Osobnosti Moravy.eu

Po maturitě na gymnáziu v Ostravě odešel studovat hudební akademii do Vídně. Poté působil jako varhaník v Ostravě a od r. 1919 byl operním dirigentem, nejdéle v Olomouci, kde v letech 1921–1952, Souběžně též i pedagogem olomouckého Žerotína. Poté šéfem opery v Ústí nad Labem. Klavírní doprovazeč, varhanní koncerty. Složil na 50 skladeb pro sbory, je autorem scénické hudby.

Dvacet let české opery v Olomouci.VSSSM­.Přerov 1942.; ČSHS.I.Praha 1963.S.144.;ČSHS­.I.Praha 1963.S.143–144.; Hudební rozhledy, 1974, S.422.;. Fabián,J. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí 2009. S. 51.

Narozen na Hradisku u Olomouce.

Kněz premonstrátského řádu na Sv. Kopečku. 1774 je o něm zpráva,že byl bakalářem teologie v Bohuňovicích. 1783–84 byl převorem na Sv. Kopečku. V té době napsal 2 tzv. hanácké operety singšpíly Jana a Manda a Marena a Kedrota. Hudbu k oběma složil hněvotínský kantor J. Pekárek. Hry jsou psány hanáckým dialektem.

Lexikon české literatury.I.Praha 1985.S.330.;.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1785

Hradisko – nyní část města Olomouc.

Svatý Kopeček – část města Olomouc

Nižší reálné gymnázium studoval v Brně-Husovicích a poté odešel do Moravské Třebové na studium vojenského gymnázia, kde maturoval v roce 1938. Začal studovat Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, ale studia musel přerušit v době okupace a promoval až v roce 1949. Zprvu pracoval v brněnské nemocnici U Milosrdných bratří a v roce 1951 byl povolán na dlouholetou vojenskou službu. Zastával funkci hlavního lékaře pluku, záhy byl ustanoven náčelníkem zdravotní služby divize a v roce 1955 byl přeložen do Brna na kožní oddělení Vojenské nemocnice v Brně. Do Olomouce byl přeložen v roce 1964 a působil zde jako náčelník kožního oddělení vojenské nemocnice. O tři roky později byl povýšen do hodnosti plukovníka. V roce 1975 byl jmenován hlavním odborníkem pro dermatovenerologii v Československé lidové armádě a ve spolupráci s předními odborníky vypracoval učebnici. Ve své odborné činnosti se zaměřil zejména na problematiku a léčení lupénky, bércových vředů, kožních chorob z povolání v armádě. Podílel se rovněž na celostátním výzkumu léčby pohlavních nemocí a výsledky této práce publikoval v odborném vojenském tisku i bohaté přednáškové činnosti. Po odchodu do důchodu v roce 1986 pracoval na kožní ambulanci Polikliniky v Moravské Třebové, vypomáhal též na Železniční poliklinice v Olomouci, ve vojenské nemocnici i v mírovské věznici v oboru dermatovenerologie. Postupem času se začal zabývat i kožní geriatrií. Do nedávna působil na částečný úvazek v chválkovickém Domově důchodců. a pensionu. Zemřel 9. 1. 2008 v Olomouci.

Ševčíková, Hana : Zářijová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2009,č.9. S. 4. Stuna, Jan: Narodil se v Rozstání. Prostějovský týden, r. 9, č.37.S.15. Burdová, Daruše: Všechno se mění, vzpomínky zůstávají. Olomouc 2012 http://otavinka.blog.cz/…g-by-mel-100

Plukovník MUDr. Vladimír Burda

V letech 1930–31 působil v divadle Olomouc.

ČBS.Praha Academia 1992, S.76–77.; Kladiva, J.: E.F.Burian.Praha 1982.; Kuna, M.: Hudba na hranici života.1990.;.

