Osobnosti Moravy.eu

Syn akademického malíře Oto Holase (1910–1990). Studoval FF UP katedru výtvarné výchovy v Olomouci a poté působil v Novém Jičíně v kulturním domě. Vytvářel užitou grafiku, autor vedut.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 8 (20). Ostrava. 2006.;

Byl nejstarší z devíti dětí vesnického listonoše Karla Hrabala. Studoval na německém gymnáziu v Uherském Hradišti, kde maturoval v roce 1906. Po maturitě odešel studovat teologii do Olomouce, kde byl vysvěcen 5. 7. 1910. Poté působil v Německých Libinách (n.Libina). V letech 1911 – 1914 studoval grafiku ve Vídni a poté semestr AVU v Praze u prof. Obrovského a pak další semestr u prof. Hofbauera ve Vídni. Po r. 1918 působil v Hradečné.

Maliva, J. : Soupis grafiky. 1966. ;sf-: Arnošt Hrabal. Severní Morava, 1970, seš. 19, S. 75–76. /foto/, Filip, Z.: Biografický slovník okresu Šumperk, Šumperk 2001.;

Narozen v Olomouci-Hodolanech v rodině železničáře. V letech 1906–1913 vystudoval Českou reálku v Olomouci, poté 1913–1915 vojenskou akademii ve Vídni, 15.3.1915 byl v hodnosti poručík začleněn do 32. pěšího pluku v Budišově jako velitel roty. Zúčastnil se válečných operací na východní frontě. 21.7. 1916 byl zajat a umístěn do zajateckého tábora Bolchov v Orelské gubernii. V červnu 1917 vstoupil do čs. legií, zúčastnil se důstojnického a jazykového (ruština) kurzu v Borispolu, kde se budoval 6. hanácký střelecký pluk. R. 1917 nastoupil s ostatními legionáři sibiřskou anabázi zprvu jako člen dopravního štábu, od září 1918 jako velitel roty 1. střeleckého pluku Jana Husi. Od ledna 1919 byl frekventantem akademie generálního štábu čs. vojsk v Tomsku, po jehož ukončení následovalo povýšení do hodnosti kapitána, v říjnu 1919 podplukovníka. Z Ruska si přivezl řadu čs. vojenských vyznamenání a britský Řád za zásluhy. Po návratu do vlasti byl krátce přidělen ke generálnímu štábu a r. 1920 zahájil studium na Vysoké škole válečné v Paříži, kde se seznámil se svou budoucí ženou Astrid, norské náronosti. R. 1922 se stal velitelem 5. pěšího pluku TGM v Praze a 1923 byl přeložen k Zem. vojenskému velitelství, kde setrval do r. 1926, kdy byl pověřen funkcí zástupce velitele Vysoké školy válečné v Praze. R. 1929 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Byl oceňován pro své mimořádné teoretické znalosti a schopnost používat několik cizích jazyků. R. 1932 se stal velitelem 1. horské brigády v Ružomberoku a od listopadu 1933 byl velitelem 9. divize ČSA v Bratislavě. R.1934 se vrátil do Prahy jako velitel kurzu pro vyšší velitele. K 1.1.1934 povýšen do hodnosti divizního generála. V roce 1935 zatimním velitelem v Košicích. Počátkem r.1937 definitivně přeložen do Prahy jako velitel kurzu pro vyšší důstojníky. V roce 1940 byl poslán na nucenou dovolenou a poté přeložen do výslužby. Odbojové činnosti e pro přílišnou známost neúčastnil, vystoupil až v květnovém povstání 1945. Počátkem července 1945 byl ustanoven velitelem čs. voj. mise při Spojenecké kontrolní radě pro Německo v Berlíně, kde se účastnil jednání o odsunu z Československa. Po návratu do ČSR v únoru 1946 byl jmenován ve V. sboru se sídlem v Brně a rok poté se stal náčelníkem Vojenského historického ústavu v Praze. K 1.7.1948 byl penzionován a zbaven hodnosti. Jako důchodce s nízkou penzí žil střídavě v Praze či u sestry v Hodolanech.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2. (14.).Ostrava 2001.S. 14–15. Podolský, K.: Divizní generál F.H. In: AUP Olomucensis Facultas philosophica – Historica 26, 1994.S.83–92.

Žák M. Švabinského, ilustroval dílo J. Wolkra. Dřevoryty a grafickou úpravu vytvořil pro publikaci Wolker,Jiří: Svatý Kopeček. Praha, Václav Petr 1926. Ve svých malbách poetizoval skutečnost.

