Osobnosti Moravy.eu

Pocházel z početné selské rodiny. Absolvoval učitelský ústav v Příboře a poté působil od r. 1881 jako učitel ve Velké nad Veličkou a v Súchově , kde se stal řídícím. V roce 1888 odešel učit do obce Blatnička, kde se oženil a pak působil na měšťanské škole v Napajedlích. Po různých životních peripetiích prodal majetek a odešel roku 1898 do Petrohradu. Po návratu učil v Kunčicích pod Ondřejníkem a v Ostravě.. Když byl pro rozpory se školskými úřady předčasně penzionován, odešel do Frenštátu pod Radhoštěm a na delší dobu s dcerou do Vídně. Na výzvu svých přátel z Horňácka se před první světovou válkou vrátil na Slovácko.. Po roce 1918 se odstěhoval k provdané dceři do Skalice, kde krátce učil na gymnáziu, v roce 1934 krátce pobýval v Javorníku, 1937–39 ve Strážnici, odkud se odstěhoval do Luhačovic a nakonec přesídlil k neteři do Olomouce, kde 18. března 1944 zemřel a je pohřben. Rozhodujícím momentem pro jeho literární tvorbu byl právě pobyt na Moravském Slovácku, k němuž přilnul.. Patřil k iniciátorům a hlavním členům tzv. Súchovské republiky, svérázné společnosti bohémů, kam patřili mj. spisovatel Otakar Bystřina, spisovatel František Táborský, malíř Joža Uprka a další. Vzpomínky na toto kamarádství sepsal a pod názvem Súchovská republika v roce 1926 vydal O. Bystřina. Knižně vyšel v roce 1896 román Cikáni, povídky Z tichých vesniček (1897), Ze slovácké vísky (1911), román Jano Šibenec – kurucký komandýr (1917), povídky Skon upíra (1918), divadelní hra Zbojníci (1920) a povídky Žalostiny (1923). Od roku 1898 pravidelně přispíval do časopisu Besedy lidu a užíval pseudonymy Jiří Staša, V. Jurda. Jeho příspěvky najdeme též v Časopisu VSMO (1888–89), v Českém Lidu, Květech, od r. 1913 v Lidových novinách, Nivě, Zlaté Praze a dalších .periodikách.

Prozaik, autor žánrových obrázků ze slovácké vesnice. Ačkoliv pocházel z Hané, rozhodujícím pramenem pro jeho literární tvorbu se stalo Slovácko. Do Olomouce přesídlil až na sklonku života k neteři.

Lexikon české literatury.1.díl, Praha 1985., S.184–185.; Všetička, F.: Zakladatel Súchovské republiky. In: Kolář,B.: Z paměti literární Olomouce. VSMO 2004. S.16–18.; Ševčíková, H. Říjnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, č.10/2006, S.19;

Studoval v Olomouci bohosloví, vysvěcen r. 1859, poté kaplanem v Hranicích, Kyjově, 1863 v Olomouci u sv. Michala, 1864 Opava-na učitel. ústavu 17 let. Od října 1884 farářem v Cholině až do r. 1905. Poté Vídeň.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.seš­.5.Opava, Slezský ústav ČSAV 1983, S.13–14.;.

