Osobnosti Moravy.eu

Studoval SVVŠ v Prostějově. Po maturitě odešel studovat Vojenskou lékařskou akademii do Hradce Králové. Po ukončení studia pracoval krátce v Olomouci, pak 3 roky jako posádkový lékař v Hranicích a v letech 1980–1984 působil jako chirurg ve Vojenské nemocnici v Olomouci. V roce 1984 se stal asistentem Katedry válečné chirurgie VLA v Hradci Králové, v r. 1989 složil atestaci z plastické chirurgie, 1994 CSc, a 1998 habilitoval jako doc. chirurgie. Od r. 1995 vedoucím lékařem odd. plastické chirurgie a zástupcem ved. katedry VLA . Studijně pobýval v zahraničí : Belgie, Německo, USA, Itálie. 1999–2002 brigádní generál. Pracoval jako zdravotnický poradce vrchního velitele vojsk NATO v Evropě. V březnu 2004 odešel do zálohy a v r. 2008 se vrátil na Fakultu voojenského zdravotnictví Univerzity obrany, kde vedoucí katedry válečné chirurgie. Autor a spoluautor 62 prací doma i v zahraničí, 208 odborných přednášek doma i v zahraničí.

Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Praha 1998. S. 269. Časopis FN a LFUK Hradec Králové – SCAN 2008/2.;

Narozen v obci Drahotuše (n.m.č. Hranice) Od 1960 doc. MU v Brně, zabývá se mladším moravským paleolitem, vedl výzkumy lokalit na Moravě, také v Předmostí u Přerova (n.m.č.města).

ČBS.Praha 1992.S.319.;. BSSSM, seš.6(18.) Ostrava 2005. S.52–54

Doc. RNDr. Bohuslav Klíma, DrSc.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Velmi jej ovlivnil prof. V. Prasek, který mu předal lásku k vlastivědě. V sextě studioim přerušil a vydal se na cestu do Polska a Ruska. Po návratu do vlasti odešel do Brna, kde v roce 1889 maturoval na učitelském ústavu. Od mládí se zajímal o historii slovanských národů, učil se rusky, ukrajinsky, polsky, slovinsky, srbochorvatsky a lužickosrbsky. Hodně cestoval po střední a východní Evropě. Ve všech obcích, kde působil vedl obecní i školní kroniky. Klimešova láska k rodnému kraji a zájem o regionální historii a vlastivědu je zřejmá v mnoha článcích publikovaných v časopisech: Moravský sever, Stráž Moravy i ve sbornících. V roce 1923 vydal vl.nákladem v Zábřehu Politický okres zábřežský, o rok později Zábřeh a okolí v době minulé a knihu Vlastivědné vycházky a výlety ze Zábřežska (1924). Penzi trávil od roku 1927 v Dubicku. Psal kroniky několika obcí : Dubicka, Hrabové, Leštiny, Bohuslavic a Sudkova. Spolupracovat též s VSMO.

Hubálek, J.: Učitel Josef Klimeš. Severní Morava,sv.16. Šum­perk 1968, S. 80–82. ; Hekele, F.: Vzpomínky na vlastivědné spisovatele. Severní Morava, Šumperk 1957, č.1.S.44. Klapil, P.: Nad lidovými nápěvy severní Moravy.In: V Zábřeze na rynku. Šumperk 1987, S. 5–23. ; Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Olomouc, UP 1987.

Otec Doc. Stanislavy Šprincové.

Maturovala v r. 1946 na gymnáziu ve Vsetíně a poté vystudovala FF MU v Brně, obor český jazyk a francouzština pro střední školy. Učila na Střední zemědělské škole na Hradisku v Olomouci, krátce pak na základních školách v Řepčíně a na ul. Zeyerově. Byla členkou Sokola, Svazu protifašistických bojovníků, Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci a Klubu přátel výtvarného umění. Věnovala se literatuře, výtvarnému umění, historii a geografii. Byla členkou výboru Literární sekce VSMO a působila jako průvodkyně na zájezdech EXODU po západní Evropě.

Literární sekce Vlastivědné společnosti muzejní 1984–1998. Olomouc 1998. S.20.

