Osobnosti Moravy.eu

Narodila se v česko-německé rodině jako nejstarší z deseti dětí soudního úředníka a dcery plumlovského tkalce Černého. S prvními literárními pokusy začala již v raném věku. V sedmnácti letech, roku 1871 odešla Vojtěška sloužit do Vídně jako vychovatelka do rodiny českého profesora. Profesor rozpoznal její nadání a vymohl jí stupendium. V Černovicích v Bukovině vystudovala pak učitelský ústav a získala aprobaci pro německé školy. Po návratu na Moravu učila v Rýmařově a ve Šternberku. Od roku 1881 působila v Kroměříži, kde po odborné zkoušce češtiny učila na české dívčí škole. V roce 1906 odešla do pense a přesídlila do Olomouce. Přispívala do časopisu Malý čtenář. Autorka pohádek. Též do Vlastivěd. sborníku pro mládež župy olomoucké.

Lexikon české literatury.1.Praha, Academia 1985, S.128–129.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1940.;-jch-: Sto pětatřicet let
od narození moravské spisovatelky.Stráž
lidu, 1989, 22.7., S.4.;Prostějovský týden 30.3.1994, S.9. Olomoucký den, 1.4.1999.

V Olomouci působil od r. 1898, vrchní zemský soudní rada. Hrál na koncertech Žerotína, ve výboru od r. 1902. 1909 – 1910 předseda Žerotína. Předseda ředitelství v Občanské záložně 1900 – 1905 a 1921 – 1924. ;

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.12–13.;.

Sportovec, atlet, oštěpař. Začínal v Lokomotivě Šumperk r. 1960, trenér B. Kyselý, poté v Lokomotivě Olomouc, týž trenér v 1965 – 1967, poté na Slovensku, v Třinci a od r. 1980 –1983 opět v Olomouci. Držitel čs. rekordu 79, 78 /1969/.

Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.29.;.

V roce 1937 vstoupil do kapucínského řádu a v roce 1943 byl vysvěcen. Za války byl totálně nasazen. Působil v Opočně, kde lektorem církevních dějin. Od r. 1949 byl novicmistrem. V roce 1950 byl internován, sloužil u PTP, byl vězněn a po propuštění pracoval v Kopřivnici jako dělník. Od r. 1968 vykonával kněžskou službu a tajně vychovával řeholní dorost. Po roce 1989 byl magistrem juniorů v Olomouci. Napsal několik knih s duchovní tématikou.

Fabián,J.- Ševčíková,H.:Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009, S. 19.;

Narozen v Mladcové u Zlína (n.m.č. města Zlín). Studoval německé gymnázium v Olomouci v letech 1852–1860 a poté univerzitu ve Vídni, kde se poznal s Janem Havelkou. Působil jako středoškolský profesor gymnázia ve Strážnici, na německém gymnáziu v Olomouci v období 1865–1866 a v Brně. Přispíval do časopisů : Komenský, Hlídka, Hlídka literární, Obzor, Literární listy. V letech 1876–1882 redigoval Časopis Matice moravské. Psal pod pseudonymy Jan Vesnický, Josef Zapletal, a Jan Kopecký.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963.S.53–54.; Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem, 4/96,S.11., Chmel, Z.: Galerie brněnských osobností, 1.díl A-K, Brno 1998., Biograf. slovník širšího Ostravska, 3.díl, Opava 1979, ČBS XX. století, 1.díl, Praha 1999., Lexikon české literatury.Díl­.1. Praha 1985.S.140–143., Ficek,V.: Český biografický slovník 20.stol., 1.díl, Praha, 1999.

Studoval německou reálku v Novém Jičíně. Učil na Hukvaldech, ve Valašském Meziříčí, Frýdlantě nad Ostravicí a Frenštátě pod Radhoštěm. Byl ředitelem kůru ve Valašském Meziříčí. Skládal skladby chrámové i světské. Byl spoluzakladatelem pěveckého sboru Beseda a řídil pěvecký sbor Sokola ve Valašském Meziříčí. Je autorem řady sborových skladeb.

Fabián,J.- Ševčíková,H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009, S. 22.;

Narozen v Šenově (n.m.č. Nového Jičína).Vystudoval na uměleckoprůmyslové škole ve Vídni v letech 1888–1897. Poté působil ve Villachu jako profesor tamní odborné školy pro zpracování dřeva a v r. 1906 se vrátil natrvalo do Vídně. Od roku 1910 byl prof. sochařství na umělckoprům. škole ve Vídni. Jeho pracovním materiálem zůstalo po celý život dřevo. Vystavoval i v Olomouci jako člen německé Společnosti přátel umění v Olomouci.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.15–16;

Od 1941 působila v divadle Olomouc. 1945–1948 působila v Slovenském národném divadle Bratislava, od 1951 externí pedagogické působení VŠMU Praha. V roce 1955 hrála v československém filmu Červený mák Galina Basová – Oriščenková.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959..