Dětství trávil u prarodičů ve Vranové Lhotě. (Uvedl v dokumentu Hledač pod Bouzovem. 2017) Člen výtvarného sdružení při Kulturním domě v Mohelnici. Zde také na společných výstavách presentoval své intarzie a dřevořezby. Při tvorbě dřevořezeb inspirován výtvarnými předlohami Mikoláše Alše, A, Durera, P.A. Taťouna. O své činnosti si vede podrobnou kroniku, kde má dokladovány články v tisku, významné návštěvy, mj. i pana prezidenta Václava Klause 13.10.2006, kdy dostal od Mistra Beneše okno se sovou. Při výstavě a návštěvě malíře Reona z Argondie v Olomouci si malíř objednal pro svůj obraz vyřezávaný rám. Loštický lidový umělec jej ohromil svým renesančním oděvem i renesančním pohledem na svět. Tvoří sošky, betlémy, plastiky reliéfy, šperkovnice, truhlice, barokní rámy na obrazy a zrcadla, kopie starožitného nábytku (stoly, židle, postele), restauruje starožitný nábytek. Každoročně o Adventu otevírá svůj dům k návštěvám a prohlídce Loštického betléma řezbáře Jaroslava Beneše, na ulici Moravičanská č. 439. Tento betlém je jedinečný také tím, že kromě základních postav betléma, tvoří další postavy významné osobnosti nejen Loštic, ( mykolog Bronislav Hlůza, starosta Ctirad Lolek aj.), ale i Moravy (Jaroslav Wykrent, Pavel Novák ad.).

Katalog 1. samostatné výstavy v čajovně U Bílého slona ve dnech 4.10.-30.10.1994. Únos Evropy: In: http://otavinka.blog.cz Srdcem a dlátem. Jaroslav Beneš-loštický řezbář. b.v. 2011. Filipová – Turková: Kdo je kdo ve výtvarné tvorbě na Šumpersku. Šumperk 2010. S.11. https://www.npu.cz/…i-archeologa

Dům a ateliér jsem osobně navštívila 14.10.2010.a v dubnu 2016. Mistr Beneš se účastnil vernisáže Pavla Alexandra Taťouna v Olomouci dne 25.11.2011.

Dne 4.11.2017 vysílala ČT2 pořad Náš venkov, kde byl 26 minutový dokument " Hledač pod Bouzovem" – kde se hodně vyskytuje i řezbář Mistr Beneš. Dům a ateliér jsem navštívila dne 30.12.2017. – hš Obraz Beneš před 35 lety vytvořil Pavel Zlínský.

Po maturitě na gymnáziu v Uherském Hradišti studoval univerzitu ve Vídni, kde promoval v r. 1900. Studia fyzikální absolvoval v Praze r. 1902. Po promoci působil ve všeobecné nemocnici v Brně. Ještě v době studií vykonával praxi v Mnichově a ve Frankfurtu. Od r. 1906 působil v Olomouci jako primář prosektor v zemské nemocnici. Odborně publikoval v časopisech Příroda, Časopis českých lékařů. Odborný spisovatel. Profesor soudního lékařství na univerzitě v Brně.

Almanach českých lékařů. Praha, vl.n. 1913. S. 18.

V dětství se učil na housle u R.Kundla. Základy hudební teorie a harmonie získal u J. Vašíčka. V roce 1942 odešel studovat do Brna na konzervatoř,obor klavír, kompozice, varhany a dirigování. Poté od r. 1950 studoval VŠMU v Bratislavě, kde žákem Václava Talicha. V r. 1953 absolvoval koncertem se Slovenskou filharmonií. V r. 1954 začal působit jako dirigent Slovenské filharmonie a v letech 1957–1959 byl mimořádným posluchačem Hanse Svarovského na Hudební akademii ve Vídni. R. 1956 byl oceněn v Paříži za dirigentskou činnost. V r. 1966 asistentem šéfdirigenta Jevgenia Mravinského v Petrohradě. 1969–1975 působil jako šéfdirigent Filharmonie B.Martinů ve Zlíně. Poté působil v Košicích, kde do r. 1982. Od r. 1984 učil na konzervatoři v Bratislavě a na VŠMU. Mimořádné jazykové schopnosti mu umožnily dlouhodobější působení v zahraničí (Egypt, Irák, Turecko). V r. 1999, u příležitosti 50. výročí založení Slovenské filharmonie, byl Z.Bílkovi udělen titul " Čestný dirigent Slovenské filharmonie". V r. 2003 dostal od městského zastupitelstva Bratislavy medaili Bulla Aurea Bratislavensis a o rok později ocenění Fra Angelico 2004.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, s.97.;. Fabián, J.: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí. 2000. S.14.