Vyrůstal v rodině finančního úředníka. Navštěvoval gymnázium v Uherském Hradišti (1943–50), z něhož byl v septimě pro kázeňský přestupek vyloučen. Rok pracoval jako dělník a středoškolské vzdělání dokončil na dvanáctileté střední škole v Gottwaldově (Zlíně, maturita 1953). Působil jako pianista v různých jazzových kapelách. Po dvouleté vojenské službě v Opavě (1953–55) začal studovat na Hygienické a Lékařské fakultě v Brně a Praze (1955–57), pak vystřídal několik zaměstnání (skladník, horník). Od 1959 pracoval jako osvětlovač v Čs. televizi, 1961–63 absolvoval dvouletou večerní školu FAMU a 1963 se stal televizním kameramanem. Stejné povolání vykonával i v kanadském exilu, do něhož odešel v říjnu 1968. Žije v Ottawě, kde od 1979 spolupracuje s místní televizí a rozhlasem a věnuje se literární činnosti. Povídky začal Klobouk psát již na konci 50. let, publikovat však začal až v exilu: česky v Proměnách (New York), v překladech v kanadských a severoamerických časopisech, mj. Chicago Review, Stories, Partisan Review (oba Boston), Artful Dodge (Wooster, Ohio), jakož i ve Švýcarsku a na Novém Zélandě. Časopis Tvar otiskl 1997 v příloze Tvary č. 19 jeho rozhlasovou hru Andrea a prózu Oslava mých jednašedesátých narozenin. V Čechách byly uvedeny rozhlasové hry Dva někdy někde (1964) a Erupce (1968), další byly realizovány v SRN (Způsoby mých bližních, 1969; Ještě jednou na Coney Island, 1985; Dýchání, 1987) a v Kanadě (Zabijáci, 1971; Linda, 1972; Ptáci, 1972; Blázen a smyčcové kvarteto, 1972, v Českém rozhlase 1993).

Kloboukova první větší próza Jazz II. Parents je situována na Moravu 40. let. V příběhu manželské krize viděné očima dospívající dcery autor usiloval o formu „jazzové literatury“, která vychází z mozaiky jednotlivých vypravěčských sekvencí. Ke světu gymnazijních studentů se pak Klobouk vrátil v próze Jazz I. Po válce. Vylíčil v ní atmosféru roku 1951 na střední Moravě s důrazem na jazykovou expresi a na bizarní protiklady mezi groteskností nové politické reality a spontaneitou jinošské psychiky. Odlišnou poetiku mají texty ze sbírky Návrat domů a jiné povídky, ve které převládají polohy hororu, obrazy traumatických stavů, komunikační destrukce, jakož i motivy absurdity, katastrofické vize civilizace a emigrantské reflexe. Autor zde zpravidla preferuje metodu vnitřního dialogu a klade důraz na psychologickou atmosféru. Do severoamerického prostředí Klobouk zasadil román Můj život s Blondie, humoristické vylíčení kultu hvězdiček populární hudby, promítnutého do protikladu životního snu a úzkostného lpění na každodenních rituálech. Autorovy básnické texty z let 1964–84 jsou soustředěny v souboru Hudba po půlnoci. Spojuje je užití hudebních motivů, zpovědní intonace verše a retrospektivní návraty do krajiny dětství. – Kloboukova rozhlasová, jazykově i tvárně důmyslně vystavěná psychodramata (využívající často postupů asociativního řetězení myšlenek, návratnost motivů, variace, cézury apod.) tematizují v různých obměnách především bezútěšnou banalitu lidské existence, absenci (nejen mravní) sebereflexe a neschopnost hrdinů navázat jakýkoli smysluplný dialog či plnohodnotný vztah, přičemž žánrově oscilují mezi prvky tragickými, komickými a absurdními (Dva někdy někde, Způsoby mých bližních, Erupce, Zabijáci, Rodinný portrét, Ještě jednou na Coney Island, Andrea). Ve hře Setkání v Kanadě se autor vrátil k problematice emigrace a hledání nové identity. – Antikomunistický manifest (napsán 1975) je nesmlouvavou esejisticko-beletristickou filipikou proti ideologii komunismu, kterou chtěl Klobouk poukázat na nebezpečí infiltrace této ideologie do západních společností. BIBLIOGRAFIE Beletrie: Jazz II. Parents (angl., P, Ottawa 1979); Návrat domů a jiné povídky (Zürich 1979; česky: 1990); Jazz I. Po válce (P, Eggenfelden 1983; přeprac. s tit. Kdo stoupá do schodů, 2006); Můj život s Blondie (R 1993); Hudba po půlnoci (BB 1994); Winfield, Linda, Obležené město (PP a rozhl. hra, 1995, z angl. originálu přeložili L. a R. Pellarovi); Rozhlasové hry 1, 2 (1996, 1998; svazek 1 obsahuje: Dva někdy někde, Způsoby mých bližních, Erupce, Zabijáci, Blázen a smyčcové kvinteto, Ještě jednou na Coney Island; svazek 2 obsahuje: Setkání v Kanadě, Dýchání, Rodinný portrét, Andrea, Linda); Protikomunistický manifest (E 1997).

