Osobnosti Moravy.eu

Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci roku 1884 a díky císařskému stipendiu pro nadané studenty mohl studovat na Karlově univerzitě v Praze. Po promoci r. 1890 nastoupil praxi v Zemské nemocnici v Olomouci a 1894 se trvale usadil v Olomouci jako praktický lékař.Od r.1895 jako vězeňský lékař i soudní znalec krajského soudu.Od r. 1898 přednášel zdravovědu v Poettingeu, kde se stal ústavním lékařem.Hrával v Žerotíně na violoncello a zpíval.Ve výboru Žerotína 1907–1910. Místopředseda spolku divadel.ochotníků. Mnoho let působil jako šéflékař Okresní nemocenské pokladny a za svou veřejnou činnost byl v r. 1918 vyznamenán zlatým záslužným křížem.

Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 77–78. ;Hasalová, Ludmila: Bratři Geislerové. =Hanácké noviny, 1991, 3. 8. , příl. , S. 4. V měsíci květnu si připomínáme… Kdy-kde-co. Květen 2011.S.1–2.

Studoval gymnázium v Olomouci a bohosloví, vysvěcen 1872. Kaplanem ve Vyškově, koncem r. 1872 kůrovým kaplanem v Olomouci, od 1906 kanovníkem. Spoluzakladatelem hudebního spolku Žerotín, předseda 1880–1905, publikoval v Našinci, napsal monografii o P. Křížkovském.

Československý hudební slovník.I.Praha SHV 1963.S.364.;Fis­cher, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.74–77.;Hasalová, Ludmila: Bratři Geislerové.=Hanácké noviny, 1991, 3.8., příl., S.4.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.35.; Olomoucké hřbitovy a kolumbária, Olomouc 2001.,

v olomouckém divadle r. 1919. Poté v ND Praha.

ČSHS.I.Praha 1963.S.364.;.

Vlastním jménem František Feigel. Po maturitě na gymnáziu (1919) v Prostějově, absolvoval kurz při obchodní akademii v Olomouci a stal se korespondentem Všeobecné bankovní jednoty v Brně. Od 1921 studoval práva na Masarykově univerzitě v Brně, od 1923 souběžně i na Univerzitě Karlově, studia však nedokončil. Roku 1924 byl v Brně dopisovatelem pražského listu Soudní síň, 1924–33 vedl rubriku Ze soudní síně v Lidových novinách. 1933 přešel do pražského vydavatelství Melantrich. 1939 odešel za hranice, působil jako vojenský zpravodaj ve Francii a Anglii. 1945 se stal redaktorem Československého rozhlasu (proslul reportážemi z norimberského procesu). 1948–49 působil jako tiskový atašé v Londýně a v Paříži, 1949–53 se věnoval opět rozhlasové práci. 1955 začal přednášet žurnalistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, 1962 byl jmenován docentem, 1968 profesorem v oboru teorie novinářství na Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy; 1969 byl penzionován. Novinářská profese ovlivnila i autorovu beletristickou tvorbu, která tak stojí na počátku české literatury faktu (Přemožitel neviditelných dravců, 1959, Syn čarodějnice, 1971, Pane doktore…, 1975). V rozsáhlé překladatelské činnosti se zaměřoval na anglickou, americkou a německou literaturu, především na prózu. Část překladatelského díla spadá do období před rokem 1945.

• il: Nezapomenutelný novinář a reportér.ZVSMO 1981, č.15–16, S.18..

Město Albrechtice u Bruntálu (dříve u Krnova)

bratr Františka Gellnera, básníka. Stud. G v rodišti, medicinu v Praze a Vídni, kde promoval r. 1897. Působil jako vojenský lékař, se zájmem o dějiny lékařství. Do Olomouce přišel koncem r. 1918, 30. 4. 1927 se jako plukovník stal náčelníkem Vojenské nemocnice v Olomouci, konc. roku 1929 přednostou zdravotní služby 7. pěší divize a k 1. 2. 1930 odešel do výslužby a přesídlil do Brna, kde byl zapsán na tamní FF a r. 1931 podal disertaci Výslech znalců o nemoci krále Ladislava. 27. 10. 1931 promován na dr. filosofie. Některé jeho práce publikovány v ČMM 1936. V září 1942 byl zatčen a zemřel v lednu 1943 -bližší datum nezjištěno. Habilitován byl až in memoriam. Propagátor hygieny a zakladatel čs. -sovětských lékařských styků.

Slavětínský, M: Medailon G.Gellner.Rkp.pro vydání./reg./;.

Z data úmrtí je známo jen: 1 1943

Poštovní úředník. Překladatel z angličtiny, francouzštiny, italštiny, němčiny, ruštiny a španělštiny.

Kdy zemřeli 1937–1962 ?. Praha, SK 1962.

