Osobnosti Moravy.eu

Ing. Jan Březina je synem doc. PhDr. Jana Březiny (1930–1994). V dětství pobýval u prarodičů v Bohuslavicích a Milkově na Prostějovsku, (n. Ludmírov) od roku 1960 žil v Uničově, kde absolvoval G a poté studoval VŠB v Ostravě, obor hornická geologie. V letech 1979–1993 pracoval v podniku Silnice Ostrava, závod Šumperk 05 – kamenolomy, v technicko-hospodářských funkcích. 1993–1997 člen zastupitelstva města Uničov ve funkci místostarosty. Dne 15. 10. 1997 byl jmenován přednostou Okresního úřadu v Olomouci. Předseda Rady řídícího a monitorovacího výboru pro NUTS II – Střední Morava, člen Národní koordinační skupiny a předseda Regionální koordinační skupiny Olomouc.Od roku 2000–2004 hejtmanem Olomouckého kraje a od 2004 členem Evropského parlamentu.

Langer, Aleš: Jan Březina odchází řídit Okú. Uničovský zpravodaj, 4, 1997, 23.10., s.1.: Onderka, Vl.: Březina se stal lídrem středomoravské KDU-ČSL. Olomoucký den, 2, 20.6.2000, s.3.: Dokumentační list, 23.8.2000.

Bohuslavice u Konice.

Doc. PhDr. Jan Březina působil na Filozofické fakultě UP v Olomouci od roku 1990. Jeho syn Ing. Jan Březina (*1954).

Kalendárium osobností Moravy pro období 1996–2000.Olomouc-Brno. SVK, MZK 1995.S.61.

V roce 1899 absolvoval německé gymnázium v Šumperku, poté Karlovu univerzitu v Praze. V roce 1909 promován. Od r. 1904 profesorem na střed. školách. V Olomouci do r. 1908, v Přerově do r. 1911, v Prostějově do r. 1919. Poté působil v Praze. Autor vědeckých a populárně vědeckých studií a příruček. Znalec severní Moravy.

Dílo: O vzduchu a jeho pohybu. 1907. ; O povětrnosti a jejím vědeckém předvídání. 1908. ; Praktická cvičení z fysiky. 1924, 2. vyd. 1936. ; =autor hesel do Teysslerova-Kotyškova Technického slovníku naučného. ; Paměti obce Bludova. 1927.

Spurný, F. : Památce Jana Březiny. =Severní Morava, sv. 9. Šumperk 1963, S. 82. ; Spurný, F. : Ke 100. výročí narození dr. Jana Březiny. =SM, sv. 34. Šumperk 1977, S. 70–71. ; Slovník učitelských osobností okr. Šumperk. Šumperk 1990, S. 29–30. /fotografie/;Liter. místop. OA Přerov;.

Do Šternberka přišel k 1. 10. 1945. Zprvu pracoval jako úředník Okresního soudu. Do Městské knihovny nastoupil dne 1.7.1960 a ve funkci ředitele pracoval do důchodu r.1976. Poté pracoval 6 let v Okresním pedagogickém středisku v Olomouci, kde do r. 1982 zpracovával knižní fondy. V důchodu se věnoval celoživotním zájmům – pěstoval ovoce, sbíral samorosty, byl činný ve Svazu zahrádkářů. Vykonával též funkci „soudce z lidu“.

Konupčíková, Jana : Vzácné životní jubileum. Naše knihovna Olomouc. Olomouc 1996.č.1. S.8–9.; Kdy-kde-co v Olomouci, duben 2001.;

Pocházel z rodiny krejčího. V Javorníku na Jesenicku se vyučil knihařskému řemeslu a jako knihařský tovaryš proputoval Německo a Švýcarsko. Počátkem 20. století se v Šumperku osamostatnil. Od mládí měl vřelý vztah k literatuře, knihám a k umění vůbec. Zážitky z cest si pečlivě zanamenával do deníku a malířského skicáře. V Šumperku se jako autodidakt cílevědomě vzdělával.Často publikoval drobné prózy a fejetony zejména v šumperském či brněnském německém periodiku. Záhy se stal oblíbeným a respektovaným občanem Šumperka. Za 1. světové války byl i členem městského zastupitelstva. Po válce založil Domov dělnické mládeže a v roce 1919 vstoupil i do politiky. Necelý rok po smrti vydal šumperský nakladatel E.Rudl výbor z jeho literárních prací s titulem Mein Tagebuch (1928).

