Osobnosti Moravy.eu

Od 11 let pobýval v Olomouci, kde studoval nižší třídy Slovanského gymnázia a roku 1895 přestoupil na německý učitelský ústav, který absolvoval v roce 1899. Už za středoškolských studií kreslil olomouckému lékaři Mořici Remešovi (1867–1959) kresby zkamenělin a prof. Františku Polívkovi (1860–1923) rostliny pro jeho Květenu zemí koruny české. Prof. Polívka seznámil nadaného kreslíře s knihkupcem a nakladatelem Romualdem Prombergrem (1856–1932), u něhož našel také první ilustrační zakázky. Nakladatel upozornil na Kašparovo nadání básníka a spisovatele Františka Táborského (1858–1940) a ten zase Hanuše Schwaigera (1854–1912), prof. AVU v Praze, kde talentovaný ilustrátor studoval v letech 1899 – 1904. Po dobu pražských studií bydlel Adolf v rodině Hedviky Řepkové, sestry nakladatele Prombergra, kde se seznámil s jeho neteří Jitkou, která se v roce 1907 stala jeho manželkou. Adolf Kašpar se prosadil ještě za studií úspěšnými ilustracemi k Babičce B. Němcové, které vytvořil pro nakladatelství Unie v Praze roku 1903.. Doprovázel svými kresbami pak díla Aloise Jiráska, Zikmunda Wintra, K.Václava Raise, Ignáce Hermanna. Byl kmenovým ilustrátorem Prombergrova nakladatelství v Olomouci, ale i Ottova v Praze. A. Kašpar jezdil v prvních letech po svatbě na letní byt do Hluboček u Olomouce, kde působil jeho bratr Alois jako učitel (1907–1910) Od roku 1910 žil s rodinou v Lošticích, odkud často dojížděl na Rusavu a do Bystřice pod Hostýnem. Z dlouholetého přátelství mezi Františkem Táborským a Adolfem Kašparem vznikla nádherná kniha „ Rusava, život valašské dědiny“, vydaná v roce 1928 v Olomouci. Památník Adolfa Kašpara, shromažďující jeho původní tvorbu, ilustrované knihy a časopisy, korespondenci, některé osobní předměty a původní zařízení jeho ateliéru, je v Lošticích. Přátelil se také se Stanislavem Lolkem od r. 1899. Sešli se spolu v Olomouci u nakladatele Prombergra.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sešit 1. Ostrava, 1993, S. 57–58. * Bystřice pod Hostýnem. Vlastivědná čítanka k dějinám města. 1993. ; Plachá, Z.: Adolf Kašpar. Olomouc 1972.; Poche, E.: Encyklopedie českého výtvarného umění. Praha 1975.; Potomci slavných – Adolf Kašpar. (1996). TV2, 5.4.2013 v 8:30

Působil v Brně na Masarykově univerzitě, docent vnitřního lékařství.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.123.;

Doc. MUDr. František Kobliha

V roce 1938 absolvoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v brně. Prvním jeho působištěm byla nemocnice v Hranicích. Brzy však přešel do Zemských ústavů v Olomouci, kde nastoupil u primáře MUDr. Blatného. Specializoval se na gastroenterologii a výživu. Od r. 1954 přednostou II. interní kliniky FN v Olomouci, od 1963 vedoucí Katedry chorob vnitřních LF UP v Olomouci. Zrekonstruoval bioptickou střevní sondu. Jako předseda Čs. gastrologické společnosti se podílel na organizaci sjezdů a výměny zahraničních odborníků. V důchodovém období rád navštěvoval literární večery, divadlo, koncerty Moravské filharmonie a Spolku pro komorní hudbu.