Absolvent Filozofické fakulty UK Praha, PhDr na MU Brno, středoškolský profesor na gymnáziu ve Valašském Meziříčí, Kroměříži a Olomouci. V letech 1953–1971 působil na Katedře germánské a anglické filologie FFUP. Pravidelný recenzent, studie v odborných časopisech. Překládal z němčiny pro Acta UP.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S. 341. Cizí jazyky ve škole, 29, 1985/1986, č.5, S.231–232.

Narodil se v rodině stavebního mistra ve Velké Bystřici.čp.100­. Měl čtyři sourozence. Vystudoval českou státní reálku v Olomouc, kde maturoval v roce 1918i a poté byl na odborné zemědělské praxi na velkostatku Spolku moravských cukrovarů ve Velké Bystřici. Po založení VŠZ v Brně, odešel studovat do Brna, kde absolvoval r. 1925. Téhož roku se stal asistentem Vinařsko-ovocnické sekci Zemského výzkumného ústavu v Brně, kde působil do r. 1950, kdy přešel na Státní výzkumnou stanici vinařskou v Mutěnicích. Tam vedl biologické oddělení a působil zde až do důchodu. Dlouholetý redaktor časopisu Vinařský obzor. Poznal všechny vinařské státy Evropy. Jeho práce z oblasti biologie a technologie vycházely i v zahraničí. Ve Francii se stal rytířem Čestné legie. Měl dvě děti, syna Jiřího a dceru Jarmilu. Oba žijí v Brně. Na své rodiče nezapomněl. Jezdíval alespoň jednou za rok s rodinou do Olomouce i do Velké Bystřice. Pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.

Vávra, Miloslav: 90 let vědeckého propagátora vinohradnictví a vinařství…=Moravin, 1989, S.73 – 76, 1 obr.Plachá, Z.: Dr.Ing.Josef Blaha.Velkobys­třické noviny, 1995, č.1, S.3.;. Primum necessarium je vzdělání a mravnost. SGO 1997. S. 354.

Prof. Dr. Ing. Josef Blaha

Narozen na Třebíčsku. V roce 1910 maturoval na gymnáziu v Třebíči, pak studoval LF UK v Praze s přerušením v době války, kdy na frontě a v italském zajetí. Za univerzitních studií pracoval u prof. Thomayera, r. 1920 v Brně až do r. 1928, mezitím ve Vídni v r. 1922, Lyonu 1923 a pak v Paříži. Dne 1.7.1927 jmenován ředitelem Zemské plicní léčebny v Jevíčku. R. 1932 habilitace. Od 1.3.1935 ustaven primářem Zemského ústavu v Olomouci, kde i za okupace 1939–1945. R. 1945 ředitelem Zemské nemocnice a r. 1946 1. prof. vnitřního lékařství LFUP a 14.1.1948 řádným profesorem. R. 1948 proděkan LF, 1948–1949 člen akademického senátu UP. Autor prvních skript vnitřního lékařství, které vyšly v šesti dílech r. 1949. Pohřben na Ústředním hbitově v Olomouci.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava, Profil 1973, S 161–162. Čtyřicet let lékařské fakulty UP v Olomouci. Olomouc, UP 1986, S. 121. M. V. : V. Blatného den. =Pacemaker, I. 1988, č. 8, S. 4 /fotografie/. ;.

Po maturitě na Gymnáziu v Ostrově nad Ohří studoval (1976–81) na FF UK filozofii a historii. V l. 1982–91 učil na SOU ve Zlíně dějepis a občanskou nauku. R. 1985 složil rigorózní zkoušku (PhDr.), v l. 1985–86 absolvoval pedagogické minimum na univerzitě v Brně. Od r. 1991 působí na katedře filozofie FF UP v Olomouci. Externě přednáší filozofii na Fakultě ekonomie a managementu VUT Brno se sídlem ve Zlíně. R. 1992 obhájil na FF MU kandidátskou práci Jan Patočka a nové problémy fenomenologie. V r. 1994 byl na studijním pobytu na Institutu věd o člověku ve Vídni. Je členem ediční řady Orbis phaenomenologicus při Alber Verlag ve Freiburgu i. Br.