Maturoval r. 1973 na gymnáziu v Přerově, r. 1978 absolvoval FFUP v Olomouci, obor teorie kultury, kde byl organizátorem angažovaného divadla. Po vojenské ZŠ dramaturg v Ústí nad Labem, odkud přešel do redakce TKM a Vlaštovky v ČsT Praha. Debutoval knihou povídek " Čas medu, cukru a malin", r. 1980.

Slovník české literatury 1970 –1981.Praha, ČS 1985.S.51–52.; Juga, S.: Prózy o hledání pravého místa v životě.=Nová svoboda, 1981, 22.8., S.6.;.

Narozen v Chlumci u Hluboké nad Vltavou (n.m.č. obce Olešník). Vojenský kapelník v Olomouci v letech 1897–1910, pak v záloze. Od r. 1920 kapelník vojenské hudby v Šumperku, od r. 1925 v Žilině.

ČSHS.I.Praha 1963.S.173.;.

V letech 1973–1977 studoval DAMU v Praze, v roce 1978 pracoval v ČT Ostrava, ale z politických důvodů musel odejít a mohl pracovat pouze v rozhlase a v oblastních divadlech : Ostrava, Opava, Český Těšín, 6 sezón v Olomouci, Pardubice, Ústí nad Labem, Kladno a od r. 2006 v Městských divadlech pražských. V letech 1990–1992 poslanec ČNR. Proslavil se též dabingem, kdy namluvil kocoura Garfielda. Slavný moderátor soutěže TV Nova Milionář.

cs.wikipedie

Vyučil se elektromontérem a po vojně vystudoval večerní Střední průmyslovou školu elektrotechnickou s maturitou (1974). Syn lidového písmáka Bohuslava Ignáce Červinky (1904–89). Do r.1997 pracoval v oboru a poté ze zdravotních důvodů odešel do inval. důchodu. Spolu s bratrancem Josefem Červinkou-Grifinem, zpracoval rozsáhlé dílo Rodokmen Červinků z Olomouce a okolí . Věnoval se i zpracování liter. odkazu svého otce. Zpracoval 900 básní a 20 próz do jednoho celku, z kterého pak ve spolupráci s lit. sekcí VSMO vybral texty k vydání dvou bibliofilských soukromých tisků Verše přátelům a Tucet drobných próz s ilustracemi Ing. Otty Bablera ze Samotišek. Od r. 2004 byl členem výboru VSMO a věnoval se v něm dokumentárnímu zachycení významných akcí vlastivědného a kulturního charakteru. V r. 2006 se stal spoluzakladatelem a členem výboru Literárního klubu Olomouc. Jeho koničkem bylo fotografování. O víkendech jezdil do Drahanovic. Necelý měsíc hospitalizován na psychiatrické klinice ve Šternberku, protože jinde nebylo místo.

Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce, 2.díl, Olomouc 2006, S.254.; Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu, č.6/2007, S.6.; http://otavinka.blog.cz/…rvinka-umrti

Studoval německou obecnou i reálku v rodišt a maturoval v r. 1909 a r. 1911 doplňovací maturitní zkoušku pro absolventy reálek, aby mohl studovat univerzitu. Univerzitu ve Vídni studoval v letech 1909–1914, obor čeština, němčina a hudební výchova. Před 1. svět. válkou učil na reálkách v Prostějově a v Novém Jičíně. V lednu 1914 získal vysvědčení o učitelsk způsobilosti. Za studií se seznámil s Elisabet Schuberovou, která byla dcerou vídeňského operního zpěváka. Oženil se s ní dne 7.11.1915 ve Vídni. Od státnice v r. 1915 odcházel na bojiště, zúčastnil se útoku na Lvov a zakusil italskou frontu. Po válce 1918–1923 opět působil jako středoškolský profesor. Od 1.9.1923 do r.1951 učil na České reálce a 1923–1924 a 5.5.1945–1951 na Slovanském gymnáziu v Olomouci češtinu, němčinu a zpěv. V roce 1941–1944 působil jako zemský školní inspektor v Brně. Bohatá publikační činnost. V letech 1946–1947 byl členem Volánkovy Jednoty divadelních ochotníků. Od r. 1948 publikoval v Našinci. Vedl kulturní rubriku tohoto deníku. Dramaturgem olomouckého divadla. V roce 1947–1949 učil na Dívčím reálném gymnáziu v Řepčíně. V letech 1949–1961 působil na UPOL jako lektor polské gramatiky, českého jazyka pro cizince a německého jazyka.V letech 1951–1970 byl PhDr. Jaroslav Čičatka pracovníkem hudebního oddělení Krajské lidové knihovny, později Okresní knihovny v Olomouci. Od r. 1953 byl vedoucím oddělení. Autorem cca 30 studií, několika bibliografií hudebních velikánů (G.Mahler, L.Janáček, R.Schumann, Dobrovský v Olomouci aj.) a historie divadla v Olomouci (pozůstalost v rukopise). V letech 1975–1979 pracoval v Divadle Oldřicha Stibora. Jeho první manželka Alžběta Čičatková (28.11.1893–5.12.1949) je pohřbena na ústředním hřbitově. Rok poté se oženil s Jarmilou Havránkovou, roz. Šichovou, rozvedenou učitelkou z Prostějova. Zemřel v 88 letech v olomoucké nemocnici.

