Osobnosti Moravy.eu

Po smrti rodičů (matky 1917), žil u příbuzných ve Zvoli.Při oslavách 28.10.1918 byl těžce raněn.1923 mat.na G v Zábřeze.Čes­koslovenskou církví byl poslán na studia pravoslavného bohosloví do Sarajeva, 1928 se vrátil do vlasti, aby učil pravosl.náb.na obec.školách.Z e­xistenčních důvodů se vrátil v r. 1929 zpět do Chorvatska a stal se popem v sever.Jugos­lávii.Redaktor čas.srbské pravosl.církve­.1939 byl církví poslán do USA, kde se usadil.Rád maloval, ikonografie.Vy­učoval malířství.Své expresivní obrazy vystavoval v USA, r.1966 též v Šumperku.Autor historie vlastního olomouc.rodu, která vyšla v trilogii : Olomoucká romance;Gabriel, písař olomoucký;Olo­moucké elege;

Lexikon české literatury.I.Praha 1985.S.803 – 804.;.

Počáteční kroky na ledě a také svá první vystoupení prožívali na zimním stadionu v Olomouci. Jejich prvním a cílevědomým trenérem byl otec. Když byl v roce 1952 služebně přeložen do Prahy, stěhovala se celá rodina s ním. V Praze pokračovala jejich sportovní příprava v kategorii jednotlivců, pak v kategorii sportovních dvojic a posléze v tancích na ledě. V této disciplíně dosáhli největších úspěchů. Stali se sedmkrát mistry republiky (1959–1965), mistry Evropy v roce 1964/1965, a čtyřikrát mistry světa v letech 1962–1965). Při vrcholovém sportu oba úspěšně odmaturovali. Eva na Umělecko průmyslové škole v Praze. Po ukončení závodní činnosti se stali předními sólisty americké lední revue Holiday On Ice. Eva je provdána za amerického krasobruslaře Jackie Grahama. Žila v americkém Texasu a v současnosti žijí střídavě v Anglii a v České republice v obci Lipnice . V Olomouci se každoročně pořádá tradiční mezinárodní závod v tancích na ledě „Memoriál Pavla Romana“. Je to v bruslařském světě velmi oblíbený závod, při posledním ročníku s účastí čtrnácti národů a téměř stovky sportovců. V červnu 2003 převzala na Klášterním Hradisku Cenu města Olomouce v oblasti sportu za rok 2002.

Roman, Zdeněk: Eva a Pavel Romanovi. Praha 1967. Kirchner, Jaroslav: Hvězdy českého sportu. 2000. Havrlant, Egon: Eva Romanová…Olomoucký den č. 133, 9.6.2003. S.9.;

Významný český operní pěvec-basista, od roku 1941 dlouholetý člen opery Národního divadla v Praze, manžel herečky Marie Glázrové. Původně řádně vystudoval lékařství. (r.1932 abs. LFUK Praha).

V letech 1938–1941 působil v Českém divadle v Olomouci, odkud jej Václav Talich angažoval do Národního divadla Praha. Národní umělec r. 1964. Zasloužilý člen ND Praha 1975. V repertoáru měl stěžejní role basového oboru, jako např. Kmet (Braniboři v Čechách), Kecal (Prodaná nevěsta), Mumlal (Dvě vdovy), Paloucký (Hubička), Beneš (Dalibor), Vodník (Rusalka), Basilio (Lazebník sevillský), Mefistofeles (Faust a Markéta), Zachariáš (Nabucco), Ramfis (Aida), Daland (Bludný Holanďan). Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově.

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.131.;.

Student um.pr.šk.v Praze v letech 1889–1896 u prof.Myslbeka, V období l898–1907 působil jako pedagog na AVU Praha, od r. 1908 vlastní ateliér v Praze.

Toman, Prokop: NSČSVU.I.Praha 1947.S.290.;.

Narozen jako nejstarší syn početné rodiny domácího tkalce Valentina H. na šumperském předměstí. Už od dětství pracoval v prvních šumperských textilkách a záhy se z něho szal kvalifikovaný tkadlec. V letech 1871–1872 patřil k zakladatelům Dělnického vzdělávacího spolku v Šumperku. Pro knihovnu spolku objednal v Lipsku a ve Vídni první socialistické knihy a časopisy a propagoval je mezi šumperskými dělníky. V dubnu 1874 zastupoval šumperské dělníky na ustavujícím sjezdu soc. dem. strany v rakouském Neudörfelu. V březnu 1875 se zúčastnil tajné schůzky moravských a slezských spolkův Branticích u Krnova. Za tyto akce byl v Brně odsouzen za spolčování brněnským zemským soudem v listopadu 1875 a odsouzen k několikatýdennímu vězení.Přesto v srpnu 1876 byl už opět jako delegát severomoravského dělnistva přítomen na 3. sjezdu sociální demokracie ve Vídni. Někdy v roce 1877 se přestěhoval do Vídně a tady zcela zapomenut zemřel.