Hlavní okruh B. zájmů tvoří kritická interpretace Husserlovy fenomenologie a jejího dalšího vývoje zejména u Heideggera, Finka a Patočky. Pokouší se o konfrontaci fenomenologie s tradiční novověkou filozofií (zvl. s Kantem) i s klasickou metafyzikou. Domnívá se, že by specifické pojetí bytí v pohusserlovské fenomenologii mohlo ve smyslu Patočkova „negativního platonismu“ přinést důležité podněty k překonání substanční metafyziky a šíře i k diskusi o soudobém postavení ontologie a o přínosu a mezích novověkého racionalismu v rámci moderny. Kromě toho se pokouší o pohled na fenomenologii v celku (Fenomenologie a existencialismus, 1994), popřípadě o celkový výklad filozofického vývoje jejích představitelů (monografie o Husserlovi a Patočkovi, studie o Finkovi).

Bibliografie: Základní problémy filosofie, 1994; Fenomenologie a existencialismus, 1994; Filosofie (základní problémy), 1994, 2. vyd. 1996; Jan Patočka a ohlas fenomenologie v české filosofii, 1995; Husserl, 1996. Sborníky: Fenomenologie a otázka po bytí, Konec ontologie? ed. I. Holzbachová, J. Krob, J. Šmajs, 1993; Filosofický slovník (hesla zejména z fenomenologie, existencialismu a novověké filozofie), 1995; Kritik der pluralen Vernunft. Phänomenologie versus Postmoderne, Facetten der Wahrheit. Festschrift für Meinolf Wewel, ed. E. G. Valdés, R. Zimmerling, München 1995; Intentionalität in der asubjektiven Phänomenologie, Intentionalität – Werte – Kunst (Husserl – Ingarden – Patočka), ed. J. Bloss, W. Stróżewski, J. Zumr, 1995; Jan Patočka a ohlas fenomenologie, ČF ve 20. století, 1995. Čas. přísp.: Czasowo\‚s\‘c egzystencji ludzkiej i życia w prawdzie (Patočka jako krytyk Husserlowskiego pojęcia czasu), Folia philosophica 10/1, Katovice 1992; Paradox Husserlovy epoché, AUPO 1993; Konec ontologie? FČ 1994; K problému nespekulativní metafyziky, Reflexe 1995; Husserl a kartezianismus, Acta Oeconomica pragensia 5, 1996; K pojetí světa u Eugena Finka, FČ 1996.

http://www.phil.muni.cz/…/blecha.html

Absolvent pražské HAMU, r. 1958 insp. kultury ONV Uher. Hradiště, od r. 1960 pedagog- v Ostravě, Zlíně a Uherském Hradišti. Od r. 1966 působil na Pedagogické fakultě UP Olomouc, autor skript, studií a článků, sbormistr pěveckých dětských sborů, hlasový poradce. Spolupráce s národopisným souborem Haná ve Velké Bystřici. Smíšený pěvecký sbor v Uničově vedl v letech 1991–1994. Pod jeho vedením sbor natočil v roce 1991 v olomouckém rozhlase pět uničovských písniček a o rok později vánoční koledy v úpravě Otmara Máchy. Sytý baryton.

Lisická, H. /Roubic, A. : Jaromír Borovička šedesátiletý. ZVSMO 1986–1987, č. 23–24, S. 32–33. . Stárek, Z. : Slovník čes. sbormistrů. Praha, Div. ústav 1982, S. 47. Nekrolog. Velkobystřické noviny. 2009,č.6.S.1.

Na fotografii je J.Borovička v roce 2003 v Muzeu umění Olomouc.