Československý hudební slovník.1.Praha, SHV 1963. S.219.;Bu­rešová, A.: Na okraj výročí našeho rodáka.=Štafeta, 8, 1976, č.1, S.30–31;. Hynek, Z.: Olomoucké hřbitovy. Olomouc 1987.Rkp.; Zicháček, V.: Osobnosti SG. In: Hanácké noviny, 1992, 11.4.,S.4.; Staňková, Zdenka: PhDr. Jaroslav Čičatka a knihovna. Naše knihovna 1992,č.2. S. 10–11. Volfová, Radka: Inventář k osobnímu foncu J. Čičatky. Bakalářská diplomová práce UPOL 2015. Horák, Štěpán: Jaroslav Čičatka a jeho význam v rámci olomoucké hudební kultury. Bakalářská diplomová práce. UPOL 2017. Ševčíková, H.: Hledání Hané na Hané. In: Z pamětí literární Olomouce. VSMO Olomouc 2004. S.163–164. Ševčíková, H.:Lednová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2021, Velký Týnec 2021.S.4–5.

'

PhDr. Jaroslav Čičatka v rodném listě: Jaroslav Adam Čičatka

V dětství se učil hře na housle v Dačicích. Velmi ovlivněn strýcem, bratrem maminky Otakarem Šinem (1881–1943), který jej učil kompozici. Gymnázium studoval v Telči, kde maturoval r.1941. Poté studoval Státní konzervatoř v Praze a JAMU v Brně. Pedagogickou dráhu začal v Poličce jako učitel hudební školy, pak byl ředitelem hš v Litomyšli, a Chocni. Od roku 1958 byl Čotkův život spjat s Olomoucí, kde působil jako skladatel, kritik, organizátor hudebního života. Dlouhodobě působil jako vysokoškolský pedagog: z podnětu Roberta Smetany začal 1960 vyučovat hře na klavír a postupně hlavně hudební teorii (harmonie, kontrapunkt, hudební formy, analýzy) na katedře hudební vědy a výchovy Univerzity Palackého působil do 1987. Docentem jmenován 1975, práce Vokální hudba a novodobé kompoziční techniky) na katedře hudební vědy (1991–2002). Spolupracoval s různými sólisty, soubory komorními i sbory, s institucemi jako Moravská filharmonie, Podzimní festival duchovní hudby, byl po dlouhá léta (od 1973) činitelem (i předsedou) programové rady festivalu dětských pěveckých sborů Svátky písní Olomouc; externě vyučoval na konzervatoři v Ostravě. Na kontě skladatelské činnosti má 70 skladeb, některé z nich na CD a gramofonových deskách. Publikoval v Hudebních rozhledech.

