Osobnosti Moravy.eu

Absolv. FF UP, obor polština a němčina. Novinář: (HN, Stráž lidu, Zpravodaj OF OL), redaktor, recenzent, politický komentátor, překladatel z polštiny. Zabývá se česko-polskými. vztahy, současnou básnickou tvorbou, židovskou kulturou i mezinárodní politikou. Stál u zrodu lit. časopisu Scriptum, sborník pro literaturu, umění a život, zde vychází i současná polská lit. v překladech. Jeho překlady se objevily ve sborníku Světová lit. Publikuje v časopisech: Mosty, Nová přítomnost, Host, Literární noviny, Tvar. V letech 1995–97 působil v naklad. Votobia a v r. 1999 založil v Olomouci s.r.o. nakladatelství Burian-Tichák, které se uvedlo autobiogr.knihou Vlasty Chramostové. V r. 2001 byl oceněn za novinářskou činnost Cenou Ferdinanda Peroutky. Vydavatel periodika Listy, spolu s T. Tichákem. Zemřel na služební cestě ve Vídni, kde měl uvádět výstavu. Náhle zemřel. Pohřeb se konal 18.10.2014 v O­lomouci. Od roku 2016 je na jeho počest udělována Cena Václava Buriana. Václav Burian, jehož jméno cena nese, byl český polonista, překladatel, básník, vydavatel a redaktor dvouměsíčníku Listy. Své první překlady a texty publikoval v samizdatu. V osmdesátých letech vydával olomoucký samizdatový časopis Ječmínek. Původně československý exilový časopis Listy vydával spolu s Tomášem Tichákem od roku 2003. Za svůj vztah k polskému disidentu byl v červnu 2014 oceněn na pražské ambasádě Polské republiky Medailí vděčnosti Evropského centra solidarity v Gdaňsku.

Osobní a písemné sdělení. Parte (foto Vladislava Galgonka).

Studoval gymnázium v Lipníku nad Bečvou. Profesor Vysoké školy zemědělské v Brně RNDr. Jan Calábek, od roku 1954 externí ved. laboratoře vědeckého filmu ČSAV, v letech 1961–66 předseda Čs. společnosti pro vědeckou kinematografii. Zabýval se především studiem pohybu rostlin pomocí filmu ve vztahu k růstovým látkám. Z jeho filmů uveďme: Starý smrk vypravuje, Jak roste chléb, Povrchové napětí, Rostlina a světlo, Rostlina a voda, Klíčení, Pohyby rostlin, Chemie v kuchyni, Rostlina a teplota aj. V roce 1954 byl vyznamenán státní cenou a za své filmy získal celou řadu cen a vyznamenání.

Univerzitní prof. botaniky na VŠZ v Brně až do r. 1971, kdy odešel do důchodu. Nadále se věnoval výzkumu a pedag. činnosti při zpracování výukových filmů. Autor více jak 35 publikací, 80 článků v odbor. a populár. tisku, podíl na 35 popul. vědec. filmech. Pozornost na svět. výstavě v Montrealu.

Čs.tvůrci dokumntárního filmu.Praha, b.r., S.18–19. BARTOŠEK, Luboš. Filmový kalendář 1973. Praha, 1973, S. 27–28

Narozen na Přerovsku.

Základní školu vychodil v rodišti a poté studoval reálné gymnázium ve Šternberku. Po dvou letech školu opustil a nastoupil do učení jako tkadlec v Libině na Šumpersku. Po vojně r. 1954 pracoval jako skladník v Mototechně v Olomouci. Od r. 1970 žije v Třebíči, kde byl do r. 1976 skladníkem v.p. Technomat. Od roku 1960 publikoval v novinách a časopisech: Rudé právo, Květy, Rovnost, Tvorba, Literární měsíčník aj. Debutoval básnickou sbírkou Ptačí krajiny (Ostrava, Profil 1973), ale jako bibliofili vydal sbírku Milostiplná ( Třebíč vl.n. 1970). Vydal řadu bibliofilských tisků. Autor intimní a přírodní lyriky: Aby už nikdy (Třebíč 1972), Krajiny usmíření (Třebíč 1974), T tvých zahradách (Třebíč, Klub přátel poezie 1975, ilustrace V.Toman), Chystání léta (Brno, Blok 1980).

