Osobnosti Moravy.eu

S rodiči bydlel na Bělidlech, kde měl jeho tatínek obchod se smíšeným zbožím a učil jej milovat přírodu, protože měl rád brouky. Lásku k hudbě podědil po mamince, která byla dobrou zpěvačkou. V jedenácti letech začal studovat na gymnáziu, kde byl velmi ovlivněn Polívkovým Živočichopisem a naukou o člověku. Velký vliv na jeho rozhodnutí věnovat se přírodovědnému oboru měl i jeho profesor Josef Hrdlička ( 1883–1956). Jenže rok 1948 všechny naděje ukončil. Tatínkův obchod byl znárodněn a mladý student nesměl studovat na gymnáziu. Vyučil se lesníkem a pak pokračoval jako dělník. Později mohl studovat lesnickou školu v Trutnově, kde poznal vynikajícího zoologa Ing. Vladimíra Hendrycha (1902–1966), prvního ředitele SVLŠ. Vzhledem k tomu, že onemocněl vrátil se na Moravu a pokračoval ve studiu na Střední lesnické škole v Hranicích, kam nastoupil do 3. ročníku. Po maturitě šel pracovat na polesí a pak rok působil jako geodet. Když se uvolnilo místo na zámku v Úsově, kde je největší sbírka lovecko-lesnická, prováděl zde soupisy sbírek a navrhl nové uspořádání myslivecko lesnické expozice, která bývala označována za kolébku lesnického školství na Moravě. Tehdy patřil úsovský zámek pod Vlastivědné muzeum v Olomouci. Když práci ukončil vrátil se do Olomouce a pracoval v muzeu jako zoolog přes třicet let. Navázal tak i na znalosti z ornitologického kroužku při Přírodovědecké fakultě UP, který vedl PaedDr. Bořivoj Novák, DrSc. (1920–2002). Při zaměstnání studoval vysokou školu v Brně na Masarykově univerzitě, kde získal titul RNDr. Kromě ochrany ptactva se zabýval též sovami a ochranou netopýrů. Je členem České společnosti pro ochranu netopýrů ( ČESON), která vznikla v roce 1991 s cílem zlepšit spolupráci mezi odborníky a amatéry.Také byl členem Ornisu – ornitologické stanice Muzea Komenského i členem výboru Moravského ornitologického spolku a redakční rady Zpráv MOS, kde je čestným členem. Publikoval řadu odborných i populárně naučných prací. Náš jubilant byl však znám též jako znamenitý varhaník. Hře na klavír a varhany se učil u hudebního skladatele, dómského varhaníka a korepetitora olomouckého divadla Stanislava Vrbíka (1907–1987), který též tvořil skladby pro varhany. Nadšený klavírista i varhaník Zdeněk Rumler hrál tajně přes dvacet let v kostele na varhany v hlavním sboru husitské církve a hlavně v hodolanském kostele. Učaroval mu zvuk elektronických varhan. Nástroj si dovezl ze západního Německa v roce 1987, kdy mohl navštívit svou sestru. Přenosný klávesový nástroj keyboard mohl pak používat ke koncertům i různým kulturním akcím na Moravě. Kromě hry také skládal a spojoval hudební tóny se zpěvem ptáků. Zajímavé propojení hudby a ornitologie využíval zejména na zoologických dnech.

Moudivláček 2011, č. 2. (Rozhovor s jubilantem k 75. narozeninám. http://otavinka.blog.cz/…nce-netopyru Osobní sdělení Haně Ševčíkové v září 2016.