V letech 1885–1892 studoval konservatoř v Praze. V létě 1893 koncertním mistrem lázeňského orchestru v Badenu a v zimním období v městském divadle v Plzni. Po smrti plzeňského kapelníka opery působil v Plzni v období 1905–1912 a kapelníkem zde r. 1916. Šéfem opery v Ostravě 1919–1928, poté v Olomouci do r. 1932, s níž podnikl zájezd v r. 1929 do Vídně, Liberce a Ústí nad Labem. Poté odešel do důchodu a žil v Praze a Plzni. Psal scénické hudby pro divadla v Ostravě a v Plzni, písně a sbory.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963. S.63.;. Ambros, Emanuel -Čičatka, Jaroslav Dvacet let české opery v Olomouci. In: Studie z kulturních dějin střední a severní Moravy. Přerov 1942.;

Po studiích na nižším gymnáziu vstoupil do laboratoře technologického průmyslového muzea a pak do vyšší průmyslové školy, kde maturoval v r. 1907. Působil u zemského finančního ředitelství (celní úřad), složil zkoušku dospělosti na učitelském ústavu v Praze a vystoupil ze státní služby. Poté studoval na filozofické fakultě filologii a filozofii. Po válce dokončil studia a působil na středních školách ve Znojmě, Vyškově a Hranicích. Literárně činný už na studiích gymnázia. Psal verše, prózy, kritiky,eseje. Publikoval v časopisech Archa, Česká mysl. Členem DLU od r.1929. Knižně vyšlo: Brouk a ona (1926), Jdu za svou písní (1928), Monolog člověka (1935).

Poselství.Olomouc 1938.S.202.;.

Absolvoval němec. nižší G v Příboře, stud. SG v Olomouci, studia nedokončil pro nemoc. 1874 výpomoc. učitel v Rožnově, 1875–78 na matič. škole v Olomouci, 1878–79 v Hlinsku. Pro nemoc odešel a půs. 1880 na Rožnovsku. Od r. 1886 učil na měšťanské škole v Přerově. 1876–78 řídil olomouc. liter. revui Koleda. Založil a řídil beletristické a pedag. časopisy a knižnice. Zasloužil se o zakládání vesnických knihoven na Valašsku. Sbíral valašské písně, pohádky, pověsti, pořekadla i přísloví. Již v letech osmdesátých usiloval o založení národopisného valašského muzea v Rožnově. Dějepisec Přerova.

Hýsek, M.: Literární Morava v letech 1849–1885.Praha 1911.S.263–264.; Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lid.pověstí.Olomouc UP 1987.S.122–123.; Fischer, R.: Olomoucký památník Olomouc 1938, S.22.; Lexikon české literatury.1.Praha 1985, S.163.;.

Narozen na Vyškovsku. V letech 1968–1973 vystudoval Katedru výtvarné teorie a výchovy na UP v Olomouci, Žije a tvoří v Horce nad Moravou. V roce 2009 se podílel na revitalizaci Masarykova náměstí v Uničově. Reliéfní plán historického středu města a bronzový znak města vytvořil a oba artefakty nechal odlít ve Zvonařské dílně Tomášková-Dytrychová v Brodku u Přerova.

Myslivečková, H.: Jana a Otto Bébarovi.=Hanácké noviny

• příloha, 1990, 2.6., S.1.; Myslivečková, H.: Keramika a malba.=Hanácké

noviny, 1990, 7.6., S.4.;.

Po studiu na nižším gymnáziu v Olomouci absolvoval Hospodářskou školu ve Vyškově. Od svého otce Rudolfa Bečáka převzal rodinný statek ve Velkém Týnci čp. 11, z něhož v krátkém čase udělal příkladné hospodářství. Od svých pětadvaceti let (1912) byl členem obecního výboru, po roce 1919 po dvě volební období starostou obce V. Týnec. Od mládí byl politicky činný. Jako člen Okresního národního výboru v říjnu 1918 podílel se na státním převratu v Olomouci. Patřil k předním funkcionářům agrární strany, za jejíž program byl zvolen v roce 1925 do poslanecké sněmovny, kde působil 10 let (do r. 1935). Od r. 1928 byl předsedou Ústředí starostenských sborů v Brně a předním činitelem mnoha institucí okresních i zemských. Za okupace se aktivně zapojil do odboje v skupině Obrana národa a po zatčení v dubnu 1942 byl vězněn do konce války v Brně, Osvětimi a Buchenwaldu. Na následky útrap koncentračních táborů, zemřel ve věku 63 let.