Československý hudební slovník.I.P., SHV 1963. S.221.; Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.P., Div.ústav 1982, S.81.; Gardavský, Č.: Skladatelé dneška.P., Panton 1961.; Hudební rozhledy 1973, č.9. S.420–423.; Čotek, Pavel: Dva domovy.In: Kulturní měsíčník 1984,č.10. S.2.; Kolář, B.: Jubilant Pavel Čotek. Olomouc.cz (20.11.2002). ;

Základní školu navštěvoval na Hálkově ulici, poté studoval Střední průmyslovou školu stavební v Lipníku nad Bečvou a po maturitě odešel do Prahy na DAMU. Po absolvování v roce 1987, působil v tehdejším Mahenově divadle (dnes Národní divadlo v Brně). Vytvořil zde řadu rolí, např. Laertes v Shakespearově Hamletovi, Radúz v Zeyerově Radúzovi a Mahuleně, Tralala v Pirandellově Sicilské komedii nebo Paris v Shakespearově Romeovi a Julii. V roce 1992 odešel do Divadla pod Palmovkou, kde jako jeden z předních herců mladší generace vytvářel, společně s ředitelem a uměleckým šéfem Petrem Kracikem, novou éru divadla. Rosťa Čtvrtlík žil s divadlem, pro divadlo a v divadle.I přes svoji těžkou a několik let trvající nemoc stále zkoušel a hrál. Diváci si ho z jeviště Divadla pod Palmovkou jistě pamatují v řadě krásných rolí – zejména jeho Vojcek v Büchnerově Vojckovi, Astolfo v Calderónově hře Život je sen, Jaša v Singerově Kouzelníkovi z Lublinu, Cherea v Camusově Caligulovi, Šalimov v Gorkého Letních hostech, Cheech v Allenových Výstřelech na Broadwayi, Josef II. v Shafferově Amadeovi, Kreónt v Sofoklově Oidipu vladaři, De Guiche v Rostandově Cyranovi z Bergeracu, Ota v Procházkově komedii Ještě jednou, profesore, Dave Moose v Mametových Konkurentech, Kaliban v Shakespearově Bouři, Samko v Preissové Gazdině robě, náčelník Bromden ve Wassermanově Přeletu nad kukaččím hnízdem nebo Brad v Nashově dramatu Pozor, jaguár!. Poslední rolí, kterou Rostislav Čtvrtlík na jevišti Divadla pod Palmovkou ztvárnil, byla role Dr. Chapmana v Cooneyho Nájemnících pana Swana. Právě v této inscenaci vystoupil na jevišti Divadla pod Palmovkou 17. června 2010 naposledy. Rostislav Čtvrtlík hostoval také v Divadle v Celetné (jako šerif Talbott ve Williamsově Sestupu Orfeově, Kanovník Roch ve Vančurově Rozmarném létě, Iversen v Garnerových Černých býcích aj.), v Divadle ABC (Nick v muzikálu Funny Girl), v Divadle Na Fidlovačce a v Divadle v Řeznické. Hrál v řadě televizních filmů, mj. Šejk, Spirála nenávisti, Tvář za sklem či Svědek času a televizních seriálů, mj. Rodáci, Kde padají hvězdy, Kriminálka Anděl, Četnické humoresky nebo Vyprávěj. Hojně se věnoval televiznímu a filmovému dabingu (např. daboval postavu Chandlera z televizního seriálu Přátelé).Nejslav­nější divadelní rolí Rostislava Čtvrtlíka byla postava Lennieho v inscenaci hry Johna Steinbecka O myších a lidech, která byla reprízována sedmnáct let, dosáhla neuvěřitelných 300 repríz a mnohými byla vnímána jako kultovní. Jeho výkon se pohyboval na samotné hraně směšného a tragického a zcela mimořádným způsobem naplňoval tento neobyčejně obtížný, ale zároveň krásný herecký úkol.

http://www.denik.cz/…sku-201.html http://otavinka.blog.cz/…lav-ctvrtlik http://otavinka.blog.cz/…k-v-olomouci http://otavinka.blog.cz/…-hrobu-rosti

Po absolvování gymnázia ve Znojmě studoval 1950–1956 dirigování na JAMU v Brně u prof. Františka Stupky, Břetislava Bakaly a zároveň působil jako dirigent Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů a Uměleckého vojenského souboru v Praze. Od roku 1956 redaktorem a hudebním režisérem Čs.rozhlasu v Ostravě, 1960–1963 uměleckým vedoucím Ostravského rozhlasového orchestru. Uměleckým ředitelem Moravské filharmonie v Olomouci od 15.4.1969 do 31.7.1971. Nyní působí v Brně.