Bráblík, F.: Předmluva, in J. K., Rozhlasové hry 1 (1996); Exner, M.: Doslov, tamtéž; týž: Doslov, in J. K.,
Rozhlasové hry 2 (1998); M. Písková: Český Kanaďan. Vejlupek, Miroslav: Empirik osobitého hledačství i výrazu. Myslív – Milčice, únor 2003. Ševčíková, Hana – osobní korespondence. Fabián – Janásková – Ševčíková: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Ju-Na. Valašské Meziříčí 2010. S.21.;

http://www.youtube.com/watch?…

V Olomouci v Okresní knihovně Olomouci, duben 1995.Hostem Literární kavárny, uváděl Richard Pogoda.

Studoval nižší gymnázium v Kroměříži, pak elév u hudby pěšího pluku 72 v Bratislavě v r.1902. R.1910 v Kro­měříži u p.pl.25. Po r.1918 vojen.ka­pelník posádkové hudby v Kroměříži, Valašském Meziříčí, od r.1931 v Hrani­cích.Napsal asi 25 skladeb.

ČSHS.I.Praha 1963.S.675.;.

Po maturitě na Slovanském gymnáziu odešel v r. 1905 studovat zvěrolékařství do Vídně. Po promoci v r. 1910 byl o rok později jmenován mimořádným profesorem. V r. 1912 pracoval v ústavu pro výrobu očkovacích látek v Müdlingu u Vídně. V období 1913–1914 pracoval v Přerově, pak vykonával vědeckou praxi v Rakousku. Po návratu na Moravu 1919–1956 byl přednostou kliniky porodnické na vysoké škole veterinární v Brně. Řádným profesorem byl jmenován r. 1927. V 30. letech objevil virový původ nakažlivé obrny vepřů, nazývané v odborných kruzích Kloboukova nemoc, která se vyskytuje zejména v Evropě. 1946–1948 rektorem VŠV v Brně. V roce 1967 byla na jeho rodném domě čp.63 odhalena pamětní deska.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.121.; Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc venkov 1848–1960.Olomouc 1948, S.144.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.38.; Símě hořčičné.Olomouc 1947.S.68.; Ševčíková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.68–69.;

Dětství a mládí prožila v Prostějově, abs. zde střední školu. 1959–1964 abs. FFUM Brno. Novinářskou činnost začínala jako vedoucí rubriky Brněnského večerníku. Nyní pracuje v tiskové propagaci Vlnařského průmyslu v Brně. Publikuje od r. 1960 v tisku: Universitní noviny, M=týden, Stráž lidu, Brněnský večerník, Rovnost, Hanácký kalendář. Knižně-přispěla do sborníku Znamení krajiny. Brno, Blok 1973 a do příležitostných brožur k Wolkrovu Prostějovu.

Slavíková, Věra: Spisovatelé Jihomoravského kraje.Brno, KJM 1989, S.38–39.;.

Od r. 1888 redaktor Hlasů z Hané v Prostějově, od r. 1892 převzal redakci Pozor, 1893 splynul s Moravskými listy v Brně a z obou vytvořeny Lidové noviny. Knechtl přešel do Brna, koncem r. 1894 se vrátil a začal vydávat Pozor samostatně. Má velkou zásluhu o rozvoj českého novinářství v Olomouci. Publicista, beletrista. Psal povídky. Pseud. Geoffrei;Godovredo.