Do r. 1904 působil ve Vídni.Potom jako profesor kreslení ve Varnsdorfu. Od 20. let žil a vystavoval v Šumperku.

Filipová, Milena;Malíř Karl Brachtel.Severní Morava, 1985, sv.50, S.58–62.;.

Narozen v učitelské rodině, kde otec spisovatel a hudební skladatel. Vystudoval reálku v Olomouci, kde maturoval r. 1911, vliv Karla Wellnera. Poté pokračoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole a na Akademii výtvarných umění. V době 1. svět. války byl poslán na haličskou frontu. 1917 se dostal do čs. legií v Rusku. Za své zásluhy v legiích byl vyznamenán. Po válce zůstal jako důstojník z povolání a sloužil v Berouně, Českých Budějovicích a Praze. Celý svůj život maloval, většinou portréty. Portrétoval např. generála A. Eliáše, prezidenta T.G. Masaryka a Eduarda Beneše. Některé tyto práce jsou ve sbírkách Vojenského historického muzea v Praze na Žižkově.

Filip, Z.: R.B. – voják a malíř. In: Severní Morava 83.Šumperk 2002. S. 23–28. BSSSM, seš.3 (15.) Ostrava 2002. S. 34–36.

Od r. 1861 studoval v Šumperku, od 1865 na učitel. ústavu v Olomouci, aproboval r. 1867. Poté učil ve Vyškově až do února 1872, kdy se vrátil do rodiště, kde učil do r. 1907. Publikoval v čas. Komenský, Štěpnice, vydal několik divadelních her pro mládež, řídil pěvec. sbor spolku Lumír. , varhaník, ředitel kůru, kronikář obce 1874–1879, kronikář školy. Psal vánoční koledy pro Štěpnici.

Československý hudební slovník.1.Praha, SHV 1963, S.127.;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990, S.26–28./fotografi­e/;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.23.;Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.1.díl­.Praha 1982 S.51.;.

Studoval v letech 1968–1971 na gymnáziu v Zábřehu. Poté v 1971–1975 studoval Pedagogickou fakultu UP obor český jazyk a dějepis, a dálkově bakalářské studium středověké archeologie na Slezské univerzitě v Opavě (od r. 1995), jež nedokončil. Hned po promoci učil na ZŠ Mikulovice a ještě v letech 1975–1995 byl odborným pracovníkem a historikem OVM v Šumperku, od r. 1996 ředitelem Vlastivědného muzea v Jeseníku. V období 1998–1999 byl místopředsedou pobočky ČAS pro severní Moravu a Slezsko. Od 80. let prováděl výzkumy na Jesenicku, Opavsku a Osoblažsku. Výzkumy prováděl v Javorníku, v Jeseníku, v Skorošicích u Žulové, ve Vidnavě, na Bruntálsku. Publikoval ve sborníku Severní Morava, Pravěk a j, vlastivědná periodika. Od r. 1982 kronikář města Jeseník.

Sklenář,Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha Libri 2005. S.88. BSSSM Ostrava 2000,č.1 (13). S. 21–24. Nekrolog. Severní Morava 1999. 78.;

Narozen v rodině obchodníka. Vystudoval vyšší reálku v Olomouci a vysokou školu technickou ve Vídni. R.1868 přijal místo ředitele vrbenské přádelny. R. 1870 přesídlil do Olomouce. Zde byl zvolen za direktora Sdružení moravských cukrovarů, spolu s Morizem a Robertem Primavesim založil Vrbenskou přádelnu a tkalcovnu juty ve Vrbně pod Pradědem. Od r. 1886 víceprezident Obchodní a živnostenské komory v Olomouci, 1896–1918 starosta města Olomouce. Průmyslový podnikatel, ředitel textilních továren, cukrovarů.

Kulturní kalendář okresu Šumperk.Šumperk OVM 1994.S.14.; Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.44–45; BSSSM,seš.4(16­.).Ostrava 2003. S.22.

