Osobnosti Moravy.eu

Regionální historik, který žil v Bystřici pod Hostýnem, psal kroniku města. Ředitel ZŠ v Bystřici pod Hostýnem. Stál u zrodu a byl dlouholetým redaktorem měsíčníku Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem.Čestný občan Bystřice p.H. Poslední desetiletí žil v Domově důchodců v Bystřici.

Fabián, J. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S.15.;

Hampl, Jaroslav: Herma Barfusová. Medailon k 80. narozeninám . Olomouc, Okresní knihovna 1978.;

Pedagogicky působil v Olomouci zprvu jako výpomocný profesor češtiny a francouzštiny na SG v Olomouci v letech 1923 – 1924, poté prof. České státní reálky. Překládal Denise, Vilsona aj.

Símě hořčičné.Olomouc 1947, S.205.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1962, S.11.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1893

V letech 1945–1951 absolvoval gymnázium v Zábřehu, po studiích v Praze na UK 1951–1953 fakulta společenských věd VŠPHV, obor historie, v letech 1953–1955 FFUK působil jako ved. pobočky Státního archivu Opava se sídlem v Olomouci pracoviště Janovice 1958–1960, 1960–1962 vedoucí archivu v Janovicích. Od r. 1962 PhDr., CSc, habilitace 1969 na katedře historie FFUP. Profesorem 1980–1990, DrSc.1984..Stal se jedním ze zakladatelů jejího Kabinetu regionál. dějin při katedře historie FFUP 1962–1992. Od r. 1996 externista Předseda redakční rady ÚV ČSPB 1988–1989, člen redakční rady ČaČH 1986–1989, člen předsednictva ČSHS 1988–1989, předseda redakční rady Acta UP (Facultas philosophia 1976–1984 a Historica 1979–1990. Člen redakční rady VVM 1974–1979, člen redakční rady Vlastivědných listů v Opavě 1979–1989 a člen redakční rady Severní Moravy v Šumperku od r. 1973. Jeho odborná činnost zaměřena na české dějiny 1918–1945, protifašistický odboj v českých zemích a okupované pohraničí, regionální dějiny a historický místopis, dějiny měst a obcí, nauka o historických pramenech a archivnictví. Dlouholetá polupráce s olomouckým nakladatelstvím Adla – autor příruček pro studium dějin. Rozsáhlá publikační činnost. Zemřel na mozkovou mrtvici.

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk, Vlastivědný ústav 1974, S.5.
ZVSMO, 1982, č.17–18, S.34–35.; Lexikon současných českých historiků. Praha 1999.č.z.17. Spur­ný, F.: Severní Morava, 43, 1982. S. 71–76. Spurný, F.: Severní Morava, 62, 1991. S.76–78. Olomoucký den, 31.12.2005– Už jen vzpomínky, S.4., Severní Morava, sv.91. 2006, S. 70–75 /foto/ Hoffmannová, J.: Biografický slovník archivářů českých zemí. Praha, LIBRI 2000. S.68. BSSSM, seš.8 (20.) Ostrava 2006 S. 15–17.(Bibliografie)

Doc. Josef Bartoš, DrSc.

Narozen v Dětkovicích na Prostějovsku. Architekt projektant KNS v Určicích u Prostějova. Absolvoval ČVUT Brno.

Toman, P.: Dodatky ČSVU.Praha 1955, S.23.;.

Rodák.Působil v Praze. Spolu s manželkou Šárkou Bartoškovou (1924–1982) autor Filmových profilů I., II. Působil na Katedře divadelní a filmové vědy FFUK v Praze.

Ilustrovaná encyklopedie.I­.Praha, Encyklopedický dům 1995.S.114.

PhDr. Luboš Bartošek, CS.

V roce 1960 absolvoval fakultu architektury a pozemního stavitelství VUT Brno. V letech 1960–1976 působil v projektovém ústavu v Brně ( projekt obchodního domu v Prostějově) a pedagogicky na Střední průmyslové škole stavební v Brně a ve Zlíně. Zde vyučoval architekturu a stavební kreslení. Od roku 1990 se věnuje reklamní a vydavatelské činnosti v nakladatelství Ateliér I-M Zlín., nyní sídlí v Luhačovicích. Je autorem odborných publikací: Funkcionalistická architektura na Moravě: Morava a Slezsko pro podnikatele. Publikoval také v Almanachu k výročí školy SPŠS. Spolu s Irenou Voštovou se podílí na vydávání číslované řady Průvodce Moravou a Slezskem a vydávaní beletrických knih od česko-amerických autorů, zejména kanadských.