Prof. Kojecký jubiluje. Moravský den 24.10.1998.S.6.; Šimek, I.: Prof.MUDr. Zdeněk Kojecký, DrSc. – 85 let. In: Vnitřní lékařství 1998,44, č.12.S.736.; Hejtmánek, M.: Prof.MUDr. Zdeněk Kopecký – 85. narozeniny. In: Žurnál 27.11.1998,8, č.11.; Ehrmann: Za profesorem Kojeckým…In.: Vnitřní lékařství, 54, č.3 (2008). S. 308–309.;

Rozená Sedláčková Jarmila Od r. 1947 stud. na FFUP obor filozofie a čestina, od1953 dr. psychologie, půs. jako klinická psycholožka na dětském odd. psychiatr. kliniky v Olomouci, 1990 prof. ;od r. 1967 na PdFUP kat. psychologie, do 31. 8. 1991. T. č. působí jako externí učitel na FTK UP a postgraduál. st. PdFUP. V období 1995–2000 externě přednášela Prof. PhDr. Jarmila Koluchová, DrSc. patopsychologii na Vyšší odborné škole sociální a teologické v Olomouci. Autorka knih z oboru.

Žurnál UP 1992, č.25, S.6./foto/;Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973, S.363.;.

Vystudoval UMPRUM v Uherském Hradišti. Samostatně vystavoval v Olomouci, Praze, Valašském Meziříčí. Kolektivně v Šumperku, Vsetíně, Rožnově pod Radhoštěm, Ostravě, Pardubicích atd. Věnuje se malbě, grafice, ilustraci a tvorbě dřevěných plastik.

Moravské osobnosti kultury a umění/REGO SVKOL; 26 mladých výtvarných umělců Olomoucka. Olomouc: Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci, 1980.

Studoval AVU v Praze u prof. Pirnera, v r. 1887 byl na studijní cestě v Benátkách a absolvoval r. 1890., V r. 1894 se přestěhoval do Plzně, kde 25 let vedl malířskou školu. Ilustrace publikoval v časopisu. Paleček. Ilustroval knihy. Pracoval s Mikolášem Alšem. Maloval též náboženské obrazy. Provedl nástropní malby pro kostel v Dřevohosticích.

Toman, P.: Slovník čes.výtvarných umělců.I. Praha 1949. S.550–551.;.

V roce 1950 maturoval na SG v Olomouci, od r. 1960 působil ve FN, od r. 1962 – 1990 LFUP v Olomouci, obor choroby vnitřní, II. interna; V roce 1990 jmenován docentem, 1991 profesorem pro obor choroby vnitřní, od 1991 přednosta kliniky. Autor skript pro VI. roč. LF. Výzkum v mezinár. společ. od r. 1972, v oboru chemo- a imunoterapii IGCI ve Vídni. Autor 150 vědec. prací /hematologie, onkologie/, z toho 40 v zahraničí. Prof. MUDr. Ivo Krč, DrSc.

Žurnál UP, 1992, červen, č.39, S.6, foto; V sýpkách ducha.Olomouc 1992; Kdo je kdo v ČR na přelomu 20. století. Praha 1998. S. 311.

Rozená Antošová. S rodiči žila a dětství a mládí prožívaala ve Šternberku, kde studovala gymnázium. Poté studovala v Olomouci LF UPOL, obor vnitřní lékařství. Působí na poliklinice SPEA. Bydlí s rodinou v Náměšti na Hané. Ve volném čase se věnuje sportovním aktivitám, účastnila se též cvičení na sokolském sletu v Praze.

