Osobnosti Moravy.eu

Po maturitě na telčské reálce, kde byl veden prof. Fromkem a C. Michnou odešel na AVU do Prahy. Studoval u prof. Vláda Budoviče a Františka Ženíška. Stal se členem Svazu českých výtvarných umělců. Pedagogickou dráhu zahájil v Telči, v letech 1913–1918 učil na Reálném gymnáziu v Litovli a v období 1919–1941 v Prostějově. Přátelil se s básníkem Jiřím Wolkerem a malířem Evženem Trunečkou (1907–1971). Učil kreslení a deskriptivní geometrii. Umělecký zájem a bohaté teoretické znalosti doplněné zahraničními studijními cestami po Itálii, Francii, Španělsku a Německu uplatnil nejen v učitelské práci, ale i umělecké tvorbě. Ovládal olejomalbu, temperu, perokresbu, lept, řezbu do dřeva i kamenotisk. Mnoho jeho kreseb a akvarel z dvacátých a třicátých let minulého století zachycuje poetickou krajinu Vysočiny i Hané. Ve čtyřicátých letech zachycoval život v ulicích, na tržištích, ale i krásné okamžiky na divadelním jevišti či v orchestru. Kresby tužkou zachytily scénu z Traviaty, Dalibora, Pikové dámy aj. Tvořil také půvabná exlibris, která jsou ozdobou mnoha knihoven. Jeho dřevoryty a litografie zdobí mnohé knihy. Největší částí jeho výtvarné tvorby jsou olejomalby, akvarely a kvaše ( Plumlovsko, Drahanská vysočina..) Mnohá ocenění získala jeho grafika. Zúčastnil se řady společných výstav v Telči, Olomouci, Prostějově, Zlíně. Poslední samostatnou výstavu měl v roce 1956 v Prostějově. Stál u zrodu Klubu přátel umění v Prostějově a Sdružení hanáckých výtvarných umělců Rejsek. Jeho tvorba je ve sbírkách Galerie Muzea Prostějovska.

Havránek, F.: Výtvarné umění na Prostějovsku., S.100.; Toman, P.: NSČSVU.I.1947, S.459.; Janoušek, D.: Výtvarné dílo A.Kameníka.=Šta­feta, 13, 1981, č.2, S.3–6. Malíř A.Kameník.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1987, prosinec, S.22.; Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2011,č.12.

PSEUDONYM k literárním esejům, vl.jm. Zdeněk GÁBA

Od r. 1961 stomatologická klinika LF UP, 1968 /69 osm měsíců v Dánsku, 1978 jmen. docentem, krátkodobé pobyty v Dánsku 1982, 1984, 1988. 1989 jmen. profesorem, od r. 1990 přednosta kliniky. Stomatolog – ortodontista. Propracoval způsob řízení přípravy ke specializač. atestace z čelistní ortopedie. Autor skript, monografií. Často účasten na mezinár. kongresech.

Žurnál UP, 1992, červen, č. 39, S. 5, foto;.

Toman, P.: NSČSVU.I.Praha 1947, S.459;.

Narozen na Prostějovsku. Řídící učitel v Ratajích (na Kroměřížsku) a v Kroměříži. Publikoval v časopisech : Vlastivěd. věstník pro mládež župy olomoucké, Věstník sokolské župy hanácké, Českoslovanská Morava, VSSM.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970. S.90.;Sprin­ger,Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947. S.25.;Fi­alová, A.: Bibliografie okresu Kroměříž.Kroměříž 1984, zázn.č.3602, 5564, 7726–7730, 8034. ; Marek, P.: Bibliografie okresu Prostějov.Prostějov 1990, zázn.č.1896, 2853.

Malíř a krajinář Hané.

Toman, P.: Nový slov.českoslo­venských výtvarných umělců I.Praha 1947,S.460.;.

