Osobnosti Moravy.eu

Vyučen sládkem v Hradci Králové. V letech 1906–1908 pracoval v pivovaru. Studoval také Pivodovu pěveckou školu v Praze a 1909–1911 začal divadelní dráhu ve sboru Městského divadla na Královských Vinohradech, v níž pak pokračoval v letech 1911–1915 v Zollnerově divadelní společnosti, kde též kapelníkem. 1919–1921 v Pardubicích a 1921–1927 v olomouckém divadle, poté v Ostravě. V letech 1914–1918 ve sboru Národní divadlo Praha a od r. 1928 byl stálým hostem pražského Národního divadla.

ČSHS.I.Praha 1963.S.412–413.; Biografický slovník 8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.45;

Vystudoval na učitelském ústavu v Hradci Králové. 1939 vstoupil do ilegální KSČ. 1943 totálně nasazen ve Dvoře Králové. 1952 byl zbaven všech funkcí a vyloučen z KSČ. 1965 se stal ředitelem cvičné školy PF v Ostravě. 1959–1965 dálkově studoval dějepis a češtinu na FF UP v Olomouci. 1968 byl politicky rehabilitován a jmenován gen. ředitelem Československého rozhlasu. V roce 1969 emigroval s rodinou do Švédska. Byl poradcem švéd. premiéra Olofa Palmeho. Publikoval do Listů. V roce 1990 získal na UP PhDr.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava, 1995.S.50–51.;

Nejstarší známí předkové rodiny pocházeli ze Švýcarského města Porrentruy. To se ještě rodina psala „Hölzlet“, jméno Helcelet přijala asi v roce 1801. Ze Švýcar přišla na Moravu a usadila se v Dolních Kounicích, kde se také narodil pozdější významný národní činitel Jan. V září 1823 nastoupil na brněnské gymnázium. V duchu rodinné tradice se také vyučil mlynářem u mistra Günthera v Březí u Nákla (n.Březové, m.č.Litovle). Jako tovaryš pak vandroval po Slezsku a Čechách. V letech 1834 – 38 zakotvil na vídeňské univerzitě, kde studoval medicinu, rok pak prohluboval své znalosti v Padově, praktikoval v Brně, v nemocnici u sv. Anny. Doktorát získal v roce v roce 1840 ve Vídni a stal se magistrem porodnictví. Lékařská praxe ho však příliš nelákala a tak v roce 1841 přijal místo suplenta a o pět let později profesora na Stavovské akademii v Olomouci ( její postavení se rovnalo univerzitnímu). Helcelet přednášel polní hospodářství a přírodopis, současně se stal redaktorem Olomouckých novin (Holomoucké /prostonárodní/ noviny) a Slezských listů. Také se oženil, z manželství se narodily děti Božena a Ctibor. Po zrušení olomoucké univerzity se v roce 1850 stal na nově zřízené technice v Brně řádným profesorem národního hospodářství.

Ottův slovník naučný.11.díl­.Praha, 189., S.47.; Slavné osobnosti města Brna. (web).

Středoškolský prof., učil zeměpis a dějepis.Ředitelem reál.G v Olomouci.Autor dějin Moravské Třebové.Autor knihy Štěpán z Dolan aj.

Štafeta.Prostějov, 1972, č.4, S.21.; Buď zdrávo Gymnázium dívčí Olomouc.Olomouc: Slovanské gymnázium, 1999.S.29;

Narozen v Bolelouci (n.m.č. Dub nad Moravou) Pracovník v zemědělském stavebnictví. Psal články do odb. časopisů.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1974.S.72.;.

Městys Dub nad Moravou má Bolelouc jako místní část.

R. 1638 byl nucen se svými rodiči opustit zemi. 1655 slavnostně v Římě přestoupil ke katolictví, takže mu zůstal veškerý otcovský majetek na Moravě. 1655 zakoupil statek Uhřice a 1657 statek Lešnou (n.Zlín).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.49.;

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1664

Koncipient v advokátní kanceláři Dr. Triescheta. Advokát. Starosta města Prostějova v období let 1902–1913. Za jeho funkce postaven Národní dům, středisko spolkového života a divadelní dům. Postaven vodovod, dvě školy a nová radnice podle arch. Karla H. Kepky. Třetí český starosta.