osobní sdělení hš – dne 14.7.2021

MUDr. Jana Kroupová

Vl. jm. Miloš Victor Ignác Kvapil V roce 1965 absolvoval SVVŠ (nyní gymnázium) v Prostějově. Pak studoval obor knihovnictví a vědeckých informací na UK Praha, kde promoval r. 1971. Byl na vojenské službě v Kroměříži. Působil jako knihovník ve Státní vědecké knihovně Olomouc, poté na Informačním centru Výzkumného ústavu oděvního v Prostějově, ředitel Informačního centra UPOL, knihovník technické knihovny Moravských železáren v Olomouci, vedoucí Informační služby Městského úřadu v Prostějově a v letech 1997–2009 ředitel Městské knihovny v Prostějově. Souběžně v letech 1992–2009 editorem prostějovské Štafety. Ocenění: Cena českých knihovníků (2007)
cena Velkomoravský knihovník (2008)
Cena města Prostějova (2009) Žije v Moravské Třebové, ale do Prostějova se rád vrací. Autor turistických průvodců po Prostějovsku. Poezii píše od roku 2002. Vyšlo mu k dubnu 2023 – 9 básnických sbírek. Eukleidovská seč klásků lásky (2003); Císařovy vousy (2012); O přírodě – Peri Fyseos (2013); Útesy času (2014); K větší cti a slávě Boží (2016) a rozšířené 2. vydání (2018); Vůně moře a lišejníku (2015); Mlhy podzimní noci (2020); Ozvěny (2022);

Bartková, Hana: Prostějovský deník.Čtenář reportér – článek /6491037 Kvapil, Miloš: Pár slov na úvod. Ozvěny.Olomouc 2022. S.8. Doplnění biogramu viz meil 23.4. 2023 a 24.4.2023.

PhDr. Miloš Kvapil užívá též pseudonym Miloš QAPIL /Píše básně o 23 slokách/

dne 23.4. 2023/hš

Na UP půs. jako děkan FFUP v letech 1947–48. Akadademik ČSAV /1952/;Autor populár. knih o Indii.

Malá čs.encyklopedi­e.3.Praha 1986, S.776.; Kapitoly z dějin olomouc.univer­zity.Ostrava, Profil 1973.;.

Od útlého dětství žil v Litovli. Střední knihovnickou školu studoval v Brně. Po maturitě působil v letech 1980–1986 v Okresní knihovně v Olomouci. Jako mladý, začínající pracovník nemohl z platu knihovníka uživit rodinu a proto odešel z oboru do obchodního resortu. Vystřídal několik zaměstnání. Výtvarný talent zúročil v propagačním oddělení Jednoty, kde pracoval jako litograf. Po sametové revoluci se opět dostal ke svým milovaným knížkám a vedl prodejnu hudebních kazet, knih a gramofonových desek v Olomouci, poté působil v Uničově a pak krátce vedl prodejnu TYCHO. V červnu 1996 se stal majitelem knihkupectví a posléze Antikvariátu Atlas Alfa v Litovli. Ilustroval a psal leporela. U titulů Tom a Mimi (1992) Znáte je ? (1994), Z pohádky do pohádky (1995), Jedeme, plujeme a létáme (1995), Grimm: Märchen (1995) aj. najdeme v tiráži jeho jméno. Psal texty a básničky, ilustroval učebnice a školní pomůcky pro pedagogická nakladatelství. V letech 2010 a 2015 mu vyšly tyto tituly hanáckých bájí a pověstí „Tož tak“ (2010) a fejetonů, písniček ,básniček a vzpomínek „Tož baď“ (2011).; " No deť" (2012); " Hanácká konverzace" (2013); a " Dež se se narodil a co belo potom" (2014). Je aktivním členem ochotnického divadelního odboru Sokola v Litovli, kde se uplatnil nejen jako herec, ale i režisér. Spolupracuje i s Hanáckou Mozekou – zejména o adventu, ale i v pořadech Hanácké ambasády „Přendite si splknút“, které se konají dvakrát či třikrát za rok. V roce 2000 stál u zrodu Klubu litovelského petanque , kde byl osm let prezidentem KLIPu. Každoročně pořádá turnaj pro děti a mládež pro Modrou velrybu v Bílé Lhotě. Vášnivě se věnuje také sběratelské činnosti – sbírá pohledy, zejména kulaté, staré pohlednice, zápalkové etikety, a dětské knihy. Od podzimu roku 2010 je členem zastupitelstva v Litovli, kde působí v Letopisné komisi. Jeho velkým snem je prosadit v Litovli muzeum dětské knihy.