V roce 1978 maturoval na gymnáziu v Praze 2, v letech 1974–1978 studoval FFUK obor archivnictví. V letech 1984–1988 absolvoval Husitskou teologickou fakultu UK v Praze. V roce 1985 získal PhDr. 1983–1990 odborným archivářem v Archivu ústřední rady Církve československé husitské. Od r. 1990 působí v SOKA Olomouc a od r. 1998 ředitelem SOKA. Autorem knihy Paměti obce Štarnova. Olomouc 1996. Spoluautorem knihy Šternberk slovem a obrazem. 1996.

Lexikon současných českých historiků. Praha 1999, č.z. 255.

PhDr. Bohdan Kaňák Ph.D

Ředitel gymnázia, literárně činný.

Kulturní místopis SOKA Přerov, 28.4.1997;

Dětství prožil v Týně nad Bečvou, kam se jeho rodiče přestěhovali. Reálné gymnázium studoval v rodišti a rok před maturitou odešel na klasické gymnázium do Kroměříže, aby se zdokonalil v latině. Maturoval zde v roce 1926. Po studiích francouzštiny a češtiny v Brně pokračoval ve studiu na filozofické fakultě. Poté krátký čas působil v brněnské univerzitní knihovně a od září 1933 do roku 1941 pedagogicky působil na gymnáziu v Lipníku nad Bečvou. Poté krátce učil v Přerově, ale záhy byl propuštěn a poslán na nucené práce. Po osvobození v roce 1945 působil v Čs. rozhlasu Brno ( na přímluvu spisovatele Ivana Olbrachta). V roce 1951 odešel do Olomouce, kde se stal ředitelem Krajského vlastivědného muzea a stal se též ředitelem rozhlasového studia v Olomouci. V letech 1959 až 1961 učil na Základní škole ve Velké Bystřici. Poté přešel učit na gymnázium v Olomouci-Hejčíně, kde působil do roku 1970, kdy odešel do důchodu. Při všech svých profesích byl publicisticky činný v široké oblasti zájmů a témat. Věnoval se historickému místopisu, stál u zrodu ediční činnosti olomouckého muzea. Publikoval v regionálním tisku. někdy pod značkou – jkz. Jeho články z historie Lipenska najdeme na stránkách Záhorské kroniky ( (1937–1938), Lipenského kulturního kalendáře (1973, 1979), Kdy,kde, co v Olomouci aj. Knižně vyšla v roce 1959 v Krajském nakladatelství Olomouc jeho sbírka Helfštýnské pověsti. V roce 1972 se autorsky podílel na vydání knihy 700 let obce Štěpánova.. Pohřben byl v rodišti. (Doupalová, E.: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.. Praha, SPN 1987. * Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993.)

Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2012, červen. Doupalová, E.: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.. Praha, SPN 1987. * Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993.

PhDr. Jaroslav Kanyza

Syn Anny Kanyzové a PhDr. Jaroslava Kanyzy. Absolvoval gymnázium v Olomouci, DAMU v Praze, od r. 1970–1977 Divadlo Na zábradlí Praha, Film.Studio Barrandov 1977–78, 1980–83 hrál v inscenacích Noční zkouška – Laterna Magika, hostování v pražsk. div., TV inscenace, seriály, filmy. Autor básnické sbírky Delirium Cordis 1986, vlastní bibliofilský náklad. Rozsáhlá výtv. činnost, uspořádal cca 55 vlastních výstav, 64 výstav se zúčastnil doma i v zahraničí. V roce 2017 dvě výstavy v Olomouci Galerie G a Galerie Labyrint. Téma Poslední sběr.

Moravské osobnosti umění a kultury-SVK Olomouc; Kdy kde co v Olomouci 1993, červen, S. 29., Kdo je kdo v ČR-osobnosti české současnosti, Praha 2002., Pogodová, Eva: Rozhovor měsíce. Kdy-kde-co v Olomouci, leden 1993. S.8–10.

Působila v olomoucké knihovně v metodickém odd. Hojně publikovala v odborném tisku: Čtenář, Knihovník, Z knihovnické praxe, Čitatěl aj. Zemřela v Olomouci. Pohřbena v Lipníku nad Bečvou.