Starý, František: Městský hřbitov v Prostějově. Prostějov 1931. S.40.;

Narozen v Doloplazích (u Olomouce). Profesionální fotograf. V 60. letech člen olomoucké skupiny Ohnisko později člen Klubu fotoreportérů při Svazu novinářů. Člen Klubu filatelistů Haná a člen Unie výtvarných umělců Olomoucka.

Hladiš, František: Milan Hořínek. Příležitostný leták k výstavě fotografií. 1992.; Decenium. Almanach a katalog k 10. výročí Galerie G. Olomouc 2002.;

Člen Hanáckého Aeroklubu v Olomouci. Jméno na pomníku padlých na olomouckém hřbitově.

Český letec- stíhač v bitvě o Anglii.

Loucký, František: Mnozí nedoletěli.Praha NV 1989..

Po příchodu do Olomouce si zařídil zprvu obchod se smíšeným zbožím ( v nynější Riegrově ulici), po několika letech si koupil celý dům a otevřel zde věhlasnou vinárnu. Dlouhá léta působil ve vedení Občanské záložny, podílel se na činnosti mnoha českých spolků a stál u zrodu olomouckého Klubu českých obchodníků.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938. S. 104.

Mládí prožil v Přerově, r. 1897 maturoval na gymnáziu v Přerově. Působil na FFUM v Brně, znalec anglického jazyka a literatury. Zemřel v Brně-pochován v Přerově.

Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov 1982;Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha, 1962. S.96.;.

Narozen na Bruntálsku. Hudební zkušenosti získal už jako sborista olomouckého dómu. 1859–1864 byl kapelníkem ředitelem něm. divadla v Praze. 1881–1897 působil jako ředitel ve vídeňské opeře. Složil několik sborových písní.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzitav Ostravě, 1999.S.23;

Narozen v obci Roveň u Jičína (n.Dolní Roveň). Elév vojenské hudby od 15 let. První angažmá u divadelního orchestru získal v Českých Budějovicích. V letech 1920–1934 členem orchestru olomoucké opery. Poté v letech 1934–1938 působil v rozhlasovém orchestru Ostrava a pak přešel do Brna, kde od r. 1938 – 1952. Zdokonalil se u prof. Strobla ve Vídni 1924–1926 a v metodice u J. Fügera v Praze v letech 1945–1947. Uplatnil se významné jako sólista, od 1942 jako člen Moravského dechového kvinteta. Od roku 1945 vyučoval na brněnské konzervatoři (řádně od r. 1952) a od r. 1950 na JAMU. Autor publikace: Fagotová hlasivka, její důležitost, zhotovení a funkce.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1970.S.78.; Československý hudební slovník. Díl 1. Praha 1963. S.555.;

Bohosloví studoval v Olomouci. Ordinován 5.7.1912. Od roku 1942 působil v Prostějově Působil jako prof. náboženství na gymnáziu v Prostějově .

Springer, J.: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974. S.10.;.

Narozen v Čermné u Lanškrouna (n. Dolní Čermná). V r. 1957 pracoval v OÚNZ Prostějov, od r. 1957 dosud v ústavu farmakologie LF UP, od 1990 přednosta ústavu. 1991 jmen. profesorem pro obor farmakologie. 1968 jednoroční stipen. pobyt v Montrealu. Spoluautor 4 skript Přehled farmakologie a 2 skript Praktikum z receptury. Publikoval 93 vědec. prací, spoluautor 4 patentů.

Žurnál UP, 1992, červen, č.38, S.5;foto..

Nejprve se vyučil soustružníkem a v r. 1950 absolvoval dělnickou přípravku pro pracující, V letech 1951–55 studoval herectví na DAMU v Praze. Poté nastoupil jako herec v Divadle Jiřího Wolkra, kde působil až do předčasného důchodu v r. 1991.. Původně začínal jako filmový scénárista, v polovině 60. let přesunul zájem k televizi a divadlu. Nejprve psal hry pro děti, později napsal 6 her pro dospělé. Vytvořil scénáře k filmům Láska jako trám, Křídlovka pro Majoránku, Žalobníci, Osení ad. Otec novinářky a moderátorky Míši Jílkové.