Slavíková, Věra: Spisovatelé Jihomoravského kraje.Brno KJM 1989;Slovník české literatury 1970–1981.Praha ČS 1985, S.50–51;Lid.demokracie, 30.12.1991..

Studoval SPSŠ Olomouc, poté FFUP, obor historie, dějepis, čeština. 1966–1971 pracoval ve VMO, byl nucen odejít z politických důvodů, 1968 titul PhDr. 1972–1988 Okresní archiv Olomouc, od 1991 opět ve VMO. V roce 1992 na MU v Brně získal kandidáturu věd. Od r. 1991 Zakladatel a majitel nakladatelství Memoria (historické pohlednice Olomouce, drobné publikace o Olomouci, pověsti, památky, obnovení vydávání vlastivědného sborníku Střední Morava a redaktor. Publikuje v ročenkách SOKA Olomouc, sbornících ze sympozií, v čas. Muzeum Prostějovska aj. Spolumajitel obchodu s obuví a koženým zbožím. Historik, který se spezializuje se na středověké hospodářské dějiny a dějiny města Olomouce. Zakladatel TJ Ligy stovkařů.

Wikipedie.cz

PhDr. Miloslav Čermák, CSc.

Spolupracoval s olomouckým botanikem prof.Fr.Polívkou. Působil jako farář v Horní Lhotě .Uveřejnil básně v časopise Muzeum;Obzor;Vlast.

Český slovník bohovědný.III.Praha 1926, S.311.;

Do jednoty bratrské byl přijat r. 1533 v Mladé Boleslavi, kde se mu dostalo školního vzdělání, r. 1536 studoval ve Wittenbergu a pak zastával nižší funkce v Litomyšli. Později byl uznávaným kazatelem. Byl často vysílán do zahraničí, např. v r. 1540 do Štrasburku. 1549 vysvěcen na kněze. R. 1553 byl zvolen v Přerově biskupem a v témže roce jmenován protonotářem jednoty. Skládal písně, přeložil do češtiny žaltář, sbíral lidová přísloví.

Lexikon české literatury. Praha : Academia, 1985. S.459–460.;

Rodák z Olomoucka. Vědecky a pedagogicky působí na Masarykově univerzitě v Brně.

Kdo je kdo 1994–1995. Praha 1994. S.93.

Vystudoval gymnázium ve Šternberku. Po čtyřech letech v dělnických profesích studoval dva roky speciální pedagogiku na PdF UP v Olomouci, pak absolvoval specializaci filmové umění na FFUP. Od 1995 dramaturg Divadla hudby v Olomouci. V letech 1992–93 jeden z pořadatelů sborníku Bítov. Autor bibliofilské sbírky básní Světnice propadlého světla (Olomouc, vl.n.1990). Autor scénářům k programům o George Traklovi, Rostislavu Valuškovi aj. V roce 1994 vydal antologii české duchovní lyriky 20. století pod názvem Krajiny milosti.

Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990–1995. Olomouc, Rubico 1996.S.51.

JUDr. Alois Daněk pěvec-amatér, barytonista. Vystupoval v Moravanu v Kroměříži, zejména v Dvořákově Svaté Ludmile nebo Smetanově Hubičce.

Československý hudební slovník.I.Praha 1963.S.225.;. Fric, Ota: Hudba na Kroměřížsku. Kroměříž 1941. S.41.