Gymnázium začal studovat v Moravských Budějovicích. V septimě přešel na nově založené Pedagogické gymnázium do Jihlavy. Protože nemohl sehnat místo na Jihlavsku zažádal o Moravské Slovácko. Začal učit na ZŠ Bánov, poté přešel do Vlčnova a nakonec trvale zakotvil ve Strání. Vytvořil tam literární kroužek, který slavil velké úspěchy. Hodně publikoval v denním tisku i časopisech: Rovnost, Mladá fronta Učitelské noviny, Slovácké noviny, Tvorba, Literární měsíčník, Malovaný kraj, Rozmarýn, Kulturní rozvoj, Alternativa Nova aj. Mezitím si dálkově vystudoval Pedagogickou fakultu UP v Olomouci. Do důchodu odešel v roce 1992. Psal básně, prózu a překládal z francouzštiny.

Na druhém břehu. Praha Unie českých spisovatelů 1992. S. 106–107.;

Pracoval ve Stavoprojektu Olomouc.

Slovník česk. a slov. výtv. umělců 1950–2000, 5. díl, Ostrava 2000.,

Od mládí projevoval zájem o archeologickou historii svého rodiště. V roce 1951 se přestěhoval do Mohelnice, kde pracoval v podniku MEZ (dnes Siemnes) jako frézař. Ve volném čase se jeho koníček ještě více projevil. Začal spolupracovat s významnými archeology. V Mohelnici spolupracoval v letech 1953–1971 s PhDr. Rudolfem Tichým, CSc. (1924–1993), poté od r. 1959 s PhDr. Jindrou Nekvasilem, CSc. (1926–2009) v Moravičanech a od r. 1969 s Dr. Vladimírem Gošem v Lošticích. Zachraňoval nálezy na Mohelnicku, objevil řadu lokalit a podílel se na vzniku muzejní expozice v mohelnickém muzeu. V první polovině devadesátých let , již nemocen se pustil do archeologického průzkumu kostela Všech svatých ve Vyšehorkách (n.m.č. Líšnice), který zakončil odbornou studií. Všechny sběry vykonával ve volném čase a bez nároku na jakoukoliv odměnu. Spolupracoval s odborníky z archeologického ústavu na výzkumech v Mohelnici, Moravičanech a sám provedl výzkumy v Paloníně, Lošticích, v biskupském hrádku v Mohelnici a ve Vyšehorském kostele. V roce 2005 mu byla odhalena pamětní deska na nádvoří mohelnického muzea. Výrazně ovlivnil i mladého archeologa Karla Faltýnka.

Faltýnek, Karel: Vzpomínka na pana Vladimíra Kapla. In.: Archeologie Moravy a Slezska, 5 ,2005. S.87 –89.; Goš, Vladimír: Vladimír Kapl – zemřel archeolog amatér (16.5.1926–30.1.1999). In.: Pravěk. Nová řada 1999, č. 1. S.471.; Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S.277.; Kaplová, Alžběta: Archeologické výzkumy V. Kapla https://is.muni.cz/…Diplomka.pdf

V Olomouci na němec. reálce učil dějepis a zeměpis až do r. 1871, poté ředitelem G ve Valašském Meziříčí až do r. 1894, kdy šel na odpočinek. Vrátil se do Olomouce, přechodně správce dívčího učitel.ústavu a dále působil na ústavu hraběte Poettingea.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.128–129.;.

Lektor hudby na univerzitě v Brně, prof. konzervatoře v Brně.

Hudební rozhledy, 7, 1954.; Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.Praha 1992.S.230.;.

Zabýval se lékařskou osvětou.

Slavětínský, Milan: Lékař literát.=Štafeta, Prostějov 1978, č.2., S.21–22.; Ethen, W.: -Portréty a silhuety.I.Pros­tějov 1926, S.97.; Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.S.72–73.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.26.; Slavětínský, M.: 60 let od smrti.=ZVSMO, 1986–87, č.23–24, S.25–26.; Slavětínský, Milan: MUDr. F.Karafiát, vesnický lékař a literát.Hanácké noviny, 1991, 5.10., příl., S.3.;.

Člen Loutkového divadla Radost v Brně od roku 1964.