Tichák, Milan: Paměti obce Velkého Týnce.Olomouc, DANAL 1998.S.63. Šev­číková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. velký Týnec 2007. S.64.;

Absolvoval gymnázium v Žatci. Souběžně studoval klavír. Po maturitě byl varhaníkem v Žatci a zároveň studoval AMU v Praze u prof. Pavla Bořkovce. Absolvoval v r. 1956. Dirigentem ve Východočeském divadle v Pardubicích v letech 1966–1978. Šéfdirigent operetního orchestru DOS v Olomouci . Složil vokální skladby, hudbu k baletu, symfonie, lyrické písně, scénickou hudbu k činohrám.

Čeští skladatelé současnosti.Praha 1985.; Ostravský kulturní měsíčník 1978, č.2, S.64–65.;. Štefanised, Jiří: Kalendárium divadla v Olomouci. Praha 2008. S.172.

Udržoval srdečné styky se svým mecenášem, bratrem rakouského císaře, olomouckým arcibiskupem kardinálem Rudolfem, kterého vyučoval již jako 15 tiletého hře na klavír, hudební teorii a nauce o harmonii. Pro Rudolfovu intronizaci na kardinála (1820) zkomponoval Missu solemnis, již však dokončil až r. 1823 a pak teprve věnoval svému mecenáši.

MZK (generální katalog). ; Remeš, M.: Byl Beethoven v Olomouci ? – In: ČVSMO, XLV, 1932, S.265–267. ; Dvořák, J.: Občan Ludwig van Beethoven a jeho Missa solemnis. – In: Středisko VSMO. 1987–1988, č.11, S. 141–150.;

Vnuk Josefa Becka (a syn Josefa Beka ml.). V Litovli vystudoval gymnázium a potom hudební vědu na FFUM v Brně. Zaměstnán byl nejprve (1957–58) v Krajském vlastivědném muzeu Olomouc, (1958–60) v Univerzitní knihovně Olomouc, (1960–62) na Vojenské akademii v Brně jako vedoucí katedry výchovy uměním a (1962–64) jako osvětový instruktor Ústředního domu armády. Trvale pak zakotvil (1964–93) v Ústavu hudební vědy ČAV Praha jako vědecký pracovník a zástupce ředitele. Současně působil (1972–90) jako externí učitel na katedře hudební vědy UK Praha, kde se v roce 1982 habilitoval na docenta a 1987 obhájil titul DrSc. Po odchodu do důchodu r.1993 učil němčinu na různých školách a externě spolupracoval se zahraničními hudebními firmami. Již během studií (1950–52) hrál ve smyčcovém triu Holoubkových žáků (Libor Fiala, Josef Bek a Ferdinand Kučera), po roce 1957 se rozšířilo na komorní soubor, kde se uplatnili Oldřich Kubíček, Bohumil Teplý, Jindřich Ludvík a jeho sestra Božena Halvová, rozená Beková . Po jeho odchodu do Prahy v roce 1962 soubor působil dál pod vedením Libora Fialy. V letech 1958–1960 podnikl terénní výzkum kramářské písně na Litovelsku, Konicku a Zábřežsku. Pro Československý hudební slovník napsal několik hesel o osobnostech litovelského hudebního regionu. Vydal knihy: Hudba XX. století (Brno 1961), Impresionismus a hudba (Praha 1964), Světová hudba XX. století (Praha 1968), byl spoluautorem a hlavním redaktorem 2. dílu Dějin české hudební kultury XX. století (Praha 1981), Hudební neoklasicismus (Praha 1982), Avantgarda (Praha 1984), Erwin Schulhoff (Hamburk 1994). Napsal více než 100 odborných statí a studií.

Encyklopedie jazzu.3.Praha 1988.S.39.;. L.Š.: Odešel Josef Bek. Litovelské noviny. č.10.říjen 2005, S.11. Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. Litovel 2008. CD-R.; Nekrolog. Hudební rozhledy 2005. č.11. Šev­číková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. Velký Týnec 2009, č.12. S.4.

doc. PhDr. Josef BEK, DrSc.

Narozen na Přerovsku. Studoval na učitelském ústavu v Kroměříži (1891) a složil státní zkoušku z tělocviku pro středníškoly. Učil v Kvasicích a v Kroměříži. Profesor reálky v Kroměříži až do roku 1937. Tělovýchovný pracovník činný v Sokole, náčelník kroměřížské Jednoty 1900–1915, Župy Hanácké (1900–1916). Dlouholetý jednatel a kronikář Musejní a knihovní jednoty 1900–1921, jednatel Moravana (1906–1908). Psal články z oboru tělovýchovy do Tyrše, Českoslovanské Moravy, Hané, Slova, Tělesné výchovy (Olomouc), Nové tělesné výchovy (Praha) a Věstníku sokolského (Praha). Složil řadu tělocvičných skladeb většinou s vlastní hudbou. Z díla: Pomlázka; Tanec Beduínů; Hry se zpěvěm I., II., III.; tituly vydané ve Státním nakladatelství. V rukopise zustaly: Skupiny; Zvyky a obyčeje na Kroměřížsku.