Majitel soukromé projekční kanceláře B & B Studio, Fr. Stupky 1a, Olomouc, tel. 459 78. Člen rady Obce architektů, poslanec měst. zast. Olomouce. Od 1980 / 1990 hl. architekt ateliéru v podniku Drupos Olomouc. Význam. práce a realizace: Flora Olomouc, pavilon A, krematorium Šumperk, rekreač. středisko DS Vojtěchov, 48 byt. jednotek v Moravské Třebové, tělovýchovný pavilon SEŠ v Olomouci, věž. dům s vodojemem aj, . Byt. : Příčná 2, 772 00 Olomouc.

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.29.;.

Kněz , vlastenec, obhájce věcí náboženských, národních a obecních. Narozen v Ratajích (na Kroměřížsku). Po studiích na gymnáziu v Kroměříži studoval filosofii ve Vídni a bohoslovectví v Olomouci. V letech 1839–40 byl knihovníkem Slovanské knihovny bohoslovecké a od roku 1859 profesorem náboženství na gymnáziu v Uherské Skalici. Psal básně i články do Časopisu katolického duchovenstva a byl přítelem K. Havlíčka – Borovského, který jej navštívil v Nákle v roce 1848. V místní kronice se uvádí, že se scházeli někteří sousedé z Nákla a okolí na faře u kaplana Ondřeje Brázdila, který jim půjčoval ke čtení české knihy. Působil v Předmostí u Přerova (nyní Přerov). R. 1865 odešel do Bílavska, kde byl administrátorem. Působil též v Hradčovicích a ve Veselí nad Moravou, kde složil místní kaplan O. Brázdil píseň „Narodilo se děťátko“. V době působnosti byl velmi populární, lidé za jeho éry zde chodili do kostela i dvakrát denně. Napsal Hlas z Moravy o pravopisu všeslovanské řeči a Tři písně pastýřské.

Fišer, Zdeněk: Ondřej Brázdil. Kroměříž, Muzeum Kroměřížska. 1996.; Fabián, Josef – Ševčíková, Hana : Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S.45.; Vrbka, Josef: Dějiny obce Nákla. Loštice,vl.n. 1940. S. 175–178. Březina, V.: Památce ratajského rodáka. Hanácké noviny, 10.5.1997. S.8­. Slavík, Bedřich: Písemnictví na Litovelsku. Litovel 1937. S. 13–15.

Vyrůstal v Řepčíně u Olomouce. Jeho otec obchodník s látkami. V roce 1952 vstoupil do žákovského týmu Spartaku Moravské železárny. Vystudoval SPŠS a poté se aktivně věnoval fotbalu i hokeji. Vynikal v mužstvu MŽ, které se v r. 1961 dostalo do krajského přeboru a za dva roky do II.ligy. Za Olomouc hrál i II. ligu v hokeji. V roce 1965 přestoupil do Baníku Ostrava. Tam se mu ale nelíbilo a tak se po roce vrátil do rodiště. Pracoval v projekci a záhy odešel do investičního oddělení a podílel se na výstavbě Sigmy v Hranicích. Karel B. hrál fotbal do 34 let a ze dne na den se stal trenérem v Sigmě MŽ Olomouc. Když po šesti sezónách v roce 1979 odcházel, klub hrál II. ligu a KB měl trenérský diplom. Tři roky dojížděl do Prahy na Fakultu tělesné výchovy a sportu. Působil pak v Prostějově a v prvoligové Zbrojovce Brno. V roce 1983 se vrátil domů, aby Sigmu opět vrátil mezi elitu. Když v roce 1986 skončil tým pod jeho vedením čtvrtý v lize a dostal se do Poháru UEFA – byl to největší úspěch ve fotbalových dějinách Olomouce. V roce 1987 začal působit v reprezentaci do 21 let, kde byl jednu sezónu, pak přešel do Žiliny, do TJ Vítkovice a znovu se vrátil a opět dosáhl v Olomouci 3. místo v lize, start v poháru UEFA a v něm vítězství nad Torpédem Moskva i Hamburkem. Poté Hanáky vyřadil až Real Madrid. O rok později skončil tým opět třetí a v Poháru UEFA ho vyřadil ve třetím kole Juventus Turín. V letech 1994–1995 působil v týmu Petra Drnovice a v Internu Bratislava a opět se po návratu na dvě sezóny1995–1997 zapsal do historie Olomouce. Vedl další čtyři roky reprezentaci jednadvacetiletých. Druhé místo jim zajistilo účast na olympiádě v Sydney, ale ve skupině v USA ani jednou nevyhráli. Koncem roku 2001 převzal jedenadvacítku jeho asistent M. Beránek a tým v roce 2002 vyhrál mistrovství Evropy. Výhra v září 2003 znamenala postup na Euro v Portugalsku. A tak se střídají výhry s prohrami a úspěchy s neúspěchy. Po zkušenostech v Rakousku se vrátil Karel Brückner zpátky do rodiště. V roce 1998 obdržel Cenu města Olomouce za vynikající a dlouholetou činnost oddílu kopané SK Sigma Olomouc za rok 1997. Medaili Za zásluhy I. stupně převzal Karel Brückner v dubnu 2022 ačkoli mu je udělil prezident Miloš Zeman již v roce 2020 u příležitosti 102. výročí založení samostatného Československa, ale kvůli koronaviru se slavnostní ceremoniál konal až nyní.