Něm.původu, 1939 se přihlásil k čes.národnos­ti.1925–29 stud.Př.fak.něm­.univ.v Praze, 1926–39 asistent tamtéž.1939 pro nesouhlas s nacismem opustil univ., učil na vl.žádost na RG Jana Nerudy v Praze.Vězněn v konc.táb.1945–60 prac.MŠ, od 1962 prof.UK.Mor­fologie

ČBS.Praha Academia 1992, S.104–105.;.

Pocházel z velmi chudých poměrů. Začal studovat v Těšíně, pokračoval v Opavě, ale maturoval na gymnáziu v Kroměříži r. 1879. Poté studoval na vídeňské univerzitě filozofii, germanistiku a historii a dosáhl doktorátu r. 1887.
Plně se věnoval spisovatelské činnosti. Psal německy. Ve svých prózách se rád vracel do krajiny, kterou poznal v dětství.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.3.Opava 1979.S.22–23. BSSSM,seš.3 (15.).Ostrava 2002.S. 50.

PhDr. Jacob Julius David

Jeho vztah k poezii se vytvářel už od dětských let, kdy přednášel básně ve školním rozhlaase, při vítání občánků či na pohřbech. V letech 1981–1985 absolvoval Pedagogickou fakultu UP v Olomouci. Pak pracoval jako učitel základní školy. S rodinou žije v Čechovicích u Velkého Týnce. Řada jeho samizdatových sbírek byla v roce 2008 přerušena pozdním debutem Kámen mlýna, kterou vydalo nakladatelství Host v Brně. Verše publikoval v časopisech Psí víno, Landek, Týnecké listy. Akustické realizace básní přednesl na řadě míst, nejdále ve Walesu. Je básníkem hodiny mezi psem a vlkem. V databázi knih o něm píší, že je básnický bard, který se vyhýbá cvrkotu literárních kaváren a mediální páře nad hrncem. Jeho básnické sbírky následující: Obruče vzduchu (2011) aa Hrana ohně (2015), spolu s debutem jsou beznadějně rozebrány. Mgr. Stanislav Denk pracuje jako komunální politik, je 1. místostarostou pro finanční a legislativní záležitosti obce Velký Týnec.

Mgr. Stanislav Denk

V Olomouci pobývala slavná pěvkyně Emma Destinová několik dní před svým představením, jímž byla Smetanova Prodáná nevěsta dne 23.6.1918. Za velké účasti čes.občanů byla uvítána na nádraží zakladatelem Žerotína Jindřichem Geislerem a ubytována v rodině JUDr. Ferdinanda Tomka. S městem se rozloučila 27.6.1918.Vzpo­mínkou byl zápis v pamětní knize Žerotína a fotografie věnovaná hostitelské rodině.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963.;Vodáček,A­dolf: Nejslavnější česká pěvkyně.=Stráž lidu, 1988, 9.7.,S.4.;.

Narozen v Janovicích u Polné (n.Polná).

V roce 1930 absolvoval Přírodovědeckou fak. UK Praha. Působil jako středoškolský profesor v Jablunkově, Telči a Bruntále. Prováděl terenní výzkumy a sběry, zpracocal rozsáhlý herbář. Člen Čs. botanické společnosti. Publikoval: Květena Uhlířského vrchu u Bruntálu – s E. Opravilem, články v Mykologickém zpravodaji, Zprávy Vlastivědného ústavu Olomouc aj.

Kubásková, E.: Kdy zemřeli…? 1980–1985. Praha, NK 1992, s.50.;Nekrolog: Čes.mykologie, 39, 1985, č.3, s.183–184.

Třebčín nyní.část obce Lutín

Studoval G v Kroměříži, v 1836–40 v Hradci Král.1841–45 jako písař na Hukvaldech, 1845–8 na Mírově, od ledna 1849 v Brně v redakci Ohéralova Týdeníku.Přispíval do Lumíru a Koledy, Týdeníku a čas., které redigoval: Moravský národní list 1853–57;Moravské noviny 1858–63;aj.Povídky za jeho života knižně nevyšly.Hrálo se drama Jaroslav Šternberk aneb Porážka Mongolů u Holomouce.1859­.;Přítel Boženy Němcové.Souborně vyšlo jeho dílo r.1924 u Prom­bergra.Pamět.des­ka v Kvasicích u Kroměříže.