Čeští skladatelé současnosti.Praha, Panton 1985.S.50–51. Fotografie. Osobnosti Znojemska. Hudebníci. Znojmo, Okresní knihovna 1989.

V Olomouci působil na FFUP zprvu od r. 1949 externě, 1966– 1969 děkan FFUP, do r. 1975 prof. FFUP, obor stará čeština a dějiny starší české literatury. Poté musel z politických důvodů odejít z UP. Rehabilitován v r. 1990.

Kdo je kdo v Českosloven­sku.1.díl.Pra­ha ČTK 1969.S.142.;Náš kolega – prof.Daňhelka­.Žurnál, 1993, č.12, S.1.;.

V letech 1917 –1921 učil se hře na housle na hudeb. škole Žerotín v Olomouci, od r. 1922 na konzervatoři v Praze. Od r. 1938 v rozhlase Ostrava, do r. 1951 v Brně, poté šéf rozhl. orchestru v Plzni. Skládal písně, operety. Mj. složil směs písní Moravským krajem /1947/, Po hanácke /1950/. Úpravy lid. písní. Zal. umělec 1975. 1965–1979 pedagog na konzervatoři v Plzni.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.233–234.; MČE, II.Praha, Academia 1985, S.95.;ČTK-BIO 1983.;Čeští skladatelé současnosti.P., Panton 1985, S.52./foto/.;.

Narozen v učitelské rodině. Vystudoval učitelský ústav v Příboře a r.1889 začal učit v Hukvaldech, kde se oženil se sestrou Leoše Janáčka Josefou. Roku 1891–1895 učil v Hrabové a a pak v Hrabůvce. R. 1901 se vrátil na Hukvaldy, kde byl ustanoven nadučitelem a zůstal až do odchodu do penze 1929. Jako župní vzdělavatel působil v zem. i župních školách v Kyjově, Litovli, Prostějově, Olomouci. Byl členem představenstva Hasičské pojišťovny v Brně. Jako vlastivědný pracovník publikoval články z regionální historie, sbíral historické a etnografické památky a zabýval se archeologií. Zpracoval historii hukvaldského hradu. Sbíral krajové pověsti a psal vlastivědné články, které vycházely v krajinských časopisech. Napsal dvě divadelní hry: Ondráš a Juráš; a Červený kohout, které vycházejí z hasičského života.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava. Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.34.;

Vyučil se provozním chemikem, ale začal se věnovat divadlu v amatérském studiu DOS. V letech 1965–1968 umělecký šéf DEX klubu. Od roku 1966 – 18.4.1969 šéfre­daktor KKC, kdy byl na hodinu této funkce zbaven a posléze už nemohl v PKO vykonávat vůbec nic. V letech 1966–1970 olomoucké amatérské studio Divadla O. Stibora, 1971 – 1983 zákaz umělecké činnosti, též spolupráce s přerovským amat. Dostavníkem. Po r. 1983 uváděna jeho div. hra Gaudeamus igitur v Divadle J. Wolkra v Praze a začíná se postupně objevovat na dalších profes. scénách. Do r. 1989 vystřídal řadu zaměstnání topič, jeřábník, pomoc. dělník ap. V dubnu 1990 jmenován šéfem olomoucké operety. Od r. 1990 poslanec OF v SN FS za smkraj. Autor televiz. inscenací: Výtečníci;Kdyby všichni kluci světa. Div. hry: Festival;Fénix povstane z popela;Případ Grendwal;Výlet páně Broučka aj. Publikoval v tisku – Hanácké noviny. V polovině devadesátých let na čas opustil politickou scénu a pracoval jako novinář. V roce 1996 se do politiky vrátil a r. 1998 byl jmenován ministrem kultury. Je laureátem Ceny města Olomouce za rok 2004.