Kmoníčková, Eva: V roce 1996 zemřeli.Brno, MZK 1997, S.15.;

Studoval gymnázium v Brně 1889–1891, od 1901 se učil zámečníkem a knihařem, od 1893 byl stavitelským úředníkem v Praze, r. 1896 pracoval v advokátní kanceláři v Tišnově, r. 1901 se odstěhoval do Brna. V Olomouci působil v r. 1910 jako tajemník NJ východomoravské, od 1911 redaktor týdeníku Palacký ve Valašském Meziříčí. Od r. 1920 redaktorem časopisu Haná v Kroměříži, od r. 1923 v Přerově, v redakci čas. Obzor. Od r. 1926 žil samotářsky v Dluhonicích u Přerova (n.m.č. města Přerov). Autor beletrie čerpající z moravské historie i ze současnosti.

Lexikon české literatury.2/I­I.Praha, Academia 1993.S.659–661., Fischer, R.: Olomoucký památník, Olomouc 1938., Kunc, Jaroslav: Slovník soudobých českých spisovatelů. Praha, Orbis 1945.sv.1. S. 346–348. Všetička, F.: Olomouc literární, Olomouc 2002., Ficek, V.: Biograf. slovník širšího Ostravska, 4.díl, Opava 1981.

Syn měšťana a řeznického mistra. V letech 1866–1874 studoval gymnázium v rodišti, poté klasickou filologii do r. 1878 na FFUK v Praze. Od r. 1879 působil jako suplent na Slovanském gymnáziu v Olomouci, r. 1882 přešek na matiční gymnázium v Uherském Hradišti. Do Opavy odešel r. 1889 a o dva roky později se tam oženil a měl čtyři syny. Na gymnáziu vyučoval latině, řečtině, češtině a tělocviku. Vedl učitelskou knihovnu a v programech gymnázia publikoval seznam knih. Na veřejnosti vyvíjel aktivní činnost zejména v Sokole. Od 1893 řídil pěvecký spolek Křížkovský a od května 1896 byl jeho starostou. Zprávy publikoval ve VMO.

Profesor A.K. In: VMO, 10, 1902, S.2–7. BSSSM,seš.3 (15.) Ostrava 2002.S. 71.

Narozena ve Střelicích u Litovle čp. 6. Tatínek František K. ( 1911–1978) byl četnickým strážmistrem a maminka Marie v domácnosti (1920–2016), později pracovala jako účetní v Jednotě Zábřeh. Měla staršího bratra (1940–1991) povoláním lesní ing., který působil v Opavě. Povolání otce přinutilo rodinu k častému stěhování. Školku absolvovala v Úsově, školu základní ve Štítech, později v Zábřeze na Moravě 1954–1956. V roce 1956 v důsledku maďarského puče byli všichni četníci posláni do civilu a tak se rodina přestěhovala do vlastního domku v Uničově. Pak otec pracoval jako závozník ČSAD a matka dojížděla do Jednoty Zábřeh. Růženka dokončila základní školu v Uničově v roce 1962 a poté studovala na Střední knihovnické škole v Brně, Křížová 48/50.Po maturitě nastoupila 1. 8. 1966 do Státní vědecké knihovny v Olomouci, kde působila až do 1.8. 2006, kdy odešla do důchodu. Od r. 1966  – 1975 pracovala ve výpůjčním oddělení na středoškolském místě . V letech 1967–1972 studovala dálkově na Karlově univerzitě v Praze knihovnictví a vědecké informace, obor společensko-vědní. Byla to doba reformace a pozdější normalizace. Po jaru 1968 přešla Katedra knihovnictví a Vědecké informace pod Fakultu sociálních věd a publicistiky KU. Ovšem své studium zakončila opět pod hlavičkou Filozofické fakulty UK v Praze. Diplomovou práci na téma:" Analýza požadavků MVS a MMVS a její výsledky pro oddělení nákupu knih ve Státní vědecké knmihovně v Olomouci" obhájila u doc. Cejpka na výbornou a byla v prosinci 1972 slavnostně promována.V letech 1975–2006 pracovala na Poradní službě Bibliografické informační služby (BIS) na vysokoškolském místě. Souběžně byla asi od r. 1979 členem odborné skupiny pro VTEI (kde byli knihovníci vědeckých knihoven, vedoucí VTEI při velkých podnicích a překladatelé i tlumočníci) při Československé vědecko-technické společnosti, sídlící v Ostravě na Tř. Karla Maye. Na podzim 1989 dostala Čestné uznání za dlouholetou činnost. Po Sametové revoluci členové odborné skupiny sami sobě projevili nedůvěru, sami sebe vyřadili ze svých řad a ukončili v květnu 1990 svou činnost.
RK má syna Martina Karáska, narozeného v r. 1980 v Olomouci. Nebyla vdaná. V Olomouci bydlela 9 let na Hotelovém domě a 1977–2017 na ul. Heleny Malířové v Olomouci a nyní bydlí v Uničově spolu se synem. Spoluautorka bibliografie s Václavem Prchalem: Životní prostředí (objevilo se v knihovně Kongresu ve Washingtonu). Autorka Soupisu děl J.A.Komenského ve fondu SVKOL.