Čechová, Stanislava: Literární místopis Zlínska. Zlín 1998. Fabián, Josef – Ševčíková, Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí 2009. S.22.; http://czechfolks.com/…kladatelstvi- www.atelierim.cz

Ing. arch. Miloš Bařinka

Studoval na státní průmyslové škole v Brně a na Akademii výtvarných umění ve Vídni. V letech 1913–1919 se stal prof. architektury na vídeňské Akademii. Na přelomu století se stal protagonistou středoevropského modernismu. Jeho největším dílem je budova Národní banky ve Vídni. Mimo jiné navrhl Priessnitzovo sanatorium v Jeseníku. a stavěl je v letech 1908–1910 a 1928–1929.

Biografický slovník Slezska a Severní Moravy I.Vyd.1.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1993.S.18.

Po otci zdědil malířský talent. Navštěvoval nižší gymnázium ve Vidnavě. V r. 1882 přešel k otci do učení, kde vystudoval jen dvě třídy, řemeslo ho táhlo více. Společně s otcem restauroval oltáře v Polsku. Učení trvalo 7 let a pak jej otec poslal na vandr. Měl se vzdělávat obhlížením v muzeích a galeriích ve Vratislavi, Vídni, Berlíně a v severní Itálii. R. 1892 zemřel jeho otec a tak převzal malířskou a ozdobitelskou dílnu ve Vidnavě. Podílel se na zřízení městského muzea a 1923–1924 byl členem městského zastupitelstva.

BSSSM, seš. 5 (17.) Ostrava 2004 S. 15.

Po studiích na nižším gymnáziu vstoupil do laboratoře technologického průmyslového muzea a pak do vyšší průmyslové školy, kde maturoval v r. 1907. Působil u zemského finančního ředitelství (celní úřad), složil zkoušku dospělosti na učitelském ústavu v Praze a vystoupil ze státní služby. Poté studoval na filozofické fakultě filologii a filozofii. Po válce dokončil studia a působil na středních školách ve Znojmě, Vyškově a Hranicích. Literárně činný už na studiích gymnázia. Psal verše, prózy, kritiky,eseje. Publikoval v časopisech Archa, Česká mysl. Členem DLU od r.1929. Knižně vyšlo: Brouk a ona (1926), Jdu za svou písní (1928), Monolog člověka (1935).

Poselství.Olomouc 1938.S.202.;.

V Olomouci působil jako advokát, tajemník obchod. komory. Zakladatel staroněmecké školy šachové. Šachový skladatel. Vítěz 1. mezinárod. skladatel. soutěže r. 1856. ;Redaktor čas. Wiener Schachzeitung.

Malá encyklopedie šachu.Praha 1989, S.31.;.

Profesor češtiny, od r.1937 ředitel přerovského gymnázia.Zasloužil se o modernizaci ústavu a o zřízení tělocvičny.Za okupace byl 1.8.1942 penzi­onován, po osvobození se opět ujal správy gymnázia.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982..

Vyučen aranžérem na ZUŠ Štursova, Olomouc. Pracoval jako aranžér v Jednotě Olomouc v období 1978–1985. Oděvy Olomouc s působením v různých místech Moravy: Jeseník, Krnov, Uničov, Ostrava. Jeho velká plátna umístěna ve vinárně Ing. Čalkovského v Olomouci. Ve volných chvílích se věnoval hudbě, bicí a kytara. Po operaci šedého zákalu téměř oslepl a chodil s bílou holí. Zemřel na covid.

Osobní setkání na Příčné 999/2 dne 21.4.2020

Po studiu na nižším gymnáziu v Olomouci absolvoval Hospodářskou školu ve Vyškově. Od svého otce Rudolfa Bečáka převzal rodinný statek ve Velkém Týnci čp. 11, z něhož v krátkém čase udělal příkladné hospodářství. Od svých pětadvaceti let (1912) byl členem obecního výboru, po roce 1919 po dvě volební období starostou obce V. Týnec. Od mládí byl politicky činný. Jako člen Okresního národního výboru v říjnu 1918 podílel se na státním převratu v Olomouci. Patřil k předním funkcionářům agrární strany, za jejíž program byl zvolen v roce 1925 do poslanecké sněmovny, kde působil 10 let (do r. 1935). Od r. 1928 byl předsedou Ústředí starostenských sborů v Brně a předním činitelem mnoha institucí okresních i zemských. Za okupace se aktivně zapojil do odboje v skupině Obrana národa a po zatčení v dubnu 1942 byl vězněn do konce války v Brně, Osvětimi a Buchenwaldu. Na následky útrap koncentračních táborů, zemřel ve věku 63 let.