RNDr. Zdeněk Rumler

Rektorem na UP byl od 3.9.1613 do 23.3.1618

Fiala, J.Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860. Žurnál UP, č. 25,22.4.2005,S.7

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1569

U otce se vyučil se řezbářem. Láska k hudbě jej táhla do Prahy, kam odešel v roce 1939. Hral na harmoniku, zpíval či konferoval vystoupení Šebkova souboru v hotelu Miramare ve Strašnicích. S Pepou Dostálem vytvořil populární harmonikové duo. Hudbu skládal už v rodišti a pokračoval v v Praze. Z četných jeho polek a valčíků byla nejznámější píseň „Moravo krásná“. Vyšla i na gramofonové desce a nazpíval ji Standa Procházka. V roce 1941 spolupracoval s Karlem Valdaufem v rozhlase. Po r. 1945 nastoupil na vojnu a dostal se do Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. V r. 1947 se vrátil domů a z existečnčních důvodů přijal místo učitele na na hudební škole v Šumperku. Od r. 1970 byl ředitelem Lidové školy umění v Šumperku. Při škole vytvořil 30 členný akordeonový soubor a stal se uměleckým vedoucím 40 členného školního dechového orchestru v Zábřehu. Kromě toho byl dirigentem populárního dechového orchestru při Železničních opravnách a strojírnách, nazv. Modrá muzika.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.5.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.101–102.;

• jk-: K životnímu jubileu skladatele A.R. In: Severníí Morava, 40, 1980. S. 74–75.;

Vysvěcen roku 1805, poté administrátorem ve Štěpánově, od 10.10.1815 až do sprna 1828 lokalista ve Štarnově, od 12.8.1828 farářem ve Velehradě. R. 1836 děkanem a školním inspektorem v Uherském Hradišti. Pěstitel ovocného stromoví. Radil i ostatním ve Štarnově. V roce 1815 zavedl ve Štarnově chrámovou hudbu jakožto díkůvzdání za ukončení útrap napoleonských vá­lek.

Morav, Karel: Dějiny Štarnova. Xerokopie Rkp.S.206–207.

Obec Rudoltice u Libavé po 2. světové válce zanikla.

Studoval gymnázium v Olomouci, uč. úst. Brno, varhanní šk. Praha, abs. 1889. ředitel kůru v Brumově 1890–93, majitel hud, školy ve Valašském Meziříčí.

Stárek, Z.: Slovník Českých Sbormistrů, II.Praha 1982.S. 480., Kdy zemřeli..? (1937–1962), Praha 1962., Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska 2000, Valašské Meziříčí, 2000.

Rodným jménem Radochová. Narozena v obci Drahotuše (n.m.č. města Hranice). Pocházela z rolnické rodiny. S divadlem se seznamovala jako ochotnická herečka a zároveň studentka obchodní školy. Po maturitě následovala příklad své sestry a zahájila profesionální dráhu 1919–1924 u divadelní společnosti V. Housky. Pak angařována u ředitelů B. Šolce, V. Budínského , K Pečínky, K.Rodena a B. Ryse. V sezóně 1945–1946 byla členkou Východočeského divadla v Pardubicích, 1946–1948 v Městském divadle Olomouc a 1951–1959 v Šumperku. Po odchodu na odpočinek hrála ještě pohostinsky do r. 1961. Manželka herce Eduarda Rubíka. V pozdních letech dožívala v domově důchodců v Sobotíně.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8., Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.96;

V r. 1916 abs. SG v Olomouci. Působil v Ústavu sociálního lékařství UP v letech 1946–1948. Činný ve VSMO, předseda biologické sekce. Publikoval v čas. Praktický lékař a Lékařské listy.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973. S. 335.; Nekrolog: Sborník VSMO, 1972, S. 187–188.

V letech 1947–1961 členka Divadla Oldřicha Stibora Olomouc, v r.1961 odešla do Ostravy.;Divadlo, rozhlas, film.Zasl.um.r­.1965.Abs.kon­z.v Brně 1945.V době uzavření konzervatoře Němci, představení po domácnostech v Kroměříži a v Brně. Olomoucké angažmá bylo pro herečku šťastné. Seznámila se zde se svým budoucím manželem, za kterého se provdala 17.9.1951 v Praze na Staroměstské radnici. R.1990 tvůrčí prémie Čs. rozhlasu.
Poslední roli měla v roce 2006 ve filmu Věry Chytilové " Hezké chvilky bez záruky". V roce 1994 obdržela za celoživotní herecké mistrovství Cenu Thálie.