Marek, P.: Malíř kontemplativního ducha.Štafeta 1978, č.2,. S. 3–7.;. Ryška, Jaroslav: Hubšil Otakar- obrazy, kresby a grafika. (1962 katalog výstavy). Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov 2007. Vencl,S.: České exlibris. Historie a současnost. Praha 2000.

Dětství a mládí stravil ve Staré Vsi. Malíř, autor realizací v oblasti užitého umění a dotváření architektury (užitá grafika, kovové objekty, řešení barevných a leptaných skel, mozaiky, sgrafita, fresky, propagační fotografie). Studia: Reálné gymnázium v Přerově (1935–1943), Po maturitě byl 2 roky totálně nasazen jako zámečník v Moravských železárnách v Olomouci. Po osvobození studoval – Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, obor monumentální malba se zřetelem ke sklu a architektuře (1945–1950, J. Kaplický). Od roku 1953 žije trvale v Přerově se svojí manželkou Evou. Samostatně vystavuje od roku 1980 (Československo), kolektivně od roku 1960 (CZ). Zastoupení ve sbírkách: Muzeum J. A. Komenského v Přerově a soukromé sbírky (CZ). Členství v uměleckých skupinách a spolcích: Registrován při Českém fondu výtvarných umění (1982–1989), Unie výtvarných umělců Olomoucka (od 1990).

Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka./Ka­talog/.Olomou­c, VÚ 1991.

akademický malíř Jan Chmelař

Rozená Siblíková. Absolvovala Státní grafickou školu v Praze a poté VŠUP u Aloise Fišárka v Praze, kde se věnovala malbě a tvorbě gobelínů. Od r. 1953 žije a pracuje v Přerově, od r. 1965 vystavuje Olomouc, Ostrava, Přerov, Praha, Polsko. Ex libris součástí souborů pro Belgii. SV-Přerov 1966, 1977, 1985, 1987, Brno 1969, Olomouc 1989. Realizace: keramické stěny a reliéfy Olomouc, Přerov, Potštát-Valšovice, Kroměříž, Kojetín, Hranice. V roce 1997 při velké povodni na Moravě bylo z větší části znehodnoceno její dílo. Pohřbena v Přerově dne 22.3.2013.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989./fotogra­fie/;ZKVMO, 1983, č.223, S.7.;Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka.Olomouc, VÚ 1991./Katalog/;by­tem: Kosmákova 60, Přerov;.

Na LF působil v letech 1946–1953. ;

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973,S.326.;Ar­chiv UP.;.

Mládí prožil v Palkovicích, maturoval na gymnáziu ve Frýdku-Místku. V letech 1952–1955 studoval na Pedagogické fakultě UK v Praze, kde žákem prof. M. Salcmana, Cyrila Boudy a K.Lidického.Potom působil jako výtvarný pedagog na Pedagogické fakultě UP v Olomouci. .R.1969 získal za soubor krajin.prací cenu města Nový Jičín.1964–1973 odb.asist.pro malbu na pedag.fak.UP v Olomouci. V letech 1973–1976 byl bez zaměstnání, musel z politických důvodů z univerzity odejít. Rehabilitován jako výtvarník byl až v r. 1988, jako pedagog až v r. 1991, kdy krátce působil jako učitel kresby a malby na Pedagogické fakultě UP. Žije a pracuje v Olomouci. Ve své tvorbě se inspiruje krajinou Valašska a Lašska, městské téma mu poskytuje Olomouc, zvláště pak katedrála sv. Václava, kde poblíž má ateliér. Od Unie výtvarných umělců Olomoucka v r. 2005 dostal diplom za celoživotní malířské dílo a za rok 2004 obdržel Cenu města Olomouce v oblasti výtvarného umění.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. /fotografie/. ; Kdy kde co v Olomouci 1992, červen, S. 4–5., …A Blahopřejeme. Výročí.Kdy-kde-co 2012, červen.S.2.