Osobní a písemné sdělení dopisem 1.3.2023 hš

Mgr. Růžena Karásková

Narozen v Německém Brodě (n. Havlíčkův Brod). Hereckou dráhu zahájil roku 1918 u kočovného divadla. V letech 1929–1935 působil v olomouckém divadle, Poté hrál 1935–1944 v Národním divadle Moravská Ostrava, kde se též uplatnil jako rozhlasový herec.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.seš.7. Os­trava, Ostravská univerzita 1996.S.52–53.

Poslední rakouský císař, český a uherský král.Následníkem se stal po smrti svého strýce Františka Ferdinanda d Este v červnu 1914, císařem pak po smrti Františka Josefa I / 21.11.1916.Olo­moucká městská rada vyjádřila svou loajalitu novému panovníkovi přejmenováním ulice Litovelské na Karlovu (n.Riegrova).Náv­štěva císaře Karla I.v Olomouci v neděli 16.12.1917.Při­cestoval dvorním vlakem na olomoucké hl.nádraží v 9 hod.dopoled­ne.Prvním bodem programu návštěvy byla účast na opětném vysvěcení garnizónního kostela P.Marie Sněžné po jeho opravě.Pak byl přijat na radnici, poté odjel do arcibiskupské rezidence.Posledním bodem programu byla účast při vysvěcení vojenského hřbitova v Černovíře.V 12, 15 odpoledne opustil dvorní vlak olomouc.hl.nádraží. Vroce 2004 byl blahořečen.

Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918.Praha, Fiala, Jiří: Návštěvou v Olomouci.In: Kdy, kde, co v Olomouci 1993, leden, S.16–17.; Encyklopedie osobnosti Evropy, Praha. 1993.

Narozen v Alojzově (n.m.č. Rudy nad Moravou). Syn majitele papírny. Studoval na gymnáziu v Šumperku. Od r. 1922 studoval na Akademii ve Vídni a v letech 1925–1926 na AVU v Praze. Po absolutoriu odejel na pár let do Itálie, odkud se vrátil v r. 1928. Po návratu pobýval jako svobodný umělec několik let doma a později přijal místo učitele na technické škole v Krnově. Jako realistický umělec, který se věnoval především krajinomalbě vystavoval v Šumperku, Olomouci, Brně a Ostravě. Po válce byl odsunut do Wolfenu v NDR, kde byl zaměstnán jako textilní návrhář. V r. 1956 odešel do Freiburgu, kde pracoval jako malíř a grafik na volné noze. Námětově se často vracel k rodnému kraji. V roce 1993 se v Šumperku konala souborná výstava.

Toman,P.: NSČVU. I. Praha 1949. S. 466. ; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.62.;

Olomoučané nabídli husitské posádce v kartouzském klášteře v Dolanech u Olomouce 10 000 zlatých za vyklizení kláštera, posádka to přijala a Olomoučané pak kartouzku rozbořili.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc, Danal 1995. S 147. Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc, Danal 1995. S 147. Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc, Danal 1995. S 147.