Osobnosti Moravy.eu

Manželka Bohuše Stejskala. Hrála též pod jménem Lhotová. 1921–26 působila v ND Brno, 1931–1963 v Divadle na Vinohradech Praha. Spolupráce s filmem a televizí.

ČBS.Praha Academia 1992, S.69.;.

'

Studovala Státní koedukační ústav učitelský v Kroměříži a Olomouci. Poté působila jako učitelka v letech 1948 – 1984. Mezitím absolvovala dálkové studium na Vyšší pedagogické škole v Opavě a Pedagogickou fakultu UP v Olomouci. Od roku 1953 učila na Morávce, kde zdokumentovala svými 40 obrázky kraj na Valašsku. Je členkou sdružení olomouckých výtvarníků „ Olomoučtí“, které dvakrát ročně pořádá výstavy svých členů. Vytváří také dětské kostky s motivy dětských písniček a s citáty významných osobností Čech i Evropy. Knižně debutovala básnickou sbírkou „ Jaro v listopadu „(1990). O dva roky později vydala sbírku „Na slovíčko“ (1993). Výbor z obou sbírek a z intimní lyriky publikované časopisecky vyšel s názvem „ Člověk člověku“ (2007). Životní příběhy vydala v roce 1994 s názvem „ Pravdivé příběhy“, povídky z období politické perzekuce let 1948–1968 vyšly s názvem „ Osudy“ (1998). V témže roce vyšla též próza „ Partyzáni na Morávce“ a metodická příručka „ Omalovaná kostka písničková“. Vzpomínky zpracovala do prozaické knihy „ Moravané v nedávné minulosti“ (Votobia 2004) a kalendář i knihu „ Zde žila skromnost a snášenlivost“ (2006) doprovodila svými obrázky z Beskyd. V lednu 2010 byla přítomna literárnímu večeru v Muzeu umění, kde prezentovali své básně olomoučtí výtvarníci. V posledních letech se věnuje práci s lidovou písničkou, s cílem vytvořit takové didaktické pomůcky do škol, které by pomohly udržet zájem o lidovou píseň v mateřských školkách i základních školách 1. stupně. . Vytváří též dětské kostky s motivy lid. písniček, či moudrých ponaučení.

Osobní sdělení.. Březnová výročí středomoravského regiomu. Týnecké listy 2015, č.3,s.4–5. Parte.

Mgr. Miluše Březinová

Po maturitě na Zdravotní škole v Olomouci působila v nemocnici na ARO, pak také ve firmě Contec v Olomouci, stomická sestra u Charity Šternberk, nyní na poloviční úvazek na chirurgii v nemocnici ve Šternberku. Ve volném čase, ráda maluje, zejména portréty. Ilustrovala knihu šternberského básníka PhDr. Jaroslava Váni, CSc.. Taky měla výstavu obrazů v galerii. Vnučka Františka Břízy ( 1916–2004), ředitele knihovny ve Šternberku.

Osobní sdělení hš – dne 12.11.2020

Fotografie z návštěvy u někdejší pacientky.

Prvoligový hráč v odbíjené a bývalý čs. reprezentant Zbrojovka Brno. V roce 1974 mistr republiky. V roce 1976 absolvoval elektrotechnickou fakultu VUT v Brně. V letech 1990–1998 generální ředitel a majitel PC DER v Brně.

Kdo je kdo v ČR. Praha 1998.S.66.

Ing. Milan Bučík.

Primu a sekundu studoval na gymnáziu v Litovli, poté tercii a kvartu na Papežské koleji Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě, kde byla ze dne 13. na 14.4.1950 ukončena klášterní škola a tak docházku dokončil na Základní devítileté škole na Kopečku u Olomouce, kde bydlel od r. 1950. V letech 1950–1955 studoval Pedagogickou hudební školu v Olomouci, státní zkoušky hry na housle složil v Brně. Poté působil jako vedoucí hudebního kursu ve Dvorcích na Moravě od listopadu 1955 do března 1956 a od dubna 1956 do září 1959 byl učitelem hudby na hudební škole v Litovli. V letech 1959–1974 byl violistou v operním orchestru Divadla Oldřicha Stibora. V roce 1963 maturoval na SG v Olomouci, dálkové studium. V roce 1971 absolvoval Přírodovědnou fakultu v Olomouci obor biologie a zeměpis a v r. 1979 promován na doktora.. V letech 1974–77 pracoval v ústavu sér a očkovacích látek v laboratoři, 1977–1980 na Katedře anatomie LFUP a 1980–1984 učitelem hudby v Uničově, 1984–1988 vedoucím laboratoře osteologie na Teoretických ústavech LF UP a 1988–1995 v závodech Milo. Psal básně, které vydal vl. nákladem : Pasáže arpegia (1993) a V paprscích stříbra (1994). Sepsal též rozsáhlou studii o Jaroslavu Durychovi.