Tichák, Milan: Paměti obce Velkého Týnce.Olomouc, DANAL 1998.S.63. Šev­číková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. velký Týnec 2007. S.64.;

V letech 1939–45 ředitel Slovanské knihovny v Praze, 1945–49 Národní a univerzitní knihovny Praha, 1951 přednášel dějiny polské literatury na UP v Olomouci. Významná slavistická publicistika v Národních listech. Překládal z polštiny a ruštiny.

ČBS.Praha Academia 1992,, S.33.;.

Odborník v lesním hospodářství, inspektor Severomoravských státních lesů v Krnově. Publikoval v odborném tisku a ve vlastivědném sborníku Severní Morava.

Filip, Zdeněk: Kalendárium 1997. Šumperk, Vlastivědný ústav 1997.

'

Působil na olomoucké univerzitě v letech 1652–1661, přednášel logiku, matematiku a metafyziku.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.285.;.

Manžel Heleny Běličové.Člen korespondent ČSAV 1955.R.1934–39 stud.FFMU Brno, 1939–45 učil na RG v Kyjově, 1946–57 pedagog na FFUP v Olomouci, 1953–57 rektor Vysoké školy pedag.v Olomouci, od r. 1957 prof.UK Praha.Autor učebnic.

Z díla: Dolská nářečí na Moravě. 1954. ;
Sedm kapitol o češtině. 1955. ; Biografie: ČBS. Praha, Academia 1992, S. 36. ;.

Prof.PhDr.Jaromír Bělič, CSc.

V letech 1949–1952 asistentka výtvar. výchovy UP Olomouc, 1962–1979 prof. LŠU; malba květin, zátiší, tapisérie

Kobza, Fr.: Potkávání něhy.=Stráž lidu, 1987, 14.07., S.4.;Květy pro Marii Bělohlávkovou.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1987, srpen.;Katalog výstavy-M.Bělohlávková­.Olomouc, PKO 1982..

Narozen na Přerovsku. Studoval na učitelském ústavu v Kroměříži (1891) a složil státní zkoušku z tělocviku pro středníškoly. Učil v Kvasicích a v Kroměříži. Profesor reálky v Kroměříži až do roku 1937. Tělovýchovný pracovník činný v Sokole, náčelník kroměřížské Jednoty 1900–1915, Župy Hanácké (1900–1916). Dlouholetý jednatel a kronikář Musejní a knihovní jednoty 1900–1921, jednatel Moravana (1906–1908). Psal články z oboru tělovýchovy do Tyrše, Českoslovanské Moravy, Hané, Slova, Tělesné výchovy (Olomouc), Nové tělesné výchovy (Praha) a Věstníku sokolského (Praha). Složil řadu tělocvičných skladeb většinou s vlastní hudbou. Z díla: Pomlázka; Tanec Beduínů; Hry se zpěvěm I., II., III.; tituly vydané ve Státním nakladatelství. V rukopise zustaly: Skupiny; Zvyky a obyčeje na Kroměřížsku.

Mejsnar, Karel: Půl století veřejné knihovny. Kroměříž 1947. S.33. Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…? Praha 1957. Fabián, Josef – Ševčíková,Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S.27. webové stránky obce Citov

Pocházel z početné selské rodiny. Absolvoval učitelský ústav v Příboře a poté působil od r. 1881 jako učitel ve Velké nad Veličkou a v Súchově , kde se stal řídícím. V roce 1888 odešel učit do obce Blatnička, kde se oženil a pak působil na měšťanské škole v Napajedlích. Po různých životních peripetiích prodal majetek a odešel roku 1898 do Petrohradu. Po návratu učil v Kunčicích pod Ondřejníkem a v Ostravě.. Když byl pro rozpory se školskými úřady předčasně penzionován, odešel do Frenštátu pod Radhoštěm a na delší dobu s dcerou do Vídně. Na výzvu svých přátel z Horňácka se před první světovou válkou vrátil na Slovácko.. Po roce 1918 se odstěhoval k provdané dceři do Skalice, kde krátce učil na gymnáziu, v roce 1934 krátce pobýval v Javorníku, 1937–39 ve Strážnici, odkud se odstěhoval do Luhačovic a nakonec přesídlil k neteři do Olomouce, kde 18. března 1944 zemřel a je pohřben. Rozhodujícím momentem pro jeho literární tvorbu byl právě pobyt na Moravském Slovácku, k němuž přilnul.. Patřil k iniciátorům a hlavním členům tzv. Súchovské republiky, svérázné společnosti bohémů, kam patřili mj. spisovatel Otakar Bystřina, spisovatel František Táborský, malíř Joža Uprka a další. Vzpomínky na toto kamarádství sepsal a pod názvem Súchovská republika v roce 1926 vydal O. Bystřina. Knižně vyšel v roce 1896 román Cikáni, povídky Z tichých vesniček (1897), Ze slovácké vísky (1911), román Jano Šibenec – kurucký komandýr (1917), povídky Skon upíra (1918), divadelní hra Zbojníci (1920) a povídky Žalostiny (1923). Od roku 1898 pravidelně přispíval do časopisu Besedy lidu a užíval pseudonymy Jiří Staša, V. Jurda. Jeho příspěvky najdeme též v Časopisu VSMO (1888–89), v Českém Lidu, Květech, od r. 1913 v Lidových novinách, Nivě, Zlaté Praze a dalších .periodikách.