BSSSM, seš.10 (22.)Ostrava 2007. S. 19–20.

Do obecné školy chodil ve Štěpánově, r. 1913 abs. SG v Olomouci, studoval práva a pak se věnoval novinářství. Od 1922 šéfredaktor Moravského deníku v Olomouci. 1947 šéfredaktor Volného slova v Olomouci. Autor knihy Kraj, jímž táhla válka. Redaktor památníků SG. Básně ve sbornících, dramata, romány. Z díla: dramata: Krutá láska (1925)
O svobodu
romány: Tajemství skleněné koule. Užíval pseudonym : V. Příval Pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci.

Za hlasem Komenského.Olomouc 1957.S.34.;Působení ve Štěpánově /JUDr.Jiří Kráčmar,

V roce 1958 maturovala na SGO jako Hornová. Poté studovala Pedagogickou a Filozofickou fakultu UP, obor český jazyk a dějepis. Učitelskou dráhu začala ve Šternberku a poté učila v Bohuňovicích. Po listopadu 1989 byla jmenována ředitelkou ZŠ Zeyerova ul. v Olomouci. Věnovala se metodice vyučování a řadu let byla členkou kabinetu jazyka českého v Okresním pedagogickém středisku a v Středisku informatiky a služeb škole. Od r. 1990 se věnuje publicistice. Píše zprávy, komentáře, recenze. Užívá šifry: -cet-, -hor-, -ez-. Užívá též literární pseudonym Zielinská Eva. Na stránkách týdeníku Hanácký kurýr (1994–1995) publikovala cyklus 22 fejetonů ze společnosti pod jednotným názvem " hanácké bulvár". Dlouhodobě pracuje ve výboru Literární sekce VSMO (od r. 1984).

Kolář, B.: Literární sekce Vlastivědné společnosti muzejní 1984–1998. Sborník. Olomouc 1998. S. 19–20. ; Slovanské gymnázium literární. Olomouc,Danal 2000. S. 268–269.;

Narozen v Lipňanech (n.m.č. Tršice). Moravský biskup Církve československé v Olomouci. Absolvoval studia na Cyrilometod. gymnáziu v Klímkovicích u Opavy, kde maturoval r. 1892. Na fakultě ve Vídni a ve Štýrském Hradci studoval filozofii, teologii a sociologii. V r. 1899 byl vysvěcen na kněze ve Štýrsk. Hradci a r. 1902 promován ve Freiburgu na PhDr. R. 1909 vyslán na studijní cesty v oblasti sociologie a soc. poměrů v USA a Kanadě. Za 1. svět. války vykonával u nás i po světě vojenskou duchovní službu. V čsl. armádě se stal inspektorem osvětové a mravní výchovy pro Moravu, Slezsko a Slovensko a Podkarpatskou Rus v hodnosti plukovníka. Stal se prvním farářem Církve čsl. v Plzni-východ. R. 1932 byl zvolen do pražské Diecézní rady a jmenován vikářem pro celé západní Čechy. Poté odchazí do Zbraslavi jako vikář a farář. Dne 10.11.1946 byl zvolen třetím biskupem moravským.

Olomoucké hřbitovy a kolumbária, Olomouc 2001, S.116; Týnecké listy, č.1/07. S.24–26; ; Kaňák, B.: PhDr. Bohumír Cigánek. In: Olomoucký archivní sborník. 2007.S. 165–168.; Kaňák, B.: Husův sbor v Olomouci. Olomouc 2007.;

Základní školu vychodil v rodišti a poté studoval reálné gymnázium ve Šternberku. Po dvou letech školu opustil a nastoupil do učení jako tkadlec v Libině na Šumpersku. Po vojně r. 1954 pracoval jako skladník v Mototechně v Olomouci. Od r. 1970 žije v Třebíči, kde byl do r. 1976 skladníkem v.p. Technomat. Od roku 1960 publikoval v novinách a časopisech: Rudé právo, Květy, Rovnost, Tvorba, Literární měsíčník aj. Debutoval básnickou sbírkou Ptačí krajiny (Ostrava, Profil 1973), ale jako bibliofili vydal sbírku Milostiplná ( Třebíč vl.n. 1970). Vydal řadu bibliofilských tisků. Autor intimní a přírodní lyriky: Aby už nikdy (Třebíč 1972), Krajiny usmíření (Třebíč 1974), T tvých zahradách (Třebíč, Klub přátel poezie 1975, ilustrace V.Toman), Chystání léta (Brno, Blok 1980).