Absolvovala pedag.fak.KU Praha u prof.C.Boudy, B.Salcmana, K.Lidického.Od r. 1955 žije v Olomouci.V letech 1961–1983 působila pedagogicky jako odborná asistentka výtvar.výchovy a malby na pedag.fak.UP v Olomouci.Od r. 1965 se účastní společ.výstav, samostaně vystavovala v Olomouci 1970, 1971, 1974, 1985, 1987, 1989, Přerově 1983, drobnou grafikou se představila v Polsku 1977.Podílí se na výtvarné výzdobě zvonů rodiny Dytrychovy v Brodku u Přerova, řeší pamětní tisky pro veřej.instituce, ilustruje bibliofilie. Výstava v Olomouci s názvem Výběr z tvorby 1967–1997 v Galerii u Caesara.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989.;-fk-: Dva světy Jany Jemelkové.=Stráž lidu 1988, 2.4., S.4.;-c-: V ateliéru Jany Jemelkové /Ztracená ul./=Stráž lidu, 1987, 2.6., S.4.;Boháčová Yvonna: Grafika a malba Jany Jemelkové.=Stráž lidu, 1987, 23.6., S.4.;Výtvar.pe­dagogové a teoretici umění UP 1946–1986.Olomouc UP 1987. Běleš, Petr: Jemelková rekapituluje. In: Hanácké noviny.10.1.1998­. S.6.;

Stud.1942–45 ŠUŘ Brno, 1945–51 VŠUP Praha, prof.A.Strnadel­.Věnuje se volné grafice, kresbě, ilustraci, užité grafice a spolupráci s architektem­.Nejuživanější graf.techn.: litografie.Přechod­ně pobýval v Olomouci, Heyrovského 49.

Katalog výst.Současná česká grafika.Praha, 1989, S.96./fotografie/;

Konstruktér glóbů. Působil jako voják z povolání a účastnil se několika tažení. Od 1801 učil na matematické škole 1. dělostřeleckého pluku v Praze a od 1808 byl ředitelem. Byl matematikem, geodetem a kartografem. Konstruoval zemské glóby a nebeský glóbus. Autorem plánu Prahy.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Sešit 9.Ostrava.Ostrrav­ská univerzita v Ostravě, 1997.S.51.

Po maturitě na telčské reálce, kde byl veden prof. Fromkem a C. Michnou odešel na AVU do Prahy. Studoval u prof. Vláda Budoviče a Františka Ženíška. Stal se členem Svazu českých výtvarných umělců. Pedagogickou dráhu zahájil v Telči, v letech 1913–1918 učil na Reálném gymnáziu v Litovli a v období 1919–1941 v Prostějově. Přátelil se s básníkem Jiřím Wolkerem a malířem Evženem Trunečkou (1907–1971). Učil kreslení a deskriptivní geometrii. Umělecký zájem a bohaté teoretické znalosti doplněné zahraničními studijními cestami po Itálii, Francii, Španělsku a Německu uplatnil nejen v učitelské práci, ale i umělecké tvorbě. Ovládal olejomalbu, temperu, perokresbu, lept, řezbu do dřeva i kamenotisk. Mnoho jeho kreseb a akvarel z dvacátých a třicátých let minulého století zachycuje poetickou krajinu Vysočiny i Hané. Ve čtyřicátých letech zachycoval život v ulicích, na tržištích, ale i krásné okamžiky na divadelním jevišti či v orchestru. Kresby tužkou zachytily scénu z Traviaty, Dalibora, Pikové dámy aj. Tvořil také půvabná exlibris, která jsou ozdobou mnoha knihoven. Jeho dřevoryty a litografie zdobí mnohé knihy. Největší částí jeho výtvarné tvorby jsou olejomalby, akvarely a kvaše ( Plumlovsko, Drahanská vysočina..) Mnohá ocenění získala jeho grafika. Zúčastnil se řady společných výstav v Telči, Olomouci, Prostějově, Zlíně. Poslední samostatnou výstavu měl v roce 1956 v Prostějově. Stál u zrodu Klubu přátel umění v Prostějově a Sdružení hanáckých výtvarných umělců Rejsek. Jeho tvorba je ve sbírkách Galerie Muzea Prostějovska.

Havránek, F.: Výtvarné umění na Prostějovsku., S.100.; Toman, P.: NSČSVU.I.1947, S.459.; Janoušek, D.: Výtvarné dílo A.Kameníka.=Šta­feta, 13, 1981, č.2, S.3–6. Malíř A.Kameník.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1987, prosinec, S.22.; Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2011,č.12.