Z díla: Hanácké povídky. Praha, ELK 1940. ;První povídky hanácké. Olomouc R. Promberger 1924. Staré hanácké povídky. Ostrava, Profil 1987.

Biografie: Dějiny české literatury. III. Praha, NČSAV 1961, S. 558. Skalička, Jiří: Proč staré hanácké povídky Antoše Dohnala?Doslov. In: Staré hanácké povídky. Ostrava Profil 1987, S. 234–249. ; Vopravil, J. :Slovník pseudonymů. . Praha, SPN 1973, S. 604. ; Spáčil, J. : Haná v díle A. Dohnala. =VVM, 1, 1946, S. 163–164. ;.

Byl nejstarší z deseti dětí. V Brně studoval na nižším gymnáziu, kde na něj měl výrazný vliv prof. František Bartoš v letech 1888–1892 a poté na Prvním českém vyšším gymnáziu v Brně, kde maturoval v r. 1896. Poté studoval bohosloví v Brně a byl vysvěcen v r. 1900. kaplanem ve Hvězdlicích a farářem v Šardicích. Redaktorem studentského časopisu Záboj, kde publikoval své prvotiny. Debutoval v Novém Životě překlady esejí Arnolda Hella. Přátelil se s Dostálem-Lutinovem, Jakubem Demlem. Redigoval Obzor a Nový Obzor. Od r. 1923 působil v Křižanově u Brna. Od r. 1937 na odpočinku v Prostějově. Členem DLU v Olomouci od 1913, místopředsedou v letech 1928–35, 1936–37. ;

Lexikon české literatury.I.Praha 1985. S. 572–573.; Poselství. Družina literární a umělecká. Olomouc 1938.

Rozená Hábová. Po maturitě na gymnáziu ve Valašských Kloboukách studovala Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor čeština, ruština, kde absolvovala v roce 1960. Poté pracovala několik měsíců v Krajské knihovně ve Zlíně a v kulturním zařízení v Ostravě, kde také pedagogicky působila na Střední knihovnické škole. Od roku 1964 pracovala ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. V roce 1990 zastávala funkci zástupkyně ředitele a zároveň vedla oddělení katalogizace. Od roku 1998 působí v knihovně olomouckého arcibiskupství. Po roce 1990 najdeme její odborné články především v časopisech Knihovní obzor a Z knihovnické praxe. Podílela se na zpracování bibliografických soupisů, které vydávala olomoucká vědecká knihovna a ve spolupráci s Muzejní a vlastivědnou společností v Brně zpracovala knihy: Bibliografie okresů Vsetín (1991), Olomouc (1996,1997), Jeseník (2002) a Šumperk (2002). V roce 2007 vyšla knižně také rozsáhlá personální bibliografie PhDr. Víta Dohnala, CSc. (1955–2006). PhDr. Emilie Dohnalová

Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. Ševčíková, Hana :Květnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2012, květen. http://otavinka.blog.cz/…ie-dohnalova

Básník, lyrik katolické orientace, příbuzný s J. Zahradníčkem. Do r. 1937 působil v Protivanově jako kaplan. V 50. letech vězněn, 1967 rehabilitován. 1939–1940 redigoval čas. Akord, kam přispíval do r. 1948, dále do čas. Archa. Vrcholnou sbírkou : Lidský živote.

Lexikon české literatury.Praha 1985.S.574–575.; Polák, V.:Literární místopis okresu Blansko.Blansko 1985.S.150.;Brabec, J.: Slovník zakázaných autorů.Praha 1991.S.74.;Slovník spis.okr.Žďár nad Sázavou.Třebíč 1992­..