Červencová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, 2011, červenec.S.7. e­mailová zpráva ze dne 20.6.2016.

http://otavinka.blog.cz (50 Petr Linduška 50 )

Po absolutoriu lesnické školy v Písku začínal jako úředník na panství ve Lnářích. Podněcován T. Mokrým, aby rozvinul svůj malířský talent, vydal se 1895 na studia na AVU do Prahy do krajinářské speciálky Julia Mařáka a po jeho smrti pokračoval v u R. Ottenfelda (do r. 1901). V letech 1902–1903 studoval grafiku v Mnichově. Člen České akademie věd a umění. Představitel české krajinářské školy, směřující vývojově od realismu k impresionismu. Oblíbenými tématy jeho tvorby byly motivy z lesního interiéru a ze života lesní zvěře (Liščí rodina, 1915, 1921; Koncert v lese, 1927; Cesta lesem, 1928). Cyklus jeho kreseb zvěře inspiroval Rudolfa Těsnohlídka k napsání pohádkové knížky Příběhy lišky Bystroušky a ten zase Leoše Janáčka k napsání světově proslulé opery stejného jména.

Kalvoda, Alois: Přátelé výtvarníci. Praha 1929.; Kopa, Jaroslav: Čeští malíři impresionisté. Praha 1934.; Šantavý, františek: Stanislav Lolek, Joža Uprka – grafické dílo. 1982.; Lolek, Stanislav: Lovecký deník. Zábřeh 1947. Dvořák, František: Stanislav Lolek – umělec tajně slavný. (2006 úvod výstavy) Lolková, Krista: Zamyšlení nad mým prastrýcem Stanislavem Lolkem. – oba články na webu www.kavarna-lostice.cz

Oprava data narození dle článku Mgr. Kristy Lolkové.

V letech 1984–1987 absolvoval Střední polygrafickou školu v Brně. Po vojně působil jako grafik a sazeč v tiskárně Rudého práva a v Moravské typografii. V letech 1990–1993 studoval JAMU v Brně a spolupracoval s divadelním studiem Marta a HaDivadlem, zprvu jako stavěč dekorací a poté hercem. První divadelní angažmá v Kladně, poté v Karlových Varech (1997–1998), pak asistentem režie a hercem v ČT Brno – spolupráce v I. sérii Četnické humoresky. V období 1999–2000 působil ve Vydavatelství Diderot s.r.o., kde ředitelem pobočky.a půl roku řídil Boby centrum. V období 2001–2004 hercem ve Slezském divadle v Opavě a od srpna 2004 do července 2005 hercem MDO. V září 2005-červenec 2007 pobýval v Dublinu (Irsko), kde pracoval jako kuchař, číšník, a taky se podílel na ekologické recyklaci odpadů. Od srpna 2007 dosud působí v Moravském divadle Olomouc. Od března 2015 je majitelem kavárny Dejavú a ředitelem ArtUM centra se sídlem Sokolská 7, Olomouc. Rovněž předseda občanského sdružení Pro radost. Spolupracuje s Českým rozhlasem Olomouc. V Olomouci působil do června 2017 a poté principálem Divadla za hradbami.

Procházka, Jan: Kavárna Dejavu přesídlila..(26­.1.2015) http://olomouc.nejlepsi-adresa.cz/…o-Sokolske-a

skopino.webnode.cz (Stránky Jiřího Škopíka Nebenführa). http://otavinka.blog.cz/…rve-v-art-um https://www.nebenfuhrjiri.cz/…culum-vitae/

Na LF UP působil v letech 1967–1984., na II. interně FN v Olomouci.

Archiv UP.; Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava Profil 1973S..329.;.