Ševčíková, H. – Petřík,M.: Cena města Olomouce za rok 1997. Olomouc 1998.; Kolář, B.: Karel Brückner. Olomouc.cz Ševčíková, H.: Listopadová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2009, č.11. S.5.; deš: Karel Brückner převzal medaili za zásluhy. Olomoucké listy, 2022,č.4. S.24.

Katolický duchovní, 23. velmistr křížovníků s červenou hvězdou (1552–1580), biskup vídeňský (1558–1562) a arcibiskup pražský (1561–1580). Studoval v Praze a v Krakově. R. 1541 se stal knězem a vstoupil do řádu křížovníků.

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.6.;. Štíp, Ctirad :Antonín Brus z Mohelnice. Wikipedie.cz

Dětství prožil na Valašsku, kam se jeho rodina v roce 1940 přestěhovala. Studoval gymnázium ve Valašském Meziříčí a po vyloučení ze školy se vyučil mechanikem pletacích strojů v Krnově. V roce 1954 absolvoval DAMU v Praze a poté působil v oblastních divadlech. Zprvu v Kolíně, 1955–1960 v Mostě, poté 1960–1961 v Olomouci a pak do roku 1963 v Příbrami. Na podzim roku 1963 přišel do Prahy, kde získal angažmá v Divadle S. K. Neumnanna a po pěti letech se stal členem Divadla na Vinohradech, kde hrál více jak třicet let. Odtud odešel v roce 2000 a pár let působil v Karlínském hudebním divadle, kde vynikl v roli Řeka Zorby. V roce 2004 spolu s manželkou Hanou založili Divadlo Radka Brzobohatého. Jeho filmovým debutem byla hlavní role ve filmu Mstitel v roce 1959. Na svém kontě má na 300 filmů a inscenací, jak uvádí profesní filmografie. Vrcholným snímkem jeho filmové kariéry jsou Všichni dobří rodáci – v režii Vojtěcha Jasného (1968). V roce 1970 exceloval spolu s Jiřinou Bohdalovou v trezorovém filmu Ucho. V roce 2010 vyšla velmi zajímavá kniha od Jana Brdičky „ Chlap se širokým srdcem“.