Studoval na gymnáziu v Zábřehu a Litovli, kde r. 1941 maturoval. 1941–1944 působil jako učitel, 2 roky v koncentračním táboře. Po válce studoval FF UK Praha, 1948–1953 učil jako středoškolský profesor v Novém Jičíně a Šumperku. 1953–1968 v ČSAV.Emeritní profesor univerzity v kanadském Torontu. Čestný doktor Masarykovy univerzity v Brně.

Slovník českých spisovatelů.To­ronto, 1982.;Schneider, Jan: Lubomír Doležel. In: Machala: Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu.Olomouc, FFUP 1990.S.117–118.;.Fabián, J.- Ševčíková, H.:Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě.A-Fi. Valašské Meziříčí 2009., S. 81.; Machala, L.: Za profesorem Lubomírem Doleželem. Žurnál 2.2.2017.

Rozená Heclová. Prvním manželem literární kritik Ladislav Soldán. Po přestěhování do Olomouce se jmenovala Dopitová. Genealogii zpracovala do 16. století. Po absolvování knihovnické školy v Brně, pracovala od 1.9. 1959 v knihovně v Šumperku jako metodička. A poté od 1. 9. 1972 v Olomouci. Zprvu na metodickém oddělení a později 1974 – 1983 na regionálním oddělení. Koncem roku se odstěhovala ze zdravotních důvodů dětí do Krkonošů. Tam působila v různých hotelech jako tělovýchovná pracovnice, fyzoterapeutka, ale v letech 1984 – 1993 jako dobrovolná knihovnice v Harrachově. V devadesátých letech se vrátila do Olomouce. K časopisům s léčivou tématikou: Meduňka a Regenerace, zpracovávala přes patnáct let jmenný a věcný rejstřík. Pro KČT vytvářela 1978–2021 turistické značky na Olomoucku. V KRNAP působila jako dobrovolný strážce.

Osobně znám. hš

Od r.1922 žil a působil v Přerově, první básně vyšly vl.n.r.1927; Autor studií=„Vincenc Vavra, životopisec B.Němcové“/1934/, „Dějiny státního převratu r.1918 v Přerově“, příspěvky v deníku Haná-mutace Obzoru od r.1929;

Z díla: Středomoravský kraj. Přerov a soudní okres přerovský. Přerov, Strojil 1940. Biografie: Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov;.

Pseud. zvolil podle rodiště otcova -Lutín. Překládal z němčiny a latiny. Redigoval almanachy a časopisy: Archa, Nový život (1905–1907), přispíval: Hlídka literární, Náš domov, Obzor, Rozkvět, Rozvoj, Vlast aj. Užíval pseud. Fr. Kalina, Karel Lutinov, Karel Skřivan, K. D. Lutinov

Springer.J.: Co dala haná české literatuře.Olomouc 1947, S.507.; Soldán, L.: Katolická moderna na konci století.In.Lid­.demokracie, 11.7.1991.; Poselství.Olo­mouc 1938.