Otec Zory, František Pořický byl prof.kreslení na gymnáziu v Plzni, kde dívka studovala v letech 1933–1941. Poté absolvovala 1 roční kurs Obchodní akademie v r. 1942. V letech 1942–1948 absolvovala VŠUP Praha u prof.F.Muzi­ky.Souběžně studovala umění a estetiku v letech 1946–1947 na FFUK v Praze a na FFUP 1949–1953. 1952 doktorát z dějin umění. V roce 1954 se provdala za prof. Rudolfa Chadrabu. V letech 1954–56 odbor.asist ústavu výtv.výchovy pedag.fak.UP v Olomouci.Vy­učovala grafiku, malbu, dekorativní kompozici, dějiny umění, plošný desing, písmo.V r.1956 mu­sela z kádr.důvodů odejít Uplatnila se jako svobodná umělkyně a věnovala se oborům:knižní grafika pro nakl.ČS, Svoboda, Sv.sovětů, Academia a Profil.Návrhy plakátů,typografie. Vytvořila 32 návrhů na reliéfní úpravu zvonů pro dílnu rodiny Dytrychovy v Brodku u Přerova , navrhovala interiéry smutečních síní ( Kojetín) Pracovala se dřevem, kamenem, kovem. Tvořila též novoročenky a to od r. 1959 a ex libris. V Olomouci žila 64 let. Ateliér spolu s manželem měla na ulici Ostružnická 32. Vzácná knihovna i výtvarná díla se po náhlé smrti manžela 27.2.2011 ztratila. V roce 2013 se s dcerou Mgr.A. Alicí Chadrabovou přestěhovala do Teplic v Čechách, kde zemřela 29.7.2015.

Maliva, J. : Tvorba Zory Chadrabové-Pořické. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1991, únor, S. 8–9. ;Katalog výtvar. umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. ;Zatloukal, Pavel: 1. soubor. výstava unie výtvar. umělců Olomoucka. Olomouc, Vlast. ústav 1991. Sdělení o úmrtí od Mgr. Evy Vánské Kobza, Fr.: Návštěva v ateliéru Zory Pořické – Chadrabové. Kulturní měsíčník IV. č. 12, 1986. S.11–13. Marynioková,Renata: Monografie Zory Pořické Chadrabové. Diplomová práce PdF UP Olomouc 1991. Mikša, David: Zora Pořická Chadrabová (1921–2015). Magisterská diplomová práce Olomouc FFUP Katedra dějin umění. 2018. https://theses.cz/…mov_prce.pdf

PhDr. Zora Chadrabová, roz. Pořická Matka syna Ing.arch. Pavla Chadraby (1956) a dcery Mgr.A.Alice Chadrabové (1960)

Fotoportrét Zory Pořické je z roku 1946. Manželé Rudolf Chadraba a Zora Pořická v roce 1971 na svatbě Evy a Jana Vanských.

Narozena v Oseku (u Duchcova). Po absolvování konzervatoře v Brně působila jako hudební pedagožka LŠU v Teplicích , obor harmonika a klávesové nástroje, v Litvínově a od 1977 v Olomouci. Od roku 1991 bydlela v Dolanech, kde učila v ZUŠ. Je členkou minikapely Bema, spolupracuje s hudební skupinou Heřmánek. Upravuje lidové písně a tance pro folklórní soubor Kanafaska. Přednášková činnost pro učitele MŠ a ZŠ k hudební výchově. Autorka odborných knih, zaměřených na výchovu a metodickou pomoc k výuce hudby pro nejmenší. Vyšlo několik vydání publikace Barevné cinkání (1992, 1994, 1997), Kouzelné klávesy (1997), Docela malé ježčí pískání s Písničkou a Fučílkem, vyšlo pro Knižní klub Praha v prosinci 1998.

Mgr. Vlasta Beilová, rod.jm. Pospíšilová

Působil na ped. fak. UP v letech 1949–1950. Žil s paní Tamarou (taky výtvarnicí) v Horním Bezděkově u Unhoště, kde zemřel.

Holešovský, F.: Čeští ilustrátoři..Praha, Albatros 1989, S.208–310.;Výtvarní umělci UP.Olomouc 1987.Katalog výstavy.SVKOL;.