Narozen v Alojzově (n.m.č. Rudy nad Moravou). Syn majitele papírny. Studoval na gymnáziu v Šumperku. Od r. 1922 studoval na Akademii ve Vídni a v letech 1925–1926 na AVU v Praze. Po absolutoriu odejel na pár let do Itálie, odkud se vrátil v r. 1928. Po návratu pobýval jako svobodný umělec několik let doma a později přijal místo učitele na technické škole v Krnově. Jako realistický umělec, který se věnoval především krajinomalbě vystavoval v Šumperku, Olomouci, Brně a Ostravě. Po válce byl odsunut do Wolfenu v NDR, kde byl zaměstnán jako textilní návrhář. V r. 1956 odešel do Freiburgu, kde pracoval jako malíř a grafik na volné noze. Námětově se často vracel k rodnému kraji. V roce 1993 se v Šumperku konala souborná výstava.

Toman,P.: NSČVU. I. Praha 1949. S. 466. ; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.62.;

Syn vesnického kováře. Vystudoval na bohoslovecké fakultě v Olomouci, 1846 byl vysvěcen na kněze. Dva roky působil jako kaplan ve Velkém Týnci, poté se stal vikářem v Kroměříži. Když byl v Kroměříži založen chlapecký seminář, stal se na něm učitelem přírodopisu. 1872–1887 působil jako farář a děkan v Holešově. Po založení Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci se stal jeho stálým spolupracovníkem. Hodně publikoval v ČVSMO. Z jeho odborné přírodovědné práce nutno uvést spis „Ptactvo moravské“ (1889) a zajímavou studii „Bludovit neboli tak zvaná hornina silochroitová, nerosty a geologické poměry v okolí Bludova“ (1885). V okolí Bludova se nalézá taktit – nazelenalý až bělavý nerost s hnědými a červenými krystaly granátu – hesonitu, tzv. „Bludovit“, jehož název navrhl právě Rudolf Kašpar v roce 1884. Jeden kámen byl vsazen do základů Národního divadla v Praze.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.25; Fischer, Richard. Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 132–133.; Spurný, F.: Osobnosti Bludova. Web. Bludov.

Nejvýznamnější český geolog 40.-50. let 20. stol. Patřil do významného českého rodu, jeho strýcem byl kancléř prezidenta Masaryka Přemysl Šámal. Od 30. let působil na Karlově univerzitě v Praze, 1934–1935 byl děkanem Přírodovědecké fakulty UK a od r. 1953 členem ČSAV. V roce 1939 začal pracovat na 4 svazkovém díle Všeobecná geologie. Napsal na 400 publikací, 10 prací o geologii krasu, moravském devonu, průzkumu Nízkých Tater, Slovensku. Člen Klubu československých turistů. V roce 1918 navštívil Dr. Remeše v Olomouci a do r. 1920 jezdil na Moravu mapovat území moravského devonu. Výzkum prováděl u Čelechovic, Slatěnic mezi Prostějovem a Olomoucí, u Grygova, Konice. Od r. 1922 si dopisoval s dcerou Dr. Remeše Marií, s kterou se oženil 30.4.1928. Jeho manželka se v létě 1933 zřítila ze skály ve Vysokých Tatrách. V té době byl v zahraničí na XVI. mezinárodním geologické kongresu, který se konal 22.-29.7.1933 ve Washingtonu. V lednu 1934 založil v České akademii věd a umění fond Marie Kettnerové, na který složil 30.000 Kč. Fond měl přispíval k rozvoji geologie a paleontologie a k studijní podpoře badatelů. I po smrti manželky spolupracoval s Dr. Remešem, nejvíce od r. 1935. V Litovli a okolí konal výzkum v červenci-září 1944). Od 8.6.1960 byl v důchodu, ale stále pracoval a publikoval.

Haubelt, Josef: Geolog Radim Kettner. Praha, Český geologický ústav 1991.;

V roce 1919 maturovala na Slovanském gymnáziu v Olomouci. V roce 1918 se seznámila s prof. Radimem Kettnerem, s kterým si dopisovala v letech 1922–1932 a dne 30. 4. 1928 se za něj v Olomouci provdala. Dcera MUDr. Morice Remeše, choť univ. prof. Radima Kettnera. Zpracovala bohatou zvířenu vymřelých drsných korálů z čelechovického devonu na Kosíři. Vydáno vl. n. r. 1932. Z díla: Paleontologické studie z čelechovického devonu, IV.Rugosa.Praha, vl.n.1932, 97 s.;O Heliotech čs.devonu.Praha 1933.;Geologické mapování země moravskoslezské­.=ČVSMO, 44, 1931, č.165 – 166, s.213–225. Tragicky zemřela ve Vysokých Tatrách u Votrubovy chaty, když se zřítila ze skály. V té době byl její manžel na mezinárodním kongeru v USA.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.38.;Símě hořčičné., S.67.;. Haubelt, Josef: Geolog Radim Kettner. Praha, Český geologický ústav. 1991.;