Mejsnar, Karel: Půl století veřejné knihovny. Kroměříž 1947. S.33. Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…? Praha 1957. Fabián, Josef – Ševčíková,Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S.27. webové stránky obce Citov

Studoval v Olomouci bohosloví, vysvěcen r. 1859, poté kaplanem v Hranicích, Kyjově, 1863 v Olomouci u sv. Michala, 1864 Opava-na učitel. ústavu 17 let. Od října 1884 farářem v Cholině až do r. 1905. Poté Vídeň.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.seš­.5.Opava, Slezský ústav ČSAV 1983, S.13–14.;.

Narozen v Hradečné (n.Nová Hradečná). Od roku 1945 žil v Blížkovicích, poté v Oblakovicích. Od r. 1951 studoval přírodovědnou fakultu univerzity v Brně, abs. 1961, 1968 antropologii UK Praha. Od r. 1959 působil na UJEP Brno. Univ.prof. RNDr. Jan Beneš, DrSc. publikoval v časopisech: VTM, Věda a život, Rovnost.; Z díla: Tajemství pana Dawsona. Brno Blok 1975;Opředeni mocným kouzlem. Ostrava Profil 1989; teprve v roce 1991 se mohl habilitovat, v r. 1992 se stal profesorem antropologie a obnovil samostatnou katedru antropologie, kterou v letech 1993–1998 vedl. Pobýval též na univerzitách v USA, Anglii (1990,1992).

Slavíková, Věra: Spisovatelé Jihomoravského kraje. Brno KJM 1989;. Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S.68–69.;

Oblakovice – místní část města Znojmo.

Pracoval v armádě, spoluprac. s čsl. zahranič. odbojem. 1951–53 ved. spec. chemic. katedry na Vojenské tech. akademii v Brně. Hudebník-klavír, složil orchestrál. doprovody k sokolským cvičením. Tiskem vyšly „Nové směry“. Autor učebnic pro střední průmyslovou šk. chemickou.

Literární místopis Přerovska -OA Přerov 1982.;.

Profesor reálky v Prostějově.

Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc venkov 1848–1960.Olomouc UP 1968, S.18..;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olo­mouc 1947.

Malíř, grafik , studoval architekturu na Vysokém učení technickém v Brně (1925–1928, prof. J. Král, arch. J. Kroha) , na Vysoké škole umělecko průmyslové v Praze (speciálka prof. J. Bendy, prof. V.V. Štech aj. Pečírka), na FF UK v Praze (1928–1934, prof. J.Benda, J.Pečírka a V.V. Štech) Působil na moravských gymnáziích – v Třebíči, Uherském Hradišti, Olomouci, Ostravě a v Zábřehu . Od roku 1947 působil jako pedagog na UP v Olomouci jako docent pro kresbu, grafiku a malbu. Předmětem jeho umělecké tvorby byla malba, grafika, knižní ilustrace ale i monumentální tvorba. Od r.1932 členem Skupiny výtvarných umělců v Brně, později Skupiny olomouckých výtvarníků, kde stál 10 let v čele., Též členem Sdružení výtvarných umělců Purkyně v Praze, Moravsko-slezského sdružení výtvar. umělců v Ostravě ad. Jeho obrazy vlastní např. MU v Olomouci, GVU v Ostravě aj.

Aljo Beran, Obrazy, katalog, Olomouc 1985 NSČVU I, S..57 Turková,A. : Aljo Beran. Kalendar.cz Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1997 (A-Č), výtvarné centrum Chagall, Ostrava 1998, S.142

Studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti. Člen Unie výtvarných umělců ČR. Tvoří smalty, objekty z emailu, nerez oceli, cínu. Účastní se výstav doma a v zahraničí.

Zatloukal, P. : 1. souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka. /Katalog/. Olomouc, VÚ 1991. ; Frolcová, M.: Slovník žáků a absolventů zlínské Školy umění a SUPŠ ve Zlíně a Uherském Hradišti 1939–2003. Uherské Hradiště 2003.;

Odchovanec TK Deza Valašské meziříčí a hráč TK Česká sportovní Prostějov. Vítěz několika turnajů, zatím nejmladší český vítěz turnaje ATP (Palermo 2004), finalista Wimbledon 2010 a vítěz Davic cup 2011 Rumunsko – dvojhra a čtyřhra.

Slovník osobností východní Moravy. www.Valaskeatheny http://otavinka.blog.cz

Studoval v Olomouci a ve Vídni. Rakouský státník. Psal beletrii pod jm. STERNAU