ČBS.Praha Academia 1992, S.71.; Černý, M.: Kdo je kdo 1991.Praha IRIS 1991, S.20.;. http://otavinka.blog.cz/…v-brzobohaty

Používal pseudonym Kyselka Slanovodský (podle rodiště). Literárně činný jen v mládí, publikoval v čas. Moravská orlice, Pozor, Humoristické listy, Ječmínek. Od r. 1861 v Humor. listech publikována jeho próza " Listy z Vídně do Plešovce na Hané" a " Listy z . . . do Vídně. Vydal písničky a deklamovánky r. 1863.

Hýsek, M.: Literární Morava., S.134–136.;Lexikon české literatury.1.Praha 1985.S.312–313.;Hanácké noviny, 3.2.1996, S.8., .

Narozen ve Vacanovicích (n.m.č. Tršice). Absolvoval VŠ zvěrolékařskou ve Vídni. Publikoval v nedělní příloze Národní listy, v Pozoru, pod pseudonymem Bořek Nětýn /1904–1912/ Za války redigoval Vídeňský deník, Svobodu v Brně. Povídky: Humoresky, Lojzina, Loceper, =figurky venkovských podivínů.

Kunc, J.: Slovník soudobých čes.spisovate­lů.I.Praha Orbis 1945.S.59.; Slavík, B.: Hanácké písemnictví.Olomouc 1940.;.

Učil se u brněnského sochaře Edele od r. 1837, pak na AVU ve Vídni a r. 1844 se usadil v Brně. Jeho díla jsou v Hranicích, Předkláštěří, Tišnově a Brně. Zemřel v obci Tišnov-Předkláštěří.

Toman, P.: NSČSVU.I.Praha 1947 S.109.;

Primu a sekundu studoval na gymnáziu v Litovli, poté tercii a kvartu na Papežské koleji Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě, kde byla ze dne 13. na 14.4.1950 ukončena klášterní škola a tak docházku dokončil na Základní devítileté škole na Kopečku u Olomouce, kde bydlel od r. 1950. V letech 1950–1955 studoval Pedagogickou hudební školu v Olomouci, státní zkoušky hry na housle složil v Brně. Poté působil jako vedoucí hudebního kursu ve Dvorcích na Moravě od listopadu 1955 do března 1956 a od dubna 1956 do září 1959 byl učitelem hudby na hudební škole v Litovli. V letech 1959–1974 byl violistou v operním orchestru Divadla Oldřicha Stibora. V roce 1963 maturoval na SG v Olomouci, dálkové studium. V roce 1971 absolvoval Přírodovědnou fakultu v Olomouci obor biologie a zeměpis a v r. 1979 promován na doktora.. V letech 1974–77 pracoval v ústavu sér a očkovacích látek v laboratoři, 1977–1980 na Katedře anatomie LFUP a 1980–1984 učitelem hudby v Uničově, 1984–1988 vedoucím laboratoře osteologie na Teoretických ústavech LF UP a 1988–1995 v závodech Milo. Psal básně, které vydal vl. nákladem : Pasáže arpegia (1993) a V paprscích stříbra (1994). Sepsal též rozsáhlou studii o Jaroslavu Durychovi.

Biografic. údaje – osobní sdělení. Hanácké noviny 1995, 9. 12. 1995, příl. , Hanácké noviny 1996, 6. 1. 1999, Jmenuji se Miroslav a nějaký čas píšu písně. Machala,L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990–1995. S.44–45.;

Po maturitě na gymnáziu v Ostravě odešel studovat hudební akademii do Vídně. Poté působil jako varhaník v Ostravě a od r. 1919 byl operním dirigentem, nejdéle v Olomouci, kde v letech 1921–1952, Souběžně též i pedagogem olomouckého Žerotína. Poté šéfem opery v Ústí nad Labem. Klavírní doprovazeč, varhanní koncerty. Složil na 50 skladeb pro sbory, je autorem scénické hudby.

Dvacet let české opery v Olomouci.VSSSM­.Přerov 1942.; ČSHS.I.Praha 1963.S.144.;ČSHS­.I.Praha 1963.S.143–144.; Hudební rozhledy, 1974, S.422.;. Fabián,J. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí 2009. S. 51.