Z díla: Třicet let zápasu v Olomouci. Olomouc 1923, Biografie: Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 136–139. ;Vopravil, J. : Slovník pseudonymů, Praha, SPN 1973, S. 783. ;.

Před 1.světovou válkou působil v Brně. 1905 se stal v Přerově ředitelem tiskárny. 1907 začal v Předmostí vydávat odborný časopis Český rolník, později Rádce. Jako starosta Předmostí se zasloužil o jeho rozvoj(byla vybudována měšťanská škola, hasičská zbrojnice, kanalizace ad.).

Vyrostla v rodině ředitele a učitele hudební školy v Hranicích. V r. 1947 vstoupila na konzervatoř v Praze, kde absolvovala v r. 1953. Poté absolvovala Damu. První angažmá v Ústí nad Labem 1957–1959. Členka Státního divadla v Brně v letech 1959–1964. Od r. 1964 členka ND Praha; Národní umělkyně (1983).

Gregor, V.: Hudební místopis Severomoravského kraje.Ostrava 1987.; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.219 – 220.;. Postavy brněnského jeviště. II. Brno 1985–1989. S. 7–11.;

Vyrůstal na Přerovsku v rodině rolníka spolu s pěti sourozenci. Po smrti jeho otce (1920) se jeho výchovy ujal strýc, otcův bratr, který mu poskytl vzdělání po němž toužil. Studoval na gymnáziu v Přerově 1929–36. Po maturitě zahájil studium na FFMU v Brně, obor čeština, němčina, později také ruština. Pedagogickou způsobilost získal současným studiem na Soukromé dvouleté pedagogické akademii v Brně. V důsledku uzavření vysokých škol pracoval v dělnických profesích a jako učitel na školách na Přerovsku. učil zde v letech 1942–44. Přerušené studium ukončil r. 1946. Do r. 1953 pracoval jako středoškolský profesor na gymnáziu v Opavě. Od r. 1959 působil na Pedag.fakultě a jazykové škole v Ostravě.Titul vzorný učitel.Badatel v oblasti spisové češtiny ve Slezsku v 16.a na poč.17.stol. Byl též členem vědecké rady Filozofické fakulty UP v Olomouci.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982;. Významné osobnosti obce Radslavice. BSSSM, seš.4 (16.)Ostrava 2003. S.50–51.

Prof. PhDr. Alois Knop, CSc.

Olomouc- fundatista u P. Křížkovského od r. 1876, studoval nižší gymnázium v Přerově do r. 1884, varhanní školu v Praze poté v Brně do r. 1889. Učitel zpěvu v Brně, konzervatoře 1919–1932, sbormistr Svatopluku od r. 1891, přes 30 let varhaník a ředitel kůru na Starém Brně. Psal hudební referáty a kritiky v Hlasu a Lidových novinách. Výchovná a skladatelská činnost.

Československý hudební slovník., 1.díl, Praha SHV 1963.S.687.; Ševčíková, Hana: Říjnová výročí středomoravského regionu. In.: Týnecké listy, č. 10/2006, S. 9;