Biografic. údaje – osobní sdělení. Hanácké noviny 1995, 9. 12. 1995, příl. , Hanácké noviny 1996, 6. 1. 1999, Jmenuji se Miroslav a nějaký čas píšu písně. Machala,L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990–1995. S.44–45.;

Absolvovala konzervatoř 1947 a JAMU 1953 v Brně, první angažmá v Olomouci r. 1953, od r. 1957 v Ostravě.

Přehled čs.divadel 1958.Praha 1959.;/doc.Jiří Stýskal, FFUP;Československý hudební slovník.1.Praha 1963, S.149.; REGO/SVKOL uvádí místo úmrtí Olomouc..

Začínal v Tatranu Prostějov r. 1951, trenér M. Zikmunda, poté Železárny Prostějov r. 1957, 1960–61 Lipník nad Bečvou, Praha, od r. 1973 opět Prostějov. Mistr sportu 1964. Po skončení závodní činnosti/trenér.

Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.77, foto;.

Působil jako učitel a ředitel několika moravských základních škol. Vystudoval speciální pedagogiku a pedagogickou psychologii, dalším oborem byla pedagogika na FF UP v Olomouci. Organizoval vzdělávání pedagogů jako vedoucí Kabinetu speciální pedagogiky Krajského pedagogického ústavu v Brně. 1965 se účastnil budování Katedry speciální pedagogiky. S kolegy z UK koncipoval nový vědecký a studijní obor spec. pedagogiky obtížně vychovatelné mládeže. V důchodu se věnoval malování a hudbě.

Žurnál.18.4.2003­.č.26.S.5;

Rozená Čeladníková, učitelka a spoluzakladatelka národopisného souboru Týnečáci. Od jedenácti let do roku 1942 studovala Dívčí reformní reálné gymnázium v Olomouci a pak pokračovala na Českém reálném gymnáziu, kde maturovala v roce 1946. Poté studovala Pedagogickou fakultu v Olomouci s aprobací pro 1. stupeň základní školy. Od roku 1948 učila zprvu na Hlučínsku, od roku 1952 byla ředitelkou školy ve Starém Městě u Bruntálu. Spolu s manželem Ladislavem Čechákem přišla do Velkého Týnce v roce 1954. Učila zde až do odchodu na odpočinek v roce 1983. V roce 1986 stála spolu s manželem u zrodu čuhácko-hanáckého národopisného souboru Týnečáci. Veškerý čas věnovala dětem a sboru Sedmikrásky. V devadesátých letech občas vypomáhala i za katedrou. Zemřela v olomoucké nemocnici.

Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. Ševčíková, Hana: Březnová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, 2012, č.3,S.4.

Mgr. Marie Čecháková

Doktorát 1935 na MU Brno. Zahran. polit. korespondent Lidových novin v Paříži a Londýně. Za války spoluprac. s Msgr. Šrámkem. Po návratu do vlasti r. 1945 poslanec čs. str. lidové. Publikoval v čas. Obzory, kritizoval KSČ. Po únoru 1948-exil Anglie, USA. Působil jako rozhlas. komentátor v čs. odd. Hlasu Ameriky-každou neděli pod jm. Martin Čermák/podle ptáčka Čermáka/. Odtud přešel do New York College, kde půs. jako prof. polit. věd. Byl členem Rady svobod. Československa a Společnosti pro vědy a umění. Autor vědec. knih a vysokoškol. učebnic.

Pejskar, Jožka: Poslední pocta.3.díl.vl­.n.1989,S.30–34.; Ducháček, Ivan: Analýza chyb.=ATD…1990, 1.3.,S.7.

PhDr. Martin Čermák

Studoval SPSŠ Olomouc, poté FFUP, obor historie, dějepis, čeština. 1966–1971 pracoval ve VMO, byl nucen odejít z politických důvodů, 1968 titul PhDr. 1972–1988 Okresní archiv Olomouc, od 1991 opět ve VMO. V roce 1992 na MU v Brně získal kandidáturu věd. Od r. 1991 Zakladatel a majitel nakladatelství Memoria (historické pohlednice Olomouce, drobné publikace o Olomouci, pověsti, památky, obnovení vydávání vlastivědného sborníku Střední Morava a redaktor. Publikuje v ročenkách SOKA Olomouc, sbornících ze sympozií, v čas. Muzeum Prostějovska aj. Spolumajitel obchodu s obuví a koženým zbožím. Historik, který se spezializuje se na středověké hospodářské dějiny a dějiny města Olomouce. Zakladatel TJ Ligy stovkařů.