Od roku 1933 pracoval na velkostatku v Rychvaldově. Základní vojenskou službu konal v Háji u Opavy jako spojař, po Mnichově přeložen k 107. dělostře­leckému pluku v Olomouci. 1939 se zapojil do odboje. Spolu s bratrem Josefem převáděli čs. vojáky do Polska. Během války byl ve Francii, v Africe jako vojín Cizinecké legie, ve Velké Británii u letectva. Po návratu do vlasti pracoval v Uranových dolech v Jáchymově a v dolech Stalin a Paskov. 1965 byl rehabilitován a povýšen na kapitána. Obdržel několik vyznamenání.

Birografický slovník Slezska a Severní Moravy 1.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1993.S.36.;

Farář v Kokorách, zabýval se dějinami Kokor a Pavlovic.

Pavlovice u Přerova. Obecní úřad 1999.;

Vystudoval VPŠ elektrotechnickou v Mohelnici roku 1959, poté elektrotechniku na ČVUT v Praze r.1966 a fotografii na FAMU u prof.Jána Šmoka r. 1971. Fotografuje od roku 1964. Od roku 1971 evidován u ČFVU jako samostatný fotograf. Pracoval též jako konstruktér. V letech 1976–1978 vedl fotografické oddělení na SUPŠ v Košicích. Od r. 1990 předseda výboru ČFVU. Žije v Praze.

Katalog Vyznání životu a míru. Praha 1985, S. 168., Kdo je kdo v ČR – osobnosti české současnosti, 5000 životopisů, Praha 2002. Encyklopedie českých a slovenských fotografů. Praha, ASCO 1993. S. 90–91.

v letech 1960–1970 působil na katedře ML LFUP, poté musel odejít z UP, od r. 1990 po rehabilitaci člen katedry humanitních věd a evropských studií FFUP. Doc.PhDr. Emil Gimeš, Ph.D

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava, Profil 1973, S. 325. ; Archiv UP. ;Seznam přednáš. na FFUP 1991–92. Olomouc 1991, S. 21. ;.

V letech 1852–1855 působil na olomoucké univerzitě, obor obecné dějiny. Od r. 1862 českým archivářem zemským království českého v Praze.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.313.;Po­litický a kulturní kalendář 1989.Olomouc OK 1988.S.35.;.

Slavný americký básník přednášel a recitoval na UP v režii rektora UP Josefa Jařaba. Poprve navštívil Olomouc v květnu 1990 a nyní od 22.11.-5.12. 1993.

Petruš Marek: Ginsberg na univerzitě. In: Hanácké noviny, 4, č. 270 (25.11.1993).S 1.

Autor přírodovědných knih. V letech 1939–1959 správcem muzea v Přerově.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.56.;.

'

Premonstrát na Hradisku u Olomouce a ředitel kůru na Svatém Kopečku. Psal drobné chrámové skladby.

ČSHS.I.Praha 1963.S.367.;

Narozen v Malenovicích u Zlína (n. m.č. města Zlín).

Zakladatel loutkového divadla v Přerově

Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Fi-Ju. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2010. S.20.

V Prostějově působil od r. 1931. Člen Společnosti bří Čapků. Korespondence Glivického vydána knižně, bibliofilsky a samizdatově. K samizdat. celkům patří také 12 dopisů čes. filoz. prof. dr. Jana Patočky, datovené 1965–1975 J. Glivickému.

Marek, Pavel: Josef Glivický.Štafe­ta.Prostějov 1988, č.3.;Marek, Pavel: Korespondence J.Glivického a J.Patočky.Štafeta, Prostějov 1991, č.2, S.5–10.;Štafeta, 15, 1983, č.1, S.31.;Štafeta, 10, 1978, č.2, S.16–19.;VVM, 30, 1978, č.2, S.221–223.;Marek, P.: Památce Josefa Glivického.=Pros­tějovský týden, 24.7.1991, S.5, 1 obr.;.

Po smrti rodičů (matky 1917), žil u příbuzných ve Zvoli.Při oslavách 28.10.1918 byl těžce raněn.1923 mat.na G v Zábřeze.Čes­koslovenskou církví byl poslán na studia pravoslavného bohosloví do Sarajeva, 1928 se vrátil do vlasti, aby učil pravosl.náb.na obec.školách.Z e­xistenčních důvodů se vrátil v r. 1929 zpět do Chorvatska a stal se popem v sever.Jugos­lávii.Redaktor čas.srbské pravosl.církve­.1939 byl církví poslán do USA, kde se usadil.Rád maloval, ikonografie.Vy­učoval malířství.Své expresivní obrazy vystavoval v USA, r.1966 též v Šumperku.Autor historie vlastního olomouc.rodu, která vyšla v trilogii : Olomoucká romance;Gabriel, písař olomoucký;Olo­moucké elege;

Lexikon české literatury.I.Praha 1985.S.803 – 804.;.