Slavíková, Věra: Spisovatelé Jihomoravského kraje.Brno KJM 1989;Slovník české literatury 1970–1981.Praha ČS 1985, S.50–51;Lid.demokracie, 30.12.1991..

Narozen v Chlumci u Hluboké nad Vltavou (n.m.č. obce Olešník). Vojenský kapelník v Olomouci v letech 1897–1910, pak v záloze. Od r. 1920 kapelník vojenské hudby v Šumperku, od r. 1925 v Žilině.

ČSHS.I.Praha 1963.S.173.;.

Vyučen strojním zámečníkem. Působil v Libině v r. 1943, poté v Šumperku v Moravolenu, též v závodním časopise. V Olomouci od r. 1953 v redakci Stráže lidu do r. 1969. Z politických důvodů musel odejít. Pracoval pak v Technických službách Olomouc, ved. Sítotisku až do roku 1986. V letech 1969, 1970 a 1971 pod firmou Rios Brno redaktorem Hanáckého kalendáře. Po roce 1990 pracoval v redakci Hanáckých novin, Nové svobody, též dopisovatel do časopisu Mosty. Nositel Ceny města Olomouce. Syn poslancem městského zastupitelstva.

Informace od Dr. Milana Ticháka. (29.1.1996) Bartková, Hana: Moje schůzky s regionální historií. In: Tovačovské zámecké nokturno. Tovačov 2007. S. 47–53.

Nejdříve pracoval v dolech, aby překonal politické překážky. 1955 nastoupil ke studiu režie na Divadelní akademii múzických umění v Praze. Jako reřisér působil v Příbrami, Uherském Hradišti, Ostravě, nejdéle však v Severomoravském divadle v Šumperku.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.27;

Pravoslavný kněz a farář ve Štěpánově, pedagog, funkcionář Sokola politický vězeň.

Koudela, M., Kráčmar, J.: Paměti obce Štěpánova., Štěpánov. Danal, 1997. S.69.

Bratr Jana Čepa. Absolvoval gymnázium v Litovli, kde maturoval r. 1927, poté stud. FFUK Praha, obor latina, francouzština/abs. 1933/, 1931–32 stud. v Římě jako stipendista romanistiku a archeologii. 1934–35 půs. jako středoškolský prof. v Šumperku, 1937–45 v Nymburce, bydlel v Poděbradech, 1945–70 v Praze. Překlady z francouštiny, španělštiny, italštiny. Pohřben v Cholině.

Lexikon české literatury.I.Praha Academia 1985,S.437.;. Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008.

původně cyklista, s atletikou začínal v Lokomotivě Šumperk v r. 1956. Mistr sportu 1968.

Jirka, Jan: Málá encyklopedie atletiky.Praha, Olmpia 1990.S.79.;.

Pracoval u T. Šipky v Olomouci, L. Šlapety , v čs. staveb. závodech, Voj. projekt. ústavu, ve Skupině experimentální projekce ve Stavoprojektu, v Sigmě IPKÚO v Olomouci. Spoluator publ. Olomoucká architektura. 1900–1950. 1981. předseda Umělecké komise arcibiskupství olomouckého, člen Rady města Olomouce. Nositel Ceny města Olomouce.

Zatloukal, P. : – ZKVMO 1984, č. 229, S. 20–21. ;Architektura ČSR XXXVII, 1978, S. 101, 122–124. ;Walla, Jindřich: Návštěva v ateliéru. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1991, únor, S. 12–14. fotografie;;Kdo je kdo v architektuře. . . Praha, Modrý jezdec 1993. S. 39–40. ;.