Slovník českých spisovatelů od roku 1945.Díl 1, A-L.Praha 1995.S.340.; Rusínský, Milan: Vše pro člověka. In: Severní Morava, sv. 48. 1984.

Absolvoval reálku v Prostějově a učitelský ústav v Příboře. Od března 1893 působil v Bludově, za okupace byl u dcery v Olomouci a pak se opět vrátil do Bludova.

Severní Morava, sv. 26, Šumperk 1973. S. 73.

Studoval na reálce a prům. škole v Brně a v Praze. Poté 10 let praxe asistenta a projektanta, 1905–8 v USA. 1908–15 asist. u olom. stav. fy Jana Hublíka. R. 1915 složil stavitelské zkoušky a osamostatnil se. Z díla: Návrh na Národ. dům v Chicagu/1908/;prů­čelí domu Beerových, Ostružnická 9, Olomouc/1908/;sou­těž. návrh na Mohylu míru u Slavkova;průčelí hotelu Přerov, Pekařská 7, Olomouc-zbořeno, hrobka zakladatelů VSM na Ústřed. hřbitově v Ol. /1912/;přestavba domu Denisova 47, Ol/1915–16/, aj. Část architekt. pozůstalosti uložena u J. Kováře ml. v Olomouci.

Kšír, J, : Staré olomouc.špitály a jejich situování.In: Zprávy VÚO, 1964, č.118, S.3.; ZKVMO, 1984, č.229, S.28–29.;Zatloukal, P.: Architektonické dílo J.Kováře st..In: ZKVMO, 1980, č.208, S.5–11.;.

Narozen v Doloplazích (u Olomouce). Studoval právnickou fakultu v Praze, ale studia nedokončil. Příležitostně se věnuje novinářství. V roce 1992 mu vyšla kniha " Vzdušné zámky".

Adamovič : Slovník české literární fantastiky a seance fiction. Praha 1995.;

Pracoval jako inspektor ČSD v Olomouci.

Filip, Z. : Připomínky ke PKK 1987. ;

V r. 1905 absolvoval německé gymnázium v Šumperku a poté se přihlásil na techniku do Brna. Po dokončení studií působil jako asistent. V r. 1912 odchází do služeb státní stavební správy v Lublani. Uplatnil se jako vynikající projektant vodních děl, mostních a železničních staveb a současně také jako pedagog technivké fakulty lublaňské univerzity. Později se stává děkanem fakulty a po válce rektorem univerzity.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1995.S.68.;

Vystudoval na učitelském ústavu v Příboře. Svou učitelskou dráhu nastoupil na obecné škole v Postřelmově, poté v Libhošti, Trnávce, Frýdlantě nad Ostravicí, Lhotce, Příboře. 1900 odchází do Brna a studuje na české technice matematiku a přírodní vědy. 1905 byl jmenován profesorem učitelského ústavu ve Slezské Ostravě. Současně učil na ostravské hornické škole. 1902 založil populárně vědecký časopis Příroda a škola. Sám napsal trojdílnou příručku Přehledy věd přírodních.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.95–97.;

Profesorem obchodní akademie. Po 1. světové válce působil v zahraniční službě v Anglii, Kanadě, Mexiku a nakonec jako generální konzul Československé republiky v australském Sydney. Diplomat, spisy z oboru obchodnictví.

PNP – LA Česká společnost za velkých válek 20. století.

Vystudoval bohosloví v Olomouci, 1878. Působil od roku 1935 ve Vrahovicích, ředitel školy.

Katalog kněží arcibiskupství olomouckého.Olomouc 1949.S.124 –125.;.

V roce 1890 absolvoval gymnázium v Kroměříži, poté bohosloví v Olomouci, kde vysvěcen r. 1895. Působil na Valašsku. Kokory 1895–1907, Rokytnice 1907–1916, poté dómským vikářem v Olomouci, r. 1934 odešel do pense. Členem DLU 1914–1935, 1919–1928 členem výboru. Publikoval pod pseudonymem J. Lesík.

Poselství. Olomouc 1938. S. 299–300.