Narozena v Cerhově u Olešnice (n. Crhov). Roku 1930 abs. obchodní školu v Bratislavě, 1935 nastoupila jako úřednice v Brně. Dále se vzdělávala, kreslila a malovala. Od roku 1942 soukromé lekce u E. Miléna. 1947–1951 navštěvovala výuku kreslení na VUT, obor architektury v brně, prof. Hlavica, Doubrava. Roku 1951 maturovalana na gymnáziu a nastoupila jako dělnice do n. p. Mosilana. 1952–1955 studovala výtvar. obor na pedagogické fakultě UP v Olomouci (Bělohlávek, Kučera, Návrátil). 1955–1974 vyučovala výtvarnou výchovu na středních školách v Brně, vedla experimentální výchovu dětí předškolního věku a výtvarný obor LŠU. Námětem její tvorby je příroda zvířata, rostliny. Ilustrace básní O. Mikuláška: To královské. Vystavovala doma i v zahraničí: Itálie, Japonsko Anglie, Egypt, SSSR, Kuba.

Bránský, J. : Výtvarní umělci v okrese Blansko. Blansko OKS 1990. S100–101.

Rodištěm je tvrz Crhov, 2 km od Olešnice (u Blanska)

Dcera J. Želibského a Márie Ž. – Vančíkové. 1965 absolvovala VŠVU Bratislava. Věnuje se volné grafice, ilustracím /Hurban Vajanský>Svatobné šaty. 1972. ;a monumentálně dekorativní tvorbě pro architekturu. Spolupracuje s hudeb. umělci.

ČBS.Praha Academia 1992, S.835.;.

'

Studium na SUPŠ Brno, abs. 1949;čestné uznání v soutěži Nejkrásnější kniha r. 1982;soubor kreseb k Veterinární anatomii I-II 1962–1982.

Katalog výstavy Vyznání životu a míru.Praha, SČVU 1985, S.212.;.

Malíř, grafik, autor realizací v oboru užitého umění ( gobelíny, knižní grafika, plakáty, značky, medaile, domovní znamení) a průmyslového výtvarnictví. Studia: Závodní učňovská škola grafická při n. p. Svoboda v Praze, obor litograf – reprodukční grafik ( 1954–1957, V. Bubeníček, O Menhart), soukromě studoval u malíře a grafika F..Bělohlávka, absolvoval večerní kursy na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Samostatně vystavuje od roku 1977 , kolektivně od roku 1969 . Zastoupení v soukromých sbírkách: CZ.Ceny: Medaile rektora Univerzity Palackého v Olomouci za podíl na rozvoji školství ( 1986), Pamětní list s medailí od Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci (2005). Členství v uměleckých skupinách a spolcích: Registován při Českém fondu výtvarných umění ( 1982–1987), Unie výtvarných umělců České republiky ( 1990–1998), Unie výtvarných umělců Olomoucka (od 2000). Autor pamětní desky věnované Amadeu Mozartovi na Hauensetildově domě na Dolním náměstí v Olomouci, který byl odhalen 5.12.2001. Výstava k 70 tinám umělce se konala v Galerii G s názvem Ohlédnutí ve dnech 1.4. – 2.5.2009. Průřez torza tvorby, která zůstala po povodni v roce 1997.

Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka.Olomouc 1991.;. Matyáš, Bohuslav: Smuteční řeč 6.6.2012.

Narodil se na Svatém Kopečku u Olomouce a do čtrnácti let žil rodišti a v Lošově. Měšťanskou školu navštěvoval ve Velké Bystřici. Jeho babička a dědeček z tatínkovy strany bydleli v Radíkově. Vztah k rodnému kraji, hanáckému folklóru, se projevil v celém jeho díle. Studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole, od roku 1945 působil na této umělecké škole sám jako pedagog. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Motivy pro svou tvorbu hledal především ve folkloru a přírodě. Kromě kresby se věnoval také volné a užité grafice. Byl také scénografem a knižním ilustrátorem. V letech 1950–1955 prováděl výzdobu olomouckého orloje a v témže období působil též jako scénograf v olomouckém divadle. Z hlediska botanického je nutno tvorbu Karla Svolinského ocenit výrazně pozitivně. Řadí se k autorům zlatého fondu české botanické ilustrace. Později jeho ilustrace použil také Jaroslav Petrbok ve své knize pro děti, nazvané „Rostliny“ (1960). Na Slovensku ilustroval společně s Květoslavem Hískem i Malý atlas liečivých rastlín Ľudmily Thurzové (Martin 1963). Dále ilustroval knihy i pro londýnské nakladatelství Spring Books a pro pařížské nakladatelství Gran­d.

