996.; Fabián, Josef – Ševčíková, Hana : Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S.45.; Vrbka, Josef: Dějiny obce Nákla. Loštice,vl.n. 1940. S. 175–178. Březina, V.: Památce ratajského rodáka. Hanácké noviny, 10.5.1997. S.8­. Slavík, Bedřich: Písemnictví na Litovelsku. Litovel 1937. S. 13–15.

Po maturitě na gymnáziu v Uherském Hradišti, studoval bohosloví v Olomouci, 1896 vysvěcen. Hudební archivář a knihovník arcibiskup. knihovny v Kroměříži, církevní historik moravský, autor publikací. Založil zámecké muzeum v r. 1921, napsal 79 historických prací. Člen Král. čes. spol. nauk. Čestný člen VSMO.

Z díla: Dějiny arcibiskupské obrazárny. ; Hudební archiv kolegiátního kostela sv.Mořice v Kroměříži.C­.Skladby rukopisné.Olomouc, VSMO 1928., S. 211; O něm: v.n.(V.Nešpor): PhDr.A.B.ČVSMO, 50, 1937, S.307.;Vlčková – Butulová, I.: Dr.A.B. a Kroměříž.VVM, 22, 1970, 3, S.321–326.;

V roce 1959 absolvoval K. Brožek katedru loutkářství DAMU v Praze. Poté působil jako režisér střídavě v řadě činoherních i loutkových divadel (Semafor, Černé divadlo, Laterna magika, loutková divadla v Brně, Košicích, Plzni, Žilině, Praze).

V letech 1979–90 byl režisérem Divadla J. Průchy na Kladně, od roku 1990 je ředitelem kladenského loutkového divadla Lampión.

Tato dvojí orientace, činoherní a loutková, je výrazem jeho směřování k formám moderního divadla, které ve své snaze o umělecké postižení totality světa stírají hranice jednotlivých divadelních druhů a žánrů. Ve své režijní tvorbě uplatňuje metaforické vidění a neotřelou symboliku. Zdůrazňováním hudební a ještě více výtvarné stránky inscenace usiluje o silnou smyslovou působivost a monumentálnost.

K jeho významným režiím patří Smrt Tintigalova (Maurice Maeterlinck), Stvoření světa (Milan Pavlík), Zlatovláska (J. Kainar), Ze starých letopisů (I. Olbracht), Hamlet (Shakespeare) a další. V linii komediálních žánrů dosáhl pozoruhodných úspěchů v nastudování loutkové hry Jana Nepomuka Laštovky Jan Žižka u hradu Rábí (Divadlo dětí Plzeň, 1974) i Mozartova Dona Giovanniho (Národní divadlo marionet Praha, 1990).

ČBS.Praha Academia 1992, S.69.;. Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. (web Libri).

V útlém dětství žila s rodiči ve Stínavě, v letech 1950 – 1959 ve Štěpánově u Olomouce, odkud denně dojížděla autobusem na jedenáctiletku a poslední dva roky dojížděla z Prostějova. Na Slovanském gymnáziu v Olomouci maturovala v roce 1961. Poté studovala Přírodovědeckou fakultu UP, obor matematika a chemie. V roce 1976 složila rigorózní zkoušky z matematiky a získala titul RNDr. Na umístěnku se dostala do Karviné, kde učila přes deset let na střední škole. V roce 1969 se provdala. Od roku 1985 učila v Olomouci na SOU farmaceutickém a na Gymnáziu Na Vlčinci. Přes 30 let působila v Jednotě českých matematiků a fyziků, kde byla činná i v ústředí. Publikovala nejen v odborných časopisech, ale i společenských periodikách: Betty, Xantypa aj. V červnu 1993 se představila kulturní veřejnosti v olomouckém muzeu. Její poezie, doprovázela fotografie Vladislava Galgonka " Stromy a lidé„.
Maluje obrazy , které byly zařazeny do knihy společnosti SPIE – mezinárodní společnosti pro optiku v USA. Udržuje významné kontakty s vědci a umělci po celém světě. Její obrazy byly vystaveny na univerzitách v ČR, Německu, Francii a dalších státech. V roce 2007 vyšla její půvabná monografie " Tiché ozvěny světla.“ Nominována na Ženu regionu v r. 2017.

Katalog výstavy.Olomouc VMO 1993.;. Brůnová, J. – Švihálek,M.: Tiché ozvěny světla. Ostrava 2007.; Prázdninová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, červenec,srpen 20­09.;

Katolický duchovní, 23. velmistr křížovníků s červenou hvězdou (1552–1580), biskup vídeňský (1558–1562) a arcibiskup pražský (1561–1580). Studoval v Praze a v Krakově. R. 1541 se stal knězem a vstoupil do řádu křížovníků.

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.6.;. Štíp, Ctirad :Antonín Brus z Mohelnice. Wikipedie.cz