/SU/: Vyznání a touhy operetního šéfa.=Moravskos­lezský den, 25.7.1990, S.5.; Černý, M.: Kdo je kdo 1991 Čechy, Morava, Slezsko.Praha, TV Spectrum 1991.S.30.; Pogodová, Eva: Rozhovor měsíce. Pavel Dostál. KKC v Olomouci, březen 1993. S. 15–22. V měsících červenci a srpnu si připomínáme…Kdy-kde-co. Olomouc 2010. S.1.

Kulturní místopis SOKA Přerov. Věra Fišmistrová, 3.12.1998.

Studoval konzervatoř v Praze ve varhanní třídě J. Kličky. V letech 1933–1936 studoval dirigování na mistrovské škole Václava Talicha. O jeho úspěšné činnosti se dozvěděl výbor Pěvecko hudebního spolku Žerotín v Olomouci, který ho od 1.9.1943 zaměstnal jako učitele na hudební škole a zároveň ho pověřil řízením smíšeného hudebního sboru a Filharmonie Žerotín. Vyučoval na hud.šk.Žerotín v Olomouci v r. 1943–45, dirigent MF a smíšeného sboru Žerotína, organizátor hudebních pondělků 1944–45, jeden ze zakladatelů a první umělecký ředitel Moravské filharmonie v Olomouci /květen 1945-září 1946/. Ředitel hudebních škol v Jeseníku, Rýmařově, Českých Budějovicích, Pís­ku.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.258.; Zasloužil se o vznik MF.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1980, červenec, S.14.; Gregor Vladimír: Dalibor Doubek a Moravská filharmonie.-Literatura.=ZKVMO 1960, č.86, S.110–112.;. Hlubinková Iveta: Činnost Pěveckého hudebního spolku Žerotín v letech 1939–1945. Bakalářská práce. FFUP Olomouc 2016.S. 13.

Dirigent v olomouckém divadle v letech 1949 – 1952, v Ostravě 1955/56 .

Československý hudební slovník.I.Praha 1963.S.260.;.

Narozen v obci Drahlov (n.m.část obce Charváty). Vl.jm. Josef Čapka. Psán též Josef Čapka-Drahlovský. Základní hudební vzdělání získal v Dubu nad Moravou, u učitele a hudebníka J. Stušky. V době studií německého gymnázia v Olomouci byl fundatistou v kostele sv. Mořice. Na gymnáziu založil a řídil sbor pro nějž napsal svůj první sbor „Modré oči“. Po maturitě odešel studovat do Prahy na varhanickou školu, kde absolvoval v roce 1871. Od června téhož roku působil jako varhaník a ředitel kůru u Sv. Vavřince v Přerově. Záhy se zapojil do hudebního a kulturního ruchu ve městě. Záhy se zapojil do hudebního a kulturního ruchu ve městě. Od roku 1872 byl sbormistrem Pěveckého a hudebního sdružení Přerub (založeném r. 1862). Od jeho nástupu nastal rozkvět činnosti sdružení, vtiskl sboru klasický repertoár skladeb. P. Křížkovského, B. Smetany, A. Dvořáka. Po vzniku zpěvního dámského odboru Vlastimila (založ. 1883), působil i zde. Oba sbory střídavě vedl až do roku 1907. Provedl zde nejen Nešverovy skladby, ale i svoje. Po 21 let působil také jako středoškolský pedagog na gymnáziu v Přerově, kde učil zpěv. Napsal více než 200 hudebních děl, mezi něž patří skladby komorní jako Klavírní legendy, Hudební obrázky a Písně beze slov, dále skladby orchestriální, kam lze přiřadit legendy, capricia, symfonie a Moravské tance op. 62 a 169 (které provedl Karel Kovařovic na Národopisné výstavě v roce 1895). Dále skládal písně a sbory pro mužské, ženské a smíšené uskupení, Moravské zpěvy, Moravské dvojzpěvy a Moravské trojzpěvy. Je též autorem řady kantát a oratorií, zpěvoher, i chrámových skladeb, které vycházely v notách nejen v Olomouci, ale i v Pazdírkově nakladatelství v Brně. Zhudebnil také na slova Ondřeje Přikryla „Písně z Hané“. Zemřel 11. června 1926 v Přerově. Pohřben byl v Charvátech. Na rodném domě v Drahlově je pamětní deska. Jeho jménem byly pojmenovány dvě ulice. V Přerově a v Chomoutově u Olomouce.