Chadraba, R.: Folklór v díle Karla Svolinského a starší tradice..In: Studie Muzea Kroměřížska 1992/1993. S. 68–70. * Plachá, Z.: Vzpomínka na Karla Svolinského. In: Velkobystřické noviny, 1993, č.4.S.4–5. Ševčíková, Hana: Zářijová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2011, č.9, S.7.

Narozen na Svatém Kopečku (n.m.č. města Olomouce Žil v Lošově a Radíkově. Obě místa nyní součást města Olomouce. Zdenka Plachá si mnoho let dopisovala s umělcem, který mj. ilustroval i kroniku knihovny ve Velké Bystřici. Kopii ilustrace jsem dostala od Zdenky Plaché.

Absolvoval AVU Praha u prof. Karla Mináře. V rozpětí 35 let zachycuje rodný kraj, panoramatické pohledy na Loštice, Mohelnici, tvářnost údolí Třebůvky. 11 kreseb vytvořil pro měsíčník Průvodce kulturou Zábřeha. Ilustroval knihy M. Strouhala. Dne 4.11.2017 vysílala ČT2 pořad Náš venkov, kde byl 26 minutový dokument Hledač pod Bouzovem.

Výstava Huga Šilberského v Lošticích.In: Severní Morava.1981, sv.41, S.73–75.;. Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, prosinec 2009. Šilberský, Aleš: Vysoké Tatry štětcem a objektivem. Bratislava 2007. https://www.npu.cz/…i-archeologa

Po základní škole se vyučil aranžérem a v letech 1964 až 1968 vystudoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor užité a propagační grafiky. Po maturitě se vrátil do rodiště a působil v propagačním oddělení Parku kultury a oddechu až do roku 1990. V roce 1991 se osamostatnil a zaměřil se především na ilustraci knih. Zprvu spolupracoval s olomouckými nakladateli Alda, Fin a Nakladatelství Olomouc. Ilustroval slovníky, učebnice i knižní obálky, např. Hovorová němčina (1992), Pravidla českého pravopisu stručně a nově (1992), Myšlenky do kapsy 1 (1992), Myšlenky do kapsy 2 (1993), Slovník cizích slov (1994). V posledním období se začal věnovat především ilustracím dětských knih, leporel, omalovánek, vystřihovánek, společenských her a etiket. Přerovská firma MFP paper ,pro kterou kreslí omalovánky, vydává občas i některé jeho kresby jako pohlednice anebo pexesa. Pro pedagogické nakladatelství SPN ilustruje matematiku pro I.ročník základní školy. Jeho ilustrace vychází také v zahraničí. Po roce 2000 ponejvíce tvoří pro nakladatelství dětských publikací: Axióma, Fragment a Infoa. Na svém kontě má asi sedmdesát titulů pro děti. Velmi oblíbená jsou leporela O Palečkovi (2001), O dvanácti měsíčkách (2002), Šel kozlík do trhu (2002), Pozor červená (2002), Popeláři jedou (2003), Hurá na nákup (2004), Traktor jede na pole (2004), Byl jeden domeček (2005), Najdi můj domeček (2005) a další. Osmdesát barevných obrázků zvířat vytvořil pro knihu Heleny Kučerové Od antilop ke žraloku (2002). Ilustroval dětská říkadla, básničky a hádanky pro předškoláky Nauč mě mluvit (2001) a v roce 2003 knihu od Ireny Gálové : Adélka, Adámek a abeceda. V roce 2006 dostal Cenu za mimořádný přínos pro Nakladatelství Fragment v roce 2005. Je také autorem maskota Knižního klubu Fragment kocourka Fragmentíka. Letos vyšla v témže nakladatelství pomůcka pro malé výtvarníky, která rozvíjí nejen výtvarné schopnosti, ale naučí první anglická a německá slovíčka. Jmenuje se Začínám si kreslit (2007). Jeho kresby najdeme také na stránkách dětských časopisů: Mateřídouška, Sluníčko, Pastelka a Betynka. Poslední dva roky ilustruje nový oblíbený časopis Houbař. Žije v Dolanech u Olomouce.