Bio kartotéka ČTK.P., 1982.;Kdo je kdo.II.1991/92­.Praha 1991, S.820.;Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959, S.215.;. Šec, František: Sezona. Ostrava, Host 2004. (rh): Zemřela herečka Zora Rozsypalová. Právo 25.1.2010.S.15­. BSSSM, suplement 1.Ostrava 2011. S.164–166.

Rozsypalová-Šecová Zora

Narodila se v Křelově. Působila jako zdravotní sestra ve Vojenské nemocnici v Klášterním Hradisku. Verše píše od mládí, publikovala v časopisech a v almanachu. Vydala bibliofilii, básnická sbírka – Skleněné tabulky (1978) a (1995).

Děti a dětství. Literární sekce VSMO. Olomouc 2001.; Kolář, Bohumír: O múze olomoucké a lidech kolem ní, Olomouc 2003.; Olomoucká haiku, Olomouc 2006, S. 105 (foto). http://zpravodajstvi.olomouc.cz/…ubileim-8381 http://otavinka.blog.cz/…-rozsypalova

Křelov – nyní obec Křelov-Břuchotín.

Dcera Karla Rozsívala (1829). Roku 1901 vstoupila do ústavu hraběte Poetinga jako učitelka hudby, poté učitelka němčiny. 1915–16 zřídila kurs němčiny pro polské učitelky-emigrantky. Členka mnoha českých spolků. Zpěvačka v Žerotíně, herečka v Jednotě divad. ochotníků

' besedních. 1914–1916 absolvovala kurs Červeného kříže, působila v lazaretech a dostala za to uznání. Po r. 1918 pracovala pro vzkříšení francouzského spolku a byla téměř 20 let místopředsedkyní v Alliance francaise. Literárně činná, psala básně a různé příspěvky do Filegende Blatter.

Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 261–262.

V r. 1961 založil s učitelem Jaroslavem Talpou Komorní pěvecký sbor DVOŘÁK, jehož byl 13 let předsedou, V letech 1954–1979 členem Amatérského pěvec. sboru SDOS, kde zpíval a hrál v mnoha operách, operetách a činohrách. Od r. 1963 průvodcem města Olomouce, lektorem Socialistické akademie..

Kdy-kde=co v Olomouci, 1983, únor, S.9.;.

Na katedře soudního lékařství LF UP působil od r. 1946–1963.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973. S. 320.

Na frekvenci 99, 6 MHz začala dne 1. února 1993 oficiálně vysílat nová soukromá stanice RUBI se sídlem v Uničově. Signál radia lze zachytit v devíti moravských okresech, včetně olomouckého.

Puls, r.3, č.13, 2.2.1993, S.1.

Studoval G v Kroměříži, filozofii a práva v Olomouci, zaměstnán u advokáta Adamčíka a poté v Prostějově samost. advokát. Redaktor Moravských národních novin. Redigoval Moravana, zastaven r. 1863. Rozehnalova Morava vycházela s humoristicko­satiric. příl. „Ječmínek“ od 2. 1. 1864 nejdříve 3× později 2× za týden. Zanikla 100. číslem, v polovici října. Zemřel ve vězení. T. G. M. se o něm vyjadřoval, že byl neseriozní a nespolehlivý.

Hýsek, M. : Literární Morava, S. 116–117. ;Literární místopis Kroměřížska. Kroměříž, Okresní knihovna 1988. ;

Divadelní dráhu začala r. 1920. V letech 1950–55 působila ve Zlíně, 1955–1956 v Olomouci. Vynikla jako představitelka rolí v Tylových hrách. V letech 1957 a 1958 se podílela na inscenacích otáčivého hlediště v Českém Krumlově: Taková láska (premiéra: 23.11.1957) a Tahle strašidla (oremiéra: 19.4.1958). Z její filmografie – v roce 1957 točila film Florenc 13.30, kde hrála Helču Havrdovou a v r. 1966 Smrt za oponou (kde hrála Jelínkovou). Její poslední domovskou scénou bylo Divadlo Vítězslava Nezvala v Karlových Varech, kde naposledy hrála 2. 2. 1964 Štruncovou v Křišťálové noci.