Wikipedie.cz

PhDr. Miloslav Čermák, CSc.

Po maturitě studoval Akademii výtvarného umění ve Vídni, kde promoval roku 1885. Poté byl jmenován učitelem na nové Odborné škole sochařsko-kamenické v Hořovicích, kde vyučoval modelování a plastickou anatomii od 6. září 1885 do 1. listopadu 1914. Jeho sochy se nachází v Hořicích na portálu nového hřbitova, kde vytvořil postavu anděla, také ve Smetanových sadech, kde je socha B.Smetany, v České Skalici je busta Boženy Němcové na Husově náměstí z r. 1888. V Hoříněvsi je pomník Václava Hanky, který vytvořil z bílého hořického pískovce r. 1890 a byl odhalen před rodným domem národního buditele. Je též spoluautorem Památníku bitvy u Kolína, vybudovaném v r. 1898, který je nyní v majetku obce Křečhoř. Napsal několik odborných spisů. Zemřel 27. června 1933 v Brně.

Toman, P.: NSČSVU I.Praha 1947. S.147;Sto školních let Střední průmyslové školy kamenické v Hořicích v Podkrkonoší 1884–1984.Hořice v Podkrkonoší 1984.; Ševčíková, Hana: Listopadová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy 2009.č.11. S.5.; Plachá, Z.: Bystřický rodák. Velkobystřické noviny, 1991, č.6.S.5.

Absolvoval Přírodovědeckou fakultu v UK Bratislava a LF UP v Olomouci, kde působil od roku 1974. Český lékař anatom; docent Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci jmenován v roce 1983. Byl dlouholetým členem *České společnosti antropologické a předsedou její olomoucké pobočky. Zabýval se zejména *osteologií, ale studoval rovněž křesťanské filozofy a přednášel i na Křesťanské akademii. Mezi jeho stěžejní práce patří studie o pohlavních rozdílech na *dlouhých kostech končetin člověka: Určování pohlaví podle postkraniálního skeletu (1971). (Ladislava Horáčková)

Kapitoly z dějin olomouc.univer­zity.Ostrava Profil 1973, S.353.;. Encyklopedie antropologie. web.

Doc.MUDr. et RNDr. Milan Černý, CSc.

V roce 1951 maturoval na České reálce v Olomouci. Poté studoval vysokou školu a stal se stavebním inženýrem. Kreslení a malování měl rád od dětství, ale plně se mu začal věnovat od roku 1988, poté, co se stal členem výtvarné skupiny Olomoučtí. Věnuje se zejména kresbě pastelem a kolorované perokresbě. Oblíbeným námětem hanácká krajina, města a vesnice. Zpracoval axonometrickou mapu Olomouce a mapu Hané. Samostatně se představil v r. 1995 ve Velké Bystřici, 1996 v Přemys­lovicích a 1997 v Olomouci a Prostějově. Ve dnech 12–21.2.2008 měl výstavu v Lipníku nad Bečvou s názvem " Moravská brána".

Propagační list k výstavě Irena Válková a Mojmír Černý. Olomouc 2000.

Ing. Mojmír Černý

Do jednoty bratrské byl přijat r. 1533 v Mladé Boleslavi, kde se mu dostalo školního vzdělání, r. 1536 studoval ve Wittenbergu a pak zastával nižší funkce v Litomyšli. Později byl uznávaným kazatelem. Byl často vysílán do zahraničí, např. v r. 1540 do Štrasburku. 1549 vysvěcen na kněze. R. 1553 byl zvolen v Přerově biskupem a v témže roce jmenován protonotářem jednoty. Skládal písně, přeložil do češtiny žaltář, sbíral lidová přísloví.

Lexikon české literatury. Praha : Academia, 1985. S.459–460.;

Odborný učitel měšťanské školy.

Autorka spisu o hanáckém kroji. Vyšlo v r. 1940. Předsedkyně Vlastimily.