Souběžně s působením v olomouckém divadle vykonával pedagogickou činnost na JAMU v Brně, kde 1971–1983 odborný asistent. Po roce 1992 pracoval v Krušnohorském divadle v Teplicích jako umělecký šéf. Bydlí v Olomouci.

Kdo je kdo 1994–1995. Praha 1994. S.142.

Narozen na Novojičínsku. Maturoval na gymnáziu v Moravské Ostravě. V r. 1911 vstoupil do arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci a současně studoval na teologické fakultě. Vysvěcen na kněze v r. 1915 a poté nastoupil jako kooperátor do Velké Bystřice. Souběžně učil náboženství na třech přespolních školách. V r. 1916 byl poslán jako kooperátor do Velkého Týnce. Ćinný v náboženských spolcích (Mariánská družina paní a dívek ve V. Týnci, Mariánská družina kněží arcidiecéze olomoucké. 1920 ustanoven dómským vikářem při chrámu sv. Václava v Olomouci. 1939 vězněn gestapem, 1947 jmenován I. dómským ceremoniářem. V padesátých letech pronásledován KSČ, zatčen a odsouzen k 25 letům vězení, kde zemřel.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.41–42. Vingrálek, M.: Olomoucký ordinář zemřel. In: Lidová demokracie 13.10.1969.;

Vlastním jménem Jaroslav Nebeský. Působil v redakci Českého deníku v Olomouci. Odb. rada ministerstva zahraničí, čs. tiskový atašé v Bělehradě. Vídni a Varšavě. Pseud. Vladimír Glogar-naps. román Austrijáci. ;Cikánka Maruška. ;

Dolenský, A.: Kulturní adresář ČSR.Praha 1934., S.298.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.140.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha, SPN 1973, S.978.;.

Narozen v rodině obchodníka s moukou. Vystudoval německé gymnázium v Hranicích a práva na pražské univerzitě, kde studoval i filozofii. Po vojně byl od r. 1897 auskultantem u krajského soudu v Olomouci, 1899 přeložen k okresnímu soudu do Rožnova pod R. a pak do Vsetína a opět do Olomouce. V Novém Jičíně působil osm let jako vyšetřující soudce. Všude se věnoval i kulturní a osvětové práci. Z Nového Jičína se vrátil do Olomouce odtud v únoru 1914 přeložen jako rada k zemskému soudu v Brně. Po vzniku ČSR byl soudním radou v Brně. Na čas působil též v Uherském Hradišti a od 25.4.1919 v Opavě. Hojně publikoval v odborném tisku (Právník, Soudcovské listy a německé odbor.časopisy). Z vlastivědné a kulturní oblasti psal též do Časopisu VSMO.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938. S.78–89. Oprava data úmrtí z 23.8. na 23.2. provedena podle SOKA Přerov, ověřeno v Opavě dne 2.12.1997. BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S,34–35.

JUDr. Antonín Glos

V letech 1886–1894 studoval gymnázium v rodišti, práva na KU v Praze a ve Vídni, absolvent roku 1898. Sbormistr ve Vsetíně (1905–1906). Publikoval v Kroměřížských rozhledech 1894–1912, v Pozoru a Moravské Orlici. Šifry (lav, právník).

Českosl.hudební slovník.I.Praha 1963.S.367.;

Studoval SG v Olomouci, pouze kvartu, po r. 1918 přednosta Státního plánovacího úřadu, prof. Obchodní akademie v Olomouci, okresní velitel Junáka. Za okupace vězněn.

Símě hořčičné.S.116.;.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1957

Syn šumperského obchodníka. Studoval na reálce v Olomouci a na technice ve Vídni. Jako ing. působil v několika velkých strojírenských závodech v Čechách mj. u fy Breifeld a Daněk, nebo Ringhoffer v Praze na Smíchově. Od r. 1922 ředitelem Škodových závodů v Praze. V letech 1910–1941 honorární doc. pro obor strojní zařízení cukrovarů na pražské německé technice.

BSSSM, seš. 10 (22.) Ostrava 2007. S. 27.

Syn šumperského obchodníka Karla G., mladší bratr Karla G. (1866–1942). Studoval na nižším gymnáziu v Šumperku, vyšším gymnáziu v Hranicích a na Lékařské fakultě univerzity ve Vídni, kde r. 1902 promován Dr.med. Od r. 1903 působil v rodišti, kde získal velkou oblibu jako pediatr a porodník. Volný čas věnoval studiu historie, zejména rodného kraje. Řadu let byl předsedou šumperského muzejního spolku a v regionálním tisku publikoval drobné prózy a vlastivědné zajímavosti.

BSSSM, seš.10 (22.) Ostrava 2007.S.27.