Absolvoval Střední odborné učiliště elektrotechnické v Mohelnici, obor elektromechanik v letech 1983–1986 a následně studoval Střední školu pro pracující tamtéž, obor silnoproudá elektrotechnika, kde maturoval v roce 1988. Později studoval VUT v Brně, Fakultu elektrotechnickou. V dávném čase se živil jako elektrotechnik a vrchní kotelník. Pak pracoval od roku 1993 jako novinář v regionálním tisku na Šumpersku. Působil jako šéfredaktor týdeníku Moravský sever. Před rokem 2000 externě spolupracoval s Českým rozhlasem v Olomouci, kde pracuje od roku 2002. Do roku 2014 byl vedoucím slovesné redakce ČrO. Po jejím zrušení pracuje jako redaktor publicistiky. Zajímá se o technické památky a historii Moravy a Slezska, přírodní zajímavosti a cestování. Je autorem rozhlasového cyklu Od Pradědu na Hanou, který Český rozhlas vysílá od roku 2002. Rozhlasových pohlednic z obcí, měst, ale i přírody, míst zapomenutých i známých, bylo odvysíláno 1700. Je autorem několika rozhlasových her a dramatizací. Jako dramaturg se podílel na vzniku mnoha rozhlasových adaptací literárních děl. Napsal předlohu pro 14 dílný cyklus pohádek z oblasti severozápadní Moravy " Povídánky od nítěných knoflíků". Knižně vyšlo v olomouckém nakladatelství Poznání v roce 2014. Kromě publicistiky se věnuje dokumentátní tvorbě. Společně s Irenou Šindlářovou napsal tři knihy: Tepny krajiny; Řeky Moravskoslezského kraje; Putování krajinou studánek a pramenů. Věnuje se také fotografování a na svém kontě má již několik výstav. Hraje na kytaru a foukací harmoniku, skládá písničky a vede rock-blues skupinu WILSNE! Rád cestuje na kole i pěšky, miluje dobrou muziku, dobré jídlo, hrochy všech velikostí. V únoru 2015 dostal Cenu města Zábřeh.

Osobní sdělení dne 14.4.2015. Kobza, M.:Povídánky od nitěných knoflíků. Poznání, Olomouc 2014. cs.wiki­pedia.org http://otavinka.blog.cz/…rve-v-art-um email ze dne 17.4.2015

V Přerově vystudoval gymnázium, maturitu skládal v roce 1910. V letech 1910–1914 studoval na právnické fakultě ve Vídni. Zkoušky nedodělal, protože vypukla 1 svět. válka. Byl odveden na ruskou frontu. 1915 byl zajat a 1916 vstoupil do legií. Po mnoha zraněních, vězněních a dalších útrapách se vrátil do vlasti jako praporčík ruských legií. 1922 byl povýšen na štábního kapitána. 1919–1925 pracoval jako úředník na ministerstvu národní obrany a dokončil studium práv. Poté se oženil a pracoval v Čs. Zbrojovce Brno nejprve jako úředník později ve funkci ředitele. Za nacistické okupace se zúčastnil odboje a finančně ho podporoval. 1939 byl zatčen gestapem a 1942 za velezradu popraven.

V Prostějově vyzdobil exteriér zámku různými motivy např. „Honění krále Ječmínka“, „Svatopluk a jeho synové“, 2 chrámy, několik budov a 2 náhrobky na hřbitově, pracoval též pro Olomouc a Tršice, nejoblíbenější motiv cyrilometodějský, r. 1909 uplatněn v Kroměříži. V Hostýně podle jeho návrhu monumentální mozaika 1912-Křížová cesta;

Pinkava Jaroslav: Výročí šlechetného umělce.=Týdeník Kroměřížska 1991, 30.1., S.3;.

'

Po stud. RG v Ostravě, Kroměříži a Brně, mat. 1948, abs. abiturientský kurs brněnské konzervatoře r. 1949 a stal se žákem J. Kvapila na JAMU Brno. Doc. oboru skladby a skladeb. teorie ved. katedry JAMU Brno. Skladby klavírní, orchestrální, písně/Z Hané-O. Přikryl, 1950/;Život není procházka po louce-J. Kainar 1956/;sbory, scénická hudba.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.692–693.; Svaz českých skladatelů.Praha, Supraphon 1975, S.127–128.;.

Narozen v Hrabí, což je nyní součást obce Bílá Lhota.

Nasobůrky jsou nyní čtvrť města Litovle.

Fotograf autodidakt od r. 1917, od 1958 předseda skupiny DOFO v Olomouci. Nejznámější práce s aranžovanými rostlinnými motivy a z prostředí zákulisí divadla. Pracoval ve Výzkumné, ústavu zelinářském v Olomouci. Později člen ČKFA Praha.

Encyklopedie čes.a slov.fotografů­.Praha ASFO 1993.S.164.;.