Do jednoty bratrské byl přijat r. 1533 v Mladé Boleslavi, kde se mu dostalo školního vzdělání, r. 1536 studoval ve Wittenbergu a pak zastával nižší funkce v Litomyšli. Později byl uznávaným kazatelem. Byl často vysílán do zahraničí, např. v r. 1540 do Štrasburku. 1549 vysvěcen na kněze. R. 1553 byl zvolen v Přerově biskupem a v témže roce jmenován protonotářem jednoty. Skládal písně, přeložil do češtiny žaltář, sbíral lidová přísloví.

Lexikon české literatury. Praha : Academia, 1985. S.459–460.;

Obecnou školu navštěvoval ve Chválkovicích a Pavlovičkách, měšťanskou v Hodolanech. V letech 1919–1922 se vyučil obchodním příručím. Po dvouleté praxi odešel na vojnu do Šumperka, později působil v Brně, Kroměříži a Olomouci. V roce 1932 se osamostatnil a měl obchod se smíšeným zbožím ve Chválkovicích až do znárodnění v roce 1950. Poté pracoval na olomouckém pracovišti Výzkumného ústavu prefabrikací Praha, později převedeném do olomoucké Prefy, odkud odcházel v roce 1978 do důchodu. Zemřel 9. října 1989 a je pochován na hřbitově ve Chválkovicích.
Rozsáhlé jubilantovo literární dílo – básně, povídky, epigramy a aforismy , vymezené lety 1927 až 1984, přepsal jeho syn do sedmnácti svazků strojopisné formy, kde je uvedeno přes 900 básní a 21 mikropovídek. Od roku 1975 se věnoval rodové kronice, kterou zpracoval do počátku 17. století. Dočteme se v ní i o nepřímých rodinných vazbách a vztazích. Jubilantův otec Josef Červinka (1875 –1931) byl vzdálený příbuzný spisovatele Aloise Zábranského (1858–1921), matka Amálie Červinková, rozená Juříčková (1879–1917) byla vzdálenou příbuznou Jana Čepa z Myslechovic (1902–1974). Bohuslav Ignác Červinka literárně tvořil především pro radost, chtěl vždy zachytit neopakovatelný zážitek či událost, která se stala. Jeho literární zápisky byly nalezeny až v rukopisné pozůstalosti. Některé jeho básně věnované Moravě byly pojaty do antologie tvorby olomouckých autorů Verše o Moravě, kterou vydala VSMO v roce 2003 a začátkem letošního roku vyšly dvě bibliofilie s půvabnými ilustracemi Ing. Otto Bablera nazvané: Verše přátelům a Tucet drobných próz.

Literární dílo B.I. Červinky (1904–1989). Olomouc 1999. Rkp. ; Červinka, B. I. : Rodokmen rodu Červinků z Olomouce a okolí. Olomouc 1999.Rkp. ; Čevinka, B.F. : Něco málo ze života B.I. Červinky…In: Červinka,B.I. : Tucet drobných próz. Olomouc 2004.;

Od mládí všestranný, aktivní sportovec,, nadšený sokol, náčelník Severomoravské župy sokolské, Železniční zaměstnanec, vrchní oficiál ČSD. Zapojil se do protifašistického odboje. Zatčen 23.11.1942. Po­praven ve Vratislavi. V Šumperku pojmenována jeho jménem ulice. V městě jsou dvě pamětní desky. Jedna umístěna na peróně nádraží České dráhy a druhá na schodišti radnice Náměstí míru 1, Šumperk. Dne 14.12.1945 byl jmenován Čestným občanem in memoriam v Šumperku.

Šumperk město a jeho obyvatelé. Šumperk, Okresní vlastivědné muzeum, 1966.S.221–222.

Narozen v Moravské Húzové (n. místní část obce Štěpánov).

Starosta obce Moravské Huzové a dlouholetý obecní tajemník ve Štěpánově, kronikář, písmák, autor řady článků z dějin Štěpánova, lidový meteorolog.

Koudela, M., Kráčmar, J.Paměti obce Štěpánova.Ště­pánov.Danal, 1997.S.69.

Vzdělán v oboru stavitelství se zaměřením na památkovou péči. Je spoluautorem koncepce vlastivědných ústavů, která by měla spojit muzejní, památkové a výstavní aktivity v regionech. Věnoval se záchraně a obnově památek. V roce 1969 založil časopis Obnova památek, kde byl výkonným redaktorem. Po 13 číslech byl zastaven. Iniciátor založení Střední odborné školy památkové péče v Šumperku. Věnuje se soudnímu znalectví.