Ševčíková Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy. č.12.2002. S.4.; ČSHS, I.Praha 1963.S.261–262.;Přichystal, A.: Významné postavy politického,so­ciálního.,Olo­mouc 1979.;Pospíšil, Fr.: Almanach hanáckého roku, Přerov, 1923, S.125., Halma, Oldřich: Zapomínaný hanácký hudební skladatel.=Vlas­tivěd.sborník pro mládež župy olomoucké, 3, 1924 –1925, S.124–126.

Narozen ve Studénce u Nové Paky (n.Nová Paka). Ředitel Českého divadla v Olomouci v letech 1921 do 28.2.1931.Za jeho éry velký vzestup divadla.Divadlo byli tehdy průchodní scénou k ND Praha.

ČSHS.I.Praha 1963.S.263.;. BSSSM, supplement 1 Ostrava 2011.S.27–28.

Anton Drašar

Narozen v obci Divoky (nyní místní část města Zdounky). Absolvoval FFUP v Olomouci a JAMU v Brně. Učil ve školách na Zlínsku a od roku 1959 působil v Luhačovicích, kde byl zakladatelem, dirigentem a vedoucím Pěveckého sboru Leoše Janáčka.

Stárek, Z.: SČS I.Praha 1982.S.98.;.Fabián, J.- Ševčíková,H.: Kdo byl kdo je kdo na vychodní Moravě.A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S. 87.

Od r.1945 v Olomouci, vytvořil vojenskou posádkovou hudbu, spolupracoval s MF, sbormistr olom.Žerotína, spoluprac.s Orlicí a Vlastimilou v Prostějově, 1960–1972 učil v Kroměříži, 1975-..v Mohelnici­.Spolupracoval s rozhlasem.

Marek, Pavel: Dirigent Antonín Dražil.=Štafeta, 1990, č.3, S.16–19..

Obecnou školu vychodil v rodišti. Od jedenácti let studoval české reálné gymnázium v Šumperku, kde maturoval v roce 1931. Poté byl na vojně, během níž absolvoval školu pro důstojníky pěchoty v Olomouci a v letech 1936–1937 vojenskou akademii v Hranicích. V roce 1938 sloužil v Horním Benešově na Bruntálsku. Začátkem roku 1939 ilegálně překročil hranice a odešel do Polska a odtud přes Gdaňsk do Francie. Posléze do Velké Británie. V roce 1944 byl těžce raněn, ale po vyléčení se vrátil ke své jednotce. Po osvobození v roce 1945 byl jako osvědčený čs. důstojník vyslán na válečnou školu v Praze a po jejím absolvování se v hodnosti mjr stal přednostou operačního oddělení divize v Nitře. V dubnu 1948 byl ještě převelen do Dědic u Vyškova, ale to už se nad ním začaly stahovat politické mraky. Záhy byl degradován a musel si najít jiné místo. Pracoval pak v Olšanských papírnách. Až v roce 1968 byl rehabilitován a povýšen na plukovníka.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.33; Filip, Zdeněk: Cesty hrdinů. II. In: Severní Morava, 69, 1995. S. 3–20.;

Narozen v obci Dolní Otaslavice. (n. Otaslavice). V letech 1957–1960 primátor města Olomouce.

Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.70;