BSSSM, seš. 4 (16.) Ostrava 2003. S. 41.

Redaktor Selských novin v Olomouci v letech 1887–1891, Moravských a Lidových novin v Brně, psal i beletrii pod pseud.E.Mánek, E.Sušický, Velebil.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.85.; Hatlák, Vlad.: Žurnalista Eman Hatlák 1873–1897.Brno 1937.S.32.; Vopravil, J.Slovník pseudonymů v české a slov. literatuře.Praha, SPN 1973.S.611.;.

Po absolvování Husovy čs. bohoslovecké fakulty v Praze byl farářem v Hosticích a Hanušovicích na Šumpersku. Od roku 1971 pracoval jako dělník v Prefě Postřelmov a potom na poště v Šumperku, podílel se v utajení na církevních aktivitách a publikoval pod pseudonymem v církevním tisku. V letech 1990–2006 pracoval v OS zaměstnanců poštovních, telekomunikačních a novinových služeb, byl členem Sněmu ČMKOS a zástupcem šéfredaktora odborového časopisu PTN Echo. Zároveň působil jako výpomocný duchovní v Olomoucké diecézi Církve čs. husitské.. V roce 2008 byl oceněn čestným uznáním za dlouholetou duchovní činnost ve Štítech, o rok později jmenován významnou osobností Rudy nad Moravou. Nyní je opět farářem v Hosticích a je členem církevního zastupitelstva. Podílel se na publikaci ČSSD Náboženství a sociální společenství, časopisecky publikoval řadu odborných prací,, časopisecky i knižně rovněž překlady poezie a prózy ze slovanských jazyků.

Mgr. Emil Jan Havlíček byl členem Obce překladatelů.

http://otavinka.blog.cz – 16.4.2011 Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Fi – Ju. Valašské Meziříčí 2010.

Hostice – (n. m.č. obce Ruda nad Moravou).

Gymnazijní studia absolvoval v Olomouci. Poté se vyučil knihkupcem. Praxi získal v různých místech monarchie, např. v Brně, v německých Brémách. Roku 1869 se usadil v Moravské Ostravě. Založil knihtiskárnu v Místku, roku 1887 převzal od Franze Eattolika jeho tiskárnu v Moravské Ostravě a s ní vydávání listu Mahrisch-schlesischer Grenzbote. V roce 1990 přeměnil list v první ostravský deník Ostrauer Tagblatt. Věnoval se také činnosti v ostravském mužském pěveckém spolku, jehož byl předsedou.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Sešit 9.Ostrava 1997.S.45.;

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1845

• ac-: Krásné jubileum.=Stráž lidu, 1984, 11.10.,S.4.;

Nestor olomouckých typografů.=Stráž lidu, 1982, 9.10.,S.4.;.

Řezbářskou praxi ve Vsetíně, Praha od r. 1909, abs. AVU 1914, prof. Myslbek. Asist. kreslení v Brně. Autor Smetanova pomníku v Holešově, vnitřní výzdoby městské spořitelny v Prostějově.

Toman: NSČSVU 1947.I.-S.340.;.

V letech 1912–1920 studoval na gymnáziu v Přerově. Národní umělec 1981.

Čeští skladatelé současnosti.Praha 1985.S.96–97.fotografie; ČBS.Praha 1992.S.214.;

Studoval gymnázium v Písku v letech 1934–1941. Poté odešel studovat do Prahy na Lékařskou fakultu v Praze. Vojenský lékař, Voj. katedra UP.

dokument. list/97

Významný historik lesů. Zájem o lesnictví projevil v době války v letech 1942 – 1944, kdy byl praktikantem na lesní správě velkostatku v Čechách pod Kosířem. Od prosince 1944 – 26.2.1945 byl nasazen na nucené zákopové práce v Rakousku. Po otevření vysokých škol ukončil studium na VŠ zemědělské druhou státní zkouškou v r. 1949. Od 1. června 1948 nastoupil u Technického ústavu státních lesů (pozd.Lesprojekt) jako zařizovatel lesů na pobočce v Olomouci. V roce 1954 složil náročnou zkoušku pro samostatné lesní hospodáře a v r. 1955 začal působit jako samostatný Ing.- specialista historie lesů, později jako vedoucí v Brandýse nad Labem až do penze k 1. 5. 1987. Během zaměstnání vystudoval stavební fakultu VUT v Brně a r. 1968 získal hodnost kandidáta věd. Činný byl i v důchodu až do r. 1999. Specializace na historii lesnictví a myslivosti v našich zemích.Publikoval v časopisech: Les, Severní Morava, Slezský sborník, Acta UP. Autor mnoha publikací. Za rozsáhlou vědeckou a literární činnost byl vyznamenán stříbrnou medailí Univerzitou Palackého v Olomouci.