ČBS.Praha 1992.S.601.;. Radniční listy Karlovy Vary,14, 2009, č.2-únor.;

Studoval na UP v Olomouci od r.1951. Od dubna 1956 do 1995 pracoval jako archivář. Řadu let působil v Janovicích u Rýmařova. Nakonec byl vedoucím pracovníkem olomoucké pobočky Zemského archivu v Opavě. Napsal na 170 odborných statí, které byly publikovány v řadě vědeckých periodik a sborníků věnovaných moravské historii, dějinám olomouckých biskupství, historických místopisů Moravy a Slezska, dějinám Olomouce, Přerova, Bouzova a Náměště na Hané. Četné články ve sbornících, archiv.ročenkách­.Recenzent. Manžel spisovatelky Heleny Lisické. PhDr. Antonín Roubic byl pohřben ve Velké Bystřici.

;Kdy kde co, září 1995, S. 21.

PhDr. Antonín Roubic

Vystudoval gymnázium v Olomouci. Jako student založil v Šumperku tělocvičnou akademii. 1855 odešel na univerzitu do Vídně, kde studoval matematiku a přírodní vědy, současně na polytechnice geometrii a chemii. 1963 byl promován na doktora filozofie. Vyučoval na gymnáziu v Jihlavě, Mikulově, Brně, Terstu. 1870 se vrátil do Šumperka, kde byl jmenován ředitelem reálky. 1880–1897 byl okresním školním inspektorem.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.105;

Působil na ped. fak. UP v letech 1949–1950. Žil s paní Tamarou (taky výtvarnicí) v Horním Bezděkově u Unhoště, kde zemřel.

Holešovský, F.: Čeští ilustrátoři..Praha, Albatros 1989, S.208–310.;Výtvarní umělci UP.Olomouc 1987.Katalog výstavy.SVKOL;.

Počáteční kroky na ledě a také svá první vystoupení prožívali na zimním stadionu v Olomouci. Jejich prvním a cílevědomým trenérem byl otec. Když byl v roce 1952 služebně přeložen do Prahy, stěhovala se celá rodina s ním. V Praze pokračovala jejich sportovní příprava v kategorii jednotlivců, pak v kategorii sportovních dvojic a posléze v tancích na ledě. V této disciplíně dosáhli největších úspěchů. Stali se sedmkrát mistry republiky (1959–1965), mistry Evropy v roce 1964/1965, a čtyřikrát mistry světa v letech 1962–1965). Při vrcholovém sportu studoval Pavel na Střední průmyslové škole v Praze. Po ukončení závodní činnosti se stali předními sólisty americké lední revue Holiday On Ice. Pavel tragicky zahynul při autonehodě v roce 1972 v USA. V Olomouci se každoročně pořádá tradiční mezinárodní závod v tancích na ledě „Memoriál Pavla Romana“. Je to v bruslařském světě velmi oblíbený závod, při posledním ročníku s účastí čtrnácti národů a téměř stovky sportovců. V roce 2002 dostal Pavel Roman Cenu města Olomouce in memoriam v oblasti sportu. Přebírala ji jeho sestra Eva Romanová, provd. Grahamová 9.6.2003 na Klášterním Hradisku.

Churaň, M. : Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. Praha, 1994. S. 456–457. ; Roman, Zdeněk: Eva a Pavel Romanovi. Praha 1967.; Kirchner, Jaroslav: Hvězdy českého sportu. Praha 2000.;

45. a 50.-tý rektor olomoucké koleje a univerzity, v letech 12.12. 1726 do 2.1. 1730 a 22.10. 1743 do 30.10. 1746.

Žurnál UP, č. 6, 2. 3. 2007, S. 7–8; Žurnál UP, č. 7, 9. 3./07, S. 7; Žurnál UP, č. 8, 16.3.2007, S. 7;

V letech 1947–71 působila na katedře germánské a anglické filologie UP Olomouc. Zabývala se metodikou výuky cizích jazyků. V roce 1953 jako první u nás publikovala metodiku vyučování angličtiny. Působila jako proděkanka FF UP a zastávala funkci tajemníka katedry UP. Za své vědecké a pracovní zásluhy byla poctěna státním vyznamenáním a oceněna pamětní medailí UP. Napsala první skripta u nás z metodiky angličtiny.