V letech 1931–39 studoval RG v Přerově a maturoval v roce 1939. Studoval bohemistiku a romanistiku na MU v Brně. Začal studovat v roce 1939 ale studia dokončil až po roce 1945, protože dne 17.11. 1939 byly vysoké školy uzavřeny. V roce 1940–1941 studoval Koedukační učitelský ústav v Olomouci, kde získal vysvědčení dospělosti pro školy obecné a od r. 1941 byl učitelským praktikantem a výpomocným učitelem na obecných školách. V roce 1941 získal způsobilost vyučovat jazyku německému na měšťanských školách, v roce 1943 způsobilost vyučovat jazyku francouzskému na hlavních školách. V roce 1944 vysvědčení učitelské způsobilosti pro obecné školy. Jako výpomocný učitel nasazen totálně do Optikotechny Přerov jako soustružník kovů. Pro nemoc přeřazen do účtárny přerovského úřadu práce, později do účtárny téhož úřadu v Olomouci. Od dubna 1945 učitelem na měšťanské škole v Brodku u Přerova. Od 1.7.1945 pokračoval v přerušeném studiu na FFMU a to až do září 1947, kdy studio ukončeno způsobilostí vyučovat češtině a francouzštině na čsl. středních školách s vyučovacím jazykem českým. Poté působil v Uničově jako středoškolský profesor 1947–1952. 1952 1956 prof. na gymnáziu v Zábřehu. V letech 1956–1960 učitelem na Fučíkově pedagogické škole v Olomouci. Od 1960– 1961 učil na Pedagogickém institutu, později Pedagogické fakultě UP, až do odchodu do důchodu v září 1986. Na Ped.fak.UP znovu v letech 1990–1993, obor český jazyk, gramatika zvl. syntax, staroslověnština, stará čeština, fonetika, fonologie, obecná jazykověda, stylistika. Trvalé zájmy: literatura: česká, francouzská, ruská, anglosaská, americká, výtvarné umění, hudba, zpěv, umělecký přednes, kultura mluveného slova, divadlo (divadelní ochotník, režisér, zvláště v letech 1940–1960. Taky sportovní činnosti: rekreační lyžování, bruslení, kopaná, volejbal, tenis (law i table), turistika.
1956–1986 na Pedagogické fakultě UP, Katedra českého jazyka a literatury. V posledních letech překládal francouzskou poezii. Bydlel v Olomouci-Lazce.

Všetička, František: Pětasedmdesátník. In: Vnitřní vitráže. Olomouc, Votobia 1996.S.64–66. Doupalová, Eva: Sdělení dopisem.

PhDr. Miloslav Doupal.

V roce 1937 přijat na AVU v Praze, žákem prof.J.Loukoty, M.Švabinského, V.Nechleby.Po r.1945 působil v Praze na Vinohradech, kde měl přes 20 let svůj ateliér.Portrétoval známé osobnosti z uměleckého světa, též herce ND.V r.1958 je zbaven ateliéru pro biblické náměty, vrací se do Písku a podniká s paletou cesty po Čechách i Moravě. Brno se mu stalo druhým domovem.Pochází odtud jeho manželka.V 60­.letech cestuje po Evropě, doménou je mu Vídeň.V jeho díle převažuje portrét a krajina, ale také koně.Namaloval více jak 5000 olejomaleb, asi 50 000 kreseb a nepočítaně skic. V letech 1971–1977 jezdíval na Svatý Kopeček a do Samotišek u Olomouce, kde portrétoval mnohé Olomoučany. Také kostely a kaple. Je autorem mnoha nástěnných maleb v kaplích. Nedílnou součástí jeho tvorby jsou ilustrace knih.Dlouhodobě vyučuje adepty malířského umění, v r.1992 se stal iniciátorem založit v Písku Malou akademii VU při OVM. Překládá z němčiny monografie umělců a filozofické knihy.Od studentských let píše básně, pro přátele a svou vlastní inspiraci.V Brně portrétoval 26 bývalých rektorů veterinární VŠ, Dr.K.Absolona v Antroposu.Por­trétoval též O.F.Bablera.Přá­telil se s páterem Braitem, MUDr.Pospíšilem, St.Krátkým z Přerova ad. –

Šmíd, K. : Písecké ateliéry. Lipík. Listy regionální kultury. Písek, 2, 1993, č. 5, S. 10–11. ; Malina,V.: Všechny cesty vedou na jih.2. Prachatice, vl.n. 2002.; Ševčíková, H.: Říjnová výročí středomoravského regionu.Týnecké listy, č.10/2006, S. 20;

Studoval gymnázium v Litovli, pak studoval FFUK v Praze obor čeština němčina. Působil v Břeclavi a ve Šternberku, od r. 1938 působil v Přerově, pak v Hranicích a Lipníku. Působil v ochotnickém divadle. Psal dramata, romány, pohádky pro děti, rozhlasové hry.

Osmdesát let gymnázia J.Opletala v Litovli.Litovel 1981.S.195.; .