Kdy-kde-co v Olomouci, 1983.; Bibliografie vlast.sborníku Severní Morava 1–50.Šumperk, 1988.;. Lesnická práce,r.80 (2001),č.2/01

Ing et Ing Emil HOŠEK, CSc.

Stud. G ve Vídni, poté německé v Olomouci, kde maturoval r.1876. Potom studim v Lipsku, kde se seznámil s TGM, pak v Berlíně a ve Vídni. Emeritní prof. filozofie ve Freiburgu .

Edmund Husserl.Prostějov 1991.;/foto/;.

Dětství prožíval střídave ve Vídni a Šumperku. Vystudoval ve Vídni. Komponoval klavírní koncerty, sonáty, písně opery – celkem 7.Od roku 1931 se usadil v Šumperku natrvalo. Po válce byl jako Němec odsunut.

Filip, Z. Šumperské portréty. In Šumperk město a jeho obyvatelé. Šumperk 1996.S.211–213.

Rozená Siblíková. Absolvovala Státní grafickou školu v Praze a poté VŠUP u Aloise Fišárka v Praze, kde se věnovala malbě a tvorbě gobelínů. Od r. 1953 žije a pracuje v Přerově, od r. 1965 vystavuje Olomouc, Ostrava, Přerov, Praha, Polsko. Ex libris součástí souborů pro Belgii. SV-Přerov 1966, 1977, 1985, 1987, Brno 1969, Olomouc 1989. Realizace: keramické stěny a reliéfy Olomouc, Přerov, Potštát-Valšovice, Kroměříž, Kojetín, Hranice. V roce 1997 při velké povodni na Moravě bylo z větší části znehodnoceno její dílo. Pohřbena v Přerově dne 22.3.2013.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989./fotogra­fie/;ZKVMO, 1983, č.223, S.7.;Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka.Olomouc, VÚ 1991./Katalog/;by­tem: Kosmákova 60, Přerov;.

Studoval v Olomouci a Příboře. Působil zprvu na obecné škole v Bystročicích, r. 1897 byl povolán na jedinou českou obecnou školu do Olomouce, tenkrát v Purkrabské ulici. Působil jako sólista v Žerotíně, po tatínkovi byl 12 let spolkovým archivářem, učil na housle na hudební škole Žerotín. Na Plumlov se již nikdy více nevrátil, protože zemřel ve 47 letech.

• mt-: Milovníci Plumlova. In: Rok na Hané 1992. Olomouc, Hanácké noviny 1991.S.118.

Roz. Pospíšilová, automobilová závodnice, autorka vzpomínkové knihy. Narodila se v rodině zámečnického mistra jako nejmladší dítě. Měla ještě sestru a bratra. Navštěvovala dívčí obchodní školu hraběte Poetinga, hrála na klavír, cvičila v Sokole. Učila se německy, francouzsky a anglicky. Pracovala jako korespondentka Pražské úvěrní banky v Olomouci, jejímž vedoucím byl Čeněk Junek.. Když byla v roce 1917 zřízena pobočka v Brně odešla s Junkem do Brna. Po vzniku Československa odešla se svým bratrem do zahraničí, krátce pracovala ve Francii a ve Švýcarsku a pak se na pár měsíců vrátila do Olomouce. Pak teprve odešla do Prahy. Její nastávající manžel Č. Junek jí přivedl k automobilovému sportu. Jako první žena u nás získala v roce 1921 řidičský průkaz. Provdala se 24. června 1922. Manželé si koupili první bugatku. Zprvu jezdila s manželem jako spolujezdec, ale v letech 1924–1928 proslula jako automobilová závodnice. Po smrti svého manžela 15.7.1928 při Velké ceně Německa, závodit přestala. Později se provdala za automobilového závodníka Ladislava Kháse. Stala se nejúspěšnější ženou automobilového sportu. Během čtyř let absolvovala 25 závodů. Od 30. let až do odchodu do důchodu pracovala u Bati při výrobě pneumatik.Za 2. světové války byla zapojena do ilegálního odboje. Motorismu zůstala věrna i po válce. Podílela se na organizaci plochých drah, pomáhal s organizací první šestidenní v Československu, působila v pořadatelském sboru Masarykova okruhu. Do 90. let přijížděla také do Šternberka jako divák automobilových závodů ECCE HOMO, kterých se sama v roce 1926 zúčastnila.. V roce 1972 vyšla její vzpomínková kniha „ Má vzpomínka je Bugatti“ a v roce 1990 převyprávěl její příběhy Miloš Kovářík v knize Královna volantu. Olomouc ji poctila in memoriam Cenou města Olomouce 2005 v oblasti sportu.