Kdy-kde-co v Olomouci, 1983, únor, S.3.; Zakladatelé a pokračovatelé, UP Olomouc 1996., .; Kdy kde co v Olomouci 1987, březen, S. 13.

Gymnázium studoval v Kroměříži, kde r. 1892 maturoval. Poté medicínu studoval v Praze, kde promoval r. 1898. V Hranicích začal působit v roce 1905. Primář a ředitel nemocnice v Hranicích, odbor. spisovatel, předseda Valašské župy lékařské.

Dolenský, A.: Kulturní adresář ČSR.Praha, 1936, S.153.; Kunc,Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.172.;. Almanach českých lékařů. Praha, vl.n. 1913. S. 259–260.;

Zemědělský inženýr- rostlinolékař, vysokoškolský lektor, kandidát věd a odborný spisovatel. Po maturitě na jedenáctiletce odešel studovat Vysokou školu zemědělskou do Českých Budějovic. Zabýval se oborem – ochrana rostlin. Po promoci roku1965 pracoval dva roky jako rostlinolékař Státní traktorové stanice v Jindřichově Hradci. V letech 1968 až 1974 působil ve Šlechtitelské stanici Větrov u Českých Budějovic jako šlechtitel – fytopatolog. Poté přesídlil na Moravu, kde pracoval ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu zelinářském v Olomouci až do roku 1993. Další tři roky byl vedoucím detašovaného pracoviště ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského. Od roku 1997 působil osm let v oboru diagnostiky ve Státní rostlinolékařské správě. Mezitím postgraduálně studoval v Bratislavě a v Praze.. Byl vyhledávaným recenzentem vysokoškolských učebnic a skript, vytvářel studijní texty i datové soubory pro výuku v oblasti Poruchy, choroby a škůdci zeleniny. Spolupracoval nejen s vysokými školami v ČR, ale přednášel také v zahraničí. Vědecké práce publikoval v českém i zahraničním odborném tisku. Stal se aktivním členem redakčních rad časopisů: Horticultural Science – Zahradnictví, Rostlinolékař a Zahrádkář. V roce 1989 se stal členem republikové rady a od roku 2004 předsedou Územní rady Českého zahrádkářského svazu. Za celoživotní aktivní činnost a za přínos k rozvoji vědy a výzkumu získal řadu ocenění. V roce 2005 byl jmenován čestným členem ČAZV. Do povědomí široké veřejnosti vstoupil jako autor knih: Choroby zeleniny a brambor (1997) a Atlas chorob a škůdců ovoce, zeleniny a okrasných rostlin (2003, 2006). Spolupracoval s Českým rozhlasem a televizí. Presentoval třicet relací na ČT1 a TV Prima v pořadu Receptář. Účastní se též mezinárodních výstav Flora v Olomouci. Na stránkách Týneckých listů se pravidelně objevuje jeho poradní okénko. Bydlí ve Vsisku.

Osobní sdělení. hš

Ing. Jaroslav Rod, CSc.

Univ. lektor v Praze, lektor češtiny na univ. ve Varšavě. Pod pseud. Vincek-román Besedy z Afriky.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1979, S.132.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…P., SPN 1973, S.1129.;.

Syn zámožného rolníka, satrosty obce Bílý Potok u Javorníku, kde se narodil.. 1881 odešel studovat hudbu na konzervatoř do Vídně, 1887 přešel do dramatického oddělení. Herecky působil v Hannoveru, Olomouci, Karlových Varech, Bratislavě, Temešváru, Kolíně nad Rýnem a Berlíně. 1908 nečekaně divadlo opustil a vrátil se do rodiště.

Biografický slovník Slezska a Severní Moravy 1.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1993.s.88.;

Bílý potok u Javorníku  je místní část obce Javorník.