Gronychová,M.: Karel Čunderle osmdesátiletý., Severní Morava. sv.90, 2005, S. 68–69. Nekrolog. Severní Morava. Sv. 100.S. 101–102.

Vystudoval gymnázium ve Šternberku. Po čtyřech letech v dělnických profesích studoval dva roky speciální pedagogiku na PdF UP v Olomouci, pak absolvoval specializaci filmové umění na FFUP. Od 1995 dramaturg Divadla hudby v Olomouci. V letech 1992–93 jeden z pořadatelů sborníku Bítov. Autor bibliofilské sbírky básní Světnice propadlého světla (Olomouc, vl.n.1990). Autor scénářům k programům o George Traklovi, Rostislavu Valuškovi aj. V roce 1994 vydal antologii české duchovní lyriky 20. století pod názvem Krajiny milosti.

Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990–1995. Olomouc, Rubico 1996.S.51.

Maturoval na G v Třebíči 1898, poté studoval bohosloví v Brně, vysvěcen roku 1902. Přátelství s O. Březinou. Spolupracavoval s Dostálem-Lutinovem, F. Dohnalem, J. Florianem a F. Bílkem z Chýnova, který mu knihy ilustroval. Působil 1902–04 v Kučerově, 1904–1911 s Florianem, po r. 1911 došlo k roztržce. 1907 se rozešel s Katolickou modernou. 1913 přátelství s F. X. Šaldou, 1918 s P. Kytlicovou. R. 1919 ve Šternberku. Od r. 1945 trvale v Tasově, zemřel v nemocnici v Třebíči, pohřben v Tasově.

Lexikon české literatury.1.Praha 1985, S.526–530.;. Olič,Jiří: Čtení o Jakubu Demlovi. Olomouc, Votobia. 1993.;

Od r. 1912 studoval na RG v Litovli, od r.1917 byl na frontě v Itálii a maturoval proto až r.1920. Roku 1921 absolvoval odborný kurs na učitelském ústavu v Olomouci, poté působil jako venkovský učitel v Postřelmově, Štítech, od 1923 v Brodku u Konice, založil zde ochotnické divadlo. Od roku 1934 učitel v Bludově, Štěpá-nově, od března 1939 v Olomouci, roku 1959 odešel do důchodu. Bydlel v Olomouci-Hejčíně. Mimo učitelského povolání byl dobrým malířem, ilustrátorem, ochotnickým hercem. Jeho sbírky kolorovaných obrazů květin jsou uloženy v olomouckém muzeu.

Šik,Lubomír: Litovel. Litovelské osobnosti. 2003. CD-R

Hynkov nyní osadou obce Příkazy (u Olomouce). Jeho dcera MUDr. Alena Bilíková (1931–1998)

Rozená Hábová. Po maturitě na gymnáziu ve Valašských Kloboukách studovala Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor čeština, ruština, kde absolvovala v roce 1960. Poté pracovala několik měsíců v Krajské knihovně ve Zlíně a v kulturním zařízení v Ostravě, kde také pedagogicky působila na Střední knihovnické škole. Od roku 1964 pracovala ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. V roce 1990 zastávala funkci zástupkyně ředitele a zároveň vedla oddělení katalogizace. Od roku 1998 působí v knihovně olomouckého arcibiskupství. Po roce 1990 najdeme její odborné články především v časopisech Knihovní obzor a Z knihovnické praxe. Podílela se na zpracování bibliografických soupisů, které vydávala olomoucká vědecká knihovna a ve spolupráci s Muzejní a vlastivědnou společností v Brně zpracovala knihy: Bibliografie okresů Vsetín (1991), Olomouc (1996,1997), Jeseník (2002) a Šumperk (2002). V roce 2007 vyšla knižně také rozsáhlá personální bibliografie PhDr. Víta Dohnala, CSc. (1955–2006). PhDr. Emilie Dohnalová

Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. Ševčíková, Hana :Květnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2012, květen. http://otavinka.blog.cz/…ie-dohnalova