Armádní generál Karel Klapálek byl český voják, člen československých legií v Rusku. Od 30. 9. 1932 byl učitelem taktiky na Vojenské akademii v Hranicích. Po vzniku protektorátu vedl českobudějovickou pobočku Obrany národa, po jejím rozbití v květnu 1940 uprchl do zahraničí. Bojoval v řadách britských vojsk v Africe (mimo jiné při obraně Tobruku), v roce 1944 byl odeslán do SSSR a účastnil se karpatsko-dukelské operace. V dubnu 1945 jmenován velitelem 1. československého armádního sboru. V letech 1945–1950 vojenský velitel v Praze, poté jako politicky nespolehlivý propuštěn z armády, odsouzen ve vykonstruovaném procesu a vězněn. Později byl rehabilitován a 24. května 1968 dostal státní vyznamenání Hrdina ČSSR. Vydal knihu vzpomínek Ozvěny bojů.

Hrabicovi, P.Z.: Muž, který velel mužům. Praha 1988. ČBS. Praha 1992. S. 315. Klapálek, K.: Ozvěny bojů. Praha 1987. Doslov.

Narozen v obci Drahotuše (n.m.č. Hranice) Od 1960 doc. MU v Brně, zabývá se mladším moravským paleolitem, vedl výzkumy lokalit na Moravě, také v Předmostí u Přerova (n.m.č.města).

ČBS.Praha 1992.S.319.;. BSSSM, seš.6(18.) Ostrava 2005. S.52–54

Doc. RNDr. Bohuslav Klíma, DrSc.

Vyrůstal na Přerovsku v rodině rolníka spolu s pěti sourozenci. Po smrti jeho otce (1920) se jeho výchovy ujal strýc, otcův bratr, který mu poskytl vzdělání po němž toužil. Studoval na gymnáziu v Přerově 1929–36. Po maturitě zahájil studium na FFMU v Brně, obor čeština, němčina, později také ruština. Pedagogickou způsobilost získal současným studiem na Soukromé dvouleté pedagogické akademii v Brně. V důsledku uzavření vysokých škol pracoval v dělnických profesích a jako učitel na školách na Přerovsku. učil zde v letech 1942–44. Přerušené studium ukončil r. 1946. Do r. 1953 pracoval jako středoškolský profesor na gymnáziu v Opavě. Od r. 1959 působil na Pedag.fakultě a jazykové škole v Ostravě.Titul vzorný učitel.Badatel v oblasti spisové češtiny ve Slezsku v 16.a na poč.17.stol. Byl též členem vědecké rady Filozofické fakulty UP v Olomouci.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982;. Významné osobnosti obce Radslavice. BSSSM, seš.4 (16.)Ostrava 2003. S.50–51.

Prof. PhDr. Alois Knop, CSc.

Absolvovala Střední knihovnickou školu v Brně a poté pracovala v Přerově. Odtud přešla do Šternberka, kde začala působit v knihovně v letech 1964 – 2003. Zprvu jako řadová knihovnice a od roku 1992 do 2003 jako vedoucí knihovny. Po roce 1989 se podílela na městské samosprávě. V roce 2008 obdržela Cenu města Šternberka za celoživotní činnost v kultuře. Hodně publikovala články o historii knihovny a zabývala se též genealogií.

Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2015. S.80. https://otavinka.blogspot.com/…nicky-k.html

Rozená Štefková.

V roce 1976 promovala na LF MU Brno, odbornost gynekologie a porodnictví. V roce 1988 absolvovala kurz IPVZ se zaměřením na peekancezóny u prof. Kaňky na LFUK v Praze. V roce 1991 absolvovala stáž zaměřenou na preventivní onkologii na Institut fur Zytodiagnostik v Německu. V letech 1991–1994 absolvovala Kurz gynekologické cytodiagnostiky s udělením licence Společnosti pro cytologii IPVZ Praha, v letech 1993 a 1995 absolvovala Kurzy ultrasonografie v oboru se získáním osvědčení i jako vyučující a v r. 2004 jí byla udělena Funkční licence F017 kolposkopická expertiza ( akreditace ČLK). Po promoci působila v letech 1976–1985 jako sekundární lékařka gynekologie a prorodnictví v nemocnici Nový Jičín. Od r. 1985 dosud působí jako lékařka gynekologicko-porodnická klinika FNOL, od r. 1993 pracuje na onkologii. V letech 1993–2009 vedoucí lékařka cytologické laboratoře PGK FN OL od 1993 dosud jako vedoucí lékařského centra onkologické prevence. Od r. 2005 – dosud má školní úvazek 0,05 na Ústavu patologie LF UP , výuka onkologie a cytologie. Od r. 2009 až 2018 spolupracuje s akreditovanou Diagnosticko-morfologickou laboratoří DIMOLAB s.r.o. v Přerově. Je členkou Společnosti klinické cytologie a ČLS při JEP a řady dalších lékařských společností. Od 25.3.1999 – 30.6.2004 působila v dozorčí radě o.p.s. Péče o ženu se sídlem Jiráskova 11, Olomouc-Hodolany.