ČBS. Praha 1992.S. 289.
Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010.,S. 51–52. Ševčíková, Hana: Listopadová výročí středomoravského regionu. : Týnecké listy 2010, listopad. S.4. http://otavinka.blog.cz/…lenka-na-5-1

Alžběta Pospíšilová – rodné jméno

Narodila se v obci Studeněves (u Slaného). Mládí prožila ve Velké Bystřici, po otcově smrti r. 1911 přesídlila s matkou do Prahy. Od mládí se pokoušela o literární tvorbu, první prózu jí zveřejnil r. 1906 otcův známý J. Merhaut, redaktor Moravské orlice, který ji též pomohl s volbou literárního pseudonymu. Debut podepsán Eva Jurčinová. 1909–1911 se stýkala s F. X. Šaldou, později s autory okruhu Moderní revue. Její literární salon navštěvovali též J. Zrzavý, Z. Braunerová aj. Psala básně, eseje, portréty, literární referáty, psala do Lid. novin. Překládala z francouštiny a ruštiny. Knižně: Návrat a jiné novely. 1920; Básnické sbírky: Psyché mluví. 1928. ; Eseje: Podobizny spisovatelek světové galérie. 1929. ; román: Jen srdce 1936. ; monografie: Julius Zeyer. 1941. ;

Lexikon české literatury. II/1., Praha 1993, S. 587–588.; Kdy kde co v Olomouci 1990, leden, S.30; Týnecké listy, 4/2007, S.9;

Celý život prožila v Ostravě. 1938 absolvovala učitel. ústav a učila. 1952 absolvovala státní kurz pro logopedické asistenty. 1966 založila logopedickou poradnu. 1960 získala v Olomouci na PF specializaci v oboru logopedie.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.64;

V letech 1940 – 1962 působil v Přerově, do r. 1947 v Optiko­techně, pak v Meoptě, kde od r. 1946 ředitel, zakladatel a od r. 1962 ředitel Ústavu pro výzkum optiky a jemné mechaniky v Přerově, 1962 – 1974 působil na přírodovědecké fakultě UP v Olomouci, od r. 1964 univerzitním profesorem.

ČBS.Praha 1992.S.313.;.

Působil v Olomouci od roku 1952 ve FN na neurologické klinice v Olomouci, v r. 1964 se habilitoval, 1991 profesor. Přednášel v letním semestru 1971 na LF univerzity v Hamburgu/Saar, SRN, obor neuroradiologie. Vědeckovýzkumná činnost v problematice kostních dysplázií vertebrobazilárního přechodu. Autor 135 časopiseckých statí se zaměřením na otázky neuroradiologie, z toho 46 v zahraničí, 1 monografie ad.

Portrét, foto.Žurnál, 1992, č.2, S.7, říjen.;

Vedla stát. inspektorát hudeb. škol v Čechách, od r. 1954 učila na LŠU v Praze, 1962 jmenována vzornou učitelkou. Spolupracovala na Albu etud LŠ hudebních, revidovala skladby Kl. Slavického a M. Kopelenta. Žije v Praze. Za války 1942–45 vězněna v konc. táboře.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982.ČSHS.2.díl­.Praha 1965, S.1055.; Zemřela profesorka Eliška Kleinová.In. Přerovské echo,1999,č.11.S.9.

Od června 1939 napojen na organizaci Obrana národa, později se stává jeho velitelem. 23.11.1939 je zatčen gestapem. Odsouzen v Berlíně spolu s dalšími 6 členy Obrany národa k trestu smrti.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1995.S.66.;

V roce 1959 absolvovala Katedru knihovnictví FFUK Praha a poté nastoupila do metodického oddělení Krajské lidové knihovny v Olomouci. Později pracovala jako vedoucí metodického oddělení, vedoucí Katalogizačního oddělení v Okresní knihovně Olomouc. Pedagogicky působila v Ostravě v postgraduálním studiu a knihovnických kurzech. Publikovala v odborném knihovnickém tisku: Čtenář (1976), Naše knihovna (1974–1979), Z knihovnické praxe (1974, 1988) ad.Manželka spisovatele a vědce, emeritního profesora UPOL Stanislava Komendy.

Sto let české knihovny v Olomouci. Olomouc Okresní knihovna 1989.

Mgr. Eva Komendová