Ševčíková, Hana: Srpnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 17, 2007, srpen.

Od roku 1961 žil s rodiči v Praze, kde chodil do školy. Od útlého mládí se věnoval malířství. V 70. letech navštěvoval ateliér scénografa Mikuláše Matrona v Praze. Zařazuje se do hnutí Druhá kultura, tvoří v abstraktivně surealistickém vidění. Odmítl absolvovat vojenskou službu, za což byl hospitalizován v Bohnicích. Na Moravu se vrátil v roce 1978 prostřed­nictvím sňatku a usadil se v Lošticích. Celý jeho život je poznamenán hledáním. Jeho obrazy s náboženskými motivy byly až do roku 1990 zakázány. Vystavovat začal v roce 1979 v Lošticích. Větší výstavu jako retrospektivní průřez jeho tvorbou bylo možné spatřit v květnu 1994 v Galerii a čajovně U Bílého slona u Dr. H. Pokorné. Od roku 2000 se zabýval výukou vezňů na Mírově a v r. 2003 zpracoval a vydal publikaci " Výtvarníci Loštic v minulosti a dnes." Dne 25.11.2011 se konala vernisáž výstavy obrazů v soukromé firmě SUNJET, Javořičská 8 v Olomouci. Výstava trvala do 31.1.2012..Výstava Central America 17.11.-30.11.2014. Výz­namnou etapou v jeho životě bylo šestileté působení ve věznici na Mírově, kde učil vězně malovat. Po revolučních listopadových dnech 1989 ovlivnil i veřejný život v Lošticích, kde se zasloužil o znovuotevření muzea a výstavní síně malíře Adolfa kašpara, zrušeného totalitbím režimem. Po dobu šesti let byl jeho správcem. Založil nakladatelství Paleta a vydával malované pohlednice. Některé jsou zastoupeny ve sbírkách Muzea De La Carte Postole v Antibes ve Francii. Pro nakladatelství Infoa zpracopval publikaci Dějiny české. Stovky Taťounových obrazů jsou reprodukovány v nástěnných a stolních kalendářích. K 100. výročí založení firmy VITOUL s.r.o. vydal v roce 2013 vydal soubor obrazů.. Vystavoval v obcích: Loštice, Rýmařov, Šumperk, Bruntál, Praha – Ungelt, Medlov, Mírov (věznice) Londýn (1982 BBC – stíhán STB), výstava AMO Šumperk – uděěleno čestné uznání v kategorii malba Olomouc 2012. Vydal Mapu anglické gramatiky – s vělkým úspěchem a v několik vydáních. Ilustroval knihu Miroslava Demela O hudebnících a nástrojích. Brno 2017. Pro rok 2018 vydal kalendář Hustoles 2018. V roce 2017 dostal Cenu hejtmana Olomouckého kraje za vyjímečný počin v oblasti kultury. ..

• tom-: Představujeme vám…Puls. 14.5.1994. S.4.

Únos Evropy In: http://otavinka.blog.cz Central America – Pavel Alexandr Taťoun v átriu RCO Jeremenkova 40b Olomouc 17.-30.11.2014. Demel, M.: O hudebnících a nástrojích. Brno 2017.

Dne 30.12.2017 jsem navštívila vilu Jaroslava Beneše, kde byly vystaveny též práce P.A. Taťouna a Mistr PAT byl osobně přítomen.