Webové stránky LF UP Olomouc https://otavinka.blogspot.com/…otrsova.html

MUDr. Libuše Kotršová

Rozený Kreuziger. V letech 1912–1916 studoval gymnázium v Zábřeze, poté Obchodní akademii v Prostějově, kde maturoval 17.6.1920. Pak pracoval u svého strýce v Bystřici pod Perštýnem a v letech 1921–1924 studoval Vysokou školu obchodní v Praze. Od roku 1924 působil v Olomouci jako suplující profesor na Obchodní akademii, kde učil obchodní korespondenci, krasopis a obchodní nauku. V roce 1927 jmenován zatimním profesorem. Po vojenské základní službě 1927–1929 byl v r. 1931 jmenován definitivním profesorem Obchodní akademie v Olomouci, kde od r. 1932 vyučoval národní hospodářství, od r. 1933 účetnictví, od 1935 němčinu, od r. 1938 psaní strojem Od r. 1962 vykonával mj. i soudního znalce na účetnictví a písmo. Na Obchodní akademii a později Střední ekonomické škole učil celkem 38 let. Do důchodu odešel 1962 a pak ještě 12 let vypomáhal až do r, 1974. Znalec dějin olomouckého školství. Ženil se v roce 1929 a měl dceru Jiřinu ( * 1930 provd. Smětalová) a syna Miloslava (*1932).

Jubileum významného olomouckého pedagoga.KKC v Olomouci, 1991, červenec-srpen, s.9.;Foto Osobní sdělení Haně Ševčíkové dne 15.8.1995.

Dne 17.3.1947 se celá rodina kromě otce Josefa K. nechala přejmenovat a začala užívat jméno KRAJNÝ.

Po krátkém působení v Olomouci pracoval v Přerově jako gynekolog. Autor lékař. statí, redaktor publ. Památník sjezdu rodáků v Náměšti na Hané/1925/, 40 let hanácké župy ústřed. jednoty čs. lékařů /1936/, Pověsti z kraje básníka F. S. Procházky/1939/. Fejetony v Obzoru.

' ;

Slavětínský, M.: O MUDr.Josefu Kratochvílovi.= Štafeta 1981, č.3, S.30.;Literární místopis Přerovska-OA Přerov;.

Po studiu na reálce v Opavě a na Báňské akademii v Příbrami působil jako důlní měřič v OKR. Od 1879 působil jako hlavní ing. Sobotínsko-štěpánovské hutní a železářské a.s. v Sobotíně. V důchodu žil ve Šternberku. Věnoval se studie mineralogie, petrografie a geneze ložisek.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univeritza v Ostravě, 1999.S.30;

Syn spisovatele Josefa Jaroslava K. /1812 – 1886/. Stud. G v rodišti do r. 1887, pak v Praze. Externě navštěvoval malířskou akademii. Poté cestoval 8 let po Evropě a Orientu a živil se prodejem vlastních grafických prací. Po návratu do Prahy se věnoval ochotnickému i profes. divadlu. V roce 1913 se přestěhoval do Prostějova, kde pracoval jako městský úředník a byl činný na ochotnických scénách až do odchodu na frontu 1915. R. 1919 se stal režisérem a hercem Intimního divadla v Prostějově. Za gymnazijních. studií napsal drama „Pozdě“, hráno studenty při Husových oslavách v Praze. Další hry: Drama jedné noci/1924/, Chycené ptáče/1924/-hry dle diváckého vkusu. Drama " Ostrava"/1925/, vyjadřuje odpor proti válce.

Starý, F.: Městský hřbitov v Prostějově.Pros­tějov 1931.S.41. ;Lexikon čes.literatury­.2/II.Praha 1993.S.1018 – 1019 (uvádí jiné datum)