Prozaik, autor žánrových obrázků ze slovácké vesnice. Ačkoliv pocházel z Hané, rozhodujícím pramenem pro jeho literární tvorbu se stalo Slovácko. Do Olomouce přesídlil až na sklonku života k neteři.

Lexikon české literatury.1.díl, Praha 1985., S.184–185.; Všetička, F.: Zakladatel Súchovské republiky. In: Kolář,B.: Z paměti literární Olomouce. VSMO 2004. S.16–18.; Ševčíková, H. Říjnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, č.10/2006, S.19;

Ředitel reálného gymnázia v Hranicích .

Daň krve moravskoslezských škol 1939 – 1945.Brno 1947.S.18.;. Fišmistrová, Věra: Vlastenec a hranický pedagog. Nové Přerovsko, 13, č.20. S.10.;

Abs. FFUK Praha-historie, pom. vědy. Naposledy působil jako redaktor týdeníku Obnova. Psal do 30 různých časopisů a novin, věnoval se české literární historii 17. a 18. stol. Autor monografií o Balvínovi, Koniášovi. Člen DLU v Olomouci od r. 1928. Užíval pseud. BOBE, Kamil Havelka, B. Zub.

Poselství.Olomouc 1938, S.205–206.;Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..P., SPN 1973, S.393.;(bá): Koniášův životopisec.LD, 30.8.1990, S.5.;

Pracoval v armádě, spoluprac. s čsl. zahranič. odbojem. 1951–53 ved. spec. chemic. katedry na Vojenské tech. akademii v Brně. Hudebník-klavír, složil orchestrál. doprovody k sokolským cvičením. Tiskem vyšly „Nové směry“. Autor učebnic pro střední průmyslovou šk. chemickou.

Literární místopis Přerovska -OA Přerov 1982.;.

Rodným jménem Jana Dudíková. Po ukončení obecné a měšťanské školy v rodišti studovala na učitelském ústavu v Přerově a Kroměříži. Po maturitě nastoupila jako výpomocná učitelka v Praze, kde se provdala za Otakara Berdycha, komisaře ministerstva zemědělství. Po jeho tragické smrti v roce 1936 se plně věnovala výchově syna a školské práci na obecných školách. Jako absolventka učitelského ústavu učila na obecných školách ve Velké Praze. Po roce 1945 si dálkovým studiem pedagogiky, češtiny a tělesné výchovy doplnila vzdělání na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity a v roce 1952 studium ukončila doktorátem z pedagogiky. Téma rigorózní práce bylo " Funkce pohybové hry ve výchovném procesu mateřských škol." Na rodný kraj nezapomněla. V roce 1955 se podílela na založení Hanáckého souboru v Praze, který propagoval Hanou a hanácký folklór. V roce 1946 byla povolána do Výzkumného ústavu pedagogického v Praze, kde byla pověřena vypracováním nových osnov tělesné výchovy pro základní a mateřské školy. Od r. 1956 působila jako odborná asistentka na katedře teorie a metodiky tělesné výchovy Fakulty tělesné výchovy a sportu UK v Praze. V roce 1964 se jí podařilo realizovat myšlenku společného cvičení rodičů a dětí. Brzy se tato myšlenka rozšířila nejen v celém Československu , ale i v řadě zahraničních států.

Řezáč, František: Jana Berdychová. In: Tovačovské zámecké nokturno.Tovačov 2007. S.99–101.

Univ.prof. PaedDr. Jana Berdychová, CSc.