K.B.: ČVSMO, 54, 1941, č.201 a 202, S.128.;. email: pavlaalchin@yahoo.com dne 9.10.2023 (oprava data narození)

Dzbel u Konice (n. Konice)

Synem učitele Františka Dočkala. Od dětství rád kreslil a maloval, obdivoval přírodu a vše krásné. Po maturitě na učitelském ústavu v Olomouci chtěl studovat uměleckou vysokou školu, ale uzavření vysokých škol v roce 1939 mu zcela změnilo plány. Zůstal v rodišti, za okupace se ještě vzdělával na Obchodní akademii v Olomouci a získal způsobilost vyučovat na zimní hospodářské škole na Klášterním Hradisku. V září 1944 byl totálně nasazen, ale práci nenastoupil a ukrýval se u partyzánského oddílu Jana Žižky. Po roce 1945 krátce učil v rodišti, ve Městě Libavá, v Moravském Berouně. V roce 1948 se oženil a přestěhoval do Olomouce. Začal učit na Svatém Kopečku u Olomouce, od r. 1953 na fakultní škole ve Starých Hodolanech do r. 1956 učil na Pedagogické škole Julia Fučíka a po jejím zrušení na místní jedenáctiletce. V roce 1960 založil Lidovou školu umění, obor výtvarný a stal se na ní učitelem. Odtud přechází na Katedru výtvarné vychovy Pedagogické fakulty, kde působí od r. 1964–1985, kdy odchází do důchodu. Působil zde jako metodik a později odborný asistent.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.. Skarupský, Jiří: Osobnosti naší obce, In: www.miladockal.cz

Svatý Kopeček (n.m.č. Olomouce)

V letech 1896–1900 studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, v hudbě žák Josefa Nešvery, poté studoval učitelský ústav v Kroměříži do r. 1904, kde žák Ferdinanda Vacha a S. Šuly. 1904 – 1906 učitelem ve Skrbeni, poté vojenská služba v Olomouci. Pak učil na obecné škole 1907–1909. V Žerotíně činný jako II. sbormistr. Autor scénické hudby k dětským hrám V. B. Plumlovské. Od 1909 v Praze. Prof. AMU v Praze, první děkan 1946–48, prorektor 1952–58.

Československý hudební slovník I.Praha 1963.S.254.;Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.I.Praha 1982.S.90 – 91.;

Rozená Heclová. Prvním manželem literární kritik Ladislav Soldán. Po přestěhování do Olomouce se jmenovala Dopitová. Genealogii zpracovala do 16. století. Po absolvování knihovnické školy v Brně, pracovala od 1.9. 1959 v knihovně v Šumperku jako metodička. A poté od 1. 9. 1972 v Olomouci. Zprvu na metodickém oddělení a později 1974 – 1983 na regionálním oddělení. Koncem roku se odstěhovala ze zdravotních důvodů dětí do Krkonošů. Tam působila v různých hotelech jako tělovýchovná pracovnice, fyzoterapeutka, ale v letech 1984 – 1993 jako dobrovolná knihovnice v Harrachově. V devadesátých letech se vrátila do Olomouce. K časopisům s léčivou tématikou: Meduňka a Regenerace, zpracovávala přes patnáct let jmenný a věcný rejstřík. Pro KČT vytvářela 1978–2021 turistické značky na Olomoucku. V KRNAP působila jako dobrovolný strážce.

Osobně znám. hš

Od patnácti let studovala Odbornou školu pro fotografy v rodišti a poté působila u fy Ševčík. V letech 1942–1945 byla totálně nasazena a po osvobození vedla fotoateliér fy K. Kučera. Koncem téhož roku přesídlila do Šumperku, kde vedla ateliér fy F. Mück až do roku 1948 a po znárodnění pracovala tři roky v Komunálních službách Foto. Deset let poté vedla prodejnu Supraphon a 1962–1964 prodejnu knih. V roce 1964 nastoupila do Okresní knihovny v Olomouci, kde pracovala v oddělení metodiky a v letech 1973–1979 jako vedoucí hudebního oddělení. Mezitím dálkově absolvovala Střední knihovnickou školu v Brně. Vedoucí redaktorka časopisu Naše knihovna. Paní Doubravovou jsem potkala na Velkém říjnovém čtení v roce 2001 v knihovně a pak letos 27.6.2017 u ní doma. Pohřeb má na ústředním hřbitově na kremaci ve čtvrtek 12.10. 2017 v 11:20 (sdělení mejlem od Mgr. Evy Komendové)