V roce 1938 absolvoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v brně. Prvním jeho působištěm byla nemocnice v Hranicích. Brzy však přešel do Zemských ústavů v Olomouci, kde nastoupil u primáře MUDr. Blatného. Specializoval se na gastroenterologii a výživu. Od r. 1954 přednostou II. interní kliniky FN v Olomouci, od 1963 vedoucí Katedry chorob vnitřních LF UP v Olomouci. Zrekonstruoval bioptickou střevní sondu. Jako předseda Čs. gastrologické společnosti se podílel na organizaci sjezdů a výměny zahraničních odborníků. V důchodovém období rád navštěvoval literární večery, divadlo, koncerty Moravské filharmonie a Spolku pro komorní hudbu.

Prof. Kojecký jubiluje. Moravský den 24.10.1998.S.6.; Šimek, I.: Prof.MUDr. Zdeněk Kojecký, DrSc. – 85 let. In: Vnitřní lékařství 1998,44, č.12.S.736.; Hejtmánek, M.: Prof.MUDr. Zdeněk Kopecký – 85. narozeniny. In: Žurnál 27.11.1998,8, č.11.; Ehrmann: Za profesorem Kojeckým…In.: Vnitřní lékařství, 54, č.3 (2008). S. 308–309.;

Studoval na reálce v Lipníku, a VŠT Brno. Od r. 1949 až do konce života působil v Olomouci, zpočátku měl. prostějovský ateliér. Specialista v oboru zdravotnických staveb. díla: Dětská klinika FNO, 3. interní klinika 1960–62, OHES, Vysokoškol. koleje UP, OÚNZ Prostějov, poliklinika ČSD Přerov ad.

Toman, P.: Dodatky., S.97.; ZKVMO 1984, č.229, S.27.; Kdy-kde-co v Olomouci, 1976, březen, S.4–6.; Adamík, B.: Za ing.arch.Dobros­lavem Kolářem.=Štafeta, Prostějov, 12, 1980, č.2, S.27–28.;.

V r. 1836 promoval na lékařské fakultě KU v Praze. Poté se stal asistentem pražské univerzity. 1842–1846 působil v Rusku na petrohradské akademii věd. 1848 se habilitoval na praž. univerzitě. Založil přírodovědecký spolek Letos. 1949 se stal řádným prof. na technice v Brně. Byl považován za jednoho z nejvýznamnějších přírodovědců 19. stol. ,především v oboru zoologie. Každoročně jezdíval studovat faunu a floru do Jeseníků.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.70;

Působil 1898–1919 v Hodoníně, prof. náboženství na reálce, r. 1919 jmen. prof. slovenské literatury a estetiky na teol. fak. v Bratislavě. Spoluprac. OSnaučného. Člen DLU 1918 –1931. pseud. Alois Vítkovec;L. P. C. ;Pr. Ot. Ivanov (podle rodiště. Pohřben na Sv. Hostýně.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.698.; Poselství.Olomouc 1938, S.285–286.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.795.; Lid.demokracie, 21.5.1993, .

Bratr Aloise Kolíska. Farář na dómě v Brně od 1900. Hudební skladatel sakrálních písní.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.698.; Chmel, Z.: Galerie brněnských osobností, 1.díl, Brno 1998.

Po studiích na SKŠ Brno pracoval v Městské knihovně v Litovli, poté v Okresní knihovně v Olomouci, kde byl vedoucí oddělení společensko-politické literatury. Dálkově vystudoval FFUP. Mezitím působil asi dva roky jako vedoucí Městské knihovny ve Šternberku. V roce 1979 odešel pracovat do Krajského vlastivědného muzea v Olomouci jako literární historik, kde se po roce 1990 stal ředitelem ( v letech 1992 – 1998 ). Od roku 1999 působí jako realitni makléř v Litovli. Bohatá publikační činnost v oblasti ikonografie měst na střední Moravě. Vypracoval ikonografickou databázi a rozsáhlé bibliografické databáze, orientované na historii a architekturu města a vesnic Moravy a českého Slezska. Bydlí v Litovli, kde mu byl vrácen v restituci dům s lékárnou U dobrého pastýře na náměstí Přemysla Otakara, kde je realitní kancelář DIMAS ( data-informace-Morava a Slezsko ), která se mj. zabývá i vydáváním regionálních tisků, kalendářů aj.

Na www.ikonografiemoravy.cz, www.ikonografielitovle.cz, www.dimasreality.cz přehled knih a publikační činnosti PhDr. Vítězslava Kollmanna.