Osobní sdělení hš http://otavinka.blog.cz/…a-doubravova

V letech 1931–39 studoval RG v Přerově a maturoval v roce 1939. Studoval bohemistiku a romanistiku na MU v Brně. Začal studovat v roce 1939 ale studia dokončil až po roce 1945, protože dne 17.11. 1939 byly vysoké školy uzavřeny. V roce 1940–1941 studoval Koedukační učitelský ústav v Olomouci, kde získal vysvědčení dospělosti pro školy obecné a od r. 1941 byl učitelským praktikantem a výpomocným učitelem na obecných školách. V roce 1941 získal způsobilost vyučovat jazyku německému na měšťanských školách, v roce 1943 způsobilost vyučovat jazyku francouzskému na hlavních školách. V roce 1944 vysvědčení učitelské způsobilosti pro obecné školy. Jako výpomocný učitel nasazen totálně do Optikotechny Přerov jako soustružník kovů. Pro nemoc přeřazen do účtárny přerovského úřadu práce, později do účtárny téhož úřadu v Olomouci. Od dubna 1945 učitelem na měšťanské škole v Brodku u Přerova. Od 1.7.1945 pokračoval v přerušeném studiu na FFMU a to až do září 1947, kdy studio ukončeno způsobilostí vyučovat češtině a francouzštině na čsl. středních školách s vyučovacím jazykem českým. Poté působil v Uničově jako středoškolský profesor 1947–1952. 1952 1956 prof. na gymnáziu v Zábřehu. V letech 1956–1960 učitelem na Fučíkově pedagogické škole v Olomouci. Od 1960– 1961 učil na Pedagogickém institutu, později Pedagogické fakultě UP, až do odchodu do důchodu v září 1986. Na Ped.fak.UP znovu v letech 1990–1993, obor český jazyk, gramatika zvl. syntax, staroslověnština, stará čeština, fonetika, fonologie, obecná jazykověda, stylistika. Trvalé zájmy: literatura: česká, francouzská, ruská, anglosaská, americká, výtvarné umění, hudba, zpěv, umělecký přednes, kultura mluveného slova, divadlo (divadelní ochotník, režisér, zvláště v letech 1940–1960. Taky sportovní činnosti: rekreační lyžování, bruslení, kopaná, volejbal, tenis (law i table), turistika.
1956–1986 na Pedagogické fakultě UP, Katedra českého jazyka a literatury. V posledních letech překládal francouzskou poezii. Bydlel v Olomouci-Lazce.

Všetička, František: Pětasedmdesátník. In: Vnitřní vitráže. Olomouc, Votobia 1996.S.64–66. Doupalová, Eva: Sdělení dopisem.

PhDr. Miloslav Doupal.

Absolvovala studia u hraběte Pottinga v Olomouci. V letech 1926–32 vystudovala UPRUM v Praze u Josefa Mařatky, Otto Gutfreunda a Karla Dvořáka aj. Tvořila v Olomouci a v letech 1933–34 v Paříži. Od r. 1939 po sňatku s ak. arch. Antonínem Drábkem působila v Praze. Byla členkou několika výtvarn. skupin a získala mnoho ocenění. Zabývala se komorní plastikou, portréty, reliéfní tvorbou a kresbou. Účastnila se cca 80 výstav a r. 1933 vystavovala ve Stockholmu.

Toman, P. : Nový slovník československých výtvarných umělců

1. A-K. Praha 1947. ; Olomoucké hřbitovy a kolumbária, Olomouc 2001, S.111;

Po studiu DAMU v Praze nastoupila do Divadla pracujících v Gottwaldově (n.Zlín). V letech 1967–1973 působila v činohře Státního divadla v Ostravě. Díky svému jemnému projevu i zjevu byla většinou obsazována do lyrických rolí. Během studia vystupovala jako zpěvačka Academia Jazz Bandu v Přerově a debutovala i jako filmová herečka ve filmu Život bez kytary (1962). V době svého působení v Ostravě hrála v televizních inscenacích ostravského studia. Od r. 1973 žila s rodinou v Praze. Manžel Zdeněk Hruška (herec a dabingový režisér a dva synové Libor a Zdeněk jsou rovněž herci).

BSSSM, supplement 1 Ostrava 2011.S.28–29.

V letech 1945–1948 studoval na pražské FF UK. Studia dokončil na UP v Olomouci roku 1953. V letech 1951–1956 působil jako divadelní režisér v Plzni, Olomouci, Teplicích a v Praze. Emigroval do USA a učil na Columbijské a Newyorské univerzitě, řádným profesorem se stal na Ohio State University.

Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990–1995.Olomouc 1996.S.55.;